Autorský kolektiv pod vedením Karla D. Riegela se rozhodl v knize PORUCHY OSOBNOSTI V 21. STOLETÍ zachytit aktuální podobu diagnostiky poruch osobnosti. Autoři nabízí cestu k porozumění poruchám osobnosti na základě propojení relevantních psychodynamických konceptualizací s nejnovějšími poznatky rozsáhlých výzkumů na poli tzv. evidence-based diagnostických systémů pro poruchy osobnosti. Prioritou není nalezení samotné diagnózy na základě diagnostických kritérií, ale spíše porozumění pacientovi, nalezení člověka, který se skrývá za symptomatickým doprovodem, typickým pro tyto pacienty. Autoři v knize představují alternativní model DSM-5 pro poruchy osobnosti a poukazují na jeho provázanost s modelem osobnostní psychopatologie O. F. Kernberga i modelem pro poruchy osobnosti v nadcházejícím MKN-11.
Autoři upozorňují také na problematiku trojdimenzionální diagnostiky osobnosti s tím, že diagnostické postupy v DSM-5 a MKN-11 kladou do popředí spíše kritérium celkové zralosti organizace osobnosti.
Pokud se totiž přílišná pozornost věnuje obranným mechanismům a kompenzačním strategiím, přestane být vyšetřovaná osoba vnímaná jako celek a jak trefně autoři poznamenávají, ve vztahu s klientem/pacientem je třeba „stále vnímat les i přes jakkoli husté stromořadí“.
Přečtěte si: Rozhovor s autorem první české monografie o poruchách osobnosti – profesorem Jánem Praškem
Zvláštní pozornost je v knize věnována problematice vzájemné provázanosti a příbuznosti některých duálních poruch charakteristických pro pacienty s poruchou osobnosti, jmenovitě poruchám závislostním a poruchám příjmu potravy.
Teoretická východiska jsou doplněna o případové studie, názorné demonstrace administrace a interpretace tzv. alternativních diagnostických systémů pro poruchy osobnosti.
Autoři také uvádí konkrétní příklady práce s pacientem při sdělování výsledků vyšetření a plánování terapie.
Autoři se věnují také problematice hraniční duševní poruchy (HPO), u které např.
diferenciální diagnóza má zásadní význam pro léčbu, protože metodou první volby u hraniční poruchy osobnosti je psychoterapie, kdežto u bipolární afektivní poruchy je to biologická léčba.
Nesprávná diagnóza proto může vést k protrahovaným průběhům s rozvinutými příznaky a potížemi a oddalovat tak úlevu pacienta.
Kniha je určena profesionálům, tedy psychiatrům, psychologům a psychoterapeutům, plus samozřejmě studentům těchto oborů.
Ukázka:
8 Jsou poruchy příjmu potravy kvazi-závislostními poruchami?
8.1 Proč má otázka v nadpisu smysl
Poruchy příjmu potravy a závislostní poruchy se často vyskytují společně jako komorbidita či duální porucha, případně navazují jedna na druhou (viz např. Baker & Munn-Chernoff , 2014; Papežová, 2012; Torrens et al., 2017; Papežová,2018b).
„Závislost na alkoholu i drogách může poruše příjmu potravy předcházet, vznikat při jejím léčení nebo existovat současně. Vznikne často ze snahy řešit alkoholem a drogami zvýšenou chuť k jídlu, jídlo nahradit drogou pro získání lepší kontroly nad jídlem nebo snášet lépe restrikci jídla.“ (Papežová, 2012,cit., str. 35)
Klinická zkušenost tuto souvislost potvrzuje. Vedle alkoholu se nejčastěji uvádí metamfetamin, který pacientky/klientky užívají mj. pro jeho anorektické účinky. Symptomy PPP se pak znovu vynořují v období abstinence (viz Röhr, 2015; Kalina & Minařík, 2015).
„Častý“ společný výskyt sice ne vždy znamená „nejčastější“ (viz tabulky 12, 17, 18), ale cílené výzkumy a sekundární analýzy přinášejí pozoruhodné údaje.
Torrens et al. (2017) uvádějí, že prevalence abúzu drog a alkoholu u osob s PPP je přibližně 50 %. Podobně více než 35 % jedinců s poruchou z užívání návykových látek uvádí PPP.
Chládková (2015) na základě vlastního kvalitativního výzkumu a zejména zahraničních studií upozorňuje na existenci spojitosti mezi užíváním návykových látek a příznaky PPP, zejména u osob s diagnózou mentální bulimie a psychogenního přejídání:
- U bulimických pacientek je zneužívání návykových látek a závislost na nich častější a patrnější. Závislostní chování můžeme pozorovat u 30–37 % bulimických pacientek, a to převážně jako následek PPP. Pravděpodobnost vzniku závislosti na některé návykové látce včetně alkoholu je u pacientek s mentální bulimií až 7× vyšší než u pacientek s mentální anorexií.
- Dále se zjistilo, že pacientky s diagnózou bulimie nebo anorexie purgativního typu mají větší sklon k užívání návykových látek a alkoholu, tedy i větší riziko vzniku závislosti. U žen s anorexií restriktivního typu se užívání návykových látek vyskytuje v menší míře.
- Nejvyšší prevalence užívání alkoholu se vyskytla u žen s celoživotní prevalencí mentální anorexie s epizodami přejídání a zvracení (33,5 %) a nejnižší u pacientek s mentální anorexií restriktivního typu (13,7 %).
Respondentky-pacientky s PPP v autorčině výzkumu vesměs užívaly návykové látky jako automedikaci, ale rovněž se shodly na tom, že „obojí je závislost“.
Klinická zkušenost vzájemného prolínání a jistých shodných rysů mezi oběma skupinami poruch duševního zdraví musela vést k položení otázky v kapitole 8 a k vědeckému bádání o podobnostech a odlišnostech. I když dosavadní závěry nejsou zcela jednoznačné a většinou odkazují na další výzkum, stojí za to se s nimi seznámit.
*****
Kolektiv autorů: Mgr. Bc. Karel D. Riegel, Ph.D., pracuje v oblasti poruch osobnosti a závislostních poruch jako psycholog, TFP terapeut, výzkumník a vysokoškolský pedagog. Doc. MUDr. PhDr. Kamil Kalina, CSc.
, EMPH, působí v oblasti závislostních poruch jako psychiatr, psychoterapeut, vysokoškolský pedagog a lékařský ředitel sdružení SANANIM. MUDr. Ondřej Pěč, Ph.D., působí jako psychiatr, psychoanalytik, skupinový analytik a vysokoškolský pedagog.
Je ředitelem Psychoterapeutické a psychosomatické kliniky ESET.
Knihu PORUCHY OSOBNOSTI V 21. STOLETÍ můžete zakoupit na našem e-shopu.
Poruchy osobnosti
Jako poruchy osobnosti (resp.
specifické poruchy osobnosti dle mezinárodní klasifikace nemocí) se označují trvalé povahové odchylky od normy v případě, že výrazně snižují kvalitu života dotyčného, jeho okolí, nebo jsou přítomny oba aspekty. Jde o častou komorbiditu u psychiatrických a adiktologických pacientů. V MKN jsou zařazeny do kategorie F60 (Poruchy osobnosti a chování u dospělých).
Diagnostická kritéria[upravit | editovat zdroj]
Jedná se o soubor výrazných, pro okolí či dotyčného nepříjemných osobnostních rysů, názorů a chování, které jsou výrazně maladaptivní ve většině sociálních situací a výrazně narušují společenské a pracovní fungování.
Diagnostika vychází jak z vlastního klinického vyšetření, tak z objektivní anamnézy.
Pro poruchy osobnosti je typické:
- Porucha a povahové změny se v menší či větší míře projevují již od dětství.
- Dotyčný si svou poruchu nepřipouští, v případě sociálních neúspěchů viní obvykle okolí, a patologické rysy osobnosti považuje za své, měnit je tedy nechce.
- Z dlouhodobého hlediska má porucha relativně stabilní průběh, ačkoliv v emočně vypjatých situacích může docházet k akcentaci povahových rysů.
- Klinický obraz zůstává bez léčby od dospělosti v podstatě neměnný.
- Osobnost se jeví jako nevyvážená, chybí jakási harmonická souhra mezi jeho vlastnostmi, pročež dochází ke konfliktům s okolím, nebo sociálnímu stažení.
Dřívější pojmenování skupiny poruch jako psychopatie je dnes považováno za obsoletní a pro pejorativní přídech se v psychiatrické praxi nepoužívá. Dříve se používalo také termínu anomální osobnost, který je dnes rovněž zastaralý a jednalo se o označení lidí nápadně odlišných od normy, jejichž povaha se však nedala označit za patologicky laděnou.
Při diferenciální diagnostice je nutno brát v potaz zejména dlouhodobý a relativně stálý průběh nemoci – poruchám osobnosti podobné stavy se mohou objevit např. při abstinenčním syndromu, schizofrenii, depresi, intoxikacích nebo některých endokrinních onemocněních
Etiologie a patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Mezi příčiny poruch patří především dědičné vlivy, dále pak vlivy psychosociální (zejména výchova).
Ke změně osobnosti však může dojít i v průběhu života následkem psychického traumatu, endokrinopatií, stresu, užívání drog, vaskulárních onemocnění CNS, expanzivních procesů nitrolebních nebo jiného duševního onemocnění. Může pak být obtížné rozlišit, zda se jedná o poruchu osobnosti jako takovou, nebo jinou diagnózu (např. následky psychotického onemocnění, nebo organické psychosyndromy).
Některé charakteristiky se u poruch osobnosti časem zvýrazňují (vztahovačnost, pesimismus), jiné zmírňují (agresivní a disociální tendence).
Specifické poruchy osobnosti[upravit | editovat zdroj]
V praxi se může odborník setkat s případem, kdy jsou splněna diagnostická kritéria pro 2 i více poruch. Obvykle jsou však soubory určitých povahových vlastností výraznější, pročež byly zavedeny jednotlivé subtypy poruch osobnosti.
Paranoidní porucha osobnosti (F60.0)[upravit | editovat zdroj]
Projevuje se jako málo společenská, vztahovačná, nedůtklivá a takřka bez smyslu pro humor. Má sklon vyvolávat konflikty a jeví tendenci k trvalé zášti.
Postrádají schopnost odpouštět, emočně neutrální poznámky na svou osobu mají tendenci překrucovat a spatřují v nich pohrdání jejich osobou. Mají pocit, že nejsou okolím dostatečně doceněni. Svým partnerům nevěří, podezřívají je z nevěry.
Problém nastává zejména u agresivních jedinců, kteří mohou velmi bouřlivě reagovat. Dochází k pocitům křivdy a konstruktům blízkým myšlenkovým klamům. Téměř nikdy nepřiznávají vlastní pochybení.
Schizoidní porucha osobnosti (F60.1)[upravit | editovat zdroj]
Tato porucha je charakterizována nezájmem o vztahy a přátele, citovým chladem a uzavřeností. Nemají potěšení téměř z žádné činnosti . Bývají lhostejní ke chvále i kritice. Mohou působit autoritativně i excentricky svými bizarními nápady a neobvyklou logikou.
Mají nižší schopnost přizpůsobení se společenským normám.
Často se zabývají svými fantaziemi a vlastní filosofií, následkem čehož bývají odtrženi od reálného světa (ne však ve smyslu kvalitativních poruch vnímání a myšlení typických pro onemocnění schizofrenního okruhu – viz část o diferenciální diagnóze).
Disociální porucha osobnosti (F60.2)[upravit | editovat zdroj]
Společensky nejzávažnější porucha osobnosti. Lidé s touto poruchou se opakovaně dopouštějí trestné činnosti. Nejsou schopni prožívat pocit viny a poučit se z trestu. Z případných selhání obviňují okolí a společnost, nikdy sebe. Jsou lhostejní a nelítostní ke druhým, postrádají empatii.
Nevydrží déle v pracovním poměru, jako rodiče opakovaně selhávají, dítě zanedbávají nebo týrají. Partnerské vztahy u nich rovněž nemívají delšího trvání. Nerespektují společenská pravidla, případně proti nim i přímo bojují. Nemají dostatečně rozvinuté vyšší city („moral insanity“).
Snadno navazují kontakty s druhými, ale nejsou schopni je trvale udržet. Frustrují je jakékoliv neúspěchy, velmi rychle je dokáže podráždit jakákoliv překážka, bývají agresivní, často lžou. Rysy poruchy jsou patrné již v dětství, kdy se projevuje záškoláctvím, krádežemi, šikanou či týráním zvířat.
Jsou často předmětem sporů při soudních líčeních, kdy je nutno znaleckého posudku.
Emočně nestabilní porucha osobnosti (F60.3)[upravit | editovat zdroj]
Jde o výrazně cholerického člověka s výraznými výkyvy v chování a nepřiměřeně afektivním jednáním. Tyto afekty nezvládá a často se pak projevuje agresivně vůči okolí, ale i vůči sobě. Často jednají, aniž by uvážili možná rizika a způsobují tím komplikace sobě i okolí.
Typická je nízká vytrvalost, špatné plánování aktivit, střídání sexuálních partnerů a predispozice k abúzu návykových látek. Dotyčný může trpět pocity prázdnoty, které kompenzuje účastí na nejrizikovějších událostech. Významně zvýšené je taktéž riziko suicidia.
Emočně nestabilní porucha osobnosti se dále dělí na typ impulzivní a hraniční.
Impulzivní typ[upravit | editovat zdroj]
Jedinci s touto poruchou nejsou schopni sami sebe dostatečně kontrolovat. Jsou impulzivní, jednají neuváženě a vyvolávají konflikty. Nepřijímají kritiku svého chování a tato kritika je také často spouštěčem výbuchu zlosti. Neschopnost kontrolovat svoje výbuchy může vyústit až v násilné jednání nebo ničení majetku. Jejich nálada je nevypočitatelná.
Hraniční typ[upravit | editovat zdroj]
Tato porucha je charakterizována emoční nestálostí. Jedinci mají narušenou představu o sobě, svých cílech a preferencích (i sexuálních).
Zásadní jsou jejich partnerské problémy – jsou nestálí a kolísá intenzita prožívání. Partnera střídavě zatracují a idealizují. Ve vztahu se bojí odmítnutí. Trpí neustálým pocitem vnitřní prázdnoty.
Jsou v neustálém riziku suicidiálního chování a sebepoškozování.
Histrionská porucha osobnosti (F60.4)[upravit | editovat zdroj]
Dříve byla tato porucha označována jako hysterická psychopatie.
Typické je pro lidi s touto poruchou sklon k dramatizaci banálních konfliktů, přehnaná teatrálnost (histrión = herec), citové vydírání, manipulace s lidmi a neadekvátní afektivita (často předstíraná).
Nápadná je labilní a povrchová emotivita, infantilní projevy a snaha být centrem pozornosti. Toho dotyčný dosahuje nejrůznějšími způsoby, u žen je typické nápadné oblékání, svůdné jednání a snaha být sexuálně přitažlivým objektem.
Osoby s histrionskými rysy vyžadují neustálé ujišťování ve svých kvalitách, při neúspěchu často prudce a bouřlivě vzlykají, mohou i předstírat různé záchvaty (zda se skutečně jedná o tonicko-klonické křeče, nebo pouhou simulaci lze zjistit bolestivým podnětem, na který tato osoba reaguje motorickou či verbální odpovědí, zatímco pacient se záchvatem typu grand mal nikoliv.)
Histriónští lidé mají také sklony k pomstychtivosti a bájivé lhavosti (pseudologia phantastica). Je pro ně typické sofistikované intrikování a pomlouvání například na pracovišti, což může vést k rozpadu do té doby přátelského kolektivu.
Dokážou působit velice přesvědčivě, umí s velikou obratností lhát a překrucovat výroky druhých. Všechno vyloží ve svůj prospěch. Jsou sugestibilní (podléhají působení jiných osob), zároveň působí sugestivně. Do vyprávění dokážou velice přesvědčivě rovněž zakomponovat emoce.
V partnerských vztazích působí velmi destruktivně. Kvůli touze po dobrodružství se u nich vyskytuje zvýšené riziko abúzu drog, střídání sexuálních partnerů, ale na druhé straně nezřídka dochází k různým sexuálním dysfunkcím. U žen se často vykytuje anorgasmie.
Taková osoba je však na druhou stranu schopna se značně obětovat (byť ne pro dobro věci samotné, ale kvůli obdivu ostatních).
U těchto lidí může dojít v emočně vypjatých situacích k disociačním (konverzním) poruchám – psychogenní amnézii, fuze, nebo disociačnímu stuporu. Podobně se projevuje osobnost narcistická s nedostatkem empatie, vyžadováním pozornosti a závistivostí. Jedinci s narcistickými rysy fantazírují o ohromných úspěších, bohatství, vlastní dokonalosti a mají extrémně vysoké sebevědomí.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
- sklon k teatrálnosti a dramatizování
- labilní a povrchová emotivita, infantilní projevy
- touha být středem pozornosti (soustředění o přitažlivost, svůdné chování), vyžaduje stálý obdiv, ujišťování, že je milována
- dobrodružná povaha Řadí se sem i klasické hysterické příznaky:
- pocit trvalého napětí a neuspokojení, prudké afekty
- sklony k vyčítání, obviňování druhých osob
- manipulace, neztišitelný pláč, pomstychtivost
- sklon k bájivé lhavosti (pseudologia phantastica), účelové reakce
Anankastická porucha osobnosti (F60.5)[upravit | editovat zdroj]
V tomto případě se jedná o poruchu, která snižuje kvalitu života spíše samotného nemocného. Typické jsou zde neustálé pochybnosti, podhodnocování a nedůvěra v sebe sama a své schopnosti. Jako kompenzaci se dotyčný uchyluje k nadměrnému zaobírání se detaily při činnosti a jednání, tedy má určitě sklony k perfekcionismu.
V pracovním životě dotyční mohou vynikat nadprůměrnými a bezchybnými výsledky, ke kterým však potřebují pro neustálou kontrolu mnohem více času než ostatní. Rozhodování nechávají na jiných, pokud musí rozhodnout sami, ostatní se jeho rozhodnutí musí podřídit. Ve svých postojích i hodnotách jsou spíše rigidní, neradi vybočují z rutiny.
Dekompenzace se projevuje jako obsedantně-kompulzivní porucha.
Anxiózní (vyhýbavá) porucha osobnosti (F60.6)[upravit | editovat zdroj]
Tuto poruchu charakterizuje nedostatek sebevědomí, z kterého plyne úzkostné ladění a obavy. Jedinci jsou přesvědčeni o své neschopnosti, považují se za méněcenné, zbytečné. Ve společnosti se kontaktu spíše vyhýbají, ke kritice a odmítnutí jsou nadmíru citliví.
Závislá porucha osobnosti (F60.7)[upravit | editovat zdroj]
Označována také jako pasivní osobnost. Jedinci s touto poruchou jsou rádi ve společnosti, ale bývají ve svých úlohách submisivní, rádi a ochotně se podřizují přáním a příkazům druhých.
Nechají za sebe rozhodovat druhé, mají pocit vlastní neschopnosti v rozhodování. Jsou závislí na svých partnerech a velmi špatně snášejí rozchody. Potřebují také okolí k tomu, aby jim dodávalo jistotu.
Jiné specifické poruchy osobnosti (F60.8)[upravit | editovat zdroj]
Sem se řadí pojmy jako osobnost nestálá, či osobnost nezdrženlivá, kdy se jedná o osoby s mimořádně nízkou vůlí a schopností sebeovládání. Takový člověk rovněž podléhá vlivu okolí, působí dojmem líného člověka a nápadně zvýšené je i riziko abúzu drog.
Typická je rovněž trvalá snaha o materiální obohacení, často nelegálním způsobem.Dalším případem je osobnost pasivně agresivní, která často bez viditelného důvodu odporuje názorům a vůli okolí, odmítá se podřizovat rozkazům, nebo si neustále na něco stěžuje. Typická je prokrastinace při plnění jim svěřených úloh, nebo intrikování.
Tito lidé bývají v sociálním i pracovním životě málo úspěšní.
Přetrvávající změny osobnosti (F62)[upravit | editovat zdroj]
U pacienta je na místě tato diagnóza v případě, že ke změně osobnosti došlo následkem traumatického zážitku, po prodělaném duševním onemocnění, či vinou nadměrného dlouhodobého stresu.
Přetrvávající změna osobnosti po katastrofické zkušenosti (F62.
0) vzniká u lidí po tak extrémních patopsychologických stimulech, že není rozhodující premorbidní osobnost. Jedná se např. o osoby dlouhodobě vězněné únosci, mučené, či po pobytu v koncentračních táborech.
Projevu obvykle předchází posttramatická stresová porucha, načež se vyvíjí hostilní, nedůvěřivý postoj vůči okolnímu světu a dochází k sociální izolaci. Prognóza je špatná, jedná se o často chronifikující postižení.
Přetrvávající změna osobnosti po psychickém onemocnění (F62.1) je označení pro reakci na prodělané psychické onemocnění, nejedná se o jeho pokračování v pravém slova smyslu. Typická je závislost na ostatních, obava ze stigmatizování ze strany laické veřejnosti, dysforie až deprese, hypobulie, anhedonie. Sem patří např. postpsychotický defekt osobnosti.
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Je velmi nesnadné určit prevalenci poruch osobnosti, neboť jedinci trpící těmito poruchami jen zřídka vyhledají sami odbornou pomoc. Odhady hovoří přibližně o 10 % populace.
Problémem jsou i komorbidity, neboť dekompenzací těchto poruch vznikají anxiózní či depresivní poruchy, disociační (konverzivní) syndromy, v krajních případech se může klinický obraz jevit jako psychotické onemocnění.
Léčba a prognóza[upravit | editovat zdroj]
Prognóza bývá většinou špatná, neboť majoritní vliv mají genetické predispozice. Zmírnit či zvýraznit projevy onemocnění však může prostředí, ve kterém jedinec žije. V tomto případě se uplatňuje zejména psychoterapie, farmakoterapeutická léčba je až na druhém místě.
Z psychoterapeutických postupů se používají zejména následující:
- dynamická psychoterapie zaměřená na poznání povahových vlastností, které jedinci a jeho okolí znepříjemňují život
- interpersonální psychoterapie při zvládání konfliktů např. v manželství
- kognitivně-behaviorální psychoterapie na „přeučení“ patologických vzorců chování, kterými se jedinec projevuje v kritických situacích
Farmakoterapie má spíše druhotný význam. Podávají se malé dávky antidepresiv, případně anxiolytika, u kterých je však riziko dlouhodobého užívání a následného vzniku závislosti. Účinek může mít i podávaní lithia, v krajních případech lze podávat i antipsychotika (pimozid, zuklopenthixol, risperidon).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Schizofrenie
- Deprese
- Panická porucha
- Psychoterapie
- Abúzus návykových látek
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- RABOCH, Jiří a Petr ZVOLSKÝ, et al. Psychiatrie. první vydání. Praha : Galén, 2001. 622 s. ISBN 80-7262-140-8.
Poruchy osobnosti: přehled různých typů
Poruchy osobnosti
jsou velmi komplexní, proto se projevují nejrůznějšími příznaky. Pro diagnostiku
a léčbu poruch osobnosti se osvědčilo rozlišovat jejich různé druhy podle hlavních charakteristik.
Následující přehled nejvýznamnějších poruch osobnosti by měl postiženým i jejich blízkým poskytnout podporu a usnadnit cestu k nalezení odborné pomoci.
Jaké druhy poruch osobnosti existují?
Odhaduje se, že celosvětově trpí nějakou poruchou osobnosti asi 11 % lidí. Mezi odborníky z různých zemí však nepanuje shoda v definici poruch osobnosti. Obecné informace o tom, co se rozumí pod pojmem porucha osobnosti, najdete v článku Poruchy osobnosti: co to je?
Základní orientaci
poskytují oficiální klasifikace, v nichž jsou rozčleněny nejen poruchy osobnosti, ale i řada dalších onemocnění a poruch.
U nás se používá Mezinárodní klasifikace nemocí
(MKN-10), případně i některá další mezinárodní diagnostická schémata (např. DSM-5).
V České republice stojí DSM-5
spíše v pozadí, při stanovení diagnózy se oficiálně používá MKN-10. DSM-5 však pomáhá například při dělení poruch osobnosti do tří tzv. klastrů:
Klastr A (podivíni)
Do klastru A se řadí poruchy osobnosti, které se vyznačují podivínským a excentrickým chováním. Patří sem paranoidní, schizoidní a schizotypální porucha osobnosti
.
Klastr B (afektovaní)
Do klastru B spadají poruchy osobnosti, které se vyznačují velmi emotivním, dramatickým a náladovým chováním. Řadí se sem disociální (antisociální), histrionská, narcistická a emočně nestabilní porucha osobnosti.
Klastr C (úzkostní)
Do klastru C se řadí poruchy osobnosti, které se vyznačují úzkostlivým, vyhýbavým či nutkavým chováním. Patří sem vyhýbavá (anxiózní), závislá, anankastická (obsedantně-kompulzivní) a pasivně agresivní porucha osobnosti
.
Následující výčet nejvýznamnějších poruch osobnosti by měl postiženým i jejich blízkým posloužit k tomu, aby věnovali pozornost svému vlastnímu duševnímu rozpoložení (nebo i rozpoložení někoho jiného), a usnadnit cestu k nalezení odborné pomoci.
| A | paranoidní porucha osobnosti |
|
| A | schizoidní porucha osobnosti (pozor, nezaměňovat se schizofrenií) |
|
| A | schizotypální porucha osobnosti (pozor, nezaměňovat se schizofrenií) |
|
| B | emočně nestabilní porucha osobnosti (impulzivní typ) |
|
| B | emočně nestabilní porucha osobnosti (hraniční typ) |
|
| B | narcistická porucha osobnosti |
|
| B | histrionská porucha osobnosti |
|
| B | disociální (antisociální) porucha osobnosti |
|
| C | vyhýbavá (anxiózní) porucha osobnosti |
|
| C | anankastická (obsedantně-kompulzivní) porucha osobnosti |
|
| C | závislá porucha osobnosti |
|
| C | pasivně agresivní porucha osobnosti |
|
Kromě výše uvedeného existují i tzv. smíšené poruchy osobnosti. Pro lidi s poruchou osobnosti je obtížné vyjadřovat své názory a pocity. V mnoha případech vycházejí ze své dřívější zkušenosti, že stejně nebudou „správně“ vnímáni nebo doceněni.
Aby dosáhli svých cílů v mezilidských vztazích (např. uznání, láska), často se chovají podivně a záměrně ovlivňují reakce ostatních lidí – avšak tak, aby lidé v jejich okolí toto chování pokud možno nepostřehli.
„Výstřední“ chování vzniká většinou v průběhu života a při bližším zkoumání lze většinou odhalit jeho příčinu (např. problematické zkušenosti s předchozími vztahy). Mnoha lidem s poruchou osobnosti se daří své chování maskovat a na své okolí působí velmi nenápadně.
Ve svém nitru však přitom mohou pociťovat velké psychické napětí, a někdy jej přenášejí i do svého okolí.
Poruchy osobnosti se vztahují k určitým významným a prominentním osobnostním rysům lidí. Protože se vztahují k charakteru člověka, nelze poruchy osobnosti srovnávat s jinými nemocemi v poměru 1 : 1.
Lidé s poruchami osobnosti
často mívají mnoho dalších – často i pozitivních – charakterových vlastností, které danou poruchu osobnosti definují. Proto nemůžeme ani bychom neměli „zaškatulkovat“ celého člověka.
Klasifikace nicméně usnadňuje některé diagnostické
i terapeutické kroky. Poruchy osobnosti se také mohou v průběhu života měnit.
Poznámka: U lidí s poruchami osobnosti se může vyskytovat zvýšené riziko sebevraždy. Pokud postižený mluví o sebevraždě, je vždy potřeba brát ho vážně a situaci okamžitě konzultovat s lékařem. Postižený v tomto stavu nesmí být v žádném případě ponechán o samotě.
Zvýrazněné rysy osobnosti a změny osobnosti
Od poruch osobnosti je třeba odlišovat tzv. zvýrazněné rysy osobnosti, u kterých výše uvedené charakteristiky nejsou rozvinuté tak silně. Kromě toho člověk se zvýrazněnými osobnostními rysy nepociťuje žádné (nebo téměř žádné) psychické napětí. V některých případech však mohou zvýrazněné rysy osobnosti plynule přejít v poruchu osobnosti.
Dále existují tzv. změny osobnosti. Ty se vyskytují jako důsledek těžké nebo přetrvávající psychické zátěže, závažných duševních onemocnění
, těžké deprivace (např. nedostatek citové náklonnosti nebo sociálních kontaktů), případně onemocnění či poranění mozku
.
Obecně se odborníci kloní k názoru, že lehké formy poruch osobnosti, které lze považovat za víceméně „normální“ chování, mohou v některých případech přejít v těžké až extrémní formy. Ačkoli tedy nejde o nemoci v pravém slova smyslu, v některých případech může odborník doporučit konkrétní terapeutická
opatření – právě kvůli tomu, aby se předešlo vystupňování dané poruchy osobnosti.
Související odkazy
- Přemysl Suchomel: Poruchy osobnosti (odkaz vede na web Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod)
- Zdeněk Faldyna: Specifické poruchy osobnosti, část I. Diagnostika. Psychiatrie pro praxi 2005, 1: 48–51. (odkaz vede na PDF soubor na webu psychiatriepropraxi.cz, 98 kB)
- Zdeněk Faldyna: Specifické poruchy osobnosti, část II. Diferenciální diagnostika a terapie. Psychiatrie pro praxi 2005, 2: 96–99. (odkaz vede na PDF soubor na webu psychiatriepropraxi.cz, 112 kB)
- Petra Houbová, Ján Praško, Marek Preiss, Erik Herman: Narcistická porucha osobnosti – diagnostika a léčba. Psychiatrie pro praxi 2005, 1: 18–25 (odkaz vede na PDF soubor na webu psychiatriepropraxi.cz, 169 kB)
- Petra Houbová, Ján Praško, Marek Preiss: Vyhýbavá porucha osobnosti – diagnostika a kognitivně-behaviorální terapie. Psychiatrie pro praxi 2004, 4: 179–185 (odkaz vede na PDF soubor na webu psychiatriepropraxi.cz, 157 kB)
- Petra Houbová, Ján Praško, Marek Preiss: Závislá porucha osobnosti – diagnostika a léčba. Psychiatrie pro praxi 2004, 2: 55–59. (odkaz vede na PDF soubor na webu psychiatriepropraxi.cz, 153 kB)
- Zuzana Sedláčková, Ján Praško, Marie Ocisková, Dana Kamarádová, Klára Látalová: Anankastická porucha osobnosti a komorbidní depresivní porucha. Psychiatrie pro praxi 2016, 17(1e): e9–e16. (odkaz vede na PDF soubor na webu psychiatriepropraxi.cz, 153 kB)
Knihkupectví Karolinum
Vážení zákazníci, rádi bychom vás upozornili, že ve státní svátek 28. 09. 2021 máme ZAVŘENO. V pondělí 27.9.2021 budeme mít zkrácenou otevírací dobu od 11 do 18 hodin. Děkujeme za pochopení
How to live the awakened life by the master of modern meditation Meditation leads to transformation. It affects every aspect of your wellbeing and can bring about positive change in your body, affect your mental outlook, increase your decision-making ability and eliminate worry and anxiety. World re…
-10% 359,-
323,-
Znepokojivý román o hledání a ztrácení těch nejbližších. Běla a Sabina vyrůstaly jako dokonale na sebe napojená jednovaječná dvojčata — dokud jejich symbiózu nezačala rozežírat drogová závislost. Jejich matka prožila svůj život v paralyzujícím smutku z osudu jedné dcery a v marné snaze zakrýt ho pře…
-10% 249,-
224,-
Národ a národní stát jsou v módě stejně jako retro nábytek nebo falešné řasy. V diskusích o Evropě jsou Evropa a národ permanentně stavěny proti sobě. Národní stát musí v každém případě zůstat. Kdo se ho dotkne, kdo ho chce v zájmu Evropy „překonat“, sklidí posměch či zuřivý odpor. Jenže co máme na …
-10% 297,-
267,-
Zakládající schůze Divadla Járy Cimrmana se konala 29. října 1966 v kanceláři Armádní redakce Československého rozhlasu. Jiří Šebánek (1930-2007) na ni pozval Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. V Praze tak vznikla originální scéna, jejíž mystifikační humor zasáhl několik generací a…
-10% 590,-
531,-
Kolekce devatenácti esejů z pera významných historiků dokládá rozmanitost vědeckých přístupů. Jejich práce s historickými prameny, základními kameny bádání, je kombinována s etickým i estetickým rozhodováním, které tvoří nezpochybnitelnou součást jejich tvorby. Ta je často překvapující – nejen pro č…
-10% 350,-
315,-
Tohle není soubor esejů. Není to vyznaní lásky. Není to ani praktický návod. Je to všechno dohromady. Neboť knížka o jízdě na kole ve městě si zasluhuje rozlet i přístup čerstvý jako svěží vítr v zádech. Tady nejde o kilometry, ale nové horizonty. V týmu se potkalo dvanáct osobností z nejrůznějších…
-10% 329,-
296,-
Literární zpověď, která je stručnou, ale sžíravou obžalobou francouzského třídního systému a zároveň něžným milostným dopisem. Autor se po mnoha letech vrací na sever Francie do průmyslového městečka, které popsal v knize Skoncovat s Eddym B., aby navštívil svého umírajícího otce. Tomu je sotva pade…
-10% 229,-
206,-
…když jsem před lety onemocněla tinnitem, má situace byla naprosto zoufalá o to víc, že jsem neměla žádnou pozitivní zprávu o tom, že se někdo vyléčil. Nejprve jsem se snažila získat informace o léčbě od lékařů a poté hlavně na internetu. Neměla jsem k dispozici žádný lék/tabletku, kterou bych sp…
-10% 360,-
324,-
Unikátní autobiografie největší legendy české a československé hudební scény všech dob. Autentický obraz fascinující životní dráhy výjimečného umělce s mezinárodním renomé, který na hudebním nebi začal zářit ve svých dvaceti letech. Publikace obsahuje zhruba 1800 fotografií a jiných obrazových a …
-10% 1229,-
1106,-
Narodila se v porodnici, přesto je úředně nalezenec. Když ji totiž Ina s Jaromírem ke svým dvěma biologicky vlastním synům adoptovali, měla téměř ve všech kolonkách rodného listu vepsán údaj Nezjištěno. Ina rozuměla trápením, která Malce její složitý příběh přinášel. Toužila stát při ní, ale mnohdy …
-10% 259,-
233,-
psychotesty a testy osobnosti online
Osobnost člověka je soubor jeho vlastností a schopností – tedy povaha plus to, co člověk umí nebo k čemu má předpoklady (řeč je o duševních schopnostech). V běžné řeči se pojem „osobnost“ používá pro lidi nějak význačné, v psychologii je osobností každý. A každý z nás je v tomto smyslu originál – neopakovatelná, zcela jedinečná osobnost.
Jako všechno, tak i osobnost se může „porouchat“ – poruchy osobnosti jsou určité odchylky ve vlastnostech od zdravé stavby osobnosti. Norma je přitom velmi široká – je zcela legitimní být extrovert i introvert, v normě je do určité míry i přecitlivělost nebo naopak pevná emoční stabilita.
Každá lidská vlastnost má dva póly a je zcela v pořádku být uprostřed, vpravo i vlevo. Jen záleží na tom, jak moc vpravo či vlevo člověk je. Jako příklad vezměme třeba takovou asertivitu.
Kdo je v asertivitě uprostřed, je zdravě asertivní, kdo je v této vlastnosti slabší, je poddajný, a kdo se prosazuje velmi silně, je agresivní. Poddajnost a agresivita jsou tedy dva póly téže vlastnosti.
Opět – norma je velmi široká: jsou lidé mírní, kteří raději ustoupí, a jsou takoví, kteří svá práva prosazují velmi intenzivně.
Když je ale člověk poddajný příliš a stále ustupuje, protože se bojí, aby neztratil svého partnera, můžeme už mluvit o poruše osobnosti (v tomto konkrétním příkladě jde, se značným zjednodušením, o závislou poruchu osobnosti). A na druhém pólu – když někdo stále prosazuje svou všemi prostředky, včetně násilí, a bez ohledu na druhé, opět jsme na území poruchy osobnosti (disociální poruchy osobnosti).
Po poruchu osobnosti je typické to, že je trvalá a její projevy jsou součástí charakteru člověka.
Diagnostikovat ji lze až v dospělosti, protože až tehdy je osobnost hotová; do té doby se vytvářejí předpoklady pro budoucí chování a prožívání, nicméně u mnohých lidí, jejichž osobnost bude v dospělosti označena jako porušená, se určité typické projevy objevují už v dětství.
Protože jde o součást povahy člověka (navíc součást často vrozenou), jsou poruchy osobnosti z principu nevyléčitelné. Například taková deprese je obvykle přechodný stav, jehož podkladem je nedostatek určitých chemických látek (serotoninu a/nebo noradrenalinu) v mozku.
Když se jejich množství podaří navýšit, deprese mizí. Povaha člověka ale takto jednoduše určena není. Ze sebe se nikdo nevyléčí. Zas taková beznaděj to ale není: kdo opravdu chce, může korigovat své projevy a určité změny v prožívání a chování přece jen dosáhnout.
Více zde: Léčba poruch osobnosti
Porucha osobnosti tedy není nemoc. Je to jakési ne úplně standardní „nastavení“ osobnosti člověka.
Změna osobnosti
Trochu něco jiného, než porucha osobnosti, je změna osobnosti – to je vychýlení určité lidské charakteristiky následkem nějakého traumatu, dlouhodobého silného stresu a podobně.
Změnu osobnosti je možné diagnostikovat u takového člověka, který byl do té doby, pokud jde o osobnost, zcela v normě. Změny osobnosti mohou být přechodné (např.
pro určitém úrazu nebo otravě) i trvalé (po extrémně negativním zážitku jako je např. mučení nebo pobyt v koncentračním táboře, dále po nevratném poškození mozku, u demencí apod.).
Příčiny poruch osobnosti
Existují dvě základní skupiny příčin vzniku poruch osobnosti: jde o genetické vlivy a psychosociální vlivy (výchova, životní okolnosti a jejich zpracování člověkem).
Předpokládá se, že genetické příčiny jsou jednoznačně na prvním místě. Ovšem u některých poruch, typicky u hraniční nebo histrionské poruchy osobnosti, je zřejmě poměrně vysoký podíl výchovných přístupů a životních okolností v raném věku vůbec.
Obvykle se u vzniku poruchy osobnosti kombinují jak genetické, tak psychosociální vlivy.
Typické znaky poruch osobnosti
Jak se pozná, zda je daná osobnost ještě v mezích normy nebo už za těmito mezemi? Tady je to poměrně snadné – o poruchu osobnosti jde tehdy, když člověku jeho osobnost znemožňuje normální fungování.
Když tedy člověk sám trpí svými povahovými vlastnostmi a/nebo jimi trpí jeho okolí, lze uvažovat o poruše osobnosti. Mezistupeň mezi normou a poruchou osobnosti je tzv. akcentovaná osobnost.
Člověk s akcentovanou osobností má určité povahové rysy zvýrazněné, ale ještě ne natolik, aby se dalo mluvit o poruše osobnosti.
Člověk se zdravou osobností se poučí, že jeho chování nikam nevede, a toto chování změní; člověk s narušenou osobností své chování, ani když vede k opakovaným nepříjemnostem a neúspěchům, nemění.Pro lidi s narušenou osobností je typické, že opakují stále stejné způsoby chování, i když se v minulosti stokrát přesvědčili, že tyto vzorce nefungují.
Například člověk s paranoidní osobností prohledal svému partnerovi tisíckrát mobil, jestli si nepíše s někým jiným, nikdy nic nenašel, ale podezření má dál a dál mobil zbytečně prohledává.
Lidé s poruchou osobnosti jsou také zvýšeně psychicky zranitelní – mají tzv. nízkou frustrační toleranci. Jinými slovy, moc nevydrží – rozhodí je i relativní banalita a jejich nevhodné návyky v chování se projeví i v malé zátěži.
Například člověk se závislou osobností se hroutí, pokud mu jeho milovaný protějšek nevezme telefon po prvním zazvonění.
Po deseti minutách, kdy se nemůže dovolat, má vymyšleno několik extrémně nepříjemných scénářů, co se asi mohlo stát, a prožívá silný strach z opuštění.
Nevhodné chování lidí s poruchami osobnosti se má někdy tendenci zesilovat, i když jejich okolí reaguje negativně.
Zdravý člověk, který „ujede“ a dostane negativní zpětnou vazbu od druhých lidí, se vrátí ke svému běžnému jednání, ale člověk s narušenou osobností na tuto negativní zpětnou vazbu reaguje spíše zesílením nevhodného chování.
Když je tedy paranoik svým partnerem přistižen při prohledávání mobilu, nezastydí se, ale své úsilí něco vypátrat ještě zvýší, protože „proč by mu tolik vadilo, že se mu dívám do mobilu, kdyby nikoho neměl?“.
Poruchy osobnosti se dříve nazývaly „psychopatie“. Na pojmu samotném není nic špatného, jde o složeninu, která má význam zhruba „chorobná psychika“. Pojem „psychopat“ se ale v běžné řeči usídlil jako nadávka a byl proto nahrazen pojmem „porucha osobnosti“. Více zde: Psychopatie
Lidé s poruchami osobnosti v partnerském vztahu
Jak se žije s lidmi s poruchou osobnosti v partnerských vztazích? Předně záleží na tom, v jaké síle se příznaky poruch osobnosti vyskytují. Jsou-li hodně silné, pak je to těžké.
Jsou-li slabší, soužití s mnoha specifickými osobnostmi (např. schizoidní, anankastickou, anxiózní nebo závislou) může být naprosto funkční, bez větších obtíží.
Pro partnerství se bohužel moc nehodí lidé s paranoidní, disociální a histrionskou osobností.
V každém případě platí, že lidé s výraznou osobností jsou důležitou součástí společnosti. I oni jsou neopakovatelní, jako každý, a mnozí z nich dosahují velkých úspěchů v různých oblastech.
Přehled základních poruch osobnosti:
Paranoidní porucha osobnosti Schizoidní porucha osobnosti Disociální porucha osobnosti (též Dissociální porucha osobnosti, antisociální osobnost nebo sociopatie) Emočně nestabilní porucha osobnosti – impulzivní typ Emočně nestabilní porucha osobnosti – hraniční typ Histrionská porucha osobnosti Anankastická porucha osobnosti Anxiozní (vyhýbavá) porucha osobnosti Závislá porucha osobnosti
Další specifické poruchy osobnosti: Nezdrženlivá osobnost (Haltlos osobnost) Pasivně-agresivní osobnost
Toto jsou poruchy osobnosti podle manuálu Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 / ICD-10. V USA se používá klasifikace DSM-IV a ta uvádí trochu jiný výčet poruch osobnosti. Navíc je tam:
- Schizotypální porucha osobnosti Dysforická porucha osobnosti Narcistická porucha osobnosti Obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti, která ovšem odpovídá výše jmenované anankastické osobnosti.
- Ostatní, do klasifikací již nezařazené poruchy osobnosti: Sadistická porucha osobnosti Masochistická porucha osobnosti
- OSPAT – online test poruch a typů osobnosti
- PhDr. Michaela Peterková