Vedeli ste, že: Mnoho známych ľudí z oblasti vedu, športu alebo umenia údajne majú ADHD. Medzi známe hyperaktívne osobnosti patria napríklad Thomas Edison, Picasso, Alfred Hitchcock alebo Jim Carrey.
Dospelí nemajú také viditeľné príznaky ako deti. Niektorí zápasia s príznakmi ADHD a netušia, že trpia touto poruchou. Neuvedomujú si, že mnohé z problémov, s ktorými sa stretávajú, sa týkajú ADHD.
Tu sú najtypickejšie príznaky:
- Problémy s organizovaním a plánovaním úloh
Pre ľudí s ADHD býva problémom zorganizovať si viaceré úlohy počas bežného dňa. Organizovanie pracovných stretnutí, sústredenie sa na viacero pracovných činností a termínov, vyzdvihovanie detí zo školy a mnoho ďalších činností môžu byť pre nich veľmi náročné.
- Bezohľadné šoférovanie a dopravné nehody
Dospelí s ADHD často na cestách priveľmi riskujú. ADHD sa vyznačuje zníženou koncentráciou, čo môže spôsobiť, že niektorí ľudia jazdia z nepozornosti rýchlejšie, častejšie bývajú vinníkmi dopravných nehôd a prichádzajú o vodičské preukazy.
Čítajte aj: Radí psychológ: Problematické vzťahy? Na vine môže byť ADHD
Partnerské problémy mávajú rôzne páry, takže problémové spolužitie by nemuselo nevyhnutne patriť medzi jeden z najtypickejších znakov. No niektoré príznaky môžu negatívne ovplyvňovať partnerský vzťah. Dospelí s ADHD majú slabé načúvacie schopnosti, neplnia záväzky, zabúdajú na termíny a dôležité udalosti, z čoho má ich partner pocit, že sú voči nemu ľahostajní.
Dospelí s ADHD majú problém s pozornosťou. Mnohí z nich trpia, najmä ak pracujú v hlučných alebo open space kanceláriách. Ak máte ADHD, vašu pozornosť môžu vykoľajiť aj bežné rozhovory kolegov, telefonovanie alebo viacero e-mailov naraz.
Často počas dňa zabúdate na splnenie svojich pracovných úloh? Alebo vám úplne vypadne to, že ste mali ísť vyzdvihnúť deti z krúžkov, aj napriek tomu, že vám manželka telefonovala, aby vám to pripomenula? Problémy s pozornosťou vedú dospelých s ADHD k problémom s počúvaním, nedokážu sa sústrediť na konverzáciu a mnohí zabúdajú na dôležité pracovné či súkromné stretnutia.
- Nepokoj, neschopnosť oddychovať
Zatiaľ čo mnohé deti s ADHD sú hyperaktívne, tento príznak sa u dospelých často javí odlišne. Prejavuje sa to u nich skôr tak, že sú stále nepokojní, nedokážu sa uvoľniť a oddýchnuť si. Ak máte ADHD, okolie vás môže vnímať ako nervóznych alebo napätých.
Generácia ADHD: Nie sú rozmaznaní ani nevychovaní
- Prokrastinácia – odkladanie úloh na neskôr
Rovnako ako deti s ADHD často odkladajú domáce úlohy, aj dospelí s ADHD naťahujú čas a odkladajú náročnejšie úlohy. Najmä ak majú robiť prácu, ktorá si vyžaduje veľa sústredenosti.
Z toho potom vznikajú manželské a partnerské nezhody, problémy na pracovisku a problémy s priateľmi.
Dospelí s ADHD si nevedia určiť pracovné priority, vedia stráviť nespočetné množstvo hodín nejakou úplne zanedbateľnou činnosťou.
Dospelí s ADHD sa často rozptyľujú nepodstatnými, pre nich však veľmi dôležitými vecami. Cestou do práce zrazu zistia, že si musia rýchlo umyť auto, medzitým im volá kolega, aby nezabudli doniesť pracovné dokumenty, na ktoré vracajúc sa po ceste domov zabudnú, pretože zistili, že deťom neprichystali desiatu do školy… Ani sa nenazdajú a zbytočne prichádzajú o hodinu drahocenného času.
Pre ADHD sú typické problémy s ovládaním emócií. Dospelí s ADHD rýchlo vybuchnú kvôli maličkostiam, ich rozhodnutia sú väčšinou unáhlené a prchké. Často majú pocit, že nemajú žiadnu kontrolu nad svojimi emóciami. Mnohokrát sa ich hnev vytratí tak rýchlo, ako unáhlene a impulzívne vznikol.
Liečiť alebo neliečiť?
Pri problémoch s ADHD pomáha poradenstvo, psychoterapia alebo farmakologická liečba. „Poradenstvo sa týka hlavne plánovania a organizovania aktivít a nadobudnutia kontroly nad značne dezorganizovaným systémom práce a aktivít, ktoré sú pre ADHD charakteristické.
Významným cieľom je vysporiadanie sa s prokrastináciou – odkladaním povinnosti či dokončenia úloh. Psychoterapia je na mieste pri pridružených komplikáciách, ako je napríklad nízke sebavedomie vedúce k depresii. Ďalšou možnosťou je farmakologická liečba.
Podávané lieky spôsobujú zmenu vylučovania neurotransmiterov v mozgu a zlepšenie príznakov ADHD, najmä pozornosti,“ hovorí prof. MUDr. Ján Pečeňák, CSc., prednosta Psychiatrickej kliniky LF UK a UNB.
Najnovšie zistenia: Hyperaktivita detí je vrodená, sladkosti ju nespôsobujú!
Príznaky hyperaktivity a impulzivity majú u dospelých s ADHD tendenciu ustupovať viac ako príznaky nepozornosti. „Typický dospelý človek s ADHD často zabúda a stráca veci, nevie, čo kam položil, má problém dlhšie sa sústrediť, odbiehajú mu myšlienky. Hyperaktivita sa môže prejavovať diskrétne ako časté „mrvenie sa“ alebo trasenie nohami pri sedení.
Problémom je aj vyššie riziko iných psychiatrických diagnóz, vrátane zneužívania psychoaktívnych látok, porúch nálady či porúch osobnosti. Terapia dospelého sa riadi tými istými princípmi ako terapia detí, s tým rozdielom, že dospelí o svojej liečbe rozhodujú sami, takže majú sami možnosť zvážiť, či sa chcú alebo nechcú liečiť.
Či sa dospelý človek s ADHD rozhodne liečiť závisí najskôr od závažnosti jeho poruchy.
Mierne príznaky ho obťažovať nemusia, ak je však ich vážnosť vysoká, človek môže mať problém so zvládaním svojej práce, najmä ak ide o sedavé zamestnanie. Ak si však takýto človek vyberie napríklad prácu profesionálneho bežca, umelca alebo komika, jeho príznaky môžu byť pre neho dokonca prospešné,“ tvrdí psychiatrička MUDr. Veronika Marcinčáková Husárová PhD.
Zaujíma vás, aké sú možnosti liečby ADHD u detí? Čítajte najnovšie číslo mesačníka Zdravie! Už v predaji!►Užite si kúpele s liečivými procedúrami a októbrovým Zdravím
MEDICAL TRIBUNE CZ > Léčba ADHD pokračuje i v dospělosti
Již v loňském roce vzbudilo téma ADHD dospělých v Jeseníku velkou pozornost. Existuje Konsensus České neuropsychofarmakologické společnosti o diagnostice a léčbě ADHD v dospělosti (P. Mohr, M. Anders, R. Přikryl, J. Masopust, J. Praško, C. Höschl, 2013), který shrnuje poznatky o této poruše.
K tomu nyní přibývá také přípravek pro léčbu dospělých s poruchou pozornosti s hyperaktivitou: atomoxetin (Strattera) je nestimulující přípravek, který je jediným schváleným lékem pro dospělé s ADHD. Minimálně v 50 % případů přetrvává ADHD z dětství až do dospělosti a v 70 % jde u ADHD o familiární výskyt na genetickém podkladě.
V Jeseníku informovala o této problematice na svém sympoziu společnost Eli Lilly.
Sympoziu předsedal a uváděl je prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D. (Národní ústav duševního zdraví, Klecany). Prvním řečníkem, kterého uvedl, byl prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych. (Národní ústav duševního zdraví, Klecany).
Je ADHD historické novum?
Profesor Höschl v úvodu shrnul, co je ADHD. Porucha pozornosti s hyperaktivitou je s největší pravděpodobností porucha spočívající mimo jiné v opoždění kortikalizace mozku. Její příznaky spadají do tří kategorií:
1. nepozornost (neschopnost soustředit myšlenky, dokončit úkoly, naslouchat, věnovat se detailům, chybování z nedbalosti, potíže s organizováním věcí, únik od myšlenek, které vyžadují soustředění, ztrácení věcí, snadná rozptýlitelnost pozornosti, zapomínání denních záležitostí, prokrastinace – odkládání neoblíbených činností);
2. hyperaktivita (nervózní poklepávání rukama a nohama, neschopnost setrvat v klidu sedět, pocit vnitřního neklidu, neschopnost relaxace, pocit „pohánění vnitřním motorem“, upovídanost);
3. impulsivita (neuvážené jednání bez řádného promyšlení, vyhrkávání odpovědí dřív, než dozní otázka, neschopnost počkat, až na něj/ni přijde řada, skákání do řeči).
Tyto symptomy mají negativní důsledky pro nemocného jedince i pro společnost: studijní problémy v 75 %, nízké sebevědomí, potíže v sociálních vztazích, v zaměstnání, při řízení dopravních prostředků, problémy se zákonem, častější rozvodovost, sexuální rizikové chování, abúzus a rozvoj závislosti na psychoaktivních látkách či nelátkové závislosti.
První záznamy v 18. století
Není tato choroba jen logickým důsledkem skutečnosti, že existuje léčba? Byli i dříve nemocní s ADHD? Na tuto často slýchanou pochybnost měl profesor Höschl připravenou velmi podrobnou odpověď. První zmínka o nemoci, kterou bychom dnes označili jako ADHD, pochází od M. A.
Welkarda, dvorního lékaře ruské carevny Kateřiny II., který ve svém díle (Der Philosophische Arzt, 1775) navrhl i léčbu pro člověka nepozorného, povrchního, dělajícího špatné soudy, jež spočívala (kromě jiného) v izolaci nemocného ve tmě, v koupelích studenou vodou, kurtování, cvičení a jízdě na koni. Koncem 18.
století Skot Sir Alexander Crichton, osobní lékař cara Alexandra I.
a Marie Fedorovny, podruhé v historii popsal ADHD jako nedostatečnou kapacitu pozornosti, která se do osobnosti zabuduje ve velmi útlém věku, což ji činí těžko zvladatelnou, ale která má tendenci s věkem ustupovat (An inquiry into the nature and origin of mental derangement, 1798).
Neposedného Philla, který měl zcela jistě ADHD podle současných kritérií, popsal psychiatr, lyrik a autor dětských knížek Heinrich Hoffmann v roce 1844. Sir George Frederic Still počátkem 20.
století (1902) popisuje poruchu morální kontroly v dětství, ale bez poruchy intelektu. Předpokládal určité strukturální změny v mozku, čímž položil základy „pokračujícím“ diagnózám – lehké mozkové encefalopatii (LME) a lehké mozkové dysfunkci (LMD). Britský lékař A. F.
Tredgold (1908) přičítal poruchy chování a učení poškození mozku perinatální hypoxií. Biologickou podstatu poruchy potvrdila následná epidemie encefalitidy, jejíž následky se ADHD podobaly.
Němečtí lékaři Franz Kramer a Hans Pollnow (1932) odlišili nepozornost s hyperaktivitou od postencefalitického syndromu (nejsou poruchy spánku a noční agitovanost).
Choroba byla známá, léčba přišla později
Průlomem v léčbě se stal náhodný objev Charlese Bradleyho (Rhode Island), který prováděl pneumoencefalografii u dětí s poruchami chování různého původu a následné bolesti hlavy po vyšetření chtěl řešit „stimulací plexus chorioideus“ benzedrinem (amfetaminem).
Ten sice na bolest nepomohl, ale nečekaně zlepšil behaviorální projevy.
Přestože Bradley svůj objev opakovaně publikoval v renomovaných časopisech, na klinickou praxi jeho práce neměla vliv alespoň dalších 25 let, přestože podrobně popisoval, na která problémy by mohl mít amfetamin vliv (nepozornost, dyskalkulie, emoční labilita).
Na nedostatku zájmu se podílel vliv tehdy dominující psychoanalýzy a přesvědčení, že poruchy chování nemají biologickou příčinu, tudíž nemá cenu je zvládat léky, ale výchovou a psychologickou intervencí. Zájem o léčbu stimulancii však přece jen narůstal. Amfetamin se však již nepoužívá, byl nahrazen dalšími léky.
Do pokroku v léčbě totiž opět zasáhla náhoda, a to v roce 1944. Leandro Panizzoni syntetizoval metylfenidát (příbuzný amfetaminu, chemicky methyl 2‑phenyl‑ ‑2‑(piperidin‑2‑yl)acetate), aby pomohl své ženě jménem Marguerite („Rita“) od nízkého tlaku a únavy po tenise. Přípravek pak uvedla na trh společnost Ciba‑Geigy (1954) pod názvem Ritalin.
Původně se metylfenidát užíval při chronické únavě, letargii, v depresivních stavech, poruchách chování ve stáří, dokonce u psychóz spojených s depresí a u narkolepsie. Nicméně nejvýraznější je jeho účinek na redukci příznaků ADHD.
Po dlouhou dobu byl jediným lékem volby (je dostupný pod názvy Ritalin, Concerta, Centedrin, Daytrana a dalšími).
Pokrok v léčbě ADHD se však nezastavil, ve světě je k dispozici další stimulancium lisdexamfetamin dimesylát – Vyvanse (v současnosti je zkoumán i v indikaci záchvatovitého přejídání) a nestimulující léčiva atomoxetin (Strattera, dostupná i v ČR a SR), guanfacin (Intuniv) a klonidin (Kapvay).
Neposední geniální a slavní
ADHD sice pokládáme za psychickou poruchu, avšak některé rysy mohou představovat i evoluční výhodu. Proč jsou stále mezi námi lidé, kteří neposedí, nepřijímají instrukce, jsou impulsivní a zcela „sví“? Dnes totiž víme, že v 70 % případů je ADHD geneticky podmíněná.
Odpověď můžeme hledat mezi historickými i současnými slavnými. ADHD může být výhodou z hlediska vůdcovství (dělat věci neotřele, po svém, rychle a rázně).
ADHD fandí sportu (neposednost, hyperaktivita, rychlost, netrpělivost a sport jako odreagování) a podporuje kreativitu (denní snění, fantazie, generování nápadů, necenzurované impulsy).
Známky ADHD či poruchy učení vykazovali prezidenti USA – Thomas Jefferson, Abraham Lincoln, Dwight D. Eisenhower, George W. Bush; významné osobnosti – generál George Patton, Kryštof Kolumbus, Walt Disney, Henry Ford, Bill Gates a další.
Mezi sportovci byly rysy ADHD přítomné u plavce Michaela Freda Phelpse (18 zlatých olympijských medailí), basebalisty Peteho Rose, basketbalisty Michaela Jordana.
Dokonce i geniální vynálezci, vědci a umělci nebyli prosti příznaků nepozornosti s hyperaktivitou, například Albert Einstein, Graham Bell, Thomas Edison a Benjamin Franklin, malíři Vincent van Gogh, Salvador Dalí, Pablo Picasso, herci a zpěváci Steve McQueen, Jack Nicholson, Elvis Presley, Sylvester Stallone.
Velmi složitou osobností byl i hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart, který vykazoval řadu psychopatologických rysů. Ačkoliv jednou z teorií je, že trpěl Tourettovým syndromem, jeho celoživotní hyperaktivitu a impulsivitu by bylo možné vysvětlit také přítomností ADHD.
Proč léčit ADHD?
V dospělosti se ADHD mnohdy jeví jako rychle cyklující bipolární porucha, explozivita. U nemocných bývá přítomno vyšší riziko abúzu návykových látek.
ADHD zatěžuje zdravotnicky systém, protože nemocní ADHD vykazují o 17 % více cyklistických nehod, o 33 % více akutních návštěv v nemocnici, desetkrát více ambulantních návštěv, je jim předepsáno pětkrát více receptů na různé léky, jsou třikrát častěji hospitalizováni a jsou účastníky dvojnásobného až čtyřnásobného počtu dopravních nehod.
Rodina je zatěžována ze strany pacienta častějšími emočními výbuchy, častěji se rozvádějí a dvakrát až čtyřikrát častěji je u nich vystupňovaná sourozenecká rivalita. Nemocní mají celoživotně pocit demoralizace z neustálého selhávání, mají nízké sebevědomí.
Pacienti s ADHD jsou častěji propouštěni ze zaměstnání a obtížněji hledají nové, častěji v práci absentují, mají problém s dodržováním termínů. Nemocní hůře navazují a udržují vztahy, neumějí naslouchat, snadněji a zbytečněji se rozzlobí a jsou verbálně agresivní, neumějí hospodařit s penězi, častěji se zadluží.
Je u nich vyšší riziko vzniku závislosti, a to v nižším věku, a nižší šance, že se závislosti zbaví, uvedl závěrem profesor Höschl.
Léčit ano, ale čím?
Doc. MUDr. Martin Anders, Ph.D. (Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN Praha), prezentoval široké spektrum možností léčby ADHD u dospělých. Léčba ADHD u dětí i u dospělých nejenom zlepšuje příznaky poruchy, fungování a kvalitu života. Studie z posledních let již prokazují, že úspěšná léčba ADHD má také celospolečensky pozitivní dopady.
Podle observační studie švédské databáze vede specifická léčba ADHD u dospělých k výrazné redukci jejich kriminálních činů.
„Kriminální činy se udály méně často během farmakoterapie (muži redukce o 32 %, ženy o 41 %), avšak observační povaha dat nemůže potvrdit kauzální vztah k ADHD medikaci – roli mohou hrát i jiné současné faktory,“ řekl docent Anders. Podobně tomu bylo u dopravních nehod.
„K vážným dopravním nehodám došlo méně často během farmakoterapie pouze u mužů, a to o 29 %. Vážné dopravní nehody byly definovány jako ty, které buď vyžadovaly návštěvu na příjmovém oddělení nemocnice, nebo měly za následek smrt v důsledku dopravního zranění,“ udal docent Anders.
Pomineme‑li off‑label použití jiných léků, pak se u dospělých s ADHD podle schválených indikací v SPC může používat dlouhodobě působící metylfenidát, ale pouze u jedinců, kteří byli úspěšně léčeni tímto přípravkem pro ADHD již v dětství. U nově diagnostikovaných dospělých jedinců s ADHD je jediným schváleným léčivým přípravkem atomoxetin.
Jak atomoxetin působí?
Předpokládaný mechanismus účinku atomoxetinu je zprostředkován selektivní inhibicí zpětného vychytávání noradrenalinu, a to zejména v prefrontální mozkové kůře. Nejde o stimulující látku (stimulans) a neprokázalo se u něj riziko vzniku závislosti. Nevztahují se na něj proto předpisy pro nakládání s návykovými látkami a předepisuje se na běžný recept.
V USA byl atomoxetin schválen pro léčbu dospělých nemocných s ADHD v roce 2002, v EU v roce 2013. Z 10 milionů nemocných léčených atomoxetinem byly 3 miliony dospělých pacientů. V současnosti jsou k dispozici robustní bezpečnostní data z klinických studií, která jsou součástí Souhrnu údajů o přípravku (SPC).
V klinických studiích bylo celkem léčeno 4 829 pacientů (po dobu 2 152 pacientoroků).
Atomoxetin prokázal dobrou účinnost u dospělých jak v krátkodobých, tak i v dlouhodobých studiích, a to i u nemocných s komorbiditami (sociální fobií a abúzem alkoholu). Pacienti, kteří dosáhli remise v krátkodobé terapii, vykazovali udržení léčebné odpovědi po dlouhou dobu.
Atomoxetin je u nás v současnosti jediným lékem schváleným k terapii dětí, dospívajících a dospělých s ADHD.
„Atomoxetin je hrazen zdravotními pojišťovnami k léčbě hyperkinetické poruchy (ADHD) u dospělých jako součást komplexního léčebného programu. U dospělých by měly být potvrzeny příznaky ADHD přetrvávající již z dětství. Je vhodné potvrzení třetí stranou a léčba atomoxetinem by neměla být zahájena, pokud je ověření příznaků ADHD v dětství nejisté,“ uzavřel docent Anders.
ADHD z osobního pohledu
Příliš často se nestává, aby psychiatr přiznal svou psychiatrickou diagnózu tak, jak to učinil prof. MUDr. Ján Praško, CSc. (Psychiatrická klinika FN Olomouc). „Měl jsem štěstí, že mě na základní škole učila velmi zkušená pedagožka, která mi po půlhodině vyučovací lekce řekla – Jánko, běž se proběhnout! A tak jsem oběhl školu, vyběhl na nejbližší kopec a vrátil se do třídy.
Teprve o mnoho let později mi došlo, jaký je můj problém – ADHD,“ uvedl svůj životní příběh velmi úspěšný psychiatr. Jako skalní zastánce kognitivně‑behaviorální terapie (KBT) přednesl na své vlastní kasuistice, jak se lze s ADHD poprat.
Význam má sdělení diagnózy a psychoedukace, kdy se nemocnému uleví už ve chvíli uvědomění, že za jeho problémy a neúspěchy nemůže neschopnost a lajdáctví, ale konkrétní porucha. Pomoci mohou podpůrné skupiny a velký význam má i koučink.
Je nutné zvládnout mnoho nelehkých problémů: poruchu pozornosti, prokrastinaci (bránící včasnému dokončení úkolu), je nutné naučit se strukturovat si čas i prostředí, plánovat aktivity i odpočinek, pracovat na posílení sebedůvěry. Nezbytný je i nácvik komunikačních dovedností a umění zvládnout impulsivitu a hněv.
Velmi důležitá je osobnost terapeuta, který by měl pomáhat a nikoli nařizovat, měl by pomáhat objevovat, poskytovat vysvětlení a vzbuzovat pocit bezpečí a důvěry. Terapie by měla směrovat k sebepřijetí nemocného a posílení sebedůvěry.
V práci s nemocným je zásadní odstranit maladaptivní automatické myšlenky (Budu vypadat jako „looser“. Budou mne považovat za neschopného.) a nahradit je realistickým hodnocením situace (Přijdu‑li pozdě, asi bude rozzlobený. Když budu číst, budu zadrhávat. Bude to nepříjemné, ale není to katastrofa.).
Pacient by se měl naučit pracovat s myšlenkami a také se naučit zpracovat traumatické emoce.
Jedním ze zásadních problémů nemocných s ADHD je špatné nakládání s časem, v čemž by měl terapeut/kouč poskytnout pomoc. Užitečné je poradit v organizaci a strukturalizaci časových schémat, v nichž mají místo jak povinnosti, tak zábava a odměna za dosažené úspěchy. Pacient s ADHD se musí naučit odměňovat se sám, protože jeho úspěchy při překonávání ADHD jeho okolí tak vnímat nemusí.
Úkoly je nutné řešit systémem postupných kroků a rozdělit si je na menší, lépe zvladatelné části, a nikoli metodou „Vše, nebo nic!“ Podle matice plánování je vhodné roztřídit činnosti na naléhavé a nenaléhavé, důležité a méně důležité, soustředit se zejména na ty důležité a naléhavé.
S prokrastinací lze bojovat metodou tzv. pravidla deseti minut: „Pokud něco musím udělat, i když se mi nechce, tak se do toho bez odkládání pustím a budu na tom pracovat alespoň deset minut – jakmile se do toho již pustím, je vyšší šance, že se mi ten úkol podaří nakonec i dokončit.
“
Okolí má vliv
Pacienti s ADHD jsou zvláště citliví na zrakové, sluchové či dokonce dotykové rušivé podněty (televize, zprávy na internetu odvádějí pozornost). Proto je důležité uspořádat pracovní prostor tak, aby nebylo mnoho příležitostí k odvádění pozornosti.
Dobré je odstranit rozptylující zbytečnosti, vyhradit si stabilní místo pro předměty denní potřeby, jako jsou klíče, mobil apod., a ukládat je systematicky tam.
Je vhodné využít všech pomůcek, které pomáhají s pořádkem, plánováním času a dalšími dovednostmi.
Role v životě
Prvním krokem pro praktické plánování je ujasnění vlastních priorit: O co mi v životě nejvíce jde? Jaké role chci v životě plnit? Jaké cíle sleduji? Otázky a odpovědi na ně se týkají zejména rolí v práci, v rodině, mezi přáteli, v širším společenství.
Role, které nelze pominout, jsou role partnera, rodiče, nadřízeného, zaměstnance, přítele, žáka či učitele. Avšak pod tlakem situace mohou mít nemocní často dojem, že se v časové tísni různé role vzájemně vylučují.
Harmonizovat své role je krok, který vyžaduje rozumné plánování času.
Kognitivně‑behaviorální terapie by měla naučit zvládání sociálních rolí, k čemuž napomůže pozitivní asertivita, naučit se přijmout konstruktivní kritiku, ale také schopnost požádat o laskavost a pomoc (posílení). Velmi prospěšné v sociálním fungování je ovládnout zlostné výbuchy.
Klid v duši nejen u nemocných s ADHD
Myšlenky u lidí s ADHD se snadno přesouvají od tématu k tématu. Pozornost se neupíná k jednomu časovému horizontu, ale ubírá se do minulosti a často bloudí v budoucnosti (denní snění).
Důležité je zůstat zaostřený v přítomnosti, i když to zrovna nenabízí okamžitou odměnu (např. jako počítačová hra nebo brouzdání po internetu).
Usměrnit a uklidnit myšlenky pomáhá umění relaxace a meditace, třeba i za pomoci dechového cvičení, dokončil své vystoupení profesor Praško.
ADHD dospelých
Attention Deficit Hyperactive Disorder
Porucha pozornosti s hyperaktivitou /ADHD/
Neudržíte si zamestnanie, zlyhávate v partnerských vzťahoch, robíte unáhlené rozhodnutia a činy, ktoré potom ľutujete? Nemusíte sa za to obviňovať, možno máte diagnózu ADHD / porucha pozornosti s hyperaktivitou/.
Je to pomerne nová diagnóza a pôvodne sa predpokladalo, že je chorobou detského veku, nakoľko príznaky sa zvyčajne objavujú už vo veku okolo 7 rokov. Výskumy potvrdili anatomické i funkčné zmeny mozgu u detí s ADHD a teda porucha má neurobiologický základ –ide o odlišný vývoj niektorých oblastí mozgu, hlavne oblastí kontrolujúcich pozornosť a riadenie.
Pre diagnózu ADHD je teda typický začiatok v detstve / do 12 rokov/ . V dospelosti sa síce u niektorých príznaky strácajú, ale u 20-60% ľudí príznaky pretrvávajú do dospelosti, len sa mení ich zastúpenie a prejavy.
Zistilo sa, že u ľudí, ktorým poruchu diagnostikovali až v dospelosti, táto existovala už v detstve, len sa jej nevenovala pozornosť. Niektorí odborníci sprvu diagnózu ADHD odmietali a tvrdili, že je to len „nálepka“, ospravedlňujúca nevychovanosť či lenivosť dieťaťa.
Diagnózu potom potvrdili až v dospelom veku , kedy psychické problémy a poruchy správania spôsobovali sociálne a pracovné zlyhávanie jedinca
Výskyt:
Porucha sa vyskytuje asi u 1-8% dospelých, postihuje rovnako ženy i mužov , zaujímavé je, že v detstve sa porucha diagnostikuje 3-5 krát častejšie u chlapcov, pretože u nich sú poruchy správania nápadnejšie ako u dievčat.
U 60% pacientov s touto diagnózou sa vyskytujú aj príznaky iných psychických porúch, pre ktoré sa vlastne dostávajú do starostlivosti psychiatra / úzkostné poruchy, depresie, bipolárna porucha, závislosti, poruchy osobnosti/ a diagnóza ADHD sa stanoví až dodatočne.
Príčina:
Nie je známa, ide o neurovývojovú poruchu – zistil sa pri nej menší celkový objem mozgu a menšia hrúbka niektorých oblastí mozgovej kôry, oneskorené dozrievanie niektorých oblastí a nerovnováha biochemických prenášačov signálov v mozgu.
Dokázaný je podiel dedičnosti /30-40%/, predpokladá sa aj vplyv prostredia/ alkohol , drogy a nikotín v tehotenstve, stres počas tehotenstva, predčasný a komplikovaný pôrod, včasné odlúčenie od matky, psychické týranie, prostredie s prítomnosťou olova…
/ Tvrdenie, že požívanie sladkostí ovplyvňuje ADHD nie je seriózne podložené , rovnako ako mýty, že ochorenie je spôsobené nedostatkom disciplíny, nadmerným sledovaním televízie .
- Príznaky:
- Pri ADHD sú postihnuté tri kľúčové oblasti:
- pozornosť – u pacientov je nápadná neschopnosť koncentrácie na jednu úlohu, rozptyľovanie pozornosti, roztržitosť / má rozrobených a nedokončených niekoľko činností/, pocity nudy, potreba neustále nových impulzov
- aktivita – sú stále v pohybe, neposední, akoby „poháňaní motorom“, pociťujú neustále vnútorné napätie
- impulzívnosť – prejavuje sa ako skákanie do reči, nevhodné a nepremyslené poznámky a správanie, nedomyslenie dôsledkov svojho konania, netrpezlivosť pri čakaní
- Podľa zastúpenia týchto kľúčových oblastí problémov u pacienta sa rozoznávajú tri typy ochorenia:
- -Hyperaktívne impulzívny typ- kde sa prejavuje najmä hyperaktivita a impulzivita
- -Nepozorný, roztržitý typ – v popredí je najmä porucha pozornosti a nesústredenosť
- -Kombinovaný typ
Väčšina ľudí s ADHD v dospelosti si neuvedomuje, že mnoho problémov, s ktorými v živote zápasia, im spôsobuje ADHD.
75% ľudí s ADHD má neukončené vzdelanie, často odchádzajú zo školy predčasne, čo potom negatívne ovplyvňuje možnosti ich uplatnenia, robia prácu, ktorá ich nebaví a nezodpovedá ich predstavám.
Majú problémy so spolupracovníkmi pre svoje neskoré príchody, vymeškávanie, chybovosť a neschopnosť dokončiť prácu v termíne .
Často bývajú účastníkmi dopravných nehôd, lebo sa nedokážu sústrediť, porušujú pravidlá premávky, reagujú prchko na ostatných vodičov, jazdia prirýchlo.
Pre neviazané správanie – zneužívanie alkoholu, drog, striedanie sexuálnych partnerov, gambling – majú často do činenia s priestupkovou políciou, sú častejšie trestaní.
Nedodržiavajú spoločenské pravidlá a pre túto „sociálnu slepotu“ sa často dostávajú do izolácie.
Diagnóza:
Nie je jednoduchá. Neexistuje jednoznačný laboratórny test na stanovenie diagnózy ADHD.
Psychiater pri určovaní diagnózy vychádza zo starostlivej anamnézy získanej nielen od pacienta ale aj od príbuzných, ktorí objektívnejšie vnímajú jeho „zlyhávania“, sústreďuje sa najmä na odchýlky správania v detstve /začiatok príznakov pred 12.
rokom života, trvanie najmenej 6 mesiacov/, následne realizuje neuropsychologické testy merajúce pozornosť a schopnosť riešiť problémy. Potrebné je aj dôkladné telesné vyšetrenie na vylúčenie iných možných príčin príznakov napodobujúcich ADHD.
- Varovné príznaky v anamnéze poukazujúce na možné ADHD:
- -neschopnosť organizovať prácu, oneskorovanie pri terminovaných úlohách
- -bezohľadné jazdy autom
- -roztržitosť, nesústredenosť, nepozornosť, neschopnosť počúvať iných
- – stále napätie, nervozita, neschopnosť sa uvoľniť
- -chronicky neskoré príchody
- -impulzívne výbuchy hnevu
- -neschopnosť stanoviť si priority v živote
- -manželské problémy v dôsledku porúch sústredenia a pozornosti
- Diferenciálna diagnostika – podobné poruchy, ktoré je treba odlíšiť:
Depresia, zvýšená činnosť štítnej žľazy, úzkostná porucha, porucha učenia v detstve ,tikové poruchy…a celý rad ďalších
- Liečba:
- Medikamenty:
- – psychostimulanciá, ktoré pri ADHD pôsobia paradoxne skľudňujúco / – metylfenidát /Concerta/ – v SR schválený len na liečbu u detí a adolescentov
- – nestimulujúce lieky – atomoxetín- /Strattera/- majú nízky návykový potenciál a ovplyvňujú najmä prejavy impulzivity
- – antidepresíva na stabilizáciu nálady najmä bupropion – /Wellbutrin/, tricyklické antidepresíva
- Psychoterapia – kognitívne behaviorálna terapia /CBT/ – zameraná na obnovenie organizovanosti činnosti, zlepšenie vzťahov a sociálnych zručností
- Psychoedukácia
- Iné, menej známe psychologické postupy / koučovanie, neurofeedback,/ – ich prínos zatiaľ nie je jednoznačne dokázaný
- Tu je malý test, ktorý vás zorientuje v problematike ADHD
- Skontrolujte nasledujúce výroky, a vyznačte tie, ktoré sa vás týkajú:
1. Mám ťažkosti s organizáciou činností.
2. Po zadaní úlohy obyčajne odkladám jej uskutočnenie.
3. Pracujem na mnohých projektoch, ale väčšinu z nich nedokončím.
4. Mám sklon robiť prenáhlené rozhodnutia a konať impulzívne – napríklad míňať peniaze, nadväzovať náhodné sexuálne známosti, zapájať sa do stále nových aktivít a meniť plány.
5. Nudím sa veľmi často.
6. Bez ohľadu na to, ako veľmi sa snažím , nedosahujem svoje ciele.
7. Často sa rozptyľujem, keď ľudia rozprávajú nesledujem obsah rozhovoru.
8. Som tak sústredený na niektoré veci, ktoré robím, že si nedoprajem prestávku a nedokážem robiť nič iné.
9. Mám tendenciu preháňať veci až do krajnosti- napríklad nutkavé nakupovanie, nadmerné pitie, nadmerná práca a prejedanie.
10. Som rýchlo frustrovaný a netrpezlivý, keď sa veci vyvíjajú príliš pomaly.
11. Moja sebaúcta je nižšia ako u ostatných.
12. Potrebujem neustále stimulácie, napr. akčné filmy a videohry, nové nákupy, rýchlu jazdu alebo zapojenie sa do extrémnych športov.
13. Mám sklon hovoriť alebo robiť veci bez premýšľania a často ma to dostáva do problémov.
14. Radšej by som veci robil vlastným spôsobom, ako by som sa riadil pravidlami a postupmi iných.
15. Často ťukám ceruzkou, hojdám nohou alebo robím niečo iné, aby som uvoľnil energiu.
16. Cítim sa zle, keď sa nemôžem zapojiť s blízkymi ľuďmi do projektov alebo vecí, na ktorých mi záleží.
17. Vnímam sa inak ako ma vnímajú ostatní, a keď sa niekto na mňa hnevá za to, že som niečo porušil, často som veľmi prekvapený.
18. Aj keď mám obavy z nebezpečných vecí, ktoré sa mi pravdepodobne nikdy nestanú, som nepozorný a náchylný k nehodám.
19. Aj keď mám veľa obáv, ľudia si myslia, že rád riskujem.
20. Robím veľa chýb z nedbanlivosti.
21. Mám pokrvných príbuzných , ktorí trpia ADHD, inou neurologickou poruchou alebo zneužívajú návykové látky.
Ak ste na 15 z týchto otázok odpovedali áno, je možnosť že trpíte ADHD. Tento neformálny test je len orientačný, slúži len ako podnet pre návštevu odborníka-psychiatra.
Každý z nás niekedy zaznamenal u seba niektoré z uvedených príznakov. Kde je teda hranica medzi normou a poruchou?
Pri ADHD príznaky a problémy s nimi spojené začínajú už v detstve, sú prítomné po dlhú dobu / minimálne pol roka/, a hlavne spôsobujú zlyhávanie človeka v pracovnej, sociálnej a partnerskej sfére
Na záver – i keď máte niektoré z vyššie uvedených príznakov, nemusí to byť nevyhnutne ADHD. Možno Ste len prchký, nevychovaný, lenivý alebo zbrklý…ale na zmenu nevhodných povahových vlastností nie je nikdy neskoro…
A napokon …ADHD nemusíte vnímať len ako údel, je to zároveň i „dar“ – veď ňou trpeli takí kreatívni ľudia ako Albert Einstein, Thomas Alva Edison, Vincent van Gogh, Pablo Picasso, Alfred Hitchcock…a mnoho iných
Kontakty na lekárov, ktorí vám pomôžu s prvými otázkami a problémami na tému ADHD u dospelých :
MUDr. Zdenka Betáková, Bratislava, telefón: 02/ 45 52 62 38, Email: [email protected]
MUDr. Magdaléna Čaplárová , Bratislava, telefón: 02/ 64367630, e-mail: [email protected]
MUDr. Katarína Loncková, Bytča, Tel.: 041 / 5424926
A linky na stránky, na ktorých sa dozviete viac o ADHD:
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5761907/
https://www.nhs.uk/conditions/attention-deficit-hyperactivity-disorder-adhd/
https://www.health.harvard.edu/newsletter_article/recognizing-and-managing-adhd-in-adults
http://www.psychiatriapreprax.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=7636&magazine_id=2
https://www.solen.cz/artkey/psy-201403-0005_Diagnostika_a_farmakoterapie_ADHD_v_dospelosti.php
http://www.psychiatriapreprax.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=8808&magazine_id=2
https://www.pluska.sk/izdravie/liecba/problemovi-dospeli-bezohladni-nepokojni-zlostni-adhd-nemusi-byt-tragedia.html