V rámci oslav 950. výročí Kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích zve poutníky ze Severních Čech litoměřický biskup Mons. Pavel Posád a probošt Kapituly Mons. Karel Havelka na 4 pouti vikariátů do bazilik v litoměřické diecézi.
Při setkání vikářů v Litoměřicích ozřejmil biskup Pavel dvojí smysl těchto poutí. Prvním cílem je: Objevit význam Kapituly sv.
Štěpána pro dnešní církev
a druhým pak: Obnova duchovního života v litoměřické diecézi.Jako motto všech vikariátních poutí byla zvolena slova: „S nadějí na cestě“, protože všichni představujeme putující Boží lid. Je úkolem nejen kněží, ale i těch, kteří o těchto poutí vědí pozvat i další lidi, aby něco udělali pro obnovu svého duchovního života i diecéze.
Biskup Pavel Posád doplnil, že je možné, aby lidé jezdili na všechny pouti. „Aby naše uvažování nekončilo jen u ,já a moje farnost´, abychom měli zkušenost s církví v diecézi a také s univerzální církví, která nese jméno katolická. Také Kapitula sv. Štěpána a její význam musí být chápán v širších souvislostech.
“ K hlavním oslavám dojde v pátek 8. června 2007 odborným Sympoziem Kulturním domě v Litoměřicích, kde přední odborníci zhodnotí uplynulých 950 let; dále bude v biskupské rezidenci od 17.00 hodin vernisáž tzv. Zakládací listiny Kapituly sv. Štěpána (pro laickou veřejnost pak bude výstava zpřístupněna následující čtyři dny) a v 19.
00 hodin v katedrále Slavnými latinsky zpívanými nešporami za účasti členů ostatních kapitul z Čech i zahraničí. V sobotu 9. června v 10.00 hodin bude hlavní diecézní pouť k 950. výročí Kapituly v litoměřické katedrále. V odpoledních hodinách od 14.00 do 18.
00 bude možné shlédnout vzácné dokumenty v biskupské rezidenci a večer od 19.00 hodin pak oslavy tento den vyvrcholí koncertem v katedrále.
Následující den v neděli 10. června bude výstava listin přístupna od 14.00 do 18.00 hodin, v pondělí 11. a v úterý 12. června pak kromě odpoledních hodin také pro školy od 9.00 do 12.00 hodin.
Dnes přinášíme předběžný program dvou prvních poutí vikariátů:
Nejdříve tedy pouť do baziliky v Bohosudově v sobotu 21. dubna 2007. Tuto pouť pořádají dohromady tři vikariáty a to krušnohorský, lounský a teplický. Velmi se doporučuje, aby se poutníci přihlásili z důvodu koordinace co nejdříve u svých farářů. Poutníci některých farností poputují pěšky, alespoň ti, kteří jsou mladší. Od v sobotu 21. dubna od 8.30 do 9.30 hodin bude v bohosudovské bazilice zkouška hudby pod vedením skladatele a dirigenta Miloše Boka, který při mši provede svou skladbu Missu Solemnis, což ovšem neznamená, že by poutníci byli nějak vytěsněni ze zpěvu při mši svaté. Právě naopak budou mohutně podpořeni. V 9.30 hodin začíná příprava na liturgii modlitbami v bazilice a celkovým usebráním se. Z každého vikariátu budou vybráni 2-3 kněží-zpovědníci, kteří v ambitech bohosudovské baziliky budou zpovídat, a to jak přede mší, tak i po mši svaté. Na pouti je zvlášť vhodné přistoupit ke svátosti smíření. Mše svatá začíná v 10.00 hodin. Mešní formulář bude z památky Panny Marie pro dobu velikonoční. 1. čtení při liturgii připadne na lektora z lounského vikariátu, 2. čtení na lektora z krušnohorského vikariátu. Přímluvy pronesené při bohoslužbě připraví vikariát teplický. Jednotlivé služby určí vikáři vikariátů, tj. lounský vikář R.D. Werner Horák, krušnohorský vikář R.D. Jan Kozár a teplický vikář P. František Pospíšil SDB. Netřeba se obávat, že by při svatém přijímání se na někoho nedostalo, podávajících kněží bude dostatek. Po mši svaté bude připraven na oběd pro zájemce guláš, který uvaří školní jídelna bohosudovského Biskupského gymnázia. Odpolední program pro poutníky pak bude pokračovat od 13.30 do 15.30 hodin. Přesnější informace o tomto programu budou upřesněny později, ale o překvapení nebude nouze. Chystají se také plakátky k této pouti, které by měly být vyvěšeny v každé farnosti.
Závěr vikariátní pouti těchto tří vikariátů je plánovaný na 15.30 hodin, zakončený pak požehnáním.
V pořadí 2. vikariátní pouť tří vikariátů se koná v sobotu 28. dubna 2007 do Filipova. Na tuto pouť budou putovat poutníci z vikariátů litoměřického, ústeckého a děčínského, ale budou vítáni i poutníci z celé diecéze a i odjinud. Od 9.30 se ve filipovské bazilice bude konat příprava na liturgii. Nácvik ministrantů byl svěřen pod vedení kostelníka litoměřické katedrály a ministranti ze všech vikariátů jsou vítáni: hlaste se v sakristii baziliky. Také zde budou 2-3 určení zpovědníci z každého vikariátu ke zpovědní službě. Liturgie bude v barvě červené, protože zvolený formulář bude ze svátku sv. Vojtěcha, biskupa a mučedníka a věříme, že nás také sv. Vojtěch bude na této pouti provázet svou přímluvou. V bazilice bude také umístěna putovní výstava o sv. Vojtěchovi, která po skončení pouti bude převezena do katedrály v Litoměřicích. Rovněž zde, a to je stálé pravidlo i u ostatních těchto poutí, začne mše svatá v 10.00 hodin. Lektora prvního čtení ze svátku sv. Vojtěcha určí za děčínský vikariát P. Jozef Kujan SDB, druhé čtení pak připadne lektorovi z litoměřického vikariátu, kterého určí generální vikář a probošt svatoštěpánské kapituly Mons. Karel Havelka, evangelium pak přečte jeden z přítomných jáhnů. Příprava přímluv při bohoslužbě je svěřena R.D. Jiřímu Voleskému z ústeckého vikariátu. Koordinaci liturgické hudby má na starosti varhaník filipovské baziliky pan Chlum, s nímž pokud se budou některé sbory chtít aktivně zapojit, je třeba vše domluvit. Po mši svaté bude oběd, na který místní hasiči připravují klobásy a guláš. Odpolední program začne od 13.00 hodin nejdříve slovem litoměřického biskupa Mons. Pavla Posáda, posléze společenství z Trmic uvede divadelní hru o sv. Vojtěchu, poutníci z děčínského a ústeckého vikariátu podají svá svědectví víry, které budou provázeny rytmickými písněmi. O závěrečné slovo k těmto svědectvím víry poprosíme opět otce biskupa Pavla.
V 15.00 hodin začne příprava na závěrečnou adoraci zpívanými litaniemi k patronům země České a po nich eucharistický výstav. Závěrečné požehnání bude pak v 16.00 hodin.
3. vikariátní pouť vikariátů se koná v Hejnicích 5. května 2007 (vikariáty liberecký a turnovský) a 4. vikariátní pouť vikariátů bude v České Lípě 19. května 2007 (vikariáty českolipský a mladoboleslavský). Mše svatá vždy v 10.00 hodin. Podrobnější informace budou uveřejněny. Změna programu vyhrazena.
Připravil R.D. Martin Davídek
Hudec: Vážím si těch, kteří přicházejí na Velehrad jako staří poutníci
30. 6. 2013 17:45, autor: avo
Velehrad – Za necelý týden se do nejvýznamnějšího moravského poutního místa Velehradu sjedou desetitisíce poutníků. Připomenou si 1150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Pro Velehrad je to velká událost.
Po čtyřech letech oprav nabídne poutníkům důstojné zázemí. Před čtrnácti dny zmizelo z baziliky lešení. Na úpravu čeká už jen trávník, který je třeba posekat.
Podle Petra Hudce, místopředsedy Matice velehradské, konečně poutníci najdou na místě slušné zázemí.
Velehrad již brzy přivítá desítky tisíc poutníků
„Velehrad prošel za několik málo let tak rozsáhlými změnami, které se dají přirovnat snad jen k událostem, jež se odehrály po rozsáhlém požáru na tomto místě v roce 1681. Tehdy byl středověký klášter v nastupujícím ranně barokním slohu.
A podobně v těch uplynulých třech čtyřech letech se změnilo okolí baziliky tak, že byla nově architektonicky ztvárněna celá plocha nádvoří,“ říká Hudec, který je jedním z organizátorů cyrilometodějských oslav na Velehradě.
Při rekonstrukci chtěli její autoři především oddělit poutní nádvoří od hlučně silnice procházející obcí, nově vydláždit nádvoří, na němž se shromažďují lidé, a vytvořit klidovou zónu s travnatým pásem a stromy, které budou věřícím brzo poskytovat dostatek stínu.
Jak to na Velehradě bude vypadat za týden? Kolik návštěvníků očekáváte?
Jak to tu bude vypadat za týden, to je těžké určit, ale máme zkušenosti z předchozích let, kdy se odehrávaly na Velehradě cyrilometodějské poutní slavnosti. Přece jen ale očekáváme vyšší návštěvnost, než jaká byla v loňském roce. Věřím, že sem za několik dní připutují poutníci nejenom z Čech, ale také z Moravy a snad i ze Slovenska a zaplní tady toto nádvoří v počtu několika desítek tisíc.
O slavnostech na Velehradě hovoří Petr Hudec
Prostory velehradského areálu se proměnily značně, proměnili se ale nějakým způsobem návštěvníci, poutníci, kteří na Velehrad směřují?
Proměnili. Nebo spíš v každé době k tomu byli nuceni okolnostmi. V padesátých letech se komunistický režim pokusil zmanipulovat cyrilometodějskou ideu a uspořádal zde první cyrilometodějskou mírovou pouť. Na nádvoří v průčelí jedné z budov byla instalována holubička míru a na pouť nebo spíš mírovou manifestaci byli nahnáni dělníci z továren.
To moc nechápali, co se tady odehrává, a mnoho skutečných poutníků se naopak na Velehrad nedostalo. Velice krásným rokem pro cyrilometodějské oslavy na Velehradě byl rok 1968, který ještě na vlně Pražského jara proběhl v relativní svobodě. Tento stav a také samotnou velehradskou pouť ovlivnila normalizace, kdy byla pouť opět utlumena.
V době cyrilometodějských oslav byly například zrušeny pravidelné spoje do vesnice, aby se sem lidé nemohli dostat. Lidé se sem báli jezdit a mnohdy své poutě maskovali pod pláštíkem podnikových zájezdů, kdy cestou na hrad Buchlov přibrzdili na Velehradě, vytáhli modlitební knížky a ta pouť, byť v jakýchsi omezených podmínkách, proběhla.
To, co je skutečně mimořádné v tomto období, je pouť v roce 1985, která je dnes historiky hodnocena jako velice významný protest proti komunistickému režimu. Byl to projev neumlčené církve, kterého se zúčastnilo 200 tisíc lidí, kteří zde otevřeně protestovali proti komunismu a hlasitě vypískali tehdejší komunistické pohlaváry.
Určitým přelomovým momentem Velehradu je samozřejmě rok 1990, kdy si papež Jan Pavel II. vybral Velehrad jako první místo, které navštíví po pádu železné opony.
Velehradská pouť na počátku 20. století
Více fotek
- Velehradská pouť na počátku 20. století zdroj: Archiv Římskokatolické farnosti Velehrad https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/49/4817/481606.jpg
- Krojovaný průvod z Kyjovska na Velehradě (1969) zdroj: Archiv Římskokatolické farnosti Velehrad https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/49/4817/481605.jpg
- Komunističtí zástupci na Velehradě (1985) zdroj: Archiv Římskokatolické farnosti Velehrad https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/49/4816/481600.jpg
- Kardinálové Tomášek a Gantin (1981) zdroj: Archiv Římskokatolické farnosti Velehrad https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/49/4816/481598.jpg
- Pouť na Velehrad (1969) zdroj: Archiv Římskokatolické farnosti Velehrad https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/49/4816/481596.jpg
- Velehradská pouť z roku 1963 zdroj: Archiv Římskokatolické farnosti Velehrad https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/49/4816/481595.jpg
- Snímek z pouti z roku 1963 zdroj: Archiv Římskokatolické farnosti Velehrad https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/49/4816/481594.jpg
- Mírová pouť na Velehradě (1950) zdroj: Archiv Římskokatolické farnosti Velehrad https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/49/4816/481593.jpg
- Mírová pouť na Velehradě (1950) zdroj: Archiv Římskokatolické farnosti Velehrad https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/49/4816/481592.jpg
- Mírová pouť na Velehradě (1950) zdroj: Archiv Římskokatolické farnosti Velehrad https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/49/4816/481591.jpg
- Orelská pouť 23. srpna 1936 zdroj: Archiv Římskokatolické farnosti Velehrad https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/49/4816/481585.jpg
- Prezident Beneš na Velehradě (1936) zdroj: Archiv Římskokatolické farnosti Velehrad https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/49/4816/481588.jpg
- Velehradská pouť z roku 1936 zdroj: Archiv Římskokatolické farnosti Velehrad https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/49/4816/481590.jpg
- Slovenští poutníci (1913) zdroj: Archiv Římskokatolické farnosti Velehrad https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/49/4816/481583.jpg
- Pouť z července 1985 zdroj: Archiv Římskokatolické farnosti Velehrad https://imgct24.ceskatelevize.cz/cache/140×78/article/49/4816/481581.jpg
A dnešní poutníci?Dnes na Velehrad putujeme ve svobodných podmínkách, z toho se radujeme. Ale ten životní styl přináší zase nové výzvy. Čelíme konzumnímu způsobu života a komercionalizace se nevyhýbá ani Velehradu.
Na druhou stranu nově vznikají poutní stezky a lidé po desítkách nebo stovkách na Velehrad putují pěšky A toho si velice vážím.
Takže nová podoba cyrilometodějské tradice, jak se rozvíjí posledních dvacet let, může být pro nás zdrojem optimismu a naděje.
Jak se k nám dostanete » SalzburgerLand.com
Z Prahy je nejlepší jet přes České Budějovice a Linec, z Brna pak na Znojmo a Krems. Z Plzně přes Folmavu a dále po B20 přes Bavorsko.
Po Taurské dálnici A10 ve směru Villach se dostanete do jižních a východních regionů Salcburska (Tennengau, Pongau, Lungau).
Do Pinzgau (západní část Salcburska) se jede přes takzvaný Kleines Deutsches Eck.
Na stránkách našeho obchodu nebo na adrese [email protected] si můžete zdarma objednat „Průvodce na dovolenou s automapou Salcburska“ v češtině.
V Rakousku jsou povinné dálniční známky.
| Ceny v roce 2021: | na rok | na 2 měsíce | na 10 dní |
| Osobní automobil | 92,50 eur | 27,80 eur | 9,50 eur |
| Motocykl | 36,70 eur | 13,90 eur | 5,50 eur |
V Rakousku platí na dálnicích a rychlostních silnicích mýtné, stejně jako je tomu v mnoha jiných zemích Evropské unie.
Každé osobní auto, motocykl nebo obytný automobil musí mít již v době vjezdu na zpoplatněnou silnici správně umístěnou dálniční známku za čelním sklem nebo elektronickou dálniční známku zakoupenou online.
Platí od překročení hranice a pokud ji přijíždějící nemají, riskují pokutu ve výši 120 eur. Pokud posádka známku nenalepí nebo ji umístí špatně, může být pokutována taktéž. Určitě si samozřejmě nechte i podkladový kupón pro případ kontroly.
Dálniční známka ve formě samolepky má každý rok jinou barvu. Od 1. února 2021 bude zelená.
Hlavní část dálniční známky musí být připevněna na jasně viditelném místě na čelním skle zevnitř (nejlépe na levé straně nahoře nebo kolem zpětného zrcátka) a u motocyklů na čisté a pevné součásti motocyklu.
Známku v Česku koupíte jednoduše na čerpacích stanicích v blízkosti hranic, prodej zajišťují i pobočky ÚAMK. „Die Vignette“ seženete na benzínových pumpách samozřejmě také v Rakousku.
Elektronická verze
Dálniční známku pro Rakousko můžete pořídit i elektronicky, na stránkách, které jsou i v češtině a zaplatíte například kartou. Kamery na dálnici rozpoznají SPZ a zkontrolují automaticky, jestli známka platí.
Elektronická známka na rozdíl od papírové začíná platit až po 18 dnech kvůli právu spotřebitele odstoupit do 14 dnů od kupní smlouvy při nákupu na internetu. Pro podnikatele začíná známka platit okamžitě. Mějte na paměti, že je ale vázána na registrační značku vozidla.
Pokud se SPZ změní (například po změně bydliště), digitální známka není automaticky přeregistrována.
VLAKEM
V případě, že si rádi odpočinete od auta a dáte přednost pohodlným sedačkám ve vlaku, jezdí z České republiky vlaky do Salcburska několikrát denně přes České Budějovice a Linec nebo Railjet přes Vídeň. Spoje a jízdenky k objednání na www.cd.cz nebo www.oebb.at
AUTOBUSEM
Do Salcburku, odkud se pak můžete dostat dalšími přímými spoji do jednotlivých salcburských oblastí, můžete přijet z České republiky také autobusem. Výhodné jízdenky nabízí například Leo Express. Cestovat můžete i s kolem nebo lyžemi.
Autobusové spojení je možné také se společnostmi Flixbus nebo Postbus. Jde o největšího provozovatele autobusové dopravy v Rakousku. Jeho hlavní činností je regionální linková doprava. ÖBB-Postbus každoročně přiveze do nejrůznějších destinací v Rakousku miliony cestujících.
Jezdí také tam, kam není žádné jiné spojení.
LETADLEM
Salcburské letiště pojmenované po nejslavnějším rodákovi města, W. A. Mozartovi, je druhým největším v Rakousku. Rozprostírá se na ploše 175 hektarů, přibližně 4 kilometry na západ od centra Salcburku. Je odtud krásný výhled na horu Untersberg.
Letiště nabízí mnoho dobrých přímých spojení do celé Evropy a představuje důležitý letecký dopravní uzel. Má dva terminály a díky přehlednému značení ho cestující nemají problém najít a orientovat se zde.
Kapacita terminálu 1 je 1000 cestujících za hodinu a 600 v případě „amadeus terminalu 2“. Ten je využívaný především v období zimní turistické sezóny pro lety do lyžařských oblastí. Je tedy obvykle otevřený od poloviny prosince do poloviny března.
V létě slouží k pořádání různých kulturních akcí.
Podívejte se na fotogalerii letiště v Salcburku z domova. Další obrázky najdete na sociálních sítích také pod hashtagem #salzburgairport
Domov létajících býků
Za zmínku rozhodně stojí i Hangar 7, který je od roku 2003 součástí letiště. Vstup pro návštěvníky je zdarma.
Jde o moderní multifunkční budovu, ve které se nachází sbírka historických letadel Flying Bulls, ale také závodních vozů Formule 1 nebo motorek.
Kromě toho nabízí prostor pro umělecké eventy, výstavy a nachází se tady také jedinečná restaurace Ikarus se dvěma bary, venkovním posezením a kavárnou. Setkávají se tady milovníci umění, architektury, rychlých strojů i kvalitní gastronomie.
Ikarus nabízí od doby svého zahájení provozu velice ambiciózní koncept hostujících šéfkuchařů. Špičkoví mistři z celého světa se zde střídají každý měsíc a nezáleží na tom, ze kterého jsou kontinentu.
Hosté tak mají šanci ochutnat tradiční rakouskou, fusion nebo molekulární kuchyni.
Největší roli hraje rozmanitost a samozřejmě i vysoká kvalita jídla, což odráží také mnoho získaných ocenění, mimo jiné i 2 michellinské hvězdy z roku 2016.
Naproti Hangaru 7 stojí ještě Hangar s číslem 8. Architektonicky zajímavá stavba s ocelovou konstrukcí a skleněnými tabulemi je určena pro údržbu letadel Flying Bulls, která vyžadují speciální údržbu na té nejprofesionálnější úrovni. Veškeré projekty na letišti stejně jako přepravní podmínky jsou přitom koncipovány s ohledem na obyvatele okolí a na životní prostředí.
Salcburské letiště se tedy rozhodně vyplatí navštívit také jako výletní cíl, ať už se sem dostanete jakkoliv.
Na webových stránkách salcburského letiště získáte informace o možnosti zapůjčení vozů a o transferech z letiště. Podrobnosti Vám rádi sdělí poskytovatelé ubytování či v místních turistických spolcích.
Taxi a veřejná doprava
Pod letištním terminálem je stanoviště taxi a kousek odtud je také zastávka městského trolejbusu. Jde o jeden ze dvou dosud fungujících trolejbusových provozů v Rakousku a s dvanácti linkami je také největší.
Linka 2 jede od letiště na hlavní nádraží a linkou 10 se dostanete do centra města. Zabere to přibližně 15 až 20 minut a jste rázem ve Starém Městě nebo na nádraží, odkud také vyjíždějí regionální příměstské autobusy.
Před letištním terminálem staví například Postbus 260 do Zell am See.
Doprava do letovisek
Pokud se chcete dostat do cílového rekreačního střediska přímo z letiště, můžete využít nabídku místních dopravců s transferem, který je dobré rezervovat s předstihem. Také mnoho hotelů v Salcburku spolupracuje s letištěm a rádo převezme organizaci Vaší cesty. Více informací o letech a dopravních službách najdete zde.
POUTNÍ CESTY
Věděli jste, že do Salcburku se můžete dostat i pěšky po poutních cestách? Za královnu těchto dálkových tras je považována Svatojakubská cesta, která se vine různými evropskými zeměmi do španělského Santiaga k hrobu patrona všech poutníků, svatého Jakuba. Každý rok se vydávají na tuto speciální túru tisíce lidí.
Přestože v Čechách máme oficiální cesty směřující přímo do Německa, které je k cíli blíže, přes rakouské sousedy se vyplatí jít poutníkům především z jihu naší republiky. Hlavní cesta vede od Bratislavy přes Vídeň až k Linci, dále Salcburkem a Innsbruckem do Švýcarska.
Rakouskem prochází od roku 2010 „Jakobsweg“, na kterou se můžete dostat z Mikulova na Moravě. V Mautern an der Donau se napojuje na hlavní linii rakouské cesty. Po ní se poutníci dostanou přes hornorakouský Linec a Salcburk do Tyrolska.
Druhá trasa je z Českého Krumlova přes Pasov. Jde zhruba o 134 kilometrů rozdělených do sedmi etap. Z Passau se pak napojíte na cestu přes Salcburk a budete pokračovat směrem na Innsbruck.
V současné době probíhá i značení východočeské větve cest. Z Broumova bude trasa vedena přes Hradec Králové do Pardubic, odkud by měla pokračovat přes Kutnou Horu do Vlašimi a napojovat se na jižní Čechy až na přechod Dolní Hraničná do Rakouska.
DŮLEŽITÉ INFORMACE
Jak je v Salcbursku značená Svatojakubská cesta?
Jednotné značení je zde podobné našemu. Jde o žlutý symbol lastury hřebenatky.
- Kudy Salcburskem vede Svatojakubská cesta?
- Poutníci procházejí Salcburskem téměř 100 km okolo poutního kostela Maria Plain, městem Salcburk a do Tyrolska přicházejí přes Unken a Lofer.
- Kolik dní můžete na cestě strávit v Salcbursku?
- Stezku je možné absolvovat ve 4 nebo 6denních etapách.
- Je cesta vhodná i pro cyklisty?
- Přibližně 90 procent trasy je možné jet na kole, trasy najdete také na speciálních mapách věnovaných této cestě.
- Potřebuji na Svatojakubské cestě v Salcbursku průkaz poutníka?
Průkaz není nutný, nejsou zde žádné klasické poutní hostely. Mnoho poutníků si ho však velmi váží, protože se jimi mohou prokázat například ve farnostech nebo si ho ponechat jako vzpomínku.
- Kde mohu průkaz získat?
- Průkaz poutníka, pohlednice nebo suvenýry jsou k dispozici na následujících místech:
- Kde mohu získat razítka do průkazu?
- Razítka získáte ve farnostech nebo ubytováních pro poutníky na Svatojakubské cestě.
- Co si mám vzít s sebou?
- Perfektně sestavený seznam v němčině najdete například zde.
- Na rakouských webech také dohledáte řadu informací k ubytování.
Poutníci v salcburském Eugendorfu © SalzburgerLand Tourismus, Michael Groessinger
Do Rudy na Rýmařovsku zamířily stovky poutníků na hlavní mši a křížovou cestu
Unikátní pískovcové sochy z roku 1760 tvoří nádhernou křížovou cestu až na Křížový vrch s jedinečnými vyhlídkami.
František Zehnal, bruntálský děkan: „Tak já jsem moc rád, že mohu oslovit i touto cestou mnohé naše občany i farníky, protože toto poutní místo víc jak 200 let zde stojí a připomíná nejenom radostnou událost záchrany pana starosty z Uničova, jak je ten historický příběh, ale také to místo, kde lidé chodí na křížovou cestu na procházky. Je to vlastně takové předhůří Jeseníků a nejenom dnešní pouť ale ta příroda kolem nás nás nabádá k tomu, abychom si vážili svého života a všeho, co máme.“
Na místě nynějšího poutního místa stávala dříve jen zvonička. Základ stavby kostela Panny Marie Sněžné položil uničovský rychtář Ferdinand Georg Gröschelsberger.
Poděkoval tím za záchranu svého života při nehodě jeho kočáru, která se v tomto místě v roce 1755 stala. Událost dodnes připomíná výjev ve vchodu do kostela.
Ten se stal nyní centrem církevní turistiky také díky přestavbě vedlejšího domu pro poutníky v penzion. Samotný kostel nyní také čeká náročná oprava.
František Zehnal, bruntálský děkan: „Chystáme teď velkou opravu za 6 milionů korun, hlavní tíhu nese Krajský úřad, za což děkujeme, za jejich příspěvek, a také samozřejmě my se podílíme na opravách tohoto chrámu a vůbec našeho okolí, našich kaplí a kostelů, které probíhají na jiných místech. Tady provozujeme s biskupstvím také společně penzion, kde se mohou lidé ubytovat a načerpat sílu, odpočinout a navštívit třeba Rešovské vodopády anebo hrad Sovinec, nebo jiné pamětihodnosti.“
Křížová cesta je o pár let mladší než kostel a stále je v perfektním stavu. Postavena byla v roce 1760 a od té doby prošla jen třemi rekonstrukcemi. Pouti se zúčastnili také někteří starostové obcí regionu.
Luděk Šimko (nez.), starosta Rýmařova: „Přijel se podívat na mši, na kterou ho pozval pan farář, už asi před rokem, a jelikož jsem dřív do Rudy jezdíval a dlouho jsem tady jezdil, tak jsem toto místo rád navštívil a zúčastnim se mši a potom cesty na Křížový vrch. Dlouho jsem tady nebyl a prokouklo to tak, jako většina okolí, jde vidět, že se tady něco dělá.“
Salome Sýkorová (nez.), starostka Zátora: „Jezdíme každoročně s maminkou, protože maminka je křesťanka, chodí do kostelíčka a těší se moc tady na místní křížovou cestu. A já se těším taky, protože když vystoupám křížovou cestu nahoru, tak je překrásný výhled na celé Olomoucko. Moc se těším, mám to tady ráda.“
Anketa, poutníci: „No určitě, půjdeme se podívat, my každoročně tady chodíme. Jsme tady víckrát, minimálně 20 let.“
„No určitě že půjdeme a uděláme si křížovou cestu. Pomalu každý rok tady jezdíme. My jsme z Uničova. Malým autobuskem jsme přijeli.“
„Nejsem tady poprvé, jezdím tady a je to tady velice pěkné, opravené a nádherný rozhled do kraje a krásné poutní místo. I v kostelíku je to moc pěkné, byli jsme i na mši svaté a byl to zážitek.“
Křížová cesta má 14 zastavení a končí na vrcholu Křížového vrchu. Všechna zastavení jsou unikátní sochařská díla. Mezi nimi vyniká například 12. zastavení Ukřižování. Samotnou osadou Ruda prochází i žlutá turistická trasa, po které se kolem Fialova mlýna dostanete k oblíbeným Rešovským vodopádům.
Na velehradskou pouť kyvadlovou dopravou
Příznaky. Nařízení. Hygiena a důležitá telefonní čísla na jednom místě
Velehrad – Lidé, kteří se chtějí zúčastnit 4. července Večera lidí dobré vůle a 5.
července národní poutě na Velehradě, by podle slov tamního starosty Stanislava Gregůrka měli k příjezdu do obce využít kyvadlové dopravy nebo Poutní cesty a cyklostezky ze Starého Města, která vede krásnou přírodní scenérií.
Velehradské mše se každoročně účastní několik desítek tisíc poutníků. | Foto: DENÍK/archiv
„Silnice na Velehrad bude pro osobní automobily uzavřena už od soboty 4. července 17 hodin do 23 hodin a v neděli 5. července od 6 do 20 hodin. Řidiči mohou svá auta bezplatně zaparkovat na obchvatu Starého Města, kam je nasměrují organizátoři. Poutní autobusy mohou přijet až na Velehrad,“ upřesnil první muž obce.
Bez okolků nadhodil, že vjezd do obce bude v uvedených dnech povolen jen církevním osobám, VIP, držitelům ZTP, občanům Velehradu, Modré a Salaše.
„Jejich nejbližší rodinní příslušníci mohou do poutní obce přijet pouze na speciální propustky,“ apeluje starosta Velehradu na čtenáře Slováckého deníku s dostatečným časovým předstihem, aby byli na vzniklou situaci v době cyrilometodějských slavností dostatečně připraveni.
Podle jeho vyjádření se prodejci pouťového zboží dostanou 5. července do obce na zvláštní povolenky od pěti do sedmi hodin ráno. Zastupitelé obce se neobávají, že by ve spolupráci se složkami integrovaného záchranného systému organizaci pouťových slavností nezvládli. „Zatím se nám to vždycky podařilo. Věřím, že se nám to povede i letos,“ dal najevo přání Gregůrek.
Na veřejný pořádek bude po dobu cyrilometodějských slavností dohlížet i Policie České republiky. „V sobotu 4. července se zaměří na kontrolu veřejného pořádku mezi Starým Městem a Velehradem patnáct policistů, v den národní pouti pak třiadvacet policistů,“ nechal se slyšet mluvčí hradišťské policie Aleš Mergental.
Vedoucí autobusové dopravy ČSAD Uherské Hradiště Vladimír Oswald poutníky ujišťuje, že autobusová kyvadlová doprava bude na Velehrad zajištěna obousměrně z Uherského Hradiště, Starého Města i ze Zlechova.
„V pohotovosti bude připraveno patnáct až dvacet autobusů, které budou jezdit z Uherského Hradiště přes Staré Město na Velehrad a tři menší autobusy budou jezdit ze zlechovského rozcestí přes Tupesy k Hotelu Mlýn Velehrad,“ potvrdil Oswald.
Důraz ale položil na to, že poslední odjezd autobusů kyvadlové dopravy z Uherského Hradiště, Starého Města a Zlechova na sobotní Večer lidí dobré vůle bude v 19.30 hodin. V žádném případě nebudou naše autobusy odjíždět z výše uvedených míst na Velehrad až do 23 hodin,“ apeluje na cestující vedoucí autobusové dopravy.
V den národní pouti bude pro majitele pouťových atrakcí platit zákaz hudební produkce, a to od rána až do 13 hodin. „Kolotoče se tedy mohou točit, houpačky houpat, ale bez hudební produkce, která by rušila slavnostní poutní mši svatou,“ sdělil starosta.
Slavnostní poutní mši svatou bude přenášet Česká televize a Český rozhlas1 – Radiožurnál. Omezení hudební produkce po dobu hlavní mše vítá velehradský farář Petr Přádka. „Slavnostní mše svatá bude sloužena na zcela novém podiu na nádvoří před bazilikou, které postaví soukromá firma 4. července a po pouti bude odstraněno.
Několik let staré podium bylo v minulých dnech rozebráno,“ prozradil Přádka.
Zdeněk Skalička
Čtěte více: Související články
- Pouť na Velehradě, Dny lidí dobré vůle,
- Velehrad,
- doprava,
- Staré Město,
- autobus,
- Uherské Hradiště,
- starosta,
- Česká televize,
- Zlechov,
- Česko,
- Skalička,
- Stara Varoš,
- stezka pro cyklisty,
- automobil,
- silnice
Poutníci se opět vydají k Liščí chalupě
Po loňské pauze, kdy procházelo jediné dochované stavení rekonstrukcí, na Kristiánově ožije sklářské řemeslo. V sobotu 2. září se zde uskuteční Sklářská slavnost, kterou pořádá jablonecké Muzeum skla a bižuterie.
„Můžete se těšit na stánky se skleněným a bižuterním zbožím, uvidíte ale také mistry skláře přímo při práci – hned ve dvou sklářských pecích se bude tavit a foukat sklo, u Kopalova mačkadla vyrábět bižuterní kameny,“ líčí ředitelka Muzea skla a bižuterie Milada Valečková. K vidění bude dále tažení skleněných figurek či vinutých perlí u kahanu, zdobení skla, ruční výroba skleněné bižuterie či různých módních doplňků.
Přečíst článek ›
Na své si přijdou zejména zručné děti, ale i dospělí. Připravena je široká nabídka tvůrčích dílen, kde si budou moci vyzkoušet foukání a malování vánočních ozdob, vytvořit skleněnou mozaiku, navléknout šňůrku korálků nebo ušít originální šperk z drobných perliček.
„Slavnost zahájí v 10 hodin mše svatá, poté uctíme zakladatele sklářské osady na místním hřbitově. V kulturním programu vystoupí folklórní soubor Jizera z Liberce, Kočovné divadlo Rózy Blechové pro děti a bluegrassová kapela Nudličky,“ přiblížila za pořadatele Šárka Labusová.
Otevřeny budou i nové expozice v jediném zachovalém stavení osady, tzv. Liščí boudě, kterou letos v květnu znovu zpřístupnili po roční přestávce způsobené rekonstrukcí objektu.
Na Sklářskou slavnost na Kristiánově se můžete z Bedřichova vydat ale pouze pěšky nebo na kole. Přibližovací autobus jezdil pouze při slavnostním květnovém otevření.
„Ono to pěšky zase není tak hrozné, klukovi vezmeme ale raději golfky. Pro jistotu,“ dodala babička tříletého chlapce.
Přečíst článek ›
Chalupu z 18. století vlastní Muzeum skla a bižuterie v Jablonci, které ji nechalo celou zrenovovat za jedenáct milionů korun, které poskytlo ministerstvo kultury.
Uvnitř je tak zbrusu nová expozice o historii sklářství i sklářské osadě Kristiánov, zpřístupněné podkroví uvítají rodiče s dětmi, které tu najdou velkou stavebnici a k tomu také interaktivní hledání pokladu čaroděje Tamana, které je vyvede na naučnou stezku. Upravené je i okolí chalupy.
Lidé se tak mohou vydat na pochůzku po zaniklé osadě. Po mnoha letech začalo fungovat i občerstvení, suchý záchod nahradily moderní toalety, novinkou je i zastřešená terasa.
Sklářská osada Kristiánov byla založena Johannem Leopoldem Riedelem roku 1774. Sklářskou pec tu poprvé roztopil na Tři krále (6. ledna) 1776 a jeho potomci huť provozovali až do roku 1887, tedy přesně 111 let. Zpočátku se zde vyráběly zejména číše a pohárky z dutého skla, holby, lékárenské lahvičky, flakonky a lustrové ověsky, v 19.
století se staly hlavním artiklem mačkářské tyče, trubičky a tyčinky pro výboru bižuterie. Specialitou byly tzv. „tutny“, duté trubice, které sloužily jako polotovar pro výrobu skleněných náramků – banglí.
Do dnešní doby se z tehdy významné sklářské osady zachovalo pouze jediné stavení sloužící původně pro ubytování sklářů, později jako hospoda a rekreační zařízení, tzv. Liščí bouda.