K sepsání tohoto článku mě přivedla smutná realita sociálních sítí. Co dělat se psem při záchvatu je poměrně častá otázka na seminářích i na síti. Na semináři se tázající dozví správný postup, ale na facebooku se stále spekuluje o nutnosti vyndat psovi jazyk a nebo vložit nějaký předmět do tlamy, aby si jazyk nepřekousl….
Co vlastně epilepsie je?
U nás se vžilo epilepsií označovat jakýkoliv křečový záchvat, který vypadá jako epilepsie. Snad že je epilepsie tak známá (a obávaná).
U diagnostiky původu a příčiny záchvatů je ideální, když majitel psa dokáže spolupracovat s veterinářem a odpovídat na anamnestické dotazy, které jsou v diferenciální diagnoze důležité (kolik záchvatů pes měl, v jakém časovém odstupu, zda byl v bezvědomí/při vědomí, jak dlouho záchvat trval, co mu předcházelo… ).
Křečové záchvaty lze rozdělit do několika kategorií podle příčiny:
Primární epilepsie – je způsobená onemocněním mozkové tkáně, což může být infekce nervové tkáně, mozková příhoda, nádory a další onemocnění mozku a co bych ráda zdůraznila, jsou to také vývojové vady mozku, jako například hydrocephalus, vodnatelnost mozku, chcete-li.
Ano, to jsou ty roztomiloučké čivavky bezPP v raritní barvě s hlavou jak pátrací balón za lidovou cenu patnáct tisíc korun českých s odběrem v šesti týdnech, protože samo papá a maminku nepotřebuje. (pozn.
autorky- autorka je odpůrcem množení, ale to jste asi vyčetli mezi řádky ???? ).
Sekundární epilepsie – je stav způsobený čímkoliv jiným, než poruchou mozkové aktivity. Přesněji řečeno, jedná se často o onemocnění jiného orgánu, než je mozek, ale nemocí je ovlivněn.
Častá je jaterní encefalopatie (narušený metabolismus amoniaku) onemocnění ledvin a nebo srdce a pozor- hypoglykemie a nebo hyperglykemie může způsobit křečový záchvat.
Věděli jste, že i u psů se vyskytuje diabetes a není to úplně vzácné? Sekundární epilepsie může být způsobena otravou.
K sekundární epilepsii bych ráda dodala, že každý pes by měl v rámci prevence podstoupit ideálně jednou ročně preventivní vyšetření krve. Záchyt špatné funkce z některého orgánu může být častokrát podchycena včas a buď vyléčena úplně, nebo alespoň zpomalen průběh onemocnění. To, že pes vypadá zdravý neznamená, že interně úplně zdravý je.
Idiopatická epilepsie – konečně TA epilepsie. Idiopatická není odvozena od slova idiot, jak by se mohlo zdát, ale idiopatická = bez známé příčiny. Elektrická aktivita mozku začne být bez příčiny abnormální, mozek na chvíli přestane fungovat normálně a vzniknou křeče. Epileptický záchvat.
Víme, že je to nejčastější typ záchvatů, víme, že má genetickou návaznost a víme, že některá plemena psů k ní mají větší sklon. A taky víme, že by neměli jedinci s touto vadou být v chovu. Ale protože jsme Mekka množení zvířat, tak se množí bez ohledu na genetickou vazbu tohoto a jiných onemocnění.
Další důvod proč nemnožit a nekupovat zvířata z neověřených chovů. Vyskytuje se ve věku jednoho až tří let.
Jak může záchvat vypadat?
Nejznámější typ záchvatu je takzvaný grand mal záchvat. Pes upadne do bezvědomí, provází ho křeče, může dojít k pomočení a nebo pokálení zvířete, pes může mít pěnu u huby. To je ta horší varianta.
Existuje záchvat typu petit mal, kdy je pes při vědomí, dochází k těkavému pohybu očí, záškubům uší, pysků, zvíře nevnímá majitele.
Pokud zvíře prodělá více než dva záchvaty za 24 hodin, jedná se o takzvané klastry.
Pokud na sebe navazuje jeden záchvat za druhým, nebo je záchvat delší než deset minut, mluvíme o status epilepticus.
Záchvat mívá často typický průběh (ale ne vždy):
- prodromální stádium – pes je nervozní, vyhledává majitele a nebo se naopak snaží vyhledat klidné místo
- aura – intenzivní změny chování, strach
- záchvat (grand mal, petit mal)
- postiktální fáze – pes může být zmatený, dezorientovaný, může být přechodně i agresivní
PRVNÍ POMOC PŘI EPILEPTICKÉM (KŘEČOVÉM) ZÁCHVATU PSA:
Do tlamy NIC nevkládejte! Dávno jsou doby, kdy se doporučovalo mezi zuby vložit pevný předmět, aby si pes (člověk) nepřekousl jazyk. Za prvé se vám to nepovede, za druhé budete sami asi kousnutí a za poslední můžete způsobit poranění postiženému záchvatem!
Není potřeba vytahovat jazyk! Opět hrozí riziko poranění vás. Ničemu nepomůžete. Jazyk psovi opravdu „nezapadne“, navíc je pes v křeči a nezmůžete s jazykem vůbec, ale vůbec nic.
Užitečnější bude, když se postaráte o to, aby pes odněkud nespadl (z křesla, postele, střechy boudy, schodů…). Pokud je to ve vašich možnostech, psa položte na rovnou podlahu (zem). Pokud ne, psa alespoň přidržujte, aby nespadl.
Po záchvatu psa připněte na vodítko kvůli možné dezorientaci!
Pokud pes prodělává delší grandmalový záchvat, není od věci chladit končetiny a břicho, protože díky vysoké fyzické aktivitě těla se zvyšuje tělesná teplota. Záchvat je velmi fyzicky náročný pro oběhový systém a tělo psa.
Kdo záchvat zažil na sobě, ví. Po záchvatu pes musí být v absolutním fyzickém klidu.
Pokud pes prodělal první záchvat v životě, je na místě neprodlená návštěva veterináře, který se pokusí určit příčinu záchvatu a nasadit vhodnou medikaci.
(pes na obrázku je zcela v pořádku, foto je momentka při focení jiné situace ???? )
Epileptický záchvat — neboj se pomoci!
Světový den boje proti epilepsii má své místo v kalendáři 26. března. Pojďte tento den oslavit tím, že získáte nové znalosti o tomto onemocnění. Jak vlastně vypadá epileptický záchvat a jak se chovat, pokud se s ním v životě setkáte?
Tam se někdo klepe! Asi má epilepťák
Epilepsie je onemocnění mozku, při kterém neurony vydávají „špatné“ signály do těla, které na to reaguje různým způsobem. Z toho vyplývá, že ne každý epileptický záchvat bude vypadat stejně. Asi nejčastější představou je člověk, který leží na zemi a třese se. Zde musíme být opatrní s tím, zda se opravdu jedná o epileptický záchvat.
Křeče jsou totiž příznakem mnoha dalších onemocnění. Proto pokud vidíte třesoucího se člověka, nedělejte hned
závěr, že se jedná o epilepsii, pokud to o něm nevíte. Co je dalšími příčinami křečí si můžete přečíst v našem článku.
Malý epileptický záchvat
Malého záchvatu si nemusíte ani povšimnout. Člověk při něm zůstává při vědomí, ale uvidíte, že se nechová zcela normálně. Nemusí vám odpovídat na otázky, vidíte, že je „duchem nepřítomný“, může opakovat nějaké zvuky. Tyto
záchvaty většinou vymizí během několika minut.
Velký epileptický záchvat
Při tomto typu záchvatu upadá dotyčný do bezvědomí, má křeče celého těla. Můžete si všimnout pěny u pusy či toho, že se postižený pokousal. Někdy při záchvatu povolí svěrače a může dojít k pomočení či pokálení. Výjimkou není ani zvracení. Záchvatu mohou předcházet příznaky tzv. aura, kterou dotyčný může poznat ještě před tím, než se záchvat rozvine. (První pomoc při záchvatu)
Jak postupovat při záchvatu
- Odstraňte všechny předměty, které by mohly dotyčnému způsobit poranění. Pokud osoba upadá do bezvědomí, pomozte jí bezpečně dolehnout na zem.
- V žádném případě nebraňte průběhu záchvatu. Na dotyčného si nijak nelehejte, ani mu neotevírejte násilně ústa, mohli byste zbytečně ublížit jemu i sobě. Vyčkejte do konce záchvatu.
- Pokud je dotyčný stále v bezvědomí, zkontrolujte, zda dýchá normálně. Pokud ano, držte záklon hlavy a vyčkejte na záchrannou službu. Pokud dotyčný začne zvracet, otočte ho na bok na nezbytně nutnou dobu, aby zvratky mohly odcházet. Pak otočte zpět na záda a kontrolujte dýchání.
- Po návratu vědomí zkontrolujte, zda nedošlo k nějakému poranění.
Kdy zavolat záchranku?
- Jedná-li se o velký záchvat trvající déle než 5 minut.
- Pokud se druhý velký záchvat objeví s odstupem méně než jedné hodiny od prvního.
- Připojí-li se menší záchvaty v rozmezí 20–30 minut nebo se v tomto rozmezí častěji opakují.
- Pokud porucha vědomí, například zmatenost, trvá déle jak 5 minut.
- Pokud se postižený při záchvatu zranil nebo se necítí dobře.
- V případě, že se jednalo o první záchvat v životě.
- V případě, že se jedná o neznámého člověka a není tedy možné rozlišit, zda se jedná o epilepsii či křeče jiného původu. (Marusič, 2013)
Mějte na paměti, že křeče nerovnají se epilepsie.
Pokud budete volat záchrannou službu, popisujte jen stav, který vidíte, například nereaguje, leží na zemi a celý se třese. Někdy méně je více, což platí obzvlášť v tomto případě. Vaše hlavní úloha je zajistit bezpečnost během záchvatu a zhodnotit, zda je potřeba volat odbornou pomoc.
Bibliografie
Fotografie z kurzů. 2016. Praha: PrPom.
První pomoc při záchvatu. In: Epilepsie [online]. Praha [cit. 2016-03-23]. Dostupné z: http://www.epilepsie.cz/pro-pacienty/rubrika/24-Prvni-pomoc-pri-zachvatu/index.htm
MARUSIČ, P., BRAZDIL, M. a kol. 2013. Soubor minimálních diagnostických a terapeutických standardů u pacientů s epilepsií. EpiStop 2013. s. 20. ISBN 978-80-903979-6-5
Informace pro nemocné s epilepsií
Co je epilepsie ?
Záchvatové onemocnění projevující se opakovaným náhlým vznikem příznaků. Tyto příznaky mohou být různého druhu, od nevýrazných (pocity brnění, čichové, chuťové, zrakové, závrativé, bolesti břicha, pocity na zvracení, bušení srdce, či průjmy, ) až po příznaky všeobecně poměrně dobře známé (bezvědomí s křečemi končetin, krátké poruchy vědomí, kdy nemocný je chvíli ”mimo”).
Kdy je podezření, že se jedná o epilepsii ?
Epilepsie se vyskytuje u 0,5-1% obyvatel. Vyskytuje se v každém věku, nejvíce nových onemocnění epilepsií vzniká v dětství a ve stáří (nad 60 let).
Podezření na epilepsii vzniká především tehdy pokud se výše uvedené příznaky vyskytují záchvatovitě tedy náhle a opakovaně tety zopakují po určitém období klidu (toto období je různé dle typu a příčiny epilepsie, někdy 1 den až několik dní, jindy i roky).
V případě, že se záchvat vyskytne poprvé, nelze vždy říci, že půjde o epilepsii. Existuje významný podíl lidí (asi 5%), kteří prodělají v životě epileptický záchvat a tento se již neopakuje. Jde většinou o tzv.
příležitostné záchvaty, které bývají vyprovokovány přemírou alkoholu, některých léků, či návykových látek (drog), nedostatkem spánku, tekutin, duševním přepětím. Tyto příležitostné záchvaty není nutno léčit, ovšem i v tomto případě, kdy jde o stav pouze po jednou záchvatu je nutno navštívit lékaře – neurologa.
Vždy je totiž nezbytné vyloučit tzv. symptomatickou epilepsii, tzn. epilepsii spojenou s jiným onemocněním.
Co je příčinou vzniku epilepsie ?
Téměř v 6O% případů se ani nejmodernějšími zobrazovacími metodami (CT – počítačová tomografie, MR – magnetická rezonance) příčina nezjistí, tzn.
”bioelektrická” funkce mozku je sice porušena (toto je zjistitelné na EEG – elektroencefalografie), ovšem mozek ”vypadá” zcela normálně.
Ve zbylých asi 40% jde o epilepsii spojenou s různým onemocněním mozku (abnormity mozkových cév, nádory, cévní mozkové příhody-mrtvice, zánětlivá onemocnění mozku, komplikace úrazů hlavy).
- Též je vhodné připomenout, že požití téměř jakéhokoli léku (především pak léků psychiatrických), porušení rovnováhy vnitřního prostředí organismu (cukrovka, onemocnění jater, ledvin, nedostatek minerálů) mohou vyvolat epileptický záchvat.
- Jaké jsou možnosti léčby epilepsie ?
- Pokud jde o vlastní léčbu epilepsie, v případě, že příčinu známe pak se ji snažíme odstranit – operací, ozářením, či jinými léčebnými postupy.
Jestliže příčinu neznáme, léčíme pomocí antiepileptik, t.j. léků proti epilepsii. Tuto léčbu musí vždy doporučit a dále kontrolovat lékař – neurolog.
Asi ve 1/3 případů epilepsie vymizí zcela do 5-10 let od svého počátku, v další l/3 je dobře kontrolovatelná antiepileptiky, 1/3 epileptiků pak je hůře léčitelná a z této skupiny potom je možno vybrat malou část nemocných, u kterých se pokusíme lokalizovat epileptické ložisko (které sice ”není vidět” na zobrazovacích metodách, ovšem je zjistitelné metodami postihujícími elektrickou funkci a metabolismus mozku), je-li toto ložisko určeno a případná operace by neohrozila důležité funkce mozku (řeč, pohyb končetin…) pak u těchto nemocných doporučujeme též operační léčbu.
Při léčbě je nutná spolupráce nemocného-nepravidelné užívání antiepileptik je spojeno s rizikem nahromadění záchvatů až jejich ”splynutí” v tzv. status, který může nemocného vážně ohrozit. Dále pak je nutno dodržovat antiepileptický režim (pravidelný dostatečný spánek, zákaz alkoholu, úprava pracovních podmínek, některá omezení ve sportu a podobně) o kterém poučí ošetřující neurolog.
Jaká je možnost prevence epilepsie ?
Snaha o co nejméně úrazů novorozence během a po porodu, v případě výskytu křečí při zvýšené teplotě u dítěte navštívit dětského neurologa, který rozhodne o tom, zda je nutno při onemocněních spojených s vyšší tělesnou teplotou podávat dítěti přechodně léky proti epilepsii, či zda toto nutné není.
Dále pak co nejméně úrazů hlavy – každý úraz hlavy je spojen se zvýšeným rizikem vzniku epilepsie oproti populaci, která úraz hlavy neprodělala. Toto riziko roste úměrně s tíží úrazu.
Omezení konzumace alkoholu, či jiných návykových látek – epileptické záchvaty v těchto případech vznikají většinou při přerušení konzumace, či následkem úrazů hlavy v opilosti.
Co dělat při záchvatu?
Epileptický záchvat jakmile se jednou spustí, pak proběhne až do konce tak, že jej bez akutně podaného léku nejsme schopni zastavit. Hlavní pomocí je zabránění úrazu, zejména hlavy. Nesnažíme se rozevírat ústa a zuby.
Po záchvatu uvedeme postiženého do stabilizované polohy a necháme jej odpočinout či vyspat, nesnažíme se jej za každou cenu probouzet a držet jej aktivního.
Někteří nemocní jsou vybaveni léky pro první pomoc (většinou Diazepam Rectal) v tubičce, která se vstříkne do konečníku a následně záchvat ukončí. Pokud se záchvat opakuje, zavoláme lékaře.
Epilepsie
Epileptické záchvaty jsou projevem zvýšené dráždivosti neuronů mozkových hemisfér. Projevují se náhlou neprovokovanou poruchou vědomí, chování, emocí, motorických funkcí nebo citlivosti. Tyto stavy se obvykle stereotypně opakují.
Jedenkrát v životě onemocní epilepsií každý třicátý člověk. Nemocného ohrožuje hlavně nakupení epileptických záchvatů a úraz při záchvatu. Nemůže také vykonávat některé činnosti, např. pracovat ve výškách, s točivými stroji nebo řídit motorová vozidla.
Diagnoza
Pro diagnostiku je velmi důležitý popis záchvatů očitými svědky. Důležité jsou také příznaky vznikající před záchvatem a po záchvatu. Okolnosti záchvatu pomohou zjistit event. vyvolávající příčinu. Ne všechny záchvaty jsou epileptické.
Podobně někdy vypadá synkopa (mdloba) nebo psychogenní (hysterické) záchvaty. K odlišení může pomoci elektroencefalografie. Někdy epilepsie vzniká bez zjevné příčiny. Jindy je symptomem jiného onemocnění mozku – metabolickými poruchami, např.
vrozeným nedostatkem vitaminu B6, malformace mozku, mozkového nádoru, úrazu či zánětu mozku, krvácení nebo cévní mozkové příhody. V těchto případech jsou prováděny počítačová tomografie a nukleární magnetická rezonance. Někdy je třeba přesně stanovit oblast mozku zodpovědnou za vznik záchvatu.
V tomto případě je pozitronovou emisní tomografií zobrazován metabolismus mozkových buněk při epileptických výbojích. Příčinu se podaří nalézt asi v 1/3 případů.
Léčba
Přestože počet léků proti epilepsii každoročně narůstá, nejúčinnější preparáty jsou používány desítky let. Nové léky zatím nabízejí spíše nižší výskyt nežádoucích účinků nebo pomoc v případech, kdy klasická antiepileptika selhávají.
Významně může při léčbě pomoci psycholog, psychiatr, školená zdravotní sestra a sociální pracovnice. Ojedinělé záchvaty u léčeného pacienta většinou nevyžadují hospitalizaci. Naopak nakupení epileptických záchvatů, tzv. status epileptikus může vyžadovat dočasné umístění na jednotku intenzivní péče.
Tyto stavy jsou poměrně řídké a postihují většinou nedisciplinované pacienty neužívající léky a nadužívající alkohol.
V ojedinělých případech léky počet záchvatů neovlivní. Potom lze provést operativní odstranění epileptického ložiska, které může pacienta vyléčit či snížit počet záchvatů, nebo zákrok, který znemožní šíření záchvatu z epileptického ložiska.
Prognoza
Při terapii jsou asi 2/3 pacientů bez záchvatů. Podávání léků proti epilepsii neovlivňuje dobu, za kterou dojde k vyléčení.
Některé typy dětských záchvatů s normálním nálezem na zobrazovacích metodách mají prakticky vždy dobrou prognozu, zatímco záchvaty spojené se strukturálními změnami mozku mají prognozu horší.
Při vysazení antiepileptické léčby mají nejmenší naději na opakování záchvatů do dvou let pacienti s normálním nálezem na EEG s epilepsií vzniklou bez zjevné příčiny (24%) zatímco pacienti s epileptickými projevy na EEG se známou příčinou epilepsie nejvyšší (65%).
První pomoc při epileptickém záchvatu
Epileptický záchvat se projevuje nejčastěji křečemi končetin s poruchou vědomí, přechodnou zástavou dechu a pomočením. Stav působí dramaticky, ale odezní obvykle do 2–3 minut.
Pokud se jedná o první záchvat v životě, nemocného referujeme do nemocnice (zavoláme rychlou záchrannou pomoc – linka 155).
Jde-li o ojedinělý opakovaný záchvat u již léčeného pacienta, transport do nemocnice není nutný, pokud se záchvat neopakuje.
Za tímto účelem někdy podáváme rektální čípek s diazepamem, který má pacient od svého lékaře pro případ záchvatu (jeho podání snižuje pravděpodobnost jeho opakování).
V každém případě probíhajícím křečím nijak násilně nebráníme, pouze dáme pozor, aby se pacient neporanil o okolní předměty, tj. odstraníme je z dosahu, popř. podložíme hlavu. Ústa nerozevíráme, nemá to význam a navíc můžeme být pokousáni.
Můžeme uvolnit oděv kolem krku nebo pacienta uložit na bok. Po záchvatu pacient nabývá vědomí postupně, může být spavý, stav může trvat až několik hodin.
Pokud došlo při záchvatu k poranění hlavy nebo jiné části těla, pacienta převezeme do nemocnice.
Je záchvat vážnou událostí?
V zásadě není! Obvykle záchvat ustane sám od sebe do 2-3 minut. Jeho průběh nemůže osoba poskytující první pomoc nijak ovlivnit. Ani lékař zde nebývá mnoho platný, protože i když může eventuálně podat injekci, která záchvat zastaví, záchvat obyčejně pomine dříve než se stačí účinek léku projevit
Výjimky z tohoto pravidla
Záchvaty, které nepřestanou ani po 3 minutách. Zvláště rozhodné jednání vyžaduje případ, kdy trvá delší dobu velký záchvat (Grand mal) a kdy je postižený ohrožen zejména sníženým přívodem kyslíku (nedostatečné dýchání).
U záchvatu, který skončí do 3 minut není situace nijak dramatická a postižený zpravidla neutrpí žádné poškození, i když v průběhu křečové fáze je v obličeji promodralý (cyanóza). Za tak krátkou dobu sníženého přívodu kyslíku do mozkové tkáně neutrpí mozkové buňky obvykle žádnou škodu.
Je dokonce možné, že sníženým přívodem kyslíku se sníží i nadměrná aktivita mozkových buněk a tím je záchvat ukončen. Pokud ale záchvat ani po této době nepřestane, je nezbytné urychleně volat lékařskou pohotovost, protože může jít o tzv. Grand-mal status.
Poněkud méně nebezpečný, avšak přesto odborné pomoci vyžadující je status jiného druhu epileptických záchvatů, tj. delší dobu probíhající záchvat, nebo série záchvatů jiného typu. Zde není sice hlavním nebezpečím nedostatek kyslíku, ale spíše riziko nekontrolovaného jednání postiženého.
Pacient může například bez vědomé kontroly vstoupit do jízdní dráhy, aniž by bral ohled na provoz, pokoušet se vyskočit z okna bez ohledu na to, že okno je ve 12.poschodí apod. Osoba, poskytující první pomoc musí v těchto případech především chránit postiženého před dalším poraněním.
Čeho se vystříhat ?
Během záchvatu a bezprostředně po něm manipulujte s postiženým raději co nejméně! To znamená nesnažte se jej usilovně držet, odvádět pryč, násilně mu bránit v jeho projevech. Takové jednání z Vaší strany jednak stejně záchvatu nezabrání a hlavně ve fázi reorientace může vést k nedorozumění a případně k “obraně“ pacienta proti domělému omezování.
Nepokoušejte se zejména :násilím přidržovat pacientovy končetiny, rozevírat mu křečovitě zaťaté pěsti, rozevírat mu čelisti a násilím se pokoušet vložit mu nějaký předmět mezi zuby (ve snaze zabránit pokousání jazyka a sliznice úst). Nesnažte se třesením, pleskáním, křikem a nebo jinými různými oživovacími pokusy záchvat přerušit. Nesnažte se rovněž postiženého ve fázi pozáchvatového spánku za každou cenu probudit.
Jak chránit člověka s epileptickým záchvatem?
Při velkém epileptickém záchvatu jde hlavně o to chránit postiženého před poraněním, které může utrpět zejména při náhlém pádu.
Měli bychom odstranit z jeho blízkosti ostré předměty a předměty s hranami, o něž by se mohl potlouci, sejmout mu brýle, případně odebrat cigaretu (pokud právě kouřil). Je-li to možné, podložíme mu hlavu (dekou, kabátem), aby netloukl hlavou o zem.
Někdy stačí mu jen podložit pod hlavu ruku. Více se už dělat nedá, jak již bylo řečeno – záchvat nelze přerušit či zkrátit.
Totéž platí v zásadě a logicky i o jiných formách záchvatů, vždy jde především o to, abychom postiženého ochránili před poraněním, zvláště při pádu.
Jakou pomoc poskytnout člověku po proběhlém záchvatu
Přiměřená pomoc po záchvatu je stejně důležitá jako při akutním záchvatu. Především je nutno zjistit, zda postižený není zraněn. Zvláště pozorně prohlédnout hlavu, dále prohlédnout též končetiny, zda pacient neutrpěl rozsáhlejší odřeniny a zvážit, zda v takovém případě není potřebné přeočkovat proti tetanu.
Zlomeniny, nebo vážnější tržné rány, které by si přirozeně vyžádaly odborné ošetření, jsou naštěstí při záchvatech výjimečné. Zkusíme pak klidně k postiženému promluvit. Je důležité zjistit stav jeho vědomí a zda je orientován; ptáme se proto klidně a zřetelně, zda ví, kde se nachází, který je den, případně datum, jak se jmenuje.
Teprve pokud postižený odpovídá jasně a správně si můžeme být jisti, že nabyl plného vědomí a že je schopen nadále jednat samostatně a odpovědně. Pokud si tím naopak nejsme jisti, měli bychom u něho zůstat a dbát na to, aby se nedostal do nebezpečné situace (např. náhle nevkročil do jízdní dráhy).
Neměli bychom jej však pevně držet, nýbrž spíše “být po ruce“.
Co dělat, je-li postižený agresivní?
I taková situace může po komplexně-ložiskovém nebo po velkém záchvatu nastat. Příčina však není ve “špatném charakteru“ postiženého, nýbrž obvykle v jeho strachu a nejistotě, protože mnohdy bezprostředně po záchvatu neví co se vlastně přihodilo a má pocit ohrožení.
Někdy také nerozumí tomu, co mu chceme říci a cítí se ohrožen – zvláště hlasitým hovorem, výraznou gestikulací a případně nejistotou v chování osoby, která mu poskytuje pomoc a může se domnívat, že ten člověk “to s ním nemyslí dobře“.
Proto je nezbytné jednat s postiženým rozvážně, oslovovat jej klidně, nereagovat na jeho případné hlasité projevy a spíše jeho stav respektovat, než ho nutit, aby se podřídil Vašim pokynům.
Pouze v nejzávažnějších případech, když hrozí nebezpečí vážného poranění nebo dokonce ohrožení života postiženého, může osoba poskytující první pomoc použít násilí, aby zabránila nejhoršímu – to je přípustné i podle zákona.
Co dělat v případě, když si nejsem jist, zda jde o epileptický záchvat ?
Zcela jednoduše řečeno: vůbec na tom nezáleží! Základní pravidlo, tj.
postiženého chránit především před poraněním a případně u něho zůstat, dokud nenabude plného vědomí a orientace, platí zcela samozřejmě pro všechny případy narušeného či změněného vědomí, ať příčina toho stavu je jakákoli – třeba od alkoholového rauše až po duševní poruchu.
Ostatně osobě, která poskytuje první pomoc může být skutečně jedno, jaká příčina k okamžitému stavu narušeného vědomí a omezené schopnosti jednání vedla. Avšak ten, kdo o základech správné první pomoci něco ví, může také v případě potřeby lépe a zodpovědněji jednat.
Člověk, který poskytuje první pomoc a pomyslí i na možnost epileptického záchvatu, může také později zasahujícímu lékaři detailně popsat průběh záchvatu. Přesný a detailní popis průběhu záchvatu je pro další případné léčení důležitější, než pokoušet se na místě stanovit vlastní diagnózu.
Musí postižený po záchvatu do nemocnice?
Většinou nikoli, zejména za těchto okolností:
1. Pacient je plně orientován, tj.ví kde je, co se přihodilo, kdo je, jaký je den, případně datum
2. Není vážně poraněn a je si vědom toho, že má epilepsii, resp. se léčí pro záchvaty.
V takovém případě mu jen ušetříte nepříjemnosti a sobě čas, když jej nebudete nutit k ošetření v nemocnici.
Představte si sami sebe v podobné situaci, kdyby Vás třeba každý týden ve Vám již dávno známém stavu (totiž po záchvatu) vozili “na kontrolu“ do nemocnice! Pak byste se asi ani neodvážili vyjít na ulici.
Přání již dobře orientovaného nemocného byste v tomto případě měli respektovat. Připomeňme si již výše uvedenou zvláštnost epilepsie : jde o chronické onemocnění, které se však projevuje “akutními“ příznaky.
- Přesto bývají mnohdy nemocní s epilepsií opakovaně vyšetřováni a léčeni jako třeba nemocní se srdečním infarktem, ačkoli je jejich onemocnění epilepsií dávno známé a dokonce jsou pro ně léčeni a nepotřebují žádnou další akutní lékařskou pomoc, pokud ovšem skutečně nejde o nějaké jiné, komplikující onemocnění, což ovšem musí v konkrétním jednotlivém případě posoudit lékař.
- Lze tedy uzavřít, že vyšetření v nemocnici, případě předání do další lékařské péče je na místě pouze v případě, že není splněna alespoň jedna z výše uvedených tří podmínek.
- Další a podrobnější informace Vám na požádání sdělí ošetřující lékař, případně ošetřující lékař nemocného se záchvatovým onemocněním, jste-li jeho příbuzný.
První pomoc při epileptickém záchvatu? Hlavně pozor, ať ještě víc neublížíte!
Záchvat epilepsie (padoucnice, svaté nemoci) vypadá děsivě. Nemocný sebou na zemi nekontrolovatelně zmítá (nebo je v bezvědomí), vydává zvuky… O první pomoci pak koluje plno mýtů.
„Epilepsie je chronické onemocnění mozku, které se projevuje opakovanými záchvaty,“ říká Iva Příhodová z Neurologické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze. Pokud je člověk v záchvatu (a v bezvědomí), musíte z jeho okolí odstranit všechny nebezpečné předměty. Nemocného uložte na bok do stabilizované polohy.
Dřív se doporučovalo vložit mezi zuby něco pevného. „Násilím mu ale rozhodně neotevírejte ústa a nic do nich nevkládejte,“ varuje lékařka. Většina záchvatů trvá 5 minut. Často ani nemusíte volat záchrannou službu. „Pokud jste ale svědky záchvatu neznámého člověka na ulici, tak záchranku určitě zavolejte.“
Spouštěče epilepsie– stres- hormonální změny- alkohol a drogy- fotostimulace (blikavé světlo)- nepravidelný režim spánku (spánková deprivace)
Příčin je mnoho
Některé typy epilepsie jsou podmíněny geneticky (epileptický syndrom), nemoc může být ale spojená s cévní mozkovou příhodou, s nádory, poraněním mozku, infekci a svou roli může hrát třeba otrava alkoholem (abúze). Dispozici k záchvatům mají ale i dětí s takzvanými neuro-vývojovým onemocněním (porucha pozornosti s hyperaktivitou, autismus).
„O epilepsii ale mluvíme, jen když dochází k záchvatům. Změny na EEG ještě nic neznamenají,“ vysvětluje lékařka. U dětí se nejčastěji setkáte s tzv. zahleděním (absencí), které se dobře léčí a časem vymizí. „Katastrofické epilepsie, které zatím neumíme dobře léčit, bývají bohužel spojené s rozpadem intelektu a řečových dovedností.“
Léčba je na roky
Pokud máte epilepsii diagnostikovánu, přijdou na řadu léky, které snižují záchvatový práh. Užívat je musíte nejméně dva roky od posledního ataku. Součástí léčby je změna vašeho životního stylu: pravidelný spánek, zákaz alkoholu, omezit byste měli třeba i sledování počítače a televize (kvůli blikavému světlu).
Související příspěvky
Genetika, ponocování a blikající světlo. I to jsou spouštěče epilepsie, varuje Pavel Kršek
Trápí mě epilepsie a rozbitá hlava: Jak řeší zdraví lidé na ulici?
O léčbě i první pomoci při záchvatu epilepsie
Epilepsie je onemocněním mozku, při kterém dochází k chybě vedení elektrického vzruchu mezi nervovými buňkami v mozkové kůře. Udává se, že touto poruchou trpí 1 % populace.
U většiny případů se jedná o genetickou poruchu projevující se nejčastěji v raném dětství.
Epilepsie může být také způsobena úrazem či operací hlavy, mozkovým nádorem, cévní mozkovou příhodou nebo nadměrným užíváním alkoholu.
Tato nemoc je charakteristická opakovanými epileptickými záchvaty, kdy dochází zpravidla k přechodné, časově omezené, abnormální elektrické aktivitě mozku. Neuron je zodpovědný za vedení speciálních elektrických signálů.
Člověku se záchvatem epilepsie nevkládejte nic do úst.
Nervové buňky v mozkové kůře mohou být zdravé, zaniklé nebo částečně poškozené. Zdravý neuron střídá období klidu a akce, to znamená, že je buď nečinný nebo přijímá vzruch od jiného neuronu a posílá jej dalšímu.
Zaniklý neuron také není nebezpečím, nepřijímá ani neposílá žádné signály.
Problémem je neuron narušený, který po předání vzruchu nepřechází do klidového stavu, ale dále tvoří elektrické výboje a těm učí i okolní neurony.
Epileptické záchvaty
Existuje celá řada druhů epileptických záchvatů, mohou být ložiskové či generalizované, kdy je postižen celý mozek.
Na jedné straně může u postiženého jedince dojít pouze k jediné atace a pokud pacient dodržuje daná opatření, záchvat se nemusí zopakovat a léčba není nutná.
Na stranu druhou horším scénářem je, když dojde k sérii atak, kdy se pacient přes veškerou možnou terapii zhoršuje a má trvalé následky.
|
Při záchvatech dochází k poruše vědomí, motoriky či psychiky nemocného. Ataky mají širokou škálu podob, například záškuby koutků, kroutivé pohyby hlavy, zástava pohybu, automatismy jako mlaskání, drbání se, zahledění do prázdna až křečovité záškuby celého těla či propnutí do luku.
Cíl terapie
Neurony je nutné stabilizovat ovlivněním různých iontových kanálů na neuronu nebo látek vyvolávajících útlum či naopak aktivitu nervových buněk. Volba správného antiepileptika není vůbec jednoduchá.
Neurolog musí brát v úvahu řadu faktorů: typ epileptického záchvatu, příčinu epilepsie, věk, pohlaví pacienta (řada látek není vhodná u žen s možností otěhotnět), jiná onemocnění.
Důležité je také nezapomenout, že se u těchto látek lze setkat s nejrůznějšími nežádoucími účinky a některé mohou i ovlivňovat působení jiných léků.
| Antiepileptika je důležité užívat pravidelně ve stejnou dobu. Při vynechání léku obecně platí, pokud si nemocný vzpomene do šesti hodin od běžného času užívání, lék užít ihned a následující dávku o dvě až tři hodiny odsunout. Pokud si pacient lék nevzal déle než šest hodin, tuto dávku je vhodné vynechat a následující si vzít o dvě hodiny dříve, dále pokračovat v dávkovacím schématu již normálně. |
K farmakoterapii se přistupuje, pokud je diagnóza jistá a ataky se opakují. Po jediném záchvatu se zpravidla hned léčba nezahajuje, ale vyčkává se.
Snahou lékařů je kompenzovat epilepsii předepsáním co nejnižší dávky jednoho léku, která se v případě potřeby zvyšuje postupně do dávky, která u pacienta nevyvolává nežádoucí účinky.
U těžších stavů se doporučuje podávání nejvíce dvou či tří antiepileptik, které mají různý mechanismus účinku a odlišné nežádoucí účinky.
ČTĚTE TAKÉ: Trápí vás bolest hlavy? Důvodů může být hned několik
Mezi režimová opatření, na která by měl epileptik pamatovat, patří dodržovat dostatečný spánkový režim, nepít alkohol, vyhýbat se velké námaze a stresu, dávat pozor na výrazné světelné a zvukové efekty (například u televize, při diskotéce), plavat raději pod dohledem, neřídit a u žen těhotenství plánovat.
Nadějí pro pacienty s tímto onemocněním je snaha vyvíjet nová dobře tolerovaná antiepileptika s minimem nežádoucích účinků. Cílem je i jednoduchý dávkovací režim, který zcela určitě zlepšuje komfort pacienta.
U nemocných nereagujících na farmakologickou terapii, kde se nedaří dostatečně kompenzovat epileptické záchvaty, existuje možnost léčby neurochirurgické. Je doporučeno, aby u takovýchto případů proběhla co nedříve konzultace v některém ze specializovaných epileptologických center. Při včasné indikaci mívá tato terapie také velmi dobré výsledky.
PharmDr. Eliška Kouřilová
Příznaky epileptického záchvatu a první pomoc
Skip to content
VIDEOZÁZNAM GENERALIZOVANÉHO EPILEPTICKÉHO ZÁCHVATU
Postižený má křeče celého těla, chroptí a kůže v obličeji je namodralá.
Postarejte se „jen“ o to, aby se postižený o nic neporanil. Nesnažte se ho držet, nikdy mu nic nevkládejte do úst!
Postiženého přidržte v poloze na boku. Pokud je to nutné, pak i násilím. Otevřete mu ústa a vložte mu mezi zuby něco tak, aby mohl dýchat.
Příčiny epilepsie resp. křečí u dětí a dospělých
Příčin křečových stavů je více. Mohou být způsobeny např. nerovnováhou vnitřního prostředí, poraněním mozku, intoxikacemi. Velmi častou příčinou křečí jsou epileptické záchvaty.
Epilepsie je neurologické onemocnění, které se projevuje opakovanými epileptickými záchvaty. Vyskytuje se u přibližně 1–3 % populace. U dětí často epilepsie úplně vymizí v průběhu dospívání.
Specifická příčina epilepsie v dětském věku
U kojenců a batolat jsou další možnou příčinou křečí tzv. febrilní křeče, resp. febrilní záchvaty. Jedná se o poruchy vědomí, které mohou doprovázet křeče, ovšem vždy je přítomná horečka.
Tyto febrilní záchvaty s věkem vymizí.
Je zde ovšem riziko vzniku epilepsie, pokud se febrilní záchvaty opakují, proto je při prokázání febrilních křečí důležité při dalším výskytu horečky aplikovat speciální rektální čípek s benzodiazepinem, jako prevenci před vznikem křečí.
Nikdy se nesnažte při záchvatu křečí pacientovi otevírat násilím ústa. Nedržte ho násilím.
Druhy epileptických záchvatů dle příčiny
- Symptomatické- Kvůli poškození části mozku vznikne epileptické ložisko. Možné příčiny:
- Úraz
- Krvácení do mozku nebo jeho špatné prokrvení např. v důsledku cévní mozkové příhody
- Nádorové onemocnění
- Zánět
- Idiopatické – Dostupnými vyšetřovacími metodami není zjištěna příčina epilepsie
Druhy epileptických záchvatů dle projevů
- Generalizované- Zasahují obě mozkové hemisféry
- Parciální- Zasahují jen část mozku
- Neklasifikovatelné- Nelze je zařadit do dvou výše uvedených
Jak vypadá typický generalizovaný epileptický záchvat?
Nejčastější formou jsou tonicko („tahové“)-klonické („škubavé“) křeče celého těla (dříve grand mal).
Náhlé bezvědomí následované tonickými křečemi, které postihují veškeré příčně pruhované svalstvo. Křeče trvají cca 30 vteřin. Protože je postiženo veškeré příčně pruhované svalstvo, tak člověk ani nedýchá. Promodrá proto v obličeji (cyanóza způsobená snížením hladiny kyslíku v krvi, resp. tkáních).
Na tuto fázi navazují klonické křeče, které trvají většinou přibližně minutu. Opět postihují celé tělo. Často dojde k pokousání jazyka, povolení svěračů a tím k pomočení či pokálení. Poté křeče ustoupí a člověk zůstává v bezvědomí, ze kterého se pozvolna probírá. Po probuzení je vždy zmatený, nepamatuje si na stádium křečí.
Většinou člověka bolí v důsledku křečí celé tělo, je velmi unavený.
Status epilepticus
Ve většině případů generalizovaný epileptický záchvat spontánně odezní bez nutnosti zásahu. Největší riziko bývá spojeno se zraněním v důsledku ztráty vědomí a/ nebo křečí.
Občas se ale stává, že po ukončení jednoho záchvatu člověk nenabyde vědomí a přichází další záchvat. Pokud se tyto záchvaty opakují několikanásobně po sobě, hovoříme o status epilepticus.
Je to život ohrožující stav, kdy je třeba rychlá intenzivní terapie.
Diagnostika epilepsie
Základem každé správné diagnózy je anamnéza, je tedy velmi důležité zjistit, jakým způsobem záchvat probíhal. Standardně se v diagnostice epilepsie využívá EEG. Je to vyšetření, zobrazující elektrickou aktivitu mozku.
Část pacientů ovšem nemá na prostém EEG žádný nález, je tedy někdy nutné využít aktivační metody, které mohou záchvat vyvolat. Využívá se např. světelná stimulace. Proto se epileptikům nedoporučuje navštěvovat např.
diskotéky, kde mohou stroboskopická světla vyvolat epileptický záchvat.
Další standardní vyšetřovací metodou u epilepsie je CT, případně magnetická rezonance. Pomáhá odhalit poranění mozku, cévní a nádorová onemocnění a další.
Léčba epilepsie
- Léky- Standardní léčba je farmakologická, tedy za použití léčiv.
- Životospráva- Velmi důležitou součástí léčby je ale také dodržování životosprávy. Je třeba se zcela vyvarovat alkoholu či jiným návykovým látkám, dodržovat pravidelný spánkový režim, nepřetěžovat se ani fyzicky. Právě nedostatek spánku či alkohol jsou spouštěči epileptických záchvatů.
V posledních letech nastal výrazný pokrok v léčbě epilepsie a zvýšení kvality života lidí trpících epilepsií. Až u 60 % pacientů lze farmakologickou léčbu po 2 letech bez záchvatu ukončit.
Postup první pomoci při epileptickém záchvatu
Obecný postup je u všech epileptických záchvatů, postihujících celé tělo stejný. Jak již bylo uvedeno, většina epileptických záchvatů odezní sama, bez nutnosti vašeho zásahu. Jediné, co je třeba udělat, je pokusit se zabránit poranění.
- Pokud jste v bezprostřední blízkosti člověka, u kterého začal záchvat ve stoje nebo v sedě, pokuste se ho zachytit, než spadne na zem. Pokud již je na zemi, můžete mu dát pod hlavu 1 vrstvu oblečení, třeba vaši bundu, mikinu apod. Není cílem hlavu zvednout, jen zabránit poranění o zem.
- Nikdy člověka nedržte násilím. Neudržíte ani malé dítě, natož dospělého. Pokud ho budete držet násilím, jen mu ublížíte.
- Nikdy se nesnažte člověku otevřít násilím ústa. Nedýchá kvůli křeči svalstva (hl. bránice), ne kvůli tomu, že má zavřená ústa. Křeč za chvíli povolí. Dokud se křeč neuvolní, nemůžete nic dělat. Pokud budete člověku při záchvatu násilím otevírat ústa, či mu mezi zuby strkat nějaký předmět, jen mu ublížíte. Také může neúmyslně pokousat vás.
- Po skončení záchvatu, člověk zůstává zpravidla ještě chvíli v bezvědomí. Je tedy dobré ho po skončení křečí otočit do zotavovací polohy.
Kdy vyhledat odborné ošetření?
První záchvat v životě
Pokud má člověk poprvé záchvat křečí, neléčí se s epilepsií, je vždy nutné odborné vyšetření, aby se zjistila příčina křečí. Poté je možné zahájit léčbu. Při prvním záchvatu tedy vždy volejte ZZS.
Samostatný záchvat při léčbě
Pokud se člověk léčí s epilepsií, občas k záchvatu křečí může dojít. Pokud se jedná o 1 izolovaný záchvat, který rychle odezní, člověk se nezraní, rychle se po záchvatu vrací k normálu, není nezbytné volat ZZS nebo jezdit do nemocnice. Je dobré zavolat svému neurologovi, u kterého se člověk léčí, případně praktickému lékaři a domluvit další postup.
Opakované záchvaty při léčbě
Pokud má člověk, který se léčí s epilepsií více než 1 záchvat v krátkém časovém úseku, je určitě dobré vyhledat odborné vyšetření. Zavolejte ZZS nebo, pokud je to možné, zavolejte neurologovi, u kterého se člověk léčí a domluvte se na dalším postupu.
Záchvat „na ulici“
Pokud vidíte někoho venku, kdo má záchvat křečí, určitě mu zavolejte ZZS. Postupujte podle pokynů výše a vyčkejte příjezdu ZZS.
Člověk se při záchvatu zraní
Pokud se člověk během záchvatu poraní (nemáme na mysli oděrky, ale nějaké vážnější poranění), zavolejte ZZS, nebo, pokud je to možné a nehrozí zhoršení stavu člověka transportem vlastními prostředky, odvezte ho do nemocnice.
Autor článku: Bc. Martin Smolík, DiS., vedoucí školícího střediska WorkMed s.r.o., získal svou dlouholetou praxi jako zdravotnický záchranář u zdravotnické záchranné služby, kde doposud působí. Zjistit více
Zdroj: informace získané studiem v oboru Diplomovaný zdravotnický záchranář, zkušenostmi u ZZS, doplněné z odborné literatury:
SEIDL, Zdeněk.,
Neurologie pro nelékařské zdravotnické obory. Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2733-2.
NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Jiří TICHÝ a Evžen RŮŽIČKA.,
Neurologie. Praha: Galén, 2002. ISBN 80-7262-160-2.
Chcete se naučit mnohem více a vše si důkladně prakticky vyzkoušet? Chcete se učit od profesionálních záchranářů? Vyberte si z naší nabídky kurzů první pomoci a my Vás vše naučíme!