(s využitím tiskové zprávy Auto*Mat). V sobotu 12. května projela Prahou pravidelná velká jarní cyklojízda. Ze čtyř směrů dorazilo na Václavské…
Velká jarní cyklojízda se bude konat v Praze v sobotu 22. dubna. Letos bude vést experimentální víceramennou trasou. (mapka a…
Je půl patý ráno, zvoní budík, venku je tma a přibližně -5 stupňů. Nezní to jako pozvánka na projížďku Prahou…
Co kdybychom se na ulicích přestali jen míjet a začali bychom se tu spíš potkávat? Co kdybychom si na nich…
World Naked Bike Ride (WNBR) projela Prahou 25. června, po celých deseti letech od poslední podobné události. Nahé cyklojízdy se…
Velká jarní cyklojízda projela v sobotu 16. dubna z náměstí Jiřího z Poděbrad, přes magistrálu do Holešovic a po Libeňském mostě zase zpět na…
V neděli 3. dubna se ve Vídni konala tamní jarní cyklojízda, alias Radparade, doprovázená cyklistickým festivalem Argus Bike festival na…
Auto*Mat letos mění koncept velké podzimní cyklojízdy. Místo obvyklého velkého pelotonu nabízí cyklojízdu jinak: Jde o možnost zaplnit koly celé…
V tomto článku představujeme některé ohlasy na velkou jarní cyklojízdu. Odpustíme si hejt a neinformované polemiky, a soustředíme se na…
Článek zaslal Martin Poštulka, děkujeme. Také vy můžete zaslat konstruktivní příběh na adresu [email protected] Nemám v oblibě monstrakce, jsem spíš…
Jedete v neděli na cyklojízdu? A chcete, aby se povedla? Jestli ano, zkontrolujte, zda máte splněný náš cyklojízdový checklist! 1.…
Cyklojízda 14. září pojede za více cykloobousměrek v Praze. Proč? Protože cykloobousměrky jsou skvělá věc, která se nespravedlivě podceňuje! Proč…
V Praze jsou přes dvě stovky lidí využívajících platformu Cyklisté sobě, deset místních skupin, v mapě je zadáno na čtyři…
V pozvánce na červnovou cyklojízdu jsme se mohli dočíst, že končí jedna éra: doba, kdy cyklojízdy konající se každý třetí…
Připojujeme se k poděkování všem, kdo v sobotu dorazili na Velkou jarní cyklojízdu. Přinášíme telegrafickou zprávu a sebrané ohlasy. Přesná…
Prahou projela velká jarní cyklojízda – Městem na kole
(s využitím tiskové zprávy Auto*Mat). V sobotu 12. května projela Prahou pravidelná velká jarní cyklojízda. Ze čtyř směrů dorazilo na Václavské náměstí zhruba 400 účastníků.
Ramena cyklojízdy jely zpočátku po cyklostezkách a klidných ulicích, do provozu se přesunuly na jihu v Braníku a na severu u Výstaviště a u Štefánikova mostu.
Společná jízda pokračovala z Václavského náměstí přes Karlov na Nuselský most a dále do cíle ve vršovickém vnitrobloku Petrohradská kolektiv.
Trasa byla zvolena s cílem minimalizovat omezení veřejné i automobilové dopravy, současně ale tak, aby připomněla kauzu pěších zón na Praze 1 a zablokované humanizace Severojižní magistrály. Rameno od jihu v úzkém průjezdu od Jungmannova náměstí na Václavské náměstí kola vedlo, aby si připomnělo hrozící omezení. To je sice aktuálně pozastaveno, městská část ho ale může kdykoliv zavést.
Jízdu ulicemi měla cyklojízda povolenou v režimu zvláštního užívání komunikace. Akci zajišťovalo několik desítek špuntařů a z Václavského náměstí také policejní doprovod.
Jarní cyklojízda se jezdí zhruba deset let. Letos byl z obav o počasí tradiční dubnový termín přesunut na květen, na víkend následující po Pražském mezinárodním maratonu. Ve srovnání s podobnými akcemi v zahraničí je pražská cyklojízda záležitostí vyloženě komorní.
V evropských městech jsou podobné cyklojízdy masovou záležitostí (známé jsou cyklojízdy v Budapešti nebo berlínská Sternfahrt, kterých se účastní desetitisíce lidí).
Řada měst také o víkendech otevírá rozsáhlé prostory ulic v centru pro chodce a cyklisty a automobilovou dopravu z nich zcela vylučuje na celý den, což lidem dovoluje pohybovat se bezmotorově po městských silnicích podle libosti.
Fotografie z jízdy
- Albun cyklojízdy na Flickru Auto*Matu (foto Kajetán Tvrdík).
Malá cyklodebata
V cíli následovala kromě DJ, baru a grilování také debata politiků a kandidátů nad budoucností cyklodopravy v Praze.
Debatovat přišli pražští zastupitelé Ondřej Mirovský (Zelení) a Ondřej Kallasch (Piráti), zastupitel MČ Praha 3 Radek Hlaváček (ČSSD), předseda výboru KDU-ČSL Prahy 5 Jan Martínek, člen komise pro cyklistickou dopravu Miroslav Prokeš (KSČM) a zástupce hnutí Praha sobě Adam Scheinherr. ANO, ODS a předvolební koalice TOP09+STAN nakonec do debaty své zástupce nevyslaly.
Politici vyjadřovali podporu cyklistické dopravě. Dle nich by se ideální každoroční investice do segmentu cyklo měly pohybovat od 100 do 250 milionů Kč (letos je to 99 mil., loni a předloni kolem 40 mil.).
“Chceme stavět cyklotrasy oddělené od silnic, tzv. cyklomagistrály, osvětlené cyklostezky, které by šlo používat i v mimosezóně, “ řekl například Pirát Ondřej Kallash.
“Nechtěli bychom dělat jen investice do stezek, za tu samou cenu se může zrekonstruovat několik ulic v centru tak, že budou odpovídat nárokům pěší, cyklo a automobilové dopravy,” přidal pohled uskupení Praha sobě Adam Scheinherr.
“Přáli bychom si, aby rozpočet na cyklodopravu byl 200 – 250 mil. ročně s tím, že by se dala větší podpora městským částem a jejich projektům,” prezentoval stanovisko KDU-ČSL Jan Martínek.
Cyklojízda vedla záměrně přes Prahu 1, kde místní radnice hrozí omezením průjezdu cyklistů od 10 do 17 hodin. Účastníci debaty se pak jednomyslně shodli na nevhodnosti zákazu v navrhované podobě.
Další citace zde. Celou debatu také zaznamenal Pražský cyklista ZDE.
- Fotografie z debaty (album z afterparty zde, foto Anna Šolcová):
Velká jarní cyklojízda: V sobotu se na pražském Václavském náměstí sjedou cyklisté ze čtyř směrů
Podruhé Velká jarní cyklojízda (na obrázku) vyrazí v Praze ze čtyř světových stran najednou. Do jednotlivých proudů se mohou lidé přidávat kdekoli po trase. Akce se letos koná netradičně v květnu, měsíci zasvěceném výzvě Do práce na kole. Ta s mottem „Zachraň město“ přilákala v Praze o 25 % víc účastníků než loni, celkem 5184 cyklistů, chodců a běžců. Cyklojízda potrvá 2,5 h poklidné jízdy. Cestou ke společnému setkání ramen cyklojízd bude na programu tanečnice, DJ a možná i harmonikář.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Filip Janďourek / Auto*Mat
Zítra se koná svátek všech pražských cyklistů. Smyslem cyklojízdy je podle organizátorů oslavit svobodný pohyb a také vyjádřit přání po lepších a bezpečnějších podmínkách pro jízdu na kole ve městě. Informovala o tom tisková zpráva iniciativy Auto*Mat.
Podruhé Velká jarní cyklojízda vyrazí ze čtyř světových stran najednou. Do jednotlivých proudů se mohou lidé přidávat kdekoli po trase. Všechny čtyři skupiny se setkají na Václavském náměstí a odtud už dojedou jako jeden společný peloton přes Nuselský most do cíle ve vnitrobloku Petrohradská kolektiv.
Na kompletní trasy a místa, kde se mohou účastníci přidávat, se podívejte na stránkách mapa.prahounakole.cz.
Akce se letos koná netradičně v květnu, měsíci zasvěceném výzvě Do práce na kole. Ta s mottem „Zachraň město“ přilákala v Praze o 25 % víc účastníků než loni, celkem 5184 cyklistů, chodců a běžců.
Cyklojízda potrvá 2,5 h poklidné jízdy. Tempo zvládají i malé děti. Prvních 100 lidí na jihozápadní trase získá volný vstup na koncert vážné hudby. Cestou ke společnému setkání ramen cyklojízd bude na programu tanečnice, DJ a možná i harmonikář.
V cíli čeká účastníky například afterparty s DJ´s, gril, cykloworkshop pro děti nebo servisování kol od Bajkazylu.
V letošním volebním roce bude na programu i debata s politickými kandidáty v komunálních volbách o pražské cyklodopravě (začátek v 17:30).
Účast přislíbili radní pro dopravu Petr Dolínek (ČSSD), radní pro životní prostředí Jana Plamínková (STAN), zastupitelé Filip Humplík (ODS), Ondřej Mirovský (SZ), Viktor Mahrik (Piráti) a také Miroslav Prokeš (KSČM) a Adam Scheinherr (Praha sobě).
Velká jarní cyklojízda
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Antonín Matějovský / Auto*Mat
„Ne náhodou letošní trasu vedeme centrem Prahy. Právě zde totiž radnice Prahy 1 hrozí omezením jízdních kol, byť svůj záměr po tlaku veřejnosti zatím stáhla. Omezovat kola ve městě zní spíše jako špatný vtip. Nápadu si proto všimla dokonce i anglická a německá média,“ říká organizátorka cyklojízdy ze spolku Auto*Mat, Petra Melingerová.
Poté, co MČ Praha 1 nedostatečně vypořádala připomínky Auto*Matu, občanů Prahy 1, Magistrátu HMP a Dopravního podniku k plánovanému omezení kol v centrálních bezmotorových zónách, podal Auto*Mat žádost o přezkum na magistrát. Zároveň podal i žalobu k Městskému soudu v Praze. Rada MČ Prahy 1 následně realizaci omezení odložila, je však připravena jej kdykoli zavést.
Auto*Mat poté Radu opět oslovil s nabídkou kompromisního řešení.
„Druhým významným úsekem cyklojízdy je Severojižní magistrála, jejíž současný stav je symbolem neschopnosti pražského vedení. To nedokázalo využít ideální příležitost pro humanizaci magistrály a tato tepna tak i nadále zůstává dopravní stokou přímo v srdci metropole,“ říká další z organizátorů Vratislav Filler.
Průjezd cyklojízdy může způsobit krátkodobá dopravní omezení mezi 14. a 17. hodinou na různých místech centra Prahy. Organizátoři řidičům doporučují vyhnout se v těchto hodinách centru po Městském okruhu, případně využít objízdné trasy doporučené na stránkách www.auto-mat.cz.
- Trasy:
- Severovýchodní rameno: 13:00 Horní Počernice – Chvalská tvrz, 13:15 Černý Most (na trase A26 na stezce nad metrem), 13:25 Rajská Zahrada (cyklostezka nad metrem), 13:40 Starý Hloubětín (na cyklostezce A26), 13:55 Vysočany – Rokytka (park za lávkou přes Ocelářskou), 14:10 Palmovka, 14:30 Lannova / Revoluční.
- Jihovýchodní rameno: 13:15 Jižní Město – Háje (před kostelem), 13:20 Opatov (A22), 13:30 Chodov (A22), 13:45 Vídeňská (A22), 14:00 Braník (křižovatka cyklotras A22 a A12, u hřiště), sloučení s ramenem Jihozápadní Město, může se chvíli čekat, 14:20 Výtoň. Poznámka: Při příjezdu z Národní ul. do pěší zóny v ulici 28. října se povede kolo.
- Jihozápadní rameno: 13:15 Sraz u Nepomuckého rybníka pod tubusem metra Hůrka, 13:30 Asuán (hráz), 13:45 Hlubočepy (Hlubočepská – Kosořská), 14:00 Braník (křižovatka cyklotras), sloučení s jihovýchodním, ramenem může se chvíli čekat.
- Severozápadní rameno: 13:00 Sídliště Řepy – smyčka tramvaje, 13:15 Vypich, 13:25 Veleslavín, 13:35 Jenerálka, 13:55 Podbaba, 14:15 Výstaviště, 14:20 Strossmayerovo nám.
- Sraz všech ramen: ve 14:45 hodin na Václavské náměstí. Odtud se pojede ulicemi: Krakovská – Žitná – Štěpánská – Lípová – Viničná – Apolinářská – Ke Karlovu –Wenzigova – Sokolská – Nuselský most – Pankrácké nám. – Kongresová –Na vítězné pláni – Petra Rezka – Čiklova – Boleslavova – Bělehradská – Otakarova – Vršovická – Petrohradská.
reklama
Velká cyklojízda vytlačí auta z Prahy
Koncerty, výstavy, debaty, kratochvíle pro děti, teenagery i dospělé, překvapení, workshopy, divadla, programy pro seniory…
To všechno a ještě mnohem více si budou moci obyvatele metropole vychutnat na šestém ročníku Pouličního festivalu Zažít město jinak 2011, plánovaném na sobotu 24. září.
Jeho vyvrcholením pak bude velkolepá cyklojízda pro pět tisíc účastníků napříč rovinatým centrem.
Ta má současně podtrhnout tradiční záměr organizátorů akce, a to ukázat, jak podmanivě mohou působit některé dopravně vytížené tepny města bez automobilového provozu.
Festival jde totiž na vrub členům občanského sdružení Automat, kteří během prvního ročníků před pěti lety docílili za tímto účelem i plného uzavření Smetanova nábřeží, a vyhradili jej pouze pěším a řadě zábavných i kulturních atrakcí.
Poznej svého souseda
Letošní ročník se pro změnu nese v duchu tzv. sousedských slavností. „Nechceme za každou cenu organizovat jen kulturu. Spíše máme v úmyslu vybídnout lidi, kteří třeba společně žijí v jedné ulici, aby kreativně využili příležitosti, kdy jejich okolí nebudou na jeden den plné aut, a bavili se sami,“ vysvětluje programový ředitel festivalu Jakub Hradílek.
Také proto letos festival velkoryse pokryje velkou část pražského centra od Vršovic po Smíchov. Jeho srdcem, nicméně budou Vinohrady v oblasti ulic Americké, Rumunské a Záhřebské.
Od exotiky po skauting
Návštěvníkům se nabídne například módní zóna se stánky mladých nekonvenčních návrhářů, stejně tak ale středomořský a balkánský svět odvozený od řady místních restaurací, až po zajímavosti z oblasti latinskoamerické exotiky.
Organizace právě na Vinohradech se totiž ujali místní obyvatelé ve spolupráci s majiteli mexické restaurace v Americké ulici.
Vinohrady budou mít pro každého něco. Vystoupí zde spousta skvělých pouličních umělců, živých kapel i DJs. Pro děti je připravena řada aktivit od malování a výroby odznáčků až po skauting. Dospělí si zase mohou vyzkoušet sítotisk. Partner festivalu mobilní operátor, pak osadí vybrané zóny houpacími sítěmi a solárními dobíječkami.
Vstřícný starosta? Realita
Třebaže na městskou část Prahy 2 to bude organizační nápor, její starosta Jiří Paluska je naopak jedním z těch, kteří pořadatele naopak jen podpořili:
„Naše část města patří k těm, které jsou dopravou zatíženy vůbec nejvíce. Vyřešit ji ke spokojenosti lidí, jenž zde žijí, považují skoro za otázku života a smrti. Takže je to pro nás obrovsky vděčná alternativa ukázat, že to nějak jde. Proto také organizátory podporujeme a jsme rádi, že tak můžeme učinit,“ uvedl.
Akce pro „pražský venkov“
Jak už bylo řečeno, zkrátka však nepřijdou ani obyvatelé v jiných koutech Prahy.
Pouliční slavnost nemine také dvě unikátní domkářské osady, které si v samém srdci města uchovali až lidové kouzlo. Břevnovská Tejnka nabídne bohatý program pro děti včetně divadla herečky Anny Polívkové a na Buďánkách a Kavalírce chystají tamní Sdružení za záchranu parku kavalírka a Iniciativa za záchranu Buďánek piknik a koncert hudebníků z iniciativy Buskerville.
Stranou nezůstane ani Žižkov, kde proběhnou například ukázky veřejných kol Homeport a lidé se budou moci seznámit také s ukázky návrhů architektů na řešení okolí vítkovské cyklostezky.
Podpora Spojeného království
O tom, že festival dorostl do respektu hodné podoby navíc svědčí i skutečnost, že jeho oficiálního vyhlášení se zúčastnila i britská velvyslankyně v ČR Sian McLeodová a podpořila zejména chystanou cyklojízdu:
„V Londýně se brzy uskuteční olympiáda, která je největší dopravní výzvou v historii mojí země. A cílem pořadatelů je, aby většina návštěvníků používala veřejnou dopravu, nebo právě kolo.
Každý den se přesvědčujeme, jak je čisté životní prostředí pro velkoměsto důležité, a asi není náhoda, že jak já, tak i náš premiér či londýnský starosta používáme kolo velmi často. Pokud bych tu byla, osobně se zúčastním.“
Zeptali jsme se: Jakuba Hradílka, hlavního organizátora festivalu Zažít město jinak 2011
Nemáte obavu, že vaši akci někdo zneužije jen čistě k reklamě na svůj podnik?
To riziko tady pochopitelně je. Přesto jsme se ale snažili být, co nejotevřenější v duchu motta festivalu Poznej svého souseda. Doufáme proto, že ve prospěch občanské vzájemnosti by tentokrát mohli potlačit přehnané ambice na sebe upozornit i ti, kterým to jde občas ztuha.
Kdo si myslíte, že v současnosti na území Prahy ideálně naplňuje motto vaší akce?
Velkou motivací je pro nás skupina lidí ze sdružení Tejnka. Jsou to obyvatelé části starého Břevnova, kteří podobné sousedské slavnosti pořádají už léta, i když ve srovnání s námi pochopitelně v komornějším duchu. Někdo zde třeba sezve ke kytaře nebo upeče koláč, ale právě na takovýchto základech vznikají ty nejlepší sousedské vztahy. Je skvělé, když si lidé dokážou vymyslet dobrý program nebo nějakou linii sami pro sebe.
Organizátor cyklojízdy Vít Masare uvedl zajímavý postřeh, že její trasa vede pro cyklisty ideální terénem, který však za běžného provozu nemohou využívat. Víte o podobných případech, které takříkajíc leží ladem a v důsledku politického nezájmu či prospěchářství zůstávají pro obyvatele města nevyužity?
Klasickým příkladem jsou pražské náplavky donedávna téměř opuštěné a nevyužívané. Některá nejlepší místa jsou stále pronajaté soukromníkům. Naštěstí se ale i zde začíná situace měnit k lepšímu. Třeba na smíchovské straně Vltavy je po odchodu pana starosty Jančíka vidět opravdu velký pokrok v přístupu k věci.
Reportáž: Přes Himálaj na kolech
Nápad vydat se do Himálaje se stal výzvou i pro brankáře Dominika Haška, který se rozhodl přidat se ke dvěma kamarádům a zkusit jiný adrenalin než v hokejové bráně. Naším cílem bylo projet zajímavou oblast na horských kolech. Plánovaná trasa vedla přes tři země ležící v srdci nejvyšších velehor.
Máme před sebou nevšední dobrodružnou cestu z bhútánského království přes severní Indii do Nepálu. Začínáme v Thimphu, hlavním městě Bhútánu, a končit máme za osmnáct dní v nepálském Káthmándú.
Netradiční cykloturistiku s povinným doprovodným vozidlem a průvodcem si už od prvních kilometrů v Bhútánu pořádně užíváme. Nejdříve jedeme dvěma nádhernými údolími podél řek Thimphu Čhu a Paro Čhu.
Výpravy se zúčastnil také Dominik Hašek Autor: Radim Jebavy, Dominik Hasek a David Novotny
Při pěkném slunečném počasí téměř nepotkáváme na cestě žádná auta. Z údolí jsou výhledy na přímo famózní přírodní scenerii. Míjíme i několik buddhistických svatyní zasazených do hornaté krajiny, se spoustou pestrobarevných modlitebních vlajek. Překvapuje nás kvalitní povrch místních komunikací. Jsou sice poměrně úzké, ale většinou asfaltové a zachovalé.
V Tygřím hnízdě
Z rovné cesty táhnoucí se skrz kouzelné údolí odbočujeme směrem do kopců. Silnice po pár kilometrech končí a dále pokračujeme po svých do strmého kopce. Míříme k významnému buddhistickému klášteru Tygří hnízdo, jehož návštěva patří díky unikátní poloze k největším lákadlům celého království.
Chrám Tygří hnízdo Autor: Radim Jebavy, Dominik Hasek a David Novotny
Je postavený na 800metrové skalní stěně ve výšce 3120 m. Ještě než jsme vpuštěni do útrob významné svatyně, musíme odevzdat veškeré fotografické přístroje. Bez bot, jen v lehce zapáchajících ponožkách, se vydáváme na prohlídku.
Klášter je stále obydlený a většina vybavení má pro věřící obrovský náboženský význam. Dominik si chce připravit pár drobných do místní kasičky, a proto si sedá na dřevěnou lavici. Je však okamžitě napomenut, že na této stolici může sedět pouze sám nejvyšší lama.
Hned ho popichujeme: „Sice jsi legenda, ale s lamou se srovnávat nemůžeš…“
Sněhový cyklocross Autor: Radim Jebavy, Dominik Hasek a David Novotny
Tygří hnízdo tvoří sedm chrámů. První zde vznikl už v roce 1508, další vyrostly na konci 17. století. Nedaleko od kláštera leží i meditační jeskyně Taktsang Senge Samdup, jedna ze třinácti meditačních jeskyní na území Bhútánu a Tibetu.
Sněhový cyklokros
Vydáváme se vzhůru, směrem na sedlo Čele (Chele La). Jeho vrchol se nachází asi o 40 kilometrů dál ve výšce 3988 m n. m. Jde o nejvyšší sedlo, kam se dá v Bhútánu vyjet autem. Začínáme ve 2000 metrech za pěkného slunečného počasí. Úzká silnice je zpočátku pěkně suchá.
Kolem 3000 metrů se začínají ve stinných místech objevovat první sněhové zbytky. Postupně jich přibývá až do té míry, že přes ně kola přenášíme.
Naše doprovodné vozidlo začíná mít problémy projet větší sněhové úseky a nakonec se musí otočit, vrátit se dolů a sedlo objet 100kilometrovou objížďkou kolem úpatí hor na druhou stranu údolí.
| Bhútán má pro zahraniční turisty přísnější pravidla vstupu a pobytu. Návštěva turistů musí být vždy domluvena s místní agenturou několik měsíců dopředu. Oficiálně se tu nesmí bez doprovodu volně cestovat. Místo na spaní včetně stravy je vždy předem zajištěné. Počet turistů v království je stále regulován vládními nařízeními. Kvůli povinným poplatkům za ubytování, stravu, průvodce a transport je celková cena pro většinu turistů navštěvujících Bhútán až extrémně vysoká (280 dolarů na den a noc na osobu). |
Když řidič odjel, došlo nám, že s ním zmizelo i naše teplejší oblečení. Směřujeme stále vzhůru a vzduch řídne. Hůř se dýchá, nohy začínají tvrdnout a v hlavě mám píchavou bolest. Přejet sněhová pole se již vůbec nesnažíme, raději je už všechna přecházíme. Kousek pod sedlem pociťujeme velkou změnu počasí.
Na vrcholu sedla Čele Autor: David Novotny, Dominik Hasek, Radim Jebavy
Rázem skončily veškeré lesy, které nás dosud chránily před větrem. Teď šlapeme otevřenou krajinou. Navíc sluníčko zmizelo za tmavé mraky a teplota vzduchu je okolo nuly. Naštěstí za pár minut už všichni společně pózujeme zmrzlí u informační cedule v sedle Čele.
Frčíme 30kilometrovým sjezdem na druhou stranu údolí. Při jízdě z kopce se sice klepeme zimou, ale dlouhá klesání s ostrými zatáčkami jsou úžasnou odměnou za výšlap na vrchol sedla. V jedné ze zákrut se jen taktak vyhneme stádu přecházejících jaků. Ve městě Ha se za šera na smluveném místě setkáváme opět s naším doprovodem.
Další dny projíždíme dalším nádherným a lehce zvlněným údolím kolem řeky Ha Čhu. Provoz na silnici je stále minimální. Sice s sebou vezeme i stan, ale nakonec ho ani jednou na celé pouti nestavíme.
Všechny noci spíme v různě kvalitních hotelech.
Bhútánské patří k těm nejlepším (v těch horších, špinavých, s téměř bojovými podmínkami, plných komárů a s dírou v zemi jako WC jsme spali hlavně později v Nepálu).
| Radim Jebavý, VŠ učitel a trenér |
| V Bhútánu nás zaujaly některé specifické zákazy. Platí tu třeba absolutní zákaz kouření na veřejnosti. Za jeho porušení hrozí uvěznění. Lidé to evidentně dodržují. Dalším je třeba zákaz politických stran nebo zákaz lézt na nejvyšší sedmitisícové vrcholky. Tam údajně nespočinula ještě lidská noha. Bhútánci nedávají na své nejvyšší hory povolení pro výstup, protože je považují za sídlo místních božstev. Ve srovnání s Indií a Nepálem je Bhútán stále poměrně čistá, klidná, řídce osídlená a uzavřená země, kde si člověk cykloturistiku stále užívá plnými doušky. Velmi snadno se zde ztrácí pojem o čase. |
| A zajímavost na závěr: v hlavním městě Thimphu si na poště můžete nechat udělat platnou poštovní známku s vlastním portrétem. |
Teprve pár kilometrů před indickou hranicí začíná prudký sestup do nížin. To se okamžitě projevuje teplotním skokem řádově o deset stupňů nahoru. Hraniční Phuntšoling je jedno z mála bhútánských měst, která neleží v horách. Nachází se v pouhých 250 m n. m.
Nebezpečné silnice
Než jsme vjeli do Indie, varoval nás průvodce před hustotou provozu na jejich silnicích, špatnou kvalitou vozovek a hlavně bezohledným chováním řidičů vůči cyklistům. Doporučil nám asi 100kilometrový úsek přejet raději autem. Po kolektivní domluvě nakonec souhlasíme.
A dobře děláme! Hned pár metrů za hranicí v sousedním městě Džajagáon (Jaigaon) přichází skutečně šok.
Všude velký nepořádek, zácpy, zápach z výfukových plynů, posvátné krávy volně na silnicích, všechna vozidla troubí, pravidla nikdo nedodržuje a za městem je vozovka jako po bombardování.
Prodejna ovoce-zelenina Autor: Radim Jebavy, Dominik Hasek a David Novotny
Při stoupání jsou zatáčky tak ostré a silnice tak úzké, že se před zatáčkou musí nutně troubit. Dává se tím najevo, že řidič vjíždí do ostré zákruty. Když z druhé strany troubení nikdo neopětuje, značí to, že tam zrovna žádné motorové vozidlo nejede a může se jet rychle.
Pokud někdo troubení za zatáčkou opětuje, je třeba naopak zpomalit a opatrně se vyhnout. Při představě, že tu šlapeme do kopce a někdo za zatáčkou troubí, jede na plný plyn a my z druhé strany troubit nemůžeme, nás jímá hrůza. S cyklistou se tady v kopcích prostě nepočítá.
„Odpočinkový“ výlet
Z Dardžilingu jsme podnikli dvoudenní výlet místní hromadnou dopravou do sousedního malého království Sikkim (území patří Indii a je třeba vyřídit si v Dardžilingu speciální povolení). Jezdí se tu jen džípy.
Terénním autem se nás veze celkem osmnáct! Ti, co se nevešli dovnitř, jedou vestoje na železné konstrukci džípu, a dokonce i na střeše. Dominik sedí na té „horší“ straně u strmého srázu. Evidentně se necítí při pohledu dolů ve své kůži a mnohokrát vykřikuje hrůzou.
V Sikkimu navštěvujeme poutní místa nad městem Námčí: buddhistickou a hinduistickou svatyni.
Úzkokolejka jezdí rychlostí až 20 km/h Autor: Radim Jebavy, Dominik Hasek a David Novotny
Z Dardžilingu již pokračujeme opět v sedle kol. Horské město leží na vrcholcích kopců ve 2000 metrech. Je pověstné parádními vyhlídkami na několik osmitisícovek, vyhlášenými čajovými plantážemi a také himálajskou parní úzkokolejnou železnicí. Jedná se o místní raritu, která je na Seznamu památek UNESCO.
| Start: Thimphu (Bhútán); cíl: Káthmándú (Nepál) |
| Původní plán trasy: cca 1200 km |
| Skutečná délka trasy: 900 km |
| Počet dní strávených v sedle: 11 |
| Největší převýšení: 2000 m |
| Nejvyšší místo: Bhútán, sedlo Čele, 3988 m n. m. |
| Nejníže položené místo: indicko-nepálský hraniční přechod, 85 m n. m. |
| Nejkratší etapa: 65 km |
| Nejdelší etapa: 142 km |
„Vstávat!“ budím další den ještě za hluboké tmy své dva kamarády. Vyrážíme časně, abychom stihli dojet na nedalekou vyhlídku na himálajské štíty. Netrpělivě čekáme na první sluneční paprsky, které osvítí zasněžený horský masiv. Nejblíže je Káčaňdžunga, za ní Makálu a Everest z tohoto místa jen tušíme někde v pozadí.
Rovina těžší než kopce
Nejbližší mezinárodní hraniční přechod mezi Indií a Nepálem leží pod horami. Jsme proto nedobrovolně znovu nuceni se z kopců pustit do nížiny. V serpentinách vůbec nedáváme ruce z brzd. Za chvíli jsou brzdové kotouče tak horké, že máme strach se jich dotknout. Za pár hodin po rychlém sjezdu již pozorujeme himálajské pohoří z roviny. Teplota se opět výrazně zvedla.
Nejvyšší asijská stúpa Autor: David Novotny, Dominik Hasek, Radim Jebavy
Trošku nás tlačí čas, proto po rovině šlapeme o poznání rychleji. Naše průměrná rychlost přesahuje 30 km/h. Velké teplo a stále rovná silnice vedoucí monotónní zelenou džunglí nebo polorozbořenými městy nás motivuje spojovat delší úseky téměř bez zastavení.
Tyto části jsou ale o to víc vyčerpávající. Všichni jsme měli nějakou menší fyzickou krizi, ale Dominika to v nížině pod úpatím velehor vzalo nejvíc. Rychle mu ubývá energie ke šlapání. Nohy ho vůbec neposlouchají.
Projíždíme pěknou přírodní rezervací Kóší Tappu, kterou už vůbec nevnímá.
David a já pozorujeme rybáře s obrovskými sítěmi, plno ptáků na písečných dunách, když najednou Dominik povídá: „Dál to nejde.“ A padá pod nejbližší strom do stínu. Nevypadá to s ním vůbec dobře.
Z okolních pastvin scházejí domorodci a pozorují „umírajícího“ Dominika pod stromem u silnice. Stále něco říkají a šermují rukama. My nerozumíme jim a oni nám. Kolem projíždí povoz tažený buvoly a naznačuje pomoc.
„Že bychom naložili Dominika na vůz se senem?“ napadá nás.
Raději se rozhodneme dotlačit ho do nejbližšího města. Po dlouhých 35 km jsme konečně ve městě Rádžbirádž v nevlídně vyhlížejícím hotelovém pokoji bez oken, plném dotírajících komárů, se špinavým nášlapným záchodem a občas čůrkající studenou vodou. Před odjezdem nás vůbec nenapadlo, že rovinaté nížiny pro nás budou více vysilující než táhlá himálajská stoupání.
Nevzhledná tvář Nepálu
Nepál má sice famózní hory, ale jeho města s okolní přírodou jsou bohužel jedno velké smetiště. Lidé odhazují odpadky všude a vodní toky jsou hodně špinavé a zapáchající. Cykloturisté to nemají nikde ve velkých městech jednoduché a Káthmándú to jen potvrzuje. Při příjezdu jsme očekávali krásné historické město obklopené pěknou krajinou a horami.
Přes Himaláj na kolech Autor: David Novotny, Dominik Hasek, Radim Jebavy
Místo toho se nacházíme v páchnoucích a přeplněných ulicích. Milionové město se rozprostírá v údolí plném smogu. Naštěstí ukrývá i pár zajímavých míst a historických památek, které naši cyklopouť po Himálaji zakončují.
| Pro cestování na kole je nejvhodnější březen–květen a říjen–listopad. Záleží na navštívených oblastech. V březnu může ležet nad 3000 m ještě na silnicích sníh. Teploty se v březnu ve výšce mezi 2000–3000 m pohybují kolem 15 °C přes den a lehce nad nulou v noci. V nížinách zase již panuje velké teplo. Teploty se pohybují kolem 30–35 °C přes den a 20 °C přes noc. |
| Většinu servisního materiálu je lepší vzít si s sebou. Základní vybavení včetně náhradních čínských plášťů, duší, šlapek se dalo sehnat v cykloobchodě na kraji Thimphu a pak i v řadě malých obchůdků v Káthmándú. |
| Základní léky se v Bhútánu, severní Indii i Nepálu sehnat dají (většinou ale v horských oblastech převažuje tradiční tibetská medicína), lepší je ale mít dobře vybavenou lékárničku z domova. Před odletem se doporučují vakcíny hepatitidy A + B, břišního tyfu a vztekliny. V bhútánském pohraničí, v severní Indii i Nepálu (zásadně jen v nižších nadmořských výškách) je možný výskyt malárie. Naopak ve vyšších polohách nad 2000 m hrozí vysokohorská nemoc. |
Autor: Radim Jebavý