Světové celebrity řeší své problémy pomocí hypnózy

14. 12. 2020

Světové celebrity řeší své problémy pomocí hypnózy

Populární herečka se po několika letech vrátila k filmu. Nyní ji lze vidět ve filmu Ženská pomsta, pro který napsala scénář se svým mužem režisérem Dušanem Rapošem.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: archiv PhDr. Evy Vejmělkové

Česká herečka, básnířka, scenáristka a psychoterapeutka PhDr. Eva Vejmělková se narodila v Karviné. Vystudovala herectví na ostravské konzervatoři a první roli dostala již v patnácti letech v německém filmu Modrá hodina. V následných televizních inscenacích si jí všiml slovenský režisér, textař a skladatel Mgr.

 Dušan Rapoš, který jí nabídl hlavní roli ve filmu Fontána pre Zuzanu. Poté následovaly role „Píšťalky“ ve filmu Jak básníkům chutná život a v seriálu Chlapci a chlapi.

 Vystupovala v mnoha inscenacích a více než 20 filmech a seriálech jako například Fontána pre Zuzanu 2, Kačenka a strašidla, Konec básníků v Čechách, hollywoodském velkofilmu Dračí srdce a Fontána pre Zuzanu 3, který byl natočen v roce 1999.

 O rok později se v Las Vegas vdala za dlouholetého partnera Dušana Rapoše a rozhodla se opustit filmový svět. Ještě v 90. letech vystudovala psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci a nějaký čas dokonce pracovala s drogově závislými v psychiatrické léčebně v pražských Bohnicích.

Dnes vlastní psychologickou poradnu, napsala knihu Růžové moře a také se částečně vrátila k herectví. Naposledy ve filmu Ženská pomsta, pro který také napsala scénář. Eva Vejmělková se svým manželem režisérem Dušanem Rapošem a s dvěma dcerami Tarou (19 let) a Ritou (16 let) žije v Havířově. Jedné z nejkrásnějších hereček v české historii jsme položili několik otázek.

Když řekneme dětství – co si pod tím vybavíte? Lásku. Mé dětství bylo plné lásky. A vzhledem k tomu, že většina trápení v dospělosti je následek neradostného dětství, dali mi tak rodiče do života velký dar.

Kdy jste měla své první oficiální vystoupení na veřejnosti? Asi na základní škole, kde jsem se často účastnila recitačních soutěží. A pak v prvním ročníku na konzervatoři, kde jsem účinkovala v divadelním představení Divadla Petra Bezruče v Ostravě.

Světové celebrity řeší své problémy pomocí hypnózy Světové celebrity řeší své problémy pomocí hypnózy Světové celebrity řeší své problémy pomocí hypnózy

Proč jste se rozhodla pro studium herectví? Kdo Vás inspiroval? Maminka nás se sestrou od malička vedla k lásce k umění. Sama v mládí hrávala ochotnické divadlo. Často jsme chodívaly na divadelní představení.

V osmé třídě jsem vyhrála konkurz do koprodukčního německo-československého filmu „Modrá hodina“. Byl to film z druhé světové války a já jsem ztvárnila roli německé dívky Nory.

 Do té doby jsem o herectví jen uvažovala, po tomto zážitku jsem si byla jistá, čím chci v životě být.

Vy jste již na škole dostávala významné role – Zuzanu ve filmu Fontána pre Zuzanu, poté Píšťalku v Básnicích. V té době jste se dostala do povědomí široké veřejnosti. Jak Vás to v té době ovlivnilo? Nepřemýšlela jsem nad tím. Měla jsem radost, že naše práce má smysl a lidem

se líbí.

V té době jste hrála s takovými herci jako například Věra Galatíková, Jana Hlaváčová, Jana Šulcová, Luděk Munzar nebo Rudolf Hrušínský a další.

 Měla jste nějaký vzor? Měla jsem velké štěstí, že jsem mohla potkat tyto skvělé herce a pozorovat je při práci. Uvědomila jsem si, že čím je osobnost větší, tím je skromnější.

Tato setkání mě neovlivnila jen profesně, ale také lidsky. Herecké vzory jsem neměla, mým životním vzorem je má maminka.

Do konce 20. století jste šla z role do role – jak ve filmech, tak seriálech. Poté jste se vdala a herectví se dlouhé roky nevěnovala. Proč se úspěšná herečka rozhodne skončit?  Životní cesta má mnoho křižovatek.

A v určitém období života cítíme, že je možné se odklonit, a vydat se jiným směrem. Už jsem nechtěla být závislá na tom, kdo a kdy mi nabídne práci.

Psychologie mi otevřela nové obzory, poznala jsem mnoho moudrých lidí a zjistila, že pomoc jiným dává mému životu další rozměr.

Koncem minulého století jste vystudovala i psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Nyní vlastníte soukromou psychologickou poradnu v Havířově, kde se věnujete psychoterapii a hypnóze. Kolik máte nyní klientů a nebyli překvapení, že jim „radí“ populární herečka?

Lidé přicházejí k psychologovi většinou ve velmi složité životní situaci. V tu chvíli neřeší, kdo jsem, ale zda jim mohu pomoci. Klientů mám dost, nejlepší reklamou je doporučení od jiného spokojeného klienta.

V poradně pomáháte lidem s partnerskými vztahy, depresemi i úzkostí. Údajně používáte speciální metodu, jejíž součástí je hypnóza.

 O co přesně jde? Hypnóza je vědecká metoda a je podpůrnou metodou psychoterapie. Pomáhá nastartovat nevědomé procesy a velmi urychluje proces léčby.

Věřím ve vnitřní zdroj každého člověka, že je sám schopen změny k lepšímu. Podporovat ho v této změně je mnohem efektivnější než mu dávat nějaké rady.

Nyní žijeme v zajímavé době.

 Jaký dopad měla na Vaší profesi psychoterapeutky opatření v souvislosti se světovou pandemií? Na jaře jsem musela svou ordinaci na dva měsíce uzavřít, byla jsem ale se svými klienty v kontaktu alespoň telefonicky, přes skype nebo mail. Celá koronakrize přinesla řadu problémů. Mnohem více lidí trpí depresemi, úzkostmi, sebevražednými sklony. V rámci krizové intervence se zvýšil počet případů domácího násilí.

Kdybyte měla srovnat Vaše dvě profese – herectví a psychologii. Mají něco společného? Obě profese pracují s psychikou. Pro herce i psychologa je základním nástrojem empatie. Herec diváky pobaví i rozpláče. Psycholog však může konkrétně pomoci.

Před časem jste se vrátila k filmu. Co Vás k tomu přivedlo a proč jste předchozí herecké nabídky odmítala? Rozhodující je pro mě dobrý scénář. Pokud se objeví, ráda se k herectví vracím.

Nyní máte jednu z hlavních rolí ve filmu Ženská pomsta, jehož scénář jste napsala se svým manželem, který snímek režíroval. Film řeší manželskou nevěru – podle čeho jste scénář psali? Prvotní myšlenka pramenila možná z mé praxe, kde problém nevěry často řeším se svými klienty.

A možná právě proto, že jsou tyto příběhy v reálném životě velmi smutné, nás napadlo podívat se na problém nevěry z humorného nadhledu. Ukázat zrazeným ženám, že v tom nejsou samy. Že nemusí doma plakat do polštáře a brát antidepresiva, ale mohou se postavit na vlastní nohy a žít život naplno.

Jak Vás natáčení bavilo, a myslíte si, že bude film úspěšný třeba jako Básníci či Fontány pre Zuzanu? Vážím si, že role v našem filmu přijali skvělí herci, kteří si své postavy zahráli s chutí. Zpětná vazba od diváků je pozitivní. Jen mi je líto, že současná doba nepřeje kultuře, ale věřím, že až jednoho dne odhodíme roušky a strach, diváci se do ina zase vrátí.

Který režisér Vám nejvíce dal, se kterým se Vám nejlépe spolupracovalo? Nejvíce mi dal Dušan Rapoš – dvě krásné dcery. A spolupracovalo se mi s ním na tom dobře (smích).

Na co se Vaši filmoví fanoušci mohou těšit v nejbližších měsících? Neplánuji, žiji přítomným okamžikem.

Žijete v Havířově se svým manželem a dvěma dcerami. Zdědily po rodičích umělecké sklony? Určitě ano, a v mnohém nás obě přerostly. Ale jejich cesty se zatím ubírají jiným směrem. Mladší Rita studuje gymnázium, starší Tara začala studovat medicínu.

Hypnóza umí snížit stres i zlepšit paměť. Jak ale nenaletět podvodníkovi?

Takzvaná hypnoterapie je uznávanou metodou už i v Česku. A jako takovou ji nabízí celá řada českých psychoterapeutů a koučů. Jejich úroveň se ale liší.

„Řešila jsem toho víc, ale mimo jiné jsem se toužila zbavit odporu k cibuli.

Nejím ji od školky a myslím, že někde tam ten blok vzniknul,“ popisuje čtyřicetiletá Petra, která na doporučení kamarádky oslovila psychoterapeuta, jenž hypnózou doplňoval klasickou psychoterapii.

Přečíst článek ›

„Hodně jsem si od toho slibovala a byla jsem nakonec hodně zklamaná. Představovala jsem si nějaký trans, že se vrátím v čase do té školky a tam ten problém nějak uchopím. Ale celou dobu jsem věděla, že jsem u psychologa a podstupuju hypnoterapii.

Jen mi nesmírně ztěžklo tělo. Jako kdyby nebylo moje,“ vzpomíná Petra.

„Možná jsem se nedokázala dostatečně uvolnit, možná jsem si měla připlatit za delší sezení, možná to terapeut neuměl, možná jsem si to idealizovala,“ vypočítává možné důvody neúspěchu, protože cibuli dodnes nepozře.

Podle psychologa Simona Weissenbergera z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Petra hypnózou neprošla. „Osobně definuji hypnózu jako změněný stav vědomí charakterizovaný částečnou ztrátou vědomí a vysokou ovlivnitelností.

Často jsou obranné mechanismy potlačené a jedinec přijímá podněty zvenčí a řídí se jimi,“ vysvětluje doktor Weissenberger. Jinak řečeno – jde o stav podobný spánku nebo transu, ale liší se od nich schopností vnímat a reagovat.

 Nejpravděpodobnějším vysvětlením Petřina zklamání hypnózou tedy je, že její terapeut neovládal umění hypnózy úplně.

Přečíst článek ›

Simon Weissenberger to přirovnává k situaci na trhu s kouči – jde o seriózní profesi, která klientům pomáhá, ale chybějí standardy. „Hypnoterapeutů je v Česku mnoho, ačkoli zdaleka ne tolik, jako třeba ve Francii nebo Německu.

Jenže ti dobří jsou skutečně vzácní a žádaní na mezinárodní úrovni.“ Jak je poznat? Doporučuje se hledat mezi lékaři a psychology, dát na doporučení a vlastní dojmy.

Stejně jako u běžné psychoterapie existují různé způsoby navození hypnotického stavu a každému vyhovuje něco jiného.

Víra tvá tě uzdraví

Právě různorodost hypnoterapie poněkud komplikuje hledání spolehlivých hypnotizérů. Úspěšné zvládnutí problému ještě neznamená, že klientovi pomohla hypnóza. Placebo efekt rozhodně není v těchto případech zanedbatelný.

Je celkem logické, že pokud se člověk po sezení u terapeuta cítí jistěji nebo lépe, dokáže snadněji zaktivovat své vnitřní zdroje a vyřešit problém, porazit závislost nebo podávat lepší výkon.

Zda skutečně prošel hypnózou, nebo jen věří, že jí prošel, dosud žádná studie nezkoumala.

Přečíst článek ›

„Je to těžké posoudit, ale asi hlavní je, že se člověk cítí lépe. A o to přece jde,“ zamýšlí se psycholog Weissenberger. Na tomto místě je třeba říct, že hranice mezi pozitivním placebo efektem a zneužíváním hypnózy ke zvýšení zisků je velmi tenká.

Na trhu se dnes objevují kurzy a workshopy, kde se lze pomocí hypnózy naučit cizí jazyk, zlepšit si paměť, získat ztracené sebevědomí, vytrénovat až zázračné schopnosti nebo v horším případě léčit závažná onemocnění.

Ceny se pohybují v řádech desítek tisíc korun, aniž by výsledky byly jakkoli vědecky podložené nebo vymahatelné.

Velkým hitem je dnes umění autohypnózy a neurolingvistické plánování (NLP). „Autohypnóza ani NLP nejsou uznávanými metodami, chybí jakékoli studie, dokonce se mnoho odborníků na hypnoterapii domnívá, že není možné hypnotizovat sám sebe. Jde spíš o určitou řízenou meditaci nebo navození transu opakováním nějakých formulí, ale není to ten samý stav,“ vysvětluje doktor Weissenberger.

Budete mít zájem:  A na zahrádce se kouřit smí?

Přečíst článek ›

Jak tedy poznat šarlatána? Celkem jednoduše. Pokud slibuje zázraky nebo rychlé řešení problémů, které se s vámi táhnou celý život, pak vás nejspíš čeká zklamání nebo pekelně drahý výsledek vaší vlastní víry v „uzdravení“. Hypnóza může urychlovat nebo zefektivňovat procesy učení nebo terapie, rozhodně z vás sama o sobě neudělá lepšího nebo šťastnějšího člověka.

Jeden příklad za všechny – u lidí trpících arachnofobií (strachem z pavouků) je mnohem účinnější tzv. kognitivně behaviorální terapie, kdy je člověk pomalu vystavován kontaktu s pavouky a strach nakonec zmizí.

Hypnózu může terapeut využít jako podpůrný nástroj k různým cvičením a vizualizacím, aby klient rychleji zpracoval vrozené nebo získané obavy. Žádné Až se vzbudíte, nebudete se bát pavouků! se nekoná.

Stejně tak hypnózou nezměníte sexuální orientaci ani povahu beránka v masového vraha. „Hypnoterapie je stejně zneužitelná jako jakákoli jiná psychoterapie.

Není to magie, nezmění vás v někoho, kým nejste, ale i tak by měl být hypnoterapeut vázaný určitými etickými a morálními zásadami,“ vypichuje Simon Weissenberger, proč být při výběru terapeuta opatrní a trochu si ho „proklepnout“.

Kouzlo to není, ale zázraky dokáže

Jak vypadá hypnóza, vyzkoušel v roce 2017 pod dohledem kamery pro časopis Reflex i novinář Jiří X. Doležal, který se pravidelně věnuje odhalování nejrůznějších ezo-podvodů. Během „probouzení“ mu psycholog bohnické léčebny vnukl myšlenku, že se po probuzení bude potřebovat vysmrkat. A vzpurný novinář, ačkoli poslechnout nechtěl, měl najednou plný nos. A to skutečně hypnóza dokáže.

„Člověk je velmi poslušné stvoření, mnohem poslušnější než jakýkoli jiný živočich. Posloucháme své myšlenky, posedlosti, impulzy.

Většinu z nich jsme přijali zvenčí, ale předpokládáme, že jsou naše vlastní,“ rozkrývá podstatu hypnózy doktor Weissenberger a jako příklad uvádí náš vztah k penězům, politikům nebo státu, kdy dobrovolně přistupujeme na daná pravidla hry, posloucháme a hrajeme.

Věří také, že každý člověk je hypnotizovatelný právě proto, že princip hypnózy stojí na tělesných reflexech a obecné teorii citové vazby. Co vlastně hypnóza dělá s naším mozkem ale Simon Weissenberger neví. „To je otázka za milion a odpověď by vydala na knihu,“ říká.

Přečíst článek ›

„Bylo ale prokázáno, že hypnóza ovlivňuje plasticitu mozku – to znamená, že mozek je schopen znovu dorůst a navazovat nová spojení i v pozdějším věku, což je neuvěřitelně důležité.

Bylo také zjištěno, že pomáhá zbavit se obsedantních myšlenek a lépe prožívat přítomnost,“ uvádí příklady.

Hypnóza se nejčastěji používá jako podpůrná metoda léčby závislostí a obsesí, konkrétně při odvykání kouření nebo hubnutí, kdy se pacienti potřebují zbavit nezdravých návyků. Dokáže zlepšit paměť i schopnost soustředit se a lidé se díky ní mohou snáze učit.

Samostatnou kapitolou je medicínská hypnóza, pomocí níž lékaři dokážou přesvědčit tělo, aby nevnímalo bolest.

Využití nachází jednak jako alternativa ke klasickému umrtvování při různých zákrocích, jednak i při léčbě chronické bolesti, u které není jasná příčina a na běžné tlumicí prostředky nereaguje.

Simon Weissenberger předpovídá, že v nejbližších letech získá na popularitě – nemá totiž vedlejší účinky jako léky a rizika jsou minimální. Hypnóza není vhodná jen pro lidi s psychózami a některé případy schizofrenie, to jediné je potřeba hlídat.

DOMINIKA RÝPAROVÁ

Hypnóza

Co je hypnóza:

Hypnózu můžeme definovat jako komunikačními prostředky záměrně navozený stav změněného vnímání za účelem pomoci hypnotizovanému k uzdravení, úlevě od trápení a bolesti. Nebo také jako transový stav, který slouží k léčení v medicínském kontextu.

Transový stav je všeobecně zaužívaný pojem pro označení změněného vědomí. Tento stav doprovází také změněný způsob projevu a komunikace. Používá se k léčení lidí již od pradávna (vzpomeňme např. na šamanské rituály). Během výzkumu duševních poruch v 18. stol. Začaly být transové stavy označovány právě za stavy hypnotické.

Transové stavy můžeme spontánně prožívat např. při soustředěném sledování filmu, začtení se do zajímavého textu, při sportu či ve spánku. Trans můžeme ale i záměrně navodit a to např. medikamentózně, holotropním dýcháním, šamanským bubnováním či tancem nebo psychologicky právě za pomocí hypnózy.

Hypnóza jako přirozený stav naší mysli a léčebná metoda, využívá schopnosti každého člověka ponořit se do změněného stavu vědomí a za využití vlastních vnitřních zdrojů tak řešit aktuální problémy. Funguje na principu našeho přirozeného rytmu napěti – uvolnění, kterým se řídí naše tělo.

Díky osvědčeným léčivým a anestetickým účinkům se hypnóza běžně užívá v lékařských oborech, jakými jsou dermatologie, gynekologie a porodnictví či stomatologie.

Historie hypnózy:

Zmínky o jevech podobných hypnóze se objevují již v dávných dobách, přičemž za otce hypnózy se považuje Franz Mesmer (1734-1815). James Braid (1785-1860) užil poprvé termínu hypnóza, který odvodil od starořeckého slova hypnos= spánek. Hypnózu ke své práci využíval např. i slavný S. Freud a po 1.

 Světové válce se užívala dokonce k léčebné abreakci u traumatizovaných válečných veteránů. V USA v 2. pol. 20. stol. se zabýval hypnózou Milton H. Erickson (1901-1980), jehož pojetí hypnózy (tzv.

ericksonovská hypnoterapie) se však od klasické hypnózy liší tím, že se dívá na klienta jako na aktivní činitel v celém procesu, nikoli jako na pasivního příjemce jak tomu bylo do té doby. Jedná se o alternativní přístup, ve kterém terapeut zužitkovává kreativně vše, co klient do konzultace přináší. Milton H.

Erickson používal ve své terapii hypnotický trans společně s dalšími různými neobvyklými technikami. Efektivita jeho práce spočívá v tom, že díky individuálnímu přístupu ke každému klientovi se terapie stává krátkou, rychlou a efektivní.

Hypnotické jevy – jak poznáte, že jste prožili hypnózu?

V Ericksonově pojetí lze hypnotický trans považovat v podstatě za zvláštní typ interakce 2 a více osob. Jedná se tedy o jistý způsob mezilidské komunikace, kterou psycholog při práci s klientem zužitkovává k léčení. Každý vstupuje to transu svým osobitým způsobem a u každého se tedy projevují jedinečné/různé hypnotické jevy a změny na této úrovni:

  • Myšlení a pozornost (amnézie – částečná nebo úplná na události, které se během hypnózy staly)
  • Odlišné vnímání sebe sama (sebepojetí)
  • Odchylky ve vnímání času (čas plyne rychleji/pomaleji; regrese/progrese);
  • Věková regrese (prožívání sebe sama v předchozím období)
  • Změny pohybových schémat (např. katatonní ztuhlost či levitace končetin, tedy nevědomé nebo automatické zvedání paže)
  • Anestezie (potlačení tělesné citlivosti)
  • Změna vnímání nejen svého těla, ale i okolí
  • Halucinace (vnímání něčeho, co není přítomno, nebo naopak opomíjení toho, co přítomno je)

Pro koho je vhodná:

Přední český odborník a psycholog PhDr. Vladimír Dvořáček ve své knize Konverzační a kooperační hypnoterapie uvádí, že téměř každý může být hypnotizován. Výjimkou mohou být v některých případech pouze ti, kteří trpí těžkými duševními defekty.

Milton H. Erickson hypnózu definoval jako „stav zvýšené odpověďové pohotovosti“. Každý, kdo byl socializován může být tedy hypnotizován.

Při navození hypnotického transu se opíráme o přirozené životní zkušenosti klienta, které psycholog při práci s klientem zužitkovává tak, aby mohl navodit terapeutický trans.

Každý tedy vstupuje do hypnotického stavu svým vlastním způsobem, a proto psycholog – hypnoterapeut pečlivě plánuje léčebnou strategii, kterou vždy aktualizuje a modifikuje podle přítomného dění a kontextu.

Co hypnóza léčí:

Psychosomatické choroby:

  • Migrény
  • Závislosti na návykových látkách (kouření, drogy, alkohol)
  • Trávicí obtíže
  • Kožní choroby (odstranění bradavic, ekzémů…)
  • Poruchy příjmu potravy (anorexie, bulimie)
  • Obezitu, umožňuje hubnutí a formování postavy
  • Sexuální dysfunkce a potíže s otěhotněním
  • Úleva od bolesti při a po lékařských zákrocích (analgetická hypnóza)

Psychické potíže:

  • Strach (např. z porodu, z náročných životních úkolů…) a další
  • Nervozitu a stres
  • Nízké sebevědomí a trému
  • Obtíže při navazování kontaktů
  • Partnerské obtíže
  • Deprese
  • Potíže s koncentrací a pamětí

Hypnóza kouzla zbavená: Dokáže vyléčit závislosti, fobie, trému i bradavice

Důležité je, aby pokyn, který během hypnózy člověk dostává, byl vždy v souladu s jeho přirozeností, povahou. Pokud je pro něj nepřijatelný, nesplní ho. „Chodí za mnou matky, co mají syna gaye. Čekají, že ho změním, aby se zajímal o holky.

To prostě nejde, necití k nim sexuální vzrušení. Ale právě u nich má hypnóza obrovský význam! Pomůže jim přijmout odlišnou sexuální orientaci, smířit se s ní,“ říká hypnoterapeut Jan Janda.

„Hodně nevysvětlitelných sebevražd v pubertě je právě důsledkem uvědomění si následků jiné sexuální orientace, strachu z posměchu, urážek, šikany. Dnes už sice není tak společensky nepřijatelná, ale hlavně na venkově je stále obtížně akceptovatelná.

 Problémy mívají i sportovci, ti si myslí, že ji vůlí zvládnou. To je ale nemožné, nad pudem nelze vyhrát,“ dodává. 

Prastará metoda

Hypnóza je medicínsky uznávaná metoda léčby psychických poruch, odnaučení zlozvyků. Nebyla u nás nikdy zakázaná, dokonce ani za socialismu, který neuznával alternativní metody.

První ji vyzkoušel na vědecké bázi vídeňský lékař Franz Mesmer už v osmnáctém století! Zjistil, že u člověka uvedeného do transu jen uklidňujícím hlasem (význam má osobnost hypnotizéra a atmosféra) se výrazně aktivuje podvědomí, které umí vybavit zážitky z minulosti.

„I přesto, že jsme traumatizující zkušenost dávno zapomněli, ve skrytu duše zůstává a způsobí psychický blok. Ten se aktivuje v situaci, která ji připomíná, ale může být trvalý. Typické jsou bezdůvodné pocity neklidu, napětí, nervozita, úskostlivost, strach z něčeho,“ vysvětluje Jan Janda.

Pes, přítel člověka?

Častý bývá strach ze psů. Přitom člověku nemusí ublížit, stačí štěkot. Senzitivní děti cítí ohrožení, i když je pes za plotem, těm s hudebním sluchem vadí agresivní, hlasitý štěkot. Averze pak v nich přetrvá. Nevědomě se psům vyhýbají, nikdy si je nepořídí, nedovolí je mít ani svým potomkům, aniž uvedou racionální důvod.

Dále jsou tu fobie, těch je přes 500! U nich už má často vliv negativní zkušenost. Komu přeběhne v dětství po těle pavouk, logicky se ho bojí. Trpí jimi i přehnaně úzkostní, bojácní lidé, příčiny bývají těžko zjistitelné. Častý je strach z ohně, výšky, otevřeného i uzavřeného prostoru. Dají se v hypnóze odstranit, ale trvá to déle, bývají hluboce zakořeněné.

Budete mít zájem:  Jak účinně předcházet bolesti zad

Z hypnózy se vždy proberete

Klient během hypnózy dění kolem sebe vnímá přesně, do nejmenších detailů. Nejen hlas, co na něj mluví, ale i okolní zvuky. Zavřené oči má spíš proto, aby mysl nic nerušilo a podvědomí mohlo nerušeně pracovat. Hypnóze vždy předchází pohovor.

Musí být předem jasné, co se bude řešit, často nejde o jeden problém, je jich víc i na sebe navazujících. „Musím rozptýlit pochybnosti, hodně otázek směřuje k tomu, zda je možné, aby se člověk z hypnózy neprobral. K tomu nikdy nedošlo, dokonce i když hypnotizér při sezení zkolaboval.

Když totiž klient neslyšel delší dobu hlas dávající mu pokyny, sám od sebe se probral,“ vysvětluje Jan Janda.   

Podvědomí pracuje za nás

Hypnóza pomáhá také u depresí, ať už vzniklých konflikty v práci, rodině, nespokojeností s životem. Na rozdíl od psychologa hypnoterapeut problémy nerozebírá, stačí, když je zná, aby na ně mohl nasměrovat podvědomí. To ví nejlépe, co nám prospívá i škodí.

Klíčové je, aby se sám klient rozhodl situaci řešit. Musí si být na 100 % jistý, jinak to nemá cenu. To se týká stresu, depresí ale nejvíc léčby závislostí – například kouření, alkoholismu, obezity, narkomanie, gamblerství.

Výsledky se pochopitelně nedostaví hned, to se stává spíš u lehčích psychických obtíží, tam mohou být takřka okamžité.

Duše a tělo

Je potřeba si uvědomit, že duše a tělo jsou vzájemně provázané, psychický problém se může projevit fyzickou bolestí, typicky hlavy. Žádná nemoc nevznikne sama od sebe, jde o letité neřešené problémy, které vyvřou na povrch. Proto je v těchto složitějších případech nutné sezení několikrát opakovat. Obvykle stačí k vyléčení tři až šest, jen výjimečně víc.

„Hypnóza ovšem není všelék, který okamžitě odstraní všechny nemoci, její možnosti jsou omezené. Nejlepší výsledky má u duševních trápení, neuróz, nespavosti, komplexů,“ říká hypnoterapeut.

Někdy stačí drobnost

Je nutné vysledovat příčiny i důvody vzniku a ty odstranit. Obvykle si je klient nevybaví, šlo třeba o drobnou epizodu z dětství. „Léčil jsem mladou dívku, měla strach z blonďáků, aniž věděla proč.

Po pár sezeních, kdy jsme se vraceli do minulosti, jí vytanula na mysl scéna, kdy ji ve třech letech kluk se světlými vlasy na pískovišti schválně rozšlapal bábovičku. Byla to drobná děstká schválnost.

Sice z mysli vzápětí ´vyšuměla´, jenže v podvědomí zůstal pocit nebezpečí při bližším kontaktu s plavovlasým chlapcem stále živý,“ popisuje raritu Jan Janda.

Přesvědčení je základ 

Zvláštní úlohu má hypnóza u odnaučování zlozvyků, zmíníme nejčastější, kouření, ale průběh je obdobný u všech. „Nezbytné je skálopevné rozhodnutí přestat o své vůli. Pokud to člověk chce udělat kvůli rodině, jde o silný impulz, ale nedostatečný.

Člověk to dělá, aby ostatním vyhověl, ne proto, že sám chce. V transu se posiluje víra, že vydrží. Lze působit na čichové buňky (cigareta začne páchnout) i chuťové receptory, hypnóza změní příjemný pocit dýmu v ústech na pravý opak. Stejně se dá u obézních potlačit třeba touha na sladké, tučné maso, atd.

Procento úspěšnosti je dost vysoké,“ říká hypnoterapeut.

Je dobré vložit do podvědomí „zaklínadlo“ typu: „Kouřit jsem navždy přestal!“ Člověk ho pak může použít ve chvíli, kdyby si chtěl zapálit. Alkoholici či gambleři se musí vyhýbat místům, která je svádějí. Nejhorší to je u těžkých narkomanů, návyk je extrémně silný, vyléčení zaručit nelze.

Na bradavice i trému

Úspěchy má hypnóza také u odstraňování bradavic, už naše babičky to řešily zaříkáváním. Tam už ovšem pracuje i sugesce. Dobré účinky má u dětí a adolescentů, pomáhá odstranit mnohé potíže, jedním z častých je tréma před důležitou zkouškou. Způsobí krátkodobý výpadek paměti, kdy děti či dospívající nejsou – typicky u maturity – schopni vybavit si odpověď na otázku, i když ji znají.

Hypnóza a děti

Dětská duše je křehká nádoba. Hypnóza pomáhá v drobnostech – ostýchavost, stud –, ale i v sebepodceňování, nízkém sebevědomí, problém jsou i zlé sny.

Může „vygumovat“ traumatické zážitky včetně šikany, zmírnit a třeba i odstranit koktání! Použít ji lze tak od deseti let. Je potřeba ale dodat, že za většinu problémů dětí mohou rodiče! Zvlášt' dnes na ně mají enormní nároky.

Například je přihlásí do spousty kroužků. Děti pak nestíhají, jsou vystresované, některé musí brát dokonce antidpresiva. 

U dítěte rodiče musí s hypnózou souhlasit, ale u ní být nemohou. Dítě by se neotevřelo. Musí se cíti volně, svobodně, beze strachu, že řekne něco, za co by mohlo být později potrestáno.

Jan Janula

Hypnóza

Hypnóza je změněný stav vědomí. Klient za pomoci hypnoterapeuta vstupuje do uvolněného stavu, kdy si může snáze vybavovat vzpomínky a hlavně vytvářet nové zkušenosti. Cílem uvedení do hypnoptiského transu je nacházení řešení problémů.

Řada potíží má své kořeny v nevědomí a běžnými způsoby s nimi nemůžeme pracovat. Hypnóza nám pomáhá lépe se dostat do nevědomých mechanismů a na této nevědomé úrovni pracovat na jejich přeměně a nacházení řešení vhodných pro konkrétního klienta.

Kdy volit hypnózu

Klienti se na hypnoterapeuta obvykle obrací se slovy „To je poslední možnost, vyzkoušeli jsme už všechno“. Můžete ale přijít i dříve. Hypnóza je užitečným nástrojem v případě, že vědomě jste už pojmenovali vše, co se dalo, ale problém přetrvává. Pak je vhodné zapojit do úzdravného procesu změny také své podvědomí/nevědomí.

Potíže, které hypnóza řeší

Zakázkou na hypnózu jsou úzkosti, strachy, fobie (sociální fóbie, strach z pavouků, výšek atd.), hubnutí, lehčí stavy deprese, poruchy spánku. Psychosomatické projevy nadměrného nebo dlouhotrvající stresu lze úspěšně prostřednictvím hypnózy zvládnout a spustit samoúzdravné procesy. Více informací naleznete také zde.

Je hypnóza bezpečná?

Častá otázka klientů. Ano, hypnóza je bezpečná. Hypnoterapeut učí klienta do hypnózy vstupovat. Záhy klient zjišťuje, že je to jeho vlastní dovednost, které se učí a kterou může rozvíjet a využívat ku svému prospěchu. Dobrý hypnoterapeut Vás nejen zbavuje problémů pomocí sugescí, ale také Vás učí, jak si pomoci sám.

Zkušenosti klientky si můžete přečíst zde.

Je hypnóza v psychoterapii jako ve filmu?

Ve filmech často vidíme, že hypnotizér se člověka dotkne a ten pak udělá cokoli, co hypnotizér chce. V rámci psychoterapie využívá certifikovaný psychoterapeut / hypnoterapeut s psychologickým vzděláním a dlouhodobým výcvikem hypnózu jako jednu z možných metod psychologické práce.

Klient je vtažen v hypnotickém stavu do svých vnitřních věcí a hledá své vlastní vnitřní zdroje pro řešení svých vlastních potíží. Jde o stav zvýšení soustředěnosti, zaujetí. Představy o hypnóze z filmů dodávají hypnóze závoj tajemna a mystiky. Do hypnózy může vstoupit každý, pokud sám chce.

Psychoterapeuta je ale jistě velmi vhodné si vybírat dle vzdělání, výcviku, praxe a zkušeností.

Kde se můžete o hypnóze dozvědět více?

Přijďte na workshop Hypnóza – relaxace a práce podvědomí, kde se dozvíze co je to hypnabilita, vyzkoušíte si tu svou, naučíte se základní techniky práce s podvědomím a autohypnóze.

Hypnóza není čarování, řeší deprese, stres i nespavost

O hypnózu je v poslední době stále větší zájem, pomáhá zvládnout problémy , s nimiž se moderní člověk dnes a denně setkává. Deprese, stres, nespavost, strach, nedostatek sebevědomí, intimní problémy či různé závislosti, to všechno lze pomocí hypnoterapie zvládnout.

Libore, co je hypnoterapie?

Hypnoterapie razantně urychluje procesy v podvědomí. První setkání si můžeme přirovnat k prvnímu dni na exotickém ostrově na dovolené, která brzy bude úžasná, ale nejdříve je potřeba se aklimatizovat, zorientovat, porozumět.

Ve všem jde o proces učení se a hypnoterapeut má podobnou roli jako instruktor přístrojového potápění. Nejdříve se od Vás musí dozvědět něco o vašem životě, zájmech, silných a slabých stránkách a pak vás vezme do bazénu na první ponor.

Tam začátečník rozhodně neprožije ohromující okouzlení, protože nejdříve se potřebuje naučit se cítit bezpečně pod hladinou, oddělen od vnějšího světa.

Moje zkušenost je značně podpořená zahraničními výcviky u světových špiček v hypnoterapii, a tak se velmi často během tří devadesátiminutových hypnotických sezení vyřeší podstatná část. Jde mi v první řadě o dlouhodobý účinek, nikoli o ukázání moci hypnózy. Ta je velká, ale skutečně terapeutický a dlouhodobý účinek se rozvíjí podobně jako zmíněné potápění.

Jak poznám, že právě pro mě je hypnóza to pravé?

Jedna věc je hypnóza a druhá je to, jak si sednete s hypnoterapeutem. Budete zklamaní, pokud přicházíte s představou, že by vás měl hypnotizovat kyvadlem či točící se spirálou, a způsobit něco jako „omdlení“ pod tlakem uhrančivého pohledu.

Toužíte-li prožít hypnózu,  jak jí znáte z románových či filmových zpracování padesát let zastaralých postupů, pak se těžko dočkáte vyřešení problému, kvůli kterému jste přišli. Jak ukazují zkušenosti předních světových odborníků, tak někteří klienti jsou nepoučitelní.

Přestože jim několikrát řekneme, že to bude probíhat jinak, že nás budou slyšet i v hypnóze, a tedy že nebudou mít naprostý výpadek – amnézii, stejně pak něco takového očekávají a pod vlivem dezinformací odmítají pochopit, že senzační efekty nemívají nic společného s užitečnými změnami.

Jak terapie probíhá a jak nám může pomoci?

Pomoc si můžete představit jako odvirování počítače, anebo alespoň defragmentaci disku, na kterém jsou od sebe oddělené části jinak kvalitních programů a tedy zpomaleně či nedostatečně fungují.

Na začátku každého setkání se klientů ptám, co a jak se vylepšilo, testuji otázkami souvislosti a na základě odpovědí vytvářím terapeutický proces, který pak převedu do hypnotického transu.

Jen v ponoření do nitra je možné řešit niterné problémy, protože na povrchní vědomé úrovni neexistuje plný přístup k vnitřním zdrojům a tělesným inteligencím.

Je pro někoho naopak tato terapie nevhodná?

V odborných lékařských publikacích se ještě tu a tam vyskytují varování pro práci s lidmi, kteří mají nějakou duševní chorobu, nicméně medicínské zkušenosti ze světa ukazují, že jde o překonaný mýtus. To, co by mohlo vyvolat nevhodnost, je nezkušenost hypnoterapeuta, která je však bohužel značně rozšířená.

Budete mít zájem:  Špinavý vzduch zabil 2140 Čechů

Jsem v šoku, protože jsem se již od mnoha lidí včetně profesionálů opakovaně dozvěděl, že některé oficiální psychologické výcviky nutí k memorování hypnotických textů z poloviny minulého století. Pak se nemůžete divit, že jinak milý terapeut řekne: Jste stále těžší a těžší, jdete do hypnózy.

A vůbec ho netrkne, že klient tam přišel kvůli hubnutí.

Jak dlouho může v průměru léčba trvat a může mít nějaké nežádoucí účinky?

Skutečně špičková hypnoterapie může dosahovat ohromných změn již během pár setkání a být tedy až několikanásobně rychlejší než v minulosti oslavované psychoanalytické postupy. Bezpečnost závisí na odbornosti a je to tedy stejné jako v medicíně či jinde. Když vám v autoservisu špatně seřídí auto, tak se můžete vybourat. Je to ale o lidském faktoru.

Co je to hypnóza a na jakém principu pracuje?

Mnozí lidé mají představu, že hypnóza je cosi jako ekvivalent kouzelnických zaklínadel a že trans je jako když na někoho mávnete a sešlete na něj kouzlo. Ve skutečnosti jde o něco prakticky všudypřítomného.

Jde o stav mysli, který je niterným prožitkem a dále o komunikaci – sugesce.

Taková slova však mohou sugestivně působit i zcela bez stavu transu a to zejména jde-li o slova pronesená autoritou, například známým hercem, sportovcem, uznávaným módním návrhářem…

Ve skutečnosti tedy přijetí a uvěření v nějakou informaci ovlivňuje důvěra v daný zdroj.  Když věříte, pak nepochybujete a daná myšlenka ve vás může působit.

Trans, který prožíváte možná mnohokrát týdně, je ponoření se do filmu či do četby. Čím později v dané situaci slyšíme, že na nás někdo mluví, tím více jsme soustředění a v transu.

Kvalita toho, jaké myšlenky si vyberete, je po transovém soustředění další složkou, která se pak promění buď v posilující energii, anebo v temnou bublinu plnou myšlenkových virů.

Viry jsou vlastně chybné víry, které stahují mysl do problémů, snižují kvalitu života, narušují psychické a následně fyzické zdraví.

Ve skutečnosti tedy všichni prožíváme mix různých transů a úspěšní a spokojení můžeme být, když se vyhneme noření se do myšlenkových propastí a většinovému myšlení.

Mohu se zhypnotizovat i sama?

Baví mě filmy, v nichž si režisér řeší své posedlosti, říká filmař Peter Strickland

Se svou novinkou hodně cestujete. Baví vás diskuse s diváky po promítání?

Ano, některé otázky vás přimějou dívat se na věci z nového úhlu, po některých si řeknete, proč jste to nezkusil natočit jinak. Akorát po určité době se debaty slejou do takové surreálné šmouhy. O Takových krásných šatech se bavím už rok, premiéru měly loni v Torontu.

Z diskusí s diváky se určitě můžete něco přiučit. A lidi během nich nebývají konfrontační. I když nedávno mi jeden chlápek vynadal, že je ten film moc vtipný. Pokud ovšem chcete nefalšovanou reakci, podívejte se na internet. Sám to někdy dělám.

A pak toho někdy lituju, tam si přečtete i dost brutální názory. 

Divákům v Karlových Varech jste vyprávěl o scénách, které inspirovaly vaše osobní zážitky z práce. Je jich ve filmu hodně?

Myslím, že pro každého, kdo si píše vlastní scénáře, platí, že se v jeho filmech odráží jeho život. Ne že by šlo o autobiografii. Ale film by měl být osobní. Mám rád odstup, proto třeba točím o postavách, které ani nejsou stejného pohlaví. Jde o spojení mě samotného, filmů, které mám rád, zkušeností lidí, které znám… 

Takže filmy nevyužíváte např. k vyřizování účtů s lidmi, kteří vás naštvali? V Takových krásných šatech zesměšňujete na dálku někdejšího kolegu, který poučoval svou studentku, jak správně potřást rukou. 

Ne že by to byla pomsta, byl to můj kolega učitel a ke mně se choval hezky, nebyl jsem v jeho třídě. Ovšem mohl jsem ho využít jako ukázku jednoho z mužských idiotských způsobů, jak ponižovat ženy. Psaní dokáže uhasit plamen vzteku, když mě někdo naštve, v tom je katarzní.

Pak však hrozí nebezpečí, že si ve své tvorbě budete moc vylévat zlost. Znal jsem scenáristu, který se během ošklivého rozvodu mstil právě psaním. Mezi tím, zda jste příliš, nebo nedostatečně osobní, leží tenká linie.

Pokud natočíte film jen proto, abyste si s někým něco vyřídili, tak podle mě nebude fungovat. 

Jaká byla hlavní motivace k natočení Takových krásných šatů?

Prozkoumat naši reakci na šaty. Ne ve smyslu módy, ale podle toho, s jakými lidmi je máme spojené. Jak se oblečení změní, když ho někdo nosí.

Pak může ostatní lidi přitahovat, odpuzovat, rozesmutnit, pokud tu osobu už dlouho neviděl… Zajímají mě fetiše, moc šatů blízké osoby. A také mě zajímalo, jak se v různých šatech cítíte.

Jestli vás nabíjí, nebo vás naopak svazují, jako hrdinku druhé části Babs, která trpí tělesnou dysmorfií. Chtěl jsem prozkoumat úzkosti spjaté s oblečením.

Ve druhé části pak začnou hrát větší roli pračky a jejich hypnotické účinky. K těm jste se dostal jak?

Jednoduše, oblečení dáváme do pračky. A jakmile jsem měl předmět, mohl jsem organicky vymýšlet, co dál. Že se pračka rozbije. A přijde opravář. Pro mě je celý film o textuře, nejen látky a kůže, ale i hlasu, zvuku. Všeho, co dokáže idi uvést do stavu snění, ať už erotického nebo do transu.

A dost vyšlo i z toho, jak si z dětství pamatuju obchodní domy. Tehdy v nich nehrála nahlas hudba. Slyšeli jste, jak šustí katalog na pultu. Opraváře Rege z druhé části filmu zase hypnotizuje praní. Takové krásné šaty jsou sice žánrový film, ale chtěl jsem v něm zkoumat i hypnotické účinky věcí.

Vaše filmy se sice škatulkují jako horory, ale v podstatě jde o originální mixy. Ptají se vás diváci někdy na vysvětlení?

Pokud to někdo požaduje, pak mu to řeknu. Ale krása filmu je nechat divákům svobodu interpretovat si ho podle sebe. To vždycky podporuju, i když s jejich názorem pak třeba nesouhlasím. 

Obsahují Takové krásné šaty hodně filmových referencí?

Moc ne. Je tam odkaz na píseň Serge Gainsbourga Je t'aime moi non plus, trochu z Karnevalu duší, ale většina inspirace pochází z mých dětských vzpomínek na nakupování, kdy mi manekýny ve výloze připadaly děsivé.

U mých předchozích filmů Berberian Sound Studio a Pestrobarvec petrklíčový jsem asi moc tlačil na pilu, a pak se z toho stalo takové hádání, na co která scéna odkazuje. Chtěl jsem se víc soustředit na postavy. Přesto recenze na Šaty zmiňovaly spoustu filmů, i takových, které jsem ani neviděl.

Často psaly o vlivu italských giallo hororů, což chápu, ten žánr je zase v módě díky nové verzi Suspirie. Ale já se giallo tentokrát vůbec neinspiroval. Vyšel jsem ze vzpomínek na obchodní dům Jackson’s v Readingu, který bohužel zavřel v roce 2013, takže jsme tam už nestihli natáčet.

Snažili jsme se aspoň postavit stejný dům, akorát dřevěné obložení bylo moc nákladné, tak úplně identický není.

S herci jste kvůli financím problém neměl? Ve filmu hrají docela známé tváře jako Marianne Jean-Baptisteová, která má oscarovou nominaci, nebo Gwendoline Christieová známá ze Hry o trůny. 

Kupodivu ne. Marianne mi doporučil Toby Jones, když jsem s ním pracoval na jedné rozhlasové hře. Moc jsem ji neznal, Tajnosti a lži, které ji proslavily, jsem neviděl. Ani Hru o trůny nesleduju, s Gwendoline ale máme hodně společných zájmů.

Jinak na Takové krásné šaty jsem peníze sehnal, jen to trvalo. Nyní je získat finance na film o dost těžší, bez velkých hereckých jmen to skoro nejde. Ani když se producentům líbí scénář. Myslím, že to dost souvisí s tím, jak se změnilo publikum.

Natočil byste film pro Netflix?

Určitě. Jenže tam je teď velká konkurence, všichni chtějí pracovat pro podobné platformy. 

Takové krásné šaty v Česku distribuuje Asociace českých filmových klubů, které organizuje také Letní filmovou školu. Tu jste navštívil v roce 2015. Jak na ni vzpomínáte?

Dobře, pamatuju si, že tam do kina chodí spousta lidí, což je dnes neobvyklé. Taky tam byla uvolněná atmosféra a takové festivaly preferuju.

Mimochodem, když jsem Takové krásné šaty uváděl v Británii, předpremiéry s debatou byly skoro všechny vyprodané. Když film vstoupil o týden později do kin, nikdo na něj nechodil.

Jenže režisér nemůže být na každém promítání. To by nikdy nic už dalšího nenatočil. 

Vy jste už zvládl připravit něco nového, když už rok cestujete s Šaty?

Ano, napsal jsem scénář, sehnal herce, lokace, před pár týdny jsme měli začít natáčet. Ale pak jeden z finančníků odstoupil a celé se to zhroutilo. Snad ten film ještě vznikne. Něco podobného se mi už stalo a asi ještě stane. 

Pořád bydlíte v Budapešti?

Zatím ano. Kdo ví, co bude po brexitu, jestli k němu dojde. Já jsem v Evropě imigrant a informace, co to bude znamenat, se neustále mění. Dost mě to stresuje. Evropa má být o spolupráci, přátelství, rozdělování není řešení. Letošek není dobrý rok. 

Tak skončeme u něčeho pozitivního. Co máte rád na filmech?

Že vás dostanou do hlavy někoho jiného, do jiného světa. Nikdy mi moc nešlo o zápletku, víc mě baví atmosféra a postavy, v nichž rád hledám, co s nimi mám společného. Je dobré vidět, že v něčem nejste sami.

Taky mě baví pozorovat, jak se režiséři ve filmech vyrovnávají se svými posedlostmi. Ať už jde o Joannu Hoggovou, Lucile Hadžihalilovićovou, Dereka Jarmana nebo Davida Lynche.

Mám rád filmaře, kteří si točí to, co chtějí, a nezajímají se o módní vlny. 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *