Muž v jednom z polských ghett, asi 1940. (Foto: Harry Lore, courtesy of USHMM Photo Archives)
- Začátek okupace: 1. 9. 1939
- Osvobození: jaro 1945
- Počet obyvatel před válkou: přibližně 30 000 000
- Počet Židů před válkou: přibližně 3 000 0000
- Celkem židovských obětí: přibližně 2 700 000
- Celkem obětí: přibližně 6 200 000
Meziválečná tzv. druhá Polská republika byla domovem pro přibližně tři miliony Židů, což představovalo bezmála 10 % její celkové populace. Po Sovětském svazu šlo o druhou největší židovskou komunitu v Evropě.
Hlavní město Varšava, jejíž každý třetí obyvatel byl židovského původu (podobně jako v dalších velkých městech Krakově, Lodži, Lvově či Lublinu), pak byla ve 30. letech druhým největším židovským centrem na celém světě.
Hustota židovského osídlení vzrůstala směrem od západu na východ země, nejvyšší tedy byla na území, které do konce první světové války náleželo do rakouského a ruského záboru. Z hlediska profese se většina polských Židů zabývala obory souvisejícími s obchodem a průmyslem.
V polské společnosti představovali Židé specifickou skupinu, lišící se od většinové populace tradicemi, kulturou i jazykem. Na rozdíl od Ukrajinců, Bělorusů či Němců žijících v Polsku nehájil jejich práva žádný sousedící stát. Přes politickou loajalitu byli z převážné části neasimilovaní, a vytvářeli tak v polské společnosti spíše paralelní než integrovanou komunitu.
Rodina Magidových ze Snipišoku, předměstí Vilny, asi 1910. (Foto: Genya Markon, courtesy of USHMM Photo Archives)
Zatímco levicové politické strany meziválečného Polska se vyhýbaly otevřenému antisemitismu a snažily se udržet příznivé vztahy alespoň s levicově orientovanými židovskými politiky (např. socialistický Bund), katolická pravice a národovci (národní demokraté – tzv.
endeci) viděli řešení židovské otázky v Polsku ve vytlačení Židů ze společnosti, případně i jejich vystěhování ze země. Ve 30. letech 20. století ruku v ruce s rostoucím vlivem pravicových stran zesílily antisemitské nálady a byla zavedena některá protižidovská opatření – tzv.
numerus clausus (omezený počet míst pro židovské studenty na vysokých školách), zavedení lavicových ghett v učebnách, hospodářský bojkot, omezení přístupu Židů k určitým povoláním, jejich vytlačování ze státní správy, školství či armády, fyzické napadání atd.
Spektrum židovských politických organizací sahalo jak od levice (Bund) k pravici, tak od náboženských tradicionalistů (Agudas Israel) k sekulárním modernistům (sionisté, socialisté).
1. září 1939 bylo Polsko napadeno vojsky nacistického Německa, které brzy obsadilo větší část země; východní část na základě tajného bodu německo-sovětské úmluvy (paktu Ribbentrop-Molotov) obsadil Sovětský svaz. V říjnu 1939 nacistické Německo anektovalo větší část západního Polska včetně města Lodž.
Toto území se stalo novou německou provincií Warthegau (vartská župa). Severozápadní cíp Polska se stal součástí Pruska. Do Německa bylo zahrnuto také Horní Slezsko. Ve stejné době byl zřízen také tzv.
Generální gouvernement (Generalgouvernement, GG) zahrnující střední (včetně Varšavy) a jižní část předválečné Polské republiky. Do jeho čela byl postaven gubernátor Hans Frank a hlavním městem Generálního gouvernementu se stal Krakov.
Podle nacistických představ měly být zlikvidovány veškeré polské elity a Generální gouvernement měl sloužit jako zásobárna levné pracovní síly, kterou by bylo možné vykořisťovat pro nacistické expanzivní cíle.
O necelé dva roky později, po napadení Sovětského svazu v červnu 1941, zabralo Německo také východní část Polska dosud okupovanou Sovětským svazem. Oblast okolo města Lvov se po německém útoku na SSSR stala součástí Generálního gouvernementu. Okolí Bialystoku severovýchodně od Varšavy bylo připojeno k Německu jako samostatný administrativní celek.
Muži v ghettu Piotrkow Trybunalsky, říjen 1942. (Foto: Ben Jachimowicz James, courtesy of USHMM Photo Archives)
Prvním krokem k systematické likvidaci židovského obyvatelstva bylo zřizování ghett. První bylo založeno už v říjnu 1939 v Piotrkowě Trybunalském ležícím na území Generálního gouvernementu.
V únoru dalšího roku následovalo ghetto v Lodži a v říjnu 1940 bylo zřízeno největší ghetto ve Varšavě (shromážděno zde bylo téměř půl milionu Židů). Další velká ghetta vznikla v Krakově, Tarnowě, Sosnowci a na dalších asi 650 místech.
Funkcí ghett bylo shromáždění Židů předtím, než byli deportováni do vyhlazovacích táborů. Ghetta však sloužila také k nepřímé fyzické likvidaci (vysokou úmrtnost způsoboval především hladomor, nemoce a vyčerpání). Zároveň byli Židé v ghettech využíváni na nucenou otrockou práci.
Spolu se zřizováním ghett vydala civilní správa GG také řadu nařízení zbavujících Židy většiny práv a omezujících jejich postavení: pracovní povinnost, vytváření tzv. židovských rad (judenratů), nařízení o povinném označení Davidovou hvězdou atd.
Lidé v Krakowském ghettu rozbíjí nábytek na otop, 1941. (Foto: Archiwum Panstwowe w Krakowie, courtesy of USHMM Photo Archives)
Na území bývalé Polské republiky zřídili nacisté šest vyhlazovacích center. Způsoby masového zabíjení testovali již od podzimu 1941 v Osvětimi a ve vyhlazovacím táboře Chełmno nad Nerem.
Od jara 1942 se pro vyhlazování Židů začínají používat další tábory smrti: Bełżec, Sobibór, Osvětim II-Birkenau a v létě 1942 vzniká vyhlazovací tábor Treblinka. Na podzim je uvedeno do provozu vyhlazovací zařízení v Majdanku u Lublinu.
Zatímco Osvětim a Majdanek plnily vedle vyhlazovací funkce také roli koncentračních a pracovních táborů, zbývající čtyři tábory fungovaly výhradně jako továrny k vraždění Židů a Romů z Polska a dalších evropských zemí.
Ulice v Tarnově, krátce po obsazení Polska německou armádou, říjen 1939. (Foto: Valerie Rollins, courtesy of USHMM Photo Archives)
V průběhu roku 1943 nacisté postupně ve vyhlazovacích táborech likvidovali v rámci akce nazvané Erntefest (Dožínky) obyvatele ghett na území Generálního gouvernementu a v pobaltských státech.
Jediným ghettem, které bylo zachováno až do léta 1944, byla Lodž.
Ke konci roku 1944, kdy již byla většina evropských Židů vyvražděna, byly likvidovány také poslední tábory smrti a dosud žijící vězňové byli evakuováni na západ v tzv. pochodech smrti.
V předválečném Polsku žilo podle odhadů asi 50 000 Romů. Většina z nich kočovala, asi čtvrtina z nich byli usazení.
Území Generální gouvernementu coby čistého životního prostoru pro Němce mělo být stejně jako o Židů očištěno i od všech Cikánů.
Vyhlazování romských obyvatel polských obcí probíhalo v letech 1942-1944 formou organizovaných masakrů i v desítkách koncentračních a vyhlazovacích táborů. Celkem zahynulo 30 000-35000 polských Romů.
Hlavní ulice lodžského ghetta, 1940-1941. (Foto: Walter Genewein, courtesy of USHMM Photo Archives)
Chování polského obyvatelstva vůči židovským uprchlíkům z ghett a těm, kteří přežívali válku v úkrytech, bylo problematické, ať již z důvodu strachu pomoci (hrozil za to trest smrti) či antisemitského naladění.
Vedle případů pomoci ukrývajícím se Židům či sporadické spolupráce židovských a polských odbojových organizací (např.
během povstání ve varšavském ghettu nebo také akce agenta Armii krajowej a polské exilové vlády Jana Karského, který tajně navštívil varšavské ghetto a tábor Bełżec a napsal vyčerpávající zprávu o vyhlazování polských Židů, kterou převezl na Západ) docházelo často k udávání a vydírání Židů ze strany polských obyvatel či dokonce k fyzickému napadání a přímé spolupráci místního obyvatelstva s nacisty na vraždění židovských obyvatel, jako například v červenci 1941 v městečku Jedwabne a dalších lokalitách na východě Polska.
Od počátku německé okupace vznikaly v Polsku ilegální židovské organizace orientované jak na sociální svépomoc, tak i na ozbrojený odboj.
Historik Emanuel Ringelblum shromažďoval materiály pro pozdější tajný Archiv varšavského ghetta, který se po válce stal hlavním zdrojem informací o tragickém osudu varšavských Židů.
V květnu 1940 vznikla charitativní organizace Židovská sociální svépomoc (Żydowska Samopomoc Społeczna), jež poskytovala sociální pomoc Židům živořícím v ghettech a distribuovala potraviny zakoupené z velké části z prostředků Jointu, zastřešující organizace amerických židovských pomocných výborů. Odbojové organizace vznikaly v lodžském ghettu, ve Vilniusu, Krakově, Bialystoku a na dalších místech. V létě 1942 byla spojením několika organizací založena Židovská bojová organizace, působící zejména ve varšavském ghettu. Tamtéž vznikl i Židovský vojenský svaz.
Příslušníci židovské a litevské stráže u vchodu do vilenského ghetta, 1941-1943. (Foto:William Begell, courtesy of USHMM Photo Archives)
S likvidací polských ghett a deportací jejich obyvatel do vyhlazovacích táborů se ve zvýšené míře objevovaly projevy organizovaného odboje a začalo docházet k ozbrojeným povstáním v ghettech a vyhlazovacích táborech.
K ozbrojenému odporu došlo v lednu 1943 v ghettu v Częstochowě a ve stejné době vypukla první vzpoura ve varšavském ghettu.
O tři měsíce později vypuká ve varšavském ghettu jako reakce na německé snahy o jeho konečnou likvidaci několikatýdenní povstání, jeden z nejvýznamnějších aktů židovského odporu proti nacistům vůbec.
V srpnu 1943 došlo k povstání ve vyhlazovacím táboře Treblinka a v bialystockém ghettu, v říjnu v Sobiboru a o měsíc později v pracovním táboře v Lublinu. V lednu 1944 povstali Židé v táboře smrti v Chełmnu, v říjnu téhož roku se vzbouřili příslušníci sonderkommanda (obsluhujícího plynové komory) v Auschwitz-Birkenau.
Kozí ulice v ghettu v Częstochowě, 1944. (Foto: Biblioteka Czestochowa, courtesy of USHMM Photo Archives)
V šesti vyhlazovacích centrech na polském území zavraždili nacisté přibližně 3,5 milionů Židů. Velká část polských Židů zahynula také na podvýživu a nemoci v nacisty zřízených ghettech nebo byla přímo zavražděna při jejich likvidaci. Z původních tří milionů polských Židů jich přežilo válku asi jen 10 %.
Ještě po osvobození tady však docházelo k četným pogromům namířeným proti židovským navrátilcům. V srpnu 1945 vypukl pogrom v Krakově a dalších městech, v červenci 1946 Poláci z Kielců zavraždili 42 a těžce zranili dalších sto Židů, kteří přežili nacistickou okupaci. Počet podobných případů z poválečného období se odhaduje na více než tisíc.
Svou roli na tomto pronásledování sehrály mimo jiné i materiální důvody: někdejší sousedé obývající nyní domy a byty vyprázdněné po deportovaných Židech se obávali návratu původních majitelů. V polovině roku 1946 žilo v Polsku přibližně 200 tisíc Židů. Většina z nich se však v důsledku poválečné perzekuce a nastupující komunistické diktatury rozhodla pro emigraci.
Další emigrační vlnu posledních Židů z Polska vyvolala mohutná antisemitská kampaň v březnu 1968.
Pohřeb obětí Kielckého pogromu, červenec 1946. (Foto: Leah Lahav, courtesy of USHMM Photo Archives)
Konec levných polských potravin? – Vitalia.cz
Ambiciózní plán polských politiků udělat ze své země zemědělskou a potravinářskou velmoc Evropy začíná mít vážné trhliny. Stále četnější kauzy odhalující praktiky při výrobě polských potravin začínají totiž postupně naplňovat staré české přísloví „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. Nebo také ekonomické poučky, že krátkodobý zisk nemusí nutně znamenat dlouhodobou perspektivu.
Degradace polského potravinářství
Autor: Isifa.cz
Technická sůl v potravinách odstartovala aféru polských potravin
Perspektiva budoucího odbytu levných polských potravin, nejen na našem trhu, je v současné době díky zjištěním kontrolních orgánů týkající se kvality a výrobních technologií používaných v Polsku při výrobě potravin nepochybně výrazně ohrožena.
V podstatě lze říci, že i díky přístupu polské strany, která se zdráhá uvolňovat informace o vinících příslušných kauz, degraduje polskou potravinářskou produkci jako celek a polské zboží tak v současnosti představuje v myslích spotřebitelů fakticky plošné riziko buď nižší kvality, nebo dokonce i riziko zdravotní.
Pro Polsko je přitom zemědělství a výroba potravin významná součást hospodářství a také výrazný politický problém. Před vstupem Polska do EU pracovalo v zemědělství zhruba 30 procent lidí, a váha této komunity pro představitele státu na všech úrovních byla s váhou zemědělství, například v ČR, nesrovnatelně vyšší.
I proto měli Poláci k dispozici některé, oproti našim zemědělcům a potravinářům, nadstandardní výhody, například v případě daňových úlev směrovaných primárně do sociální oblasti, fakticky ale podporující sociálně slabé zemědělce.
Také flexibilita státních úředníků v konstrukci různých podpor tak, aby byly alespoň formálně splněny legislativní podmínky EU, byla v Polsku vyšší než u nás, a zcela jistě se tak dělo na politickou objednávku.
Zdá se však, že Polsko svůj důraz na preferenci agropotravinářského oboru přehnalo.
Je totiž nanejvýš pravděpodobné, že celou řadu podvodných jednání s cílem získat na evropském trhu především cenovou konkurenční výhodu, kryli ve jménu podpory zemědělství a potravinářství státní úředníci, například z pozice dozorových orgánů.
Minimálně v posledních dvou případech – neoprávněného použití technické soli a produkce rizikové vaječné náhražky, je zcela evidentní, že nešlo o selhání jednotlivců nebo jednotlivých výrobců, ale celého dozorového systému.
Levné potraviny za vysokou cenu
Autor: Isifa.cz
Vaječná náhražka z Polska podle tamní policie obsahuje choroboplodné bakterie i jedovaté kovy
Polsku dlouho vycházela strategie producenta levných potravin, a například naši výrobci si léta marně lámali hlavu, jak je technicky možné příslušných levných cen dosáhnout.
Přestože je díky systému státních podpor polské zemědělství a potravinářství oproti našemu v některých parametrech opravdu o něco konkurenceschopnější, je nyní kardinální otázkou, za jakou cenu bylo této konkurenceschopnosti na polské straně dosaženo.
Problém ČR přitom spočívá v tom, že jsme přímými sousedy Polska, a proto se nás také stoupající dovozy z této země nejvíce týkají.
Reakce české strany na polské kauzy je tak opravdu trochu hysterická, jak uvedl tento týden náměstek polského ministra zemědělství Andrzej Butra.
Na druhou stranu je také pochopitelná, protože tuzemští výrobci dodržující zásady výroby potravin se cítí oprávněně poškozeni tím, že bojují s konkurencí, která tyto zásady nedodržuje – a prohrávají s ní.
Všechno se zkontrolovat ani zakázat nedá
Přesto je zřejmé, že požadovaný plošný zákaz dovozů potravin z Polska není reálný.
V praxi není zjistitelné, pokud by tedy nebyly podrobně zkontrolovány veškeré potravinářské výrobky polského původu, které konkrétní výrobky nesplňují evropské technologické požadavky na výrobu.
Ani to, které se dokonce skládají z ingrediencí, jež nemají v příslušném výrobku co dělat, kdo je ještě výrobcem korektním, a kdo už ne.
Je také třeba vzít v úvahu, že problém s dovozy polských potravin nepociťují jiné členské země tak jako ČR, a případný požadavek na plošný zákaz dovozů těžko podpoří.
Do třetice je vhodné vědět, že přes veškeré problémy s polskými potravinami mají nové členské středoevropské země v rámci EU (takzvaná V 4 – Visegrádská čtyřka) mnoho společných problémů, které by také měly na půdě EU společně řešit. To může, i v neprospěch české strany, totální znevěrohodnění polské potravinářské produkce jako významného prvku polského hospodářství zkomplikovat.
Samozřejmě, zjištěné kauzy nelze házet pod stůl. A to i v zájmu Polska, které bude mít v budoucím období jistě problém minimálně v expanzi na český trh.
Emoce by se ale měly trochu zklidnit i na české straně, která by současné situace měla využít spíše k pozitivní prezentaci vlastní produkce, místo k diskreditaci konkurence.
Naopak Poláci by měli alespoň částečně revidovat svou potravinářskou legislativu, která je nepochybně benevolentnější, než ta naše či legislativa v jiných zemí EU. Jinak svou zatím dočasně získanou pozici na evropském trhu potravin ztratí – a to by byl pro Polsko opravdu velký ekonomický a politický problém.
Polské potraviny chutnají i vypadají lépe než české, ukázala ochutnávka
iDNES.cz v anketě zkoumal devět druhů výrobků – máslo, plátkový a zrající sýr, džem, tyčinky, oplatku, čokoládu, džus a pivo. Hodnotitelé rozhodli, že chuť i vzhled má o trochu lepší pět polských výrobků a pouze dva české. Jeden výrobek dostal stejný počet hlasů u obou zemí původu a jeden vzorek získal prvenství u chuti pro Polsko a ve vzhledu pro Česko.
Verdikt vyslovili čtyři šéfkuchaři tuzemských luxusních restaurací a dalších pět lidí, kteří si potrpí na dobré jídlo. Ochutnávka probíhala na tiskové konferenci u představení kuchařky určené chlapům nazvané Muži sobě.
Redakce pro ně nakoupila ve shodné cenové kategorii devět obdobných výrobků z Česka a Polska. Připravila je tak, aby nebylo poznat, z jaké země pocházejí, a rozdala hodnotitelům dotazníky, na kterých měli určit, který vzorek je chutnější a který lépe vypadá.
Vybrat devět obdobných výrobků přitom nebylo snadné. Jen některé měly na obale uvedenou zemi původu a další zase nesly pouze označení „vyrobeno v EU“, nebo jen údaj o prodejci (například plněné piškoty Figaro).
Když však operátorka na infolince uvedené na obalu výrobku nedokázala poradit, z které konkrétní země výrobek pochází, musela jít položka z košíku ven.
Dále byl problém najít shodné výrobky v přibližně podobné cenové relaci (vztažené na stejnou hmotnost), aby nebyl výsledek ankety zkreslen tím, že je výrobek z jedné země lepší jen proto, že je mnohem dražší než výrobek z druhé země.
Šéfkuchařům levné potraviny moc nechutnaly
Kvůli těmto omezením tak zůstaly ve výběru zboží většinou jedny z nejlevnějších potravin v dané kategorii, které redakce ve smíchovském Tesku našla. A právě to byl pro většinu testujících problém. Po ochutnání vzorků se většina odborníků shodla na tom, že jim nechutná ani jeden vzorek, a volit z nich ten lepší pro ně bylo obtížné.
| Dáváte přednost kvalitě, ale zároveň chcete ušetřit? Přehled všech akčních potravin na AkcniCeny.cz |
„Suroviny, které jste vybrali, nejsou žádná velká kvalita. Byly srovnatelné a nechutnaly mi,“ řekl například Jiří Štift, šéfkuchař hotelu Mandarin Oriental. „Jestli tohle lidi kupují, tak to je hrozně smutný,“ přidal se Tomáš Stehlík, který čtyři roky vedl kuchyni v Buddha-Baru a nyní šéfuje kuchařům v restauraci Na Konci.
Někteří testující dokonce odmítli určité vzorky ochutnat, protože už od pohledu nevypadaly vábně. Ve výsledném hodnocení proto není počet hlasů v kategorii chuti a vzhledu stejný.
Polské potraviny získaly více hlasů
A které výrobky ve své kategorii zvítězily? U másla, plátkového sýra, slaných tyčinek, pomerančového džusu a piva to byl polský výrobek. U džemu a sušenky vyhrál český výrobek, zrající sýr má lepší chuť polskou a vzhled český a čokoláda vyšla nastejno ve vzhledu i chuti.
V nepovinných komentářích hned dva hodnotitelé uvedli, že obě čokolády byly špatné. „Tato věc se už od pohledu chová jinak, než by se čokoláda chovat měla. Ta konzistence je podstatně měkčí, než má mít čokoláda z kakaových bobů, nebo alespoň ta, co má slušné procento kakaa,“ uvedl šéfkuchař hotelu Marriot Jan Wiesner.
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 30. června 2013. Anketa je uzavřena.
Potravinářskou komoru ČR, která hájí zájmy českých výrobců potravin, výsledek nezaskočil. „Chuť je subjektivní pocit a nevypovídá o kvalitě výrobku. Tu by dokázala určit až analýza složení výrobku.
Bohužel se také stává, že lidé kvůli zaplavení trhu levnými potravinami zapomínají na to, jak dobré potraviny chutnají.
Obecně se však člověk na nejnižší cenové úrovni může těžko setkat s něčím, co by mohlo kandidovat na hitparádu dobrých potravin,“ řekla mluvčí komory Dana Večeřová.
| 1. Máslo – chuť i vzhled Polsko2. Sýr plátkový – chuť i vzhled Polsko3. Sýr zrající – chuť Polsko, vzhled Česko4. Jahodový džem – chuť i vzhled Česko5. Slané tyčinky – chuť i vzhled Polsko6. Lískooříšková oplatka – chuť i vzhled Česko7. Oříšková čokoláda – stejné8. Pomerančový džus – chuť i vzhled Polsko9. Pivo světlé výčepní – chuť i vzhled PolskoNa podrobný rozpis hlasů i výrobků se podívejte zde. |
Konec levných potravin
S velikým zaujetím jsem si v MFD přečetla rozbor příčin náhlého nástupu hladu ve světě pana Milana Vodičky. Důvody, proč tomu tak je, ale tvoří uzavřený bludný kruh a přinejmenším vede k zamyšlení, což by měli činit především ředitelé zeměkoule. Bohatý Západ zničil zemědělství třetího světa, jinde chudí bohatnou a chtějí lépe a více jíst, ropa zdražila – zákonitě, neobnoví se ani mávnutím kouzelného proutku. Úroda je často zničena suchem, povodněmi, vichřicemi. Asi bude marné čekat, že neviditelná ruka trhu vše vyřeší – ta jen nenasytně hrabe a hrabe – viditelně však doznává trhliny, nikoli mozoly z poctivé práce. V Americe spotřebovávají velký díl úrody na výrobu paliv, ceny se vyhouply nahoru – tedy ceny všeho – bludný kruh – lidé na Dálném východě, v Jižní a Střední Americe kácejí pralesy, v lepším případě po nich vznikne zemědělská půda, ale bohužel většinou zůstanou holiny. Proč musí padat staleté stromy v deštných pralesích? Aby poskytly převzácné dřevo zbohatlíkům na přepychový nábytek a obložení honosných obydlí a úřadoven. Jenže půda po takto bezohledně vytěženém dřevu snadno podlehne nepřízni počasí, k jejímu úplnému zničení přispěje vedro, sucho, přívalové deště, dochází k jejímu splavování, sesuvům, ztrácí svou hodnotu – plíce světa tak jsou zasaženy nevyléčitelnou tuberkulózou. To je začátek nebo konec onoho začarovaného kruhu? Nedostatek paliva ztenčující se ložiska neobnovitelných zdrojů ženou nahoru ceny – všeho.
Nemusíme ale na druhý konec světa, stačí se porozhlédnout kolem sebe – v naší zemi vyrostlo obrovské množství Supermarketů, Hypermarketů, Mega a Giga. Že naše města ani trochu nezdobí obrovská skladiště, že hyzdí naši krajinu, bohužel přečasto tu nejkrásnější a nejúrodnější půdu, netřeba zdůrazňovat.
Tyto řetězce ale též poměrně rychle zdusily drobné obchůdky.
Zkusme jen sehnat český česnek – všude pouze čínský, zelenina z Itálie, ze Španělska, ovoce, ale i drůbeží játra až z Brazílie – politici toto odůvodňují potřebou pestré nabídky, ano, nelíbilo by se nám zajisté, kdybychom v obchodě dostali jen zelí, brambory, citrony a jablka, a na banány a pomeranče stáli frontu, na druhou stranu bychom měli mít na vybranou mezi českými výpěstky a těmi z dovozu. Nakonec, zkusme si představit, co se asi stane s ovocem a zeleninou než doputuje na náš stůl – borůvky z Číny, dovážené zmrazené na výrobu marmelády do jogurtůkolikrát asi cestou rozmrzly a zase zmrzly? Proč se naše čerstvé vyvážejí? Kam jde náš česnek? Kam putují naše výpěstky, též na druhý konec světa? Co se však děje, než se takové rychle se kazící zboží vydá na svou dlouhou pouť ? Ovoce je nutné sklidit nezralé, poté chemicky ošetřit proti hnití a plísním, aby bylo dobře prodejné, pěstitelé hnojí opět chemií, proti škůdcům-co jiného –zase chemie…
Což tak pokusit se sehnat pro malé dítě dobrou, zdravotně nezávadnou hračku? Ať vyvineme sebevětší úsilí, uběháme si nohy, neseženeme.
Hraček je všude nepřeberné množství, ale zase jen dovoz z Číny, totéž se opakuje s oblečením a obouváním, co na tom, že se tílko po prvním použití páře, boty po jedné procházce v dešti rozpadají? To má být ona neviditelná, vše řešící ruka trhu? A další otázka – spočítal už někdo, kolik paliva se spotřebuje na přepravu zbytného zboží z jednoho konce světa na druhý?
Pohleďme co se v zájmu trhu – podle hesla – TRHNI CO MŮŽEŠ děje v naší zemi. Trestuhodně a bezohledně se rozprodává ve většině případů úrodná půda na stavbu velkoskladů a velkoprodejen.
Bylo by možná dobré porovnat, kolik českých lidí uživí tato nevratitelně zničená půda jako fabrika a kolik jich dokázala uživit jako obdělávaná, tedy orná.
Možná někdo namítne, že v návaznosti na výstavbu marketů, silnic a dálnic vznikají další místa-zaměstnají řidiče kamionů – ano, ale je známo, že ku příkladu v blízkosti našeho města ve dvou potravinářských podnicích dělnice časně ráno naloží kamion zbožím, aby putovalo do ústředních skladů ku Praze pro razítko a poté zpátky, aby zboží bylo složeno v supermarketu – zbytečně projetých 150km. To je ale jen kapička v moři – přetížené silnice, častá neštěstí hlavně těch obrů na našich silnicích – v lepším případě končící znehodnoceným zbožím-však to pojišťovna zaplatí, v tom horším – zaplatí řidič, či účastník nehody, zdravím nebo dokonce životem. Zkusí někdo spočítat, na kolik nás to všechno přijde, než se dostane takto ošetřené zboží až k nám? Asi je to neřešitelné – musel by započítat práci těch, co vyrobí pohonné hmoty, co postaví silnice, co je vyspravují, to je právě ten bludný kruh, nekonečná řada, spojovací články? Jak jinak? Peníze, ty přece až na prvním místě.
Jen bychom si měli opět připomenout moudré rčení indiánů z kmene Creek: Až chytíte poslední rybu, až porazíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, poznáte, že peníze nejsou k jídlu.
Eva Clarová Tábor
Poznámka redakce:
K tomu lze dodat jediné. Češi, můžete-li, kupujte české zboží – potraviny, obuv, textil, domácí spotřebiče… zkrátka co jen lze. Je kupodivu i nyní mnohokrát kvalitnější nebo přinejmenším stejně kvalitní jako to dovozové. (Nedávno mne například mile překvapila široká, ne drahá a velice dobrá nabídka tuzemských elektrospotřebičů značky ETA s pěkným designem.
) Nepodpoří-li tento přístup česká vláda, tak jako to činí některé jiné evropské vlády, musíme to pochopit my sami. I když je to někdy složité, v té záplavě čínského a jiného zboží to české objevit, a bývá často i dražší, stojí to za tu námahu a vyplatí se kvalitou a také dobrým pocitem. Bude –li nás takto postupovat víc a víc, přeci jen můžeme českým výrobcům pomoci.
Maf
Nákup v Polsku? Na polovic vyjdou vepřové i kondomy
Petr Krňávek
Prémiová whisky za tři čtvrtiny, vepřová kotleta, ale třeba i balíček prezervativů za polovic. Za polskými hranicemi je v obchodech řada komodit výrazně levnějších. Za nákupy k severním sousedům jezdí lidé z Jesenicka, vyplatí se to ale i z větší dálky.
Vánoční nákupy v obchodní centru v Polsku. Ilustrační foto | Foto: DENÍK/Pavel Sonnek
Nakupovat do Polska míří zejména obyvatelé Jesenicka. Pro ty z odlehlejších částí regionu se to zdá být jasná volba. Třeba z Bílé Vody to mají do Javorníku, nejbližšího města na české straně, devět kilometrů. Polský Złoty Stok je dvakrát blíže. Podobně vzdálenost do Jeseníku je bezmála čtyřicet kilometrů, zatímco do dvakrát většího Kłodzka je poloviční.
„Z potravin se do Polska kromě pečiva nebo chleba, který tam připomíná spíš veku, jezdí de facto pro všechno. Hlavně maso, uzeniny, salámy, klobásy. Člověk má opravdu pocit, že v nich to maso je,“ říká starosta Bílé Vody Miroslav Kocián.
Nejsou to zdaleka jen potraviny, které vyjdou u našich severních sousedů výrazně levněji. Polovinu oproti českým obchodům stojí například kuchyňské linky.
Přečíst článek ›
„Když člověk jede do Biedronky, tak z Javorníku nebo Bílé Vody tam potká půl dědiny. V podstatě kdybychom dostávali půlku mzdy ve zlotých, nebudeme se zlobit,“ poznamenal Miroslav Kocián.
Chováme se prostě hospodárně, říká starosta
Obec Bílá Voda nakupuje za hranicemi i pohonné hmoty. Benzín potřebuje do křovinořezů či motorových pil, naftu užije v traktoru, hasičském nebo služebním automobilu.
„Dal jsem slib, že budu s obecními prostředky nakládat hospodárně. Toto je hospodárné nakládání, ať se tento způsob někomu líbí, nebo ne,“ dodal starosta.
K severním sousedům se vyplatí vydat i obyvatelům části Šumperska.
Přečíst článek ›
„Každý měsíc jezdíme na větší nákup do Mezilesí. Kupujeme tam hlavně maso, kilo mají za devadesát devět korun, když koupíme v akci, tak i za šedesát. Ještě natankujeme, mají tam palivo levnější o dvě koruny. Já tam utratím pokaždé určitě tři tisíce,“ popsala matka dvou dětí z menší obce na Hanušovicku.
Jeden polský zlotý vyjde v přepočtu na šest korun. Podle studie mezinárodní firmy GFK mají Češi vyšší kupní sílu než Poláci. V aktuálním žebříčku všech evropských zemí je Česko na 24. místě, Polsko o pět příček níže.
30.11.2019
Mechanici a opraváři těžebních, stavebních a zemních strojů a zařízení, 22 200 Kč Pracovník/ce internetového obchodu, 4 500 Kč Operátor výroby, 18 000 Kč Administrativní pracovník/ce pro infolinku E-shopu s německým jazykem, 30 000 Kč Správce/kyně eshopu, 22 000 Kč Záměčníci, 18 500 Kč Automechanik, zámečník, 30 000 Kč Montážní dělník/ce, 20 000 Kč + PODAT INZERÁT Škoda Fabia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Fabia první majitel, koupeno v CZ Ford Focus první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Opel Antara první majitel, servisní knížka, nehavarované Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Renault Megane koupeno v CZ Land Rover Range Rover Velar nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CZ Ford Focus první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované + PRODAT AUTO
Nejde pouze o polské maso, ale o všechny exportéry podezřele levného zboží, tvrdí europoslanec Pavel Poc (ČSSD)
Česká strana neustoupí, a ani se k tomu nechystá. Jde o žádost Evropské komise, aby ministerstvo zemědělství ukončilo mimořádné kontroly polského masa kvůli nálezu salmonely. Zavedené kroky jsou údajně nepřiměřené incidentu.
Podle europoslance a místopředsedy Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Pavla Poce (ČSSD) „komise postupuje podle nějakých svých informací, které ale zřejmě nejsou úplné,“ řekl na Plusu.
Zároveň ale nechápe, kam až se u nás tato debata dostala, že se dokonce skloňují informace o obchodní válce a „podobných nesmyslech“.
„Tady se přece v našich potravinách objevuje salmonela, a to z nějakého konkrétního zdroje. A jen ten, kdo tu nemoc sám nezažil, může mít vůbec nějaké pochybnosti.
Salmonelóza je nesmírně nepříjemná, nebezpečná a u citlivých osob může vést až k smrti,“ řekl europoslanec.
Nic rušit nebudeme
Česka strana chce kontroly zrušit, ale až když budou polské porážky zvířat za přítomnosti veterináře a druhá strana přijme i další už avizované legislativní úpravy. Vzájemný spor se pomalu snaží urovnat i polská strana. Ministr zemědělství Jan Krzysztof Ardanowski prohlásil, že chce nejpozději do konce března v Mazovském vojvodství přísné kontroly.
Stejný ministr se v Česku zviditelnil svým nedávným prohlášením, podle kterého se pokoušíme poškodit kvalitní polské zemědělce, a recipročně zavede kontroly na české pivo. Teď ale „brzdí“ a na svém Twiteru napsal, že polské pivo chutná nejlíp s českým pivem.
Česká strana by pak byla ráda, aby celá Evropská unie zavedla taková opatření, aby se něco podobného neopakovalo. Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) dokonce řekl, že by mělo jít o opatření proti polskému masu.
Tady nejde jen o Polsko
„Tahle formulace se mi osobně nelíbí, protože nejde jen o polské maso. Budeme chtít opatření proti všem výrobcům z jakékoli země, kteří nerespektují hygienické předpisy. Budeme chtít, aby je nemohli exportovat. Bude taky zajímavé zjistit, kteří dovozci z ČR nakupují tak levné zboží, u kterého mohou tušit, že tam je nějaký problém.“
Evropská komise prý dobře ví, že kontrolní mechanismy v Polsku selhávají. „Jinak by tam asi nechtěli posílat velkou komplexní kontrolu na audit. I to je důvod, proč by bylo dobré, aby tato kauza měla celoevropský dopad,“ dodává europoslanec Pavel Poc.
Víc si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru.
Polsko – Cestolet
Víkend ve Vysokých Tatrách, Zakopane, Morskie oko + Krakow + Veliczky solní důl. Překvapilo mě, že je Polsko dál než ČR, protože jsem slyšel opak.
Architektura je podobná jako u nás, jen je to takové více vypulírované 🙂 Lidi jsou hodně vřelí, Tatry jsou nádherný a navíc je to tu prostě levné.
V horském populárním středisku nebyl problém najít podnik, kde za večeři dáte 120 a hostel na noc 250 Kč
Jezdíval jsem sem hlavně na nákupy s rodiči, ale jeden užitečný tip mám. Na letišti v Katovicích stačí zaplatit vstup, tuším jedno zloté, do observatoře, kde se nachází krásný klidný prostor s pohovkami. Dost možná nejlepší spaní na letišti!
Návštěvu Osvětimi v Polsku by měl povinně absolvovat každý člen naší společnosti. P.S. Krakow a jeho historické centrum rozhodně stojí za to navštívit. Samotné hlavní město pak překvapí svým designem i gastronomií
Nám velmi podobná, s krásnými městy jako Krakow, Wroclaw, ale i Waršava. Až na polské tatry a hory na východě celkem placka, ale jinak si celkem každý přijde na své, není tu draho a lidi jsou nám podobní, nemluvě o jazykové podobnosti. Jen pozor a nezkoušet s poláky obchodovat 🙂
Polsko bylo pro mě zajímavé tím, že čím víc jedete na východ, tím je kraj bohatší. Nejchudší je asi příhraničí ČR, takže představy většiny Čechů jsou dost zkreslené. Moc krásné město je Krakow.
Hezká je i Przemysl, leží skoro na hranicích s Ukrajinou, takže si na den můžete skočit do Lvova. Moc zajímavý je NP Bieszczady – zapomenutý kraj.
U Baltského moře je super, když je vedro, jinak tam fouká.
Oblíbený cíl našich cest, kde jsme nabírali první cestovatelské zkušenosti. Spousta Čechů Polskem nepochopitelně opovrhuje, při tom má tolik co nabídnout.
Krásná města – Wroclaw, Krakow, Toruň, Kolobrzeg, Trojměstí (Gdyně,Sopoty,Gdaňsk) aj.
, jezera a vodní kanály na východě země, hory v jižním pohraničí, prales, písečné duny, poloostrov Hel, malebné hrady (Malbork,Frombork),příjemní lidé i ceny
Polsko je fajn. Varšava mě zas tolik nebavila, ale za to Krakow a Wroclaw jsou nádherná města. V Krakowě jsme byli v období Vánoc. Mají nádherné vánoční trhy. Ve Wroclawě doporučuju ZOO
Polsko si určitě zaslouží naší pozornost, byla jsem v městech Wroclaw, Toruň, Gdaňsk, Sopot a Varšava.
Všude je krásná architektura, někdy připomínající Skandinávii nebo Belgii, příjemné podniky, kavárničky a není tam draho.
Z přírody se mi moc líbilo u Baltu, doporučuju Slovinský národní park, ač město Leba je turistickej hnus. Většinou se dá dobře stanovat. Joa ve Varšavě jděte do muzea neonu!
Poslední týden v listopadu jsem se ocitla na 24 hodin ve Wroclawi. Do té doby jsem o tom městě věděla jen to, že tam mají jedny z nejkrásnějších Vánočních trhů.
Těsně před cestou jsem ještě přidala informaci o všudypřítomných trpaslících(?). Nakonec jsem za dva dny nachodila 11 km, viděla desítky kostelů a nasála úžasnou atmosféru.
Určitě zajeďte před Vánoci a nebo na jaře, mají krásné parky!
Do Polska jezdíme pravidelně. Jelikož přítel je z Jeseníka, tak máme Polské pohraničí už docela dobře procestované. Wroclav je krásné město, někdy se tam určitě vrátím. Z pohraničí potom doporučuju Ladek Zdroj, Swidnice a určitě zámek Moszna. Oceňuji, že je v Polsku levno a taky každé jídlo, co jsem si tam zatím dala, mi moc chutnalo. Doporučuju Bigos.
Krakow, krásné historické město. Nejvíce se mi líbilo zdejší náměstí. Doporučuji navštívit. Dále zastávka v Osvětimi. Určitě zajet i sem. Na to si udělá obrázek každý sám.
V Polsku jsem byl několikrát – asi každý člověk by se měl přijet podívat do Osvětimi i přestože se nejedná o „hezký“ výlet… v člověku to „něco“ zanechá …
Mnoho lidí zná Polsko jen díky trhům a nákupům, ale náš severní soused nabízí mnohem víc.
Předně krásná města s bohatou historií, za mě především Krakow, Wroclaw nebo Warsawa, která byla po válce obnovena po velkém bombardování.
Půvabné je Polsko kolem Baltu a centrum oblasti Gdaňsk má neopakovatelnou atmosféru. Doporučit mohu NP Bialystok, kde žijí zubři. V Polsku je toho víc než dost k vidění!
Wroclaw (Vratislav) – nádherné historické mesto s nádychom nemeckého moderného veľkomesta.
Nájdete tu veľa vyhliadok z kostolov, mradkodrapu, ale aj nespočetne veľa fancy kaviarní s dobrým nápadom, kde sa radi skryjete pred dažďom.
Nočný život perfektný, dokonca mi prišiel ešte lepší, ako v Prahe. Cenovo je to mesto lacné, vrátane jedla, alkoholu a ubytovania, ktoré v centre nájdete za super cenu!
Čenstochova i Krakow stojí za návštěvu. Města jsou to krásná, silnice jsou v tomto státě až k neuvěření dokonale spravené. Ceny přijatelné.
Polsko je veliké a zatím jsme z něj viděla fakt malinko, ale to malinko se mi moc líbilo a předčilo moje očekávání 🙂 Těším se na nějaký větší výlet po Polsku, určitě ho mám na bucket listu.
Každý by měl navštívit Osvětim, Březinku a Krakov. Muzeum v Osvětimi je pěkně udělané a opravdu vás zavede do doby II. světové války.
My tyto cíle navštívili na konci listopadu 2017, tudíž v době adventu, kdy Krakov byl nádherný. Všude vůně punče a pohledy milých lidí.
V Polsku se vyplatí i větší rodinný nákup – rozdíl je i o 2 tisíce méně než v ČR za stejné potraviny. Polsko určitě doporučuji.
Tak tady jsme taky každou chvíli. Ať už míříme na nákupy, nebo na letiště a nebo prozkoupat nějaké památky a města. Jsme tady každou chvíli. Máme projetou celou zem i s naším psem. Doporučuji Osvětim moc silný zážitek.
Polsko jsem byl několikrát a vždy jsem neměl důvod k nespokojenosti lidé jsou zde milí a pohostiní za pozornost určitě stojí návštěva Osvětimi a Březinky a v Gdyni návštěva mořského muzea a válečné lodi stojí za to
Nenech se chytit s píťem v ruce. Na to že místo Žabky maj obchod ´Alkehole´, který je otevřený 24/7 (dokonce déle než-li 7/11) tak jsou celkem přísní když vás na ulici načapaj s lahvinkou vína. Jako v milionářovi vám nabídnou 50/50, a) pěkná pokuta nebo b) prohlídka místních záchytek zdarma. Nápověda publika zní : radši zakus Zapiekanku čoveče.
Řekl bych, že velmi podceňovaná země.. Pokud chce jet člověk lyžovat, za mě určitě Polská strana Tater, Zakopané je naprosto ideální místo pro odpočinek. Na s polskem ve mnoho skvělých wellnes hotelů za adekvátní ceny, které jsme osobně navštívili. Celkově mě polsko zatím jen překvapuje.
Já mám Polsko ráda. Hodně podobná země jako Česko. Dobře se tam stopuje, je tam levno, jsou tam pěkné historické památky, s každým se domluvíte. Rozhodně doporučuji Wroclaw.
Polsko mě velmi překvapilo. Byla jsem 6 dní v Krakowě a to město je úžasné. Ideální pro městskou turistiku. Lidé byli sympatičtí a musím říct, že to na mě celkově dělalo lepší dojem než u nás v ČR. Jo a miluji zapekanky 🙂
přes sousedy Poláky jsem vždy projížděl směrem k rusku v době,kdy jejich dálnice byly horší než ty Naše. Byla to vždy bída a utrpení. Ale Warzsuva se mně líbila.
Návštěva Osvětimi a historických míst byla strhující. Večerní Krakow jako absolutní perla celého Polska. Několikrát jsme ale navštívili jezera v odlehlejších částech země a setkali se s hrozným nepořádkem a klasickými „poláky“.
Ta rybí restaurace v Sopotech! Nadpozemská. Jako protiváha koncentrák Stutthof – ještě teď mi z něj běhá mráz po zádech. Gdaňsk – krásné hanzovní město. Malbork – křižácký hrad jak cyp. Varšavská kopie Lomonosovy univerzity – stojí zato sem dojet až z Dejvic… 😉
Přidej se do komunity cestovatelů! Vytvoř si mapu svých cest. Sdílej své zkušenosti s ostatními.
Připoj se