Rozvod po padesátce: Nový trend? - Úvod

V čem je to stejné nebo naopak jiné

V počáteční fázi se lidé mohou potýkat se silnou nedůvěrou, ať už třeba z důvodu nějakého rozpadlého dlouhodobého vztahu.

Podle Mertlové má v tomto věku každý své představy o životě, ze kterých nechce ustoupit, vazby z minulosti a možná obavy, jak by ho přijala rodina a děti druhého partnera. V tom je seznamování v pozdějším věku odlišné.

„Ze zkušeností našich klientů, kterým je nad 50 let však můžu říct, že stejné to je v tom, že člověk je zpočátku lehce nervózní, má obavy, jestli se druhému bude líbit a někdy to je i trošku rozpačité,“ popisuje Mertlová.

Nebát se a zkusit

Mnoho lidí se v tomto věku ocitá samo, ať už je to díky rozvodu, smrti partnera anebo z jiných důvodů.

„Čas sice člověk vyplní prací a koníčky, ale v jednu chvíli dospěje do bodu, že nechce být sám, protože chce mít společné zážitky a mít vedle sebe někoho, na koho se může spolehnout. Proto doporučuji zbavit se ostychu a jít do toho.

Je normální, že má člověk strach, ale díky tomu, že ho překoná, tak může najít partnera, se kterým zestárne,“ říká Kristýna Mertlová.

Kde najít toho vhodného partnera

Někteří lidé podle Mertlové mají už na začátku předsudky, že se nemají kde seznámit, a že nikoho nenajdou. „To je samozřejmě špatně, přistupovat k seznámení hned negativně.

Navíc existuje mnoho způsobů, jak potkat partnera, jako jsou online seznamky, speed dating pro lidi nad 50 let, při práci nebo v okruhu známých. Také znám příklady, že se dali dohromady lidé, kteří se znali už od mládí a v padesáti zjistili, že je to k sobě táhne,“ uvádí Mertlová.

Není proto od věci se rozhlížet kolem sebe. Online seznamka Tvoje láska má už na kontě pár desítek párů, kterým je více jak padesát let.

Pustit partnera do života

Po seznámení se často stává, že lidé udržují hodně povrchní vztah a bojí se partnerovi otevřít a pustit ho do svého života. Mertlová radí, že je dobré naopak využít svých životních zkušeností.

Podle ní je v padesáti letech velmi brzy na to, abychom rezignovali na náš partnerský a intimní život.

Zná i páry, kterým bylo mnohem více a toho druhé si do života vpustili a žijí v harmonickém vztahu.

Krátký manuál jak na to v 50+

1. Být sám sebou a vystupovat sebevědomě
2. Neshazovat své bývalé partnery a vztahy
3. Využít svých zkušeností z bývalých vztahů

4. Otevřít se novému vztahu a nebát se jít do něj naplno
5. Stále o sebe pečovat, věk je jen číslo
6. Být ale i přesto ostražitý a nepodlehnout prvotnímu okouzlení

7. Mít realistická očekávání od protějšku i od sebe

MARIANNE AŽ DO SCHRÁNKY S POŠTOVNÝM ZDARMA

Časopis Marianne si nyní můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.

i60.cz: Seznámení po padesátce? Je to sice těžké, ale jde to

Ilustrační foto: ingimage.com

26. 1. 2018

Statistiky seznamovacích kanceláří hovoří jasně: Po čtyřicítce šance na to, že se seznámíme s mužem či ženou, se kterými vytvoříme nový vztah, výrazně klesá. A čím jsme starší, tím je to obtížnější.

Hůře jsou na tom v tomto směru ženy. Statistici spočítali, že z více než šedesáti šesti tisíc čtyřicátnic žijících v Česku bylo v minulých letech téměř pět tisíc svobodných, přes tisíc vdov a téměř patnáct tisíc rozvedených.

Nejvíce rozvedených Češek je ve věku kolem padesátky. Zůstávají často samy, protože muži v jejich věku si snadněji najdou nové partnerky, často mladší.

Ovšem žena si mladšího muže najde obtížněji, obvykle si představuje někoho svého věku či mírně staršího.

Další důvod nepoměru sil v této oblasti je fakt, že osaměle žijící muži vyššího věku se do seznamování často příliš nehrnou. Tady je zkušenost dámy z Brna, která s kamarádkou před časem organizovala seznamování starších lidí.

Vypráví toto: Od kolegyň, známých a kamarádek, jsme často slyšely, že volní muži nad padesát zřejmě vymřeli. Ale podle statistik přece je jasné, že existují, je hodně rozvedených i vdovců. Myslely jsme, že jen nemají příležitosti k seznámení, zkrátka, chtěly jsme „situaci na trhu“ prozkoumat.

Organizovaly jsme výlety, akce pro starší lidi, kteří se chtějí nezávazně seznámit. Hlásily se desítky žen, muž ani jeden.“

„O starších dámách je známo, že to s hledáním partnera nemají snadné,“ říká Oto Kronrád, šéf největší seznamovací kanceláře v Česku Grand. „Muži v jejich věku si často pořizují mladší partnerky, ti starší mnohdy o další známost už nestojí.

Ale málo se ví, že stejně obtížně se nyní protějšek hledá mladým mužům. Spousta mladých žen totiž chodí se ženatými muži, řada jich odjíždí do ciziny. Celkově mají mladí muži méně vhodných protějšků, starší dámy jsou na tom podobně,“ vysvětluje.

Přibývá osamělých žen vyššího věku

To, že v české společnosti žije čím dál více osamělých rozvedených žen vyššího věku dokládají i statistiky rozvodovosti. Od devadesátých let se podstatně změnila struktura rozvodů podle délky trvání manželství. Zvyšuje se počet rozvodů déletrvajících manželství.

V roce 1991 se po více než dvaceti letech od sňatku rozvádělo necelých 13 % ze všech manželství, které byla v tom roce rozvedena, v roce 2001 to bylo už více než 19 % a v roce 2011 představovala manželství trvající více než dvacet už 30 % ze všech rozvodů.

Počítejme tedy, kdyby se ti lidé brali v pětadvaceti až třiceti, znamená to, že tu máme armádu rozvedených padesátníků a padesátnic. Tedy lidí, kteří ještě před sebou mají kus aktivního života a většina z nich jej nechce strávit sama.

Naopak, právě se dostávají do věku, kdy mohou cestovat, užívat si koníčků. A to všechno se lépe dělá ve dvou.

„Mnozí lidé přicházejí s nereálnými požadavky,“ říká Oto Kronrád. „Ale s přibývajícím věkem je zejména u dam vidět, že své požadavky snižují.“

Rozvody stále častěji iniciují ženy

Jsme však svědky jednoho paradoxu. Na jedné straně si ženy nad padesát často stěžují, že muži v jejich věku mají zájem o mladší partnerky, na straně druhé sociologové a psychologové hovoří o naprosto novém trendu.

Ženy ve věku kolem padesátky a výše nyní často opouštějí své manžele. Právě ony teď iniciují rozvody, což dříve nebylo časté. Jinými slovy, dříve se padesátnice bála, že ji muž opustí kvůli mladší ženě.

Dnes mnohé dámy chtějí poslední fázi svého života strávit podle svých představ, bez hádek a tak chtějí žít samy.

Stejný trend je vidět ve Spojených státech, Anglii a dalších západních zemích. Vznikl pro něj už i výraz „grey divorce“ neboli šedivý rozvod. Ve Spojených státech jsou ve věkové skupině čtyřicet až šedesát devět let v šedesátišesti procentech případů ženy těmi, kdo se rozhodnou manželství ukončit.

A nejde jen o formální krok, kdo žádost o rozvod podá, jde o to, kdo tomu druhému řekl: Pojďme se v klidu a slušnosti rozejít, bude to lepší pro nás oba. Přitom ještě pro generaci jejich matek byl rozvod ostudou, selháním. Rozvedená padesátnice byla opuštěná, ponížená.

Dnešní rozvedená padesátnice začíná nový život, hledá nového partnera. A jsme zase na začátku problému. Nový partner se jí hledá těžce. „Muž se obvykle rozvádí, když má krytá záda, to znamená novou partnerku,“ říká psycholog Petr Šmolka.

„Žena je adaptabilnější na nové podmínky, rozvádí se, protože věří, že jí bude lépe.“ I to vysvětluje, proč je čím dál více žen vyššího věku samotných.

Přestože statistiky mluví jasně, existuje řada párů, které se seznámily právě až po padesátce a prožívají spolu hezkou závěrečnou fázi života. Jedno jediné se totiž při seznamování nemění a je jedno, jestli hledáme partnera či partnerku ve dvaceti nebo v šedesáti: Obvykle toho pravého či tu pravou potkáme úplně náhodou, když to vůbec nečekáme.

Hodnocení: (4.1 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Zpět na homepage

Častý důvod k rozvodu po padesátce? Nedostatek sexu a porozumění

U padesátníků bývají podle průzkumu nejčastějšími důvody pro ukončení vztahu nedostatek sexu a emocionální chlad ze strany partnera. Foto: Profimedia.cz

Odborníci se domnívají, že mnoho párů se po odstěhování dospělých dětí dostane do fáze, kdy začnou závažně přehodnocovat svůj dosavadní život. Pokud manželství bylo delší dobu udržováno právě jen kvůli dětem, je rozvod prvním řešením, které se nabízí, uvedl server Daily Mail.

Firma Saga Legal Services, která se specializuje na produkty pro lidi nad 50 let, si proto nechala zpracovat průzkum, jaké důvody nejčastěji lidé uvádějí při rozvodu.

Z pohledu mužů byl nejčastějším důvodem pro ukončení manželství nedostatek zájmu o sex ze strany manželky (25 procent). Většina žen pak naopak jako důvod uvedla, že byl jejich partner vůči nim citově chladný (28 %).

Dvacet sedm procent dotázaných pak uvedlo, že je v manželství již nic nedrželo. Deset procent párů si pak už nemělo ve vztahu co říci.

Finanční prostředky jsou pro dobré fungování vztahu či manželství jistě také důležité, jako důvod rozvodu ale nejsou až tak podstatné. Jako hlavní důvod k ukončení manželství uvádí nedostatečnou finanční podporu ze strany partnera pouze devět procent dotázaných, osm procent párů se naopak rozvedlo kvůli přílišnému utrácení druhé polovičky.

Mezi hlavními příčinami rozvodů nechybí ani práce. Zaměstnání, které jim ničilo život, uvedlo jako hlavní příčinu osm procent respondentů, pět procent manželství pak skončilo proto, že partner/ka v zaměstnání často flirtoval/a s kolegy.

Rodinné problémy také hrají ve statistikách rozvodovosti svou roli. Pět procent dotázaných se rozvedlo až ve chvíli, kdy děti dorostly a byly soběstačné. Čtyři procenta manželských párů pak ukončila manželství kvůli sporům s partnerovými rodiči či příbuznými.

Nejčastější důvody k rozvodu

28 % – Emocionální chlad ze strany partnera

27 % – Partnery v manželství už nic nedrží (děti)

25 % – Nedostatek sexu

23 % – Neschopnost partnera řešit problémy

23 % – Různé

14 % – Nepříjemné chování ze strany partnera

13 % – Vztah s novým partnerem

12 % – Odcizení partnerů

11 % – Závislost partnera na alkoholu, drogách

10 % – Partneři si nemají ve vztahu co říct

9 % – Neschopnost vycházet s nevlastními dětmi partnera

9 % – Nedostatečná finanční podpora ze strany partnera

8% – Náročné zaměstnání, které ničilo vztah

Budete mít zájem: Godasal 100 – příbalový leták

Odborníci na vztahy se domnívají, že čím déle jsou dva lidé spolu, tím víc ztrácejí přehled o partnerovi. Na toto téma také provedli malý test mezi lidmi, kterých se ptali na oblíbené jídlo partnera, filmy nebo vybavení domácnosti.

Ve všech skupinách vykázaly páry, které spolu žijí déle než 40 let, mnohem horší výsledky než páry, které jsou spolu dva roky. Markantní rozdíly pak byly jednoznačně vidět v kategorii „oblíbené jídlo“.

„Jedním z důvodů těchto výsledků může být i fakt, že starší páry věnují méně pozornosti jeden druhému, protože se domnívají, že se již dostatečně znají,“ uvedl Benjamin Scheibehenne z univerzity v Basileji, který vedl výzkum.

Hlavní zprávy

Rozvod po padesátce: 4 překvapivé důvody, proč jich přibývá!

Rozvádí se kdekdo bez ohledu na věk. Ale odborníci hlásí, že neustále přibývá rozvodů u lidí ve věkové kategorii 50+. Proč zrovna padesátníci stále častěji pálí mosty? Proč najednou bourají to, co celý život budovali? Důvodů je prý hned několik.

Vztahy nevycházejí lidem bez ohledu na věk – u rozvodového soudu končí třicátníci i třeba sedmdesátníci. Ale podle zahraničních studií právě lidé ve věku 50+ přistupují k rozvodu stále častěji.

V zahraničí už mají termín, říká se jim „silver splitters“, přičemž slovo „silver“ (v překladu stříbrný) odkazuje na to, že tihle lidé již mívají šedivé vlasy, a slovo „splitters“ je výrazem pro ty, kdo se rozcházejí. V průzkumu Relationship Property Survey mezi rozvodovými právníky na Novém Zélandu šedesát procent dotazovaných advokátů hlásilo, že rozvádějících se ve věkové kategorii nad padesát let neustále přibývá.

Zdá se, že podobné je to i ve Velké Británii. Tam hlásí nárůst rozvodovosti obecně (bez ohledu na věk těch, co se rozcházejí), ale podle magazínu The Telegraph nejvíc přibývá právě těch starších padesáti let.

Foto: George Rudy, Shutterstock.com

Lidé nad padesát rozhodně nerezignují na život, naopak – mnohdy se rozhodnou pro úplně nový začátek

Nasnadě je samozřejmě otázka, proč to tak je. Proč lidé, kteří toho spolu tolik vybudovali (například doplatili hypotéky, postavili dům, vychovali děti, překonali nejrůznější trápení v podobě nemocí či úmrtí blízkých lidí), najednou všechno házejí za hlavu, pálí mosty a začínají od úplného začátku.

Podle odborníků je důvodů hned několik:

Rozvod není ostuda – Už dávno neplatí, že je rozvod něco, za co je potřeba se stydět. Vaše babičky a prababičky to možná ještě vnímají jako naprostou životní prohru a tragédii, ale padesátníci či šedesátníci? Kdepak! „Dnešní doba opravdu posouvá hranice pomyslné normality, rozvod je vnímán jako sice bolestná, ovšem normální záležitost. Ti v dlouhodobém manželství jsou mnohdy za podivné exoty, společnost čím dál tím víc přestává věřit v trvalost vztahů,“ potvrzuje terapeutka pro děti, rodiny a mezilidské vztahy Lucie Mucalová.

Jsou fit – Dnešní padesátníci? Lidé v nejlepším věku! Udržují se, sportují, dodržují zdravý životní styl a podobně. A podle toho také vypadají a hlavně se dobře cítí. Lidé už dávno nežijí v módu „je mi 50 nebo 60, nějak už to dožiju, to nejlepší mám za sebou“, ale naopak.
Finanční nezávislost – Bývá to věk, kdy končí splátky hypoték a dalších dlouhodobých půjček. Také je to mnohdy čas, kdy děti dospívají a zařizují si vlastní životy. Pokud jde o lidi, kteří mají stabilní práci, objevuje se konečně jakýsi finanční klid. „V nefunkčních manželstvích už lidi nedrží horentní sumy splátek a úvěrů, padá jim kámen ze srdce a objevuje se nová energie a touha po nových začátcích. Někteří pak vnímají tuhle finanční stabilitu i jako plus při navazování nových vztahů, cítí, že mají co nabídnout,“ říká Lucie Mucalová.
Mají čas – Děti už nepotřebují buď žádnou péči, nebo jen minimální, a lidé mají konečně čas jen na sebe. A často se stává, že vlastně zmizí pojítko mezi partnery, najednou si jde každý za něčím jiným, objevuje jiné koníčky, společného ubývá. Navíc v tom nenadálém prostoru, který doposud vyplňovaly starosti s dětmi, se mnohem lépe zobrazují problémy, které ti dva mezi sebou třeba už roky mají, jen neměli čas si jich pořádně všimnout.

Je tu ale ještě jedna zásadní věc. Lidé nad padesát let jsou fit nejen fyzicky, ale i duševně, vědí, že nepatří do starého železa. Naopak, jsou odvážní, sebevědomí a konečně myslí na sebe. „Lidé v tomto věku dělají rozhodnutí, která vycházejí z toho, jak se cítí a jak by se cítit chtěli.

A kolem padesátky si řada z nich uvědomí, že vlastní pocity a emoce jsou prioritou, konečně dávají sobě přednost před ostatními,“ potvrzuje australská expertka na vztahy Lorna Patten.

Celý život vlastně dřeli pro jiné (nejčastěji pro své děti), teď si ale mohou dovolit být konečně sobečtí, a to v tom dobrém smyslu.

Jak pohlížíte na rozvod vy?

Rozvody po padesátce: Přibývá jich! Proč tomu tak je?

Omlouváme se, snažíme se dohledat chybějící obrázek Možná jste si toho už všimli: Máme tady nový trend. Rozvodů po padesátce náhle přibývá. Dřív byly výjimkou, dnes jejich počet až znepokojivě roste.

Souvisí to s potřebou žít i ve vyšším věku báječný život podle vlastních představ.

Varující je smutný fakt, že Česká republika má nejvyšší rozvodovost v Evropské unii, dvě třetiny žádostí o rozvod podávají ženy.

Nejčastějším důvodem rozvodu po padesátce z pohledu žen je nedostatek citu a porozumění.

Pekelný stres

Padesáté narozeniny jsou jakýmsi přelomem, mezníkem. Půlstoletí života máme za sebou, ale ještě nás toho hodně čeká. Nemusíme se již tolik ohlížet na děti a jejich potřeby, na naši představu o životním závazku zachovat jim úplnou rodinu. Děti jsou dospělé, opustily ve většině případů zázemí dětského pokojíčku.

Býváme zralejší a moudřejší a daleko lépe než dřív chápeme, které priority jsou podstatné pro spokojený vztah. Ale pozor, rozvod manželství není procházka růžovým sadem. Je to jedna z nejvíce stresujících životních situací.

Podle statistik se řadí z hlediska psychické zátěže na druhé místo, hned po úmrtí blízkého člověka.

Stříbrné rozvody

V zahraničí už existuje pro tyto rozvody speciální termín, říká se jim stříbrné, protože ti, kdo usilují o ukončení manželství, mívají už zpravidla šedivé vlasy.

Ale proč se to děje? Proč lidé, kteří toho spolu tolik vybudovali, dejme tomu že doplatili hypotéky, postavili dům, vychovali děti, překonali nejrůznější trápení v podobě nemocí či úmrtí blízkých lidí, najednou všechno házejí za hlavu, pálí mosty a staví se v pokročilejším věku znovu na pomyslnou startovní čáru?

Běžná věc

Vysvětlení je až překvapivě logické, důvodů je několik. Zatímco naše babičky vnímaly rozvod jako něco nemyslitelného, jako životní tragédii a nepopsatelnou hanbu, dnes se na něj díváme málem jako na běžnou záležitost.

Sice nepříjemnou, ale častou, vždyť se u nás rozvádí bezmála polovina sezdaných párů. Před lety byli lidé s „pěti křížky na krku“ považováni za generaci, která má už radosti i strasti lásky více méně za sebou, nyní je to jiné.

Padesátiletí jsou plni sil, připadají si v nejlepším věku, jsou takzvaně fit, v zimě jezdí na hory, v létě se opalují u moře.

Příliš mnoho času

Větu: „Už mám všechno za sebou, nějak to doklepu do důchodu,“ už zdaleka tak často neříkají. Bývají v dobré kondici, doba úvěrů a splátek většinou rovněž pomalu končí, děti vyletěly z hnízda. A tak se před jejich rodiči najednou otevírá to, co předtím neznali: spousta volného času.

Pokud mají stabilní zaměstnání a již nejsou otroky hypotéky, na nedostatek peněz si nestěžují. Tudíž se stává, že vlastně mizí veškerá pojítka mezi partnery, společného ubývá.

Navíc v tom nenadálém prostoru, který doposud vyplňovaly starosti s dětmi, se mnohem lépe zobrazují problémy, které ti dva mezi sebou třeba už roky mají, jen neměli čas si jich pořádně všimnout.

-em-

Diskuze(0) Zavřít diskusi Zkopírovat odkaz na tento článek

ŽENA-IN – Rozvod po třiceti letech, má to smysl?

Bývala to normální fungující rodina, žádné ideální manželství. Po dohadech se vždy po čase všechno zklidnilo a jelo se dál. Hádky se ale v poslední době dostaly úplně jinam, už toho bylo řečeno moc a pro odpuštění nezbyl prostor a chuť.

Možná si řeknete, zda to má vůbec smysl, zda to těm dvěma v jejich věku stojí za to. Ona pár let do šedesáti, on už po šedesátce, v důchodu.

Vypadá to na rozvod!

Bývala to fungující rodina, přísný otec, hodná matka, dvě děti. Jenže nyní to vypadá, že letos to byly poslední společné Vánoce.

Dohady už nabyly takového rázu, že lze jen těžko brát zpět vše, co bylo řečeno. Některá konstatování skutečnosti, nařčení či výčitky jim z hlavy už nikdo nevezme. Rizikem je naopak to, že se budou jeden či druhý vracet pořád zpátky a nedokážou se odpoutat, zapomenout, odpustit, vrátit vše (skoro) tam, kde to bylo předtím. Některé věci už zpátky vzít nejdou.

Vzpomínám si na můj vlastní konec čtyřletého vztahu. Nedalo se to okomentovat jinak, než že jsme to úplně „dokopali“, víte, co tím myslím? Výčitky z roku xy apod., zbytečnosti, které měly zůstat někde na dně.

Pokud se ona pomyslná hranice překročí, je asi jedno, zda manželství či partnerství trvá pět let, deset nebo třicet. Nemá smysl to táhnout dál, hrabat se v minulosti, plakat nad představou života bez toho druhého.

Budete mít zájem: Opary Na Rtu Léčba?

Je to konec. Konec společného soužití, konec společných rodinných sezení. Má smysl se snažit udržet rodinu pohromadě? Proč?

Přestože může být oporou sama rodina, kamarádi a další spřízněné duše, nikdy nedokážete odhadnout, jak to na vás bude působit.

Představa rozdělování během třiceti, dvaceti či pěti let soužití nabytého majetku vám také nedělá vůbec dobře. Mnohdy vás odrazuje od rozhodnutí, o kterém jste ještě před momentem nepochybovali. A to ještě nemluvím o dětech, předpokládám, že jsou již samostatné.

Asi mnoho lidí má podobné pocity. Někdy ale nestačí pomoc nejbližších. Pomůže, když si vás vyslechne někdo další…

Co by poradila psycholožka Zuzana Lišková našim čtenářkám, které se ocitnou v takové situaci? Lze najít nějaké obecné rady, na co si dát pozor, co nás může překvapit apod.?

O rozvodu, stejně jako o manželství, lze mluvit obecně, pak jde o moudra, která ovšem v konkrétních případech nejsou prakticky k ničemu. Nebo lze o těchto záležitostech mluvit konkrétně, pak je ale nezbytnou podmínkou rozhovor aspoň s jedním z manželů.

Tato podmínka však není v rámci tohoto článku splněna, a proto upozorňuji, že mé další věty nemají nic společného s profesionálním poradenstvím!

Obecně musím připustit, že rozvod většinou přináší ztráty na obou stranách. Pokud situace prozatím nedovoluje oddělené bydlení, může být současný stav, bydlení společné, velmi stresující. Existují ale i takové páry, kterým rozvod „otevřel oči“ a oni po nějaké době obnovili soužití.

Velmi důležité je mít okruh přátel, koníčků, ty jednak vyvažují manželské stereotypy, ale také pomáhají člověku překonat krizové situace, jakou bezesporu rozvod je.

Rozvod po padesátce? Překvapivé důvody, které k tomu ženy vedou

Říká se jim taky „šedé rozvody“, to kvůli šedinám ve vlasech. Existuje několik důvodů, proč se ženy po padesátce rozhodnou rozvést se. A některé z nich jsou překvapivé. Proč to po tolika letech děláme?
Každý vztah, bez ohledu na věk, nemusí skončit happy endem. Rozvádí se jak třicátníci, tak šedesátníci. Ale právě lidé ve věku 50+ končí u rozvodového soudu nejvíce. Proč tomu tak je?
Statistiky mluví jasně. Rozvody po padesátce jsou na vzestupu, jejich počet se od roku 1990 zdvojnásobil. Panebože, říkáte si, proč? Děti už vyletěly z hnízda, hypotéka je splacená, proč tedy nedožít v klidu ve vztahu, který už sice nejiskří, ale možná ještě funguje? Jak říká psycholožka Magdalena Dostálová, padesátka je obdobím, kdy se vztah, který byl z velké části založen na společném tématu dětí, dostává na tenký led. „Nemají-li manželé kromě dětí moc společného, bývá obtížné kontinuitu vztahu udržet.“ Zajímavé také je, že rozvod chtějí nejčastěji ženy. Co je k tomu vede?

Lidé se mění. Jsme dynamické bytosti, které se vyvíjejí. A musí se měnit i vztahy, jinak se rozpadnou. Spousta žen teprve po padesátce prozře. „Moje klientky popisují, že se konečně probraly. Uvědomily si, vedle koho celá léta žily a jak moc jim partner vlastně nevyhovuje. To se typicky děje v případech, kdy manželé už dávno předtím rezignovali na jakékoli společné linie, soužití probíhalo spíše samospádem a točilo se hlavně kolem péče o děti,“ říká psycholožka Dostálová.
4 varovné signály, podle kterých poznáte, že má v hlavě stále svou ex
Dnešní ženy většinou nejsou takové puťky, jako bývaly. Nebojí se žít bez chlapa, jsou mnohem sebevědomější, ekonomicky nezávislé. „Nyní je pro ženu snazší opustit partnera a žít sama. Uživí se totiž, ač to někdy nebývá úplně snadné. Také není jako rozvedená žena tolik stigmatizována, jako tomu bylo dřív. Rozvod se, ač se nám to nemusí zrovna dvakrát líbit, stává ve společnosti běžnějším jevem,“ vysvětluje psycholožka.
Skuteční muži přiznali, proč se ženám už nikdy neozvali
Děti vyrostou a opustí rodinu, aby žily vlastní život. Spousta párů vítá prázdné hnízdo s nadšením, ovšem jiné páry zjišťují, že většinu času investovaly jen do péče o děti, místo aby se staraly taky o vztah. „Pověstný syndrom prázdného hnízda hraje svou roli. Není však jediným důvodem. Často se taky partneři nesetkají v míře aktivity. Jeden z nich by se třeba rád věnoval zajímavým volnočasovým aktivitám, a klidně ve dvou, zatímco druhého válcuje únava, která mu nedovolí cokoli podnikat,“ říká Magdalena Dostálová.
7 znaků, že spolu vydržíte až na věky! Děláte to taky?

Spousta žen uvádí, že po padesátce se začaly v manželství nudit. „Najednou jsem si uvědomila, že být s jednou osobou nepřetržitě mě neskutečně nudí a otravuje. Manžel sice tvrdě pracoval, staral se o ekonomické zajištění rodiny, ale přestal být pozorným partnerem. Prostě jsem si řekla, že takhle žít dál nechci. Ještě mám život před sebou,“ vypráví jednapadesátiletá Hedvika.
5 věcí, které by žádná žena neměla kvůli muži nikdy udělat
Sexuální neslučitelnost může být ničivější, než se zdá. Hormonální změny, které s věkem přicházejí, můžou způsobit velké změny v intimním životě obou manželů. „Bylo mi padesát a manželovi o osm let víc. Nikdy jsme neměli bouřlivý sex, ale fungovalo to. Jenže najednou ztratil manžel chuť. Jiná žena v tom nebyla, prostě na něj dolehl věk. Snažila jsem se to řešit, ale marně. Milence jsem nechtěla, tak jsem podala žádost o rozvod. Bez sexu prostě žít nechci,“ říká dvaapadesátiletá Mirka.
Sex na prvním rande z vás nedělá lehkou holku, ale tohle byste měla vědět
Pokud ve vztahu není porozumění a chybí pochopení toho, jak to vidí ten druhý, vztah začne umírat, až nakonec zemře. Komunikační problémy jsou jedním z největších důvodů, proč ženy po padesátce z manželství odejdou. „Najednou jsem si uvědomila, že takhle žít až do smrti fakt nechci. Tuhle agónii jsem nechtěla udržovat, tak jsem podala žádost o rozvod,“ vypráví třiapadesátiletá Anna.
7 signálů, že si vás opravdu neváží. Kdy s ním už neztrácet čas? Prožíváte karmický vztah? Tyhle signály vám napoví, že je to osud, ne láska

Budoucnost manželství: Jsou spolu šťastní, ale nežijí v jednom bytě

Zdroj: Shutterstock

Vztah s oddělenými domácnostmi je nový trend. Ukazuje se totiž, že pro docela velký počet párů je sdílený prostor pro vztah to méně důležité. Překvapuje to mnohé, a dokonce i odborníky.

Podle údajů z kanadského průzkumu z roku 2011 žijí přibližně dva miliony nesezdaných dospělých v intimním vztahu s někým, kdo bydlí jinde. A 240 tisíc sezdaných žije odděleně od svých manželských partnerů.

Tyto závěry potvrdil i novější výzkum o budoucnosti manželství, který uskutečnila Vlasta ve spolupráci se sociology na podzim roku 2019. Podle něj až dvě třetiny dotazovaných očekávají v budoucnu více tzv.

LAT soužití (zkratka anglického „living apart together“, v překladu žít odděleně). Jedna třetina dotázaných si umí představit, že by v rámci nesezdaného soužití bydlel dočasně nebo nastálo každý ve svém bytě.

Spolu, ale každý zvlášť

Rozhodnutí bydlet společně přitom patří k přirozeným milníkům partnerského vztahu. „Aby ke společnému sdílení prostoru došlo, bývá potřeba, aby se vztah vyvíjel s určitou posloupností v určitém časovém rámci.

Mladí dospělí mezi dvaceti a třiceti lety se na začátku své ,vztahové kariéry‘ k podobnému kroku rozhodnou snáz. Naproti tomu lidé navazující nový vztah, kupříkladu po krachu toho předchozího či po smrti partnera, se do společného bydlení tak nehrnou.

Nemůžeme pominout i další faktory, které hrají roli – majetek, děti z předchozích vztahů… tyhle všechny skutečnosti jsou pro směřování ke společnému bydlení spíše brzdou,“ vysvětluje psycholožka Magdalena Dostálová.

I tato její slova potvrzují výsledky už zmíněného výzkumu Vlasty, ve kterém polovina lidí nad 50 let preferuje samostatné bydlení před společnou domácností. Dvacet let spolu žijí i moji známí Šárka s Davidem. Vlastně spolu ne, protože každý bydlí ve svém bytě.

Nikdy nesdíleli společnou domácnost a vídají se několikrát týdně. Párkrát přespí jeden u druhého, ale pak se zase vrátí každý do svého. Oba totiž vždycky cítili silnou touhu po svobodě a samotě. „Staráme se jeden o druhého, ale zachováváme si svůj vlastní život. To náš vztah udržuje naživu,“ tvrdí šestapadesátiletá Šárka.

Hodí se pro každého?

LAT se zdá být tak trochu nekonvenční a v mnohých vyvolává smíšené reakce, ale vlastně to není žádná novinka.

V generaci dnešních šedesátnic a sedmdesátnic bylo docela běžné, že po rozvodu utvořily s někým stabilní pár, ale nikdy se nesestěhovaly a svůj „poměr“ tajily často i před dětmi.

Přesto konzervativní část společnosti i dnes považuje takové soužití za nelegitimní. Podle ní je vztah závazek, ke kterému patří život ve společném hnízdě a dělání kompromisů. Jenom tak má takový svazek smysl.

Šárka s Davidem s tím nesouhlasí a říkají, že si jsou velmi oddaní. Jediné, co je nesvazuje, je společný byt, hypotéky, finance nebo děti. Rozhodli se svobodně a dobrovolně a LAT vidí jako nadějnou alternativu k standardní podobě manželství.

LAT není lepší ani horší než klasické partnerské soužití. Nehodí se ovšem pro každého. Ti, kteří k životu potřebují svobodu a volnost a jsou rádi ve své vlastní společnosti, v něm budou spokojení.

Přítel kamarádky například pracuje často do noci, má zcela odlišný rytmus života, také moře přátel, se kterými tráví čas. Kdyby na něj partnerka měla čekat sama doma, rozchod by přišel do půl roku. Takhle ví, že se dvakrát v týdnu potkají a že budou mít čas jen sami na sebe, a je klidná.

Že by se kvůli tomu měla s mužem, se kterým si konečně opravdu rozumí, rozcházet, ji ani nenapadne.
Zdroj: Archiv Magdalény Dostálové

Oddělené bydlení pravděpodobně nebude fungovat, když máte problém s důvěrou a žárlivostí nebo nemáte rádi samotu. „Dobře fungující vztah, postavený na vzájemné lásce, ohleduplnosti, slušnosti a vstřícnosti, dokáže vlastně zvládnout jakékoli uspořádání. Jak soužití na dálku, tak hodně nablízko.

Ani tahle varianta totiž není snadná a je pravděpodobné, že vztah, který nefungoval nebo byl již závažně narušený předtím, se takovým experimentem nezlepší, spíše naopak,“ říká psycholožka Dostálová. „Může být osvěžující vyzkoušet různá uspořádání.

Děti zvlášť s jednotlivými rodiči, děti s jedním z rodičů na návštěvě jeho či její rodiny a podobně.“

Svoboda rozhodnutí

LAT je zcela jistě výzvou pro všechny, kteří za sebou mají rozvod a našli si nového partnera s dětmi. Nechtějí hned bydlet společně a vytvářet nový domov. Navíc najděte takový, aby měl šest ložnic! Žofii je čtyřiačtyřicet, má dvouleté dítě, své první, a se svým partnerem, otcem dítěte, žijí ve stejném domě, ale každý zvlášť.

„Karel tráví hodně času i se svými dětmi z prvního manželství, vidím to ráda, protože ony chtějí trávit čas s ním. Těší mě, že je takový táta, i když s jejich mámou už nežije. Takhle nám to vyhovuje, ale nebudu to lakovat narůžovo. Dře to.

Musím mu dopředu říkat, kdy potřebuju, aby hlídal naše dítě, když chci, aby ho vyzvedl z jesliček a šel s ním do parku.“

Podle sociologů se o tento typ soužití zajímá stále více žen ve středním a vyšším věku, které žily dlouhé roky samy. „Jsem už unavená z toho, že bych se měla zase o nějakého muže starat každý den. Je pro mě osvobozující žít sama ve svém bytě,“ říká čtyřiapadesátiletá Daniela.

Některé páry ovšem žijí odděleně například kvůli práci, kterou získal jeden z partnerů daleko od domova. Ženy, které zůstaly v takovém uspořádání doma, většinou říkají, že měly méně práce v domácnosti a více volného času, než když byl muž „doma“. A byly spokojené.

„Forma soužití by měla vyhovovat oběma z páru. Je výhodné, když partneři navzájem dokážou ocenit, jak se ten druhý na dobře fungujícím soužití podílí. Šťastný vztah absolutně nemusí znamenat dogmaticky pojaté trávení veškerého času společně.

Právě naopak – dokážou-li si partneři mimo společný volný čas dopřát volno každý sám pro sebe, daří se vztahu často lépe. Stejně tak není zárukou rodinného štěstí, když rodiče tráví všechen volný čas se všemi dětmi dohromady.

Může být osvěžující vyzkoušet různá uspořádání – děti zvlášť s jednotlivými rodiči, děti s jedním z rodičů na návštěvě jeho či její rodiny a podobně,“ vysvětluje psycholožka.

Klára (34) a Jan (38) jsou spolu více než devět let. A k překvapení všech se tihle dva rozhodli před dvěma lety, že se odstěhují každý do svého bytu a budou žít odděleně. „Teprve teď si náš vztah užíváme naplno. Víte, pokud žijete s někým pod jednou střechou jen proto, abyste potěšili jiné lidi, kteří tam s vámi nebydlí, nedává to smysl,“ říká Honza.

Čas na to, žít po svém

Kolem LAT koluje spousta dalších otazníků. Jaký to může mít vliv na pohodu dospělých? Jak hospodaří? Kdo co a jak platí? Je to i pro páry s dětmi?

A co se stane, když jeden z partnerů onemocní a bude potřebovat péči a pomoc toho druhého? Dočká se toho vůbec? Tenhle problém se týká především starších párů. Studie, kterou prováděli v roce 2016 na Missourské univerzitě mezi lidmi nad šedesát let žijícími odděleně, hledala důvody, proč se pro takové partnerství rozhodli.

Senioři na jedné straně chtěli intimní vztah, ale na straně druhé chtěli zůstat ve svých domovech, ve svých sociálních bublinách, dělat dál své zažité aktivity a mít své finance výhradně pro sebe.

Ti, kteří se dříve rozvedli nebo žili v nešťastných manželstvích, se už nechtěli znova vázat a věřili, že před každodenní soudržností jasně vítězí určitá vzdálenost.

Některé ženy, které se dřív staraly o nemocné rodiče nebo manžela, se chtěly vyhnout převzetí nové odpovědnosti za péči nebo zátěž spojenou s opětovným vedením domácnosti. To potvrzuje i šedesátiletá Hana, která se starala o svého manžela, vychovala děti a teď přišel čas žít svobodně. „To samozřejmě neznamená, že bych svému současnému partnerovi nepomohla, když bude potřeba.“

Komplikace může nastat, pokud dospělé děti nesnášejí nebo neuznávají nový vztah svého staršího rodiče. V některých případech ho mohou doslova „vyštvat“ z rodiny. Jedna z účastnic studie se svěřila, že jejího partnera rodina umístila do pečovatelského domu, aniž jí to někdo řekl.

Existují ale i výzkumy, které zjistily, že starší dospělí, kteří žijí odděleně, bývají méně šťastní a dostávají menší podporu od partnerů než lidé, kteří žijí pod jednou střechou.

Na druhou stranu takový život dává mnohým lidem výhody autonomie – dělat to, co chtějí, ve vlastním prostoru a zároveň mít potěšení z intimity s partnerem. Některé průzkumy ovšem ukazují ještě jednu motivaci pro takové uspořádání.

Lidé žijí odděleně prostě proto, že se cítí úzkostně, zranitelně, a dokonce se společného života s partnerem bojí.

Výhody a rizika

Rozhodnutí žít odděleně s sebou přináší úskalí. Ovšem také výhody. Tím, že se páry rozhodnou nežít společně, mohou zabránit tomu, aby se vztah stal monotónním.

Čas, který spolu tráví, si musí skutečně naplánovat a možná vynaložit více úsilí na to, aby byl kvalitní. Pravdou také je, že společný život v zásadě vytváří překážky pro ukončení vztahu – pro páry je obtížnější se rozejít.

Páry žijící v LAT se s tímhle potýkat nemusejí. Rozchody jsou snadnější, což vede k jistotě, že ve vztahu zůstávají ze správných důvodů.

Vztah na dálku? Zájem a tolerance

Oddělené soužití znaly a znají páry, kdy jeden z partnerů či manželů musel kvůli profesi trávit více času mimo rodinu. Nejčastěji jsou to řidiči kamionů, piloti, letušky, stavaři, technici a všichni, kdo pracují v zahraničí.

Nyní k nim přibývají lidé, pro které je tahle forma soužití svobodné rozhodnutí, ne nutnost. U mladších ročníků bývá soužití na distanc předstupněm ke společnému bydlení. Pro páry ve středním věku, po rozchodu, s dětmi z minulých vztahů naopak trvalým stavem.

Když se partneři o vztah pečlivě starají, nemusí být důvod, proč by taková forma partnerského soužití měla být nevýhodná.

Příběh první – Eva (53 let)

Když si chci pořídit novou koupelnu, nemusím se nikoho ptát, jestli se mu líbí.

Se svým partnerem se seznámila před devatenácti lety. Tehdy byla nějaký čas po rozvodu. Po roce chození spolu začali bydlet. Ona měla dvě dcery, sedmiletou a dvouletou, on osmiletou dceru ve vlastní péči.

Přestože to mezi nimi pořád jiskřilo, společné soužití začalo brzo přinášet problémy, zejména kvůli Eviným dcerám, které podle jejích slov neuměl partner přijmout –dělal mezi dětmi značné rozdíly. Nebylo to snadné. Ona si musela najít svoje vlastní bydlení a připravit tak dcerám hezký domov.

„Jejich otec se na ničem nepodílel, vše bylo na mně. Ale podařilo se a všechny tři jsme se zařídily v novém bytě, na který jsem si vzala hypotéku,“ vypráví Eva.
Zdroj: Archiv Evy

Když se od Petra odstěhovala, dlouho ji trápilo, že žije sama. Krátkou dobu se nevídali, ale pak se znova začali stýkat. Zjistili, že se pořád milují. Petr k ní chodí na návštěvy a zůstává přes noc několikrát do týdne, občas ona přespí u něj. „Se vším mi pomáhá.

Trávíme velmi aktivně společné volné chvíle a jezdíme na dovolené. Jezdili jsme nakonec i společně s dcerami, než se osamostatnily.

“ Jejich vztah a způsob soužití považuje Eva dnes po téměř dvaceti letech za mnohem kvalitnější ve srovnání s některými jinými páry, které spolu žijí ve společné domácnosti. „Častěji chodíme do kina, divadla, cestujeme, chodíme na večeře a máme i společné přátele.

Jsme vlastně téměř pořád spolu,“ pochvaluje si dnes Eva. Důležitá je však důvěra. „Myslím, že k tomu přispívá i to, že se máme rádi a pořád mezi námi funguje jistá chemie,“ usmívá se.

Na jejich „netradičním“ soužití taky oceňuje určitou svobodu, například když si pozve domů spoustu kamarádek. Velmi příjemná je taky jistá finanční nezávislost.

„A pokud si chci pořídit novou koupelnu, nemusím se nikoho ptát, jestli se mu bude líbit. To nemluvím o tom, že nemusím mít výčitky, když si pořídím nové boty či kabelku,“ shrnuje na závěr Eva.

Příběh druhý – Šárka (52 let)

Jeden druhého si více váží a dlouhodobé odloučení nedává prostor pro dohadování se o malichernosti.

S manželem Bójou jsou svoji téměř třicet let. Mají dva syny, sedmadvacetiletého a devatenáctiletého. Od staršího už mají dokonce dvouletého vnoučka. V současnosti žijí v rodinném domě v Semilech, ale ještě před čtyřmi lety žili čtrnáct let odděleně. „Manžel odjel v roce 2002 z důvodu pracovní nabídky do Holandska.

Peníze byly v té době v zahraničí vyšší než u nás a my potřebovali vyřešit finanční problémy, které vyplynuly z podnikání. Informaci o tom, že bude pracovat daleko, a tudíž spolu nebudeme každý den, jsem musela přijmout a hlavně si uvědomit, z jakého důvodu to je. Chtěli jsme splatit veškeré naše závazky, a to i za cenu odloučení.

Přistoupili jsme na to tedy společně,“ vypráví Šárka. Oddělené soužití trvalo čtrnáct let.
Zdroj: Archiv Šárky

„Díky tomu se nám dařilo splácet závazky, manžel mluví i píše holandsky, naučil se spoléhat sám na sebe a po určitou dobu se mu stalo Holandsko druhým domovem. Získali jsme tam hodně přátel.

A odloučení přispělo k tomu, že jsme se těšili jeden na druhého,“ vyjmenovává pozitiva takového soužití. Šlo ale z jejího pohledu o krátkodobé odloučení, kdy oba věděli, že jednou to skončí.

„Takové soužití vnímám spíše pozitivně, jeden druhého si více váží, dlouhodobé odloučení nedává prostor pro dohadování se o malichernosti, více rozlišujete, co je důležité a co nestojí za řeč,“ říká Šárka. Aby to ale fungovalo, stanovili si, že se budou vídat minimálně každý měsíc.

Ona jela s dětmi do Holandska nebo manžel přijel za nimi do Čech. Využívali prodloužených víkendů a veškerých prázdnin a dovolených. Na druhou stranu však v takovém soužití vidí i negativa.

„Nastanou chvíle, kdy partnera skutečně potřebujete vedle sebe, ale ono to nejde. Uvědomíte si, že jste vlastně sama.

Mladší syn v předškolním období velmi špatně snášel dlouhodobou nepřítomnost otce a zlobil se za to na mě,“ říká Šárka.

I když v určitém okamžiku bylo nutné, aby se pro takový život rozhodli, dlouhodobě to bylo pro všechny neúnosné. „Chtěli jsme opět sdílet každodenní rodinný kolotoč, mít společné rituály.“

Možná že jste se na podzim 2019 i vy zúčastnili ankety o manželství. Poprosili jsme vás, naše čtenářky a čtenáře, abyste nám prostřednictvím dotazníku pomohli zjistit, jak na tom v partnerských vztazích jsme a zda se blíží konec takové podoby manželství, jakou vnímaly předchozí generace.

V dnešním světě kolem sebe vidíme, že manželství může mít spoustu podob. Bez konvencí a dogmat. Už to není jen on a ona, ale i on a on nebo ona a ona. V minulosti naprosté tabu dnes u někoho způsobí maximálně pozvednuté obočí.

Pořád ale hlavním impulsem pro to se vdát nebo oženit zůstává láska a manželství stále dává lidem smysl.