Ve většině vtípků o chrápání jsou hlavními aktéry muži, ale nenechme se mýlit, tento nepříjemný zvukový projev se týká všech, mužů, žen, dětí, ba dokonce i psů a koček. Co se s tím dá dělat?
Jeden z vtipů o chrápání, které kolují na internetu, zní: „Přestaň chrápat,“ okřikne v noci žena manžela. Probuzený muž se rozčílí: „S tebou už to není k vydržení, vždyť mě nenecháš ani vyspat!“
Pro nejednu domácnost je to však každodenní realita a těm, kterých se týká, zrovna legrační nepřipadá. Ačkoliv ve většině vtipů o chrápání jsou v centru pozornosti muži, tento nepříjemný zvukový projev se týká všech.
Ale fakt je, že muži chrápou více, hlasitěji a častěji, někteří přímo nonstop, jakmile zaujmou horizontální polohu.
Ženy se potom řadí do skupiny trpících, nevyspalých a unavených bytostí, pokud ovšem problém za své protějšky, v lepším případě se svými protějšky, neřeší.
Nechrápeme pro nic za nic
Chrápání patří mezi nepříjemné poruchy; ano, slovo porucha je důležité, protože kromě postiženého znepříjemňují život především jeho okolí.
Schválně si zkuste představit, že usínáte například vedle motorky, jíž někdo přidává naplno plyn.
Hlučnost dosahuje zhruba 90 decibelů – a chrápající spáč se motorce vyrovná! Motocykl můžete vypnout, pokud si to majitel nechá líbit, chrápající osobu nikoliv.
A proč vlastně chrápeme? Ten dobře známý nepříjemný zvuk způsobuje průchod vzduchu zúženými místy horních cest dýchacích, kdy se jejich stěny rozechvívají nebo volnému dýchání brání uvolněné tkáně. Nejčastější překážkou bývá měkké patro, ale také jazyk nebo čípek.
Chrápání může být i geneticky podmíněno vrozenou špatnou stavbou měkkého patra, ale k deformaci může dojít i při úrazu a pochopitelně s věkem, který zapříčiňuje povolování svalů. Chrápání mohou vyvolávat také některé léky, především ty, které snižují svalové napětí, nebo kortikoidy, jež způsobují ukládání tuků v oblasti krku.
Další příčinou chrápání bývá podle MUDr. Marie Raškové obezita: „Při obezitě narůstá množství tuku ve tkáních a zužuje se celkový průsvit hltanu. Významné je i zhoršení průchodnosti nosu způsobené chronickou nebo alergickou rýmou, vybočením nosní přepážky, nosními polypy, záněty vedlejších dutin nosních, zvětšenou nosní mandlí nebo krčními mandlemi.“
Chrápání může být nebezpečné
„Nepříjemné je především pro okolí spáče – hlavně v případech, kdy se jedná pouze o vibrace měkkého patra s občasným typickým zvukovým doprovodem.
Pokud se přidávají apnoické pauzy, to znamená krátké pauzy bez nádechu se závěrečným hlubokým zachrápáním, suchost v ústech, únava, denní spavost a nevýkonnost, pak se jedná o syndrom spánkové apnoe,“ upozorňuje doktorka Rašková na další úskalí chrápání.
Nepravidelnost dýchání může v době spánku způsobit pauzu v dýchání, která může trvat i několik vteřin a během noci se může několikrát opakovat. Člověk tyto pauzy nemusí pociťovat a nemusí si je pamatovat, ale organismus si při přerušovaném spánku dostatečně neodpočine. Následkem toho je pak únava po probuzení. Výzkumy také dokazují, že chrápání zvyšuje riziko různých onemocnění, například vysokého tlaku nebo mozkových a koronárních krvácení. Australští odborníci před nedávnem navíc upozornili na fakt, že chrápání může poukazovat na diabetes druhého typu. Podle statistik mají lidé s dýchacím defi citem při spánku až ve 40 procentech případů tento typ cukrovky.
Chrápání narušuje vztahy
Chrápání partnera najdeme mezi deseti nejčastěji uváděnými důvody rozvodů. Ti, kterých se to týká, tvrdí, že soužití je nemožné, protože sdílet s takto hlučně spícím protějškem společné lože je zkrátka nesnesitelné.
Přitom podle posledních výzkumů trpí chrápáním až 40 procent české dospělé populace. Ani jinde v Evropě na tom nejsou o moc lépe.
Ovšem kdyby se kvůli tomu mělo každé manželství postižené chrápajícím členem rozvádět, moc vdaných žen a ženatých mužů by nezbylo.
Naštěstí existují jiná řešení než rozvod. Například oddělené ložnice, pokud to prostorové řešení bytu umožňuje. Doktor Tomáš Moravec, specialista ORL z pražské kliniky Asklepion, nabízí další řešení: „Po kompletní prohlídce nabídneme pacientům různé formy pomoci.
Někdy je třeba odstranit mandle, jindy udělat plastiku patra. U lehčích forem spánkového bezdeší a u prostého chrápání se dá dosáhnout až 90 procent úspěšnosti pomocí plastiky čípku a měkkého patra. Tento zákrok se provádí ambulantně pomocí laseru.
Varianta, při které se odstraní i část nosní sliznice, pomáhá také pacientům s chronickou rýmou,“ vysvětluje Tomáš Moravec.
Nebolí to!
Pacienti, kteří zákrok laserem podstoupili, popisují své pocity ve dnech následujících po operaci, jako by je bolelo v krku. Maximálně po třech týdnech dochází k úplné normalizaci stavu. Nevýhodou je, že zákrok stojí 12 až 14 tisíc a klient si ho platí sám.
Klasickou operaci, při které operatéři mohou ve větší míře ovlivnit i výsledný tvar operované tkáně, hradí ve většině případů pojišťovny.
Ovšem chrápání lze zmírňovat i jinými metodami – například je dobré spát v chladnější a dobře vyvětrané místnosti.
Komu nevadí teplé mléko, může si před ulehnutím dát sklenku, protože mléko je bohaté na tryptofan, což je přírodní aminokyselina působící jako mírné sedativum.
Pokud je dotyčný zvyklý spát na zádech, tedy v poloze, v níž se chrápe nejčastěji, je dobré změnit pozici. Klidnému spánku a zmírnění chrápání pomáhá i omezení kouření a pití alkoholu.
text: GABRIELA ZELINKOVÁ foto: SHUTTERSTOCK
Chrápání aneb Se sbíječkou v posteli
Každý čtvrtý Čech ve spánku chrápe. Hlasité zvukové projevy mohou v extrémních případech dosáhnout až sta decibelů, tedy hlasitosti, kterou vydává sbíječka.
Chrápání neničí pouze partnerská soužití, podepsat se může i na zdraví. Často se za ním totiž ukrývá spánková apnoe.
Je to jedna z nejpodceňovanějších nemocí. Pokud se ale spánková apnoe neléčí, může vést k cukrovce, nejrůznějším srdečním onemocněním nebo i úmrtí.
„Manželka se mnou nejdřív během noci kvůli chrápání třásla, později do mě dokonce kopala,“ popisuje své trable v ložnici David Polák, jeden z pacientů spánkové laboratoře Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Nakonec byla žena tak nervózní, že skoro vůbec nespala, a tím mi vlastně zachránila život,“ říká Polák.
Během jedné z bezesných nocí si totiž všimla toho, že manžel chvílemi nedýchá, dlouhé pauzy pak vždy rozetnul mohutný nádech doprovozený hlasitým zachrápnutím.
David Polák tedy absolvoval několik návštěv u lékařů, od praktika přes ORL a skončil ve spánkové laboratoři, z níž po důkladné konzultaci s lékařem odcházel s plastovým kufříkem, v němž se ukrýval speciální přístroj.
Zapůjčená měřící mašinka pacientovi během několika nocí zaznamenávala pauzy v dechu i chrápání, lékař si následně v ordinaci mohl průběh spánku pana Poláka přehrát.
Zjistil, že jeho pacient netrpí pouze ochablým krčním svalstvem, které způsobuje chrápání u většiny lidí, ale také spánkovou apnoí, jež je doprovázena zástavami dechu trvajícími až několik desítek sekund a následným lapání po kyslíku.
Spánek v masce
Apnoici bývají během dne často unaveni, což je způsobeno narušenou architekturou spánku, během kterého dochází k takzvanému mikrobuzení. Trvá vždy pouze několik sekund, spící člověk si ho sice neuvědomuje, ale kvalita spánku je tím významně narušena.
Vedle únavy a náhlého usínání, klidně i za volantem, apnoikům rovněž hrozí vážná onemocnění.
Lékaři upozorňují, že noci strávené lapáním po dechu mohou vést k vysokému krevnímu tlaku, kardiovaskulárním potížím, cukrovce a v extrémních případech až k zástavě srdce či mozkové mrtvici během spánku.
„Zatímco spánek pro zdravého člověka znamená relaxaci a odpočinek, apnoici podstatnou část noci stráví bojem o nadechnutí a to se pak nutně odráží na zdravotním stavu a celkové pohodě organismu,“ tvrdí ORL specialista Jan Kastner.
Alespoň částečně mohou lidé tomuto onemocnění přecházet tím, že o sebe budou pečovat, počínaje hlídáním své tělesné hmotnosti.
„Důležité je se před spaním vyvarovat alkoholu a dbát na spánkovou hygienu, což mimo jiné zahrnuje kontrolu vlhkosti a teploty v místnosti,“ radí Kastner.
Pokud ani jedno z těchto doporučení nezabere a zdravotní stav se nelepší, přichází na řadu speciální přetlaková maska na spaní v hodnotě až čtyř desítek tisíc korun, kterou apnoikům hradí pojišťovna. Tu od lékařů dostal i třiačtyřicetiletý Jaroslav z Plzně.
„Absolvoval jsem kolečko vyšetření včetně návštěvy spánkové laboratoře v Nemocnici Na Homolce, na masku jsem poté čekal zhruba dva měsíce. Do té doby jsem si na radu lékaře lepil na záda tenisové míčky, někdy i tři, aby mě to nutilo spát na boku.
“ Právě taková poloha může chrápání alespoň částečně eliminovat.
Kolaps manželství
Zatímco spánkovou apnoí trpí až sedm procent české populace, klasických „chrápačů“ je mnohem více. Podle průzkumů v noci vydává nepříjemné zvuky každý čtvrtý Čech, ženy nevyjímaje.
Obyčejné chrápání sice život neohrožuje, může ho ale člověku velice snadno zkomplikovat, stejně jako se to stalo Zuzaně Jeníčkové.
„Je mi padesát a kvůli chrápání navštěvuji nejen specializované středisko, kde jsem si před nedávnem domluvila termín operace, ale také psychologa a nejrůznější večerní seznamky,“ vysvětluje Zuzana, se kterou se manžel po devětadvaceti letech rozvedl.
„Už jsem pro něho nebyla dost atraktivní, mimo jiné mi vyčítal i chrápání. V mém věku už to holt nepřipadá nikomu roztomilé.“
Paní Jeníčkovou teď čeká laserová operace měkkého patra, jež by ji měla chrápání zbavit nebo ho aspoň omezit. Na soukromých klinikách se cena takového zákroku pohybuje od 6500 do 15 tisíc korun, probíhá v lokální anestezii a trvá pár minut.
Následnou bolest pacienti přirovnávají k angíně, trvá kolem deseti dní. Ani tato metoda však není stoprocentní.
Jak přiznává jeden z bývalých pacientů pražské kliniky, po operaci měkkého patra chrápat sice nepřestal, ale podle odhadu manželky se hlasitost vydávaných zvuků snížila o devadesát procent.
Chrápání nejčastěji způsobuje obezita, kterou v Česku v současné době trpí čtvrtina žen a 22 procent mužů, mezi další důvody patří konzumace alkoholu před spaním a špatná fyzická kondice.
Léčba zpěvem
V posledních sto letech byly provedeny stovky velkých vědeckých studií týkajících se spánku a jeho kvality. Jedním z nejčastějších problémů bylo právě chrápání, na které se už mnoho let hledá účinný lék.
Zoufalí spolunocležníci chronických chrápačů tak na internetu kupují nejrůznější násady na nos, vonné spreje, ale také třeba akupresurní prstýnky v hodnotě několika stovek korun nebo homeopatika, jejichž výrobci slibují, že s trochou štěstí pomohou chrápání odstranit.
Lékaři však před podobnými výrobky varují, většinou jde o vyhozené peníze.
Existují ale i netradiční způsoby, k nimž se někteří doktoři zcela odmítavě nestavějí. Autorkou jednoho z nich je britská sbormistryně Alise Ojayová, ta učí zájemce, jež trápí silné chrápání, lidové písně, jež posbírala v celém světě.
Jejich původní slova nahrazuje slabikami nebo celými slovy, která je v rámci melodie potřeba opakovat a jsou vybrána tak, aby se během nich procvičovaly krční svaly včetně měkkého patra. Její učebnou se tak například rozléhá melodické „unga, unga, unga“. Cvičení prý stačí provádět 20 minut denně, a to při jakékoli činnosti, třeba mytí nádobí.
„Tím, že zpevníte svaly v krku, vzduch během spánku proudí snáze dovnitř i ven a vy i váš partner můžete změnu pocítit už po měsíci trénování,“ tvrdí sbormistryně v jednom ze svých propagačních videí.
Otolaryngolog Malcolm Hilton z univerzity v Exeteru se na základě jejího tvrzení rozhodl provést vlastní výzkum. Experimentu se zúčastnilo 60 lidí, kteří po dobu tří měsíců věnovali každý den dvacet minut zpěvu. „Nečekal jsem nic převratného, o to víc jsem byl překvapen, když jsem zjistil, že u všech, kteří se do něj zapojili, se chrápání značně zmírnilo nebo zmizelo,“ řekl Hilton.
Lékař Jan Kastner ale upozorňuje, že s chrápáním má problémy i řada profesionálních zpěváků. Posilovat pouze krční svaly totiž často nestačí, proto doporučuje celkovou změnu životosprávy.
Kulka za bezesné noci
Hlasité chrčení během spánku může některé jedince dovést k naprosto zoufalým skutkům. Sedmačtyřicetiletá žena z Floridy před rokem po velké hádce kvůli chrápání vzala na svého přítele brokovnici a těžce ho postřelila. Policistům se k tomu bez okolků přiznala, nicméně její čin byl velkou měrou ovlivněn i notorickým alkoholismem. Muž nakonec incident přežil.
V kanadském Québecu loni před soudem stanula žena, která ze spaní chroptěla tak mohutně, že se její sousedé obývající byt pod ní několik měsíců nevyspali.
Žena dlouhodobě odmítala zajít k lékaři a svůj problém řešit, místo toho si u majitelů bytu, jež si pronajímala, naopak stěžovala na to, že na ní sousedé neustále klepou, čímž ji otravují, a požadovala snížení nájmu. Soud ale nakonec rozhodl v její neprospěch.
V japonském hotelu Henn, který si zakládá na tom, že většinu živých zaměstnanců nahradili roboti, zase chrápání hostů popletlo obvody elektronickým pikolíkům, již se měli starat o jejich blaho.
Hlasité zvuky ozývající se z pokojů si totiž vysvětlovali jako požadavek, jemuž ale nerozuměli. Zmatení roboti proto zákazníky budili a trvali na tom, aby jim znovu zopakovali, co si přejí.
Hotel kvůli tomu musel více než polovinu ze svých dvou set padesáti strojů přeprogramovat.
Chrápání: Příčiny, léčba
Dříve se chrápání považovalo jen za nepříjemný zvukový doprovod spánku, ale jelikož v poslední době trápí víc a víc lidí, začali se mu lékaři věnovat detailněji. Bylo zjištěno, že chrápání je ve velké většině případů prvním stupněm spánkové poruchy, která může vést k vážným sociálním a zdravotním problémům.
Takzvané čisté chrápání – rovnoměrné a explozivní – je z počátku jen sociálním problémem, může ale mít za následek omezení cestování, rozdělení ložnic a může vést až k rozvodu.
Nedostatečný spánek kvůli explozivnímu chrápání vede ke spánkové poruše, důsledkem čehož je denní ospalost s tendencí k mikrospánku. Vyznačuje se podrážděností, nezvladatelnou únavou a nervozitou.
Denní ospalost pak způsobuje spánek s apnoickými pauzami, kdy pacient přestává dýchat, a to až 5–6 sekund. Čím delší a častější pauzy jsou, tím je vliv na zdravotní stav závažnější. Tyto pauzy jsou totiž předstupněm poruch krevního tlaku a ischemické choroby srdeční. Porucha spánku má také vliv na impotenci, bolesti hlavy a může být příčinou náhlých příhod mozkových.
Léčba
Pro účinnou léčbu je třeba zjistit, co chrápání způsobuje. Pozorujte, kdy chrápete. Jestli je to po přejedení se, zvýšené konzumaci alkoholu, nebo každou noc bez ohledu na vnější faktory.
Zda chrápete jen v určitém ročním období a při určité spánkové poloze. Pokud nechrápete každou noc bez ohledu na vnější podmínky, bude snadnější se chrápání zbavit ať už změnou životosprávy, spánkové polohy nebo skoncováním s kouřením.
Krajním řešením chrápání je pak v závislosti na příčině chirurgická operace nosu nebo krku.
Po komplexním vyšetření může lékař doporučit chirurgický zákrok. Pokud je problémem nosní neprůchodnost, provádějí se operace septa nosního (septoplastika), případně radiofrekvenční termoterapie nosních sliznic. Septoplastika se provádí pod celkovou anestézií a vyžaduje 2–3 dny hospitalizace a 2 týdny neschopnosti.
Radiofrekvenční termoterapie nosních sliznice je ambulantní zákrok v lokální anestézii a trvá cca 10 min. Pokud jsou příčinou nadměrně zvětšené krční mandle, je možné buď odstranění krčních mandli (TE), nebo provedení radiofrekvenční termoterapie mandlí. TE vyžaduje 4 dny hospitalizace a 2 týdny neschopnosti.
RFIT krčních mandlí je ambulantní výkon při lokální anestézii a trvá cca 5 min.
Pokud je problém v měkkém patře, provádí se korekce buď klasickým chirurgickým způsobem, nebo v posledních 20 letech i laserem. I zde je možné přistoupit k radiofrekvenční termoterapii – v tomto případě měkkého patra.
Bylinky
S problémem s chrápáním mohou pomoci i některé bylinky, které jsou snadno k dostání. Patří mezi ně máta, ostropestřec nebo dobromysl. Konzumujte odvar z těchto bylin po dobu týdne a pocítíte zlepšení.
Homeopatika
Pomoc najdete i v homeopatii. Zásadním lékem je Kalium iodatum, který pomáhá jak při alergiích, záchvatech dušnosti, astmatu, tak při chrápání.
Jak si pomoci sám
První radou, kterou jako chrápající dostanete, je, abyste spali na boku. Důvod je prostý, touto polohou dosáhnete největší průchodnosti dýchacích cest.
Naprosto nevhodná je při chrápání poloha na zádech, a to proto, že když se vaše svaly uvolní, automaticky se vám otevře pusa a jemně zasune jazyk, to zamezuje dobré průchodnosti dýchacích cest.
No a spaním na břiše zase zbytečně zatěžujete krk.
Spaní s hlavou více nahoře uvolňuje dýchací cesty, protože snižuje váhu, která na ně tlačí. Tím se rychle usnadní dýchání. Pozor ale na hodně polštářů pod hlavou, to by mohlo mít opačný efekt. Raději si podložte nohy postele knihou nebo dřevěnou deskou, čímž celkově nakloníte postel.
Suchý vzduch vysušuje a přetěžuje sliznice krku a nosní membrány a to může vést k chrápání. Pomoci může zvlhčovač vzduchu nebo alespoň nádoba s vodou umístěná na radiátoru, případně vlhké prostěradlo přes topení, nikoliv v posteli.
Zásadou kvalitního spánku je pravidelný režim. Zbavit se chrápání můžete i tím, že budete chodit spát každý den ve stejnou dobu a budete spát dostatečně dlouho, aby mělo tělo čas se zrelaxovat.
Kouření obecně poškozuje nejen dýchací systém. A jelikož zbavení se chrápání spočívá v dobré průchodnosti dýchacích cest, je zbavení se kouření nasnadě.
Nadměrná tělesná hmotnost v oblasti krku tlačí na dýchací cesty, a způsobuje tak chrápání. Proto obézní lidé chrápou častěji než lidé ve formě. Snadnou cestou, jak se vyhnout případné závažné spánkové poruše, je zbavit se přebytečných kil.
Alkohol a prášky na spaní uměle uvolňují svaly na krku a čelistech, a tím se zvyšuje pravděpodobnost chrápání. Konzumace těchto látek také přispívá ke vzniku spánkové apnoe, nebezpečného stavu, který je spojen s kardiovaskulárním onemocněním.
Zajděte si k alergologovi
Častou příčinou chrápání je alergie, která ucpává nos a nutí k dýchání přes pusu. Pomoci tak mohou antihistaminika před spaním. Ucpanému nosu pomohou solné nosní spreje a zvlhčovače, které jsou k dostání volně bez lékařského předpisu.
Vyšetření
Pro stanovení diagnózy se používá rozsáhlé vyšetření ORL, které pomůže zjistit příčinu a nasadit správnou léčbu.
Chrápání jako důležité varování před smrtí: Kdy je důvod se bát?
Chrápání pouze neruší ostatní v jejich klidném rozjímání, ale často je také příznakem nejrůznějších chorob. Kromě rýmy a vysokého krevního tlaku může provázet i spánkovou apnoi, se kterou jsou spojena vysoká zdravotní rizika.
V noci tak nenáviděné chrápání není nebezpečné jen proto, že zvuky řezajícího dříví mohou silně dráždit ostatní tak, aby se vás pokusili usměrnit nějakým tím šťouchancem do žeber, ale také proto, že bývá předzvěstí nejrůznějších chorob.
Chrápání obvykle vzniká tak, že vzduch opakovaně naráží v dýchacích cestách na překážku, kterou rozechvěje – může jít o měkké patro nebo třeba o rozšířenou tkáň nosohltanu. Kromě rýmy mohou být spouštěčem také alergie, které uzavírají dýchací cesty, stejně tak kouření nebo obezita. A když k tomu přidáte ještě alkohol, připravujete ostatním hotovou chrápající symfonii.
Bohužel ne vždy je chrápání jen protivné.
„Chrápání může být spíše projevem poruchy dýchání ve spánku (spánkové apnoe), zejména pokud je současně přítomen neosvěživý noční spánek s opakovanými zástavami dechu ve spánku a následně spavost v průběhu dne, v jejímž důsledku může narůstat i počet dopravních nehod,“ upozorňuje lékařka Jitka Bušková z Národního ústavu duševního zdraví.
To ale není jediné riziko, které tuto nemoc provází. Zástavy dechu mohou u lidí trvat klidně i desítky vteřin, při čemž dochází k nedostatečnému okysličování orgánů.
„Spánková apnoe je spojena rovněž s vysokým kardiovaskulárním rizikem (vzestup krevního tlaku, srdeční arytmie, infarkt myokardu či jiné onemocnění srdce, rovněž patří mezi vyvolávající faktory cévních mozkových příhod),“ dodává Bušková.
Syndrom spánkové apnoe se dá odhalit ve spánkové laboratoři – stejně jako další poruchy spánku. Jako prevence je stěžejní správná životospráva s dostatkem kvalitního spánku.
NEPŘEHLÉDNĚTE:
ZÁHADNÁ SMRT: Kopla do manžela kvůli hlasitému chrápání. Až když rozsvítila, zjistila, že je mrtvý. Co se stalo?
ŽIVOT BEZ SPÁNKU: Tenhle muž už 5 let nespal! Nesmí usnout, protože by ho čekala smrt
Zbavte svého partnera chrápání jednou provždy! I ženy chrápou, a často! Co s tím?
lud TN.cz
Normální české bříško je u covidu významným rizikem, říká pneumoložka Vašáková
Martina Vašáková se pozastavuje nad tím, že u léku ivermektin neexistuje žádný důkaz o jeho efektivitě, a přesto si ho lidé žádají.
Váš prohlížeč nepodporuje přehrávání audia.
Poslechněte si celý rozhovor
„Validní studie jsou dvě a ani jedna neprokázala efekt tohoto léku. Náznak zlepšení byl v určitých studiích na hospitalizovaných pacientech a ojedinělých klinických pozorováních, ale je to problematický lék,“ upozorňuje.
Premiér Andrej Babiš (ANO) přitom pro Česko získal tisíce balení iverkmektinu, ty ale nyní podle Vašákové mohou být využity jen v rámci klinických zkoušek: „Chápu, že se to jevilo jako vhodné v situaci, kdy všichni iracionálně šíleli po ivermektinu jako po léku, který vše spasí. Teď se tomu snažíme dát racionální rámec.“
Nyní je proto třeba vyzkoušet, zda má ivermektin efekt. „Pravděpodobně to mohou být lidé s lehkým covidem v ambulancích praktického lékaře, případně klinické zkoušení u těžších pacientů. Ale na to, abychom to dali do doporučených postupů, tak na to určitě ten lék nemá,“ podotýká.
Čím dříve, tím lépe
Prokázanou účinnost mají naopak léky bamlanivimab a etesevimab, což jsou monoklonální protilátky, které vyvazují koronavirus a brání jeho vstupu do buňky: „Jsou to výborné léky v tom, že když se podají včas rizikovému pacientovi, tak předejdou těžkému průběhu a hospitalizaci.“
Ivermektin chtělo do Česka původně přivézt ministerstvo zdravotnictví. Z nákupu ale nakonec sešlo
Číst článek
Už loni se také objevily dva antivirotické léky, a to remdesivir a favipiravir, s nímž mají v Thomayerově nemocnici výborné klinické zkušenosti. „Oba léky ale musí být podány včas, třeba když nemocný přichází s rozvinutým zápalem plic, optimálně do sedmi dnů od začátku příznaků,“ popisuje Vašáková.
Pneumoložka vysvětluje, že u nemoci covid-19 nejde ani tak o poškození plic koronavirem, ale problém je ve špatné imunitní reakci organismu, k níž dochází asi u pěti procent nakažených.
„Vidíme imunopatologický stav, tedy neadekvátní odpověď hostitele vůči té infekci. Proto fungují kortikoidy, které tlumí imunitní reaktivitu vůči viru,“ uvádí Vašáková s tím, že prokázený pozitivní efekt má například kortikosteroid dexametazon.
Zkuste zhubnout
Těžce nemocní prý mají nejvíce postižené plíce, ale často i srdce, případně ledviny, zažívací trakt nebo nervový systém. Pacienty je proto podle Vašákové nutné léčit komplexně.
„V současnosti máme k dispozici protilátky, které dokáží zbrzdit závažný průběh onemocnění, případně nemoc zastavit. První věc je všem lidem s rizikem těžkého průběhu aplikovat některou z monoklonálních protilátek,“ zdůrazňuje.
U lidí, kteří už mají výrazné potíže a rozvíjející se zápal plic, je vždy třeba zvážit podání antivirotika, remdesiviru nebo favipiraviru. A zároveň podávat kortikoidy a léky proti srážení krve, protože nemoc provází i trombózy a embolie.
Významným rizikovým faktorem pro těžší průběh je také obezita: „Nemusí to být nic extrémního, často jsou to takzvaně normální Češi středního věku. Bříško u mužů i žen je významným rizikem,“ podotýká s tím, že monoklonální protilátky se mají podávat pacientům s indexem tělesné hmotnosti vyšší než 40, popřípadě 35 ve spojení s dalšími chronickými chorobami.
„Všimněte si, že nejvíce jsou postižení obézní. Je to rok a každý člověk, který má nadváhou, měl možnost si zhodnotit, jakou míru rizika tváří v tvář covidu chce nést. Mohl zhubnout desítky kilo. Bohužel se setkávám s tím, že lidé jsou stresovaní a přibývají na hmotnosti,“ uzavírá Vašáková.
Poslechněte si v záznamu Interview Plus.
Hlasitě chrápe každý třetí Čech. Co s tím dělat?
Kromě specialisty na ORL může problémy odhalit i spánková laboratoř. Ta v Thomayerově nemocnici se specializuje na poruchy dýchání vázané na spánek. Pacient při vyšetření musí v laboratoři strávit připojen na přístroje několik nocí.
„Nejčastějším typem poruchy je syndrom obstrukční spánkové apnoe, který je způsoben nestabilitou horních dýchacích cest.
Jejich opakované uzavření, případně zúžení, vede ke snížení nebo až zástavě dýchání ve spánku,“ říká Jan Chlumský z krčské spánkové laboratoře.
Spánková apnoe čili krátkodobé přerušení pravidelného dýchání spolu s mělkým dýcháním trápí pětinu mužů a téměř desetinu žen. Často postihuje ty, kteří mají problémy s obezitou. Porucha navíc bývá spojena i s řadou dalších onemocnění, které může zhoršovat.
Problémy se spánkem netíží jen dospělé. Objevit se mohou i u nejmenších. „U dětí jsou spánkové problémy na rozdíl od dospělých ovlivněny vývojovými vlivy.
Již v kojeneckém věku se můžeme setkat u dráždivých, neklidných kojenců s nespavostí nebo s častým probouzením. V předškolním a raném školním věku již spánek mohou ovlivnit třeba strach či úzkost a potíže se spaním se mohou objevovat ve formě nočních děsů.
Ty s věkem většinou vymizí,“ vysvětluje Jana Šplíchalová z dětské psychiatrie Thomayerovy nemocnice.
Spánkové poruchy jsou u nejmenších často spojeny s psychickými příčinami. Někdy může jít i o strach z písemky ve škole nebo obavy, že nesplní očekávání rodičů. Nejčastěji mají problémy děti hyperaktivní nebo přecitlivělé.
Karel Šonka, šéf Centra pro poruchy spánku a bdění Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice řekl Deníku:
Nespavci by si měli odpustit večerní hádku a cigaretu
Podle lékaře Karla Šonky si lidé trpící nespavostí často své problémy zhoršují špatnými návyky.
Mezi lidmi koluje o spánku spousta babských rad a pověr, jako třeba že se nemá chodit spát s plným břichem. Bývá na nich něco pravdy?
Některé mají racionální jádro. Dříve se říkalo, že hodina před půlnocí je jako dvě hodiny po půlnoci.
Dnes bychom řekli, že hodina první třetiny spánku je pro člověka biologicky stejně hodnotná jako dvě hodiny v poslední třetině. A že by člověk neměl chodit spát s úplně plným břichem, to se asi shodneme. Na druhou stranu mnohým nevyhovuje jít spát úplně nalačno, takže si před spánkem dají velmi lehkou druhou večeři.
Nenormální je ale budit se v průběhu noci a chodit jíst. Dokonce existuje forma náměsíčnictví, kdy člověk shání potravu a jí, ale druhý den si to nepamatuje. Setkáváme se také s poruchou, kdy pacienti při vědomí hodně jedí těsně před spaním nebo během noci v domnění, že lépe usnou nebo že je to uklidní.
Tomu se říká syndrom nočního ujídání a vede to k obezitě. Bývá problém se toho zbavit.
Jsou tedy nějaké zásady, kterých by se měl člověk, který má problémy se spánkem, držet?
Jsou lidé, kteří mohou dělat jakékoliv životosprávné kousky a budou spát dobře. Ale ti, kteří problémy mají, by na některé věci měli dávat pozor.
Zaprvé by se neměly pít povzbuzující nápoje v druhé polovině dne a také kouřit večer a v noci, protože nikotin povzbuzuje. Pak je třeba se večer nevěnovat aktivizujícím činnostem, tedy třeba soutěžit, hádat se nebo sledovat něco dobrodružného.
Také by se lidé s problémy měli vyvarovat toho, aby se v ložnici věnovali něčemu jinému než spánku a sexu. Když si člověk zvykne, že se v posteli telefonuje, kouká na televizi nebo večeří, tak asociace toho, že tam má spát, je zcela smazaná. A má se chodit spát i vstávat přibližně ve stejnou dobu.
Pokud není postižený schopen sám příčinu odstranit a problém začne rušit denní aktivity, je třeba vyhledat lékaře.
Dělají lidé nějakou častou chybu?
Spousta jich řekne: Já piju kafe po večeři od svých dvaceti let a nikdy mi to nevadilo. Tolerance k takovýmto zátěžím však s věkem klesá. To, že mu to nevadilo ve dvaceti, neznamená, že mu to nebude vadit v padesáti.
V pátek byl Evropský den narkolepsie. Kolik lidí u nás touto poruchou trpí a jak se léčí?
Odhadem je jí u nás postiženo asi pět tisíc lidí.
Narkolepsie se léčí životosprávně tak, že si pacient jednou za čas, třeba po třech hodinách, dopřeje velmi krátký spánek.
Pak existují léky, které spavost potlačují a více či méně pacientovi umožňují zůstat bdělý v denní době. Pacient se sice nevyléčí, ale kvalita života se mu zlepší.
Jak tedy narkolepsie život postiženého narušuje?
Nemoc má různé stupně intenzity. Někdo je jí handicapován tak, že nemůže pracovat a ani léčba mu moc nepomáhá, a jiný je schopný ji překonávat i bez léčby. Není to choroba, která by zkracovala život, ale jeho kvalitu snižuje. Pacientům se zkracuje doba efektivního života.
Každý máme běžně 16 hodin bdělosti, které můžeme dle libosti využít, zatímco oni mají času méně, a navíc je rušen návaly spánku, takže se na sebe nemohou zcela spolehnout. Pacientům také vadí, že okolí tuto chorobu nepovažuje často za nemoc, ale mylně ji interpretuje třeba jako lenost. Hodně lidí řekne na to, že někdo málo spí: To vás lituji.
Ale když řeknete: Spím moc, tak vám závidí. V tom je ta nemoc nepochopená.
A co náměsíčníci, jsou u nich časté úrazy ve spánku? Jak tomu lze předcházet?
Úrazy nejsou časté, ale ani vyloučené. Pokud je známá příčina, která vyvolává nedokonalé probuzení, snažíme se ji odstranit. To je ale málokdy.
Jinak jde o zábranu možných zranění: spánek s další osobou, nepřítomnost nebezpečných předmětů, zabezpečení oken a dveří, prostředí, které by nemocného mělo po opuštění lůžka probudit nebo alespoň spánek ve spacím pytli.
Některé léky mohou pravděpodobnost vzniku náměsíčnictví snížit.
Existují noční můry a noční děsy. Čím se liší?
Noční děs je porucha NREM spánku a vyskytuje se spíše na začátku noci. Nemocný je neprobuditelný a nic si pak nepamatuje. Noční můra je porucha REM spánku a objevuje se hlavně ve druhé polovině noci.
Je to takový děsivý sen, který si nemocný alespoň po nějakou dobu pamatuje. Léčba spíše spočívá v odstranění případných konfliktních momentů, které by se mohly do spánku přenášet.
V extrémním případě se podávají léky, které mohou příznaky omezit, ale musí se podávat dlouhodobě.
Od chrápání může být už jen krůček k průšvihu
Ukazují to dlouhodobé zkušenosti lékařů. Především spáči, kteří trpí syndromem spánkové apnoe, se často potýkají s vysokým krevním tlakem, srdečními a mozkovými příhodami, ale i s problémy se soustředěností a pamětí. Obrovským rizikem je zejména pro řidiče také mikrospánek.
„Chrápání téměř všichni ’chrápači’ nechápou jako svůj problém, ale jako problém toho druhého, který spí vedle. Obvykle člověk přijde až tehdy, kdy je k tomu svým partnerem donucen,“ ví ze zkušeností s pacienty, kteří přece jen vyhledají odborníky, primář plicního oddělení českobudějovické nemocnice Václav Šnorek.
Nebezpečné je podle lékařů zejména periodické chrápání, kdy člověk střídavě chvíli chrápe a chvíli ne. V těchto okamžicích se dostavují deseti až třicetisekundové zástavy dechu. Přitom často klesá hladina kyslíku v organismu. „Za problém lze takové chrápání chápat v okamžiku, kdy jsou přítomné i denní příznaky,“ varuje Šnorek.
„To se člověk budí unavený, nevyspalý, nechce se mu vstávat, má sucho v krku, ve dne mu chybí iniciativa, nic nedotáhne do konce, má špatnou krátkodobou paměť, vštípivost i výbavnost, vypadá to, jako by ten člověk byl až trochu hloupý.
Lidi také usínají v situacích, kdy by usínat neměli. Problém jsou hlavně mikrospánky, zvlášť za volantem. Existují studie, které zcela jasně říkají, že ti, kdo chrápou, vykazují dokonce několikanásobně vyšší nehodovost,“ varuje pneumolog.
„Experti ale upozorňují, že pokud někdo usíná u televize, není to chorobný příznak, ale normální jev. Pokud někdo chrápe, jako když řeže pilou, obvykle to bývá pouhé chrápání, prakticky kosmetická záležitost, uklidňuje Šnorek zároveň řadu spáčů.
Noc na přístrojích
Přitom řadě lidí umí specialisté budějovické nemocnice od chrápání i dalších poruch spánku poměrně jednoduše pomoci. O formě léčby rozhodují podle výsledků vyšetření ve spánkové laboratoři.
Jedna z nich funguje v rámci neurofyziologické laboratoře v dolním areálu nemocnice. „Je celá řada poruch spánku, které je třeba definovat prostřednictvím objektivního vyšetření, takzvané videopolysomnografie,“ říká Pavel Dohnal, primář 2. oddělení následné péče a vedoucí lékař neurofyziologické laboratoře českobudějovické nemocnice.
„Během noci sleduje a zaznamenává různé parametry spánku,“ vysvětluje. „Snímá jednak aktivitu mozku prostřednictvím záznamu elektroencefalogramu, ale sleduje také, jakým způsobem se ve spánku pohybují oči.
To je velice důležité k tomu, aby bylo definováno, kdy dochází k takzvanému REM spánku. Kromě toho se pozoruje i aktivita bradového svalstva, jehož napětí ve spánku polevuje. Zaznamenáváme samozřejmě i EKG, které může souviset s poruchami spánku, především s poruchami dechu.
Sledujeme ale také proud vzduchu, který je vydechován ústy a nosem, ale také dýchací pohyby hrudníku a pohyby břišních svalů.
Prostřednictvím elektromyografie, která snímá vzruchy ze svalstva, sledujeme i dolní končetiny, protože tam můžeme identifikovat takzvané periodické pohyby končetin ve spánku,“ shrnuje Dohnal vše, co se lékaři o vyšetřovaném spáči musí dozvědět.
Pro pacienta to znamená mnohdy nelehký úkol, usnout v laboratoři, kde je napojen pomocí řady snímačů na přístroje. „My bychom hrozně rádi zažili záznam spánku tak, jak spí dotyčný doma, ale zatím nikde na světě ještě neexistuje tak dokonalý přístroj, který by byl snadno přenosný a aplikovatelný v domácím prostředí.
Záznam spánku ve spánkové laboratoři určitě tedy není identický se spánkem v domácím prostředí, ale snažíme se, aby vyšetřovací místnost alespoň připomínala ložnici. Určitě respektujeme přání těch, kteří si chtějí přinést svůj polštářek, umožňujeme lidem spát v jejich prádle, na které jsou zvyklí.
Samozřejmě jim ale nemůžeme odpustit přilepení elektrod,“ přibližuje Dohnal běžnou praxi.
Snadná pomoc
Tou je ale i následná léčba. Někdy stačí pohovor s pacientem a změna jeho životosprávy, jindy drobný chirurgický zákrok v krku. Následky těžkého syndromu spánkové apnoe může řešit přístroj, jenž spáčovi pomáhá dýchat.
„Pokud je pacient léčen přístrojem, nebolí to vůbec. Člověk má ale na nočním stolku přístroj, od něj vede hadice do masky, kterou má pacient na nose. Celé zařízení vytváří přetlak a nutí člověka dýchat,“ vysvětluje princip přístrojové léčby primář Šnorek.
„Většina našich pacientů, která má opravdu velké denní problémy, je po prvním vyspání na přístroji ztrácí. A platí to o každém dnu poté, co v noci přístroj měl. Jestliže ho nějakou noc nemá, potíže se vrací.
Ono to bohužel syndrom spánkové apnoe nevyléčí. Ale je to jako s cukrovkou. Aplikace inzulinu ho nevyléčí, ale může s tím docela dobře žít, pokud nemoc zvládá.
Stává se ale, že třeba jen úbytek váhy u některých pacientů syndrom spánkové apnoe zlepší,“ dodává optimisticky.
Podle jeho kolegy Pavla Dohnala existuje ovšem stále spousta lidí, kteří se na své potíže již adaptovali, nepovažují za možné, že by se jejich problém dal korigovat a pomoc nevyhledávají.
„V řadě případů to může být jejich škoda, protože nejedna porucha spánku je odstranitelná poměrně jednoduše buď farmakologicky, nebo edukačním pohovorem. Druhý pól jsou lidé, kteří své problémy se spánkem vidí dramatičtěji, než ve skutečnosti jsou. Jedná se o takzvanou nepravou nespavost, pseudoinsomnii.
Lidé jsou často přesvědčeni, že spí dejme tomu hodinu, dvě a nemusí to být tak úplně pravda. Takových lidí v laboratoři bývá překvapivě více než pravých nespavostí,“ dodává Dohnal.
Kletba malé Terezky: Stačí, aby usnula a může zemřít
„Jsou to vymodlené děti,“ říká o svých dvojčatech Vlasta Varmužová. Jenže zatímco první z dvojčat bylo po porodu v pořádku, Terezka skončila už během prvního roku života třikrát na jednotce intenzivní péče.
„Pokaždé celá zmodrala. Doktoři tvrdili, že má zápal plic, který se rychle objeví a pak najednou zmizí. Nikdo nevěděl, proč se to děje,“ vzpomíná Vlasta. Maminka byla s malou dcerkou několikrát zavřená na izolovaném oddělení.
„Po třech týdnech jsem si myslela, že se zblázním, když jsem nemohla ven. Manžel se zatím staral o druhou holčičku.“
Terezka pokaždé celá zmodrala. Doktoři tvrdili, že má zápal plic, který se rychle objeví a pak najednou zmizí. Nikdo nevěděl, proč se to děje.
Záhadné symptomy se neustále opakovaly, dokud si rodina neuvědomila, že podobné příznaky se už v rodině objevily. „Vzpomněli jsme si, že moje maminka měla zdravotní potíže, které byly v podstatě podobné,“ vzpomíná otec dvojčat, osmatřicetiletý Luděk Varmuža.
Terezčini rodiče se podívali na staré lékařské zprávy po babičce a záhada s náhlými zápaly plic se vyřešila. „U mojí maminky se nemoc projevila v osmatřiceti, když se po operaci týden neprobudila z narkózy,“ vzpomíná Luděk. Centrální syndrom spánkové apnoe nebo taky Ondinina kletba (Ondine nebo Undina je vodní víla, rusalka z germánské mytologie) není přitom v medicíně ničím novým.
Nemoc způsobuje, že tělo při spánku zapomíná dýchat, krev nemá dostatek kyslíku na zásobování těla a nemocný může kdykoliv zemřít. Stačí pár minut a pacient se už nemusí probudit.
Lékaři v bývalém Československu ale nebyli schopni pacientce se vzácným onemocněním pomoci. Luďkova maminka bez léčby dýchala pro svou rodinu ještě dalších dvanáct let.
Rodina Varmužova působí spokojeně i přes všechny nesnáze, které je dennodenně potkávají.
Foto: Petr Horník, Právo
Vyřešením záhady, na což rodina čekala celý první rok Terezčina života, ale problémy zdaleka neskončily. Nad rodinou z malé vesnice na Jesenicku jako by se opravdu začala projevovat kletba. Nemoc totiž lékaři potvrdili i u jejího otce, na kterém leží finanční zajištění celé rodiny, protože maminka se od Terezky nemůže ani hnout.
Na tříleté rošťandě přitom není na první pohled vidět žádný problém. Veselá a živá holčička pobíhá po bytě i po zahradě, povídá si, trochu se předvádí a ukazuje svoje oblíbené hračky. Vypadá jako normální a zdravé dítě. Jen na kořenu nosu má malou rýhu od přístroje na dýchání.
I když je nemoc stále nevyléčitelná, lékaři ji dnes už nemusejí nechat osudu, jak tomu bylo u babičky, kterou Terezka nikdy neviděla. U postýlky má přístroj, který jí při spánku pomáhá dýchat.
Když jde odpoledne nebo večer spinkat, maminka jí na ústa nasadí dýchací přístroj, který v případě potřeby pošle tělu tolik potřebný kyslík. Malá holčička nese svůj osud velmi statečně a bez protestů.
Lehne si do postýlky a na obličej si nechá nasadit kyslíkovou masku, ze které má právě ten malý otlak na kořenu nosíku.
„Bere i prášky na povzbuzení. Ty zabraňují tomu, aby byla unavená a zdřímla si. I díky tomu je docela hyperaktivní dítě. Večer ji uspáváme hodinu a půl, ale masku si nestrhává,“ říká maminka. Každodenní rituál probíhá v rodině Varmužových tak nějak samozřejmě, jako součást života. Nasazováním a sundáváním masky starost o Terezku ještě zdaleka nekončí.
Terezka je pěkné éro. I s tak vážnou nemocí si dokáže užívat života jako každé normální dítě.
Foto: Petr Horník, Právo
„V ložnici mám nastavených několik budíků. Jinak bych se každou noc nevzbudila,“ vysvětluje Vlasta. Terezka totiž potřebuje léky i přes noc. První dostane ve dvanáct, pak jdou rodiče spát, jeden z nich se musí vzbudit ve čtyři ráno a podat další lék.
Když jsme rodinu Varmužových navštívili, Adélka, druhá z dvojčat, byla u babičky z maminčiny strany. Ta Vlastě a Luďkovi s hlídáním zdravého dítěte ráda pomáhá, ale z opatrování Terezky má obavy. Starost o tak nemocné dítě přináší nesmírnou zodpovědnost.
„Adélka naštěstí vůbec nežárlí. Když tu máme obě, o Terezku se dokonce stará. Upozorňuje nás, že přišel čas na léky. Říkáme jí tisková mluvčí, protože je komunikativnější a všechno vyjednává,“ usmívá se Vlasta, která kromě obrovských starostí prožívá i mateřské radosti.
Chtěli jsme se spojit s ostatními rodiči, kteří mají stejné problémy, ale jediná rodina, kterou jsme zatím našli, je z Uruguaye.
„Navíc je pro Terezku i takový tahoun,“ dodává. Nemoc i pobyty na lůžkových odděleních se lehce projevily na Terezčině vývoji, takže je dobře, že se může učit od sestřičky, která se rychleji naučila běhat bez plenek, je komunikativnější a má větší slovní zásobu.
„Když Terezku v půl roce hospitalizovali a vrátila se domů, byla jsem zoufalá. Zapomněla, co se už naučila,“ vzpomíná na nepříjemné zážitky Vlasta. Děvčátko, které před pobytem v nemocnici už sedělo a živě komunikovalo, se dostalo o krok zpátky. Nedrželo hlavičku ani trup, jen polehávalo v dětské sedačce a usmívalo se.
„Vůbec s námi nekomunikovala jako předtím.“ Po návratu do rodiny si ale rychle na všechno vzpomněla a vrátila se do normálu.
„Chtěli jsme se spojit s ostatními rodiči, kteří mají stejné problémy. Hledali jsme na různých internetových fórech, ale jediná rodina, kterou jsme zatím našli, je z Uruguaye,“ povzdechne si Luděk.
Provoz přístroje, který hlídá Terezčin spánek, stojí rodinu každého půl roku pět tisíc korun. Varmužovi musejí dost přemýšlet, jak na to ušetřit.
Foto: Petr Horník, Právo
„Terezčina matka je schopná ošetřovatelka,“ říká dětský obvodní lékař Radovan Novotný, ke kterému chodili s nemocnou holčičkou už od jejího narození.
„S mojí specializací jsem těžko mohl přijít na tak vzácnou nemoc. Doba vesnických lékařských průkopníků už myslím skončila.“ Doktor Novotný u malé pacientky nejdřív diagnostikoval zánět plic a jednostranné respirační selhání. Diagnózu stanovili až po ročním martyriu všemožných vyšetření v lékařských zařízeních v Olomouci, Brně a Praze.
„Teď je Terezčin stav díky dobré rodinné péči poměrně stabilizovaný. Navíc dojíždí na specializovaná pracoviště do Olomouce a do Prahy,“ dodává lékař.
Lékařovo opatrně optimistické hodnocení zdravotního stavu holčičky ovšem ostře kontrastuje se zoufalou situací, do které se rodina dostala. Vlastě Varmužové už skončila mateřská dovolená, do práce ale nastoupit nemůže.
Mohlo by to ohrozit zdravotní stav její dcery, pro kterou je nebezpečné i obyčejné nachlazení – obvyklý recept, což bývá zachumlat se do peřin, vypotit se a pořádně se vyspat z únavy z nemoci, může Terezce přinést smrt.
Ve školce by se mohla dvojčata lehce nakazit a přenést nemoc jedna na druhou, takže zůstávají obě doma. „Při nemoci se potíže s dýcháním zhorší. Zase nám promodrává,“ vysvětluje Vlasta. „Už když trochu posmrkává, dávám jí paralen, jinak hrozí, že bychom museli zase na jipku,“ dodává.
Rodiče berou Terezčinu nemoc jako fakt. Snaží se aby jejich dcera měla přes všechny obtíže pohodový život.
Foto: Petr Horník, Právo
Terezku neohrožuje jen styk s ostatními lidmi, musí se navíc nepřetržitě hlídat, aby bez přístroje neusnula ani na malou chvíli. Vlasta proto s holčičkami zůstává doma. Nemoc je ale vzácná, v administrativních kolonkách pojišťoven není a Vlasta nemá nárok na sociální dávky ani na příspěvky na péči.
„Mateřskou jsem brala tři roky, pak jsem byla půl roku vedena na úřadu práce. Teď žádné peníze nedostávám. U Terezky opravdu nejde jen o to, aby dostala prášky a při spaní měla nasazenou masku,“ stěžuje si spravedlivě rozhořčená matka.
Rodinné výdaje se neomezují jen na položky nezbytné k životu, hodně peněz spolkne i léčba. Jednou za čtrnáct dnů musí Terezka dojíždět na kontroly a jednou za šest týdnů absolvují výlet do Prahy do spánkové laboratoře.
Teď má rodina obavy, jestli na náročnou péči a léčbu budou mít. Součástí respiračního přístroje je čip, který monitoruje hladinu kyslíku v krvi. Pokud hladina nebezpečně klesne, přístroj pošle proud vzduchu, aby se děvčátko mohlo nadechnout.
„Senzory čipu jsou tak citlivé, že vydrží jen půl roku. Pak se musí za pět tisíc korun koupit nový,“ vysvětluje Luděk Varmuža. „Pět tisíc je pro nás obrovská částka. Dvakrát ročně si ji můžeme dovolit jen stěží,“ stýská si. Na čip jim totiž pojišťovna nepřispívá.
On sám sice čip naštěstí nepotřebuje, přesto spí s kyslíkovým přístrojem – preventivně, protože nelze vyloučit, že se u něj nemoc projeví s plnou silou. Luděk pracuje jako dělník v místní slévárně a teď sám živí čtyřčlennou rodinu.
„Když se diagnostikovala Terezčina nemoc, nechal jsem se také vyšetřit a lékaři zjistili, že mám podobné zdravotní potíže moje dcera,“ říká Luděk a přikládá si senzor na ruku.
Jeho stav ale naštěstí není tak vážný. Dřív se mu špatně dýchalo a býval unavený.
Lékaři přišli na to, že kvůli nedostatku kyslíku má srdce opotřebované jako sedmdesátiletý člověk, a bylo by dobré, kdyby mu v noci pomáhal s dýcháním přístroj.
„Připadám si jako v nemocnici. V noci mi v ložnici hučí manželův aparát z jedné strany a dceřin z druhé,“ říká s úsměvem Vlasta. Přesto Vlasta s Luďkem berou rodinnou situaci jako něco, co je prostě potkalo a co musí řešit.
Pět tisíc je pro nás obrovská částka. Dvakrát ročně si ji můžeme dovolit jen stěží.
I když z rodiny vyzařuje pohoda a nikdo si na nepříznivý osud nestěžuje, do smíchu manželům Varmužovým asi zrovna moc není. Ale i přes kletbu germánské víly mají naději. Stále doufají, že pojišťovna uzná, jak je pro malou Terezku domácí péče důležitá, a dostanou sociální dávky.
- Syndrom spánkové apnoe je jednou z nejčastějších dýchacích poruch ve spánku.
- Vážnost nemoci určuje, zda jde o částečné nebo úplné ucpání horních cest dýchacích.
- Obezita syndrom zhoršuje.
- Syndromu si často může všimnout partner nemocného, když u něj při spánku zaznamená chrápání a pauzy v dýchání.
Malá holčička navíc nemusí žít s takovými omezeními celý život. Podle specialistky na dýchání, doktorky Jitky Vorlové z Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty v Praze na Karlově náměstí, se u některých pacientů nemoc časem zlepšuje. Nezbývá tedy než doufat, že jesenická rodina má to nejhorší už za sebou.