Tento text je názorovým vyjádřením autora. Redakce serveru Měšec.cz není jeho autorem a nemusí se ztotožňovat s obsahem názoru.
Kdo by neznal jména jako Pohlreich, Babica, Sapík, Dita Pecháčková či komu by zůstal utajen Láďa Hruška a jeho „vaření“ uprostřed hlavních TV zpráv? Ale z čeho vlastně vařit?Patří k dobrému tónu, že každý ministr zemědělství nabádá Čechy, aby kupovali české potraviny. Politicky pochopitelné. Zahraji si trochu na ďáblova advokáta.
Pohled politický
Neměli bychom v roce 2014 uvažovat jako skuteční Evropané v hranicích EU a nejen postaru v hranicích národního státu – tedy ČR? Vím, oponent teď namítne: němečtí, slovenští, polští či belgičtí ministři dělávají totéž – doporučují své vlastní národní produkty. Ale není to již přežitá strategie a nemělo by jít Česko zbytku EU progresivně příkladem?
Proč se nepokusit alespoň zde udávat tón? Proč být pořád ve vleku ostatních? Nebyly národní státy příčinou např. světových válek? Pánové politici, proč jinde je nacionalismus potlačován, ale u jídla a pití preferován či dokonce podporován státem?
Za kritickou zmínku stojí i různé, bohatě dotované, ale přitom skoro neviditelné propagační programy, jako např. Domácí ryba (kampaň na podporu konzumace tuzemských sladkovodních ryb stála neuvěřitelných 150 milionů korun), které připomínají spíše černou díru na veřejné peníze než smysluplné akce.
Dalším problémem je vůbec dohledat, kde byla potravina vyrobena a do které země z ní poteče zisk a kde bude zisk vlastně zdaněn. Vypátrat skutečného původce je mnohdy úkol hodný legendárního detektiva. Kapitál je svou povahou mezinárodní (či jak se dnes moderně říká nadnárodní), takže je z prapodstaty věci dnes velice složité dohledat – kdo je a není český producent potravin.
Řada „českých zemědělců“ patří cizím vlastníkům a zdaňuje též v zahraničí či díky daňovým optimalizacím zdaňuje velmi málo či takřka nic.
Fotogalerie: Pekárna byla plná exkrementů hlodavců. A nejen to
Přebalené „české“ potraviny
Jednou z mála skutečných výhod „jídla z blízka“ je, že neekologicky necestovalo přes půl zeměkoule. Dlouhá cesta přirozeně ani nepřidá na kvalitě potravin. Nicméně i zde platí výše zmíněná teze o složitosti určení původu potraviny pro běžného spotřebitele. Tedy, že máslo skutečně „vzniklo“ v Česku a nebylo zde jen „přebaleno“.
Anebo kupující si sice může přečíst, že to které jídlo bylo vyrobeno v Česku, ale zpravidla už se nedozví, odkud pochází většina surovin, ze kterých byla jím zakoupená pochoutka skutečně vytvořena.
V tomto informačním blázinci proto nepřekvapí uvědomělá uživatelka populárního Mimibazaru, která kolegyním v diskuzi sděluje, že sehnala české banány.
Další mantrou je trend, že člověk si připlatí a dostane kvalitnější jídlo. Na první pohled logické, nicméně i zde existuje mnoho výjimek.
Jak opakovaně prokazují různé spotřebitelské testy: levnější potraviny mohou být paradoxně kvalitnější než ty dražší.
Například v testu MF Dnes z roku 2009 se můžete dočíst, že levná másla jsou dobrá a v testu dopadla lépe než dražší konkurence. A pak se v tom vyznejte, paní Supermarketová.
Fotogalerie: Obaly potravin od středověku po současnost
Šetříme na jídle. Dražší potravina není jistotou kvality
Když si uvědomíme, že ročně je v ČR přes 700 000 exekucí, rozhodně se lidem nemožno divit, že se snaží šetřit, a to i na jídle. Rozumné chování milionů lidí, aby též neskončili v rukou exekutorů. A navíc pokud nemají jistotu, že dražší potravina je skutečně kvalitnější, tak jim rozumíme dvojnásob.
Jedním z podporovatelů českého jídla je i prezident Miloš Zeman, který jej nejen rád konzumuje, ale též říkává, že raději podpoří ty podniky, které zdaňují v Česku, než v cizině.
Ano, tentýž Miloš Zeman, který při setkání s tenistkami řekl tuto větu: Vím, že jako všichni úspěšní lidé jste předmětem všudypřítomné závisti.
A jeden z důvodů tohoto setkání je to, abych vám proti těmto závistivcům vyjádřil svoji podporu a poprosil vás, abyste je ignorovali, protože neumí nic jiného než závidět.
Je mi smutno z toho, pakliže někdo poukáže na daňová chytráctví našich celebrit (samozřejmě nejde jen o Petru Kvitovou), tak je okamžitě nazván závistivcem. A to dokonce prezidentem republiky, který jindy tak rád volá po řádném placení daní a majetkových přiznáních.
Takže chudák spotřebitel má kupovat (třeba i dražší) české jídlo, aby daněmi z jídla podpořil státní erár, ale současně je nazván závistivcem, pokud se mu nelíbí, že se celebrity přehlašují do daňových rájů. Kde je konzistentnost postojů hlavy státu?
Závěr
Lidé vždy budou kupovat jídlo podle ceny a kvality a ne podle „státní příslušnosti“, ať se to politikům líbí či nikoliv.
Fotogalerie: Nejhorší potraviny roku 2013
Zdroj fotogalerií: Vitalia.cz
NKÚ: Z peněz na podporu potravin se platily i indické masáže
Stát dal za šest let na propagaci značek Klasa, Regionální potravina a Vína z Moravy, vína z Čech 1,5 miliardy korun.
Praha – Ministerstvo zemědělství, Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) a Vinařský fond vydaly na kampaně podporující potraviny a víno za šest let 1,5 miliardy korun, přínos kampaní se přitom nezjišťoval.
V některých tendrech na kampaně byl porušen zákon o veřejných zakázkách. Vyplývá to z prověrky Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Zjištění NKÚ se podle ministerstva zemědělství vztahují k předchozím vedením resortu, nová pravidla by měla chybám zabránit.
Kontrola se zaměřila na kampaně na podporu značek Klasa, Regionální potravina a Vína z Moravy, vína z Čech v letech 2008 až 2013.
„Za klíčový nedostatek kontroloři považují fakt, že cíle kampaní byly většinou nekonkrétní. Pro možné vyhodnocení chyběly jak výchozí hodnoty, tak i ty, kterých mělo být dosaženo. Jen těžko jde tedy zjistit, do jaké míry přispěly komunikační kampaně k jejich naplnění,“ informovala mluvčí úřadu Olga Málková.
Pochybné veřejné zakázky
- Za problematické NKÚ označil mimo jiné zadávání veřejných zakázek.
- Jen v letech 2009 až 2011 šlo o šest veřejných zakázek a 108 zakázek malého rozsahu, přičemž 78 z nich bylo zadáno formou přímého oslovení, tedy bez soutěže.
- „U všech šesti nadlimitních zakázek ministerstvo a SZIF porušily zákon o veřejných zakázkách, protože zadávací řízení proběhlo netransparentně,“ uvedla Málková.
SZIF pro změnu proplatil faktury za desítky akcí na podporu značky Klasa, ačkoliv práce „nebyly ukončeny nebo vůbec neproběhly, případně byly nad rámec uzavřených smluv, či vůbec nebyly předmětem dané veřejné zakázky“. Šlo přitom o 96,3 milionu korun.
Podobným nedostatkům by měla v budoucnu předejít nová koncepce propagace značky Klasa, kterou připravuje ministerstvo zemědělství. „Totéž plánuji i u značky Regionální potravina,“ uvedl ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL).
Novinářské exkurze s masáží
Fond například dal 840 tisíc korun za provizi agentuře a odměnu subdodavateli, ačkoliv nic takového podle smlouvy neměl platit.
„Dále proplatil tři novinářské exkurze za celkem 171 tisíc korun, jejichž program se značky Klasa týkal jen zčásti. Součástí exkurze v mlékárně tak byla například i návštěva lázní a indická masáž. Výsledkem této akce byly mimo jiné články, v nichž o značce Klasa nebyla ani zmínka,“ vypočítává mluvčí NKÚ.
Vinařský fond v letech 2006 až 2009 vyplatil bez veřejné soutěže na propagaci značek Vína z Moravy, vína z Čech 198 milionů korun, přičemž kontroloři podle Málkové zjistili, že přes 42 milionů proplatil bez uzavřených písemných smluv.
SZIF od roku 2011 přijal opatření a postupy k tomu, aby se podobná pochybení neopakovala, sdělil mluvčí ministerstva zemědělství Hynek Jordán.
Podle ředitele fondu Martina Šebestyána, který byl jmenován ke konci loňska, fond v reakci na výsledky kontroly nemůže přijmout žádná personální opatření, protože ze zaměstnanců zapojených do roku 2011 do schvalovacích procesů dnes pro SZIF nikdo nepracuje.
NKÚ: Z dotací za 1,4 miliardy platilo ministerstvo zemědělství i masáže
Kde se nacházíte: iROZHLAS.cz / Zprávy z domova | Související témata: dotace zakázky ministerstvo zemědělství faktura politika
Nejvyšší kontrolní úřad se zaměřil na kontrolu kampaní na podporu potravin a vína.
Do kampaní značek Klasa, Regionální potravina či Vína z Moravy, vína z Čech načerpalo v letech 2008 až 2013 ministerstvo zemědělství 1,4 miliardy korun formou dotací. Dalšími 500 miliony přispěly na kampaně i Státní zemědělský a intervenční fond (SZIF) a Vinařský fond.
Podle NKÚ byly tyto kampaně i jejich cíle formulovány příliš vágně, a proto není možné zjistit ani jejich dopad či účinnost.
Stejně tak úřad zjistil i nedostatky ve vypisování nadlimitních veřejných zakázek, z nichž velká část byla realizována formou přímého oslovení. Protože se o ně nemohlo ucházet vícero subjektů, lze považovat jejich zadávání za netransparentní a tudíž protizákonné.
Jako problematické hodnotí NKÚ také to, jak Státní zemědělský intervenční fond v letech 2009 – 2013 proplácel faktury za práce, které buď nebyly dokončené, dokonce mnohdy ani neproběhly, případně byly nad rámec uzavřených smluv, nebo vůbec nebyly předmětem dané veřejné zakázky. Celkem šlo o 96,3 milionu korun.
Výsledkem exkurzí žurnalistů na podporu značky Klasa, jejichž součástí byla i návštěva lázní a indická masáž, pak byly například i články, ve kterých nebyla o značce ani zmínka. Za exkurze přitom bylo zaplaceno 171 tisíc korun.
„Nejvyšší kontrolní úřad v rámci této kontroly podal příslušným finančním úřadům oznámení o porušení rozpočtové kázně ve výši téměř 565 milionů korun,“ dodává mluvčí NKÚ Olga Málková.
Další články
Nejčtenější
Koronavirus, Petr Kellner, MS hokej 2021, Parlamentní volby 2021, Výsledky voleb v obcích, Film, Koronavirus v Česku, Statistika nehod, Olympijské hry 2020 Můj rozhlas, Vinohradská 12, SK Slavia Praha, Petra Kvitová, Euro 2020, Počasí, Miloš Zeman, Andrej Babiš, Seznam ministrů, Zprávy z domova, Zprávy ze světa, Datová žurnalistika, SPORT – rychlé zprávy, Fotbal online, Hokej online, KLDR, Předvolební průzkumy, Afghánistán, Rychlé sportovní zprávy, Gabriela Koukalová, Sýrie, Bramborový salát, Bitcoin, Ester Ledecká, EURO 2020, ZŠ Plynárenská Teplice, Sucho, Izrael, Real Madrid, Kim Čong-un, Donald Trump, Nemocnice na Bulovce, Andrea Vrbovská, Tomáš Horáček, Zuzana Čaputová
Doporučujeme
Ministerstvo dalo na kampaň 1,4 miliardy. Platily se z nich masáže i lázně
Za klíčový nedostatek kontroloři považují fakt, že cíle kampaní byly většinou nekonkrétní. Pro možné vyhodnocení chyběly jak výchozí hodnoty, tak i ty, kterých mělo být dosaženo. Jen těžko jde tedy zjistit, do jaké míry přispěly komunikační kampaně k jejich naplnění. Ministerstvo, SZIF a Vinařský fond ostatně nezjišťovaly, jaký přínos a dopad tyto kampaně měly.
V posledních třech letech přitom šlo na podporu těchto značek 750 milionů korun a jen za podporu značek Klasa a Regionální potravina zaplatily ministerstvo a SZIF ročně průměrně 215 milionů korun. Jestli a nakolik ale kampaně naplnily požadované výsledky, není ani u jedné z těchto značek zřejmé.
Problematickou oblastí byly podle kontrolního úřadu veřejné zakázky na komunikační kampaně.
Například v letech 2009 až 2011 zadaly ministerstvo a SZIF v rámci podpory značek Klasa a Regionální potravina šest veřejných zakázek a 108 zakázek malého rozsahu, z nichž 78 bylo zadáno bez soutěže, formou přímého oslovení.
U všech šesti tendrů navíc ministerstvo a SZIF porušily zákon o veřejných zakázkách, protože zadávací řízení bylo podle NKÚ netransparentní.
SZIF v letech 2009 až 2013 v několika desítkách akcí na podporu značky Klasa proplatil faktury za práce, které nebyly ukončeny nebo vůbec neproběhly, případně byly nad rámec uzavřených smluv, či vůbec nebyly předmětem dané veřejné zakázky. Celkem šlo o 96,3 milionu korun. SZIF tak například proplatil provizi agentuře a odměnu subdodavateli v celkové výši 840 tisíc korun, i když podle smlouvy žádnou provizi ani odměnu hradit neměl.
Dále proplatil tři novinářské exkurze za celkem 171 tisíc korun, jejichž program se značky Klasa týkal jen zčásti. Součástí exkurze v mlékárně tak byla například i návštěva lázní a indická masáž. Výsledkem této akce byly mimo jiné články, v nichž o značce Klasa nebyla ani zmínka.
Vinařský fond zase v letech 2006 až 2009 agentury pro komunikační kampaně na podporu značky Vína z Moravy, vína z Čech nevybíral v soutěži, i když podle NKÚ měl. Fond přitom v těchto letech za kampaň zaplatil téměř 198 milionů korun, z toho přes 42 milionů bez uzavřených písemných smluv.
Z 1,5 miliardy korun, které resort zemědělství vynaložil v letech 2008 až 2013 na komunikační kampaně na podporu značek Klasa, Regionální potravina a Vína z Moravy, vína z Čech, poskytlo většinu ministerstvo zemědělství. Dalo 1,4 miliardy korun formou dotací, zbytek zaplatily SZIF a Vinařský fond ze svých prostředků. NKÚ zkontroloval výdaje na komunikační kampaně za celkem 1,3 miliardy korun.
APROPOS
- Ministerstvo financí chce umožnit zaměstnancům dostávat místo stravenek peníze přímo na účet.
- Stravenky by přitom zůstaly a firmy by si mohly vybrat.
- „Současný návrh sice nevyslovuje tu myšlenku nahlas, ale skutečným obsahem nápadu je ne-li stravenky úplně zrušit, tak je alespoň v reálu skutečně omezit,“ říká Miroslav Sedlák, nejvýše postavený Čech ve společnosti Sodexo, kde působí jako prezident společnosti Sodexo Benefity pro severní, střední a východní Evropu.
PRAHA Zkraje srpna představilo ministerstvo financí návrh, podle kterého by mělo jít používat peníze namísto dnešních stravenek. Ten by měl podle resortu fungovat jako alternativa dnešního režimu, kdy bude dál možnost dostávat stravenky či využívat systému závodního stravování.
V obou případech je daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele až 55 procent ceny jídla či poskytnuté stravenky, zbylých 45 procent si hradí zaměstnanec sám z výplaty.
Původním smyslem daňového zvýhodnění byla podpora závodního stravování. Podle resortu se takto stravuje asi 1,8 milionu z celkem 4,3 milionu zaměstnanců. Dalších 1,5 milionu zaměstnanců stravenky dostává a asi jeden milion lidí nemá žádný benefit.
* LN Jak ovlivnilo byznys firem, jako je Sodexo, Edenred či Cheque Dejeuner, rozšíření konkurence zavedení vlastních stravenek obchodníky? Například Lidl má vlastní stravenky s extrémně nízkou marží…
Trh jako celek stále roste. Nárůst je dán kombinací zvyšování nominální hodnoty stravenek a rovněž počtu nových zaměstnanců, kteří stravenky dostávají.
To je dáno i tím, že tu máme minimální nezaměstnanost, takže ve firmách je dnes zaměstnáno víc lidí než dřív. Díky tomu v několika posledních letech přesahoval roční růst stravenkového trhu asi deset procent.
Samozřejmě, že část z růstu uzmuli noví hráči, ale to neznamená, že by náš podíl klesal.
* LN Ministerstvo financí uvádí, že restaurace platí stravenkovým firmám přirážku pět až sedm procent z inkasované hodnoty stravenky. Souhlasí to?
Samozřejmě, že oponenti stravenek si vezmou z ceníku, který je veřejně dostupný na internetu, maximální částku. To je ale stejné, jako by někdo tvrdil, že se v celém Česku jezdí rychlostí 130 kilometrů v hodině, když uvidí tuto značku na dálnici. Záleží, jakou službu využije daná restaurace či obchod.
Ano, ale pokud si firma či podnikatel chodí stravenky proplácet za hotovost, kdy musíme mít hotovost na pobočce, tak skutečně se sazba blíží k sedmi procentům. Existuje ale řada firem, které mají nižší sazbu. Podívejte se například na to, kolik platí restaurace rozvozcům jídla, jako je třeba Dámejídlo.
Přirážky, které tyto firmy dostávají, jsou přitom klidně i přes deset procent. A proč jim to platí? Protože v tom vidí přidaný byznys. To samé platí i pro stravenky. Stravenky v době oběda generují restauracím přes 30 procent tržeb.
To je podle mého názoru přidaný byznys, který by ty restaurace jinak neměly.
* LN To je ovšem vaše tvrzení. Václav Stárek, prezident Asociací hotelů a restaurací ČR, je přesvědčený, že by lidé chodili dál na oběd, i kdyby namísto stravenek dostali hotovost.
Když někdo něco takového tvrdí, měl by předložit nějaký konkrétní důkaz, průzkum či data. My na to máme několik průzkumů. Například v jednom z nich jsme měli více než 2600 dotazovaných. Naše argumenty vycházejí právě z těchto dat.
Podle nich chodí asi jen 19 procent lidí, kteří nemají stravenky, pravidelně do restaurace. Naopak asi dvě třetiny těch, kteří dostávají stravenky, jedí v restauracích a většina z nich alespoň třikrát týdně.
Pokud by změna v podobě příspěvku na stravování přímo byla prosazena, tak ten důsledek bude natolik negativní, že bude mít nepříznivý dopad i na pana Stárka.
* LN Proč myslíte?
Víme, co se stane, pokud je tento benefit zaměstnancům odebrán – změní své chování. Průměrná cena za obědové menu je v Česku dnes kolem stokoruny. Ročně máte asi 250 pracovních dní. To dělá 25 tisíc korun za rok, pokud by zaměstnanec šel na oběd každý den. Z toho dnes přispívá zaměstnavatel asi 55 procent, tedy 13 750 korun.
To je poměrně zásadní částka pro lidi, kteří mají průměrné či mediánové příjmy. Pro ty to znamená, že by museli dát jeden měsíční příjem na stravování v restauraci. Dnes převažují spíše ideologické postoje, není tam nic racionálního.
Nikde v Evropě jsem se nesetkal s tím, že by restauratéři vystupovali proti někomu, kdo jim generuje významnou část byznysu.
* LN Tak to ale přece není. Lidé by dostali od zaměstnavatele ty peníze rovnou a rovněž by se jim nestrhával jejich příspěvek ze mzdy ve výši asi 45 procent hodnoty stravenky. To znamená, že ty peníze by měli navíc na účtu. Také se tady hovoří pouze o alternativě ke stravenkám. Není to tak, že si jen kapři nechtějí nechat upustit rybník?
Když chtěl konec stravenek ministr Miroslav Kalousek (dříve KDU-ČSL, dnes TOP 09; pozn. ed.), tak je chtěl zrušit se všemi daňovými výhodami. Současný návrh sice nevyslovuje tu myšlenku nahlas, ale skutečným obsahem myšlenky je ne-li stravenky úplně zrušit, tak je alespoň v reálu skutečně omezit.
Jak by se asi zachovalo 90 procent populace, kdyby státní příspěvek na penzijní připojištění dostávali lidé tak, jak teď navrhuje ministerstvo financí u daňového paušálu u stravování, tedy přímo na účet? Kolik lidí myslíte, že by si skutečně na tu penzi odkládalo a kolik by to utratilo? Podle mne by to utratila většina. Navíc už dnes si můžou zaměstnavatelé vybrat.
Proč myslíte, že vedle asi 1,5 milionu lidí, kteří dostávají stravenky, a dalšího 1,8 milionu lidí, kteří jedí v závodních jídelnách, je tu milion zaměstnanců, který nemá žádný benefit? Je to důsledek dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci.
Buď si ta firma řekne, že platí tak dobře, že žádný benefit není třeba, nebo je to naopak, že jde třeba o region, kde jsou lidé vděční za jakoukoliv práci, kterou dostanou.
* LN Máte odhad, kolik lidí z toho 1,5 milionu by případně přešlo na hotovost, o kolik byste přišli?
Ještě nikdo nezveřejnil přesnou podobu daňového paušálu. Rozhodně by dopad nebyl okamžitý a devastující během prvních dvou či tří měsíců. Atraktivita stravenek, ale i celého závodního stravování, by však v čase klesala.
Problém je v tom, že i když se o tom mluví jako o daňovém paušálu na stravování, tak není možnost nijak zajistit, jestli ty peníze na stravování skutečně půjdou. Oproti tomu stravenky jsou účelové.
Neříkejme tomu proto stravovací paušál – nikdy totiž nikdo nebude vědět, k čemu byly ty peníze použity.
* LN Ale i členové například Hospodářské komory ČR jsou v názoru na návrh ministerstva rozpolcení, část zaměstnavatelů by jej uvítala…
Viděl jsem otázky, které komora využila při svém bleskovém průzkumu. Ty otázky zněly asi takto: Kdybyste měl možnost vzít si daňově osvobozenou hotovost, nebo řešit stravování jinou formu, co byste vybral? Samozřejmě, že u takto sugestivně formulované otázky řekne část zaměstnavatelů, že chce hotovost, protože je to snazší.
Zároveň takto odpovídají firmy, kde se zaměstnanci nemusí v krátké době najíst. Nebudu popírat, že v kancelářích to budou zaměstnavatelé nejspíše preferovat, ale ve výrobě je to jiné. Pokud paní ministryně Alena Schillerová (za ANO, pozn. ed.) mluví o složitosti systému, tak to také není pravda.
Ta administrativa je v reálu minimální.
* LN Proč nevěříte lidem, že budou zodpovědní a najedí se, pokud dostanou peníze?
Věřím v to, že zaměstnanec, který dostane účelově vázaný prostředek, tak ho tak i využije. Pokud dostane peníze a nebude mít v peněžence dvě přihrádky v podobě hotovosti a stravenek na jídlo, tak se jeho chování změní.
* LN I dnes ale v některých obchodech lidé stravenky používají k zaplacení jiných věcí než jídla k obědu, třeba alkoholu… Anebo prodají stravenku v nominální hodnotě sto korun třeba za 60 korun v hotovosti.
To samozřejmě nelze vyloučit, jde ale spíš o ojedinělé případy. Přirovnal bych to k tomu, když někdo prodá alkohol či cigarety mladistvým. Všichni vědí, že to nemá dělat, ale on to stejně udělá. Asi se shodneme, že nejde o běžnou praxi.
* LN Další dvě procenta platí stravenkovým společnostem i zaměstnavatelé. Proč musí platit marži i oni?
Musí je zavádějící slovo. Jiné náklady má Sodexo například při doručování stravenek firmě, která má pět až 15 zaměstnanců, a jiné jsou náklady, když dodáváme stravenky firmě s tisícovkou zaměstnanců. Čím větší je firma, tím větší má vyjednávací možnosti získat lepší podmínky a tlačit na cenu.
Reálným důsledkem je, že například i díky nové konkurenci, kterou jste zmínil, jsme přišli o některé klienty, protože v některých případech stravenkové společnosti firmám za to, že si od nich berou stravenky, i platí, tedy naše provize je záporná. Rozhodně proto nemůžu potvrdit, že zaměstnavatelé platí dvě procenta.
Opět jde o horní ceníkovou cenu, ale realita je jiná.
* LN Kdo na tom podle vás vydělá, pokud se zavede daňový paušál na stravování?
V každém případě na tom budou v první řadě tratit restauratéři. Ti podle našich odhadů v nějakém časovém horizontu přijdou o deset až 12 miliard korun. Prodělá i stát, protože restaurace, pokud zavřou, nebudou zaměstnávat tolik lidí. A doplatí na to i zaměstnavatelé, protože se zvýší nemocnost, úrazovost a bude vyšší absence lidí. Jediným
vítězem, kterého teď vidím, je maloobchod. Ten nově získá navíc čistý nezdaněný disponibilní příjem lidí.
Půjde však o vítězství velmi krátkodobé, protože až paušál svým masovým rozšířením splní svůj jediný účel – kterým je likvidace systému podpory závodního stravování – bude paušál příští vládou naprosto racionálně zrušen jako neopodstatněná a nesystémová daňová výjimka. Spolu s tím však mezitím dojde k výraznému omezení závodního stravování zaměstnavateli se všemi souvisejícími negativními důsledky…
* LN V jakých dalších zemích Evropy funguje stejný stravenkový systém?
Nikde neexistuje stejný, protože všude se rozvíjel trochu jinak. Zemí, které mají stravenky, je ale v Evropě asi 20 a obecně lze říct, že ty systémy jsou podobné.
* LN Jsou u nich marže jiné než u nás? Tedy pokud bychom řekli, že se platí kolem sedmi procent ze stravenky…
To je skutečně rozdílné. Například v Itálii jsou marže výrazně vyšší než u nás. Pak jsou země, kde je to složeno jinak. Tedy, že ze stravenky platí více zaměstnavatelé a méně obchodníci a restaurace.
Co ale pozoruji systematicky díky svému působení v celém regionu, kdy jsem měl dříve na starost jižní Evropu a dnes mám na starost severní, střední a východní Evropu, je zpřesňování legislativy. Například ve Francii dříve zákon říkal, že stravenka je pouze na teplé jídlo. Stravování se ale mění.
Například lidé jedí více saláty, tak se vytvořila nová regulace, která řekla, že stravenky lze uplatnit nejen v restauracích, ale i v supermarketech a lze takto zaplatit maximálně asi 19,70 eura.
Zároveň definovali, že takto lze v obchodech zaplatit pouze jídlo určené pro přímou spotřebu a už ne třeba pytlík rýže či syrové maso. V Německu teď zase vznikl nový konkurent, který svůj model postavil na tom, že současné stravenky nenabízely dostatečnou kontrolu nad jejich využíváním.
Nový hráč přišel s tím, že si zákazník vyfotí účet, mobilní aplikace si informace zpracuje a zařadí ji do kategorie, jestli jde o akceptovatelný výdaj či ne. Ty akceptovatelné pak zaměstnavatel proplatí. Tamní ministerstvo financí tento model podpořilo.
* LN Umožňuje některá z těchto zemí hotovostní alternativu, jaká se zvažuje v Česku?
Ani jedna.
* LN Není stravenkový byznys tak trochu oligopol? Na trhu jsou jen tři velcí hráči a pár menších…
Faktem je, že na trh vstoupili tři noví hráči, každý z jiné pozice. V jednom případě to byl retailer, tedy Lidl a Kaufland, který využívá obří reklamní mašinerii počínaje reklamou v médiích a letáky konče. Druhý, který přistoupil, byla platforma Cafeteria společnosti Benefit Plus.
Ti přidali k webovým benefitům i stravenku v elektronické podobě. Třetí hráč je Benefitka. Na trhu si tak můžete vybrat mezi několika poskytovateli. Dnes si můžete vybrat nejen stravenku, ale jestli bude papírová, v elektronické podobě, nebo můžete mít mobilní stravenku.
Digitalizace celý tento byznys obrovsky otevřela.
* LN Pokud by ale byla struktura trhu tak v pořádku, jak říkáte, tak by asi Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nezahájil před časem šetření tří největších hráčů kvůli možné kartelové dohodě…
Aktuální stav je zatím takový, že si úřad jen vyžádal informace a nebyly vzneseny žádné výhrady, tedy obvinění. Druhá věc je, že úřad se nás vyptával, proč je omezován počet kusů stravenek při platbě nákupu na pět kusů.
* LN A proč tedy?
Nesouvisí to s žádnými cenami. Stravenka není obyčejná komodita, platební služba či měna. Možná by se obchodníkům líbilo, kdyby to byla paralelní měna. Stravenka tak ale nikdy nebyla zamýšlena. Její funkce je primárně alternativa závodního stravování zaměstnanců.
Pokud by nebyla omezená, tak by skutečně byla jakousi paralelní měnou, která ale neslouží primárně svému zamýšlenému účelu, a pak by bylo velice snadné tento benefit zrušit.
Stravenka by se skutečně měla co nejblíže přiblížit režimu, jako když má zaměstnavatel svoji vlastní jídelnu. Tam zaměstnanec dostává příspěvek na jídlo jen tehdy, pokud ho konzumuje. Neexistuje, aby když někdo na oběd nejde, místo něj dostal peníze.
Už dnes lidé, kteří mají stravenky a uplatní je v obchodu, mají proti těm, co jedí v závodních jídelnách, nefér výhodu v tom, že je mohou uplatnit na širší sortiment.
Jak by se asi zachovalo 90 procent populace, kdyby státní příspěvek na penzijní připojištění dostávali lidé tak, jak teď navrhuje ministerstvo financí u daňového paušálu u stravování, tedy přímo na účet? Kolik lidí by si skutečně na tu penzi odkládalo a kolik by to utratilo?