Chtěla bych se zeptat, zda se počítá ještě s nějakým dalším supermarketem v Odoleně Vodě kromě Penny. Snad Billa? Tesco? A v případě, že ano, kdy se to plánuje a kde by měl stát. Děkuji za odpověď. A ještě toto: v Enapu na Horním náměstí mi pán u pokladny řekl, že oni budou zrušeni. Je to pravda?
Autor: Jana Květoňová | Přidáno: 9.5.2018 10:26 | Návštěvník: 5248
Dobrý denDle územního plánu může vzniknout supermarket v plochách pro občanskou vybavenost. Tento typ výstavby je možný na poli u ulice Šípková a u ulice Pražská. Na město zatím doputovala žádost o výstavbu u ulice Pražská a to na SM Tesco. Město v současné době nedisponuje kapacitou čistírny odpadních vod, záměr zatím nebyl z tohoto důvodu povolen.
Prodejna Enapa na Horním náměstí bude zatím zachována, město objekt koupilo a snížilo nájem tak, aby zde potraviny mohly zůstat. Bohužel s případnou výstavbou dalších supermarketů nebude pravděpodobně prodejna udržitelná, pokud vznikne v některém z nich samostatná drogerie, je otázkou i udržení drogerie na náměstí.
Bohužel se v reálném čase setkáváme z negativním trendem vymírání života z městských center.Tomáš Lohniský
místostarosta
Autor: Tomas Lohnisky | Přidáno: 11.5.2018 13:21 | Návštěvník: 5217
Dobrý den!Chtěla bych poděkovat stávajícímu vedení Odoleny Vody, jmenovitě paní starostce, za to, že KONEČNĚ došlo k tomu, v co jsme mnozí z nás vůbec už nedoufali! Že bude v Odolence supermarket. Jezdím autobusem kolem stadiónu, tak vidím, že se buduje Penny. Moc, moc děkuji za sebe i jiné spoluobčany, kterým vadilo, že Odolena Voda jako město žádný supermarket pořád nemá!
Autor: Zdena Knapková | Přidáno: 29.11.2016 08:34
dnes jsem si přečetl zajímavost, že Lidl má postavit novou prodejnu ve Zdibech.
Nějak nepochopím jak to, že tato vesnice prodejnu Lidlu mít bude, a daleko větší Odolka dodnes nemá nic! Za všechny ty roky jste se tu vymlouvali že jsme moc blízko Praze (Zdiby jsou blíž), že tady není velká nákupní síla (Odolka má víc obyvatel než Zdiby) a podobně. Holt je ve Zdibech asi schopnější vedení než u nás na Odolce. Jaké výmluvy nám napíšete nyní? Jsem dost zvědavý
Autor: Petr Homolka | Přidáno: 8.6.2016 09:25 | Návštěvník: 5174
Dobrý den pane Homolko,dovolte mě pokusit se ukojit Vaši zvědavost.Nevím sice které vedení považujete „za ty roky“ méně schopné než to ve Zdibech,ale pravda je taková,že nikdo z obchodních řetězců doposud neprojevil(nebo nedotáhl) do konce zájem o postavení a provozování prodejny v našem městě.
Jestliže Vás tato problematika zajímá a tím ,že píšete tak předpokládám,že ano,tak zajisté vite,že v současné době probíhají jednání s firmou provozující obchody Penny.Tato jednání se snad již podaří dotáhnout ke všeobecné spokojenosti a konečně dojde k ukojení hladu po supermarketu.Přeji krásný den.
Jiří Gorecký
Autor: Jiří Gorecký | Přidáno: 8.6.2016 10:02
Dobrý den pane Gorecký,děkuji Vám za odpověď a doufám, že se to povede. Předminulé vedení zde psalo o záměru Penny a Plusu, nic zde není. Minulé vedení nám tu psalo o záměru Tesca a Lidlu. Ani jeden zde nestojí.
Nynější vedení píše o záměru nejprve Billy, nyní je z toho opět Penny. Takže za „méně schopné“ považuji předminulé a minulé vedení a DOUFÁM že nynější vedení (včetně vás) se k nim nepřidá a obchod zde konečně bude.
Krásný den
Autor: Petr Homolka | Přidáno: 8.6.2016 10:35 | Návštěvník: 5174
Zdravím, jsem rád pane Homolko,že alespoň vy jste se zde dočkal odpovědi.Na tu moji ,zda paní starostka vždy odpověděla na každý email, který obdržela čekám marně.
Co se týká prodejny Penny tak je s podivem, že město jedná se společností, která ji zastupuje, vesele si schvaluje v radě města kroky k tomu, aby Penny vyšla vstříc s pozemky, s parkovištěm a kdoví čím ještě, ale vážení, pozemek stále patří Lidlu! Takže město jedná s někým, kdo ještě ani nekoupil pozemek, hlavně, že už ví, kam přesune zeminu.
Autor: Zeman | Přidáno: 8.6.2016 12:18 | Návštěvník: 5167
Já si prostě stále myslím, že za tím, že v Odolce není žádný supermarket, je ten pan Dvořák, který tam vlastní všechny obchody, i v Postřižíně, a který pravděpodobně nechce dopustit, aby tam taková konkurence pro jeho obchody vznikla. Možná jsem vedle jak ta jedle, ale všude vznikají Penny a Lidly a Billy a kdeco jako houby po dešti, jen v Odolce nemá nikdo zájem atd. Věšení bulíků na nos!!! Nevěřím tomu! Bude to jinak!!!
Autor: Jana Květoňová | Přidáno: 10.8.2016 09:22
Dobrý denSoučasné vedení města se chce vyhnout planým slibům, kterými se historie supermarketu v OV hemžila.
Podnikáme všechny právní i jiné kroky, aby jsem vyšli záměrům supermarketů vstříc, to doufám nikomu nevadí, ale tím pravým důkazem o realizaci nechť je sama výstavba.
Řetězce jsou soukromé společnosti a město je nemůže žádným právním postupem do výstavby tlačit. Dobrou zprávou je nabytí právní moci stavebního povolení pro společnost Penny.S pozdravemTomáš Lohniský
místostarosta
Autor: Tomas Lohnisky | Přidáno: 8.9.2016 08:12 | Návštěvník: 5188
Konzumní děti aneb Komercionalizace dětství / Consuming Kids: The Commercialization of Childhood (2008)
- Svým tématem jistě přínosný dokument, ale zpracování mi přišlo stejně povrchní jako reklamy samé.(8.4.2010)
- Hodně, především ve Spojených státech, problematické téma reklam útočících na děti je hodně vděčné téma. Každý dnes odsuzuje konzum, reklamy a vše okolo, ale málo kdo si uvědomuje, že Spojené státy si za svou situaci mohou sami svým jednáním a směrem svého vývoje, který nechtějí měnit. Rozhodně nejzajímavější jsou právě ty samotné reklamy, které Čech často nepamatuje… Jinak zpracování mohlo být mnohem lepší. Ke mě přijít dítě s tím, že Dior je nejlepší a chce jeho botičky na podpatku ve svých 5ti letech, tak si sundám svůj Diesel pásek z pravé kůže a dítě hodně rychle utíká:)) PS: dětství jsem strávil u televize a nikdy jsem podobné myšlení ani deziluzi nezažil.(11.4.2010)
- Jsem ráda za dětství se suchym klackem místo značkového meče.(7.4.2010)
- Reklamní útočníci jako démoničtí pedofilové a doktůrci Mengele, kteří mají plný sklad? Trochu silná káva… Nerad bych oponoval hlavnímu tvrzení dokumentu, že americké děti jsou v dnešní době bombardovány reklamou s nezdravou intenzitou a že reklama je vymýšlena právě tak, aby na ně co nejvíc působila. Ani tvrzení, že děti ještě nemají rozvinuté kritické myšlení, tudíž na ně reklama dopadá s větší silou než na dospělé, mi není proti srsti. Názor, že reklama mění děti i na hlubší úrovni než jen v oblasti tužeb, co za výrobek koupit, považuji za hodný diskuze. Ale… některé metody, které pro oznámení a prosazení svých názorů používá dokument Consuming Kids (dále jen CK), si také nezadají s demagogickou propagandou. Na počátku si CK vystačí s pouhým naléhavým opakováním a omíláním toho, jak je reklama pro děti všudypřítomná. Důstojné dokumentu to není, ale za lež to považovat nelze. Horší je to již s různým emotivním přirovnáváním. Přemýšlejme: když nějaký politik hlásá vyhlazování Židů, je vhodné jej přirovnat k Hitlerovi? Myslím, že ano. Když se reklamníkovi i pedofilovi hodí pro dosažení svých cílů porozumění dětem, je na místě dát mezi ně „=“? Myslím, že ne. Útoků na emoce je tu více, což je u dokumentu s politickým cílem pochopitelné, musí přece svého diváka nejenom přesvědčit, ale i zagitovat. Nicméně mě trochu překvapuje, že jde o cíl velmi konkrétní. A jak se útočí? Máme tu třebas proměnu preferencí dětiček, pokud jde o vytoužené povolání, doloženou však pouze „osobním pocitem“ jednoho dětského psychologa a bez výzkumu, zda-li tyto tužby přetrvávají do budoucna. Dalším prohřeškem proti dokumentaristické etice je používání obrazového materiálu buď mimo původní kontext nebo dokonce přímo proti němu. Použité seriály a filmy ve skutečnosti totiž posuzování kvalit člověka podle toho, jakou značku hadrů nosí, nepodněcují, ale zesměšňují. Ano, mohly by být užity jako ilustrační materiál toho, že taková věc se děje, jenže CK nás chtěji přesvědčit, že se děje kvůli filmům a seriálům samotným (jež jsou nasáknuté reklamou, reklama se tím vine jak červená nit). Svá tvrzení dokument chytře dokládá tam, kde to lze učinit relativně snadno a tam, kde je to těžší, prostě k dokazování mlčí a jelikož se předtím tak snažil, divák dost možná uvěří. Tak tu máme kauzálně pospojovanou reklamu a obezitu, reklamu a násilí, reklamu a morálku… Subjektivovi nelíbí. Co se mu naopak líbilo, byla část věnovaná výchově dětí a rozvoji jejich intelektuálních a motorických schopností, s tím spojená (ne)účinnost všelikých výukových DVD. Za kterými samozřejmě stojí masivní reklama (tentokrát kupodivu zamířená na kriticky uvažující rodiče). Za vyloženě zajímavou a v samé podstatě zvrhlou pak považuji metodu výběru politiků, jejichž proslovy ve vztahu k tématu dokument obsahuje a jež jsou zvoleny tak, aby ukázaly onoho politika jako nezodpovědného hazardéra s láskou k penězům, který riskuje morální a duševní zdraví budoucí populace. A kteří to dle CK dělají? George W. Bush, konzervativní republikán, Ronald Reagan, konzervativní republikán. Aaaha, tak odtud taky vane větřík. Nezapomeňte, tento dokument myslí hlavně na děti, jako Jihočeské matky. Ale má i dost světlých míst.(17.3.2010)
- Konzumní děti aneb komercionalizace nejen u dětí, ale celé společnosti, co k tomu dodat. Žijeme to v divné době, v globální přetechnizované, technokratické, konzumní společnosti. Že se tohle všechno děje už dlouho a to nejen v USA (v baště veškerého světového dění, které se přenáší jako epidemie na celý svět), aniž by si toho někteří možná všimli, to všichni víme o to víc nechutné a smutné je že v tomto neutuchajícím byznysu je využíváno právě bezbranných dětí nebo seniorů, tito dvě skupiny jsou jako kořist nejvhodnější a také nejzranitelnější. Možná si člověk řekne, že děti mají přeci rodiče a že ten a onen rodič za něj přeci zodpovídá, není to však tak jednoduché, rodič s ním jednak nemůže být pořád a nakonec i ten rodič leckdy a to úplně snadno podlehne této všudypřítomné masírce, buď na to mám a děcku to koupím, nebo nato nemám a nic mu nekoupím, o to horší a obtížnější je, pak to tomu děcku vysvětlit, viz příklad proč to Pavlík od nás ze školy má a my nebo já ne, my jsme nebyli v tomto ohledu o moc jiní, také jsem nedostal vše na co jsem si ukázal, dnes to ostatně u některých rodičů vidím jak se snaží děcku v obchodě kolikrát bezradně vysvětlit, proč právě ne, že už si něco podobného dostal, že to nebudeme kupovat dvakrát, že doma máme to a to a že když budeš hodný, dostaneš to zítra, jen zřídka kdy uslyšíme odpověď nemám-e peníze. Co to že si stále víc lidí myslí že reklama je jen obyčejný podvod, v Česku obzvlášť, viz třeba různé obchodní letáky nebo gigantické slevy 10, 20 až třeba 80%, denně se s tím setkáváme, ať už prostřednictvím televize, rádia, internetu nebo již ze míněných obchodů a supermarketů. Nenasytní obchodníci, psychologové, sociologové, dravé nadnárodní společnosti-korporace, prezentace něčeho, výbušný marketing nebo manipulace s veřejným míněním, např. propagace za kterou by se nemusel stydět ani její duchovní otec E. Bernays, agitace, to vše závíní jakousi novodobou „propagandou“. Co ale s tím? Z dokumentu se to krom všeobecně známých fakt jaksi nedozvíme. Kam až to ale může směřovat? Existuje nějaký účinný obranný prostředek? Lidi magořej, reklama se projevuje i na samotném zdraví, přibývá obézních lidí, různých nových, někdy dokonce nevyléčitelných nemocí. Reklama je jako špatný sen, je prostě všude, reklamu beru, když je dobře udělána, když je s ní slušně nakládáno a když je šikovně využívána v nějaký užitečný prospěch, bohužel čím dál tím víc jsem toho dojmu, že je kolikrát až nechutně podbízivá, zneužívána v něčí prospěch apod. Zajímalo by mě kdyby se jednoho dne reklama neobjevila v televizi a na ulicích, co by to s lidmi vůbec udělalo:) ps; Po shlédnutí tohoto dokumentu, jsem opravdu rád za to v jaké době jsem vyrostl a za to že jsem vůbec zdráv, jen občas lehce unaven:-) Zajímavý komentář : Subjektiv a Freemantle—-pod tuto větu, která hovoří za vše, bych se podepsal: Jejich výsledkem je všudypřítomná reklama, která má jediný cíl – podvědomě přeměnit děti útlého věku v profesionální konzumenty, zákazníky, kteří budou udržovat efektivitu trhu, zvyšovat prodej a plnit kasy společností. — Když už tak pěkně od mala, vychovávat si novou klientelu. Komentář zde jako 24 v pořadí…(17.4.2010)
Koronavirus a storno dovolené: Jaké máte možnosti?
Koronavirus způsobující onemocnění COVID-19 se dál šíří po celém světě. Jaká jsou práva zákazníků, kteří mají zakoupený a mnohdy zaplacený zájezd?
V současné době je v České republice vyhlášen nouzový stav, v rámci kterého je našim občanům zakázáno vycestovat ze země, s výjimkou osob, kterým byla udělena výjimka.
S jakými situacemi se nyní zákazníci cestovních kanceláří mohou setkat?
Máte zakoupený zájezd, který se má uskutečnit v nejbližší době (kdy lze očekávat, že dosud bude platit nouzový stav)
Na zájezd v situaci, kdy platí zákaz vycestování, skutečně odjet nemůžete. Podle advokáta Ondřeje Preusse, zakladatele služby DostupnýAdvokát.cz, by se ještě donedávna mohla cestování kancelář bránit s odkazem na vyšší moc.
„Na základě směrnice EU však český zákon zakotvil ustanovení, které upravuje situaci, kdy má zákazník právo na odstoupení od smlouvy, aniž by musel zaplatit storno poplatek,“ dodává Preuss.
Jde právě o situaci již v předchozím článku zmíněných nevyhnutelných a mimořádných okolností majících zásadní vliv na poskytování zájezdu. Za tyto okolnosti je pandemii koronaviru možno považovat.
Zrušení zájezdu kvůli koronaviru
Odstoupení od smlouvy ale není jedinou variantou řešení. Pokud cestovka zájezd zruší proto, že ho nedokáže realizovat, smlouva zaniká a máte též právo na vrácení zaplacené ceny, a to bez uplatnění stornopoplatku.
„Pokud cestovka sama zájezd zruší, protože nemůže své služby poskytnout, tak mají klienti nárok na vrácení plné ceny. Podobně to platí i pro zrušení ze strany zákazníků, pokud se má odlet či odjezd z ČR konat v době zákazu vycestování,“ potvrzuje právnička AK eLegal Alžběta Kokešová, která se specializuje na právo v marketingu a e-commerce.
Podle advokáta Ladislava Drhy se u smluv o zájezdu jedná o tzv. fixní závazek, který je určen jasně vymezeným termínem zájezdu.
„Není možné se tedy odvolávat na případné poskytnutí náhradního, zcela neurčitého plnění v budoucnu, tedy poskytnutí nějakého termínu náhradní dovolené někdy v příštím roce,“ míní Drha.
Neuskuteční-li se zájezd, nebude zákazník od smlouvy odstupovat, ale v důsledku nemožnosti plnění dojde k zániku smlouvy. Právo na vrácení ceny musí ale zákazník u cestovní kanceláře řádně uplatnit, upozorňuje advokát.
Pozor na odjezd z jiné země
„Jiná situace ale nastane, pokud zákazník uzavřel smlouvu o zájezdu se zahraniční cestovní kanceláří a místo odjezdu se nenachází na území České republiky,“ upozorňuje ředitelka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová.
„Potom nejde k tíži cestovní kanceláře, že se zákazník z jiné země nemůže dostat na místo odletu či odjezdu na zájezd, a nenastanou-li jiné okolnosti, zákazník nemusí mít právo na odstoupení od smlouvy bez placení stornopoplatků,“ dodává.
Na tuto skutečnost upozorňuje i Alžběta Kokešová. „Pokud se zájezd může uskutečnit (například má být místo odletu v jiné zemi, let nebyl zrušen, na místě pobytu hotely fungují apod.
), samotný fakt, že naše hranice jsou zavřené, není automaticky důvod pro vrácení celé ceny. Cestovka totiž může být schopná své služby poskytnout,“ uvádí Kokešová.
Je-li cílovou destinací země, která není na seznamu vysoce rizikových zemí, má při stornu zájezdu cestovka právo na storno poplatky v závislosti na svých obchodních podmínkách.
Co když máte zakoupený zájezd s termínem v budoucnu, například dovolenou v Chorvatsku v létě nebo na podzim?
Má-li zákazník obavu z cestování a chtěl by od smlouvy s cestovní kanceláří odstoupit nyní, musel by zaplatit „odstupné“, tedy storno poplatek.
Odstoupit od smlouvy bez zaplacení storna by bylo možné až v okamžiku, kdy bude jisté, jaká opatření platí v době konání zájezdu jak v ČR, tak v cílové destinaci. Rizikové země jsou uvedeny na seznamu států s vysokým rizikem nákazy.
Pokud bude stále platit zákaz vycestování (a odjezd se má uskutečnit z ČR)
Toto opatření nemohla předjímat ani cestovní kancelář v době prodeje zájezdu, ani zákazník. Přesto má zákazník právo na vrácení celé ceny, protože cestovní kancelář neposkytla plnění, k němuž se zavázala. Skutečnost, že to nebyla cestovní kancelář, kdo konání zájezdu znemožnil, je bezpředmětná.
„Pokud se zájezd neuskuteční, případné již uhrazené stornopoplatky by cestovní kancelář měla vrátit, jinak by šlo na její straně o bezdůvodné obohacení,“ uvádí k tomu Ondřej Preuss.
Minimalizovat storno poplatky nebo dál čekat?
Zeptali jsme se právníků, co by doporučili klientům cestovních kanceláří, kteří jsou nyní v nejistotě ohledně zájezdů, které se mají uskutečnit v blízké budoucnosti (duben, květen, červen, červenec). Je totiž jasné, že čím dříve by chtěl klient od smlouvy odstoupit, tím nižší stornopoplatek může očekávat. A mnoho lidí se cestování i v případě, že to bude možné, zkrátka bojí.
Ladislav Drha:
V případě, že se termín zájezdu již blíží, jednoznačně doporučujeme co nejdříve kontaktovat příslušnou cestovní kancelář s žádostí o sdělení aktuálního stavu celé věci a zasláním závazného návrhu řešení situace.
Pokud je v době odjezdu dané místo (či jeho bezprostřední okolí) zasaženo nevyhnutelnou či mimořádnou okolností (jako je například šíření pandemie koronaviru), lze od smlouvy odstoupit. To je klasický případ, pod který v tomto okamžiku spadají rizikové oblasti téměř v celé Evropě a je tedy možné se na tento důvod primárně odvolat.
Ondřej Preuss:
U zájezdů, které jsou později v roce, bych doporučil klientům počkat, až bude jasné, že v době jejich zájezdu bude naplněna podmínka existence nevyhnutelných a mimořádných okolností a jejich významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu. To už je prakticky jasné o dubnu a možná i o květnu a všech destinacích.
Léto je však zatím nejisté. Máme jen jistotu, že hoteliéři, aerolinky a další podnikatelé v cestovním ruchu se budou snažit vše obnovit co nejdříve. Může to však trvat řadu měsíců. Napoví samozřejmě primárně vládami vyhlášená opatření.
Alžběta Kokešová:
Doporučila bych ještě chvíli počkat, jak se situace vyvine, i když chápu, že zákazníci takovou radu neradi uslyší.
V tuto chvíli bohužel nikdo z nás netuší, jak se bude situace dál vyvíjet, jestli se zákaz vycestování nebude vztahovat jen na některé země, jestli budou dál rušeny lety atd.
Pokud ale v tuto chvíli zákazníci stornují zájezdy, které mají být až za několik měsíců, tak se na ně uplatní standardní stornopodmínky.
Pokud se však klienti rozhodnou, že zatím zájezd stornovat nebudou a blíží se splatnost splátek, tak musí splátky hradit podle smlouvy. Cestovky navíc musí být pojištěny proti úpadku, což musí klientům při uzavírání smlouvy o zájezdu sdělit a dát potvrzení o svém pojištění pro případ úpadku.
Cestovní kancelář nabízí poukaz na dovolenou v příštím roce, musíte ho přijmout?
Ministerstvo pro místní rozvoj cestovním kancelářím doporučilo využívat vouchery na dovolené jako alternativu řešení nastalé situace. „Poukazy na zájezd jsou chráněny pojištěním pro případ úpadku cestovní kanceláře a zákazníci se tedy nemusí obávat je přijímat,“ uvádí k tomu ministerstvo.
Zároveň ministerstvo apeluje na zákazníky, aby náhradní termíny zájezdů i náhradní destinace skutečně zvažovali a byli tak solidární se spoluobčany existenčně závislými na podnikání v cestovním ruchu.
Jak upozorňuje Alžběta Kokešová, požadavek na vrácení veškerých záloh je dvousečný. „Pokud se všichni klienti rozhodnou, že chtějí peníze vrátit, může to nejednu cestovku dostat na pokraj existence, a to bez jejího zavinění,“ říká Kokešová.
Je také otázkou, zda bude cestovní kancelář reálně schopná finanční prostředky vrátit.
„Týká se to hlavně menších cestovních kanceláří, u kterých v důsledku nastalé situace hrozí, že se dostanou do úpadku,“ varuje Ladislav Drha.
Proto radí posuzovat každý případ od případu, nakonec může být přijetí poukazu ekonomičtější i jistější, přesto je samozřejmě možné chtít i navrácení ceny zájezdu.
Podle Ondřeje Preusse by mělo být možné odstoupit bez zaplacení odstupného i v případě, že cestovní kancelář poukaz nabízí. „Klient na takovém odloženém plnění nemusí mít zájem. Je však vhodné a solidární se domluvit,“ dodává Preuss.
Jak v případě odstoupení od smlouvy z důvodu, že se cílová destinace nachází v zemi s vysokým rizikem nákazy, tak při zániku smlouvy v důsledku nemožnosti plnění nemá cestovní kancelář na stornopoplatky nárok, upozorňuje Ladislav Drha. „Smlouva zanikla, tudíž ze zaniklé smlouvy nemohou cestovní kanceláře požadovat jakékoliv stornopoplatky, které si ve smlouvě strany ujednaly,“ uzavírá Drha.
Proč se kvůli dětem (ne)rozvádět
Druhá ukázka z prvního tištěného čísla časopisu se týká bolestného a přitom tak častého jevu: rozvodu dvou lidí, kteří mají ještě neodrostlé děti. Jedni tvrdí, že jizvy na dětských srdcích jsou neopravitelné, jiní namítají, že nelze žít v přetvářce. Kde je pravda?
Když jsou rodiče v krizi, děti nejvíc trpí rozepřemi, které se neustále vracejí, nekončí smířením a znatelně ničí oba rodiče i rodinnou pohodu. Řešení značka ideál? Rodiče najdou novou cestu, jak spolu žít, a můžou tak zase tvořit víceméně harmonický rodičovský tým.
Hledání té cesty je ale pořádná práce na vztahu a na sobě a vede těmi nejužšími uličkami a temnými komnatami. A navíc k ní není univerzální mapa. V pořadí druhou optimální odpovědí na krizi rodičů je rozvod, který ovšem nebude destrukcí rodiny, ale naopak umožní rodičovské spolupráci vzkvétat svobodněji než před rozchodem.
A to bývá také pořádná práce, ve které dostává zabrat hlavně ego.
Rodina je jako souostroví, píšou autoři metody Archipelago. Jako by rodinu tvořilo několik ostrůvků a ostrovů, které jsou oddělené – a zároveň propojené. Každý z ostrovů je jiný, zvenku i zevnitř.
Jinak prožívají svět, ve stejné situaci potřebují něco jiného, jejich tělo je vede k jiným pohybům, jinak se chovají k živým bytostem i k věcem. A zároveň mají hodně společného, protože spolu tráví čas, mluví spolu, myslí na sebe, zažili spoustu stejných věcí.
Děti rodinu dlouho ve svých představách prožívají jako jediný ostrov. A když přijde rozvod, zatřese se zem. Tak silně, že se ostrov rozpadne na několik částí.
Kluci a holky příchod zemětřesení cítí. Máma se doma nějak míň směje, každá maličkost ji rozčílí, táta jim nosí dárky, i když nemají svátek ani narozeniny. Když jsou doma oba, děti nevědí, za kým mají jít. Neustálé hádky. Maminka nadává na tatínka nebo tatínek na maminku. Špatná atmosféra, a to hlavně když jsou doma oba. I tak je pro ně zemětřesení-rozvod šokující.
Pro „dobro dítěte“
Zbytky pocitu bezpečí, které dítě cítilo, když rodiče měli krizi, je pryč. Nějak rozumělo jejich vztahu, i když mohl být konfliktní a plný napětí – místo jistoty přichází dezorientace.
Dítě tuší, že na tuhle pekelně těžkou situaci nemá páku, a zakouší tak velký pocit bezmoci: „Země se třese, nemůžu s tím nic dělat a mám pocit, že to zemětřesení už nikdy nepřestane.“ Ale žene ho touha dát nějaký smysl tomu, co se děje.
A tak si pro sebe události různě domýšlí.
Často dojde k tomu (zvlášť u těch mladších do jedenácti let), že za rozvod rodičů může ono samo. A když zapříčinilo rozvod, může svým vroucným přáním nebo svým chováním zařídit, aby máma s tátou byli zase spolu.
Třeba když dnes v noci spadne hvězda, dají se určitě dohromady. Nebo když budu celý týden vyklízet myčku, určitě budou zase spolu. Rodiče říkají: „Není to tvoje vina, jen už se nemáme rádi.
“ Ale děti tomu často nerozumějí, je to pro ně příliš racionální vysvětlení.
Nejste na to sami
V případě, že už víte, že vás čeká rozchod nebo rozvod, zvažte pomoc mediátora nebo partnerského kouče. Třetí osoba, která vstupuje mezi rozcházející se pár, může zlepšit komunikaci a zmenšit dopad následků na všechny členy rodiny. Třeba nezisková organizace Espediente poskytuje bezplatné poradenství a pomoc rodinám v (po)rozvodové/rozchodové situaci.
Zažívají spoustu nových pocitů, kterým nerozumějí. Čím menší děti, tím míň jim ty pocity dávají smysl. Je pro ně těžké zorientovat se v sobě samých, což jim nahání strach. Chrání své rodiče místo toho, aby rodiče chránili je. Často fantazírují o tom, jak by mohly mamince nebo tátovi nebo oběma pomoct, aby už nebyli smutní, aby se už nehádali, aby se nezlobili.
Viní se za to, že se jim to nedaří. Tyto děti nevěnují pozornost tomu, co ony samy potřebují, ale splývají s tím, co potřebují rodiče. Když pak mají říct, jestli chtějí bydlet s maminkou, nebo s tatínkem, neodpovídají podle svých přání, ale podle přání toho, kdo se jich ptá.
Někdy chtějí děti s rodiči ještě něco zažít – ale nedokážou jim to říct nebo k tomu nenajdou ve svárech rodičů příležitost.
Jsou děti, které se několik měsíců po rozvodu rodičů otřepou, najdou znovu svůj vnitřní klid a můžou se posunout dál: jsou to ty, kterým rozvod dává nějaký smysl nebo tu bolestnou událost můžou nějak uzavřít. Když se to nepovede, zůstává neklid.
Pak je rozvod (nebo spíš to, co se děje kolem něj) pro děti dál zatěžující a dál na sebe váže spoustu energie. Zakazují si na „to“ myslet a pocity, které jsou s rozvodem spojené, tak zatlačují hluboko do sebe. Ztrácejí kontakt se sebou a také svoji zranitelnost. Pomáhá jim to necítit bolest.
Projeví se to třeba jakousi emoční zatvrzelostí, „cool“ chováním – neustále působí, že se jich nic netýká, nic je nerozhodí, z ničeho nemají strach a za nic se nestydí. Jako by neustále říkali: „No a? Co má bejt?“. Přichází agrese nebo záchvaty, zdánlivě zničehonic.
Menší děti se můžou počurávat nebo pokakávat, nebo je zkrátka chronicky bolí bříško.
Co můžete udělat
Rozvod bolí. Nejen partnery, ale i jejich děti. Má, nebo nemá tedy smysl se kvůli dětem nerozvádět? Rozhodně nemá, pokud zažívají domácí násilí nebo zneužívání. A jinak? Těžko říct – kdyby existovala odpověď, už bychom ji měli.
1. Než se rozvedete, buďte k sobě brutálně upřímní
Převezměte do puntíku zodpovědnost za svoji část vztahu. Vztah tvoří dva, je to 50 : 50. Neobviňujte se, ale prozkoumejte to a chopte se činu, který z toho vyplývá.
Upřímně se podívejte na svoji část toho, jak vypadá váš vztah teď.
Váš manžel má milenku: Co vám jeho nevěra říká o vašem vztahu k němu? Jak jste o tento vztah pečovala, chránila ho před nepříznivými vlivy, jak jste ho vyživovala a jak často jste v něm spatřovala jeho krásu?
Nebo – vaše manželka se k vám chová chladně. Slyšel jste dobře, co potřebuje, po čem touží a jaké jsou její sny? Anebo ještě jeden ze života: Máte pocit, že vás partner/ka nerespektuje.
Jak hodně respektujete vy sami sebe? Kolik opravdového respektu vnášíte do vztahu vy? Obecně se ptejte: Co přesně vám má vaše současná situace pomoct zvědomit? Selhávání je součást manželství, nikoli jeho výsledek.
Když si neodpovíte upřímně na otázky podobné těmto, pak jste neudělali dost.
2. Pusťte k sobě skutečnost, že i po rozvodu stále zůstáváte rodinou
Nebudete už partneři, ale rodiči svých dětí zůstanete napořád. Možná je bude vychovávat ještě někdo jiný, ale jedinými rodiči jste vy. Vazby mezi vámi budou jiné a budete muset najít nový, pro děti smysluplný způsob setkávání a spojování. Pořád budete a zůstanete v mnoha ohledech souostrovím.
3. Ověřujte si, jak dostupní jste svým dětem
Věnujte tomu pozornost i přesto, že sami procházíte těžkým obdobím. Vnímáte jejich starosti a radosti? Jste občas naladěni jen a jen na ně? Jestli ne, je tu někdo jiný, s kým vaše děti zažívají klid a bezstarostné chvíle? Kamarádi, prarodiče, tety a strejdové můžou být v této fázi hodně důležití. Spousta dětí čelí velké samotě.
Senát PČR: Stenozáznam 16.04.2020
Předseda Senátu Miloš Vystrčil: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, já si spíše dovolím takové dvě obecné poznámky s tím, že potom už je nebudu opakovat při projednávání těch dalších zákonů, ale protože paní ministryně tady dnes také zastupovala pana premiéra, tak bych si zároveň dovolil ji zdvořile požádat, aby tyto věci, co tady budu říkat, pokud to uzná za vhodné, opravdu na vládu přenesla.
Ta první věc, kterou chci říci, je, že my jsme dnes v mimořádné situaci, kdy vy jste nuceni často zákony vymýšlet přes noc, není na to tolik času, neprochází to různými připomínkovými řízení, z čehož nutně plyne, že ty zákony, které potom předkládáte do sněmovny, nemohou být úplně dokonalé, nejsou kvalitní, děje se to, že v té sněmovně jsou potom dopracovávány.
Následně potom přichází k nám do Senátu. Protože to takhle je, tak Senát dělá dvě věci, snaží se vytvořit nějaký časový prostor pro to, aby ještě bylo možné před jednáním Senátu zákony projednat a příp.
opravit či upravit, proto jsme například projednávali před týdnem pouze tři zákony, aby na ty ostatní, které jsou také nekvalitní, jako byly ty první tři, já se omlouvám, že to říkám, tak to bylo, tak byl nějaký čas na to, abychom případně některé věci ještě mohli opravit a upravit. My jsme 25.
března se souhlasem všech předsedů klubů a se souhlasem všech předsedů výborů řekli, že pokud si vláda bude myslet, že by bylo dobré ještě nějaké zákony nějakým způsobem doupravit, že jsme připraveni k jednáním, i neformálním jednáním.
Já nemám zprávy od žádného předsedy výboru, že by k nějakým, kromě formálních jednání, na výborech došlo, k tomu, že někdo řekne, podívejte se, my po Poslanecké sněmovně, s tím, co z ní vyšlo, nejsme spokojeni, pojďme se bavit, jak to ještě opravíme v Senátu, protože jsme v úplně mimořádné situaci.
My ještě na některé věci jsme zapomněli. Ale byli bychom rádi, aby se tam dodělaly.
Nevím, zda tomu bylo tak například u tohoto zákona, protože tady teď máme pozměňovací návrhy, které jsou podobné nějakému švédskému stolu, teď vy si, paní ministryně, z toho budete vybírat, proč jste si nevybrala už dopředu, proč jsme to nemohli projednat tak, aby to bylo co možná nejlepší, byť to nebude kvalitní.
To znamená, ta moje první obecná poznámka, zdůrazňuji, že opakovaná, prosím pěkně, Senát má zájem na tom, aby zákony byly co možná nejlepší a kvalitní, aby pomohly překonat tu těžkou situaci. Jsme připraveni se o tom bavit i mimo standardní jednání.
Ale nemůžeme se o tom bavit tak, že bude telefonovat předseda výboru nebo předseda klubu nějakému ministrovi, aby se ho zeptal, jestli náhodou by neměl čas na to, aby se s ním o tom pobavil, nebo nějaký náměstek. To musí jít z druhé strany. Buď to z té druhé strany půjde, nebo to nepůjde.
Já nemám zprávy o tom, že by to nějak intenzivně z té druhé strany přicházelo, že by někdo z druhé strany, to znamená z té vlády, chtěl nějakým způsobem ještě některé věci opravit, protože si uvědomil, že na to měl málo času, tudíž se tak nemohlo stát v rámci toho jednání ve vládě nebo v Poslanecké sněmovně. Velmi prosím, zvažte ještě jednou tuto nabídku, opravdu se k ní zkuste postavit jinak, než se k ní doposud stavíte.
Ten nouzový stav ještě nějakou dobu bude trvat, možná ještě k některým zákonům bude potřeba se o tom bavit. To je moje první věc, kterou tady mám. Troufám si říct, že takový pozitivní postoj k té spolupráci měla naprostá většina senátorek a senátorů.
Opravdu, opakuji se, nemám pocit, že by si to někde významně z té vlády uvědomil, minimálně, je vás velmi málo. Jediné, co můžu v této chvíli udělat, je, že v tomto smyslu, teď mířím k těm třem zákonům, které jsme probírali před týdnem, musím se pozitivně vyjádřit k paní ministryni Maláčové.
Ta jediná se starala, zajímala, bavili jsme se dopředu o tom, jakým způsobem a co budeme projednávat.
Teď druhá věc, kterou k tomu mám, zase se týká dnes jenom tří zákonů, dva o nájmech, jeden o cestovním ruchu. Ty zákony jsou často psány způsobem, kterému fakt nerozumím, to je tak, že staví lidi proti sobě, skupiny lidí proti sobě. Nájemce a nájemníky. Zákazníky a pořadatele zájezdů.
Staví je proti sobě, aniž by jakkoli tu skupinu, kterou potom, řekněme, tím zákonem znevýhodníme, zároveň nějak sanoval, říká jenom, my vám potom někdy pomůžeme. My ten program připravujeme. Aby bylo jasné, o čem mluvím. V tomto případě je to jasné.
My vlastně pomáháme nájemníkům tím, že část té odpovědnosti přenášíme na pronajímatele, s tím, že zároveň pronajímatelům ale nenabízí stát žádnou pomoc v tomto daném okamžiku, kdy my to projednáváme.
Když se o to zajímáme, zjistíme, že na MPO se připravuje nějaký program, který by v nějakém okamžiku měl udělat naprosto logickou věc, a to je, když jsme se rozhodli nějaké skupině lidí, z cestovního ruchu, z bytového, řekněme, hospodaření, pomoci, protože jsou v situaci, kterou nezavinili, tak kde je ten podíl toho státu, kde je ta pomoc toho státu? Ten stát pomáhá podnikům, kurzarbeit vymyslel, stát pomáhá OSVČ, vymyslel kompenzační bonus. Kde je pomoc toho státu v případě bydlících a pronajímajících? Kde je pomoc toho státu v případě těch, co pořádají zájezdy, a těch, co si je zaplatili? Kde je? Zatím nikde není, ty zákony máme projednat, s tím, že jediné, co se dozvíme, je, my to připravujeme. Když to jde bez tohoto, tak v té společnosti vzniká úplně zbytečné napětí, které následně vy budete sanovat nějakými dalšími programy, o kterých dnes my, když o tom máme hlasovat, nic nevíme, a pak samozřejmě jediná možnost, jak my můžeme reagovat, je, že se snažíme těm, co jsou nějakým způsobem v tom zákoně, řekněme, potlačeni, pomoci. Viz ten pozměňovací návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kdy říkáme, dobře, jestliže dnes stát tlačí na to, nebo ten zákon tlačí na to, aby ta odpovědnost přešla více na pronajímatele, oni byli znevýhodněni, tak my chceme státní záruku. To je v zákoně, v pozměňovacím návrhu. Zrovna tak v případě cestovního ruchu, kdy vlastně část problémů cestovních kanceláří se přenáší na bedra klientů.
Já tedy za sebe, abych nějak skončil svoji obecnou poznámku, chci jenom říct, že chci velmi poprosit, aby tímto způsobem jsme zákony nepsali, abychom lidi proti sobě nestavěli zákony, nezpůsobovali vznik nějakých napětí, které je úplně zbytečné.
Můj názor je, že není možné, aby stát v těchto případech neřekl, ale já vám pomůžu, pomůžu vám tímto způsobem, zároveň s tím, jak předkládá zákon. Protože ti lidé za to fakt tentokrát nemohou. Nemohou za to, že tady vznikla nějaká nařízení, která jim neumožňují otevřít kadeřnictví, nebo neumožňují platit nájem atd.
To, že se tak neděje, je velká chyba, my potom dostáváme stovky emailů, kdy jedna skupina nám říká, udělejte a), druhá skupina nám říká, udělejte b). A obě mají pravdu. Protože tam chybí to c), to je ta pomoc toho státu, který řekne, ano, jsme v problému, tak problém rozložíme na nájemce, pronajímatele a stát. A v tomto případě my dnes… Třeba při tomto zákoně stát chybí.
Jako mi chybí u toho zákona o cestovním ruchu. Není tam, odpověď je, on tam jednou bude, my už něco připravujeme. To my přece nemůžeme v tomto okamžiku tušit, nemůžeme vědět, jak to vypadá. To je moje obecná poznámka.
Už nebudu mluvit v tomto smyslu k cestovnímu ruchu, už nebudu mluvit v tomto smyslu k tomu dalšímu zákonu o nájmech. Říkám to tady najednou jako jednu svoji obecnou připomínku.
A úplně na závěr, můj názor k tomu, jak bychom se k zákonům měli postavit, jsou to všechny tři zákony, dva o nájmech, třetí o cestovním ruchu.
Já si myslím, že nemáme jinou možnost než nakonec zvolit tu nejlepší z těch špatných možností, to znamená, těm, co jsou vlastně určitým způsobem biti za to, jak ten zákon je postaven, což jsou v našem případě třeba pronajímatelé atd.
, tak pomoci, to znamená, říci, dobře, my chceme, aby tam nějaké garance stát dal, přijmout pozměňovací návrhy, které půjdou v tomto směru.
Jestli stát to potom ještě napraví nějakými dalšími dotačními programy, tak to bude jedině dobře, protože my potřebujeme, aby podnikatelé a lidé, kteří dnes zaměstnávají pracovníky, měli nějakou jistotu, věděli, že se na stát můžou spolehnout. Ze zákonů, které my projednáváme, na mě to takhle nepůsobí.
Děkuji za pozornost.