Stačí listovat tradičními potravinami. Tuřín neboli brukev řepka je znovu čím dál častěji vidět na českých farmách a zahradách. Tato skromná a tradiční kořenová zelenina byla oblíbená už v minulosti.
Chutí připomíná kedlubnu a lehce fialovým vzhledem řepu či větší ředkev. Její dřeň je sytě oranžová až žlutá. Je to nenáročná a mrazuvzdorná rostlina, která je skvělým zdrojem vitamínů A, C, vápníku, draslíku i vlákniny.
Perfektně se hodí do polévek, jako příloha (například pečené hranolky), ale spolehlivě nahradí i maso v „masových“ směsích. Seženete ji většinou na farmářských trzích a v menších obchodech.
Mangold místo špenátu
Špenát zná každý, ale co takhle vyzkoušet mangold? Rostlina podobná právě špenátu má velmi chutné listy i stonky, které jsou plné vitamínů a využijete je jak ve studené, tak i v teplé kuchyni.
Každý pátek zdarma Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Mangold lze sehnat v několika různých odrůdách, jejichž stonky mohou hrát všemi barvami (žlutá, fialová). Listy rostliny jsou výtečné zejména do salátů, můžete je ale i podusit a podávat jako přílohu. Mají vysoký obsah vitamínů, minerálních látek a zejména vlákniny.
Nemusíte zůstat jen u mangoldu. Třeba listy červené řepy se perfektně hodí do letních salátů a s lebedou můžete v kuchyni naložit podobně jako se špenátem. Mimochodem po špenátu vám sice nevyrostou bicepsy jako Pepku námořníkovi, ale je prospěšný díky draslíku, hořčíku, kyselině listové či vitamínům E, K a C.
Vitamínové bomby: ředkvička a mrkev
I klasické české druhy zeleniny jako ředkvička nebo mrkev jsou přímo nabité vitamíny. Malá červená kulička obsahuje draslík nebo zinek, bohatá je zejména na vitamíny C, K a skupiny B. A mrkev?
Oční problémy vám sice nevyřeší, ale skrývá řadu jiných benefitů, které využijete zejména, když ji budete jíst pravidelně – přísun vitamínů A, C nebo zinku. Díky betakarotenu funguje také jako přírodní solárium.
Ať už pro zeleninu míříte do obchodu nebo na farmu, dejte si pozor na její kvalitu, kterou může spolehlivě garantovat pouze označení zkratkou BIO. Certifikované logo biozebry či zeleného biolistu vám zaručí, že v koupených ředkvičkách nebo třeba mrkvi nebudou stopy chemických hnojiv a zbytečných postřiků.
Zároveň podpoříte ekologické zemědělství, které produkcí potravin neznečišťuje životní prostředí a pomáhá přírodu zachovat v dobrém stavu. Jde o to, že tuto certifikaci dostanou jen zemědělci, kteří splňují hodně přísné přísné podmínky ohledně zamoření půdy pesticidy a herbicidy a jejich používání při pěstování produktů.
| Ředkvičková polévkaNa másle zpěňte pokrájenou šalotku a přilijte 800 ml zeleninového vývaru. Až začne vřít, přidejte čtyři střední na větší kusy nakrájené brambory a vařte, dokud nezměknou.Uvařené brambory vyjměte a spolu se dvěma svazky pokrájených ředkviček, stroužkem česneku, solí a pepřem rozmixujte na pyré.Směs společně s 250 mililitry smetany ke šlehání vlijte do vývaru. Milovníci masa a uzenin si polévku mohou přizdobit kousky opečené klobásky.Salát s celerem a mrkví400 g mrkve, 250 g celeru a jedno jablko očistěte a nastrouhejte do mísy. Směs zakápněte šťávou z jednoho citronu.Přidejte hrst rozinek a oblíbených oříšků, skvěle se hodí například vlašské. Směs promíchejte a skvělou svačinu v teplých dnech máte připravenou. |
Kalendář sezónnosti ovoce a zeleniny – LÉTO
Jahody a borůvky si už sice můžete nějaký ten pátek koupit v obchodě, teprve teď ale budou mít tu správnou chuť a vůni. Letnímu sluníčku a vyhřáté zemi se zkrátka nemůže vyrovnat žádná žárovka ve skleníku.
Ovocie
Červen, červenec a srpen ale nejsou jen jahody a borůvky. S prodlužujícími se dny a rostoucími teplotami se zvyšuje také počet druhů dozrávajícího ovoce a zeleniny. Přes jejich rozmanitost je spojují společné vlastnosti – čerstvost, šťavnatost a vysoký obsah vitamínů.
Zásobte se v létě sezónním ovocem a zeleninou
V létě je na prvním místě ovoce. Jsou jím obsypané stromy i keře a díky osvěžující chuti je nejen ve formě šťáv vítanou letní vzpruhou.
Už od června si můžete pochutnat na výtečných českých broskvích, rybízu, malinách a mnoha dalších dobrotách. V červenci se k nim přidávají borůvky, ostružiny a také první jablka a hrušky. Poslední letní měsíc, srpen, pak patří mirabelkám, blumám, brusinkám a hroznovému vínu.
Zelenina ale rozhodně nezůstává pozadu. Ostatně zeleninové saláty tvoří významnou část letního jídelníčku. Aby také ne, když si na zahradě můžete už od června natrhat ledový i hlávkový salát a pozadu nezůstává ani špenát. Sladká rajčata jsou pak už jen třešničkou na pomyslném dortu.
Stejně jako na jaře, i v létě jsme pro vás přichystali tabulku s přehledem sezónního ovoce a zeleniny u nás.
640
640 (1)
Vysvětlení k tabulce
- Zelená barva označuje sezónnost na jaře, žlutá barva sezónnost v létě.
- Šedá barva ukazuje dobu skladování a tedy i dostupnost českých plodů v obchodech.
Seznam jistě není úplně kompletní. Budeme proto rádi, když nám napíšete a tabulku společně doplníme o další letní ovoce a zeleninu.
Záměrně se ale vyhýbáme dováženému tropickému ovoci – české zahrady i lesy v létě oplývají takovým množstvím dobrot, že by byl hřích si je pořádně neužít.
O vašem nákupu rozhoduje jedna konkrétní věc. Supermarkety to vědí
Foto: Iva Špačková, SZ Byznys
Takto vypadá vstup do supermarketu. Rajčata tvoří zhruba třetinu nabídky celého zeleninového oddělení.
Stala se nejvyhledávanější zeleninou (ovocem) tuzemských prodejen a rozhodují také o dalším nákupu zákazníků. Obchodníci to vědí, jejich vystavení je tak přednostní. Řeč je o rajčatech. Projděte si vše o byznysu s nimi v číslech.
Rajčata jsou nejoblíbenější českou zeleninou. V roce 2018 jí podle Českého statistického úřadu snědl každý obyvatel téměř 12 kilogramů, což je zhruba sedmina celkové produkce zeleniny v Česku. Víc se koupí jen brambor, ty ale statistický úřad jako takzvanou škrobnatou zeleninu eviduje zvlášť.
„Chutnají mi, jsou zdravá a vypadají hezky na stole, vždycky ho tak rozsvítí,“ popisuje Lenka Vrbová důvody toho, proč rajčata, která jsou sice botanicky ovocem, ale většina lidí je bere jako zeleninu, patří k pravidelným položkám jejího rodinného nákupního košíku.
Z exkluzivního výzkumu pro Seznam Zprávy od největšího online slevového portálu Kupi.cz, kterého se zúčastnilo 623 respondentů napříč všemi kraji, přitom vyplývá, že se tak chová většina Čechů.
Rajčata konzumuje 98 lidí ze sta. Tři čtvrtiny obyvatel je kupují buď v kamenném v obchodě nebo na tržišti či ve stánku. Čtvrtina lidí si rajčata pěstuje sama nebo je dostává od známých či sousedů.
Více než polovina z těch, kteří si rajčata kupují, za ně utrácí peníze minimálně jednou týdně, čtvrtina respondentů si je kupuje jednou za dva týdny, desetina obyvatel je kupuje jednou za měsíc a 13 procent obyvatel si je do košíku dává méně častěji.
Matka dvou dětí Vrbová přitom příliš neřeší, kolik tato zelenina stojí, ačkoliv se její cena v průběhu roku výrazně liší. Zatímco v zimních měsících zaplatí kupující za kilogram rajčat více než 50 korun, v letních měsících jsou k dostání pod 40 korun.
Nejdražší byla rajčata letos v době karantény, kdy jejich cena prudce vyskočila – v dubnu se vyšplhala na rekordních 65 korun za kilogram.
Řada lidí, jak ukazuje průzkum, však dává přednost nákupu rajčat v akci, protože běžná cena je pro ně příliš vysoká (85 %). Jen 15 procent kupujících je přesvědčeno o tom, že akční cena indikuje nižší kvalitu, a proto by je nikdy v akci nekoupili.
Obchodní řetězce to vědí, a tak na rajčata v akci lákají velmi často. Každý týden se objevují v nabídce alespoň jednoho velkého řetězce. Nejčastěji jsou přitom ve slevě nabízena cherry rajčata a keříková rajčata.
„Celkově bylo letos o 5,7 procenta více promo akcí na rajčata než za stejné období (leden-srpen) v loňském roce.
Ačkoliv akcí tedy přibylo, akční cena vzrostla o 12 procent a běžná cena o 6 procent,“ říká Petr Miklík, analytik retailových cen Kupi.
cz s tím, že průměrná sleva dosahuje 28 procent při průměrné běžné ceně 34,9 Kč. „Nejnižší průměrná akční cena je 24 Kč (září), nejvyšší 47,9 Kč (březen),“ dodává Miklík.
Sleva ve výši 28 procent přitom spadá do pásma dvaceti až třicet procent, které je pro největší skupinu lidí (37 %) důvodem k tomu, aby se rozhodli rajčata koupit.
Necelé třetině lidí stačí nižší sleva a necelá třetina se k útratě odhodlá jen v případě, že sleva bude vyšší jak 30 procent. Každý pětadvacátý Čech přitom potřebuje více než poloviční slevu, aby se rajče odhodlal vložit do košíku.
Tuzemské prodejny o atraktivitě rajčat vědí, a proto je velmi často vystavují jako lákadlo hned u vstupu do prodejny. Dělá to tak například Albert, Tesco či Billa, která rajčatům v prodejně na pražském Červeném Vrchu věnovala téměř třetinu zeleninové plochy.
Zatímco salátů nabízel supermarket tři druhy, papriky čtyři a mrkve dvě, rajčatům věnoval v regálech deset různých odrůd. Kaufland jich na pultech vystavuje v průběhu roku až dvacet, Tesco jich má 14, Lidl 11, Albert deset a Penny sedm.
A jaké odrůdy se v Česku nejčastěji nabízejí? Jmenují se například Roma, Xandor, Sweetelle, Bolzano, Cupido (podle boha lásky Cupida), Zebrino (koktejlové rajče, které je na povrchu zelenočerveně pruhované a uvnitř tmavočerveně zbarvené) anebo mají křehké dívčí jméno Nelinka, což je cherry rajče prodávané na větvičce, vypěstované na českých farmách Velké Němčice a Kostelec na Hané.
„Rajčata patří dlouhodobě mezi nejoblíbenější produkty v rámci sortimentu ovoce a zeleniny,“ říká mluvčí Penny Marketu, který je součástí skupiny Rewe Group. Podobně silné postavení červeného plodu potvrzují i ostatní řetězce, kde u Teska patří dokonce mezi 10 nejoblíbenějších nákupních položek napříč celým sortimentem.
Podle šéfa komunikace obchodů Albert, se za poslední roky změnily nákupní preference zákazníků „Trend velikých rajčat je na ústupu, zákazníci kladou větší důraz na chuťovou výraznost, proto více vyhledávají menší rajčata, která se také lépe přenáší,“ vysvětluje Jiří Mareček.
Že je dobrá chuť tím nejpodstatnějším, co zákazníci při nákupu řeší, potvrzuje i výzkum Kupi.cz. Jako důležitý faktor při rozhodování o koupi ho označují čtyři lidé z pěti. Cena je důležitým faktorem pro polovinu zákazníků. Třetím nejdůležitějším parametrem je země původu (česká), která je stěžejní pro 41,5 procenta respondentů.
Právě na český původ zboží, a výrazně právě u rajčat, se proto řetězce v poslední době zaměřují. Největší důraz na to dávají Kaufland, Penny a Tesco, které však přiznává, že naučit spotřebitele kupovat dražší česká rajčata nebylo jednoduché.
„Rajče bylo vždy velice žádaným zboží, avšak zhruba před pěti lety jsme si všimli, že prodeje začaly klesat, a to hlavně z důvodu jeho špatné kvality a nevýrazné chuti importovaných rajčat,“ říká nákupčí rajčat Tesco Martin Kubín.
Britský řetězec se tehdy rozhodl trend dovážených rajčat v Česku změnit a český původ rajčat začal výrazně propagovat i na svých prodejních plochách.
„Na začátku prodeje lokálních rajčat jsme museli být trochu sobečtí a zákazníkovi ukázat pouze české rajčata, abychom jeho rozhodnutí směřovali tímto směrem. Například volná import levná rajčata jsme úplně odstranili a zákazníkovi jsme nabídli jen česká, ale dražší,“ popisuje strategii Kubín.
Přiznává, že na vyšší cenu nebyli Češi zvyklí a trvalo to dva roky, než ji začali akceptovat. „Asi před třemi lety se začalo ukazovat, že naše strategie je správná. Tržby se zvedly zhruba o 30 procent. Napomohla tomu i lepší ekonomická situace v zemi,“ říká nákupčí Teska.
Podle něj se důraz na český původ vyplatil i při nástupu koronavirové krize, kde se z prodejů ukázalo, že tuzemské produkty vnímají jako bezpečnější než ty dovozové (řetězec nabízí 14 českých a 2 zahraniční odrůdy).
A jak lidé rajčata nejčastěji konzumují? Dvě třetiny Čechů je jedí podle průzkumu čerstvá bez jakékoliv další úpravy a čtvrtina si je dává do salátů.
Podle dietoložky Karolíny Hlavaté z iniciativy Vím, co jím a piju to může být i tím, že lidé nevědí, že rajčatům z hlediska zdraví tepelná úprava vůbec nevadí.
„Zatímco obvykle vařením a konzervováním ovoce a zeleniny ochranných látek ubývá, v případě rajčat je tomu naopak. Například dušená nebo na malém množství kvalitního oleje osmahlá rajčata dodají našemu tělu více lykopenu (antioxidant) než rajčata syrová,“ vysvětluje Hlavatá.
Rajčata obsahují důležité antioxidanty (lykopen, betakaroten), vitaminy (C, B1, B2, B6, niacin, kyselina listová, provitamin A) i minerální látky (draslík, železo, hořčík a fosfor). Obsahují vlákninu a jsou nízkoenergetická (94 kJ/100 g), proto se objevují v různých očistných dietách.
A ačkoliv dvě třetiny lidí jedí podle průzkumu rajčata jen proto, že jim chutnají, pětina respondentů je konzumuje hlavně kvůli dobrému zdraví.
- Pro botaniky: Ovoce
- Pro pěstitele: Zelenina
- Pro kuchaře: Zelenina
- Pro obchody: Zelenina
- Pro ČSÚ: Zelenina
- Pro Evropský parlament: Ovoce
- Pro USA: V některých státech je to podle rozhodnutí soudu ovoce, v jiných zelenina
Cibule dražší než pomeranče, zelenina v obchodech je drahá a nepomůže ani nová sklizeň
Zelenina v Česku výrazně zdražila. Ceny základních zemědělských produktů jako jsou brambory, zelí a především cibule lámaly rekordy. A podle Zelinářské unie Čech a Moravy zeleninu nezlevní ani nová úroda. Viníkem je především sucho, kvůli kterému některé druhy vůbec nevyrostly a musí se dovážet. Úrodu ale ničí i choroby, hmyzí škůdci a přemnožení hlodavci.
Zákazníci v Česku si musí zvykat na situaci, kdy jsou typicky české zemědělské plodiny dražší než třeba exotické ovoce, které se k nám dováží i tisíce kilometrů. Například cena cibule, bez níž se česká kuchyně neobejde, patří mezi nejvíce rostoucí. Kilo začátkem července stálo i přes 40 korun, zatímco loni to bylo necelých 14 korun a brambory, které loni stály 18 korun, stojí nyní 30 korun.
Vysokou cenovou úroveň by měla korigovat zelenina z nové sklizně. Už teď je ale jasné, že nová úroda problém se zdražováním jen tak nevyřeší. Zemědělci musí bojovat nejen s nedostatkem srážek, ale i s hraboši a dalšími škůdci.
„Potom i nebývalý nástup chorob. To je podmíněno zase suchem, neúčinkují přípravky, které by měly rostliny ochránit. Doufali jsme, že s novou úrodou se podaří ceny snížit, protože ani nám není milé, že zákazníci musí kupovat českou zeleninu tak draho. Bohužel ale musíme potvrdit, že ceny nebudou klesat,“řekla Českému rozhlasu Alice Kouřilová ze zelinářské unie.
Podle unie není dokonce vyloučené, že by zelenina mohla letos ještě zdražit. Například cena brambor podle odborníků klesne až na podzim, kdy bývají vždy nejlevnější. Následně pak ale zase budou zdražovat s délkou doby, kdy budou na skladě.
Chybí sklady, roste dovoz
Ceny zeleniny v Česku také závisí na cenové úrovni zahraničních trhů, protože tuzemská produkce zeleniny pokrývá zhruba jen 35 procent spotřeby Česka. Zbytek se dováží. Jen za prvních pět měsíců letošního roku obchodníci do Česka dovezli ovoce a zeleninu za víc než 19 miliard korun. Což je asi o miliardu víc než loni. Třeba dovozy brambor vzrostly meziročně skoro o 160 procent.
Problémem je podle zelinářské unie nedostatek skladovacích prostor v Česku. Hlavně klimatizovaných, kde by se zelenina dala uskladnit celoročně, aniž by ztrácela na kvalitě. Jenže takové objekty jsou drahé. Proto je Česko v době skladové sezony zcela závislé na dovozu.
Cenu zeleniny výrazně ovlivňují i obchodní řetězce. Například zatímco zemědělci ještě v červnu prodávali kilo brambor v průměru za 7 korun, v obchodech stálo o více než 20 korun víc. Podle předsedy Zemědělského svazu Martina Pýchy totiž o ceně a původu zboží často rozhodují právě řetězce, které mají zahraniční vlastníky.
„Velké řetězce mají v mnoha případech své dodavatele pro vícero zemí a velmi často preferují právě dovoz od těchto centrálních dodavatelů na úkor toho, aby kupovali ty komodity od českých dodavatelů,“ uvedl.
Podle zelinářské unie se navíc množí případy, kdy obchodníci odmítají zeleninu od českých pěstitelů nakupovat. Neodpovídá totiž jejich požadavkům na vzhled.
Ze statistik vyplývá, že nejvíce zeleniny je do Česka dováženo z Nizozemska, Španělska, Polska, Německa a Itálie. Z Nizozemska a Španělska pocházejí hlavně rajčata, salátové okurky, papriky, česnek, mrkev či cibule.
Polské firmy na tuzemský trh dodávají cibuli, hlávkové zelí, salátovou řepu, ředkvičky, květák a kedlubny. A je možné, že přibyde i dovoz brambor. Jejich pěstitelů v Česku totiž ubývá.
Kvůli tlaku zahraniční konkurence řada farmářů snižuje plochy osázené bramborami.
Česko bude bez vína, zeleniny i vepřového. Sny agrobaronů u řady položek splnit nejde
Poslanci schválili návrh SPD na povinný podíl prodeje vybraných základních potravin českého původu v prodejnách nad 400 m2. Od roku 2022 by měl tento povinný podíl činit nejméně 55 procent.
Česko by ovšem u řady těchto potravin nedokázalo zajistit odpovídající podíl z domácí produkce ani na samém startu kontroverzního nařízení.
Nejisté je podle právníků i to, jak by stát na plnění kvót dohlížel.
Zatímco spotřeba potravin v Česku roste, soběstačnost – tedy schopnost uspokojit potřeby obyvatel – u mnohých z nich klesá.
To by sice nepředstavovalo na jednotném evropském trhu problém, neboť většina z produktů se dá dovézt, do věci se však zapojili poslanci z SPD s podporou vládních stran a komunistů.
A velkým obchodům připravili rébus: splnit kvóty minimálního prodeje tuzemského jídla, které se však v nařízených objemech v Česku nevyrábí.
Od roku 1993 až do roku 2019 došlo k navýšení celkové spotřeby potravin na obyvatele a rok o 65,5 na celkem 796,5 kilogramu.
V roce 2019 se pak podle statistiků meziročně zvýšila spotřeba potravin na hlavu u většiny potravin.
„Historicky nejvyšší spotřeby na obyvatele bylo dosaženo u spotřeby rýže, a to 6,7 kg, dále u drůbežího masa 29,0 kg, sýrů 13,8 kg, ostatních mléčných výrobků 35,2 kg a jižního ovoce 37,5 kg,“ upřesnila v prosinci minulého roku Renata Vodičková, vedoucí oddělení statistiky zemědělství a lesnictví ČSÚ.
Pokles spotřeby je naopak patrný v posledních několika letech u chleba, králičího masa, konzumního mléka a soli. Spotřeba minerálních vod a nealkoholických nápojů meziročně klesla o 4,7 litru (-1,8 %). Alkoholických nápojů se vypilo o 0,9 litru více (+0,5 %).
Spotřeba roste, soběstačnost klesá
Opačný vývoj statistici sledují v případě soběstačnosti – tedy toho, do jaké míry jsou sledované potraviny schopné pokrýt spotřebu Čechů. V porovnání s rokem 1993 poklesla předloni soběstačnost u vepřového masa na 43 procent, u drůbežího masa na 63 procent, sýrů a tvarohu na 88 procent, másla na 66 procent, vajec na 85 procent.
Z rostlinných výrobků došlo k výraznému poklesu soběstačnosti u většiny druhů ovoce mírného pásma i zeleniny. Například u jablek se snížila na 75 procent, u cibule na 43 procent, mrkve na 48 procent, rajčat na 19 procent, zelí na 52 procent.
U brambor byla podle statistiků v roce 1993 sklizeň na obyvatele 232 kilogramů. Přitom spotřeba činila jen 84 kilogramů na obyvatele a rok. Oproti tomu předloni byla sklizeň 58,4 kilogramu a spotřeba 69,5 kilogramu.
Podobná čísla zveřejnilo také ministerstvo zemědělství v takzvané Zelené zprávě ministerstva zemědělství, která mapuje stav českého zemědělství nejnověji za rok 2019.
Ze Zelené zprávy přitom vyplývá, že soběstačnost například čerstvé zeleniny se dlouhodobě pohybuje pod 40 procenty. V roce 2019 činila 35,5 procenta. Nejvíce se dovážely melouny (15,6 %), rajčata (15 %), salátové okurky (11 %), cibule (11 %), sladká paprika (8 %) a mrkev (7 %).
Například u ovoce se sklizeň rok od roku výrazně liší. V roce 2019 se proti předchozí vyšší úrodě snížila více než o čtvrtinu. I v porovnání s pětiletým průměrem se podle zprávy jednalo o sklizeň spíše podprůměrnou.
Velice nízkou soběstačnost pak mají podle zprávy ministerstva hrozny. Z hroznů sklizených v Česku lze totiž získat asi 625 tisíc hektolitrů vína, což je přibližně 30 procent roční spotřeby vína v tuzemsku.
„Nedostatek domácí výroby vína byl i v roce 2019 řešen vysokým dovozem, který činil 1 482 tis. hl vína, tj. o 5,6 % více než v roce předchozím, v hodnotě 5,3 mld. Kč,“ uvádí zpráva. V roce 2019 byly největšími dodavateli vína do Česka Itálie, Španělsko, Maďarsko a Slovensko.
Soběstačnost vepřového masa je podle Zelené zprávy o něco vyšší, než ukazují čísla statistiků, i tak se ale dlouhodobě pohybuje pod 55 procenty.
Výše uvedené potraviny by tak z domácí produkce povinný 55procentní podíl nebyly schopny pokrýt ani teď, ani za rok. Podle návrhu Radima Fialy (SPD) by navíc tento podíl průběžně rostl, a to o tři procentní body ročně až do roku 2028, kdy by činil minimálně 73 procent.
„Spektrum zemědělských komodit, u nichž ČR nedokáže zabezpečit dostatečný podíl z domácí produkce, je poměrně široké, i pokud bychom měli dosáhnout jen startovacích 55 procent,“ potvrzuje pro on-line deník Aktuálně agrární analytik Petr Havel.
„Soběstačnost ČR nižší než 30 procent je podle Zelinářské unie ČR například v produkci okurek, rajčat, květáku, kedlubnů nebo česneku, naopak v případě cibule nebo brambor je aktuální soběstačnost vyšší než oněch 55 procent.
Obdobná situace je v produkci ovoce – soběstačnost u dominantního ovoce, tedy jablek, se sice pohybuje kolem 60 procent, to je však spíše výjimka.
Řada dalších druhů, například meruněk, je hluboko pod vytčenými 55 procenty, některé druhy, jako je třeba rybíz, angrešt a podobné druhy, se v ČR aktuálně pěstují jen ve velmi malé míře,“ vysvětluje analytik.
Havel přitom varuje, že situace se s postupujícími roky spíše zhoršuje.
„Meziročně nelze, často ani o jednotky procent, produkci navyšovat, jednak jsou k tomu zapotřebí nemalé investice, jednak jsou například pro nárůst produkce ovoce a zeleniny v ČR nevhodné klimatické podmínky.
Ne všechny plodiny lze pěstovat ve sklenících. A pro ty, které pěstovat lze, je zase nutné skleníky postavit – a to je zase drahé a vyžaduje to čas, rozhodně ne jeden rok,“ vysvětluje dále analytik.
Hrozí omezení nabídky, hlásí řetězce
Většina oslovených velkých řetězců, kterých by se povinné kvóty na vybrané české výrobky dotkly, se shodují v tom, že zákon by v případě svého schválení výrazně omezil nabídku pro zákazníka.
České výrobky podle svých slov upřednostňují i bez toho, aby jim to nařizoval zákon. „Jako společnost dlouhodobě působící v České republice a na českém trhu to považujeme za samozřejmost, která podle našeho názoru není třeba řešit zákonem,“ říká mluvčí Penny Market Tomáš Kubík.
„Nerozumíme tomu, jak chce stát s vážnou tváří požadovat vyšší povinná procenta českých potravin, než je aktuální procento dostupnosti českých primárních komodit.
Návrh navíc nepočítá s volatilitou či výpadky české zemědělské produkce. Zajistit povinný podíl českého sortimentu, který na trhu není, znamená pro spotřebitele zásadní omezení nabídky.
Příští rok v lednu tak dojde k omezení sortimentu v obchodech,“ říká za prodejny Globus mluvčí Lutfia Volfová.
Podle ní se může stát, že některé komodity budou nedostatkové a některé například nemusí na trhu být vůbec – například květák či salátové okurky.
„Tato regulace může výrazně omezit pestrost nabídky v našich prodejnách. Je zjevné, že povede k horší konkurenci a to znamená zdražování a horší kvalitu pro spotřebitele,“ domnívá se šéf komunikace prodejen Albert Jiří Mareček.
„K navrhovanému zákonnému podílu potravin vyrobených v ČR nebo splňujících označení Česká potravina je třeba říci, že vzhledem k vysokým kvalitativním, ale i kapacitním nárokům na naše dodavatele jsme již dnes nuceni odebírat nemalou část našeho stálého sortimentu ze zahraničí. Dodržet takto vysoký podíl u celého sortimentu na celém trhu by proto nutně způsobilo ještě větší kapacitní potíže a v jejich důsledku tlak na snížení kvality výrobků a současně zásadní snížení pestrosti nabídky a sortimentu,“ říká za řetězec Lidl mluvčí Tomáš Myler.
Zákon není myšlen vážně, míní advokát
Kolem fungování kontroverzního zákona se přitom stále točí mnoho otázek. On-line deník Aktuálně.cz v prosinci oslovil navrhovatele Radima Fialu (SPD) s dotazy, které by pomohly systém více objasnit. Ačkoliv mu byly podle sekretariátu doručeny, doteď zůstaly bez reakce.
Obchodníci například netuší, jakým způsobem by měly zákonem stanové kvóty ve svých obchodech případně dodržovat a zda by za nedodržení padaly sankce. Obchody žádný systém pro dodržování zákonného podílu zatím nemají.
Jasné to přitom není ani z výkladu navrhovaného zákona. Ten říká, že: „Provozovatel potravinářského podniku provozující maloobchod je povinen zajistit, aby podíl vybraných základních potravin z krátkého dodavatelského řetězce uvedených v Příloze č.
1 a splňujících kritéria dle odst. 1 písm.
a) nebo b), bez ohledu na to, zda jsou způsobem dle odstavce 1 zákona skutečně označeny, prodaných konečným spotřebitelům činil v každé jím provozované maloobchodní provozovně a) minimálně 55 % v kalendářním roce 2002.“
Na sociálních sítích se proto strhla diskuse nad systémem kontroly, když se povinná procenta budou muset v obchodech prodat, nikoliv jen nabídnout.
Že předkladatelé skutečně počítají s podílem na prodaných a nikoliv nabízených potravinách, potvrzují i oslovení advokáti.
„Bojí se totiž, že jinak by obchody nabízely formálně neprodejné zboží, ale reálně by prodávaly jiné, a tím by zákon obešly,“ domnívá se provozovatel on-line právní služby Dostupnyadvokat.cz Ondřej Preuss.
„Nicméně kontrola je velmi obtížná a zákon dle mého názoru není zamýšlen vážně, nikdy nevejde v život,“ říká Preuss pro Aktuálně.cz.
Podle Preusse je zákon v rozporu s evropskou regulací volného trhu. A ta má takzvanou aplikační přednost. „Nikdo se jím tedy, i kdyby byl schválen, nebude muset řídit, respektive uspěje v odvolání proti jakékoliv sankci, kterou by byl za nedodržování pokutován,“ říká advokát.
„Jednoduše řečeno, nikdo dle mého názoru nepočítá s tím, že by se toto skutečně prakticky kontrolovalo. Byly by zde totiž absurdní důsledky, že by například v prosinci již nemohl obchod nabízet některé zboží, neb by měl vyčerpaný 'zahraniční limit' na celý rok,“ dodává.