Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku
Vytisknout Odeslat emailem
Hejnová ryba vyskytující se v tekoucích vodách od dolní části pstruhového pásma do proudivých úseků pásma cejnového. Vyžaduje členité dno a břehy. Je oblíbenou sportovní rybou. Kříží se z ploticí, ouklejí, jesenem, proudníkem, cejnkem malým, podouství, ostroretkou, slunkou, perlínema kaprem. Průměrná váha lovených ryb mezi 0,3 až 0,5 kg.
Latinský název: Leuciscus cephalus
Jiný název: Chub, Döbel, Jalec hlavatý, Golavl, Chevaine
Rozpoznávací znaky: Tato ryba má poměrně robusní tělo plné středně velkých šupin, ty jsou tmavě orámované, takže vytvářejí vizuálně takovou domělou síťku. Tělo Je protáhlé, válcovité s nižší hlavou do široka zaoblenou. Opravdu velká ústa posazená ve středu hlavy mají silné pisky.
Od svého bratříčka jelce proudníka, kromě hamatnosti, se liší také řitní ploutví, která je zaoblená, někdy rovná, ale rozhodně není vykrojená, jako u proudníka. Břišní a řitní ploutve jsou jasně červené. Hřbet u dospělých jedinců bývá zbarven do tmava, boky jdou od žluté až do stříbrné barvy, břicho je zabarvené do žluta, u menších kusů bývá bílé.
Jelci tloušti je ještě podobný amur bílý, ale ten má v hlavě oči posazené o dost níže, než tloušť a má odlišný tvar hlavy.
Výskyt:
Jelec tloušť je v Česku velmi rozšířený. Najdeme ho téměř všude tam, kde najde vhodné úkryty, jako jsou kameny, spadlé větve, podemleté břehy a pod. a to jak v tekoucích, tak stojatých vodách.
Obecně:
Jelec tloušť je velmi plachá, opatrná rybka, ovšem je to všežravec, takže lze chytat na kde co. Živí se drobnou živočišnou potravou, ale nepohrdne ani semínky rostlin, rád loví hmyz, menší rybky, žáby, raky a dokonce nepohrdne ani malým savcem. Ovšem nepohrdne ani zbytky lidské potravy, odpadky, či ovocem spadlým do vody.
Je to většinou teritoriální rybka, žije většinu dne schovaná na jednom místě toku. Dorůstá do průměrné velikosti 30 cm, kdy váží něco pod 1 kg, ovšem byly chyceny kusy velké až 70 cm o váze až 6 kg! Dožívá se tak 16 let. Mladí jelci tloušti se drží spíše v hejnech. Ti největší se pohybují ve vodě samotářsky.
Zpracování jelců tloušťů v kuchyni:
Maso tloušťů je pokládáno za méně kvalitní; chutnější je vždy v zimním období a vždy je lepší ze pstruhových potoků než z něčištěného pásma parmového a cejnového. Jelce tlouště můžeme připravovat jako jiné kaprovité ryby. Lze ho tedy vařit, dusit, smažit i péci. Skvělý je také na grilu.
Recepty na jelce tlouště:
Dušený jelec tloušť Tloušť dušený s houbami a rajčaty Tloušť pečený s pórkem
Tloušť nadívaný zeleninou Jelci na kyselo …
Další články k tématu:
- Základní způsoby tepelných úprav ryb Pokrmy z ryb, rybek a rybiček
- Ryby sladkovodní, dělení a úprava …
- Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku
Březnové recepty. Jak je to s jarní očistou, o které se pořád mluví? Je opravdu třeba v jídelníčku po zimě něco pozměnit, nebo to zkrátka neřešit? My jsme zastáncem toho, že pokud se pokrmy připravují s láskou a z kvalitních surovin, je to to nejlepší, co si můžeme dopřát. Proto preferujme lokální potraviny, tedy ty ze sousedství. Držitelé Regionální potraviny jsou pravidelně kontrolováni, díky čemuž jsou jejich produkty opravdu kvalitní, a navíc velmi dobré. Abyste měli inspiraci, nachystali jsme pro vás dva recepty na každý den: pikantní fazolovou polévku a nealkoholický punč, a navíc dvě delikatesy, které už voní Velikonocemi: jehněčí kolínko na víně s celerovým pyré a jidáše s ořechy. Pojďme na to!
číst dále …
Velikonoce si jenom těžko umíme představit bez nadýchaného beránka, nazdobených kraslic nebo tradiční nádivky z kopřiv a poctivého uzeného. Pro voňavou uzenou pečeni od tradičního českého výrobce Uzeniny Příbram, která skvěle doplní nadýchanou nádivku, si letos můžete dojít do řeznictví ZEMAN maso-uzeniny.
číst dále …
Chystáte-li se na největší jarní svátky poctít svou rodinu nějakou specialitou, sáhněte po jehněčím. Mladé maso by totiž nemělo chybět na žádné velikonoční tabuli. Nemusíte se obávat typické aromatické vůně skopového, jehněčí maso není tak výrazné. Naučte se zpracovat ne zcela obvyklý kus masa. Uvidíte, že úspěch bude zaručen!
číst dále …
Sotva skončily Vánoce, už jsou tady další svátky spojené s nekonečným hodováním.
Naštěstí Velikonoce netrvají tak dlouho jako Vánoce, ale pokud se však nebudete hlídat, může vám i těchto pár dnů uštědřit nějaké to kilo navíc.
Jestli se navíc snažíte zhubnout na léto do plavek, přibírání o Velikonocích pro vás určitě nebude žádoucí. Jak nedat nadbytečným kilům šanci? Vyzkoušejte následující recept na lahodného nepečeného velikonočního beránka!
číst dále …
Beránek, mazanec i jidáše – upečte letos tradiční pochutiny z méně známých, za to nutričně zajímavějších druhů mouky.
Hladká, polohrubá a hrubá pšeničná mouka jsou sice ty nejrozšířenější varianty, v posledních letech je ale střídají i jiné, například cizrnová, pohanková nebo čiroková mouka.
Obsahují velké množství tělu prospěšných látek, a navíc vám většina z nich umožní péct i bezlepkově, takže mohou bez obav kouzlit i celiaci.
číst dále …
Během Velikonoc každý z nás dodržuje ve větší či menší míře nějaké zvyky, ať už je to koledování, malování kraslic, nebo třeba jen příprava jídel spjatých s tímto svátkem. A právě k velikonočním jídlům se skvěle hodí moravská a česká vína, která ze svátečního oběda nebo večeře vykouzlí ještě o něco příjemnější zážitek.
číst dále …
Hmyz jako jídlo? Evropané si musí začít zvykat | Dobrá chuť
TOULOUSE Budeme nuceni jíst v blízké budoucnosti pavouky, larvy, cvrčky a další plazivou žoužel? S ohledem na sílící demografické tlaky možná budeme čelit této otázce dříve než později, napsal francouzský list Les Echos.
„S 20 miliardami krav, což je dvojnásobek počtu z 80. let minulého století, svět dosáhl svého maximálního počtu těchto přežvýkavců. Posouváme se k potřebě jiných zdrojů proteinů,“ vysvětlil Bruno Parmentier, ředitel Školy zemědělských studií ve francouzském městě Angers.
Z 20 aminokyselin, které tvoří bílkoviny, osm lidský organismus nedokáže vyprodukovat a musí si je tudíž zajistit prostřednictvím stravy.
Aminokyseliny nejsou nutné jen na tvorbu svalů; poskytují také pět až sedm gramů dusíku, které tělo denně potřebuje, aby si vytvořilo vlastní proteiny a nukleové kyseliny. Když organismus nedostane svou denní dávku, jak je běžné v Africe a na indickém subkontinentu, tělo začíná hubnout, svaly mizí, imunitní systém slábne a sílí únava. U dětí to vede k zakrslému růstu.
Ve světě rostlin se dá najít zajímavá škála proteinů. Ale ani sója, která má blízko k masu pokud jde o výživové hodnoty, ani zelenina či oleje, nebudou nikdy schopné zajistit naše denní potřeby, uvádějí odborníci na výživu. Proteiny z hmyzu naopak poskytují celou řadu aminokyselin, které naše těla potřebují. Primitivní etnické skupiny tohle velmi dobře vědí.
Důležitá část potravy
Nejméně 3000 etnických skupin konzumuje pravidelně hmyz, především brouky, larvy a kukly, cvrčky a luční kobylky.
V jižní Africe představuje hmyz deset procent příjmu živočišných proteinů místních obyvatel. Příslušníci kmene Pedi považují červa známého jako mopane (Gonombrasia belina) za skvělé jídlo – lepší než hovězí.
Na ostrově Réunion je oblíbeným jídlem druh vosy, která se buď smaží nebo vaří v kořeněné omáčce z pálivé papriky, zázvoru a rajčatové šťávy. V Japonsku se servírují sršni zbavení vnitřností například jako fondue.
Celkem dvě miliardy lidí na světě konzumují hmyz pravidelně.
A přestože lidé na Západě nemají pro hmyz srovnatelný apetit, i tak ho nevědomky snědí ročně zhruba půl kila – v ovoci či džemech, anebo v podobě karmínového barviva používaného v potravinářství.
„Otázka nezní, zda bychom měli konzumovat hmyz, ale kdy,“ říká entomolog Marcel Dicke z univerzity v Nizozemsku. Tohle byla vždy vývojová konstanta v historii světa – jak země bohatly, začaly být čím dál tím víc „masožravé“.
Hamburger luxusním produktem
„Pokud Čína a Indie budou následovat stejný vzorec, pak přijde den, kdy Big Mac bude luxusním produktem,“ říká. Pokud se tak stane, pak by mohl být velmi užitečný „Bug Mac“ – tedy broučí hamburger.
Hmyz obsahuje víc bílkovin než maso (například cvrčci 65 procent plus minerální látky a vitamíny A, B a C).
Hmyz je nízkotučný, je ho spousta, nepřispívá ke globálnímu oteplování a spotřebuje šestkrát až desetkrát méně krmiva než hovězí dobytek.
„Jiné zdroje bílkovin jednoduše nemohou s hmyzem soupeřit,“ říká Bruno Parmentier. Ryby? „Lidstvo dál drancuje své rybí rezervy, aby uspokojilo poptávku. Pokud bude dál používat tři až pět kilo malých rybek, abychom vyprodukovali kilo lososa, pak vyčistíme celý Tichý oceán,“ tvrdí.
Alternativou může být chov kaprů, kteří jsou býložraví. Problém je, že kapří maso mívá tendenci být cítit bahnem a je plné kostí.
Krevety jsou také vhodné pro hromadnou produkci a obsahují dvakrát víc bílkovin než bílá masa. Trh zaznamenal nárůst o 300 procent v počtu lidí, kteří za poslední desetiletí začali jíst krevety. Ale průmysl specializující se na jejich chov je obviňován ze znečišťování pitné vody, okolní půdy i oceánů. Samotné vietnamské farmy produkují sedm milionů tun toxických odpadů ročně.
Oříšková chuť
A pokud jde o sóju jako rostlinný zdroj bílkovin, pro sojová pole je čím dál tím míň dostupné půdy. Tím zbývá prostor jen pro hmyz – z nějž je za jedlé považováno 1200 druhů. „Většina z nich má oříškovou příchuť,“ řekl Cedric Auriol, který právě nedaleko Toulouse zahájil provoz první francouzské hmyzí farmy. Hmyz chutná jako lískové oříšky, obilniny a dokonce i jako krevety.
„Navzdory tomu v naší společnosti prakticky nikdo hmyz nekonzumuje,“ lituje Berangere Boismainová, jejíž projekt nazvaný Hmyz: kravičky zítřka na škole designu v Nantes čeří nejen vody gastronomie.
„V nových obalech bychom měli být schopni nabídnout broučí proteiny jako náhražku masa,“ tvrdí.
A do jídelníčku navrhuje například zeleninové kebaby s hmyzí moučkou, sarančata v těstíčku, slaný koláč z moučných červů či čokoládovou pěnu s larvičkami.
V čem tkví kouzlo asijské kuchyně, jaká jsou nejznámější jídla a jak se nedopustit prohřešku při stolování
Co se vám vybaví, když se řekne asijská kuchyně?
Dovolená v Thajsku, chilli tak pálivé, až z něj tečou slzy, čerstvé sushi a ryby, exotické ovoce nebo, již téměř legendární, Pho? Asijská kuchyně je známá a oblíbená po celém světě a pomalu začíná pronikat i k nám. Už za ní nemusíme létat tisíce kilometrů daleko. Stačí si rezervovat stůl ve vaší olíbené restauraci.
Pražskou Sapu, která dostala své jméno dle města na severu Vietnamu a ve které seženete řadu surovin i hotových jídel, zná u nás už téměř každý.
Známe ale opravdu asijskou kuchyni? Víte třeba, jakých pohřešků se můžete dopustit při stolování, čím je asijská kuchyně specifická nebo jaká jsou nejzámějšíí jídla jednotlivých zemí?
V čem tkví kouzlo asijské kuchyně
Asijská kuchyně je od té naší diametrálně odlišná. Pokud ji ochutnáte úplně poprvé, zvlášť bude-li to opravdu autentická asijská kuchyně v její domovské zemi, budou vám možná chutě připadat přinejmenším zvláštní a možná vás ani neoslní.
Jakmile si ale zvyknete, zamilujete si je a po příletu z dovolené začnete horlivě shánět recepty, co nejvíce autentické suroviny a restaurace, kde vám naservírují Tom Yam stejnou jako na dovolené v Thajsku.
Postupně si přivyknete na říznou chuť chilli papriček i dalších, pro nás na vaření neobvyklých, surovin jako jsou například koriandr, citronová tráva, kefírové listy, galangan (druh zázvoru), tamarind, rybí omáčka, sezamový a arašídový olej, hřebíček, kardamom, badyán, skořice, anýz a další.
V řadě zemí v Asii se při přípravě jídel také hojně používá cukr. I přesto jsou jídla většinou lehká a že byste z nich během dovolené přibrali se opravdu bát nemusíte. Jaká jsou další specifika a zajímavosti asijské kuchyně?
Specifika a zajímavosti asijské kuchyně
– rychlost a jednoduchost přípravy: asijská kuchyně si často vystačí s pár surovinami, které zdatný kuchař či kuchařka za pomoci koření a jedné WOK pánve promění během 5 minut ve skvostný pokrm. I velice jednoduchá jídla v chudších oblastech vás mohou překvapit svojí výbornou chutí.
– čerstvost a lokální suroviny: každá oblast má svá specifická jídla dle dostupných surovin. Kde je moře jí se ryby a mořské plody, kde není, obejde se vaření bez nich.
Využívá se to, co roste doslova za domem a je lokálně dostupné. Důležitá je čerstvost surovin.
Proto, pokud si chcete doma připravit opravdu autentické asijské jídlo, vyhněte se sušeným potravinám a připraveným směsím koření v prášku.
– zachování tradic: recepty existují desetiletí, dědí se z generace na generaci a příliš se nemodifikují a nemodernizují. Léty osvědčenou kvalitu netřeba měnit.
– kuchyně vhodná pro vegany a vegetariány: ano i ne. V Asii je dostupná spousta čerstvého ovoce, sójové mléko je zde tisíckrát lepší než u nás a tofu a tempeh vám zde připraví na stovky způsobů.
Do spousty pokrmů se však přidává rybí nebo ústřicová omáčka. Zároveň jsou základní potravinou maso a vejce.
Váš pokus o vysvětlení, proč nechcete maso, se leckde (a zvlášť v chudých oblastech) setká s nepochopením a někdy můžete odmítnutím masa hostitele i urazit.
– street food: stánky s jídlem za pár korun všude, kam se podíváte. Nepřeberné množství barev, chutí a vůní na dosah ruky. A s ním spojený život na ulici a setkávání lidí. Asijské unikum, které si v takové míře jinde neužijete.
– jídlo jako životní styl: jídlo je v Asii víc než jen pokus zasytit se. Je to životní styl. Točí se kolem něj všechny významné rodinné události a svátky i malá přátelská setkání.
Kamkoli přijdete, budete okamžitě pohoštěni a místo pozdravu se vám dostane otázky „máš hlad?“ nebo „jedl jsi?“. Jí se v klidu, pomalu a bez stresu.
Večeře či obědy na dvě hodiny nejsou slavnostní událostí ale běžným způsobem stolování.
– snídaně, oběd nebo večeře?: je to úplně jedno. V Asii se příliš nerozlišuje, které jídlo je určené na ráno, které na odpoledne a které na večer. Jí se všechno po celý den. V rodinách se obvykle ráno uvaří více druhů jídel, která se nechají stát na stole pod poklopem a každý se může během dne obsloužit dle potřeby.
Co se skrývá pod pojmem asijská kuchyně
Asijská kuchyně je pojem tak široký, jako celý asijský kontinent. Chutě jsou opravdu rozmanité a v jednotlivých zemích naprosto odlišné. Pojďme se podívat, jak vypadají jídla ve vybraných zemích.
Chutě a jídla asijských zemí
– Vietnam: mezi u nás nejznámější jídla patří různé druhy nudlových polévek v čele s Pho, křupavý bůček Bún Chá, smažené závitky a karbanátky nebo bagety Bánh Mi. Setkáte se s nimi hlavně v severním Vietnamu a to opravdu takřka na každém rohu.
Základem při podávání je hromada čerstvých bylinek (máta, koriandr) a nasekané chilli a limetka, kterými si jídlo sami dochutíte. Na severu se hojně jí i kozí maso, zelenina a tofu, jídla jsou zde ale obecně těžší než na jihu. Na jihu výše uvedené pokrmy neseženete vůbec nebo jen v omezeném množství.
Kuchyně na jihu je lehčí, obsahuje méně tučných a těžkých pokrmů a naopak obsahuje více ryb a plodů moře. Napříč celou zemí se setkáte s výbornou kávou, která se podává společně s neoslazeným čajem.
– Thajsko: thajská kuchyně je díky používaným surovinám lehká, chutná a lehce stravitelná. Stejně jako ve Vietnamu se liší jídelníček na severu a na jihu, svá specifická jídla mají i jednotlivé provincie.
Společným jmenovatelem je používání kokosového mléka, kafrových listů, citronové trávy, zázvoru, česneku, thajské bazalky a chilli.
Co byste určitě měli ochutnat? Červené, zelené, žluté, massaman a panang kari, křupavý bůček s vodním špenátem (morning glory), smažené nudle s arašídy, vajíčkem a masem Pad Thai, svěží salát z rajčat, mrkve, papáji a arašídů Som Tam, legendární polévky Tom Kha a Tom Yam a kuře se zázvorem, kešu, česnekem nebo ve sladkokyselé omáčce. Na závěr si dejte sladkou tečku v podobě palačinek (Roti), manga se sladkou rýží (Mango Sticky rice) nebo zmrzlinu. Nedivte se však, když zmrzlinu dostanete s rýží nebo v bagetě.
– Malajsie, Indonésie: obě země jsou si podobné kulturně i jazykem a podobné mají také stravování. Jejich jídla jsou ovlivněná v menší či větší míře Indií, Čínou a územím bývalé Perské říše a jsou o poznání jiná než ty thajská a vietnamská.
Hodně se používají arašídy, sušené ančovičky, vejce, tofu, tempeh, cibule, česnek, zázvor, tamarind a pro jihovýchodní Asii méně typické brambory. Ovšem ne jako příloha ale jako součást různých kari, ke kterým se jí rýže.
Oblíbená je smažená rýže (Nasi Goreng) nebo nudle (Mee Goreng) s masem nebo bez, zeleninou a volským okem.
Typickými národními jídly Malajsie jsou Nasi Lemak (rýže, arašídy, ančovičky, smažené kuře, vajíčko na tvrdo a pálivá omáčka), polévka Laksa (nudlová polévka s vejcem a chutí ančoviček) a placky Roti Canai s kari omáčkou.
– Indie: jedna z nejpálivějších světových kuchyní je proslavená pokrmy jako Tikka Masala, Garam Masala, kuřetem Tandoori, kterému dala název speciálně upravená pec, ve které se vyrábí, plackami Naan a Chapati s česnekem nebo sýrem Paneer, který se také používá do Masal a kari omáček jako náhražka masa. K přípravě pokrmů se používá přepuštěné máslo ghí, jogurty, čočka a další druhy luštěnin, jídla se servírují s chutney a různými druhy omáček. Více než kdekoli jinde v Asii zde narazíte na rozličné vegetariánské a veganské pokrmy.
– Čína: čínská kuchyně kuchyně je vzhledem k velikosti země velice odlišná. Na severu ovlivněná Ruskem a Mongolskem, na jihu Vietnamem a na západě Nepálem, Kyrgyzstánem a dalšími.
Známá je provincie Sečuán, ze které pochází jedny z nejpálivějších jídel. Kromě tradičních mas a surovin jako rýže, nudle, houby a tofu se konzumují i vnitřnosti a to opravdu všechny. Oblíbeným způsobem přípravy je – kromě smažení – napařování.
Velice oblíené jsou například knedlíčky Dim Sum s různými náplněmi.
– Japonsko: země tisíce druhů výborného sushi, rýže, čerstvých ryb, polévek miso a ramen, sójy a sójové omáčky, mořských řas a řízného wasabi.
Proslavenou lahůdkou je ryba Fugu, jejíž konzumace může být, při nesprávné úpravě, smrtelně nebezpečná.
Spousta jídel a především ryb a mořských plodů se jí syrová nebo minimálně tepelně upravená, klade se důraz na čerstvost a estetiku při servírování. Při servírování se podává nakládaná či nakvašená zelenina.
– Írán: kuchyně značně odlišná té na jihovýchodě a východě Asie. Jí se hověží, jehněcí nebo velbloudí maso – často v podobě kebabu, sušené datle, fíky, meruňky, švestky a další ovoce, sýr paneer, který je známý i z Indie, ryby a mořské plody, chlebové placky, ořechy, rýže, lilek a další zelenina. Z koření se používá kurkuma, šafrán, skořice, petržel a limetky.
S čím se v asijské kuchyni nesetkáte a s čím se potkat naopak nechcete
V asijské kuchyni se až na výjimky příliš nepotkáte se sýry, mléčnými výrobky, pečivem, paštikami, salámy a podobnými uzeninami. Nejí se také králičí maso, jehož konzumace je pro asiaty nepochopitelná a nechutná. Naopak se jí řada neobvyklých a pro změnu pro nás nechutných věcí.
Budete-li mít kuráž, můžete v Asii ochutnat žáby, hady, psy, potkany, netopýry, hmyz, rozličné druhy vnitřností, pařáty, syrová kachní embrya (Balut), vlaštovčí hnízda, krev nebo zvířecí hlavy. Chcete-li se těmto zážitkům vyhnout, pro jistotu se naučte názvy jídel v místním jazyce.
Jak se jí v Asii a jak se nedopustit prohřešku při stolování
V Asii se jí rukou, hůlkami nebo příborem. Příbor však zastupuje pouze vidlička a lžíce, někdy jen lžíce.
Pokud nevíte, jak jíst rukou rýži, abyste ji neměli všude jen ne v puse nebo si hůlkami nevypíchli oko, nemusíte mít obavy – na většině turistických míst dostanete klasický příbor s nožem a vidličkou. Často se u jídla sedí na zemi a jídlo se pokládá na rohož na zem nebo na nízký stoleček.
Zvukové projevy u jídla, jako je mlaskání, srkání a říhání jsou nejen normální ale někdy i přímo žadoucí. Můžete se však dopustit jiných prohřešků, které už tak žádoucí nejsou. Čeho byste se měli vyvarovat?
– hůlky nikdy nepoužívejte jako vidličku, nenapichujte s nimi jídlo a ani je nenechávejte stát zapíchnuté v jídle
– jíte-li rukou, nepoužívejte levou, která je považována za nečistou
– jídlo se často servíruje v miskách a každý si nabírá dle chuti. V takovém případě nabírejte vždy postupně a po troškách a nedávejte si na talíř najednou obrovské porce.
– v Japonsku je prohřeškem nabírání jídla ze společných misek hůlkami, se kterými jíte. Vždy použijte hůlky určené na nabírání. V Thajsku nebo Vietnamu se toto neřeší.
– sedíte-li při jídle na zemi a jste v buddhistické zemi, nikdy nepřekračujte jídlo a ani směrem k jídlu nenatahujte nohy. Je to považováno za urážku Buddhy.
- – neodmítejte pozvání ke stolu
- Každá ze zemí má pro stolování celou řadu pravidel a vždy je nejlepší si je nastudovat předem přímo dle země, do které jedete.
- TIP, kam na asijskou kuchyni:
- QQ Asian Kitchen
- Enojy Restaurace
- Asian Temple
Našli jste chybu v článku? Napište nám na [email protected]. Odměníme se vám.
Entomofagie aneb hmyz na talíři
| Chcete zakoupit knihu Daniely Krčové Sportovní výživa na míru?KOUPIT ZDE |
Entomofagie – slovo, u jehož vyslovení si nejeden z nás poláme jazyk. O čem to vůbec mluvím? Asi jste mohli poznat z úvodní fotografie, že se bude jednat o něco pro mnohé neobvyklého. Entomofagie je využívání hmyzu jako potraviny. Nemyslím tím teď ale jiným zvířectvem, nýbrž člověkem.
Poslední dobou u lidí zájem o hmyz jako o potravinu značně roste, a to nejen kvůli jeho ekonomickým a environmentálním výhodám, ale také kvůli nutričním benefitům.
Konzumace hmyzu se dokonce stala gastronomickým zážitkem, který je každoročně vyhledáván nejen na gastro festivalech, ale i na dalších cateringových akcích.
Jak to všechno začalo
Na počátcích vývoje, kdy neměl člověk nástroje potřebné k lovu nebo zemědělství, znamenal hmyz důležitou součást jeho potravy. U některých národů tento zvyk přetrval dodnes, u dalších se stal zase tabu (Evropa).
Hmyz je dnes stále běžnou součástí jídelníčku obyvatel Asie, Jižní Ameriky a Afriky.
Jde totiž o velmi ceněný zdroj kvalitních bílkovin, který nahrazuje nedostatkové bílkoviny masa jiných živočichů a má i mnoho dalších výhod.
Nutriční přínos
Ač se může zdát pojídání hmyzu jako něco barbarského, není tomu tak. Pokud si myslíte, že je hmyz něco podřadného nebo špinavého, a máte strach z toho, že se od něj nakazíte nějakou nemocí, nemějte obavy. Strach z hmyzu je pouze důsledkem výchovy, a ne skutečné zkušenosti. Hmyz ve svém exoskeletu (vnější kostra) vytváří antibakteriální látky, které brání průniku nežádoucích mikroorganismů. Kromě toho se hmyz konzumuje téměř vždy tepelně upravený, čímž je eliminováno riziko přítomnosti bakteriálního původce. Pro delší uchovávání se pak hmyz suší a stává se z něj velmi chutná, křupavá pochoutka. Na paměti je však nutné mít to, že pro konzumaci slouží pouze jedlý hmyz, ideálně z ověřeného chovu (i z vlastního). Některé druhy volně žijícího hmyzu totiž mohou být pro člověka jedovaté nebo v sobě mohou akumulovat těžké kovy z půdy. Jít do lesa a zobnout si zpod kamene nějakého brouka určitě není ten nejlepší nápad.
| saranče | 95,7 kcal | 14,3 g | 3,30 g | 2,2 g |
| mravenec | 98,7 kcal | 13,9 g | 3,50 g | 2,9 g |
| cvrček | 112,9 kcal | 12,8 g | 5,70 g | 2,6 g |
| chroust | 77,8 kcal | 13,4 g | 1,40 g | 2,9 g |
| včela | 100,8 kcal | 17,9 g | 2,80 g | 1,0 g |
| včela – sušená | 375,5 kcal | 49,8 g | 7,54 g | 27,1 g |
| kukly bource morušového | 98,0 kcal | 9,6 g | 5,60 g | 2,3 g |
Zdroj: Ramos-Elorduyová,1998
| saranče | 27,5 mg | 150,2 mg | 3,0 mg |
| mravenec | 47,8 mg | 206,0 mg | 5,7 mg |
| cvrček | 88,2 mg | 163,4 mg | 14,4 mg |
| chroust | 22,6 mg | 207,0 mg | 6,0 mg |
| kukly bource morušového | 41,7 mg | – | 1,8 mg |
Zdroj: Ramos-Elorduyová,1998
Chuť
Úplně poprvé jsem se s hmyzem setkala na závodu Army Run, kde se jednalo o jednu z překážek. Jako každý jsem měla nejdříve určité obavy a nemalé pocity znechucení – taky vlastně nevíte, co můžete očekávat. K mému (milému) překvapení nebyl hmyz živý, ale sušený.
Po první „ochutnávce“ jsem ani nechtěla věřit, že jde o něco na pohled tak odporného. Po pravdě mi to chuťově připomínalo spíše vypečené kousky kuřecího masa. Dokonce to chutnalo lépe než kuřecí maso.
A to nepřeháním! Chápete, že jsem si přidala… Víte, že hmyz patří do stejného kmene živočichů jako humři, krabi a krevety? Chuťově je hmyz tedy velmi podobný například krabímu masu a ve srovnání s korýši je cenově přijatelnější.
Podobnost s korýši má však jednu nevýhodu, a to tu, že hmyz nesmí konzumovat osoby s alergií na mořské plody.
| mravenci | sladká, téměř oříšková |
| housenky jezinek | sleď |
| cvrčci a saranče | jemná, překrývaná ostatními chutěmi |
| larvy vodního hmyzu | ryba |
| vroubenky | sladká tykev |
| červci | smažené brambory |
| housenky drvopleně | kořenná |
| kněžice | jablka |
| termiti | oříšky |
| křísi | avokádo |
| housenky soumračníků | škvarky |
| mouční červi | celozrnný chléb |
Zdroj: entomofagie.sweb.cz/druhy.htm
Další přínosy
Efektivita chovu
Pokud se zamyslíme nad chovem dobytka, musí všem jasně dojít, že se jedná o poměrně náročnou záležitost.
Nejen množství zkonzumovaného obilí, ale také dlouhý čas vývoje býka do potřebné podoby pro porážku (cca rok a půl), velká produkce „odpadu“ a riziko znečištění podzemních vod, to vše a mnohem více jsou negativní dopady živočišné produkce.
Chov hmyzu je naopak velmi nenáročný a nezatěžuje životní prostředí. Veškerou potravu, kterou hmyz přijme, využije bez větších ztrát, jelikož ve srovnání s teplokrevnými živočichy nevydává velké množství přijaté energie na udržení stálé tělesné teploty.
Hmyz přežívá prakticky všude a nevyžaduje specifické nároky na výběhy a vodní plochy. Má pouze dva požadavky – zajištění určité stabilní teploty a zajištění specifických potravních potřeb pro konkrétní druh.
Budoucnost v řešení hladomoru
Cena
Už jen fakt, že světové ceny potravin (obzvlášť živočišných produktů) neustále rostou a my utrácíme čím dál více z naší výplaty za jídlo, vede k zamyšlení. Hmyz by mohl být v budoucnu při cenové nedostupnosti jiných živočišných potravin určitým řešením.
Minimalismus
Velké objemy jídla nemusí být vždy příjemnou záležitostí. Hmyz poskytuje v malém objemu velké množství důležitých živin a látek. Může být řešením například na cestách, při nedostatku času na jídlo, ale i potenciálně u starých a nemocných lidí, kteří nejsou schopni přijímat dostatek potravy, či u vojáků.
Nejčastější druhy hmyzu konzumovaného v ČR
- cvrček domácí
- saranče stěhovavé
- potemník moučný a potemník brazilský (larvy)
- švábi
Trocha statistiky
- první hmyz se objevil již před 270 miliony lety (savci teprve před 180 miliony lety)
- na světě žije asi 10 000 000 000 000 000 000 kusů hmyzu
- dosud známe už přes 1400 druhů jedlého hmyzu.
- entomofagie je rozšířena zhruba ve 110 zemích světa
Malá zajímavost na závěr
V Mexiku je hmyz dokonce natolik oblíbený, že patří mezi národní jídla. Velmi oblíbení jsou například vaření mravenci nebo „mexický kaviár“, obsahující vajíčka much žijících v okolí jezera Texcoco. V Africe jsou pak nejoblíbenějším druhem hmyzu sarančata. Určitě se hmyzu nebojte, a pokud budete mít příležitost, zavítejte na ochutnávku.
Použité zdroje: http://www.receptyonline.cz/mexiko-zajimavosti-mexicka-kuchyne–472.html http://www.jaknahmyz.cz/entomofagie http://www.hmyznataliri.cz/ Pelcová, O. Hmyz – potravina budoucnosti? [online]. Publikováno, poslední aktualizace, neznámé [cit.13.01.2008]. Dostupné z: http://www.gastroplus.cz/prectete-si/2006/06_1_gulas-zcvrcku.php Ramos-Elorduyová, J. (1998) Hmyz na talíři. Praha: Volvox Globar. 130s. ISBN 80-7207-193-9
Škrabalová, Blanka. Entomofagie – hmyz na talíři. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta, katedra biologie. Vedoucí práce Robert Vlk.
- Foto: Meutia Chaerani – Indradi Soemardjan / Wikimedia
Hmyz v Čechách
14. 08. 2017 13:16:27
Z hmyzu se stává potravina, kdy začne platit novela nařízení Evropského parlamentu a Rady o nových potravinách (2015/2283). „Hmyz je řešením pro důchodce, kteří mají málo peněz na výživu.“ Říká šéfkuchař Petr Ockneht.
(net)
„Dlahý milovaná tšéši…
… Vy řžíkat, že EU vám ubližovat! To nény plávda! My všechna úředník v Brusel tolik milovat čéská lid, muž, klásná žena i déti a miminko! A starat o nich všetky jako o vlastná déti! Vy mít všechno co chtít a po čem toužila!
EU parlamenta samá geniální nápad. Nekouřžit v hospod, kadežnice né přžstýnek, olůvko do pneumatik né z olovo, česká učitel né napomínat zlobivá student. Vy moudlá volby komunist. I v Brusel mnoho.
Vyplávět nám o hodná Marx a Engels a my blzo napodobit. My v Brusel stavěla pomník plo váš milovaná nálodní hldina Švejk a Jála Cimlman. Váš zlobivá přžézident brzo končit a my ladost a volat hulá! Zeman nevolit, Dlahoš hodná.
On sedět a mlčet!
Šumava né stlomy, ty odvést k nám a my schovat plo vaše děti v budoucnost. Žádná zlobivá Čech nemít zblaně a nesčílet.
My zlobit! My v parlament EU velmi vzdělaná lidi, my všechno o vás vědět, že vy sousedit s Polsko a Maďalsko.
My vám zvýšit kvóta na lovit lyba ve vašem Kaspické mořže, ale jestli vy zlobit, my vás donutit až k pláči, jak řžíkat polučík Dub ve Švéjkovi kniha.
Ploč nekteřžý z vás chtít blambola pěstovat? My dodat móc doblá blambola. Nekteřžý z vás chtít plase čuník vychovávat. Ploč? U nás lepší plase i oveček a kuže z Irsko. A hodně kvalitní maso z Brusel vůl vy papat za málo peníze vy chytlá lidi.
My oplavdu stalat o Havlova republik a postavit nová obchod řžetězce oni chovat v česku jako oplavdová táta a máma. Vysoká plat plo plodavač, olej natřžít čerstvý uzenina, kuřžata pumpovat vóda. Vod vánoc a velká písmena napsat co Brusel dát do česká buřt.
Maso nený zdlavá! My zkusit dát tšéšká chudoba jíst jídlo pro pes a kočka, nebo výtečná ptačí zob. Vy vidět jak vam moc chutnat.“
Přiznávám, že tento text není z mojí hlavy, jen jsem ho málo upravil. Koluje internetem a také přiznám, že podobný sarkasmus si mě vždy získá. Nepochybuji o tisících dalších lidí s nadhledem, kteří dokážou vyřešit rozlezlé šváby v bytech a dělat si srandu sami ze sebe.
Trochu vážněji.
I když v EU máme jiné chutě, od ledna opravdu bude možné na celoevropské úrovni prodávat a servírovat hmyzí pochoutky. Budeme péci třeba z mouky, vyrobené ze sarančat, nebo kousat müsly ze švábů.
Můžem se těšit, že Evropská Unie „zúřaduje“ a doporučí mnoho dalších pochoutek a potravin z různých brouků.
O něčem takovém se mi doteď ani nezdálo a ejhle, od ledna můžeme i v Českých restauracích pojíst pár moučných červů.
Jenomže opět mě napadá otázka. Budou znova i červi dvojrychlostní? Obyvatelé střední a východní Evropy nejenže mají výrazně nižší platy než lidé na západě, ale i jiné chutě.
Například, jinak chutnají prací prášky známých značek na západě a u nás? Jisté je, že mají lepší prací účinek než ty, které se prodávají ve východní Evropě.
Dříve než Jurečkovy testy, na to přišli normální spotřebitelé, kteří už dávno perou běleji než bíle.
Ještě vážněji.
Snad všichni spotřebitelé ve střední a východní Evropě byli od počátku 90.
let minulého století až donedávna skálopevně přesvědčeni, že v prohýbajících se regálech obchodních řetězců je konečně bohatý a rozmanitý výběr kvalitních potravin.
Málokdo si však uvědomil, že ve skutečnosti jsou téměř všechny potraviny a další spotřební zboží vyprodukované jen několika málo společnostmi, které navíc, pohlcují další výrobce a firemní značky.
Jenom neradi si tuto okolnost připouštíme, ale fakta hovoří jasnou řečí.
Průmyslová výroba potravin, kterou v rukou drží jen několik nadnárodních korporací, zaměstnává chemické laboratoře, kde se experimentuje s tím, jak lidem dát chuť, vůni a možná i různé nemoci, které tyto chemikálie způsobují.
Protože korporace a holdingy spoluvlastní i farmaceutický průmysl, nebo výrobce pseudoléčivých potravinových doplňků. Jde o další peníze o další bysnys.
(autor)
Monsanto Company je nadnárodní americká společnost podnikající v agrárním sektoru, agrochemickém průmyslu a oblasti biotechnologií, farmaceutik a geneticky modifikovaných potravin.
Je to jeden z největších producentů fosfátových herbicidů, pesticidů, hnojiv a dalších ropných derivátů; též je to zdaleka největší producent geneticky modifikovaného obilí.
Na trhu zemědělských komodit vlastní 70 – 100 % podílu některých geneticky modifikovaných plodin. Po akvizicích G. D. Searle & Company, Seminis Inc a dalších se stala jednou z největších zemědělských společností na světě.
O vývoj jejích produktů se stará její sesterská společnost Monsanto Technology LLC. (Zdroj: Wikipedie)
Jedním z výrobků Monsanta je známé umělé sladidlo sacharin, které se začalo synteticky vyrábět z toluenu. A sacharin ještě i dnes můžete potkat v mnoha nápojích a sladkostech, protože se používá místo cukru – toto sladidlo je totiž až 500krát sladší než cukr.
A i když studie na zvířatech potvrdily, že po dlouhodobé konzumaci se u nich objevila rakovina močového měchýře, dělohy a kůže, sacharin se ještě i dnes vesele používá nejen v České republice a na Slovensku, ale ve většině ostatních zemí světa.
Lobbing Monsanta nezná zábran.
Dalším sladidlem, které v pravém smyslu slova dobylo svět, je aspartam. Ten aspartam, který byl v roce 1980 díky třem nezávislým vědeckým studiím zakázán americkou vládní agenturou Správa potravin a léčiv.
Ani to však nezabránilo používání aspartamu v potravinách a již na konci roku 1983 se začal používat jako sladidlo v nealkoholických nápojích. S aspartamem se můžete setkat i u nás – je ve většině „light“ nápojů známých značek od Coca-Coly Zero přes Kofolu bez cukru, až po slazené minerálky.
Mnozí lidé o tom nemají ani tušení, protože životu nebezpečný aspartam se dnes již skrývá za označením E 951.
(net)
Vraťme se domů.
Naše vylepšené východoevropské potraviny se po několika posledních testech kvality, staly výbušným tématem. Ministr zemědělství Jurečka, chce výsledky průzkumu použít jako argument při vyjednávání a o řešení kvality. Ale výbušné téma působí jen na naše občany.
Pokud by evropské orgány začaly připravovat novou legislativu, která by vytvořila povinnost mít ve stejném obalu stejné potraviny, její platnost by mohla být podle Jurečky nejdříve za čtyři roky. V případě ochrany spotřebitele, by legislativní změna trvala deset let, připomněl Jurečka.
Nato vyzval ministerstvo průmyslu a obchodu, aby se problémem pracích prášků zabývalo okamžitě.
Možná se mýlím, ale výbušnost ministra Jurečky je dobře zahraná. Při tom i on musí vědět, že za rok projde jeho žaludkem až jedna tuna potravin.
Pokud budou tyto stovky kilogramů jen hromadou náhražek a chemických látek, tak to každého člověka, dříve nebo později, poškodí.
Mimochodem, z ministerských platů budou výsledky sytosti z kvalitních potravin, daleko komplexnější a zdravější než z konzumace levného jídla.
Asi další bysnys.
Těch přídavných látek, které „vylepšují“ potravinové výrobky, jsou stovky. Jsou to různá barviva, konzervanty, antioxidanty, kyseliny, zahušťovadla, stabilizátory, emulgátory, regulátory hustoty a různé jiné chemikálie.
Lidé by se už konečně měli rychle probudit ve válce, kterou s požehnáním Evropské Unie, jim vyhlásil potravinářský průmysl. Kupodivu, moučné červy na našich talířích nám EU dopřeje ihned, legislativní tanečky nebyly potřeba, nebo o nich nevíme.
Bude to další bysnys.
Autor: Karel Stýblo | pondělí 14.8.2017 13:16 | karma článku: 22.19 | přečteno: 489x