Černý kořen zatím velkou popularitu v českých kuchyních nesklízí, ale to je možná jen otázkou času. Tato zimní kořenová zelenina, která se vzhledově podobá křenu a chutná jako pastinák, vaše tělo obohatí vitaminy A, B1,B2, C a E.
Kromě toho obsahuje řadu minerálních látek jako například železo, vápník, hořčík nebo draslík. Černý kořen obsahuje také allantoin, tedy látku, která podporuje trávení a činnost žláz s vnitřní sekrecí.
Pomáhá i při dně, revmatických chorobách a také dobře působí na nervovou soustavu. Obsahuje sacharid inulin, který velmi dobře snáší diabetici. Velkou výhodou této zimní zeleniny je její minimální kalorická hodnota.
100 gramů obsahuje pouze 14 kalorií!
Využití v kuchyni
Můžete ho použít zasyrova v salátech, jako pyré, v pomazánkách. Hodí se také do polévek a to nejlépe v kombinaci s kořenovou zeleninou, výborně chutná zapečený s bešamelem a sýrem. Můžete jej snadno připravit na mnoho způsobů stejně jako třeba chřest.
Kořeny totiž obsahují asparagin, který se vyskytuje ve velkém množství také v chřestu. Chutný je, když ho osmažíte v klasickém trojobalu, můžete si z něj usmažit i výtečné karbanátky. Dá se použít jako příloha k masům nebo rybám.
Pokud máte listové výhonky, upravte je jako špenát.
Pečený černý kořen: Černý kořen povařte ve slané vodě. Jakmile změkne, tak ho opečte na másle. Opepřete, osolte, jako přílohu si dejte třeba brokolici (kterou můžete jen spařit horkou vodou) nebo baby karotku.
Černý kořen je k dostání od podzimu do jara. Chutí připomíná mandle, proto chutná dobře i v salátech (nejvhodnější jsou kyselé zálivky, citronové nebo octové).
Na loupání je nejlepší použít rukavice, kořen totiž po kontaktu s nožem začne ihned hnědnout včetně vašich rukou.
Aby vám před přípravou pokrmu na povrchu rychle nezhnědl, namočte jej do vody se šťávou z citronu nebo octa, případně do zředěného mléka.
Pokud si budete černý kořen kupovat, je lepší vybírat slabší kořeny, ty totiž lépe chutnají.
Pokud je kořen po oloupání lepkavý, zkuste jej spařit horkou vodou.
Skladování
Skladuje se stejně jako ostatní kořenová zelenina, v dolních přihrádkách v lednici nebo ve sklepě. Má sklony k plesnivění, a proto se doporučuje spotřebovat co nejdříve.
Rychlá pomazánka: Oškrábaný kořen nastrouháme najemno, zamícháme do tvarohu nebo bílého jogurtu, podle chuti opepříme, osolíme. Můžeme přidat nakrájenou ředkvičku, petrželku, pažitku, cibuli nebo česnek.
Černý kořen zatím velkou popularitu v českých kuchyních nesklízí, ale to je možná jen otázkou času. Tato zimní kořenová zelenina,…
Recept – suroviny a postup
Tento článek je součástí seriálu článků nazvaného „Tradiční léčivá zelenina“. Přečtěte si také další díly tohoto oblíbeného seriálu!
Chuť na hadí mord. Zařaďte černý kořen do jídelníčku | Dobrá chuť
Původní léčivá bylina černý kořen zpestří zimní výběr zeleniny z regionu. V českých záhonech ale roste jen zřídka.
Jiří Buchal kdysi černý kořen pěstoval a také jej dovážel do jedné vyhlášené restaurace v Praze. „Je ale moc náročný, velmi těžce ho dostáváte ze země. Tak jsem toho zase nechal,“ říká zemědělec z Kostelce nad Černými lesy, který je mezi kolegy na pražské tržnici jediný, kdo tuto zeleninu kdysi pěstoval.
Plodina přitom dělá svému jménu čest: vypadá jako dlouhý černý kořen, který může dosahovat délky až čtyřiceti a průměru tří až čtyř centimetrů. Všichni ostatní stánkaři na dotaz po něm pouze mávnou rukou. Nejčastější odpovědí je, že se v Čechách vůbec nepěstuje a skoro tu není k dostání.
Jeden překupník ale nabízí, že tuto očividně vzácnou plodinu zajistí do druhého dne – dovozem z Belgie.
Vedle Belgie patří dnes Francie a Nizozemsko k největším pěstitelům na světě. Osevní plochy se najdou i v německém Bavorsku a v Rakousku, kde byl černý kořen do osmdesátých let oblíbenou surovinou v zimním salátu.
Dnes si už skoro zapomenutá zelenina postupně dobývá zpátky místo na jídelníčku, a to v rafinovanější podobě, než tomu bývalo kdysi, kdy se salát topil v majonéze.
Podobně jako čekanka, o které se tu psalo před několika týdny, je i černý kořen lahodnou zimní zeleninou, jež se v tuzemsku ale nikdy nedokázala plně prosadit. Přitom by se černý kořen mohl stát chutným, zdravým a také regionálním doplňkem naší zimní stravy.
Plodina, která patří k čeledi hvězdnicovitých, se sklízí od října do dubna. Je odolná proti mrazu, proto se při příznivém počasí může sklízet během celého chladného ročního období.
Sehnat ho lze tu a tam v prodejnách se zdravou výživou, s bioprodukty či na ekologických farmách. A ačkoli je velmi nenáročný na pěstování, není nijak levný. To právě proto, že se k nám dováží z ciziny. Kilogram pořídíte za zhruba sto korun. Paradoxní je, že dříve se běžně pěstoval v mnoha venkovských zahrádkách.
Oloupaný krasavec
Černý kořen, který pravděpodobně pochází ze Španělska, se od sedmnáctého století začal prosazovat v celé Evropě. Předtím sloužil jako léčivá bylina proti hadímu kousnutí a proti moru.
„Říká se mu také hadí mord španělský nebo chřest chudých,“ vysvětluje Buchal s úsměvem. Na první pohled vypadá sice nevábně, ale po oloupání díky své slonovinové barvě připomíná chřest.
Zdání však klame: chuťově se od jarní a jemné zeleniny zásadně liší.
Aroma je intenzivnější, s ořechovou příchutí, konzistencí se podobá mrkvi nebo pastináku. Nutriční hodnoty jsou podobné jako u fazolí. Černý kořen má vysoký obsah minerálních látek, především draslíku a železa.
Díky velkému množství inulinu je doporučován pro diabetiky a současně je velmi vhodný i pro lidi potýkající se s obezitou jako součást redukční diety.
Doporučuje se také lidem, kteří trpí dnou či revmatickými chorobami.
Polévka i omeleta
Plodina se dá připravit na různé způsoby. Je výborná v krémových polévkách, hodí se do salátu nebo jako příloha k masu, do omáčky na těstoviny či do rizota, ale i v kombinaci s vejci nebo sýrem, jako omeleta nebo gratinovaná v troubě. Skvěle chutná povařená ve slané vodě, posypaná opraženou strouhankou a zalitá rozpuštěným máslem.
Černý kořen lze i i zavařit do mírně slaného nálevu. Příprava je kvůli husté, bílé a nepříjemně lepivé šťávě, takzvanému latexu, náročnější než u chřestu. Šťáva, která při loupání a krájení vytéká, velmi rychle oxiduje a promění zeleninovou krasavici do hnědé tyče.
Proto je lepší při přípravě používat rukavice a oloupaný kořen ihned vložit do mísy s vodou s trochou octa nebo citronové šťávy.
Na zimní polévku na zahřátí nejdříve osmažíme v hrnci cibulku dozlatova a zalijeme ji zeleninovým vývarem. Přidáme kousky nakrájených brambor a černých kořenů, okořeníme bobkovým listem a celým pepřem a povaříme zhruba dvacet minut.
Po uvaření vyjmeme bobkový list a několik kousků černého kořene a dáme je stranou. Polévku rozmixujeme, přidáme kousky černého kořene, zakysanou smetanu a dochutíme solí a mletým novým kořením nebo muškátem.
Polévku servírujeme posypanou dýňovými semínky.
Černý kořen v gastronomii – Titbit
Titbit Články 25. 4. 2018
Lidový název hadí mord vznikl podle slova “scorzone”, což je v italštině název pro jedovatého hada. Tvrdilo se totiž, že pokud se tento kořen vloží hadovi do úst, had zahyne. Až do 16. století jej také pojídaly keltské a germánské národy, které věřily v jeho pozitivní účinky proti dýmějovému moru a hadímu kousnutí. Původ a pěstování Černý kořen se začal pěstovat […] 
Lidový název hadí mord vznikl podle slova „scorzone“, což je v italštině název pro jedovatého hada. Tvrdilo se totiž, že pokud se tento kořen vloží hadovi do úst, had zahyne. Až do 16. století jej také pojídaly keltské a germánské národy, které věřily v jeho pozitivní účinky proti dýmějovému moru a hadímu kousnutí.
Původ a pěstování
Černý kořen se začal pěstovat ke kulinárním účelům v jižní Evropě a na Blízkém východě v 16. století. Vzhledem k tomu, že je černý kořen odolný proti mrazu, daří se mu po celé Evropě a Asii. Mezi největší pěstitele na světě se řadí Francie, Belgie a Nizozemsko. Na český trh se dováží hlavně belgický černý kořen.
Jedná se o velice nenáročnou plodinou, ale u nás se pěstuje jen velice málo. Kořeny tohoto druhy zeleniny mohou dosahovat délky až 40 cm a průměru 4 cm. Na povrchu bulvy se nacházejí jemné proužky a kořínky. Dužnina černého kořene je bílá a křehká. Po narušení povrchu vytéká z bulvy tzv.
latex, což je hustá bílá šťáva, která po několika minutách zasychá a v místě poškození či řezu utvoří bílý film. Podle listů rozlišujeme 3 odrůdy černého kořene:
- Latifolia – široké listy ve tvaru elipsy
- Glastifolia – podlouhlé kopinaté listy
- Strictifolia – čárkovité listy
Lodyha vyrůstající ve druhém roce pěstování černého kořene může dorůst výšky až 120 cm. V červenci a srpnu se objevují také žluté květy. Koncem srpna se začínají sbírat semena.
Černý kořen vyžaduje slunné stanoviště s vlhkou písčitohlinitou zeminou s dostatečným přísunem hnojiva.
Doporučuje se vysévat již v únoru či březnu, aby měl dostatek času na vytvoření silných kořenů, sběr se provádí v pozdním podzimu před příchodem přízemních mrazíků.
Pro uskladnění kořenů je nutné je před uložením do vlhkého písku svázat do svazků a následně zabalit do fólií, aby nevysychaly. Běžně se kořen prodává v půlkilových sáčcích s perforací a při uskladnění v lednici vydrží klidně i měsíc.
Léčivé účinky
Černý kořen obsahuje velké množství vody, sacharidů, vlákniny, bílkovin, tuků a inulinu, vhodného pro diabetiky. Je zdrojem vitaminů A, B1, B2, C a E.
Z minerálních látek obsahuje draslík, fosfor, hořčík, vápník a železo. Nachází se v něm látka allantoin, která podporuje léčbu ran, trávení a činnost žláz s vnitřní sekrecí.
Má minimální kalorickou hodnotu, takže se výborně hodí do dietního jídelníčku, zároveň ale také podporuje chuť k jídlu.
Využívá se také k obnově pochodů v trávicí soustavě například po střevní chřipce, protože je pro organismus lehce stravitelný. Pomáhá i při dně, revmatických chorobách a působí pozitivně na nervovou soustavu jako sedativum.
Černý kořen v kuchyni
Pokud jde o manipulaci s touto kořenovou zeleninou, je nejprve nutné ji pečlivě omýt a zbavit černého povrchu, stejně tak jako latexu, který z kořene vytéká. Jelikož je černý kořen velice lepkavý, někdy se doporučuje oloupat jej až po 20-25 minutovém povaření. Pokud se chcete vyhnout tomuto kroku, doporučujeme ho loupat v rukavicích.
V opačném případě zůstává na kůži lepkavá vrstva, která nejde smýt a pustí až druhý den. Po pečlivém očištění se doporučuje namočit celý kořen do okyselené vody, aby se tím zabránilo jeho zhnědnutí. Černý kořen se dá konzumovat nejen syrový jako přísada do zeleninových salátů, také, vařený, dušený, jako příloha k masu, ale i smažený v trojobalu.
V kuchyni se s ním pracuje podobně jako s chřestem.
„Černý kořen je velice specifická surovina, která při tepelné úpravě zvýrazní svou chuť. Doporučuji nejprve černý kořen opéci na másle nebo oleji, pak zalít vývarem nebo smetanou a rozvařit.
Je ideální na krémy, pyré, a v kombinaci se světlejším masem. Používám jej však syrový do salátů.
Pokud jej podáváme syrový, musí být namočený do pomerančové, nebo citrónové vody, aby nezhnědnul,“ radí šéfkuchař Honza Horký.
Libochovický
Kód skladu
Typ: Nový produkt
cca 50 semen
| HADÍ MORD ŠPANĚLSKÝ | SCORZONERA HISPANICA |
Zásadní předností černého kořene je, že se dá sklízet po celý rok, dokonce i v zimě. U nás je znám především jako kořenová zelenina pěstovaná v jednoletých kulturách. Jedná se však o trvalku s jedlými listy, stonky, poupaty a květy. Výtečné jsou zejména zjara vypučené výhonky a mladá poupata, jejichž chuť je nasládlá a bez hořkosti.
- Další info
- Recenze
- OTÁZKY
Ačkoli černý kořen patří mezi méně známé druhy zeleniny, existuje u nás určitá tradice s jeho pěstováním. Najdeme o něm zmínky v mnoha zahrádkářských či zelinářských příručkách a existuje dokonce u nás vyšlechtěná stará odrůda z roku 1949, zvaná Libochovický, jejíž semena zde nabízíme.
V knize Pěstování a použití méně známých zelenin z roku 1989 je tato odrůda charakterizována takto: „U nás je povolená odrůda Libochovický, která má černohnědy, kratší, válcovitý a tupě zašpičatělý kořen s krémově bílou dužninou. Vyznačuje se vysokou mrazuvzdornosti a výbornou chutí.
“ Odrůdu Libochovický lze považovat za dobře adaptovanou na podmínky ČR a díky mrazuvzdornosti velmi vhodnou k pěstování na způsob trvalky v permakulturní zahradě.
VYUŽITÍ
V ČR byl hadí mord tradičně pěstován zejména pro své kořeny. Ty se konzumují syrové či vařené a mají nasládlou oříškovou chuť. Obsahují větší množství inulinu (podobně jako například topinambury) a měly by se proto jíst s mírou. Mohou způsobit nadýmání.
Připravují se vařené podobně jako chřest. Podle jedné etnobotanické studie byl u nás v dobách nedostatku v 18. a 19. století používán pražený kořen hadího mordu jako náhražka kávy.
Dá se z něj také uvařit skvělá polévka – zde je recept dle knihy Pěstování a použití méně známých zelenin:
„Pro 4 osoby: 300 dkg černého kořene, 50 g másla, vejce, petržel. Kořeny očistíme, nakrájíme na plátky a vaříme v osolené vodě nebo masovém vývaru do měkka a přidáme světlou jíšku. Polovinu kořenových plátků prolisujeme přes síto. Přidáme rozsekanou zelenou petržel, žloutek nebo trochu smetany. Nakonec můžeme ještě přidat kousek másla. Ochutíme citrónem.“
Dle rozsáhlé britské databáze jedlých rostlin Plants for a future lze u černého kořene kromě kořenů konzumovat také listy (syrové), mladé jarní výhonky, květní pupeny a okvětní plátky.
Prakticky celá rostlina je tedy jedlá.
V Permasemínkách nám nejvíce chutnají nasládlé jarní výhonky a pupeny – obojí je velmi chutné a dá se používat jako zcela nový druh zeleniny při pěstování hadího mordu jako trvalky.
PĚSTOVÁNÍ
Pěstování hadího mordu jako kořenové zeleniny z jednoletých kultur je pěkně popsáno v knize Pěstování a použití méně známých zeleniny:
„Černý kořen pěstujeme z přímého výsevu do volné půdy. Na podzim musíme pozemek hluboko zrýt nebo zorat a současně zapravit do půdy kvalitní kompost nebo i kompostovaný hnůj. (…) Půda nesmí být hrudovitá ani kamenitá, aby se nevytvářely rozvětvené a deformované kořeny.
Ve výborných půdních a klimatických podmínkách sejeme brzy na jaře, pokud možno již v březnu a sklízíme na podzim. V horších půdách a klimatických podmínkách by černý kořen nedorostl potřebné síly, a proto ho vyséváme v srpnu a sklízíme až v příštím roce na podzim.
Nevýhodou druhého způsobu je, že část přezimovaných rostlin předčasně vykvétá a tím se znehodnocuje kořen. Vyséváme do řádků 30 cm širokých, do hloubky 2 – 3 cm. (…) Černý kořen se zpočátku vyznačuje pomalým vývojem, který je nebezpečný zejména z hlediska možnosti snadného zaplevelení pozemku.
Proto je nutno v první polovině vegetačního období včas plečkovat a za přísušku zalévat.“
Kořeny sklízíme na podzim. Nemusíme však vykopat všechny kořeny naráz. Můžeme sklízet postupně celou zimu, pokud není zamrzlá půda a dokonce i brzy na jaře.
Při pěstování černého kořene na způsob trvalky je postup stejný s tím rozdílem, že kořeny první tři roky raději nesklízíme a využíváme přednostně nadzemní část rostliny. Vyhovuje mu prosluněné či jen mírně zastíněné stanoviště.
- Jsou permasemínka bioosivem? Oficiálně jsou Permasemínka v přechodném dvouletém období na ekologické zemědělství s produkcí bioosiv. Nicméně v reálu v Permasemínkách již deset let hospodaříme ekologicky bez pesticidů a průmyslových hnojiv. Fungujeme dokonce v daleko přísnějším ekologickém režimu než stanovuje zákon o ekologickém zemědělství, který povoluje některé chemické postřiky na ochranu rostlin. Na naší farmě jsme nikdy žádné pesticidy nepoužili. Daly by se označit jako vytrvalá zelenina. Jedná se o jedlé druhy vytrvalých bylin, které po výsadbě na jednom stanovišti vydrží nejméně tři roky. Tím se liší od letniček, které mají jednoletý životní cyklus a dvouletek, které se dožívají dvou let. Mnohé jedlé trvalky Vám však vydrží na zahrádce déle než tři roky – mohou se dožít deseti, dvaceti a někdy i více let. Jedlé trvalky se často používají v permakulturních zahradách, v bylinném patře jedlého lesa nebo do smíšených trvalkových výsadeb. Nejčastější příčiny špatného klíčení semen jsou nekvalitní osivo, nízká či vysoká teplota, nedostatek vláhy, příliš hluboký výsev, příliš krátká doba od výsevu. 1) Nekvalitní osivo s nízkou klíčivostí. Solidní osivářské firmy Vám takové osivo neprodají. První zásadou by proto mělo být kupovat semena z prověřených zdrojů. U nás v Permasemínkách si kvalitu semen pečlivě hlídáme a pravidelně testujeme jejich klíčivost. Nejste-li však přesto s klíčením spokojeni, neváhejte nám napsat na [email protected]. Než tak učiníte, projděte si prosím body níže. 2) Nízká či vysoká teplota. Teplota má na klíčení semen zásadní vliv. Nízká teplota patří častým příčinám nevyklíčení semen. Týká se to zejména rajčat, paprik, lilku, okurek, melounů, ačokči. Optimální teplota pro vyklíčení semen těchto druhů se pohybuje v rozmezí 25 – 30°C. Některá semena vyžadují k vyklíčení naopak teplotu nižší v rozmezí 15 – 20°C. To je případ salátu, špenátu, cibule a hrachu. Při vyšších teplotách může být klíčení semen těchto druhů problematické. 3) Nedostatek vláhy. Semena potřebují k vyklíčení vláhu. V suchém stavu klíčit nezačnou. Problém může nastat, když částečně naklíčená semena po výsevu vyschnou. V suchu jim okamžitě zasychá klíček a nastává uhynutí. Proto je důležité výsevní misky či oseté záhony pravidelně zavlažovat a nenechat nikdy vyschnout. Zároveň ale pozor na přemokření a vyplavení semen. 4) Příliš hluboký výsev. Drobná semena zasetá příliš hluboko nemají dost energie k tomu, aby prorazila silnou vrstvou zeminy či substrátu. Platí jednoduché pravidlo, že semena vysévám přibližně do hloubky rovné čtyřnásobku jejich velikosti. Drobná semínka opatrně přihrneme jen několika mm substrátu. Větší semena můžou přijít do hloubky pět až deset centimetrů (fazole, bob). 5) Příliš krátká doba od výsevu. I v optimálních podmínkách může klíčení některých semen trvat sedm až deset dnů. Nejsou-li podmínky optimální (například z důvodu nízké teploty), může se klíčení protáhnout na tři týdny až měsíc. To platí pro většinu zeleninových semen. U semen některých trvalek, stromů a keřů však klíčení běžně trvá tři a více měsíců, přičemž je zde nutná stratifikace – dlouhodobé vystavení semen chladu a vlhku. Jak dlouho semena vydrží klíčivá? Počítejte s tím, že při běžné pokojové teplotě Vám zakoupená semena vydrží minimálně jeden rok nebo déle. Jak dlouho přesně – to se odvíjí od druhu a staří semen. Každopádně se nemusíte obávat, že když koupíte semena například na podzim, nevydrží Vám do jara. Doba spotřeby je vždy uvedena na obalech, v nich jsou semena balena. Pokud semena uchováte na suchém a chladném místě, vydrží Vám až pět let. V mražáku při teplotě -18°C mohou vydržet až 20 let. Jak správně skladovat semena? Základní podmínky správného skladování semen jsou: Sucho, chladno a temno. 1) Sucho. Semena musejí být dobře vysušená a zabezpečená proti zvlhnutí. Máte-li doma relativní vlhkost nad 60%, uložte semena do plastových sáčků se zipem nebo sklenic s klipovým uzávěrem a gumovým těsněním. 2) Chladno. Čím nižší teplota, tím déle semena vydrží. Uložte je proto doma na co nejchladnější místo. Pokud chcete semena uchovat po dobu deseti a více let, uložte je do mražáku při teplotě -18°C. Tak Vám vydrží až dvacet let. Ujistěte se ale před tím, že jsou opravdu dobře vysušená. Jinak by je mráz mohl poškodit. 3) Temno. Na semena by nemělo svítit přímé slunce a ideální je uchovávat je v úplné tmě. Třeba jako sušené bylinky. Sucho a chladno jsou ovšem důležitější faktory. Může mráz poškodit semena? Dobře vysušená semena mráz nepoškodí. Nemusíte se tedy bát zasílání semen poštou v zimě, když je venkovní teplota pod nulou. Semena, která nabízíme, jsou z naší vlastní produkce, takže můžeme garantovat, že jsou dostatečně suchá na to, aby je mráz nepoškodil. Které jedlé trvalky lze pěstovat ve stínu? Jaké jsou výhody jedlých trvalek? 1) Nenáročná péče. Oproti tradiční jednoleté zelenině je s nimi méně práce. Jakmile se Vám rozrostou, starají se o sebe do značné míry samy a vyžadují jen občasné mulčování. Navíc je nemusíte vysévat či vysazovat každý rok znovu jako jednoletou zeleninu. 2) Lze je pěstovat na marginálních místech. Mnohé jedlé trvalky lze pěstovat na takových místech v zahradě, kde by se zelenině příliš nedařilo. Například v polostínu, pod stromy, na kamenitých, mělkých a neúrodných půdách. 3) Vyšší obsah vitamínů a minerálů. Je pravděpodobné, že obsah vitamínů a minerálů v jedlých trvalkách je vyšší než v klasické zelenině. 4) Vyšší odolnost vůči suchu. Jedlé trvalky tvoří mohutnější kořenový systém, který trvale prokořeňuje půdu. Jsou tudíž odolnější vůči suchu a není třeba je zavlažovat tak intenzivně jako jednoletou zeleninu. 5) Časně jarní sklizeň. Většina jedlých trvalek se sklízí na jaře v době, kdy se jednoletá zelenina teprve vysévá či začíná rašit. Díky tomu Vám zajistí vitamíny a minerály v době, kdy jich klasická zeleninová zahrádka mnoho nabídnout nedokáže. Jak na slimáky bez chemie? Nejefektivnější ekologická ochrana před slimáky na zahradě je ruční sběr kombinovaný s kladením pastí, případně nasazení kachen. Zeleninu je lepší nemulčovat, zejména doporučujeme vyhnout se organickému mulči, který slimákům poskytuje úkryt. Nic jiného se nám v Permasemínkách neosvědčilo. Aromatické bylinky, jehličí, popel, drcené skořápky apod. jsou jen ztrátou času a proti slimákům nefungují. Není třeba slimáky sbírat po celý rok. Důležitá je ochrana rostlin zejména v jarním období, kdy jsou drobné a zranitelné. Jakmile zesílí, slimáci již pro ně nejsou hrozbou. Slimáci se sbírají v době, kdy na zahradu nesvítí přímé slunce. To jest večer po západu či ráno před východem slunce, za deštivého a zamračeného počasí, případně za tmy s čelovkou. Při jasném dni jsou slimáci zalezlí v úkrytech, těžko se hledají a posbíráte jich málo. Velmi se nám osvědčilo kombinovat sběr s kladením pastí z prken či velkých listů rostlin, jako je bohyška, rebarbora či křen. Prkna či listy se rozloží kolem záhonů a slimáci se pod ně začnou stahovat. Pak už jen čas od času prkna otočíte a slimáky máte pěkně pohromadě na jedno místě. Co pěstovat na balkoně či doma za oknem? Bytové zahradničení se musí vypořádat se dvěma limitujícími faktory, jimiž jsou nedostatek místa a nedostatek světla. Platí to jak pro pěstování na balkóně, tak pro pěstování doma za oknem. Jedině správným výběrem plodin a odrůd se lze těmto limitům přizpůsobit. Nedostatek místa dobře snášejí chilli papričky zakrslejšího vzrůstu. Například odrůdy Numex Twilight nebo Gelbe Kirschen. Nebudou sice plodit tak hojně jako na prosluněné zahrádce, ale pálivého kapsaicinu sklidíte pořád dost. Z rajčat jsou dobře adaptovaná na nedostatek místa balkonová rajčata, která lze pěstovat v květináčích. Jsou to odrůdy Red Robin, Micro Tom a Bogus Fruchta. Existuje dokonce balkonová mrkev, odrůda Parmex, která je díky zakrslému kořenu skvěle adpatovaná na limitovaný prostor truhlíků či květináčů! Nedostatek světla snáší nejlépe listová zelenina. Velice vhodná pro pěstování v truhlících je roketa setá, která neuvěřitelně rychle roste a dá se pěstovat i v zimním období. Podobně portulák a saláty, z nichž lze doporučit starou odrůdu Stupický kamenáč, která má velmi malé hlávky. Pokud plánujete bytovou zahrádku na déle než rok, tak můžete zkusit i jedlé trvalky – například cibuli sečku nebo česnek ořešec. Jak pěstovat papriku jako trvalku? Papriky se sice obvykle pěstují jako jednoletky, ale ve skutečnosti se jedná o trvalky. Problém je, že u nás nepřežijí zimu. Pokud je však na zimu vykopete, přesadíte do květináče a schováte domů, nezmrznou. Je třeba to stihnout před prvními podzimními mrazíky. Potom můžete sklízet čerstvé papriky ještě o Vánocích či v lednu. Na jaře v květnu je znovu vysaďte ven na zahradu. Před tím každou rostlinu zastřihněte a odstraňte veškeré uschlé části stonku. V Permasemínkách máme dobrou zkušenost zejména s přezimováním chilli papriček. Úspěšně jsme přezimovali například odrůdu Numex Twilight nebo Alberto´s Locoto. Co je vytrvalý pór a jak se liší od póru zahradního? Vytrvalý pórek (Allium ampeloprasum), známý také pod názvem „oerprei“ (= prastarý pór), je prapůvodní planý předek známého póru zahradního (Allium porrum). Dodnes roste divoce ve volné přírodě ve státech Středozemí, kde je sbírán jako jedlá rostlina. Komerčně se nepěstuje, ale bývá někdy vysazován v užitkových zahradách. Od póru zahradního se liší zejména tím, že tvoří dceřiné cibule, čímž postupně vzniká houstnoucí trs. Pór zahradní byl naopak selektován tak, aby cibule netvořil a měl maximálně rovný stonek. Zatímco pór zahradní je dvouletým druhem a pěstuje se vždy znovu ze semen, vytrvalý pórek řadíme mezi jedlé trvalky. Jak se pěstuje vytrvalý pórek? V únoru až květnu vysejte semena do výsevní misky naplněné výsevním substrátem do hloubky cca 0,5 cm. Je normální, že semenáčky, které ze semen vyrostou, jsou tenké jako nitky. Nechte je povyrůst do velikosti 10 – 20 cm. V dubnu až červnu vysaďte na dobře odplevelený záhon do sponu 15 x 60 cm, později vyjednoťte na 30 cm. Vytrvalý pórek lze na zahradě pěstovat jako trvalku. První rok se podobá klasickému póru, v dalších letech vytvoří většina rostlin dceřiné cibulky, z nichž se trsovitě rozrůstá. Semena koupíte zde. Postup, jak sklízet vytrvalý pórek, najdete zde. Jak sklízet vytrvalý pór? První a druhý rok vytrvalý pór sklízíme na základě principu negativní selekce. K jídlu vyrýváme jen ty rostliny, které nevytvořily dceřiné cibulky nebo jich vytvořily nejméně v porovnání s ostatními. Od vytrvalého póru chceme vytrvalost a podle toho i selektujeme s cílem ponechat na zahradě rostliny, které se v největší míře rozrůstají pomocí dceřiných cibulek. Poznáme je tak, že kolem nich vyraší mladé miniaturní pórky. Mohou se objevit již první rok na podzim, nebo až druhým rokem. Mladé rostliny, které vyrašily z dceřiných cibulí, můžeme rozsadit a použít je jako základ pro sklizeň následující rok. Takto vybrané rostliny budou rovněž tvořit dceřiné cibule, takže celý cyklus lze opakovat stále znovu. Původní matečnou rostlinu můžeme sníst. Jak se liší vytrvalý pórek od póru zahradního? Odpověď najdete zde. Co pěstovat ve vyšších polohách 600 – 900 m n. m.? K pěstování do vyšších poloh lze doporučit druhy s kratší vegetační dobou. Zejména listovou zeleninu, která zaplodí výrazně dříve než zelenina kořenová či plodová. Ze sortimentu Permasemínek je to zejména roketa, saláty, sléz, polníček, lebeda. Z kořenové zeleniny je vhodná velmi raná odrůda mrkve Stupická k rychlení. Z plodové zeleniny určitě hrách, který lze vysévat brzy na jaře. Zkusit lze také cukety, například ranou odrůdu Zuboda, případně patizóny – odrůda Golden Marbre. Z bylinek určitě měsíček. I ten se vysévá brzy na jaře a klíčí při nízkých teplotách. Z jedlých trvalek doporučujeme pažitku, cibuli zimní – sečku, zvonek karpatský, jahodník obecný, barborku a případně k vyzkoušení také česnek ořešec, poschoďovou cibuli, vytrvalý pórek, kavkazský špenát a reveň. Pro jedlé trvalky je vhodné vybrat chráněné stanoviště u zdi domu, případně v blízkosti koruny stromu či vzrostlého keře, a na zimu je zakrývat vrstvou mulče. Je to prevence vymrznutí při velmi tuhých zimách.
Kompletní nabídka semen
Černý kořen – pěstování a recepty
Černý kořen, foto med
Černý kořen je významná zelenina zimního období, známá také pod botanickým názvem „hadí mord španělský“. To proto, že se používal proti hadímu uštknutí. Chutí se černý kořen podobá chřestu, ale daleko jej předčí svými dietetickými vlastnostmi. Zelenina černý kořen pochází pravděpodobně ze Španělska, odkud se od 16. století počala šířit po Evropě i Asii.
Černý kořen, Hadí mord španělský ( (Scorzonera hispanica L.) je vytrvalá zelenina, která vytváří asi 30 – 40 cm vysoké listové růžice dlouze kopinatých tmavozelených listů.
V zemi narůstají tmavě hnědé, válcovitě pravidelné kořeny. Jsou silné okolo tří centimetrů a dlouhé více než čtvrt metru. Kořeny jsou křehké, když je zlomíme, roní z krémové dužniny lepkavé latexové mléko.
Pěstuje se jako jednoletá mrazuvzdorná zelenina.
Stanoviště
Daří se mu prakticky ve všech oblastech. Vyžaduje dobře propracovanou půdu a hodně slunce. Nevhodné jsou kamenité půdy.
Pěstování Černého kořene
Kvetoucí černý kořen, foto med
Černý kořen vyséváme od konce března a můžeme ho pěstovat i jako víceletou kulturu. U nás se nabízí odrůda Libochovický. Sejeme ho do 40cm řádků, do hloubky 3 cm a vzdálenosti rostlin mezi sebou asi 8 cm, co nejdříve na jaře nebo v srpnu pro sklizeň v příštím roce. V druhém roce vykvétají žlutými úbory a z nich můžeme sklízet semena, která bychom měli vysít hned následnou sezonu, protože osivo ztrácí brzy klíčivost. Zálivku příliš nevyžaduje, naopak časté a menší dávky vody spíše podporují deformaci kořenů. Pro svou délku a křehkost je vhodnější pěstovat kořen v lehčích půdách a na hrůbcích, neboť jinak se ze zamrzlé půdy špatně doluje. Na choroby a škůdce netrpí. Sklízíme zpravidla od září až do jara. Na zimu kulturu zakryjeme slámou nebo listím, abychom mohli kořeny dobývat i v zimě.
Výživová hodnota
Černý kořen, foto med
Černý kořen patří mezi velmi výživné a hodnotné zeleniny. Ocení ho i diabetici, neboť obsahuje jen nepatrné množství cukru a místo škrobu pouze polysacharid inulin. Je také cenným zdrojem vlákniny, organických kyselin, minerálů a vitaminů. Má například vysoký obsah draslíku, a proto je vhodný i pro posílení srdeční činnosti. Obsahuje až 80 % biologicky vázané vody, 12,6 % bezdusíkatých látek, 2,4 % vlákniny, 1,2 % bílkovin. Významný je obsah sodíku, hořčíku, železa a fosforu. Také je vhodný při dně a revmatických chorobách, podmíněných kyselinou močovou.
Černý kořen v kuchyni
Černý kořen se strouhankou, foto med
Před kuchyňským zpracováním ho nejprve musíme zbavit černé slupky. Po oškrabání ho, aby nezhnědl, vkládáme do okyselené vody. Nechceme-li si při přípravě začernit ruce, kořen krátce povaříme a slupku pak snadno stáhneme. Použití černého kořene je všestranné. Syrový má lahodnou chuť připomínající oříšky, a je stejně jako jeho čerstvá nať vhodný do salátů. Jinak je možné ho vařit, dusit, smažit i péct. Používá se obdobně jako chřest (o přípravě chřestu ZDE) nebo květák (ZDE) a lze ho využít i při úpravách různých druhů masa a ryb.
Menu
Překrm: Černý kořen pečený na másle
Ingredience: 800 g černého kořene, 100 g másla, sůl, pepř, petrželka kudrnka a 1/8 l mléka.
Černý kořen na másle, foto med
Příprava: Očištěný černý kořen aneb kořen Hadího mordu španělského krátce povaříme v osoleném mléku zředěném vodou.
Máslo rozehřejeme a vložíme do něj povařené, na stejně velké kousky nakrájený černý kořen. Podle chuti ho osolíme, opepříme a krátce na másle opečeme.
Před podáváním ho hustě posypeme sekanou petrželkou. Zbytkem másla omastíme vařené brambory nebo bramborovou kaši.
Polévka: Francouzská polévka z černého kořene
Ingredience: 300 g černého kořene, 1 l vody, ¼ l sladké smetany, jíška ze 40 g másla a 40 g mouky, sůl, pepř, petrželka, citron a 1 žloutek. Případně kostičky osmažené housky.
Příprava: Očištěné kořeny nakrájíme na 5cm kousky, vložíme do osolené a okyselené vody a vaříme 30 minut. Když je černý kořen měkký, slijeme ho a vodu uschováme. Jíšku zalijeme vývarem, dobře rozšleháme a povaříme.
Pak přidáme na kousky nakrájený nebo prolisovaný sítem či rozmixovaný kořen. Po uvedení k varu přilijeme šlehačku s rozmíchaným žloutkem, už jen prohřejeme. Polévku zakapeme citronem, případně přidáme jemně nasekanou petrželku.
Můžeme podávat s osmaženou houskou.
Hlavní jídlo: Černý kořen v pivním těstíčku
Ingredience: 600 g černého kořene, sůl, pepř, olej, zelená petrželka, citron a těstíčko 3 dl světlého piva, 15 dkg hladké mouky, sůl, 2 vejce a tuk na smažení.
Příprava jídla z černého kořene, foto med
Příprava: Oloupaný kořen vaříme ve vodě s mlékem a solí. Měkký scedíme a nakrájíme na stejně velké kousky. Umícháme hladké těstíčko (z bílků můžeme udělat sníh a vmíchat do něj) a zakryté necháme chvíli odležet. Kousky ořenu obalíme v mouce a pak je namáčíme v těstíčku a smažíme dozlatova.Podáváme s vařenými brambory nebo s bramborovou kaší.
Dezert: Salát ze syrového černého kořene
Ingredience: 300 g kořenů, 2 jablka, 1 menší cibule, zelená petrželka. Majonéza: 1 žloutek, půl lžičky octa, špetka cukru, 150 g oleje, sůl.
Příprava: Žloutek prosolíme, osladíme a okyselíme a do rozmíchaného přidáváme po kapkách olej, až vznikne hustá majonéza. Do ní nastrouháme černý kořen a jablka, jemně nakrájenou cibuli a petrželku. Promícháme a podáváme. Další recepty na Vaření a pečení a Kuchařka recepty.
Pusťte si do kuchyně hadí mord. Černý kořen je lahůdková a velmi zdravá zelenina
Ke kulinárním účelům se černý kořen začal pěstovat v jižní Evropě a na Blízkém východě v 16. století. Lidé tenkrát věřili, že když jej vloží do úst hada, tak zemře. Proto se mu také říká hadí mord. Používal se však k léčbě dýmějového moru. Do české kuchyně doputoval ze Španělska mnohem později a zabydlel se tady.
Černý kořen je plnohodnotnou zeleninou, která obsahuje velké množství výživných látek. Na první pohled vypadá nevábně, ale zdání klame. Po oloupání díky své slonovinové barvě připomíná chřest. Chuťově se však od něj liší. Aroma je intenzivnější, s ořechovou příchutí, konzistencí se podobá mrkvi nebo pastináku.
Díky velkému množství hodnotné vlákniny se doporučuje jako skvělé dietní jídlo i pokrm pro diabetiky. Obsahuje vitaminy C, E, B1, B2, provitamin A, z minerálních látek hodně vápníku, hořčíku, železa, mangan, měď, fosfor a zinek.
Je velmi dobře stravitelný, proto se využívá pro šetřící diety, ale i revmatiky nebo k zotavení střevní mikroflóry po léčbě antibiotiky či střevní chřipce. Léčí i chronické záněty močových cest a ledvinové kaménky. Povzbuzuje látkovou výměnu, je vhodný při ekzému, dně a revmatismu, ale také při osteoporóze, zlomeninách a problémech s klouby, protože vyživuje klouby i kosti.
Černý kořen můžeme popíjet také jako čaj, i když není tak účinný jako pojídání čerstvého kořene. Dá se však vařit kdykoli a můžeme ho požívat dlouhodobě. Na nálev z černého kořene zalijeme dvě kávové lžičky sušeného kořene 250 mililitry studené vody, necháme dvě minuty povařit a deset minut vyluhovat. Popíjíme třikrát denně.
V kuchyni se kořen používá buď syrový, nebo vařený, dušený či osmahnutý. Syrový kořen oškrábeme škrabkou na brambory (abychom si při tom neušpinili ruce, použijeme raději gumové rukavice).
Potom ho ihned namočíme do vody okyselené citronem nebo octem, jinak velice brzy zhnědne.
Po chvilce ho nastrouháme na hrubém struhadle s jablky a mrkví, zalijeme zálivkou z jogurtu nebo kysané smetany nebo kokosovým mlékem, solí, pepřem a citronovou šťávou. Můžeme ho použít s ostatní kořenovou zeleninou do polévky.
Pokud chceme černý kořen tepelně upravovat, stačí ho očistit pod tekoucí vodou a 15 minut vařit. Potom ho snadno oloupeme i bez rukavic. Podušený kořen podáváme jako přílohu k masu nebo zapečený se sýrem a šunkou. Se salátem je vhodný i jako hlavní jídlo. Také listy rostlinek z vlastního pěstování jsou použitelné do salátů.
Černý kořen má ve 100 gramech pouhých 14 kalorií, ale zároveň vysokou výživovou hodnotu. Používá se tedy i jako součást redukčních diet, při nechutenství u dětí i dospělých. Využívá se k obnově pochodů v trávicí soustavě, působí pozitivně na nervovou soustavu jako sedativum. Nachází se v něm allantoin, látka, která podporuje léčbu ran, trávení a činnost žláz s vnitřní sekrecí.
- Polévka z černých kořenů
- Suroviny: 1 cibule zeleninový vývar 2 brambory černé kořeny bobkový list celý pepř sůl muškátový oříšek
- dýňová semínka na ozdobu
Nejdříve osmahneme v hrnci cibulku do zlatova a zalijeme ji zeleninovým vývarem. Přidáme kousky nakrájených brambor a černých kořenů, okořeníme bobkovým listem a celým pepřem a povaříme zhruba dvacet minut.
Po uvaření vyjmeme bobkový list a několik kousků kořenů a dáme je stranou. Polévku rozmixujeme, přidáme kousky černého kořene, dochutíme solí a mletým novým kořením nebo muškátovým oříškem. Polévku servírujeme posypanou dýňovými semínky.
- Salát z černého kořene
- Suroviny: 2 kusy černého kořene 2 střední mrkve 2 jablka šťáva z citronu sůl 1 lžička medu 1 lžíce panenského olivového nebo avokádového oleje
- čerstvá petrželka
Kořenovou zeleninu řádně omyjeme a oloupeme. Jablko se slupkou, mrkev a černý kořen nastrouháme a vložíme do velké mísy. Dresink připravíme z oleje, šťávy z citronu, špetky soli a vmícháme med a zamícháme do salátu. Nakonec ozdobíme čerstvou petrželkou.
- K salátu z černého kořene se hodí i dresink z bílého jogurtu a pro zpestření můžeme přidat i nahrubo nasekané vlašské ořechy.
- Dušený černý kořen s cuketou a rajčaty
- Suroviny: 4 kusy černého kořene 1 střední cuketa 4 rajčata svazek jarní cibulky nebo 1 větší cibule 2-3 stroužky česneku 1 lžíce olivového oleje sůl, pepř tymián, rozmarýn bobkový list
- petrželka
Na oleji orestujeme nahrubo nasekanou jarní cibulku a česnek. Přidáme na kolečka nakrájený černý kořen, podlijeme trochou vody, stáhneme teplotu a dusíme asi pět minut. Poté přidáme na kolečka nakrájenou cuketu a rajčata, bobkový list, rozmarýn a tymián. Dochutíme solí a pepřem.
Podle potřeby podlijeme ještě vodou a dusíme dalších 25 minut doměkka. Před podáváním můžeme ještě pokapat šťávou z citronu a olivovým olejem a vyndáme bobkový list. Tento starý francouzský recept se hodí jako samotné jídlo nebo v kombinaci s rybou nebo drůbežím masem na grilu.
- Růžový detoxikační salát
- Suroviny: 400 gramů červené řepy 1 černý kořen 1 větvička potočnice nebo balení řeřichy 3 lžíce olivového oleje 2 lžíce balzamikového octa 1 lžíce lisovaného česneku
- sůl
Očistíme řepy. Vybíráme menší kusy, které uvaříme v páře. Oloupeme je a nakrájíme na malé kostičky. Omyjeme černý kořen, oloupeme ho a nakrájíme na kolečka. Omyjeme potočnici velkým proudem vody a necháme okapat, nebo vezmeme balení řeřichy a nůžkami nastřiháme konečky do salátu. Smícháme s odloženými nudličkami řepy.
Připravíme ocet a smícháme všechny přísady. Vložíme do misek potočnici nebo řeřichu smíchanou s nudličkami řepy a kolečky černého kořene. Pokapeme balzamikem.