O neplodnosti mluvíme až po roce pokusů

Otěhotnět přirozenou cestou může být záležitostí několika měsíců, i přesto, že jsou oba partneři zcela zdraví. Není proto důvod k obavám. Zeptali jsme se za vás našich odborníků na to, jak dlouho se pokoušet o miminko přirozenou cestou, kdy navštívit lékaře a jak zjistit, že jste neplodná.

Pravděpodobnost je vlastně celkem malá vzhledem k tomu, že na jeden menstruační cyklus připadá 1 vajíčko, které je schopno oplodnění po ovulaci přibližně 24 hodin.

Pokud ale chcete jít lidově řečeno na jistotu, může vám při plánování otěhotnění výrazně pomoci kalkulačka plodnosti.

V rámci jednoho menstruačního cyklu je přibližně 6 dní, které se označují jako plodné dny (3 dny před a 3 dny po ovulaci).

O neplodnosti mluvíme až po roce pokusůJak poznat, že jste neplodná?

Menstruační cyklus každé ženy je však velmi specifický, a proto se i tato čísla mohou lišit.

O neplodnosti můžeme mluvit až po jednom roce pravidelného nechráněného styku, a to alespoň 2x týdně. Během této doby také mohou oba partneři výrazně přispět pravděpodobnosti početí, např.

změnou stravovacích návyků, úpravou tělesné hmotnosti a životního stylu. Zjistěte více o prevenci neplodnosti.

S otázkou „Jsem neplodná?“ navštivte lékaře až po již zmíněném roce pravidelného nechráněného styku. Výjimku tvoří ženy 35+, které se pokouší otěhotnět již 6 měsíců a ženy 39+ snažící se o miminko minimálně 3 měsíce.

Je to hlavně proto, že s vyšším věkem klesá zásoba vajíček, a proto je důležité řešit neplodnost dříve než za rok.

Návštěvu gynekologa by neměly odkládat ženy, které dlouhodobě trápí bolestivá nebo nepravidelná menstruace, případně přestaly bez zjevné příčiny menstruovat.

Nemožnost otěhotnět přirozenou cestou může být důsledkem vážného zdravotního onemocnění. Pokud neplodnost doprovází i jiné zdravotní obtíže, doporučujeme navštívit lékaře co nejdříve. Konkrétní nemoci, které mohou způsobovat ženskou neplodnost jsme podrobněji rozvedli v tomto článku.

Jak zjistím, že jsem neplodná?

Měření bazální teploty

Plodnost si žena může částečně ověřit hned v začátcích, kdy se pokouší o miminko. Aby mohla otěhotnět přirozenou cestou, musí ovulovat. Pozor na mýtus, že ztráta ovulace se týká jen žen, které nemenstruují. I zcela zdravé menstruující ženy nemusí ovulovat.

Zda žena ovuluje může zjistit denním měřením bazální teploty. Po ovulaci je bazální teplota mírně vyšší, což je znamením toho, že ovulujete. Tato metoda je ale pouze orientační a nedá se na ni 100% spolehnout.

Alternativou měření bazální teploty je ovulační test, který lze koupit v lékárně a provádí se velmi podobně jako těhotenský test.

Změna životního stylu

Není žádným tajemstvím, že dlouhodobý stres a životní styl mohou mít vliv na plodnost. Možná, že právě ve vašem případě bude stačit zavést několik malých, ale současně významných změn.

Odborníci doporučují upravit jídelníček, případně navštívit nutričního poradce, zařadit do svého života více pohybu, dopřát si dostatek spánku a eliminovat stres. Také přílišná snaha o početí a obava ze selhání mohou vést k pravému opaku.

Pakliže ani tyto změny nepomohou, nezbývá než se vypravit ke gynekologovi.

Vyšetření u gynekologa a na klinice

Pokud jste neplodná bez zjevné příčiny a nedaří se vám otěhotnět ani po roce, případně patříte do jedné z rizikových skupin, navštivte svého gynekologa.

Ten vás pravděpodobně rovnou nasměruje do IVF centra. Výběr kliniky je samozřejmě čistě na vás. Můžete dát na doporučení gynekologa nebo osobní referenci od známých.

Je v pořádku, pokud se nesvěříte do péče hned první kliniky, kterou navštívíte.

Každá klinika má trochu jiný přístup a proto je důležité rozhodnout se podle toho, co vám vyhovuje nejvíce. Pro PFC se partneři rozhodnou hned z několika důvodů.

Jedním z nich je vysoká odbornost a inovativnost, ale také to, že si v PFC zakládáme na individuálním přístupu. Páru je po celou dobu k dispozici koordinátorka, která provází partnery léčbou.

Také se snažíme, aby partneři měli vždy jednoho a toho samého lékaře po celou dobu.

V PFC jsou prvními kroky konzultace s lékařem a základní vyšetření obou partnerů. U mužů je to spermiogram, u žen gynekologické vyšetření včetně ultrazvuku vaječníků, vejcovodů a dělohy.

Součástí jsou také odběry krve, který nám odhalí kompletní hormonální profil ženy. Z něj pak poznáme například aktuální zásobu vajíček, poruchy menstruačního cyklu nebo ovulace.

Po absolvování základních vyšetření je možné navrhnout další postup.

Léčba ženské neplodnosti: Metody asistované reprodukce

Intrauterinní inseminace (IUI)

Patří k nejméně invazivním metodám asistované reprodukce. Doporučujeme ji párům, kde má žena alespoň jeden průchodný vejcovod a kde jsou hodnoty partnerova spermiogramu v normě. Principem IUI je zavedení spermií pomocí katetru přímo do dělohy. Oplodnění samotné pak závisí na přirozené schopnosti spermie oplodnit vajíčko.

IVF (in vitro fertilisation)

Pomoci s otěhotněním může párům, kde byla ženě zjištěna neprůchodnost vejcovodů, případně diagnostikována endometrióza, syndrom polycystických ovarií (zastavení ovulace a nepravidelná menstruace) či ovariální selhání.

U muže je důvodem pro IVF nízký počet spermií nebo jejich špatná pohyblivost. Je také ideálním řešením tehdy, kdy není možné zjistit příčinu neplodnosti.

Kombinace hormonální stimulace a mimotělního oplodnění je možné provést s vlastními i darovanými vajíčky či spermiemi.

Kontaktujte nás

Neplodnost

Neplodnost (sterilita) je chrakterizována jako neschopnost počít dítě. Dle WHO můžeme diagnostikovat pár jako neplodný, pokud ani po roce pravidelného nechráněného pohlavního styku nedojde k otěhotnění. Existuje mnoho příčin neplodnosti, dva z nich jsou tubární faktor (vejcovodný faktor) a děložní faktor.

O neplodnosti mluvíme až po roce pokusů

Vejcovod je pro reprodukci velice důležitý orgán. Slouží ke transportu spermií a vajíčka a po oplodnění vajíčka je na 3 – 5 dní prostředím pro ranný vývoj embrya. Poté dojde k doputování zárodku do dělohy a jeho další osud už závisí zcela na děložním prostředí.

Nefunkční vejcovod je častou příčinou neplodnosti. O neplodnosti (sterilitě) mluvíme tehdy, jestliže se nepodaří ženě dosáhnout gravidity po roce pravidelného nechráněného pohlavního styku. Neplodnost je komplexní onemocnění pohlavního systému a může mít řadu příčin.

Patologie vejcovodu/vejcovodů je příčinou neplodnosti přibližně ve čtvrtině případů. Mnohdy se jedná o malé nepravidelnosti, například srůsty s okolními orgány, nebo jde o závažnější patologie (pozánětlivé naplnění vejcovodu hnisem, pozánětlivé srůsty uvnitř vejcovodu). Proto se doporučuje vyšetřit jejich funkci při odhalování příčin neplodnosti.

Jednoduchým Chlamydia titr testem můžeme vyslovit domněnku na patologii vejcovodu. Tento test nám napoví, zda – li se máme nějaké patologie vejcovodu obávat. (Zvýšený titr protilátek proti bakterii Chlamydia trachomatis říká, že vejcovod je s velkou pravděpodobností postižen.).

K zobrazení tvaru vejcovodu nám poslouží ultrazvukové vyšetření. Můžeme tak identifikovat vejcovod naplněný tekutinou (hydrosalpinx), nebo hnisem (sactosalpinx).

Další vyšetření se zaměřuje na průchodnost vejcovodu. K dispozici máme několik metod. Dříve byla nejpoužívanější metodou hysterosalpingografie (HSG). Za využití rentgenového záření a kontrastní látky můžeme zobrazit dělohu a vejcovody.

Toto vyšetření nemůžou podstoupit pacientky alergické na jód. Nyní doporučujeme spíše SONO – HSG (HyFoSy, Hysterosalpingo – foam sonografii nebo HyCoSy – Hysterosalpingo – contrast Sonography, více ZDE). Místo rentgenu použijeme ultrazvuk, místo kontrastní látky s jódem tzv. ExEm gel.

Obě vyšetření se dají provést ambulantně, bez nutnosti narkózy a informaci o průchodnosti vejcovodů máme okamžitě k dispozici.

Další metodou zobrazení vejcovodů je laparoskopie s chromopertubací (Chromopertubace, test průchodnosti vejcovodů, se provádí vstříknutím modré barvy do dělohy a následnou vizualizací barviva při vaječníkovém ústí vejcovodu.)

Výhodou laparoskopie, operační metody, je možnost ošetření nepravidelností vejcovodů. Často se jedná o rozrušení srůstů vejcovodu/vejcovodů s okolními orgány, nebo o odstranění nefunkčního vejcovodu.

Laparoskopie je hojně užívanou metodou k hodnocení patologie vejcovodu, ponevadž při ní můžeme nejen vyřešit problém na straně vejcovodu, ale také prohlédnout oblast malé pánve a celou dutinu břišní a případně korigovat i další nalezené nepravidelnosti.

Její nevýhodou je nutná hospitalizace pacientky, celková anestezie při výkonu a pooperační hojení incizí.

Neplodnost, děložní faktor

S neplodností se u nás potýká přibližně 10 – 15% párů. Přičiny neplodnosti můžeme rozdělit do kategorií mužský faktor (25 – 35%), ženský faktor (35 – 40%) a kombinace obou faktorů (asi 25%). V kategorii ženského faktoru neplodnosti se vyskytuje i děložní (uterinní a cervikální) faktor neplodnosti a ten je příčinou cca 10 – 15% poruch plodnosti.

Mezi nejčastější příčiny uterinního faktoru neplodnosti patří vrozené vývojové vady dělohy, děložní myomatóza, polypy, intrauterinní srůsty (synechie, popř. Aschermanův syndrom), infekce a porucha receptivity endometria.

K diagnostice většiny příčin nám dobře poslouží ultrazvukové vyšetření a hysteroskopie. Pomoci těchto dvou metod diagnostikujeme většinu patologií sliznice děložní (polypy, srůsty), patologií svaloviny děložní (myomy), i odlišnosti tvaru dělohy (vrozené vývojové vady, septa).

Zatímco ultrazvuk je metoda screeningová, která nám pomáhá tyto vady pouze odhalit, hysteroskopie je metoda diagnostická a terapeutická. Pomocí tohoto zákroku je možno některé drobné odchylky od normy vyřešit.

V určitých případech (například u určitých vrozených vývojových vad dělohy) je nezbytné k ověření ultrazvukové diagnózy provést operaci (laparoskopickou, popřípadě abdominální, tedy břišní).

Léčba se liší podle příčiny děložního faktoru neplodnosti. V některých případech je možno provést operační korekci nepravidelností (hysteroskopií, laparoskopickou, nebo břišní operací).Jindy bude mít přednost farmakologická léčba.

Například u myomů se v určitých případech můžeme rozhodnout pro farmakologické předléčení a v případě potřeby doplnit operační odstranění myomu (tzv. myomektomií).

Některé příčiny děložního faktoru neplodnosti, jakožto i neplodnosti obecně, je ovšem vhodné referovat do centra zabývajícího se léčbou poruch plodnosti k celkovému zhodnocení stavu a možností léčby, která by byla pro pacientku/pár nejpříhodnější.

Pomoc, nebo byznys? Lékaři si stěžují, že kliniky málo řeší příčiny neplodnosti u mužů

Infekce, nedostatek hormonu nebo varikokéla, která komplikuje vývoj spermií. To jsou nejčastější příčiny mužské neplodnosti. Právě varikokélu zjistili i manželovi paní Jany z Moravy.

„Řekli, že má nízkou pohyblivost. Mluvili o tom, čím by to mohlo být a také o tom, že by se to případně dalo řešit operačním zákrokem, ale že neví, jaký by byl výsledek,“ popisuje žena pro Radiožurnál. „Nenabídli nám to ani jako cestu, že bychom nejdřív zkusili jít na operaci manžela a potom zkusili IVF. Rozhodně v tom vidím finanční záměr společností, které za IVF stály.“

Váš prohlížeč nepodporuje přehrávání audia.

Je umělé oplodnění stále ještě pomocí neplodným párům, nebo už spíš byznys? Reportáž Jeanetty Roubkové

Jana po umělém oplodnění otěhotněla. Podle lékařů z kliniky totiž nebyla šance, že by se manželova plodnost zlepšila. Přesto na operaci později šel. Teď mají další dvě děti přirozenou cestou.

Varikokélu dokážou lékaři odstranit a problémy vyřešit. „Je to odpovídající rozšíření, jako jsou křečové žíly na dolních končetinách. Varikokéla způsobuje zvýšení teploty v oblasti varlete, snížení prokrvení, a tím pádem snížení vývoje spermií nebo jejich pohyblivosti,“ vysvětluje androlog Libor Zámečník.

„Nejčastějším řešením je operace, která je při krátké anestezii, ale probíhá pod mikroskopickou kontrolou, takže velmi dobře vidíme žilní struktury, které přerušujeme.“ 

Lehce vyřešitelný problém

Zlepšení přichází už po třech měsících. S případy, kdy šla žena na umělé oplodnění a problém byl přitom na straně partnera, se lékaři setkávají často. „Ve valné většině případů muži přicházejí, až když se nedaří jednak otěhotnění, třeba první cyklus asistované reprodukce,“ říká specialista na mužskou neplodnost Libor Zámečník.

„Muž může mít lehce vyřešitelný problém, který vůbec není důvodem pro to, aby tu asistovanou reprodukci absolvovali. U mužů, kteří jsou vyšetřování v neplodném páru, umíme cca u 75 až 80 procent dojít k nějakému závěru, který vyřeší problém.“

Řezáčová: Dárcovství vajíček není bez rizika. Ženy riskují paradoxně vlastní neplodnost

Budete mít zájem:  Co s nevyčerpanou dovolenou?

Číst článek

Jenže pak by se příjmy klinik výrazně snížily, protože by přišly o řadu klientů. Veřejnému zdravotnímu pojištění by to ale naopak prospělo.

„Řada center nemá smlouvu na andrologické vyšetřování, a to nastává v reálu až po několika cyklech. Pokud by se léčila mužská neplodnost, může tam docházet k finančním úsporám, protože řekněme v 50 procentech by ji bylo možno vyléčit a zřejmě levněji, než když půjdeme rovnou do procesu umělé fertilizace, “ upozorňuje náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula.

Zdravotní pojišťovny za to ročně dají až půl miliardy korun. Kolik přesně by ušetřily, ale náměstek nedokáže vyčíslit. Na to, že na problémy mužů centra důraz nekladou, upozornila před časem ve sněmovně i pirátská poslankyně Olga Richterová.

Stát chce vytvořit registr dárkyň vajíček pro asistovanou reprodukci, existovat by mohl do dvou let

Číst článek

„Kompletní základní vyšetření zaměřené na odhalení příčin mužské neplodnosti bylo v roce 2016 podle Ústavu zdravotnických informací a statistik pojišťovnami vykázáno pouze v 77 případech. Přitom v tom roce bylo provedeno zhruba 15 900 cyklů asistované reprodukce z důvodu patologického spermiogramu,“ popisuje poslankyně.

Ministerstvo zdravotnictví proto podle náměstka Prymuly zvažuje, že změní pravidla. „Chceme udělat takový postup, aby mužská neplodnost hrála z hlediska léčby prim a poté, až toto bude vyloučeno, by pokračoval systém, jak je realizován v této chvíli,“ dodává.

Asistovaná reprodukce by tak mohla být až poslední možností v případech, kdy ostatní způsoby řešení selžou. Situaci má koncem února řešit ministerská komise, která by se současně měla rozšířit o zástupce andrologie i etiky.

Civilizační neplodnost. Otěhotnění může bránit i úzkost a společenské předsudky

„Tak můžeme?“ ptá se mě nepříliš sympatický doktor s dlouhou hadičkou v ruce. Ze štítku, který je na ní nalepený, čte mně dobře známé jméno a příjmení. Je tohle váš manžel? „Je,“ hlesnu s nohama rozhozenýma na gynekologickém křesle. „To je dobře. Protože kdyby ne…“ šibalský usměv a mrk mrk na mě zvesela. Ať už to zvenčí vypadá jakkoli, právě se nacházím na inseminaci.

Je to metoda asistované reprodukce, z mojí zkušenosti poměrně banální. Po krátké hormonální stimulaci odevzdal v centru asistované reprodukce můj manžel „vzoreček“, který lékaři ještě tak trochu „vyčistili“, aby byl skutečně kvalitní.

Teď je brzo ráno, pan doktor mi zvesela namaže děložní čípek pálivou vodičkou a poté, co odsouhlasím jméno autora vzorku, do mě obsah hadičky vstříkne. Cítím, jak se mi v útrobách rozlévá chladná tekutina. Jestli se všechno povedlo, tenhle doktor mě právě oplodnil. Hadičkou se spermiemi mého manžela.

Ležím a říkám si, jestli takhle bude skutečně vypadat početí mého prvního dítěte. Ta veselá vzpomínka, kterou rodiče mívají. Ze stanu, z dovolené, z divokého večírku, z postele doma. Za pár týdnů je jasno. Nebude.

Ještě pár let jsem pak obětí civilizační neplodnosti, které se někdy taky říká neplodnost z blahobytu. Mám příliš vysoké vzdělání, příliš mě baví práce, příliš se zaměstnávám nekontemplativními věcmi a je mi skoro třicet. Lékaři u mě ani u manžela nenacházejí problém.

Je špatně něco víc. Něco, co fantasticky pokročilá věda nedokáže zachytit a popsat ani při těch nejdetailnějších testech. Mezitím si rozšířím slovník o spoustu termínů. Kromě vzorečku a odběrovky je to CAR nebo IVFko.

A taky zjišťuju, že neplodnost má ještě stinnější stránky než je slovo „snažilka“.

Hra o čas

Ten klid, který pár ke zplození dítěte potřebuje, v sobě někdo prostě má. Lékařka Helena Máslová, která se věnuje psychogynekologii a která právě pro neplodné páry založila Centrum psychosomatické péče, raději používá slovo instinkt. „Reprodukce stojí na instinktu přežít, zachovat rod.

Čím je společnost odpojenější od vlastního těla, tím je tenhle instinkt utlumenější. Proto má největší problémy s početím střední třída a vyšší střední třída. Platí úměra, že čím vyšší vzdělání, tím méně dětí, čím vyšší příjem, tím méně dětí,“ vysvětluje lékařka.

Žen, které se u ní ocitají s diagnózou neplodnosti, se nejdřív ptá, kolik toho denně naspí.

Odborníci na reprodukci doporučují dát přirozenému procesu šanci, ale nečekat moc dlouho.

Podle lékařů bychom se nad reprodukcí měli zamyslet už kolem pětadvacátého roku života. Probrat svoje představy s gynekologem a dozvědět se od něj o všech svých možnostech v momentě, kdy máme ještě skutečně na výběr.

Podle rozsáhlé studie Univerzity v Melbourne z léta 2018 totiž většina žen neví, že jejich plodnost významně klesá už po pětatřicátém roku života.

Pokud se v tomhle věku rozhodneme stát se poprvé rodičem, chceme to zpravidla hned, což je podle lékařů jedna z mylných představ o plození dětí.

Odborníci na reprodukci doporučují dát přirozenému procesu šanci, ale nečekat moc dlouho. „Obecně se doporučuje začít neplodnost řešit po roce neúspěšné snahy o početí miminka. V případě, že je žena starší než 33 let, je návštěva odborníka na místě už po půl roce,“ popisuje lékařka a ředitelka reprodukční kliniky Repromeda Kateřina Veselá s tím, že u starších třicátnic se už hraje o čas.

Čas je přitom něco, co během řešení problémů s plodností určitě využijeme. „Bylo mi 31 let, když nám můj gynekolog doporučil návštěvu reprodukční kliniky,“ popisuje Barbora tříletý proces, na jehož konci se stala matkou dcery. „Problém se žádný nenašel.

Podstoupila jsem klasická gynekologická vyšetření, měření bazální teploty, sledování ovulace, hormonální profil, tříměsíční stimulace hormony, pak šest cyklů inseminace. Po nich následovalo první neúspěšné umělé oplodnění. Před druhým jsme si řekli, že je to poslední pokus.

Povedlo se,“ vzpomíná Barbora a prožitou dobu označuje za nejtěžší ve svém životě. „Nejhorší bylo to, že vlastně nikdo nenašel žádný problém.“

Nebýt jako máma

„Míra neplodnosti je u nás jedna z nejvyšších na světě,“ upozorňuje Máslová. Přisuzuje to mimo jiné i tomu, jak ochotně Česky ještě donedávna užívaly hormonální antikoncepci.

Na otázku, s čím pacientky do její ordinace samy nebo s partnerem nejčastěji přicházejí, odpovídá: „Vždycky je to skládačka. Není k tomu typický příběh, ale jsou typické diagnózy.

Je tam opakující se fenomén reprodukční prokrastinace – ženy nechtějí žít tak, jako jejich matky. Ty si pořídily děti velmi brzo a žily pak často v manželství, které vzniklo jen na podkladě neplánovaně vzniklého těhotenství.

Dnešní ženy to chtějí prožít kvalitněji, mít to víc pod kontrolou, takže s výběrem partnera otálejí a málokdy se jim podaří někoho, kdo se jim vejde to představy kvalitního rodiče, potkat před třicátým rokem života.“

Ženy mnohem častěji vyhledávají pomoc, samy sebe zkoumají a vyšetřují, a muž vedle nich žije s tím, že ona to nějak vyřeší.

Podle Kateřiny Veselé je neplodnost potřeba řešit u páru jako celku. V jedné třetině případů se podle ní na neplodnosti podílí hlavně žena, v jedné třetině hlavně muž, a u zbytku případů jsou to kombinace faktorů u obou partnerů.

Ze zkušenosti psychogynekoložky Máslové jsou to ale ženy, které za sebou břemeno neplodnosti táhnou za oba, a které jsou taky ochotné svůj zdravotní problém reflektovat víc než jejich partneři. „Ženy mnohem častěji vyhledávají pomoc, samy sebe zkoumají a vyšetřují, a muž vedle nich žije s tím, že ona to nějak vyřeší.

Často se setkávám dokonce se situací, kdy už je jisté, že muž nemá v pořádku spermiogram, a přesto je to jenom žena, která chodí po doktorech a snaží se to nějak řešit,“ popisuje Máslová.

Neplodný muž je stále tabu

Z neplodnosti byly tisíce let viněny pouze ženy. „Nikdy se nemluvilo o neplodném páru. I v Bibli jsou tyhle případy popsány s důrazem na to, že neplodná je žena.

Dokonce ve Starém zákoně se píše „Žena, která nežije správně, té Bůh lůno uzavře.“ Nemluví se tam o lidech, ale vždycky jen o ženách. Vládl tu patriarchální pohled na neplodnost, o kterém z dnešní pozice víme, že byl naprosto nefér.

Příčina neplodnosti je poměrně genderově spravedlivá,“ říká Máslová.

Vzoreček tady do kalíšku

Na reprodukčních klinikách čekají muže takzvané odběrové místnosti. Jejich úkol je jasný – do označeného plastového kelímku „odevzdat vzorek“. Jak to vypadá uvnitř? A je pravdivá zkazka, že když do deseti minut neuspějete, začne vás popohánět nervózní sestra?

Před samotným odběrem by se měl muž podle Kateřiny Veselé podrobit dvou až třídenní sexuální abstinenci, ale ne delší. V odběrové místnosti najde zpravidla pohovku, tlumené osvětlení a pornočasopisy. Ty si může donést svoje.

Některé kliniky taky umožňují, aby se odběru spermatu účastnily i partnerky. Je možné se domluvit i na tom, že muž odebere vzorek doma a na kliniku ho doveze.

Musí ale splnit některé podmínky, mimo jiné přijet dostatečně včas a předat vzorek osobně.

Ze zkušenosti lékařů i žen, které měly nebo mají problémy s početím, bývají muži svou neplodností zaskočeni a velmi zasaženi. „Pro manžela to byla strašná rána. Panikařil a mluvil o tom, že teď se budeme muset rozvést, když on nedokáže počít dítě.

Úplně automaticky počítal s tím, že pro mě manželství bez našich vlastních dětí nebude mít smysl,“ popisuje Jitka partnerovu reakci na vyšetření spermiogramem, které ukázalo, že děti mít pravděpodobně nikdy nebude.

Manželství přežilo, s adopcí „cizího“ dítěte se ale její muž smířit nedokáže.

Podle Máslové je mužská neplodnost určitým tabu, které ale podporují sami lékaři. Vypráví, že se ve své ordinaci nad výsledky vyšetření setkává s muži, kterým jejich lékaři sdělili, že spermiogram nebyl ideální. „Ve skutečnosti vidím, že je naprosto nedostatečný. Nedovedu si to vysvětlit jinak, než že se muži dostalo od jeho lékaře poněkud chlácholivé interpretace,“ dodává.

Umělé oplodnění komplikují peníze i dobré rady blízkých

Pokud nás čeká asistovaná reprodukce, připravme se na nemalé náklady. I tady platí, že čím je žena starší, tím náročnější léčba bude.

„Každý pár má nárok na spoluúčast ze zdravotní pojišťovny u čtyř cyklů umělého oplodnění, a to za předpokladu, že bylo při prvních třech pokusech použito k transferu pouze jedno embryo. Žena ale zároveň nesmí být starší 39 let.

Řada doplňkových metod a lepší stimulační preparáty však nejsou zdravotní pojišťovnou hrazeny, a tak je nutné počítat s doplatky, které se pohybují v řádech desetitisíců,“ vysvětluje Kateřina Veselá z kliniky Repromeda.

I ženy, kterým je mezi 39 a 49 lety, můžou umělé oplodnění podstoupit, všechny náklady si ale pár hradí sám. Jeden cyklus se pak podle Veselé pohybuje v řádech statisíců. Svou roli hraje i to, že kvůli vyššímu věku je léčba náročnější a specifičtější.

„Každý z cyklů nás stál určitě třicet tisíc korun,“ počítá Barbora. „Pojišťovna hradí naprostý základ, centrum asistované reprodukce ale doporučuje další postupy a léky. Separátně jsem podstupovala fyzioterapii, psychoterapii, brala jsem různé bylinné preparáty, vitamíny a tak dále,“ jmenuje a dochází k finální částce minimálně osmdesát tisíc korun.

Víc než na horentní sumy ale Barbora vzpomíná na svoje okolí, které až na výjimky nedokázalo na její anabázi přiměřeně reagovat.

Dostávala rady a povzbuzení typu „Já taky nemohla otěhotnět, ale když jsem vyměnila partnera, šlo to hned“, „To je v hlavě, chce to klid“ nebo „Buď ráda, že nemáš děti, aspoň se vyspíš.“ Říká, že by teď detaily z tohoto období sdílela s menším počtem lidí a spoustu stresu si tak ušetřila.

„Mnohem dřív bych asi vyhledala podporu. Začala jsem chodit k psycholožce až po prvním neúspěšném umělém oplodnění, zpětně bych k ní šla o dost dřív,“ bilancuje.

Budete mít zájem:  Srpkovitá anémie – příznaky, příčiny a léčba

Otazníky kolem neplodnosti: léčba v datech a číslech | Žena.cz

Kolik lidí na Zemi řeší neplodnost? Kolik dětí na světě se narodilo díky léčbě metodami asistované reprodukce? Kolik dětí se tak za rok narodí u nás? Povzbuzující a inspirující odpovědi najdete ve článku.

 Nemožnost přivést na svět potomky je odedávna považována za stigma, boží trest, nepřízeň osudu. Samotnými jedinci a páry je vnímána jako selhání v základních lidských, společenských a rodinných funkcích. V ČR řeší tyto problémy každý pátý až šestý pár.

Informace jim pomáhají překonat psychickou bariéru a najít pomoc. Neplodnost, či lépe porucha plodnosti, je totiž v posledních desetiletích definována jako nemoc (WHO, 1977).

Což napovídá, že v naprosté většině případů nejde o stav trvalý, konečný a bezvýchodný, ale o odchylku, která mívá své příčiny.

Příčiny lze léčit!

Současná definice Světové zdravotnické organizace (WHO) označuje jako poruchu plodnosti (neplodnost) stav, kdy nedošlo k otěhotnění za 12 měsíců nechráněného pohlavního styku. Po roce neúspěšných pokusů by tedy měl pár vyhledat odbornou pomoc. V některých případech se doporučuje vyhledat pomoc dříve, například při poruchách menstruačního cyklu nebo při vyšším věku partnerů.

V 90 – 95 % případů se totiž daří poruchu neplodnosti léčit. Proto také někteří odborníci raději mluví o poruše plodnosti jako přechodném stavu, zatímco neplodnost (infertilita) může naznačovat nebo být vnímána jako neměnný stav.

Zbytečný stud

Pro postižené lidi je velmi těžké o svém problému hovořit. Stydí se, trpí pocity méněcennosti, později se přidává i úzkost a deprese. Existují páry, které se odhodlají vyhledat pomoc po letech marných pokusů o početí.

Možná by jim pomohlo najít cestu k léčbě, kdyby si uvědomili, že stejný problém řeší na světě miliony lidí, zejména ve vyspělých zemích. Naštěstí se o léčbě poruch plodnosti veřejně hovoří stále častěji.

  • Odhaduje se, že na Zemi žije kolem 80 milionů lidí s poruchou plodnosti.
  • Každý pátý až šestý pár v EU musí vyhledat odbornou pomoc pro poruchu plodnosti.
  • Ve většině zemí, kde funguje přesné sledování demografických dat, se potýká s poruchami plodnosti 9 % lidí.
  • Podle sledování finských odborníků se s poruchou plodnosti ve svém vlastním životě setkalo 20 % žen a 9 % mužů.
  • Za více než třiatřicet let své existence pomohla metoda IVF (umělé oplodnění ve zkumavce) 3, 8 milionu párů k vytouženému dítěti.
  • V ČR vyhledá pomoc pro poruchu plodnosti 15 % párů. První dítě ze zkumavky se narodilo v Brně v roce 1982 díky výzkumu a práci týmu pod vedením zakladatele reprodukční medicíny v ČR, profesora Ladislava Pilky.

Průlom se jmenuje Louise

Pokusy o léčbu neplodných párů jsou staré jak lidstvo samo. Magické rituály a tradiční lidové prostředky začaly v polovině minulého století postupně nahrazovat diagnostické a léčebné postupy založené na vědeckém výzkumu jako hormonální léčba či zprůchodnění vejcovodů.

Skutečný průlom pak znamenal porod prvního dítěte ze zkumavky. Jmenuje se Louise Brownová a narodila se císařským řezem dne 25. 7. 1978 v Oldhamu ve Velké Británii. K jejímu početí došlo na IVF klinice v Bourn Hall v Camdridge.

V lednu 2007 Louise porodila syna jménem Cameron, který byl počat přirozenou cestou.

Profesor Robert Edwards, který spolu s profesorem Patrickem Steptoe stál v roce 1978 u zrodu metody in vitro fertilizace (IVF, umělého oplodnění ve zkumavce) i u početí Louisy Brownové, dostal za svůj přínos medicíně v roce 2010 Nobelovu cenu.

Léčba neplodnosti v ČR

  • V ČR funguje 30 center asistované reprodukce
  • Podle národního registru se v roce 2007 narodilo díky metodám asistované reprodukce 3805 dětí
  • Podle národního registru se v posledních letech rodí po léčbě metodami asistované reprodukce kolem 4000 dětí ročně
  • V roce 1997 tvořil podíl dětí po léčbě neplodnosti metodami asistované reprodukce 2 %, v roce 2006 už to byla 3 %.
  • V současnosti je podíl narozených dětí po metodách asistované reprodukce přibližně stejný jako v Belgii, Francii, Švédsku či Finsku. Vyšší je jen v Dánsku (4 %)

Vstoupit do galerie | 21 Brzy začne foukat: Co pěkného dát dětem na hlavu?
  Video Mohlo by Vás také zajímat: Provokatéry musí policie zpacifikovat, bez fyzického kontaktu to nejde, říká expert | Video: Daniela Drtinová

Neplodnost je tvrdým zásahem do psychiky, okolí to často nechápe

S neplodností se v Česku potýká až 15 % párů
Foto: Profimedia.cz

Vedoucí lékař Centra reprodukční medicíny GEST Jan Šulc Novinkám řekl, že „ačkoli se o neplodnosti už mluví poměrně dost, stále je to málo“. Negativní roli podle něj hraje i mediální a společenský tlak. „Nikdo si totiž neuvědomuje, že my – lidé se rozmnožujeme docela špatně. Do půl roku se to povede asi jen polovině párů, které jsou úplně v pořádku,“ řekl Šulc.

Proč je vlastně diagnóza neplodnosti pro páry tak deprimující? „V první řadě je to samozřejmě už biologicky zakotvená potřeba mít potomka. A její nenaplnění přináší obrovské množství psychických problémů.

Počínaje prožitky neschopnosti splnit něco tak základního a samozřejmého přes smutek z faktu, že přicházím o velikou životní radost, přes pochybnosti o smyslu vlastní existence, která nemá pokračování v dítěti.

Početí dítěte je pořád částí společnosti vnímáno jako nějaká schopnost. A neplodnost se tak dostává do škatulky neschopností. Nebývá vnímána jako nemoc v pravém slova smyslu.

Nikdo neodsoudí alergika, že nemůže projít rozkvetlou loukou. Ale když pár nemá děti, setkává se s odsouzením okolí relativně často,“ říká Markéta Rokytová, dlouholetá psycholožka GEST.

Toto centrum nabízí pro své klienty psychologickou poradnu zdarma.

Až na výjimky patří mezi pacienty ženy, i když to podle Rokytové rozhodně neznamená, že by muže problém netrápil. Pacientky ovšem více než jejich protějšky touží sdílet svůj osud. Většina z nich bojuje s určitou sociální izolovaností. Často jsou obklopené kamarádkami, které jsou těhotné nebo mají malé děti. S nimi pak těžko probírají svůj problém.

Podobné pocity také zažívají ženy poté, když nevyjde první pokus oplodnění ze zkumavky. Najednou přichází šok.

A to přesto, že lékaři dvojicím sdělují, že šance otěhotnět díky metodě IVF (in vitro fertilisation) je při každém pokusu cca 35%. „Tuto informaci však pacientky často vytěsní, neslyší, nepřijmou.

Bývají přesvědčeny, že už si jdou pro miminko. Negativní gravitest přináší velkou krizi a zklamání,“ popisuje Rokytová.

Téměř pokaždé řeší pacientky pochybnosti o vlastním ženství. Opakuje se pocit selhání v oblasti, které zvládne „každá normální“ ženská. A nezdar se pochopitelně promítá i do partnerského vztahu.

Některé páry těžká situace ještě posílí. Ovšem u mnoha dochází ke konfliktům, zvlášť pokud léčba trvá dlouho a nepřináší výsledky. Samozřejmě často trpí i sexualita, která se vlivem léčby dostává „pod tlak termínů ovulace, spermiogramů a embryotransferů.“

Mnoho žen bývá pod velkým tlakem okolí. Opakovaný neúspěch při početí je zklamáním pro budoucí prarodiče, kteří se těší na vnoučata. Pár bývá často obviňován z kariérizmu a sobectví. S tím souvisí otázka, jak a jestli vůbec mluvit s okolím o umělém oplodnění.

„Pokud okolí o léčbě neví, musí žít pár život ve lži, permanentně si vymýšlet nové a nové důvody absencí v práci, důvody, proč ještě děti nemají.

Pokud o problému jsou schopni mluvit, stávají se tématem hovorů u kafe, terčem soucitných pohledů typu zase nic, okolí jim vidí do ložnice,“ říká psycholožka.

Otázka je, jak tedy k okolí přistupovat. „Je dobré si zvážit, co komu je daný pár ochoten říct. Určitě bude víc vědět třeba rodina, míň kolegyně a skoro nic nějaký vzdálenější člověk. Je možné se na to předem alespoň trochu připravit tím, že si to partneři opravdu společně promyslí.

Někdy pomáhá připravit si předem jakousi univerzální odpověď, která příliš zvědavým lidem jednoznačně a ve vší slušnosti řekne jen minimum informací a naznačí, že diskuse na toto téma dál nepokračuje.

Tím, že jde opravdu o intimní téma, je určení hranic legitimním krokem k pocitu bezpečí,“ vysvětluje Rokytová.

Obecně bohužel stále platí, že Češi jsou k neplodným párům poměrně netolerantní.

Univerzální odpověď jak nejlépe zvládnout léčbu neplodnosti bohužel neexistuje. Každý člověk má totiž jiné mechanismy zvládání krizových situací. Co funguje u jednoho, nemusí platit u druhého. Podle psycholožky je především potřeba obrnit se velkou trpělivostí. A klidně vyhledat odbornou pomoc psychologa, tedy někoho, kdo může dvojici náročnou situaci alespoň trochu ulehčit.

O tom, že psychika ve snaze o početí dítěte hraje velkou roli, svědčí mnoho příkladů. Například páry, kterým se spontánně narodilo miminko teprve poté, co dítě adoptovaly. Dokonce lékaři zažili, že pomohl i pes. Někdy je ovšem těžké určit, co ve finále zabralo. Psycholog totiž pracuje obvykle v součinnosti s lékaři.

Navzdory neustálému pokroku v reprodukční medicíně bohužel stále zůstávají některé páry, které se vlastního miminka přes veškerou snahu nedočkají. I na tuto eventualitu musí psycholog pacienty připravit. V Česku jde odhadem zhruba o 10- 15 % procent neplodných dvojic. Pozitivní zprávou je, že se toto číslo během let snižuje.

Hlavní zprávy

Chci dítě a nedaří se

Neplodných párů stále přibývá. Moderní medicína však dokáže mnohým z nich pomoci. Své o tom ví i mnoho žen z ciziny, které se obracejí na naše centra reprodukční medicíny , „reprodukční turistika“ u nás vzkvétá.

S početím přirozenou cestou se potýká 15-20 procent dvojic. Z jedné třetiny je příčina na straně ženy, z jedné třetiny na straně muže a ve třetině případů jde o problém kombinovaný. Důvodů, proč žena ve fertilním věku nemůže otěhotnět, je mnoho.

Nezřídka jsou na vině hormonální problémy a poruchy menstruačního cyklu.

Na nárůst počtu párů, které nemohou otěhotnět přirozenou cestou, má vliv více faktorů. Nejdůležitější je ale odkládání těhotenství do pozdějšího věku. Ženy i muži žijí jinak, než tomu bylo před pár desítkami let. Zejména se zvyšujícím se věkem ženy v době plánované první gravidity klesá šance na otěhotnění.

V mužské populaci zase klesá počet a kvalita spermií. Neplodnost se v dnešní době týká jak žen, tak mužů – a obě pohlaví se na ní podílejí téměř stejným dílem. U žen i u mužů se jedná zejména o zhoršenou kvalitu a počet zárodečných buněk.

U žen může být příčinou i neprůchodnost vejcovodů, endometrióza, tedy chronické onemocnění malé pánve, anebo obezita.

Přestože reprodukční medicína zažívá obrovský rozmach a každým rokem se objevují nové technologie a metody léčby, nedokáže pomoci všem pacientům. Takzvaná kumulativní úspěšnost terapie se pohybuje okolo 85-90 procent.

Asi u 10 procent párů se ani s pomocí opakovaných terapií úspěch nedostaví. Svou roli, především u žen, hraje pochopitelně věk. Průměrný věk pacientek je přibližně 37 let. Úspěšnost léčby klesá s věkem ženy postupně, ale po 40.

narozeninách bývá pokles již velmi razantní a u řady žen nad 40 let je jedinou možností léčby využití darovaných vajíček od anonymní dárkyně.

Pokud se u ženy nad 40 let plánuje terapie s vlastními vajíčky, pak je úspěšnost kolem 20-30 procent, nad 45 let je pak šance hluboko pod pěti procenty, jedná se spíše o výjimečná těhotenství. Naproti tomu s využitím darovaných vajíček je úspěšnost i v této věkové skupině 65 procent.

Odkládané mateřství

Není žádným tajemstvím, že matky prvorodičky jsou čím dál starší. Najednou žena zjistí, že se blíží čtyřicítka, má dobré zázemí, ale počít dítě není tak jednoduché. Pravdou je, že těhotenství v pozdějším věku s sebou nese jistá rizika zdravotních komplikací pro ženu i plod. Pokud je žena zdravá, je těhotenství v pozdějším věku více rizikové pro plod.

Budete mít zájem:  Domácí masky na vlasy – jak si udělat vlasovou masku doma?

Stoupá riziko vývojové vady plodu, ne riziko pro ženu samotnou. Je to dáno tím, že všechna vajíčka jsou u ženy vytvořená již v průběhu jejího nitroděložního vývoje a žádná další nová se již nevytvoří, pouze dozrávají.

Pro ženu je důležité vědět, že její plodnost postupně s věkem klesá, zpočátku o 4-5 % ročně již od 25 let, v pozdějším věku je pokles ještě strmější.

Který věk můžeme vnímat pro těhotenství jako „pozdější“? U každé ženy je to samozřejmě individuální věc (podle jejího zdravotního stavu), ale přelomovým bývá věk kolem 35 let směrem nahoru, kdy je třeba ve zvýšené míře hlídat těhotnou ženu i plod. Zatímco před dvaceti lety byla prvorodička starší 25 let výjimkou, dnes je běžnou prvorodičkou  žena o deset let starší.

Těhotná žena v pozdějším věku, zvláště kolem 40 let, může však těhotenství snášet hůře. To bývá spojeno s častějším výskytem hypertenze, těhotenské cukrovky a dalších onemocnění. Nejoptimálnější věk pro početí prvního dítěte je od 25-26 let, v limitu je ještě hranice 30. roku. Za pozdější věk rodičky se obvykle označuje početí od 35 let nahoru a zvláště pak 38-39 let.

Z hlediska možných komplikací pozdních těhotenství hraje roli, zda jde o prvorodičku, či ženu, která již dítě má.

Pokud žena již byla těhotná, její tělo prodělalo mnoho změn – prsní žlázy se plně dovyvinou až v průběhu gravidity, stejně tak pánev je mnohem pružnější a lépe se přizpůsobuje těhotenským změnám v mladším věku.

Jestliže již tedy nějaký porod proběhl, vše jde podruhé většinou snadněji a je tak trochu předpřipraveno od porodu prvního. U starších prvorodiček bývá vyšší výskyt těhotenských komplikací, jako je například zvracení či preeklampsie, která je spojená s významným ohrožením zdraví i života jak ženy, tak plodu.

Těhotenství a sex

Tělo čtyřicetileté ženy je odlišné od těla ženy pětadvacetileté. Nejen ve vzhledu, ale především v jeho fungování, možnostech i limitech. Vše je však individuální a případné nejistoty a nastalé zdravotní problémy je třeba řešit s lékařem. Těhotenství samo o sobě není nemoc.

V oblasti pohlavního života je samozřejmě potřeba brát v potaz nejen věk ženy, ale i to, jak se cítí a jaký vliv na ni má samotná sexuální aktivita. Pokud vše probíhá relativně v klidu, žena nemá bolesti, křeče v podbřišku, nekrvácí nebo nešpiní, není důvod, proč by nemohla mít pohlavní styk.

Pokud ale po styku bude mít problémy – bolesti, křeče, krvácení – je vhodné raději koitus vynechat. Neznamená to ale, že nesmí mít orgasmus. Většině žen vadí jen mechanické podráždění při koitu, ne orgasmus jako takový.

Pokud ale žena bude mít potíže i při orgasmu, je lepší pak být, zvláště v průběhu prvních tří měsíců, bez sexu.

Šance na otěhotnění

Otázkou zůstává, jaká je šance, že žena po 35. roku otěhotní přirozeným způsobem. Mnohé páry se o dítě pokoušejí i několik let.

Zatímco ve věku kolem 22-23 let je pravděpodobnost přirozeného početí asi 25 %, ve věku 36 let je to jen 15 %, v 37 letech asi 12 %, ve 39 letech už jen 8 % a ve 43 letech pod 5 %.

Jedním z hlavních důvodů je ztenčování zásob vajíček schopných dozrávání a zhoršování jejich kvality. Do jisté doby může přispět i životospráva, ale značná část je geneticky dána.

U zdravé ženy začíná plodné období nástupem menstruace, což bývá v průměru okolo 11. až 13. roku věku a končí nástupem menopauzy kolem 45. až 50. roku. U některých žen však může dojít k tomu, že jejich vaječníky přestanou pracovat dříve, v době, kdy by u nich plodnost měla být samozřejmostí.

Pokud tento stav nastane, mluvíme o předčasném vyhasínání funkce vaječníků a o předčasném nástupu klimakteria. K tomu může dojít na základě genetické dispozice, ale i z důvodů jiných, například systémových onemocnění napadajících endokrinní a imunitní systém.

Příčinou předčasného selhání činnosti vaječníků může být rovněž chemoterapie, ozařování či chirurgický výkon v oblasti malé pánve.

Vzbouřená vajíčka

Jednou z častých příčin neplodnosti žen je syndrom polycystických ovarií – jedná se o onemocnění, při kterém ve vaječnících dochází k nadměrné tvorbě vaječných folikulů. Vzhledem k hormonální nerovnováze však tyto folikuly nedozrávají a nedochází k uvolnění vajíčka z nich.

Pouze se ve vaječnících zvyšuje jejich počet. Syndrom je doprovázen poruchou menstruačního cyklu, zvýšeným maštěním pleti, maštěním a vypadáváním vlasů, nadměrných ochlupením nad horním rtem či ochlupení v lokalitách typických u mužů stejně jako uložení tuku tak, jak tomu bývá u mužů.

Při laparoskopickém vyšetření mají vaječníky hladký, jakoby porcelánový povrch a je patrné, že na nich nejsou  známky po proběhlých ovulacích. A právě v tom je problém.

Pokud v důsledku syndromu polycystických vaječníků nedochází k ovulaci, během níž je z folikulu uvolněno zralé vajíčko připravené k oplodnění, žena nemůže otěhotnět. Typická je pro tuto poruchu nepravidelnost menstruačního cyklu, popřípadě i další problémy způsobené zvýšenou hladinou mužských pohlavních hormonů.

Léčba spočívá v získání hormonální rovnováhy pomocí hormonální terapie. Podstatné je, aby si ženy s tímto syndromem udržovaly přiměřenou hmotnost, obezita vše zhoršuje a výrazně snižuje šanci na samovolné otěhotnění.

Hormony, nemoci  a šance na otěhotnění

Problém s ovulací může způsobit i zvýšená hladina prolaktinu, což je hormon zodpovědný za nástup laktace u žen po porodu. Léčba v tomto případě spočívá v podávání léků, které blokují produkci prolaktinu, čímž dojde k úpravě menstruačního cyklu a navození schopnosti otěhotnět.

Průběh ovulace může narušit i špatná funkce štítné žlázy nebo extrémní hmotnost ženy. Množství tukové hmoty souvisí s produkcí některých estrogenních hormonů. Pokud žena trpí nadváhou až obezitou, má velké množství tukové hmoty v důsledku toho i zvýšené hodnoty konkrétních estrogenů v krvi, čímž je narušen její menstruační a ovulační cyklus.

Totéž platí u žen extrémně vyhublých, u anorektiček či osob s extrémní fyzickou zátěží.

U některých žen stojí za neúspěchem s otěhotněním jejich imunitní systém. Příčinou mohou být zvýšené protilátky proti spermiím, obalu vajíčka, strukturám embrya, eventuálně poruchy v oblasti tzv. buněčné imunity. Část žen s imunologickým faktorem neplodnosti nemá problém počít dítě, ale část se potýká s tím, že těhotenství vznikne, ale žena opakovaně potrácí.

Neplodnost může souviset také s dalšími problémy: myomy v děloze, polypy na děložní sliznici či vrozena deformace dělohy, to vše může působit jako překážka, která brání proniknutí spermií do dělohy.

Existují také geneticky podmíněné vývojové vady, jejichž součástí je porucha vývoje či funkce reprodukčních orgánů ženy. Například u Turnerova syndromu dívce v chromozomální výbavě chybí jeden pohlavní chromozom X a následkem toho nemá vyvinuty funkční vaječníky.

Jsou i ženy, kterým chybí děloha, ať již z důvodu vrozené vady, nebo nutnosti dělohu chirurgicky odejmout kvůli vážnému onemocnění.

Neplodnost může způsobit i užívání některých druhů léků. Tak je tomu například u části onkologických pacientů, u nichž k nežádoucím vedlejším účinkům léků patří i poškození tkání reprodukčních orgánů.

Plodnost ženy však mohou ovlivnit i další chemické látky a léčiva: například některá psychofarmaka, tedy léky užívané na psychiatrii, ale i běžnější léky užívané na cévní systém a samozřejmě drogy.

S neplodností může dále souviset široká škála chronických nemocí: diabetes, choroby ledvin či řada endokrinologických onemocnění. U části žen se na příčinu toho, proč nemohou těhotnět, vůbec nepřijde a za některými nezdary stojí i psychika ženy.

Reprodukční centra

Úspěšnost jednoho pokusu umělého oplodnění je kolem padesáti procent, záleží však na individuálních faktorech, zejména na věku ženy a příčině neplodnosti u konkrétního páru.

Neplodnost a její léčba představuje pro každou dvojici obrovskou psychickou zátěž, někteří se snaží s problémy bojovat sami a po svém, nicméně odborná psychologická pomoc je často nutná.

Psychická pohoda během terapie zvyšuje šanci na otěhotnění.

Na odborníky v centrech reprodukční medicíny se zpravidla obracejí páry, kterým se déle než rok nedaří otěhotnět při první návštěvě s nimi lékaři proberou možné příčiny neplodnosti s ohledem na anamnézu pacientky a jejího partnera. Zajímá je celkový zdravotní stav obou partnerů, jak dlouho se snaží o početí, jaké prodělali choroby a operace.

Odběry krve stanoví hladinu hormonů, pak proběhne ultrazvukové a gynekologické vyšetření ženy a muže spermiogram – stanovení počtu a pohyblivosti spermií v ejakulátu. Na základě zjištěných výsledků se pak doporučí nejlepší metoda umělého oplodnění. Moderní medicína a nejnovější technologie dokážou zázraky.

Když se vajíčka podaří oplodnit, mají budoucí rodiče možnost sledovat vývoj embrya pře internet. Embrya jsou umístěna o specializovaných misek a specializovaného inkubátoru s kamerou a každých dvacet minut se záběr aktualizuje. Pacienti tak nejsou odkázáni na ústní nebo písemné vysvětlení a popis kvality embryí, mohou se kdykoli sami podívat, jak jim embrya rostou.

Navíc mají k dispozici záznam embryí v digitální podobě, který mohou zkontrolovat s jinými odborníky nebo srovnávat se záběry embryí na YouTube.

Má reprodukční medicína „vyhlídky“ do budoucna? Stále častěji se dnes mluví o genové terapii, o možnostech tzv. opravy vajíček s využitím cytoplasmy buněk od zdravých dárkyň, hledají se možnosti vytvoření nových zárodečných buněk ze somatických buněk. Proběhlo již několik úspěšných transplantací dělohy a následný porod.

Cesty k dítěti

Po celkové anamnéze neplodného páru se přistoupí k nejvhodnějšímu způsobu  léčby:

  •          Podpora ovulace (superovulace) – farmakologická hormonální léčba podávaná formou tablet a následné načasování pohlavního styku na den ovulace. Mezi rizika spojená s touto metodou patří vznik vícečetného těhotenství.
  •          IUI (intrateurinni inseminace) – nejméně invazivní metoda umělého oplodnění. Dochází při ní k zavedení spermií tenkým katétrem do děložní dutiny. K této metodě se přistupuje, pokud spermiogram ukazuje malý počet spermií, případně spermie vykazují sníženou pohyblivost. Zároveň se metoda IUI používá v případech, kdy je vyšší nepropustnost hlenu hrdla děložního.
  •          IVF (in vitro fertilizace) – nejběžnější postup v asistované reprodukci. Ženě jsou odebrána vajíčka a poté jsou oplodněna mimo tělo ženy. Spermie do vajíčka pronikají samy, po zhruba 17 hodinách embryolog zjistí, zda bylo oplodnění vajíčka úspěšné, a embrya se za tři až pět dnů zanesou zpět do dělohy.
  •          ICSI (intracytoplazmatická injekce spermie)- nejefektivnější postup v asistované reprodukci, vstříknutí spermie mikrojehlou do středu vajíčka. Tato metoda má vysokou úspěšnost oplodnění (sedm z deseti vajíček je díky ní úspěšně oplodněno).
  •          Prodloužená kultivace (metoda výběru nejkvalitnějších embryí) – metoda prodloužené kultivace oplodněných vajíček umožňuje do dělohy přenést nejkvalitnější embryo.
  •          AH (asistovaný hatching) – narušení skořápky embrya těsně před zavedením do dělohy. Dochází tak ke zvýšení šance uhnízdění embrya v děložní sliznici.

Příprava na těhotenství

Příznivý vliv na početí má především zdravý životní styl, nekuřáctví, omezení konzumace alkoholu, zvýšení příjmu kyseliny listové.

Využít lze přípravky s mateří kašičkou a fytoestrogeny (zvláště v případech se zvýšenou hladinou mužských pohlavních hormonů) a pro zlepšení kvality a podporu dozrávání je rovněž vhodné zvolit přípravky s myoinositolem, jehož užívání dokonce snižuje riziko gestačního diabetu, tedy těhotenské cukrovky, a riziko preeklampsie.

U žen s nadváhou nebo obezitou jsou také vhodné přípravky, které kromě myoinositolu obsahují D-chiroinositol, látku pomáhající upravit metabolismus. Jídelníček starší prvorodičky se prakticky neliší od těch mladších žen, dobré je omezit konzumaci alkoholu, syrového masa, plísňových sýrů a většího množství kofeinu.

Jako prevence  zvracení a nevolnosti je vhodná konzumace jídla v menších dávkách a častěji a spíše ne sladkostí, ale potravin s nižším glykemickým indexem, aby se tak pomohla zajistit stabilnější hladina cukru v krvi.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector