Rozhodla jsem se také napsat svůj příběh. Za prvé proto, že to potřebuji sama nějak uzavřít a vypsat se z toho. Za druhé doufám, že to některou maminku může uklidnit, když zjistí, že zažívá stejné pocity a že je to normální – že se nezbláznila.
Vždycky jsem hrozně chtěla děti, hodně dětí
Netušila jsem sice, že budu na toho správného partnera čekat až do 30 let, ale o to větší radost jsem měla, když jsem zjistila, že jsem konečně těhotná. Plná očekávání jsem se těšila, jak to bude úžasné.
Těhotenství zdaleka nebylo tak pohádkové, jak jsem si vysnila. Už předtím jsem byla dost přecitlivělá a hormony tomu daly korunu. Neříkám, že jsem si neužila těch 9 měsíců volna bez nutnosti chodit do práce.
To už jsem potřebovala.
Myslím ale, že kdybych místo zbytečného stresování, jestli bude miminko v pořádku, a místo ležení doma a utápění se v sebelítosti, jak je mi špatně, chodila na nějaké cvičení, nebo víc do přírody, užila bych si to daleko víc.
Posledních pár dnů jsem se už modlila, ať to skončí. Byla jsem celá oteklá a těžká a navíc mě „po termínu“ strašili vyvolávačkou. Zoufale jsem hledala způsoby, jak se tomu vyhnout a vyzkoušela všechny rady, jak vyvolat porod přirozeně. Miminko stejně vědělo, jak a kdy se má narodit.
Oba jsme nakonec potřebovali trochu popostrčit, takže mi porod vyvolali v nemocnici. Ale stačilo jen „pustit vodu“ a po 8 hodinách bez umělého oxytocinu se na první letní den Mireček narodil.
Nejdříve jsem se snažila bolestivé kontrakce jen přežít a pořád jsem to tak trochu brzdila svým strachem, ale v jednom okamžiku jsem pochopila, že už to nezastavím a že to budu muset SAMA zvládnout, že to za mě nikdo neudělá.
Tak jsem se v koutku ponořila do sebe a za pomoci vizualizací a afirmací z kurzu hypnoporodu jsem se najednou za hodinu otevřela z 5 na 10 cm a z posledních sil a s pomocí tatínkovy psychické podpory Mireček vykoukl poprvé na svět. I když jsem byla dost zesláblá, byla jsem na vlně endorfinů. Byl to krásný pocit vidět konečně své miminko.
V nemocnici je jednoduché nastavit si režim, když vám nosí jídlo a máte trochu soukromí
A navíc novorozeně hodně spí. Přesto jsem už druhý den zoufalá volala laktační poradkyni, že Mireček neefektivně saje, že na váze po kojení se ukazuje jen 5 ml, přestože prsa mám ohromně nalitá a bolestivá.
Jako zdravotní sestra pracující s novorozenci jsem se styděla jít pro radu k sestrám, navíc jsem to asi potřebovala slyšet od někoho, kdo se mnou bude na stejné vlně. Míša, která je kromě laktační poradkyně ještě dula, mě provázela prakticky celým šestinedělím a vděčím jí nejen za to, že ještě kojím, ale i za zachování mého psychického zdraví.
Celá natěšená jsem 4. den po porodu odjížděla domů.
Návrat do domácího prostředí byl však jako facka do tváře
Manžel se sice staral, abych měla každý den nějaké zdravější jídlo v nemocnici a postaral se o zpracování placenty, ale doma byl extrémní nepořádek. Nějak jsem v tom stresu z vyvolávaného porodu zapomněla připravit „home sweet home“ na příchod miminka.
Možná jsem si ani neuvědomila nebo jsem nevěděla, co vlastně přesně nachystat, abychom mohli pohodlně fungovat. Naštěstí Mireček vždycky ví, jak mi pomoct, když jsem v úzkých. Vydržel ještě spát v autosedačce přesně tak dlouho, než jsem si zorganizovala podle svých představ naše hnízdečko.
Co se dělo za dveřmi ložnice, už mě nezajímalo. První dny probíhaly bez problému…
Pak začal kolotoč návštěv, smsky, telefonáty…
Nebyla jsem schopná vysvětlit všem, že potřebujeme soukromí. Tak jsem ustála nekonečné fotografování, putování miminka z náruče do náruče a tiše trpěla.
Korunu tomu nasadila moje máma, která se u nás usadila na 5 dnů a úplně mě rozhodila. Nechci, aby ve čtenáři vznikl pocit, že by snad máma udělala něco špatně, nebo že bychom měly špatný vztah. Jen došlo k velkému nedorozumění a neuměla jsem jí vysvětlit, co chci a co potřebuji.
A hlavně, každé miminko je jiné a to co fungovalo na mně, když jsem byla malá, nemusí fungovat na Mirečka.
Jako by ani neposlouchala a nevnímala, že se opravdu trápím. Její dobře míněné rady mě srážely víc a víc do depresí, až jsem dostala retenci mlékovodu a týden ležela v teplotách. Taky k tomu přispělo to, že jsem se snažila doma uklízet a prát a neuvědomila si, že ten příval energie, co cítím, jsou jen hormony a únava se projeví právě ve výkyvu nálad.
Co se děje v šestinedělí? Na co se můžeš připravit?
Co se děje v šestinedělí? Na co se můžeš připravit?Přečti si 42 osvědčených tipů, jak šestinedělí zvládnout…
…42 Tipů na každý den šestinedělí…
Díky Míše, která nás navštívila, se atmosféra trochu uvolnila. Mamka si poslechla dnešní názory, nebo chcete-li názory, které rezonují s mými vnitřními pocity (navíc od laktační poradkyně), co se týče kojení a péče o miminko.
Byla jsem už schopná jí říct, že „třeba máš málo mléka“ nebo „dej mu dudlík“ nebo „polož ho do postýlky a on usne“ či „kup si pro jistotu sunar“, mě opravdu neuklidňují. Ani by mi ty první týdny nepomohlo, kdyby malého vzala do kočárku na procházku, „abych si trochu odpočinula“. Když se na malého někdo jen podíval, už se mi draly slzy do očí, natož kdyby ho někdo odvezl v kočárku.
Pomohlo by mi, kdyby uklidila a uvařila, ale to jsem se neodvážila žádat.
Naštěstí jsme se docela usmířily, než odjela a při příští návštěvě dokonce rozpustily některé nezpracované věci, které visely mezi námi.
Děkuji tchýni, která naprosto přesně věděla, co potřebuji. Vozila mi jídlo a vždycky umyla nádobí, vytřela a vyžehlila pleny. Mohla jsem se pak naplno věnovat miminku.
Třetí týden byl krizový
Nejen kvůli retenci, ale taky že Mireček už tak hezky nespinkal a já nevěděla, jak ho uspat. Kdykoliv jsem ho nekojila, plakal.
Pomohlo nošení v šátku, ale protože jsem nevěděla, jak jinak ho uspat a bála se ho odložit, chodila jsem dvakrát denně ven na hodinu a půl, aby se aspoň trochu vyspal a to mě úplně vyčerpalo. Ani jsem si procházku neužila. Vlastně jsem si neužívala vůbec nic.
Viděla jsem jen „něco“, o co se musím postarat a nevím, co „to“ chce.
A když „to“ bylo vzhůru, děsila jsem se, co s „tím“ mám vlastně dělat, že je určitě nespokojené a že se neumím postarat.
Proč nespí? Proč spí tak dlouho? Proč pořád pláče? Proč je tak ticho a kouká na mě? Nemá ta stolice divnou barvu a konzistenci? Není mu zima nebo horko?
S takovou úzkostí jsem střídavě plakala a střídavě telefonovala různým lidem o rady a četla knihy. Dobře že jsem to dělala, protože jsem to vlastně měla místo psychoterapie. Vždycky mě někdo uklidnil a část rad jsem pokaždé použila.
Tak jsem přežívala šestinedělí. Jsem hrozně vděčná všem těm, co mi pomohli, bez nich bych to nezvládla.
Že skončilo šestinedělí, bylo znát
Temnota zahalující mé myšlení se pomalu rozplývá. Teď má Mireček dva měsíce. Není to lehké a výkyvy emocí nezmizely. Ale je jich o dost méně a už je zvládám s větším klidem. A hlavně si konečně užívám miminko a pokroky, které dělá.
Spoustu věcí bych dnes udělala jinak, kdybych měla příležitost prožít těch 6 týdnů znovu. Ale tak to prostě je a mělo být.
Prošla jsem si peklem, ale tu cestu jsem si musela prošlapat a poučit se z chyb. Všechny kamarádky mi říkaly, že šestinedělí je peklo, dokonce použily i tohle slovo. Ale rozvoj probíhá za hranicí zóny pohodlí, jak říká jeden moudrý muž ☺.
Tahle zkušenost mě hodně posílila a ukázala mi, s čím a jak mám na sobě pracovat, abych byla šťastná já a tím pádem aby byl šťastný i Mireček.
A když člověk vykoukne z té ulity sebelítosti, ve které se schovával, najednou vidí, že ostatní lidi nemají menší problémy, dokonce že se mnohdy trápí mnohem více. A když už máte nadbytek pozitivních dojmů, automaticky to ve vás probudí touhu se o ně s ostatními podělit a pomoci jim.
Rady novopečeným maminkám?
- Žádný objev století, ale to, co doporučují všechny ženy, které prožily šestinedělí:
- Odpočívejte, dělejte cokoliv, co vás uklidňuje a dělá vám radost, nestyďte se říct si o pomoc, radu a podporu…
- …A když se budete cítit nejhůř, i v tu chvíli stejně děláte to nejlepší, co miminko i vy potřebujete…
- …věřte mi…
- Chceš se připravit na první týdny s miminkem?
- Chceš tentokrát šestinedělí prožít v pohodě?
Ať už jsi prvorodička, nebo zkušená maminka, na každý den jsem pro tebe napsala jeden tip:
- jak prožít pohodové šestinedělí
- jak se napojit na své miminko
- jak pečovat o sebe a své dítě
- jak začít nový život
JAK PŘEŽÍT ŠESTINEDĚLÍ A NEZBLÁZNIT SE
PROŽILA JSEM SVŮJ DRUHÝ POROD, DRUHÉ ŠESTINEDĚLÍ. BYLO TO KRÁSNÉ, BYLO TO ŠŤASTNÉ, BYLO TO I BOLAVÉ.
První porod a péče o první mimiko byl velký krok do neznáma.
Přála jsem si, aby můj druhý porod a šestinedělí bylo jiné, lepší. Cítila jsem, že i příprava musí být jiná.
ČLOVĚK MÍNÍ, ŽIVOT MĚNÍ
Těsně před termínem porodu jsme museli řešit všelijaké nečekané události. Nenechali jsme se však vyvézt z koncentrace na klidný příchod našeho miminka.
V porovnání s prvním porodem byl můj druhý porod snadný a rychlý, bez zásahů a bez léků. Velmi mě překvapilo, jak velký to byl rozdíl. Brzy po porodu jsem byla ve výborné kondici. Měla pocit, jako bych ani nerodila.
Zažila velmi zvláštní a silný pocit.
Situace po porodu vypadala velmi dramaticky. Po celou dobu, kdy jsem nemohla být s miminkem, jsem cítila, byla jsem si jistá, že bude v pořádku.
Jistě by to mohla být jedna z těch situací, kdy se člověk začne nadměrně bát o miminko, nechá se celou situací vykolejit, znervóznět. Ale to se mi nestalo.
Nedokážu racionálně vysvětlit jak. Prostě jsem to věděla. Vlastně mě ani moc nepřekvapilo, že se pak synovi dařilo lépe a lépe.
Ukázkově se poprvé přisál k prsu. Za týden přibíral na váze jako průměrný novorozenec za 2 týdny. Dělal velké pokroky. Celkově byl velmi spokojené, klidné, veselé, vydatně spinkající a dobře prospívající miminko.
Překážky, které se během šestinedělí objevovaly, jsme překonávali s přehledem, větší vyrovnaností a vnitřním klidem. S manželem jsme se shodli na tom, že druhé dítě si mnohem víc užíváme.
I když nebylo možné mít nepřetržitý kontakt s miminkem těsně po porodu, doufám, že jsme si to pak plnými doušky vynahradili.
JAK PROŽÍT ŠŤASTNÉ ŠESTINEDĚLÍ V 7 KROCÍCH
Podíváme se teď na 7 důležitých, ale často podceňovaných ingrediencí, jak si šestinedělí užít a nezbláznit se z toho.
1. POHLAZENÍ
Pocit lásky a bezpečí bude pro vás jako pro novopečenou maminku klíčový. Partner a rodina by neměli šetřit chválou, jak vám to s miminkem krásně jde, jaká jste rozená matka, něžná, pečlivá, trpělivá, přestože musíte být hodně unavená. Ať vás partner obejme, pohladí nebo třeba namasíruje.
2. ČAS NA ODPOČINEK, NA SEBE, NA MIMINKO A KOJENÍ
Požádejte partnera o klid na odpočinek a kojení. Mluvte o tom spolu.
3. CHOD DOMÁCNOSTI
S dostatečným předstihem si zařiďte praktické záležitosti ohledně domácnosti tak, abyste měla jistotu, že po porodu se vaše domácnost nezhroutí. Připravte si dopředu alespoň na 2 týdny po porodu podpůrnou síť. Kdo bude pomáhat a jak? Prohovořte to s nastávajícím tatínkem, s blízkou rodinou, přáteli.
Výpomoc vašich blízkých jsou drobnosti, které vám uleví a zároveň vás utvrdí v tom, že vaše nová mateřská role je brána s úctou a pochopením k její náročnosti.
TIP 1: Můžete si třeba navařit na týden dopředu a jídlo dát do mrazáku. Jídlo, které vám chutná, budete mít kdykoli po ruce.
TIP 2: Nebo můžete využít službu profesionálních pomocnic v domácnosti.
4. NÁVŠTĚVY
Je přirozené a pochopitelné, že se budete chtít pochlubit novým přírůstkem do rodiny. Příliš dlouhé a časté návštěvy, nejsou však pro vás i vaše miminko vhodné. Nechtíc od nich můžete dostat nějakou infekci.
Stejně tak vás můžou svými, byť dobře míněnými, radami znejistit. Nikdo neočekává, že krátce po porodu budete někoho hostit. Spíš naopak.
Přijímejte takové návštěvy, které vám budou užitečné, přinesou jídlo, pomůžou s domácností.
5. SEXUÁLNÍ ŽIVOT
Nenuťte se do společné intimity. Dopřejte si dostatek času na psychickou i fyzickou regeneraci po porodu. Až bude ten správný čas, poznáte to.
6. (NE)DOKONALÁ MÁMA
Po porodu prvního dítěte prochází vaše tělo i mysl velkými psychickými i tělesnými změnami. Naplno vám dojde, jaká je to zodpovědnost přivézt dalšího člověka na svět. Budete se snažit, co to půjde. Faktem je, že ono to taky někdy nepůjde podle vašich představ. S tím je dobré dopředu počítat.
Naprosto běžně se stává… Máte hlad, ale dítě má taky hlad. Chce se vám spát a dítě ne a ne usnout.
Přichází únava, podrážděnost, přecitlivělost. Výčitky, že nejste dost dobrá máma, nejsou ničím neobvyklým.
Teď si položte otázku.
Musí být všechno perfektní?
Buďte připravená přizpůsobovat se aktuální situaci, vaší kondici a potřebám miminka. Pokud budete mít pocit, že je toho na vás moc, ujasněte si, co je v danou chvíli pro vás a pro miminko nejdůležitější.
Nešly by některé věci zjednodušit? Kdo by vám s tím mohl pomoct?
7. TÁTA
I on má své pocity, i on se stává rodičem. Také se těší na svého potomka, představuje si, jaký bude. I na něj dopadá tíha zodpovědnosti, i on se může bát o zdraví miminka a říkat si, jaký asi bude rodič. Přečtěte si článek společně.
- Chtěla bych na tomto místě poděkovat svému muži za laskavá slova podpory, pochopení, útěchy, chvály, obdivu, za pohlazení, masáže i praktickou pomoc.
- Děkuji svému staršímu synovi, neboť i pro něj není snadné dělit se o rodiče s dalším sourozencem.
- Děkuji našemu nejmladšímu, že do našich životů přinesl radost a štěstí.
Děkuji i vám milé maminky, že jste přečetly článek do konce. A pokud se vám článek líbil, sdílejte ho dál.
8 tipů aneb Poporodní únava nemá šanci
Když jsem byla bezdětnou ženou tak jsem byla (úplně) slepá.
Před mnoha lety jsem seděla v bance a čekala, až přijdu na řadu. Vedle mě dosedla maminka malého, tipuji tak pětiměsíčního prcka, který se na ni zubil ze skořepiny. Ručičkou žmoulal ucho plyšáka a pozoroval mumraj kolem.
Nedalo mi to a usmála jsem se na něj. Chvíli mě zkoumavě pozoroval a potom mi věnoval úsměv. Maminka nic.
Úkosem jsem se na ni podívala. Tenkrát mi neušlo, že má zpocené koláče v podpaží, neupravené vlasy, flekaté tričko a strhaný výraz. Hlavou mi běžela jedna myšlenka za druhou.
CHCI KNIHU ZDARMA – SAMA S MIMINKEM
Zadejte svůj e-mail a registrujte se.
To se nemůže na toho roztomilého kloučka usmát? Chudák, vždyť je tak hodný. A mohla by se také upravit a použít alespoň deodorant.
Mrňous začal natahovat. Naučeným pohybem ho vyndala ze skořepiny a nos mu zarazila do rozkroku. Zakabonila se a vydala se ověšená vším možným hledat WC.
Přišla mi divná. Bože, strkat nos dítěti k plence?
Domněnky jsou velmi nebezpečné. Odsudky také. Ano to vím, dnes. O deset let později
Ve chvíli, kdy se žena stane matkou se otočí její život zhruba o 360 stupňů. Nevěřila jsem tomu.
Dnes už vím, že je to nepřenosná zkušenost. Nezkusíš = neuvěříš. Definitivně. Také změní kvalitu vašeho života. Zda k lepšímu nebo k horšímu je už vaše volba.
Zajímavé, když mi někdo řekne, že při skoku pod auto nepřežiji, docela mu věřím. No, když mi říkala tenkrát moje kamarádka, že budu používat svůj nos jako radar na nehodu v plence, smála jsem se
Vy, které se chystáte na porod svého prvního dítěte nebo jste právě po něm (sedíte na gumovém kruhu, poněvadž stehy nejsou zahojené, u prsa máte ten svůj vymodlený poklad a v druhé ruce svíráte mobil, který na vás vyplivl tento článek), tady máte 8 tipů, které bych tenkrát ocenila já.
1. KDYŽ SPÍ, SPĚTE I VY
Ano, vím to. Musíte mezitím uklidit, uvařit, vyprat, vyžehlit…(na plno věcí jsem zapomněla a uvědomuji si to). Nemusíte, věřte mi.
V krátkodobém výhledu se to zdá pohodlnější (miminko spí a uděláte kus práce). V dlouhodobém výhledu vás nedostatek kvalitního (spíš jakéhokoliv) spánku emocionálně oslabí, psychicky rozhodí a fyzicky zlikviduje.
Mnoho z domácích činností uděláte s miminkem, bude vás pozorovat, stačí ho přenést na hrací deku do místnosti, kde právě uklízíte.
A pokud máte ,,mazlíka obecného,, použijte nosítko. S mrňousem na břiše nebo na zádech obstaráte hodně , ostatně byl (pouze uvnitř) celou dobu a také to šlo.
2. POPROSTE O DOMÁCÍ ZÁSKOK
Málokterá maminka svěří po porodu miminko někomu jinému. Ale přesto je důležité mít klid alespoň na večerní sprchu nebo na půlhodinovou pauzu (bez nutnosti být ve střehu).
Pokud máte partnera, poproste ho ať vám dá 2 x za den 30 minut. Pokud partnera nemáte poproste sousedku, kamarádku nebo sestru.
Jde pouze o to, aby u vás doma, ve vašem prostředí převzal někdo na půl hodinky zodpovědnost za ,,každé“ vrknutí miminka a vy jste mohly úplně vypnout. Je to chvilička, která vám dá energii na další kolotoč, který alespoň zpočátku jede non-stop.
3. SYSLETE PŘEDEM
Doporučuji základní věci pro miminko i pro vás, včetně plen (alespoň na 6 týdnů) mít doma již před porodem. Je to úleva, pokud nemáte partnera, který rád obráží obchody.
Věřte mi, až po okraj naložený kočárek rozrážející rozbředlý sníh nenaplňuje ideální představu o procházce. A ani třicetistupňové vedro vám k náladě nepřidá.
- Kromě toho po jeho vyložení musíte jít buď vícekrát sem a tam (což znamená nechat miminko samotné) nebo se proměnit v chobotnici.
- Balíky plen, tašky s nákupem, skořepina s miminkem, přebalovací taška a další ,,potřebné“ náležitosti opravdu něco váží.
4. INTERNET DÁVKUJTE
Deset rad pro šťastné šestinedělí
Šestinedělí je záludné. Na jedné straně je naplněno radostí, že devítiměsíční čekání skončilo. Na světě je dítě, které buď rovnou nezměrně milujete – tak, že se vám chvílemi chce až brečet. Nebo víte, že ho přesně takhle milovat máte, ale vaše pocity tomu (zatím) neodpovídají.
Na druhou stranu vaše tělo odpočívá po obrovské zátěži a nic není jako předtím. Prsa jsou cizí, břicho taky a citlivá místa jsou sakra citlivá. Hormony si hrají na horskou dráhu, takže se chvílemi štěstím zalykáte a pak se rozbrečíte kvůli vylitému čaji. Do toho se kolem vás rojí babičky a kamarádky, které vás zahlcují takovou spoustou rad, že se vám točí hlava.
A k tomu všemu, je tam TO dítě. Které se většinou v prvních týdnech chová nevyzpytatelně. Buď spí moc, nebo málo, budí se v noci a špatně usíná, pilo by buď pořád, nebo pro změnu vůbec… Jestli si se svým šestinedělím tak trochu (nebo i víc) nevíte rady, zkuste se nechat inspirovat následujícími radami.
1. Jako královna
Jestli se ve vašem okolí najde osoba, která má tendenci vás opečovávat, využijte ji. Období klidu a pohody s novorozencem jednou skončí – vám jednou dojdou síly, spící dítě spát přestane, přijde první nemoc…
Chce vám někdo uvařit? Klidně, a ať udělá i do zásoby. S kočárkem ven? Jasně, vy si lehněte a pusťte si hezký film. Další totiž uvidíte málokdy od začátku do konce, nemluvě o prostředku.
Možná je to ve vašem životě naposled, co si královské manýry můžete dovolit.
2. Angažujte tatínka
Stromek se nejlépe ohýbá, dokud je mlád – muž se nejlépe posouvá do kategorie otec, pokud je k ní přitažen co nejdříve. Hned po návratu z porodnice se domluvte na tom, že některou z činností kolem miminka bude dělat jenom nebo hlavně on.
Takové večerní koupání je ideální pro posilování jak vazby táta – dítě, tak vašich nervů. Když se pro muže z nějaké činnosti stane zvyk, máte vyhráno. Rozhodně jej od ničeho neodhánějte s tím, že vy to stejně uděláte lépe.
Třeba ano, ale vadí to? Taky byste mohla skončit na práškách nebo u rozvodového soudu.
3. Stará dobrá kachna
Je to stará rada – v šestinedělí se chovejte jako kachna. Dole voda studená, nahoře teplo. Svá intimní místa tedy kvůli poporodní rekonvalescenci několikrát denně sprchujte chladnější vodou. A naopak mlékem nalitá prsa masírujte sprchou teplou. Možná to zní banálně, ale funguje to.
4. Signál zavřených očí
Občas se zdá, že novorozenci jsou zákeřná stvoření, která se budí schválně, právě když vám se podařilo usnout. Převezte ho. Pokud se cítíte unavená, švihněte sebou do postele hned, jak zavře oči, tedy i přes den.
Není to sice to samé jako usnout v deset večer a v deset ráno se vzbudit, ale takové fantazírování si zakažte. Něco podobného se vám podaří tak za pět let. Berte, co je. Možná si myslíte, že si to nemůžete dovolit, protože když už dítě usne, musíte uklízet.
A už jste někdy slyšela o někom, kdo se zhroutil z nepořádku? Ne. Ale o ženách, které vyčerpání dohnalo až na nemocniční lůžko, je takových historek celá řada…
Ještě nějakou dobu potrvá vaše hormonální nevyrovnanost, která vás nutí dojmout se i u reklamy na kočičí žrádlo. Já musela ve svém třetím šestinedělí okamžitě vyběhnout ze Zverimexu, protože pán přede mnou chtěl pro svého hada koupit holátka. Chápete? Chtěl té nebohé myší mamince ukradnout její děťátka! Brečela jsem doma ještě hodinu.
Pokud máte podobné sklony, zbytečně jim nenadbíhejte. Zakažte si všechny brutální krváky, pokud možno i zprávy, a s klidem si z půdy sneste kolekci červené knihovny po babičce. Vaším intelektem to nijak výrazně nezamává a vy budete klidně spát.
A propos: i dnes, když zjistím, že se moje milované detektivky týkají zneužívání dětí, vypínám. Sice už mě jen tak něco nedojme, výjimku však tvoří vystoupení dětí, a to i cizích. Nejhorším obdobím v tomto směru jsou Vánoce a Svátek matek…
6. Přítelkyně na telefonu
Šestinedělí je období řady (i nevyžádaných) informací. Valí se na vás ze všech stran. Abyste se nezbláznila, vyberte si nějakou důvěryhodnou osobu podobné krevní skupiny, jako jste vy.
A na tu se obracejte, když nebudete vědět kudy kam. Na některé věci se totiž doktora nikdy nezeptáte.
A navíc jsou situace, kdy sice žádná rada nepomůže, ale stačí, když vás někdo vyslechne a řekne: „To mám za sebou, dobře to dopadne.“
7. Dobrou chuť
Řada z žen, které o sobě říkají, že „přibraly po dítěti“, neztloustla v těhotenství. Jen si po porodu povolily uzdu a už ji nikdy nepřitáhly. Jestli nechcete skončit s nadváhou a depresí, naučte se uspokojovat své chutě chytře. Vy zbytečně neztloustnete a i miminku tak dáte to nejlepší.
Pokud se na to cítíte, vypadněte sama z bytu hned, jak to bude možné. Jděte s kamarádkou do kina, kupte si novou kabelku (nestresujte se obchody s oblečením) nebo si sedněte do kavárny. Zaprvé si odpočinete, zadruhé si manžel i potomek zvyknou hned v úvodu, že i maminka má právo na svoje osobní volno.
9. Hýbejte se
Nepoužívané svaly ochabují, tak jim k tomu nedejte šanci. Nechte si už v porodnici doporučit cviky pro šestinedělí, které pomáhají zavinout dělohu a posílit povolenou břišní stěnu. A jak to půjde, vyrážejte s kočárkem na delší procházky. Vy se udržíte fit a dítě se hezky prospí (a když ne, tak pláč v parku není zdaleka tak dobře slyšet jako doma).
10. Upněte se na budoucnost
Ať děláte, co děláte, stejně vám připadá šestinedělí jako očistec? Ubezpečuji vás, že světlo na konci tunelu je. Jednou to skončí a vy zase budete spát, chodit do kina, povídat si s mužem… Pro vás, ale i pro ty ostatní jedna rada: hodně foťte. Kromě jiného můžete fotkami jednou oblažovat své dcery-šestinedělky, kterých vám bude zároveň líto a zároveň jim budete závidět.
Diskuze Jak přežít do konce šestinedělí
Velikost písma:
Nezkusila jsi miminko navázat do šátku, případně ho v šátku
i kojit, a mít tím pádem volné ruce pro starší dítě?
@Targaryen nejen, že
zkusila, ale nadto mám skvěle spací dítě, které prakticky nebrečí –
čili objektivní problém není v dětech . Potřebovala bych do zklidňovacího šátku
navázat sebe . Takže spíš to je otázka – pokud
má někdo nějaké kouzelné relaxační tipy, co zabírají i na rozhašené
šestinedělky?
Aháááá . Tak asi poradím jen vydržet. Musí
to být těžké, je toho na tebe teď prostě hodně, do toho hormonální
houpačka… Neboj, sedne si to . Držím palce .
Já se srovnala tak po dvou měsících, podařilo se vše sladit tak, že
i na sebe jsem měla čas. To děla podle mě taky hodně. No a pak
samozřejmě čím jsou kluci starší a stačí si spolu. Můžeš vyzkoušet
Bachovky – prý to pomáhá, ale osobně nevím. Ale líp bude, když mi tu
neustále někdo ječí, už je fajn.
Až na občasné výbuchy už je zvládám
v klidu a razím zásadu, že ono se to nepo**** a jen tak pro info, kluky mám kousek od sebe,
je jim rok a dva a čtvrt – takže vím co je mazec
Na podrazdeny nervy pomaha spanek a cas aspon chvilku pro sebe. Jak tu nekdo
psal, dat si teplou sprchu. Jit na vzduch. Me ten pres taky nekdy zazene do
kouta, ale uz je to lepsi nez na zacatku. Mozna bych sahla po nejakem caji na
nervy. Bylinky snad pri kojeni neublizi…a rikat si, ze se to proste nezblazni
a hlavne, ze jste vsichni zdravy
Hahaha, moc se směju, jako bych to psala já, vzekala jsem se tak, že jsme
se málem rozvedli. Přešlo to samo asi po čtyřech týdnech a od tý doby
zase pořád brečím. Teď jsou malý dva a půl měsíce…
Myslim ze pomuze fakt jen vydrzet. Pro me je 6nedeli vubec nejvic ble! ze
vseho kolem tehotenstvi a deti. Mam ctyri a ted s poslednim jsem si myslela ze
konce 6nedeli nedoziju.
Ja mam teda vsechny deti urvany. Jela jsem ze dne na
den. Uplne zive si ty pocity vybavim. Ted jsou juniorovi 4.5mesice a sedlo si
to, prcek uz breci minimalne, mame nejaky rezim a nejhorsi je pryc.
Takze vydrz!
vydrz! vydrz!
@elibro ja jsem např
přestala po mesici kojit a změna nastala prakticky okamžitě. Ale určitě to
neni univerzální rada, ja k tomu mela několik pro me padnych duvodu. Taky mi
pomohlo,,nechat si pomoct” – přestat se snažit vse zvládnout sama a
aktivně požádat o pomoc naše maminky a sourozence, aby vyvencili starší
dite, připadne si vzali mladší.
A taky si s manželem dvakrát v tydnu
rozdělíme deti a každý si užívá jen to jedno, což je moc super. Taky
jsem se vnitřně musela smířit s tim ze se proste nějakou dobu moc
nevyspim. Ale co ti budu povídat, první dva mesice byly hroznej masakr,
ačkoli jsem taky neměla v podstste důvod byt z něčeho špatná.
Sestinedeli je proste fuj obdobi.
Tohle příroda moc chytre nevymyslela
Aspoň dvacet minut denně o samotě bez děti a jakéhokoliv požadavku od
nich. To je nejlepší lék pro mě.
Případné jsem měla potřebu být jen s miminem, naštěstí v létě
byl muž se staršími pořád pryč, to mi taky hrozně pomohlo.
Nevim, jestli to jde i pri kojeni, ale mne v takovych obdobich pomaha
doplnit horcik, nejlepe v kombinaci s vitaminem B.
Díky za odezvy všem. Spousta z nich je pro krizovější situace, než
mám já – objektivně mám totiž fakt hroznou pohodu, spící, hlídací…,
jen jsem fakt nějaká poporodně porouchaná – ale tím líp, třeba to pomůže někomu
dalšímu. Každopádně zítra jdu nakoupit Magnesii . A ty poznámky o sprchách či
dvacetiminutovce bez dětí taky nebudou zapomenuty!
Jak přežít mateřskou a nezbláznit se
Prudké hormonální změny, adaptace na zcela novou životní roli, nedostatek spánku a každodenní nejistota, zda dítě skutečně dostává vše, co potřebuje, jsou pro novopečenou matku zdrojem velkého napětí.
Všichni kolem vás jsou šťastní, rozplývají se nad miminkem a vnucují vám, že vás potkalo to nejkrásnější, co může žena ve svém životě zažít. Vy se cítíte unavená, ošklivá a především nejistá.
Čtyřiadvacet hodin denně (noc z toho samozřejmě nevyjímaje) věnujete veškerou svou energii bezbrannému tvorečkovi, který vám chvílemi nepřipadá ani krásný ani úžasný. Je prostě malinký a zcela závislý na vaší péči a lásce.
Máte dojem, že všechny ostatní matky včetně té vaší, zvládají péči o dítě mnohem lépe a s větší samozřejmostí než vy. Ve chvílích nejtěžších vás samotnou možná zaskočí myšlenka, že tohle jste snad vůbec nechtěla. Víte, že je správné, své dítě milovat.
Vy se však občas nemůžete ubránit pocitu, že vás mimino připravilo o veškerou svobodu, o vaše koníčky a dokonce bojkotuje i uspokojování vašich nejzákladnějších potřeb, jakými jsou příjem potravy a spánek.
V jakémsi americkém seriálu zazněla věta: „Péče o dítě je úplně jednoduchá, horní konec nakrmíš, dolní konec utřeš a oba konce udržuješ v teple“. Přebalování je v době papírových plen poměrně bezproblémovou záležitostí. Udržovat v teple v praxi znamená asi to, že miminku navléknete vždy o jednu vrstvu oblečení více než máte vy sama.
Tématem číslo jedna a zdrojem mnoha potíží však může být právě krmení dítěte. Kojení je nejjednodušší a nejpřirozenější potravou pro dítě minimálně v prvních čtyřech až šesti měsících života. Až na pár výjimek, kdy kojení není možné ze zdravotních důvodů, se jedná o záležitost čistě psychickou.
Velké procento matek vlivem neosobního prostředí v porodnici a únavy po porodu hovoří o obtížných počátcích kojení. Mléko by se mělo začít tvořit během prvních tří až pěti dnů po porodu. To obvykle bývá i doba, kdy je novorozeně s matkou propouštěno domů.
Pokud jste skutečně rozhodnutá kojit, dejte to včas na srozuměnou svému porodníkovi či porodní asistence. Pokuste se být v co největší pohodě, vyzkoušejte „babské rady“ pro podporu tvorby mléka (bílá káva, černé pivo, bylinkové čaje či slepičí polévka…), hodně pijte a vyhýbejte se prochladnutí.
A především nepropadejte panice, pokud z jakéhokoliv důvodu kojit nebudete. Nejste kvůli tomu o nic horší matka než ta, která své dítě kojí.
Častým zdrojem pochybností bývá frekvence kojení. Na jedné straně striktní doporučení zdravotního personálu – kojit po dvou až třech hodinách. Na straně druhé „laktační liga“ a zastánci všeho přirozeného doporučující kojit vždy, když si dítě řekne.
Kojte tak často, jak je to příjemné vám a vašemu dítěti. Většina dětí si „řekne“ mnohem dříve než po předpisových třech hodinách. Pokud vás samotnou neomezuje kojit každou půlhodinu, nenechte se ve svém konání zviklat babičkami ani zdravotními sestrami a klidně kojte.
V případě, že by vás však takováto frekvence kojení měla jakkoli stresovat, raději najděte jiný způsob, jak své dítě zabavit či utišit. Nesrovnávejte potřeby svého dítěte s potřebami jeho vrstevníků a vyhněte se nejrůznějším očekáváním.
Vaše dítě je unikát a vy jej teprve začínáte poznávat a učíte s mu rozumět.
Základní podmínkou pro to, abyste přežila šestinedělí bez větší újmy na svém psychickém zdraví, je pečlivý výběr partnera – otce vašeho dítěte. I pro něj je narození potomka významnou životní změnou. Je sice ušetřen porodních bolestí, dál chodí do práce a většinou se i dál věnuje všemu, co dělal dříve, byť v omezené míře.
Pokud ale není zcela necitlivým ignorantem, pravděpodobně vycítí vaše napětí. Podobně jako vy bude trpět ve chvílích, kdy vaše miminko propláče několik dlouhých minut bez zjevné příčiny (Pozor! Pláč zdravého, nakrmeného a přebaleného dítěte nesignalizuje, že jste špatná matka. Vaše dítě jen dává najevo, že je tu s vámi a jinak zatím komunikovat neumí).
Podobně jako vy se bude zamýšlet nad tím, zda je dobrým otcem a navíc zda dokáže rodinu finančně zabezpečit. A dokonce i on někdy nostalgicky zavzpomíná na chvíle „před porodem“. Možná své pocity nedokáže popsat a nebude zcela přesně rozumět vašim steskům. Dokáže-li je však alespoň respektovat, vězte, že vás má skutečně rád.
Šestinedělí je ve vašem vztahu zkouškou tolerance a citlivé vstřícnosti.
Velkou oporou a zpovědnicí vám vedle partnera, který je do věci příliš citově zainteresován, může být dobrá kamarádka. Taková, která vás zastihne ve chvíli nejnesnesitelnější nálady a při tom nepráskne naštvaně dveřmi. Kamarádka, která vás dokáže vyslechnout, aniž by kritizovala nebo hodnotila to, co jí říkáte.
Kamarádka, která vám nebude říkat, co máte jako správná matka dělat a prožívat. Takový návod totiž neexistuje. Každá z nás se ve své jedinečnosti i zcela jedinečným způsobem vyrovnává s rolí matky. Každá vaše myšlenka a veškeré vaše konání je správné.
Vždy mějte na paměti, že i vy se stejně jako každá jiná matka snažíte podle svých možností a schopností dělat pro dítě to nejlepší, co v dané chvíli dokážete.
V době šestinedělí zapomeňte na vyváření manželovi, na velké prádlo či předvánoční úklid. Věnujte se svému dítěti a dopřejte si denně aspoň pár minut jen pro sebe. Vezměte si do vany provoněné levandulí svou oblíbenou knížku nebo časopis.
Ve chvílích skutečné relaxace jsou zapovězeny všechny tiskoviny a debaty související s péčí o děti! Pokud vaše dítě nespí v noci, dopřejte si s ním alespoň půlhodinku spánku ve dne.
Chronická únava z nevyspání ještě víc zesílí napětí a špatnou náladu.
A především… věřte, že šestinedělní rozladěné smutnění po necelých dvou měsících skutečně skončí. Se svým miminkem se sžijete, navzájem si přizpůsobíte své biorytmy a zamilujete se do něj tou „správnou“ zcela nekritickou mateřskou láskou.
| Odbornou pomoc rozhodně vyhledejte v případě, že vás smutek a depresivní nálada zcela paralyzují nebo zaobíráte-li se často myšlenkami na smrt či představami, že ubližujete svému dítěti. |