Samozřejmě se nedá počítat s tím, že všechno bude stejné jako dřív. Asi by nebylo nejvhodnější, kdyby čerstvý diabetik šel rovnou od lékaře zapít nemilou zprávu do nejbližší restaurace deseti pivy a fernetem. Naopak, největší změny se týkají právě stravovacích návyků.
Základ stravy diabetika by měla tvořit zelenina, vláknina či bílé maso. Diabetiky s nadváhou čeká redukční dieta. Je také třeba omezit přísun sacharidů a soli, protože ta zvyšuje krevní tlak.
Vliv na hladinu cukru v krvi nemají ani tolik sladká jídla jako spíše uzeniny nebo paštiky. Naopak se ukazuje, že riziko cukrovky snižuje pití kávy.
Částečně to samé lze říci i o zeleném čaji, kdežto o černém nikoliv.
Avšak pozor, z diabetika se nemusí stát asketický mnich, který někde v koutě chroupá jen klíčky a kořínky. Na první pohled se to nezdá, ale ani tradiční česká kuchyně nemusí diabetikovi ublížit.
„Vše záleží na poměru. Když si dáte vepřo-knedlo-zelo se dvěma knedlíky, organismus získá jednoduché sacharidy, vitamin B v kvasnicích, k tomu zelí s vitaminem C a množstvím vlákniny. Malý kousek vypečeného vepřového, které je už bez tuku, zapitý dvěma deci piva je v podstatě zdravou výživou,“ popisuje prezident Diabetické asociace České republiky profesor Milan Kvapil.
Co rozhodně diabetikům – a koneckonců nejen jim – neprospívá, je pití alkoholu a kouření cigaret. Tabák zhoršuje průběh diabetu a zvyšuje riziko řady komplikací s ním spojených.
Podobně také konzumace většího množství alkoholu není pro diabetiky vhodná. Představuje například nebezpečí život ohrožující hypoglykémie, k níž dochází zejména ve chvíli, kdy se člověk užívající léky proti cukrovce zapomene při bujaré oslavě najíst.
Méně jídla a více pohybu
Paní Hedvice z Prahy 8 je 70 let. To, že má cukrovku, zjistila při běžné prohlídce před pěti lety. „Je pravdou, že jsem se předtím cítila unavená,měla jsem často žízeň.
Můj spánek byl špatný a přerušovaný, navíc jsem v té době trpěla nadváhou.“ Laboratorní vyšetření krve a moči ukázalo, že paní Hedvika trpí diabetem druhého typu.
Začala tedy užívat medikamenty a jednou za půl roku chodila na kontrolu.
Paní Hedvika je příkladem toho, že při zodpovědném přístupu se dá s diabetem úspěšně bojovat. „Zhubla jsem 16 kilogramů, hladina cukru v krvi se mi snížila, tudíž už nebylo nutné brát léky, jen dodržovat dietu.
“ Ta spočívá v malých a pravidelných porcích jídla. „Celkem se jedná o pět jídel, to poslední jím v šest hodin večer. Důležitá je zelenina, naopak vyhýbám se veškerým sladkostem.
Co se týče ovoce, tak to vyjma hroznového vína mohu jíst, ale nanejvýš jen deset dekagramů denně.“
Paní Hedvika také začala chodit na delší procházky a vůbec začala vést aktivnější život než doposud. Navštěvuje galerie či divadelní představení a její stav se rapidně zlepšil.
Právě životní aktivita a pohyb diabetikům výtečně prospívají. „Stačí najít každý den 30 minut na pohyb, a tím nemyslím ničení se ve fitku.
V tom je ten vtip, stačí ostrá chůze a v létě ji proložit kolem nebo třeba plaváním,“ podotýká Milan Kvapil.
Sladké není zcela tabu
Kolem diabetu panuje řada mýtů, které jsou mezi lidmi hluboce zakořeněné. Jedním z nich je, že diabetes znamená pro nemocného konec jeho oblíbených jídel.
Pokud diabetik nebyl dosud zvyklý ládovat se kilogramy čokolády nebo salámů denně, není důvod, aby se svých milovaných pokrmů nadobro vzdal. Jen je nutné omezit velikost porce a někdy také změnit způsob přípravy.
Maso nebude smažené, ale třeba pečené, člověk může objevovat nové kulinářské postupy.
Z odhadovaných 387 milionů lidí na světě s cukrovkou 2. typu
Zdroj: Novo Nordisk annual report 2014 |
Rovněž automaticky neplatí, že by diabetici neměli jíst vůbec nic sladkého. Při přípravě sladkých pokrmů je však namístě použít umělá sladidla nebo zvolit zdravější přísady v podobě jogurtu, tvarohu, ořechů a celých zrn.
Ale pozor, ne všechna umělá sladidla jsou zdraví prospěšná, jejich využití je třeba konzultovat s lékařem. Obecně platí, že diabetici mohou konzumovat široké spektrum normálních produktů. Jen je potřeba změnit velikost porcí, způsob úpravy a vyloučit některé nebezpečné složky stravy. Nákup takzvaných dia potravin tak není naprostou nezbytností.
Pokud člověk zmíněná pravidla dodržuje, riziko komplikací spojených s diabetem se výrazně snižuje. Samozřejmě že nemoc se u každého projevuje individuálně a umí si najít své cestičky, jak znepříjemnit život. V takových případech lze využít řadu moderních léků, které jsou hrazeny zdravotními pojišťovnami.
V posledních deseti letech přibylo více než 100 tisíc pacientů, kteří se léčí s cukrovkou 2. typu. Řada dalších pacientů o své nemoci nemá tušení, protože nenavštěvují pravidelné preventivní kontroly u praktického lékaře.
Rizikové faktory | cukrovka
Autor: MUDr. Alena Adamíková, Ph.D.
Pracoviště: Krajské nemocnice T. Bati, Zlín
Vloženo: 27. 6. 2017
Mezi rizikové faktory pro diabetes mellitus 2. typu patří:
- věk: ve starším věku je riziko vyšší, začíná růst po 45. roce věku a po 65. roce věku roste exponenciálně
- genetika a rodinná anamnéza: některé etnické skupiny mají vyšší riziko vzniku diabetu 2. typu, v Americe se jedná zejména o americké černochy, Mexičany a Indiány, v Evropě je riziko vyšší u obyvatel jižních států než států severních
- gestační diabetes a porod dítěte s hmotností nad 4 kg: pokud máte v anamnéze gestační diabetes, pak existuje vyšší riziko, že se u vás objeví diabetes 2. typu již ve středním věku. Porod dítěte s hmotností nad 4 kg mohl být spojen s gestačním diabetem, třeba nerozpoznaným a také byl velkou zátěží a stresem pro matku
- polycystický ovariální syndrom: toto onemocnění je spojeno s inzulinovou rezistencí, pacientky mají vyšší hladiny mužských pohlavních hormonů (androgenů) a další metabolické poruchy, které mohou vést k vývoji diabetu
- vysoká hladina cholesterolu: často spojená s nadváhou a obezitou
- prediabetes: prediabetes je stav, kdy glykémie je již zvýšená, ale ještě nedosahuje kritérií diabetu. Prediabetes je spojen s vysokým rizikem rozvoje diabetu a také kardiovaskulárních onemocnění, viz SHRNUTÍ dole v rubrice o diagnostice cukrovky
- hypertenze: TK nad 140/90 mmHg
- kouření: diabetes hrozí 60 % těžkých kuřáků, zatímco ve skupině lehkých a bývalých kuřáků je riziko 33%
- a především obezita: 90 % diabetiků 2. typu má nadváhu nebo je obézních
Je možné zabránit vývoji diabetu, i když jsou přítomny rizikové faktory?
Studie ukazují, že změna životního stylu a snížení hmotnosti o 5-10 % mohou zabránit vývoji diabetu v rizikové populaci. Účastníci těchto studií drželi dietu a měli intenzivní fyzickou aktivitu (150 minut chůze týdně).
Rozvoj diabetu byl snížen o 40-60 %, studie trvaly od 3 do 6 roků. Prevence hmotnostních přírůstků, zvýšení fyzické aktivity a snaha o alespoň malé snížení hmotnosti mají vliv na vývoj diabetu v budoucnosti. Dlouhodobé hlídání hmotnosti je nejlepší prevencí rozvoje diabetu.
Cukrovka 2. typu: co to je a jak se léčí?
Diabetes
2. typu je v současnosti jedním z nejzávažnějších onemocnění hromadného výskytu. Diabetiků v celém světě významně přibývá. Dnes dosahuje výskyt diabetu v České republice kolem 10 % a přibližně každý třetí občan ČR pravděpodobně cukrovkou 2. typu během svého života onemocní. Významná je proto prevence diabetu 2. typu
(viz samostatný článek).
Nově zjištěná cukrovka se klasicky projevuje velkou žízní, častým močením, úbytkem hmotnosti často i kožními záněty
. Tyto příznaky jsou dnes již neobvyklé a cukrovka by měla být zachycena odběrem krve při preventivním vyšetření, nejlépe již ve stadiu
tzv. prediabetu – tedy v době, kdy cukrovka nepůsobí ještě žádné obtíže.
Jak probíhá diagnostika
cukrovky 2. typu?
U diabetika 2. typu prokážeme cukrovku obvykle v rodině. Riziko pro nejbližšího příbuzného je až 60% a pro potomka dvou diabetiků až 100%. U ohroženého jedince je častý rozvoj nadváhy
i obezity
a hypertenze
. Přichází fáze tzv. prediabetu.
Prediabetes (glykemie nalačno 5,6 až 6,9 mmo/l) není dnes pouhý předstupeň cukrovky: je to onemocnění, které vyžaduje léčbu a přináší cévní riziko (srdeční infarkt
, mozkové příhody). Ateroskleróza
a často i postižení nervů
se vyvíjejí již u prediabetu dříve, než pacient splní tzv.
diagnostická kritéria diabetu (glykemie 7 mmol/l a více, nebo při vyšetření s podáním cukru vysoká glykemie za 2 hodiny).
Naopak tzv. mikroangiopatické komplikace (postižení očí
, ledvin a drobných cév) vznikají až při déletrvajícím onemocnění. Přes 90 % pacientů s diabetem 2. typu má nadváhu nebo obezitu. Ostatní mají vždy alespoň určitou kumulaci tuku v oblasti břicha.
V době diagnózy je hladina inzulinu
či C-peptidu* obvykle vyšší než norma. Je však nižší, než by odpovídalo stupni přítomné obezity a necitlivosti na inzulin. Proto i pro diabetes 2.
typu platí, že ve chvíli, kdy cukrovka vzniká, je sekrece inzulinu v betabuňkách pankreatu nedostatečná.
*Vysvětlivka: C-peptid je částí molekuly proinzulinu, která je vhodná k posouzení vlastní sekrece inzulinu.
Jak probíhá léčba cukrovky 2. typu?
Porucha je u diabetu 2. typu velmi komplexní a zahrnuje poruchu vzájemné interakce mnoha orgánů
. Původně se diabetes 2. typu léčil jen dvěma skupinami léků; ty zajišťovaly buď zvýšení sekrece inzulinu, nebo zvýšení citlivosti na inzulin.
Moderní léky ovlivňují mnoho orgánů, jako jsou zejm. ledviny, tuková tkáň, játra či mozek
. Lidská játra produkují glukózu
, proto člověk neupadne do bezvědomí
ani při dlouhém hladovění. Po jídle játra zdravého člověka sníží tvorbu glukózy asi na 20 %.
Játra člověka se zhoršenou citlivostí na inzulin však produkují glukózu trvale, a dokonce produkci stupňují. Vysoká glykemie nalačno u diabetika není tedy glykemií
po večeři: je to vnitřní proces, kdy játra tvoří nadměrné množství glukózy.
To dokáží ovlivnit moderní antidiabetika.
Dlouhodobé vymizení, tedy remisi
diabetu 2. typu, dokáže navodit chirurgická léčba
obezity, tzv. bariatrická chirurgie. Operaci dnes běžně podstupují i diabetici s indexem tělesné hmotnosti
(BMI) kolem 30kg/m2, ačkoli dříve se operovali nemocní až s vyššími stupni obezity.
© MAD.vertise / shutterstock.com
O léčbě dietou a fyzickou aktivitou a o prevenci cukrovky pojednává článek Prevence cukrovky 2. typu, kde jsou i informace o riziku tohoto typu cukrovky a o její prevenci.
Cukrovku 2. typu obvykle léčíme dietou a antidiabetiky v tabletové formě. V některých případech lékař volí injekčně podávaná inkretinová analoga nebo léčbu inzulinem.
Volbu léků určuje lékař a během pacientova života se léčba obvykle postupně stupňuje: od podávání jednoho léku přes dvojkombinace a kombinace několika léků. Cílem je dosáhnout cílových hodnot glykemie nalačno i po jídle a glykovaného hemoglobinu
; tyto cílové hodnoty se liší podle toho, jak cukrovka dlouho trvá.
Cílové hodnoty pro nově diagnostikované í diabetiky 2. typu jsou velmi přísné. Platí totiž tzv. fenomén metabolické
paměti.
Tělo si pamatuje, jak byl pacient léčen na začátku (tedy po vzniku nemoci) – a pacienti, u kterých došlo rychle k úpravě glykemie do normy, mají snížený výskyt komplikací
ještě po dobu 10–15 let. Pokud trvá diabetes delší dobu, nedá se již takových výsledků dosáhnout.
Proto je důležité, aby si pacient uvědomil, že diabetes 2. typu je onemocnění velmi závažné a přináší vyšší rizika než třeba hypertenze, poruchy krevních tuků nebo kouření.
Obzvláště těžké je přesvědčit pacienta k léčbě (tedy k redukci hmotnosti, dietě a fyzické aktivitě) v době, kdy ještě nemá obtíže a kdy, jak sám říká, jej nic nebolí. Někdy se uvádí, že diabetes 2. typu je něco jako infekce
v uvozovkách: měl by být zlikvidován rychle a hned na počátku, ať už redukcí hmotnosti, bariatrickou chirurgií či moderními léky – pak je efekt nejlepší.
Léčba diabetu pomocí léků, tzv. antidiabetik, má dlouhou historii. Léčba dietou a pohybem je stará stovky let. Od dvacátých let 20. století se používá inzulin, tabletová antidiabetika až po 2. světové válce, injekční neinzulinová antidiabetika až po roce 2000.
V Evropě se dnes používají antidiabetika z 8 různých skupin, v USA dokonce z 11 skupin. Jednotlivé skupiny antidiabetik používaných v Evropě jsou uvedeny v následujícím přehledu.
Antidiabetika často existují pod mnoha různými názvy a často ve fixních kombinacích dvou léků v jedné tabletě či injekci.
- Metformin je antidiabetikum první volby, kterým by měl být léčen každý diabetik 2. typu, pokud jej snáší a pokud není kontraindikován
. - Deriváty sulfonylurey jsou stará levná a účinná antidiabetika, která podporují sekreci inzulinu. Při jejich podávání mírně hrozí riziko hypoglykemie
. Jím příbuzné látky jsou tzv. glinidy, které se u nás podávají méně. Obvykle vyvolávají vzestup hmotnosti. - Inzulinové senzitizéry neboli thiazolidindiony jsou látky zvyšující citlivost na inzulin, částečně působící i na sekreci inzulinu a tukovou tkáň. Mohou vést k zadržení otokům
a srdečnímu selhání
, avšak snižují riziko mozkových příhod u diabetika. - Inhibitory
štěpení sacharidů
ve střevě snižují zejména vzestupy glykemie po jídle. - Gliptiny neboli inhibitory dipeptidázy-4 jsou léky, které ovlivňují účinnost tzv. inkretinů (hormonů
trávicího traktu). Dochází k ovlivnění sekrece inzulinu i glukagonu, a zejména je tlumena jaterní produkce glukózy Výhodou je, že nevyvolávají hypoglykemie a nezvyšují hmotnost. - Inkretinová analoga jsou injekční léky napodobující působení hormonů trávicího traktu
(inkretinů). Snižují hmotnost (nově se některá používají i v léčbě obezity bez diabetu) a nevyvolávají hypoglykemie. První varianty se podávaly injekčně 2× denně, později 1× denně a nově i 1× týdně. Inkretinová analoga mohou být podávána v jedné injekci společně s inzulinem. U většiny z těchto léků byl prokázán pozitivní efekt na srdce, neboť snižují riziko infarktu
. - Glifloziny jsou nová antidabetika, která jsou podávána v jedné tabletě denně, a blokují zpětné vstřebávání glukózy v ledvinách
. Kromě zvýšení hladiny cukru v moči
mají i velmi komplexní účinek v organismu: snižují hmotnost, vedou ke spalování tuku, nemají riziko hypoglykemie, snižují krevní tlak
. Stejně jako inkretinová analoga snižují riziko infarktu myokardu
, navíc snižují i riziko srdečního selhání. - Inzulin může být v léčbě diabetu používán již ve 2. kroku (přidáním k metforminu). Zejména se používá večerní injekce dlouhodobě působícího inzulinu, který tlumí tvorbu glukózy játry
. V pozdějších fázích onemocnění se používá i intenzifikovaná terapie s třemi denními dávkami krátkodobého inzulinu a jednou dávkou depotního inzulinu (déle působícího inzulinu). U starších pacientů, kteří nejsou schopni aplikovat si injekci 3× denně, se aplikují i fixní kombinace krátkodobého a dlouhodobého inzulinu 1× či 2× denně.
© Monkey Business Images / shutterstock.com
Názory na léčbu diabetu 2. typu se mění a obvykle je celosvětově aplikován společný doporučený postup. Ten nyní platný uvádí následující zásady:
- Lékem první volby je metformin. Pokud ho pacient snáší nebo není kontraindikován, měl by být podán v první volbě a ponechán i později v kombinaci s dalšími léky.
- Následně by si měl lékař položit otázku, zda má pacient již onemocnění srdce, cév nebo ledvin. Pokud ano, měl by pacient ve 2. kroku dostat léčbu injekčním inkretinovým analogem nebo gliflozinem, tedy léky s prokázaným efektem na tato onemocnění. U nás je však tato možnost léčby možná až u hůře kompenzovaných diabetiků s neuspokojivou hladinou glykovaného hemoglobinu.
- Další otázka by měla znít: je pacient obézní? Pokud ano, pak by měl také v 2. kroku být léčen gliflozinem nebo inkretinovým analogem (viz předchozí bod).
- Má-li pacient riziko hypoglykemie, je možno kromě gliflozinů a inkretinových analog nasadit i inzulinové senzitizéry.
- Ostatní léky se volí podle klinické situace.
Volba antidiabetik je tedy ponechána lékařům. Lékař by měl pacientovi vysvětlit rizika a výhody jednotlivých skupin. Pacient by měl dbát na pravidelnost léčby a dodržování diety
režimových opatření, měl by znát svoje cílové hodnoty a usilovat o jejich dosažení.
Jaká rizika hrozí diabetikům
2. typu?
Diabetici 2. typu čelí především cévním rizikům. Při dlouhodobě vysokých glykemiích hrozí postižení ledvin, které může vyústit až k potřebě dialýzy
, postižení očí až po slepotu a dále např.
srdeční infarkt, mozkové příhody či amputace končetin. Velmi vysoká jsou i nádorová rizika: diabetikům 2.
typu
hrozí zvýšené riziko zhoubných nádorů
ledvin a močových cest
, trávicího traktu jater a slinivky břišní
, ženám pak zhoubné nádory
prsu a dělohy
.
U dobře vyškoleného a v léčbě spolupracujícího pacienta je však riziko komplikací minimální a jeho délka života od diagnózy může být blízká nediabetikům.
Cukrovku sami na sobě nepoznáme
Přes milion Čechů se léčí s cukrovkou 2. typu, dalším statisícům její vznik bezprostředně hrozí. Lidé, kteří běhají po světě s nepoznanou cukrovkou, si zakládají na vážné komplikace. Jistotu, že nejste jedním z nich, přitom získáte jedině díky lékařské prohlídce. Přiblížíme, jak probíhá a kdy na ni máte nárok.
Příznaky jsou často nenápadné
Při cukrovce neboli diabetu naše tělo neumí správně zpracovávat cukr v krvi a jeho hladina, označovaná glykémie, narůstá do nezdravých výšek. To se může projevit únavou, velkou žízní a častým močením, hubnutím nebo třeba vznikem plísňových infekcí. Tyto příznaky nejsou ale vždy tak výrazné, aby nemocného přivedly k lékaři.
Zvláště lidé, kteří své obtíže přecházejí a s oblibou se chvástají, že „u doktora dvacet let nebyli“, tak mohou žít s nepoznanou cukrovkou i dlouhé roky. Zvýšený cukr však po celou tu dobu poškozuje jejich organismus.
Pomalu, ale jistě si zakládají na komplikace cukrovky, jakými jsou srdeční infarkty, selhání ledvin nebo porucha zraku.
Na diabetes se pak přijde právě až při vzniku těchto komplikací, kdy už je zdraví cukrovkáře bohužel nevratně – a navíc zcela zbytečně – poškozené.
Na prevenci každé dva roky
Zvýšená glykémie svědčící pro cukrovku se přitom pozná z jednoduchého krevního testu. Ten může naordinovat kterýkoliv lékař, nejlepší ale je, když je hladina cukru odebrána v rámci preventivní prohlídky u praktického lékaře. Preventivní prohlídky jsou totiž k předcházení a odhalování problémů, jakým je právě cukrovka, přímo určené.
Na prohlídku u svého registrujícího praktického lékaře má dospělý člověk nárok jednou za dva roky.
Ne vždy se při těchto prohlídkách zároveň posílá i „na krev“, hladinu glykémie by vám však měl lékař zkontrolovat v 18 letech, ve 30, ve 40, a poté už každé dva roky.
Ještě častější testování, a to 1× za rok, se doporučuje v případě, že je u vás zvýšené riziko vzniku cukrovky – například máte nadváhu, srdeční onemocnění, máte diabetes v rodině nebo se u vás již v minulosti vyskytl prediabetes, případně těhotenská cukrovka.
Správný odběr prozradí vše
Aby byla zjištěná hladina glykémie vypovídající, musí jít o odběr krve ze žíly, tzn. o ten provedený v laboratoři. Změření glukometrem z kapky krve nestačí. Odběr musí proběhnout nalačno, tedy minimálně po 8 hodinách, kdy nic nejíte a pijete jen čistou vodu.
Přinejmenším po stejnou dobu byste se také měli vyhnout velké námaze a nekouřit. Svému lékaři se nezapomeňte zmínit, jestliže jste akutně nemocní (např.
máte virózu), nedávno jste prodělali úraz nebo operaci – to vše může mít vliv na hladinu cukru a ta pak není pro stanovení diagnózy cukrovky směrodatná.
Normální hladina glykémie nalačno se pohybuje do 5,6 mmol/l, od hodnoty 7 jde o diabetes. Když vyjde vaše glykémie nalačno vyšší, než je norma, před vyslovením diagnózy by vás měl lékař poslat na odběry znovu.
Může vás také odeslat na takzvaný orální glukózový toleranční test (OGTT) – speciální sérii krevních odběrů, kterým předchází vypití hrnku cukerného roztoku.
Tento test podrobněji prověří přítomnost diabetu nebo jeho předstupně, hraničního stavu nazývaného prediabetes.
Není to jen o cukru
Praktický lékař vám při prohlídce mimo jiné také změří krevní tlak, vypočítá index tělesné hmotnosti (BMI), vyptá se vás na kouření a pohybové návyky, v daných termínech zkontroluje hladiny krevních tuků.
To vše dělá s jedním hlavním cílem: posoudit, jak velké je u vás riziko rozvoje chorob souvisejících s životním stylem.
Mezi ně patří kromě cukrovky zejména srdečně-cévní onemocnění (infarkt, cévní mozková příhoda, bolestivé nedokrvování nohou a další), lze sem ale zařadit třeba i nádory.
S některými z rizikových faktorů vám může lékař pomoci – existují léky na vysoký tlak, na odvykání kouření, na zvýšené krevní tuky… Vše by ale mělo začínat nebo přinejmenším jít ruku v ruce se zdravější životosprávou. S tou je ideální začít ještě dříve, než zmíněná onemocnění vůbec vypuknou. I po jejich vzniku má ale zlepšení životního stylu ohromný význam.
Diagnózou život nekončí
Odhalila u vás preventivní prohlídka zvýšený cukr nebo dokonce diabetes? Neklesejte na mysli, je to dobře – díky tomu, že teď o své nemoci víte, s ní můžete začít bojovat.
Když se chopíte příležitosti a změníte svůj životní styl, můžete předejít tomu, aby u vás cukrovka vedla k závažným komplikacím, a dokonce se z ní můžete i vyléčit.
A pokud máte její předstupeň, prediabetes, můžete zabránit tomu, aby u vás cukrovka vůbec kdy propukla.
A jak má taková „změna životosprávy“ vlastně vypadat? Nejdůležitějším krokem je obvykle zhubnout a nižší hmotnost a obvod pasu si trvale udržet. Toho lze dosáhnout zdravějším stravováním a přidáním pohybu, neméně důležité je zanechání kouření nebo snížení stresu.
Nebuďte na to sami
Vaše chuť a odhodlání ke změně jsou prvními předpoklady úspěchu při změně životosprávy. Většina lidí se ale kromě toho neobejde bez rad do začátku, průběžné podpory a pravidelného povzbuzování.
Pomoc diabetikům a prediabetikům nabízí nová aplikace Vitadio, ve které mají na dostah ruky jak užitečné nástroje pro samostatné zvládání každodenních výzev, tak i chat s osobní nutriční terapeutkou, připravenou kdykoliv poradit nebo povzbudit.
Právě taková pomoc může být onou klíčovou přísadou, která rozhoduje o úspěchu nebo neúspěchu při hubnutí, změně životosprávy a boji s cukrovkou. A v péči o své zdraví si každý zasloužíme být úspěšný.
MUDr. Lucie Kovářová
Diabetici-kuřáci si ničí především cévy
O tom, že kouření škodí našemu zdraví, asi není příliš nutné se rozepisovat. Varování ministerstva zdravotnictví na obalech tabákových výrobků už nyní doprovázejí i fotografie:
Někteří lidé jsou však ohroženi více než jiní. Většinou máme kouření spojené s poškozením plic a dýchacího ústrojí, víte ale čím se sami a dobrovolně ohrožují kuřáci-diabetici?
Kouření snižuje účinnost léčby diabetu
Každý diabetik pravděpodobně od svého lékaře již slyšel, že je třeba, aby skončil s kouřením. Ale vezme si toto doporučení k srdci? Ví, čím je ve skutečnosti ohrožen?
Krom toho, že kouření zvyšuje pravděpodobnost onemocnění diabetem, zhoršuje i jeho průběh a snižuje účinnost léčby. Čím kouření škodí diabetikům nejvíce? S prof. Evou Králíkovou z Centra pro závislé na tabáku jsme si ohrožení diabetiků shrnuli do několika bodů:
Kouření při cukrovce
- zvyšuje riziko hypertenze a cévní mozkové příhody
- zvyšuje riziko selhání ledvin (nefropatie), které hrozí až třetině diabetiků 2. typu
- zvyšuje riziko poruch sítnice (retinopatie)
- zvyšuje riziko poškození nervů (neuropatie), které způsobuje poruchy citlivosti a bolesti
- snižuje množství kyslíku, který je transportován ke tkáním
- snižuje HDL cholesterol (ten „hodný“) – přispívá tedy k rozvoji aterosklerózy a vzniku trombů
- zhoršuje inzulinovou rezistenci
- zužuje cévy rovněž vlivem nikotinu, což vede i ke sníženému vstřebávání inzulinu
Zastavme se u posledního bodu, respektive přímo u cév. Dle prof. Králíkové jsou nemoci cév, jako je srdeční infarkt nebo mozková mrtvice, nejčastější příčinou úmrtí diabetiků.
Až osmdesát procent diabetiků umírá právě kvůli nemoci cév. „A právě cévy jsou velmi citlivé na jakoukoliv dávku tabákového kouře včetně kouření pasivního.
Už po několika minutách v zakouřeném prostředí jsou na našich cévách prokazatelné změny,“ uvádí lékařka a dodává, že kromě infarktu a mrtvice ohrožuje diabetiky rovněž slepota (diabetická retinopatie, tedy poškození cév sítnice), selhání ledvin (diabetická nefropatie, tedy poškození drobných cév ledvin). „Kolem sedmdesáti procent amputací u diabetiků je kvůli kouření,“ varuje.
Komplikace se začínají vyvíjet už roky před diagnózou
Většina nákladů, které jsou vydávány v souvislosti s diabetem, připadá na léčbu jeho komplikací spojených s nemocemi srdce a cév. Prof. Králíková upozorňuje na to, že většina diabetiků trpí diabetem 2. typu – ti mohou na rozdíl od pacientů s diabetem 1.
typu rizikové faktory svého onemocnění ovlivnit.
„Tyto komplikace se většinou začnou vyvíjet pět až šest let před stanovením diagnózy, samotný diabetes se začíná vyvíjet asi deset let před diagnostikováním,“ říká lékařka a zdůrazňuje tak význam nekuřáctví i u zatím zdravých lidí.
Když přestanete kouřit, rizika se snižují
Přemýšlíte o tom, že byste přestali kouřit? Dobrý nápad. „Rizika spojená s kouřením se po poslední cigaretě dramaticky rychle snižují,“ povzbuzuje současné kuřáky lékařka.
Upozorňuje ale na to, že závislost na tabáku (nikotinu) je silnou drogovou závislostí, které se většina závislých sama nezbaví. Co v takovém případě radí? Před tím, než kuřák navštíví centrum pro závislé, je třeba se jasně rozhodnout o záměru přestat kouřit.
Připravte si předem „nekuřácká řešení“ pro situace, kdy obvykle kouříte
Častým problémem kuřáků, kteří se snaží přestat s kouřením, je zvyk. Rituál kouření mají zkrátka spojený s určitými situacemi, denní dobou apod. Ke kávě si vždy dají cigaretu, od práce si jdou odpočinout na dvůr a s kolegy si zakouří, cigareta je i „skvělým společníkem“ při každé večerní zábavě v restauraci či hospodě.
Lékařka proto radí: „Připravte si předem nekuřácká řešení pro situace, kdy obvykle kouříte, nekuřáctví si užívejte, nelitujte se. Léky, které vám může lékař doporučit, vám odvykání usnadní: zabrání abstinenčním příznakům, ale nezabrání vám kouřit.“ Vše je tedy v hlavě kuřáka. Při prvních neúspěšných pokusech je třeba nic nevzdávat a ze selhání se poučit.
TIP: Přestáváte kouřit? Přehled možností pro začínající nekuřáky
Odborná spolupráce:
Prof. MUDr. Eva Králíková
Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. LF UK
Zabývá se epidemiologií, prevencí a léčbou závislosti na tabáku.
Přestáváte kouřit? Pozor na nebezpečné cukry a tuky
Odvykání kouření je rozhodně bohulibá činnost, ale bohužel i ta má svoje rizika. Spolu s tím, jak mnoho kuřáků v době odvykání přibývá na váze, zvyšuje se i riziko onemocnění cukrovkou.
Řízek s bramborem
Cukrovka totiž navzdory svému názvu a rozšířenému mínění nevzniká z nadměrné konzumace cukru, ale spíše z nadbytku tuků, a to jak těch na talíři, tak i v našem těle.
Jestli se vám nechce přestat, nevymlouvejte se na cukrovku
O kouření cigaret je již dlouho známo, že samo o sobě představuje rizikový faktor pro vznik cukrovky. Pokud se však člověk rozhodne s kouřením přestat, nezřídka znatelně přibere na váze, což může také podpořit vznik tohoto onemocnění.
Když však bývalý kuřák ve svém odhodlání vytrvá, cigarety se již nikdy nedotkne a také svou váhu udrží v rozumných mezích, riziko onemocnění cukrovkou bude zase postupně klesat a po jisté době spadne na úroveň běžnou v normální populaci.
Přestože odvykání kouření s sebou nese riziko přibývání na váze a tím také cukrovky, lékaři zdůrazňují, že tento smutný fakt by neměl být zneužíván jako výmluva k tomu, proč se nikdy neodhodlat k odvykání.
Vždyť samotné kouření nejenže zvyšuje riziko cukrovky, ale zároveň i srdečních onemocnění, mozkové mrtvice, rakoviny plic a několika dalších druhů rakoviny.
Nejspolehlivějším způsobem, jak se všem těmto zdravotním rizikům vyhnout, je s kouřením nikdy nezačít.
Hlídejte si cukr v krvi
Jak přesně může kouření způsobovat cukrovku, není zatím jasné. Jisté ale je, že čím více cigaret denně člověk vykouří, tím vyšší je i pravděpodobnost vzniku cukrovky.
Proto by na tuto možnost měli pomýšlet zvláště těžcí kuřáci a na druhou stranu také ti, kteří v průběhu odvykání přibrali nejvíce nových kilogramů.
Počínající cukrovku je možné zjistit jednoduchým vyšetřením krve, případně cíleným vyšetřením, při kterém pacient musí vypít větší množství rozpuštěné glukózy.
Pokud se cukrovku podaří zachytit včas, může se léčit pouze pomocí diety, aniž by bylo nutné užívat léky, nebo si dokonce píchat inzulin. Také proto by měli mít kuřáci i jejich lékaři na paměti riziko tohoto onemocnění a pravidelně provádět testy na hladinu cukru v krvi.
(vek)
Zdroj: www.medicalnewstoday.com
Hladina cukru v krvi Odvykání kouření Závislost na nikotinu Podkožní tuk Obezita Líbil se vám článek? ANO NE Bolest zápestí
Dobrý den,chtěla bych se prosím poradit.Zhruba 3 měsíce mám potíže s levou rukou,tzn:pálení…
Píchání na kůži
Dobrý den, cca 14 dní pozoruji občas na kůži pocit slabšího píchání jehliček…
Metastázy v kostech
dobrý den zajímalo by mě zda jsou zjistit metastázy v kostech z rentg. snímku a…
Pupínky na varlatech
Dobrý den, již od puberty mám bílé pupínky na varlatech ,nějak nebolí a občas…
Mnohočetné obtíže
Dobrý den paní/ pane doktore chci se zeptat, mamka už několik let trpí bolesti…
Cukrovka (diabetes mellitus)
Cukrovka je chronické onemocnění charakterizované absolutním, nebo relativním nedostatkem inzulínu. Inzulín je hormon bílkovinné povahy, který je produkovaný ve slinivce. V organismu je důležitý především pro metabolismus cukrů, ale ovlivňuje i hospodaření s tuky a bílkovinami.
Jeho hlavním účinkem je snižování glykémie (hladiny cukru v krvi) především tím, že podporuje vstup glukózy z krve do buněk, kde je zužitkována. Rozlišujeme 2 typy diabetu. Projevují se podobně, ale liší se příčinami vzniku. Diabetes I. typu je autoimunitní onemocnění (vzniká na podkladě defektní funkce vlastního imunitního systému).
Dochází při něm k absolutnímu nedostatku inzulínu na základě trvalého poškození specifických buněk slinivky, které ho produkují. Příčiny vzniku diabetu I. typu nejsou zcela jasné. Rozvíjí se především v dětství, vzácně se nově objevuje i v pozdějším věku. V případě diabetu II.
typu se zpočátku jedná „pouze“ o relativní nedostatek inzulínu, protože příslušné tkáně ztrácí vůči němu citlivost. Tento typ cukrovky se objevuje především ve stáří a jeho hlavní ovlivnitelnou příčinou je přejídání. Pokud se člověk přejídá, tělo musí produkovat velké množství inzulínu najednou a tkáně se postupně stávají na jeho účinek rezistentní.
Je tak znesnadněn přestup glukózy z krve do buněk a hladina cukru v krvi je výrazně zvýšená. Při vzniku obou typů diabetu hraje významnou roli genetická dispozice. Onemocnění se může rozvinout i jako nežádoucí účinek některých léčiv nebo např. při pankreatitidě (zánětu slinivky).
Hlavním projevem cukrovky je zvýšená hladina glykémie. Normální koncentrace cukru v krvi je nalačno (aspoň po 8 hodinovém lačnění) 3,9 – 5,5 mmol/l. Udávané správné hodnoty glykémie se postupem času mírně mění tak, jak se rozvíjí poznatky o onemocnění cukrovkou.
U diabetiků dále dochází ke glykosurii (vylučování glukózy močí), což zvyšuje celkové množství moči vyloučené za den (glukóza působí v moči vysokým osmotickým tlakem a s tím, jak je vylučována, s sebou „strhává“ vodu). Tím se také dostavuje žíznivost. Ta, spolu s únavou, bývá prvním z projevů, které na sobě může člověk s cukrovkou pozorovat.
Dlouhodobě zvýšená hladina glykémie je nebezpečná z toho důvodu, že glukóza má schopnost složitými mechanismy poškozovat stěnu cév (především drobných), které se tak zjednodušeně řečeno zužují a zhoršuje se tak prokrvení příslušné oblasti. Poškozovány jsou tímto způsobem především ledviny a oči. Ty by tedy měly být u diabetiků pravidelně vyšetřovány.
Dále s tím, jak klesá vstup glukózy do buněk, snižuje se její využitelnost, organismus se snaží energii získat jinak a dochází ve zvýšené míře ke štěpení bílkovin a tuků. To se projevuje především u diabetu I. typu výrazným hubnutím. Při velmi vysokých hladinách cukru v krvi a získávání energie především štěpením tuků se u pacientů s tímto typem diabetu může rozvinout tzv.
hyperglykemické ketoacidotické koma. To je pro nemocného velmi nebezpečné a zvládá se aplikací inzulínu, doplněním tekutin a korekcí hladin iontů v krvi. Projevuje se např. charakteristickým acetonovým zápachem z úst, hlubokým dýcháním, suchou kůží a sliznicemi, častým močením, žíznivostí a poruchami vědomí. U diabetiků II.
typu se může také objevit, bývá však bez ketoacidózy (výrazný pokles pH krve směrem ke kyselým hodnotám). K hyperglykémii u léčeného diabetika dochází při jinak správně nastavené terapii např. vlivem vynechání dávky léčiva, dietní chybou, při infekci nebo úrazu. Akutní komplikací u již léčeného diabetika může být naopak příliš nízká hladina cukru v krvi – hypoglykémie.
K ní může dojít např. při předávkování inzulínem nebo ostatními léky užívanými při cukrovce, vlivem stresu, fyzické zátěže, při infekci, konzumaci alkoholu atd. Může se objevit i u zdravých lidí při dlouhodobém hladovění nebo nadměrné fyzické zátěži. Projevuje se např. malátností až mdlobami, poruchami vidění, nevolností, pocitem hladu, bušením srdce, bolestí hlavy apod.
Nemocného může opět přímo ohrozit na životě. Zvládá se aplikací glukagonu (hormon, produkovaný slinivkou, který na rozdíl od inzulínu zvyšuje hladinu cukru v krvi) nebo v lehčích případech pouze podáním něčeho sladkého (šťáva, med, cukr). Někdy je obtížné odlišit od sebe hyperglykémii a hypoglykémii.
Hlavním rozdílem je, že hypoglykémie zpravidla vzniká velmi rychle (během minut) a nejsou při ní příznaky dehydratace. Pokud si nejsme jisti, o jaký stav se jedná, je lepší pacientovi podat cukr a až pokud se stav nezlepší (jedná se pravděpodobně o hyperglykémii), inzulín. Jeho podání by totiž v případě hypoglykémie mohlo mít až fatální následky.
U diabetiků poškozování cév (viz. výše) přispívá k rozvoji hypertenze (vysokého krevního tlaku). To u nich dále, spolu s častým zvýšením hladiny cholesterolu v krvi a změnami krevní srážlivosti, výrazně zvyšuje riziko srdečního infarktu, mozkové mrtvice nebo poruch prokrvení dolních končetin (ischemická choroba DK).
U diabetiků se nezřídka projevují také poškození nervů (tzv. neuropatie). K těm dochází zejména na podkladě ukládání glukózy v jejich obalech, čímž je narušen převod vzruchů nervovými vlákny. Neuropatie se projevuje zejména poruchou citlivosti dolních končetin, změnami ve fungování trávicího (např. porucha pohyblivosti střev), močo-pohlavního (např.
sexuální potíže) nebo srdečně-cévního systému (např. poruchy srdeční frekvence). U diabetiků je vlivem postižení cév a s tím souvisejícími poruchami prokrvení navíc zhoršená také výživa kůže a hojení jejích poranění. To je zvýrazněné zejména na dolních končetinách.
Často tak i z původně malé oděrky vznikají rozsáhlé chronické rány, jejichž léčba je velmi zdlouhavá a při rozsáhlém poškození končetiny někdy hrozí až její amputace. Proto by měl každý diabetik důsledné pečovat o nohy, pravidelně je kontrolovat, promazávat a nosit vhodnou obuv (kožená, prodyšná, poddajná, prostorná…) a ponožky (neškrtící, bavlněné…).
U nemocných s diabetem se dále častěji objevují např. kvasinkové infekce (poševní, kožní…) a obecně mají diabetici zhoršenou funkci imunitního systému.
Hlavní prevencí rozvoje diabetu (je reálné hovořit pouze o diabetu II. typu, jehož výskyt v populaci je také mnohonásobně vyšší) je dodržování zásad zdravého životního stylu (viz. samostatný článek). Obrovský význam má především pravidelná pohybová aktivita a omezení příjmu tuků potravou – to má paradoxně větší význam než omezení příjmu cukrů.
Už při narušené glukózové toleranci (projevuje se mírným zvýšením glykémie nad normální hodnoty) lze preventivně aplikovat některá léčiva. Často však stačí i mírný váhový úbytek a další progrese onemocnění se zastaví, nebo alespoň zpomalí. I při aplikaci léčiv však musí diabetik dodržovat dietní opatření a dostatečně se hýbat, jinak se nikdy nepodaří onemocnění dobře kompenzovat.
V terapii (viz. samostatný článek) diabetu I. typu se užívá zejména podkožně aplikovaný inzulín, u diabetu II. typu lze, především v počátcích onemocnění, užívat tzv. perorální (ústy podávaná) antidiabetika. U rozvinutějšího onemocnění nebo při vysokém riziku komplikací diabetu (viz. výše) se také aplikuje inzulín.
Protože s diabetem souvisí i zvýšené riziko hypertenze, poruch hladin krevních lipidů (tuků) a souvisí s obezitou, užívají diabetičtí
pacienti většinou i léčiva pro kontrolu daných stavů.
Autor: PharmDr. Tereza Hendrychová, Ph.D.