Pokud cítíte po ránu ztuhlost či bolest kloubů, trvá Vám déle, než se rozhýbete nebo Vás bolest provází dokonce i v klidu, pokud Vám lékař sdělil, že máte artrózu, pokud hledáte jinou možnost léčby, než lékařem navrženou operaci, v následujících řádcích Vám tuto problematiku přiblížíme a pokusíme se nabídnout řešení.
Kyčelní kloub
Kyčelní kloub je ve své podstatě jednoduchý kloub, který spojuje dvě kosti – pánev a kost stehenní. Tento párový velký kloub umožňuje pohyb dolních končetin, chůzi a zároveň zajišťuje ideální rozložení tlaku. Na kyčelní klouby působí současně tlak celého trupu (tělesné hmotnosti) a dynamický tlak svalů.
Součty těchto tlaků působí na kloubní chrupavku, která za optimálních podmínek dokáže tlak rozložit tak, aby nebyla sama poškozena. Bohužel, v některých případech je působení těchto tlaků příliš silné a nadměrně zatížená chrupavka se postupně opotřebovává.
Artróza obvykle postihne jednu dolní končetinu, nicméně, vzhledem k omezené pohyblivosti a vyšším nárokům na druhou nohu, se může artróza časem rozvinout oboustranně.
Artróza
Artróza je degenerativní onemocnění kloubů, které vzniká zpravidla dlouhodobým přetěžováním. Proto touto nemocí trpí nejvíce velké klouby, jako kyčle, kolena, kotníky, které nás celý život „nosí“.
Tato choroba se ovšem nevyhýbá ani kloubům ramene či dokonce drobným kloubům ruky. Artróza je nejčastější kloubní onemocnění, ve vyšším věku se vyskytuje až u 80 % populace.
Artróza je nezánětlivé onemocnění, nicméně zánět – artritida ji často doprovází jako druhotná komplikace.
Příčin artrózy může být hned několik:
- anatomické – nestejná délka končetin, hypermobilita…
- traumatické – nepřiměřená sportovní zátěž, vykloubení, vnitrokloubní zlomeniny…
- metabolické – diabetes, dna, poruchy metabolismu steroidů,
- zánětlivé – revmatoidní artritida.
Vyšší tělesná hmotnost má na vzniku těchto potíží také svůj velký podíl.
Co se děje v kyčli při artróze?
Vyšší nároky na kloub způsobují jeho opotřebení, to se týká především chrupavek na koncích kostí. Prostor mezi kostmi vyplněný chrupavkou a kloubním mazem se zmenšuje, a po čase může dokonce vymizet úplně. Ztráta chrupavky je NEVRATNÁ.
Vlivem zvýšeného tlaku a ztráty ochranného chrupavčitého obalu se mohou na koncích kostí vytvářet osteofyty – malé útvary, které ještě více dráždí již tak hrubý povrch kostí a provokují další bolest. Artróza postihuje také měkké struktury kolem kloubu.
Vazy, které těsně obklopují kyčelní kloub, již nedokáží plnit svoji stabilizační a ochrannou funkci a může dojít až k vybočení kloubu z osy.
Diagnostika
Mezi zobrazovací metody vyšetření při podezření na artrózu patří především rentgenový (RTG) snímek. Na snímku je patrný prostor mezi kostmi, který je za normálních podmínek vyplněn chrupavkou, i případné osteofyty (výrůstky na kosti). Je tedy možné posoudit míru postižení kloubu. Ne vždy však nález na rentgenu odpovídá subjektivním potížím.
Subjektivní příznaky
První příznak je bolest, která se může promítat až do oblasti třísel a šířit se po vnitřní straně stehna až ke kolenu. Omezení pohyblivosti, nestabilita, startovací bolest a později i bolest v klidu, v noci, jsou dalšími příznaky artrózy kyčelních kloubů. Lidé s tímto onemocněním trpí především námahovou bolestí, která v klidu vymizí.
Je to způsobeno vyšším nitrokloubním tlakem vestoje či při chůzi. Pokud je artróza zkomplikována zánětem, postižený kloub je teplejší, může být i zarudlý. Zvýší se i napětí úponů šlach, kloubního pouzdra a svalů. Omezení kloubního rozsahu může mít za příčinu bolestivost, reflexní omezení, kterým se nás tělo snaží chránit před další bolestí.
Postižený kloub je zpravidla nestabilní, dojde tedy k omezení chůze.
Objektivní příznaky
Objektivně při vyšetření nacházíme změnu postavení pánve, poruchu statiky páteře a chybný stereotyp chůze.
Při vyšetření se často setkáváme se zkrácením jedné dolní končetiny, což může být jak příčina, tak i důsledek postižení kloubu artrózou. Výrazné je omezení pasivního pohybu v kloubu, především rotace vnitřní.
Artrózu doprovází i zvýšené svalové napětí především vnitřní strany stehen, naopak vnější svaly jsou oslabeny. Při vyšetření se setkáváme s tzv. vrzáním při pohybu v kloubu.
Terapie
Farmakologická a operační léčba
Farmakologicky lze léčit pouze symptomy, podávají se tedy léky proti bolesti či nesteroidní antirevmatika (protizánětlivé léky). Vhodné je doplnit léčbu tzv.
chondroprotektivy (kloubní výživou), které se uvolňují pomalu a mají dlouhodobý účinek. Dokáží spíše zpomalovat odbourávání chrupavky, jelikož chrupavka se po narození již nedokáže obnovit.
Nejvhodnější preparáty by měly obsahovat glukosamin sulfát, chondroitin sulfát, kyselinu hyaluronovou aj.
Operační přístupy zahrnují buď méně invazivní metody, jako artroskopie, při které lékař ošetří kloubní povrch a odstraní osteofyty (výrůstky na kosti), nebo rovnou náhradu celého kloubu – aloplastiku.
Ať už se rozhodnete pro kteroukoliv variantu léčby, mějte na paměti, že lidé trpící nadváhou či obezitou by měli začít léčení především snížením své tělesné hmotnosti. Výrazně se tak sníží tlak, který je na kloub vytvářen.
Fyzioterapie
Výběr vhodných fyzioterapeutických postupů závisí na stádiu onemocnění. V akutních stavech se doporučuje klidový režim. Ten doplníme uvolněním měkkých tkání, které se často reflexně stahují. U kyčelního kloubu to bývá oblast přední strany stehna (tzv. flexorů dolních končetin).
Vnější stehenní svaly jsou naopak oslabené a tímto nepoměrem může dojít až ke zmíněné nestabilitě celého kloubu. Proto je potřeba tyto svalové skupiny cvičit (izometricky – aktivace svalu bez pohybu končetiny) a přetížené svaly uvolňovat. Izometricky se cvičí svaly hýždí, stehen a břicha.
Velmi účinná a úlevující je šetrná manuální trakce (natahování) kyčelního kloubu.
Ve cvičení je nutné pokračovat i poté, co potíže ustoupí, ale je zásadou kloub zbytečně nezatěžovat a vyhnout se krajním polohám, které způsobují bolest.
Velmi oblíbené a účinné je cvičení s využitím labilních ploch, jako jsou labilní úseče, BOSU, Posturomed a senzomotorická cvičení. Díky těmto technikám nejen postižená oblast, ale i celé tělo získá zpět stabilitu a jistotu při chůzi a sportu.
Mezi vhodné sportovní aktivity patří plavání, kde se tlak na klouby mnohonásobně snižuje, nordic walking, trekové trenažery aj. Při sportovní aktivitě je třeba vyvarovat se tvrdých dopadů, úderů a švihů.
Velmi vhodnou doplňkovou terapií je aplikace funkčního tapu (speciální lepící páska nalepená na kůži), který cíleně ovlivní konkrétní svaly. Ať už se tape použije ke stimulaci nebo ke zklidnění, oblast se stabilizuje a pohyb i cvičení bude o to efektivnější. Funkční tape Vám vydrží nalepený i týden.
Terapie FRV – fokusovanou rázovou vlnou
Pokud artrózu provází i zánět, je vhodná léčba fokusovanou rázovou vlnou, která dokáže zánět zacílit a nastartováním přirozeného opravného procesu se ho i velmi rychle zbavit, zpravidla již po první aplikaci.
Vhodné je použít také radiální rázovou vlnu na svaly či svalové skupiny, které jsou ve velkém napětí. Rázová vlna dokáže takto postižené svaly uvolnit a její účinek je dlouhodobý, ale tuto léčbu je třeba zahájit hned v prvních stadiích onemocnění.
Aplikace se pak opakuje dle potřeby 1–3×, v intervalu 7–10 dní.
Autor: FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o., Praha
Zdroj: KOLÁŘ, P. et al., Rehabilitace v klinické praxi, Praha: Galén, 2012. ISBN: 978-80-7262-657-1; Klinické zkušenosti v diagnostice a terapii s využitím fokusované rázové vlny
Artróza: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba
Artróza (osteoartróza) je degenerativní, nezánětlivé onemocnění kloubů, které patří mezi nejčastější poškození kloubů. Postihuje především starší lidi, u osob starších 65 let se při rentgenovém vyšetření až v 60% najdou osteoartrické změny. Nemocní mohou být jak muži, tak i ženy. Postiženy mohou být jakékoliv klouby těla, nejčastěji se jedná o nosné klouby- koleno, kyčel. Vzácný ale není ani výskyt artrózy na prstech u rukou, v rameni či dokonce meziobratlových ploténkách.
Jednoznačná příčina artrózy není doposud známá. Dříve se za ni považoval pokročilý věk a opotřebované klouby, v dnešní době se však jedná pouze o jeden z rizikových faktorů. Mezi další patří například obezita, dědičné faktory a jednostranné přetěžování kloubu. Prokazatelně se na vzniku artrózy podílí například prodělaný úraz nebo vývojová onemocnění.
Při artróze dochází k postupné degeneraci chrupavky, která ztrácí své vlastnosti a je postupně nahrazována kostí. Tyto kostní výrůstky dráždí nervy a způsobují tak bolest postiženého kloubu.
Příznaky artrózy
Příznaky nemoci se liší podle stadia onemocnění. V první fázi dochází k vzniku malých kostních výrůstků, v druhé fázi se tyto výrůstky stále zvětšují a způsobují větší potíže. Ve třetím stádiu se zužuje kloubní štěrbina, ve čtvrtém na sebe kosti nasedají a dochází k jejich deformaci.
S rozvíjející nemocí se také zhoršují potíže nemocného. Nejprve si stěžuje na bolest kloubu při pohybu, později se může objevit tzv. startovací bolest- postižený kloub je nejvíce bolestivý ráno nebo po dlouhém nepoužívání. V dalších fázích se vyskytuje i klidová bolest. Nemocný se snaží postižené klouby nepoužívat- kulhá, vyhýbá se manuální práci.
Diagnostika artrózy
Při potížích s bolestmi kloubů je vhodné navštívit lékaře, který pacienta vyšetří a na podkladě dotazů na charakter bolesti, její lokalizaci apod. zhodnotí jeho stav. Dále provede rentgenový snímek postižených kloubů, z nichž zjistí stadium poškození.
Léčba artrózy
Po správné diagnostice je zahájena léčba, která je založena na maximalizaci pohybů nemocného a zároveň na minimalizaci bolesti a zpomalení rozvoje artrózy. Pacientovi jsou předepsány návštěvy fyzioterapeuta, který mu doporučí cviky na posílení svalstva. Dále je doporučeno používání určitých pomůcek, které zabraňují namáhání kloubu – vložky do bot či ortézy.
Nemocnému se doporučuje magnetoterapie, elektroterapie či hydroterapie. K léčbě bolesti se užívá léčba ultrazvukem a akupunktura. Pokud nedojde k zlepšení, přistupuje se k chirurgickému řešení. Často se provádí endoskopický výplach kloubu, aby došlo k odstranění drobných kostních výrůstků. Pokud nebyla výše uvedená léčba úspěšná, provádí se celková náhradakloubu.
Artróza a její neoperační léčba
Artróza patří mezi časté zdroje bolesti lidí nejenom staršího věku a je jednou z nejčastěji se vyskytujících diagnóz v ambulanci ortopeda.
Jde o onemocnění, které vzniká nenápadně a zpočátku nevede ani k potížím pacienta. Počáteční změny se dějí ve vlastní chrupavce a k ni přilehlé kosti. Až s postupujícím časem postihují tyto změny další části kloubu, především postupnou změnou jeho tvaru, které lze prokázat pomocí rentgenového vyšetření.
Artróza nejčastěji bývá jako idiopatická, kdy nevíme přesnou příčinu všech změn, které postupně nastartují rozvoj vlastní artrózy. Jsou ale známy některé rizikové faktory, které přispívají k jejímu vzniku.
Patří mezi ně genetické předpoklady, rodinný výskyt artrózy není úplnou vzácností.
Mezi další rizikové faktory patří chronické extrémní přetěžování kloubů, například u vrcholových sportovců nebo těžce pracujících, zvláště atypickou zátěží, pohybem, pro který ten který kloub nebyl stavěn. Dalším jistým nebezpečím je také nadváha a v poslední době se mezi rizikové přiřazují i poruchy inervace kloubu.
Jiným zdrojem artrózy může být úraz kloubu, někdy i drobnější, ale také vrozené ortopedické a mnohé metabolické vady a nemoci.
Léčba artrózy
Vzhledem k tomu, že není dosud známa příčina tohoto onemocnění, tím méně je známa možnost léčení vlastní příčiny nebo původce artrózy, takže lze konstatovat, že se jedná svým způsobem o onemocnění nevyléčitelné.
Na druhou stranu dnešní medicína poskytuje pestré možnosti léčení příznaků nemoci, především úlevu od bolesti a také možnosti jistého zpomalení rozvoje artrózních změn.
Tyto možnosti jsou jednak neoperační, většinou určené pro lehčí stupně artrózy, jednak operační, kterým se budu věnovat v dalším článku příští týden.
Léčení závisí na stupni nemoci a na lokalizaci postiženého kloubu. Když už není možno léčit příčinu nemoci, snažíme se alespoň zastavit nebo zpomalit její průběh.
Zvláště na nosných kloubech dolních končetin jistou úlevu přináší redukce hmotnosti a omezení jejich přetěžování, zároveň je ale třeba konstatovat, že pravidelný pohyb a cvičení /zvláště bez zátěže/ vedou k udržení dostatečné kloubní pohyblivosti. Takže sice nedoporučíme např.
horskou turistiku nebo těžké zemědělské práce, ale schválíme jízdu na kole, plavání, cvičení jógy nebo kratší procházky. Cvičení kloubní pohyblivosti zabraňuje přirozeně se rozvíjejícímu omezení kloubní mobility u tohoto onemocnění.
V období bolestí může lékař přinést úlevu ordinací nesteroidních antiflogistik, která snižují bolestivost a zároveň tlumí zánětlivé změny.
Dlouhodobé užívání těchto preparátů však může mít nežádoucí vedlejší účinky, ale na trhu jsou i další medikamenty omezující vznik různých vedlejších účinků, takže většinou jsou možnosti, jak pacientovi pomoci.
Stejně jako protizánětlivé léky pomáhá fyzikální terapie, různé formy elektroléčby a magnetoterapie, stejně tak aplikace chladivých gelových zábalů. Nedoporučuje se, zvláště v období zhoršení zánětu aplikace tepla nebo tepelných procedur.
Relativně novou možností jsou léčiva zvaná chondroprotektiva, jak již sám název napovídá, jsou to laicky řečeno léky chránící chrupavky, lépe řečeno zpomalující jejich degenerativní změny.
Homeopatika a potravinové doplňky v ortopedické praxi většinou dlouhodobější úlevu nepřinášejí.
Závěrem je třeba konstatovat, že kombinací snahy pacienta a jeho lékaře lze dlouhodobě zpomalit rozvoj nemoci a s tím spojené potíže a že i pro těžké postižení kloubů má dnešní medicína arzenál dalších léčebných možností, kterým bude věnováns samostatný článek.
zpět na úvodní stránku oddělení
Artróza kolene (gonartróza) – příznaky, příčiny a léčba
Osteoartróza je nejčastějším kloubním onemocněním a velmi častou příčinou bolesti kolenního kloubu. V populaci nad 65 let trpí obtížemi spojenými s artrózou kolene nebo kyčle 40 % lidí.
Gonartróza (artróza kolene) se projevuje celou řadou příznaků – bolestí, ztuhlostí, změnou postavení kloubu či ztrátou stability kolene.
Léčba artrotických změn je pak značně individuální a odvíjí se od intenzity příznaků, klinického a rentgenového vyšetření.
Osteoartróza (zkráceně artróza) označení pro širokou skupinu onemocnění kloubu, pro kterou je typickým příznakem úbytek kloubní chrupavky doprovázený tvorbou kostních výrůstků (osteofytů) a subchondrální sklerózou (“zhuštění” kostní tkáně pod vrstvou chrupavky). Artróza kolene (gonartróza) je pak velice častým degenerativním onemocněním, které postihuje převážně starší pacienty.
Jaké jsou příčiny vzniku artrózy kolene?
Na vzniku artrózy se ve většině případů podílí více faktorů. Dle příčiny vzniku můžeme artrózu rozdělit na primární a sekundární.
Pro primární artrózu je typické, že nelze určit přesnou příčinu vzniku. Hlavní roli zde hraje metabolická porucha tvorby chrupavčité tkáně.
O sekundární artróze hovoříme, pokud je vyvolávající příčina mimo chrupavčitou tkáň. K rozvoji sekundární artrózy mohou přispět např.:
- úrazy a poranění kloubu
- netypické tvary kloubních ploch
- nestabilita kloubu
- zánětlivé onemocnění (revmatoidní artritida)
- porušení cévního zásobení
- hormonální poruchy
- medikace (možný důsledek dlouhodobého užívání kortikoidů pro různá onemocnění)
Jaké jsou rizikové faktory pro vznik artrózy kolene?
Artróza kolenního kloubu se vyskytuje u obou pohlaví do věku okolo 55 let přibližně stejně.
V pozdějším věku již přibývá procento žen s gonartrózou, což může být způsobeno hormonálními změnami po klimakterium, rozdílným postavením pánve, obecně nižší svalovou sílou čtyřhlavého svalu stehenního (musculus quadriceps femoris), větší laxicitou (pevností) vazů a s ní spojeným vyšším procentem úrazů kolen u žen.
Další významnou rizikovou skupinou jsou pacienti po prodělaném úrazu kolenního kloubu. U pacientů s poraněním menisku, předního nebo zadního zkříženého vazu je výrazně větší riziko vzniku nestability kolene a rozvoje degenerace chrupavky kolenního kloubu.
Dalšími rizikovými faktory jsou:
- obezita
- fyzicky náročné povolání (práce v kleku)
- dlouhodobé pohybové přetížení
- genetické faktory (nižší kvalita chrupavky, méněcennost vaziva)
- vývojové vady (změny postavení kloubních ploch a jejich zatížení)
- asymetrické zatěžování a jednostranné přetěžování
- chybné pohybové stereotypy
- snížená svalová síla čtyřhlavého svalu stehenního (musculus qaudriceps femoris)
- metabolické nebo endokrinní onemocnění
Jaké jsou příznaky artrózy kolene?
Příznaky artrózy kolene jsou značně individuální a závisí na stádiu rozvoje degenerace chrupavky.
Bolest bývá nejčastěji první známkou začínající artrózy. U gonartrózy se velice často setkáváme tzv. startovací bolestí, která se objevuje vždy na začátku pohybu a postupně zeslabuje. Tento typ bolesti bývá přítomný zejména z rána nebo po dlouhodobějším klidu (např. delší sed).
Až polovina pacientů popisuje klidovou bolest, tedy bez pohybového zatížení. U rozvinutějších artrotických změn je přítomna i noční bolest a bolest při dlouhodobé námaze, která se zmenšuje v klidu nebo při odlehčení kloubu.
V některých případech se bolest artrotického kolene zhoršuje s poklesem barometrického tlaku, tedy závisí na počasí.
Pacienti popisují bolest jako tupou, hlubokou a umisťují ji do středu kolene. Bolest se zhoršuje ke konci dne a ve většině případu přináší úlevu od bolesti odpočinek.
Příčin bolestí u artrotického kloubu je celá řada. Je však nutno říci, že ačkoliv je degenerativním procesem primárně zasažena kloubní chrupavka, nebývá hlavním zdrojem bolesti. Tím bývá subchondrální kost, svalové úpony, šlachy nebo vazy. Příčinou bolesti může být také zánět, kloubní výrůstek, napínání kloubního pouzdra atd.
Ztuhlost je dalším charakteristickým příznakem artrózy kolenního kloubu. Dlouhodobější neměnná pozice může zapříčinit ztuhlost kolene, která se objevuje taky ráno po probuzení.
S postupným rozvojem nemoci je také možné se setkat se změnou postavení kloubu (deformací).
Kolenní kloub může vbočovat (posouvat se směrem dovnitř) nebo vybočovat (posunovat se směrem ven). Častěji se setkáváme s varózním typem deformity, tedy postavením nohou do písmene „O“.
Tyto deformity kloubu jsou zapříčiněny destrukcí kloubní chrupavky, která zapříčiní také vznik drásot při pohybu.
Dalším důsledkem destrukce kloubní chrupavky a vzniku výrůstků (osteofytů) je postupné omezování pohybu v kloubu. Lidé s gonartrózou v pozdějších stádiích nedokáží plně ohnout nebo natáhnout nohu v koleni, na kterém se podílí také zkrácení svalů nebo otok.
Vlivem zvyšující se bolesti kloubu mají lidé s artrózou kolene tendenci méně zatěžovat postiženou dolní končetinu, což vede k oslabení svalů, a to hlavně vnitřní hlavy čtyřhlavého svalu stehenního (musculus vastus medialis). S oslabením svalů dochází ke ztrátě pocitu stability a zhoršení balančních schopností. Zhoršují se také jednotlivé pohybové vzory jako chůze, běh atd.
Jak se diagnostikuje artróza kolene?
Základem diagnostiky artrózy kolenního kloubu je klinické vyšetření doktorem. Ze získaných informací od pacienta a jednoduchých pohybových testů je doktor schopný posoudit, zda je možnou příčinou bolestí artróza.
Pro potvrzení diagnózy je pacient poslán na rentgenové vyšetření. Na rentgenovém snímku může být viditelné zúžení kloubní štěrbiny, přestavba a sklerotizace subchondrální kosti nebo tvorba výrůstků.
Po zvážení míry postižení kloubu a stádia rozvoje artrózy se doktor na základě debaty s pacientem rozhodne, zda se přistoupí ke konzervativní nebo operativní léčbě.
Jak se artróza kolene léčí?
Obecně lze rozdělit léčbu gonartrózy na konzervativní nebo chirurgickou. Při volbě terapie je vždy nutné vzít v úvahu jak objektivní nález z rentegenového snímku, tak subjektivní příznaky pacienta.
Ortopéd musí zvážit několik faktorů, které určují následnou léčbu, např. věk, stádium rozvoje degenerativních změn, životní styl a sportovní aktivity atd.
Primárně by však měla být využívána konzervativní terapie, a až následně chirurgický zákrok
Konzervativní terapie
Základem konzervativní terapie je fyzioterapeutické cvičení, které je vhodné doplnit farmakologickou léčbou.
Cílem léčby je úleva od bolesti, zmírnění obtíží (ztuhlosti, otoku, snížení rozsahu kolene, ztráty rovnováhy) a působit preventivně proti rozvoji dalších degenerativních změn.
Velký důraz je kladen na to, aby nedocházelo ke zhoršení pohybových stereotypů potřebných pro zajištění soběstačnosti a kvality života. Proto je důležité pacienta obeznámit s nemocí, jejími příznaky a průběh, tak aby pochopil důležitost pravidelného cvičení a péče o své tělo.
Základem pro efektivní terapii je komplexní kineziologické vyšetření, které odhalí kvality i nedostatky v nastavení kolenního kloubu, napětí svalů a svalových smyček nejen v oblasti kolene. V závislosti na tom, zda se onemocnění nachází v akutním nebo chronickém stavu následně volíme adekvátní terapii.
V akutním stádiu, kdy v kloubu dominuje otoku, je vhodné koleno polohovat, ledovat a dodržovat klidový režim. Po odeznění akutních obtíží je nutné zaměřit se postavení kolenního kloubu a svalové dysbalance.
Koleno se v mnoha případech dostává do varózního postavení (nohy do „O“), a to z důvodu zkrácení svalů vnitřní strany stehna (adduktorů) a svalů zadní strany stehna (hamstringů).
Naopak svaly zevní strany stehna (musculus gluteus maximus, musculus gluteus medius) a čtyřhlavý sval stehenní (musculus quadriceps femoris) bývají reflexně utlumeny, a tím se vybočení kolen ještě prohlubuje.
Terapie je v tomto případě zaměřena na uvolnění a protažení zkrácených svalů pomocí techniky postizometrické relaxace, strečinku nebo Self Myofascial Releas (cvičení s masážními pomůckami).
K posílení oslabených svalových skupin (hýžďových svalů a čtyřhlavého svalu stehenního) využíváme cvičení s odporovými gumami i cvičení na BOSU nebo jiných nestabilních plochách. Cvičení na labilních podložkách je současně ideální pro zlepšení rovnováhy a stability kolenního kloubu.
Doporučuje se kombinovat rehabilitační cvičení s aerobními aktivitami (chůze, nordick walking, plavání), u kterých nedochází opakovaných dopadům na tvrdý povrch.
Doplňkovou léčbou může být aplikace tepla (v chronickém stádiu) a to v různých formách – tepelné sáčky, parafínové zábaly či peloidové koupele. Z fyzikální terapie je také hojně využívána aplikace TENS proudů, které mají za cíl ulevit od bolesti, magnetoterapie nebo ultrazvuku.
Farmakologický léčba
Farmakologický léčba je v mnoha případech nutnou součásti terapie gonartrózy. Pro snížení bolestivosti se podávají analgetika, např. paracetamol, který je obecně považován za lék první volby u mírné a střední bolesti.
Nejužívanější skupinou léků u osteoartrózy jsou nesteroidní antirevmatika (např. ibuprofen, diklofenac), které působí analgeticky a protizánětlivě.
Další skupinou léků užívaných pro zmírnění bolesti a ztuhlosti kolenního kloubu při onemocnění, jsou látky nazývané SYSADOA.
Operační terapie
V případě, kdy je pohybová a farmakologická terapie neefektivní, přistupuje se k operačnímu řešení. V současné době se volí z několika typů chirurgických zákroků:
Artroskopické zákroky
Účelem jednotlivých artrotických zákroků je ochránit kloubní chrupavku a prodloužit dobu před totální endoprotézou kloubu. Během artroskopického výkonu je možné provést kloubní výplach, tzv. laváž, při které dochází k odstranění volných částic. Zároveň může operatér odstranit části nestabilní kloubní chrupavky, zbytků menisků nebo osteofytů.
Korekční osteotomie
Korekční osteotomie je doporučována mladým pacientům s příznivou prognózou, pacientům s dobrou kvalitou kostní tkáně a menší osovou deformitou kolenního kloubu. Touto metodou dojde k obnovení osy končetiny, tím se zlepší zatížení kolenního kloubu a sníží subjektivních obtíží pacienta.
TEP (totální endoprotéza)
Totální endoprotéza, též artroplastika nebo také aloplastika je označením pro náhradu artrotických částí kloubu. Při tomto typu operace dochází k nahrazení poškozené dolní část stehenní kosti a horní část bércové kosti chirurgickým materiálem, který má zajistit obnovení osy končetiny.
Autor: Mgr. Barbora Bednarzová
Pozn.: Tento článek má pouze informativní charakter a neměl by nahrazovat odborné vyšetření doktorem či fyzioterapeutem. Text je formulován tak, aby byl srozumitelný i pro nelékařskou komunitu, proto jsou některé termíny popsány jednodušeji. Pokud se u Vás vyskytnou výše uvedené příznaky, kontaktujte svého doktora/fyzioterapeuta.
Zdroj
HOŘČIČKA, V. Osteoartroza. Interní medicína pro praxi. 2004, 5, 238-243. ISSN 1212-7299.
MIKULA, J. Rehabilitační problematika kolenních náhrad: Hlavní téma: Endoprotetika kolene. Zdravotnické noviny. 2003, 52(23), 8-17. ISSN 1805-2355
PAVELKA, K.. Doporučení České revmatologické společnosti pro léčbu osteoartrózy kolenních a kyčelních a ručních kloubů. Czech Rheumatology/Česká Revmatologie. 2012, 20(3), 138-157
DHANAKOTTI, S., SAMUEL, R. K., THAKAR, M., DOSHI, S., VADSOLA, K. Effects of Additional Kinesiotaping Over the Conventional Physiotherapy Exercise on Pain, Quadriceps Strength and Knee Functional Disability in Knee Osteoarthritis Participants: A Randomized Controlled Study. International Journal of Health Sciences and Research. 2016, 6(1), 221-229. ISSN 2249-9571.
.People photo created by jcomp – www.freepik.com
Artróza: příznaky, léčba (osteoartróza)
Osteoartróza je nečastější onemocnění pohybového
aparátu, které se objevuje asi u 12% dospělé populace. Dokáže,
velice výrazně, zhoršit kvalitu života a často vede až
k invaliditě. Toto onemocnění se vyskytuje hlavně
u lidí, v pokročilém věku. U osob starších 65 let se při rentgenovém
vyšetření, asi v 60%, najdou osteoartrické změny.
Je diagnostikována u žen i mužů. Rozdíly v četnosti výskytu,
s ohledem na pohlaví, se liší pouze lokalizací onemocnění.
Je to totiž
degenerativní, nezánětlivé onemocnění, které může
postihovat v podstatě, jakékoliv klouby v těle.
Nejvíce se ale objevuje na
velkých nosných kloubech (kolení, kyčelní), na
drobnějších kloubech ruky nebo na meziobratlových
ploténkách páteře.
V České republice, je v poslední době, zaznamenáván vysoký nárůst
případů této nemoci. Osteoartróza postupně vede ke ztrátě
kloubní chrupavky a současně i k nárůstu kostní tkáně
v okolí kloubu. Z kostní tkáně vznikají výrůstky,
které způsobují bolest.
Příčiny artrózy
Přesné příčiny, proč osteoartróza vzniká, nejsou dosud zcela známy.
V předchozích letech se za důvod považoval pokročilý věk a opotřebení
kloubní chrupavky, což je dnes vnímáno pouze za jednu z mnoha možných
příčin. Obecně lze tedy říci, že toto onemocnění může být způsobeno
více příčinami.
Osteoartrózu lze, podle jejího vzniku, rozlišit na primární a
sekundární. U primární osteoartrózy není její
bezprostřední příčina úplně známa. Někdy se v její souvislosti
hovoří o dědičných faktorech, neúměrném a
jednostranném zatěžování kloubů nebo
obezitě.
Důvody, proč vzniká sekundární osteoartróza,
jsou již známější. Jedná se především o různé
úrazy a vývojové vady kloubu. Dále pak
některá metabolická onemocnění (např.
: chondrokalcinóza), endokrinní
choroby (např.: cukrovka, akromegalie), zánětlivá onemocnění kloubu a
krvácení do kloubu.
Důležitou roli zde hrají i různé mechanické
faktory, jako je nestejná délka končetin, hypermobilita, nebo změny osového
postavení kostí.
Při této chorobě, probíhající dlouhá léta, dochází k postupnému
poškozování chrupavky, která kryje povrch kloubu. Chrupavka
ztrácí svou pružnost, pevnost, ztenčuje se a vznikají v ní trhliny, její
povrch již není hladký a při pohybu tak vzniká větší tření. Někdy
dojde až k úplnému zániku chrupavky.
Na kostech postiženého kloubu se vytváří výrůstky,
které dráždí nervové pleteně a způsobují bolest.
Časem se kloub může stát až zcela nepohyblivým. Jedná
se sice o nezánětlivé onemocnění, ale v jeho průběhu se objevuje stav,
připomínající zánět. Jedná se o tzv.: aktivovanou artrózu.
Příznaky a projevy artrózy
Projevy osteoartrózy jsou různé a závisí na stadiu onemocnění a jeho
lokalizaci. Dle nálezu na rentgenovém vyšetření rozeznáváme čtyři
stadia osteoartrózy.
- V prvním dochází, k tvorbě malých,
počínajících, kostěných výrůstků (osteofytů). - V druhém stadiu jsou kostěné výrůstky již
zřetelnější. - Třetí stadium je charakterizováno, jako
zúžení kloubní štěrbiny, výrazné přiblížení konců
kostí a tvorba mnohočetných osteofytů. - Ve čtvrtém stadiu je kloubní štěrbina již
nepatrná nebo zcela zaniklá, mohou vznikat
deformace konců kostí a jejich nesprávné postavení.
Obecně lze říci, že čím pokročilejší je stadium, tím horší je
bolest a větší omezení pohybu nemocného. Závažným projevem, který
předpovídá i nepříznivou prognózu do budoucna, představuje klidová,
noční bolest.
Jak bylo popsáno již dříve, nemoc postihuje různé klouby v lidském
těle. Zde uvedeme alespoň ty nejčastější. Pokud jsou zasaženy
kolení klouby, jedná se o gonartrózu.
Většinou postihuje obě kolena zároveň a častěji ženy, ve vyšším
věku. Zde je typickým příznakem bolest při námaze,
zvláště při chůzi po schodech, nebo v obtížném terénu.
Bolest mívá tzv.: startovací charakter, což znamená,
že se objevuje ráno, nebo po dlouhém sezení, kdy klouby ještě nejsou
„rozhýbány“. Po delším pohybu bolest mizí, ale opět může vzniknout
při větší námaze kloubů.
V pokročilejším stadiu je bolest silnější a nemocný
ji pociťuje i v klidu. Následně dochází k omezení
pohyblivosti v kolením kloubu, nemocný kulhá a chůze mu
způsobuje velké obtíže.
Kloub bývá oteklý, zarudlý a mohou se vyskytovat i deformity, např.:
v podobě varózních kolen (nohy do O).
Dalšími častými místy, kde se tato nemoc vyskytuje, jsou
kyčelní klouby. V tomto případě pak hovoříme
o koxartróze.
Zde je bolest lokalizována v oblasti
třísla, někdy vystřeluje po zevní straně stehna do kolene, jindy vyzařuje
pouze do třísla nebo i křížové kosti. Bolest se objevuje opět jako
startovací.
Rozvíjí-li se choroba dále, vzniká při chůzi a následně ji
nemocný pociťuje i v klidu.
V pokročilejších stádiích dělá pacientovi problém např.: vstát
z vany nebo obléci si ponožky. Někdy se postižená končetina může
i o trochu zkrátit.
Jestliže nemoc zasáhne malé, okrajové klouby na ruce
(risartróza), pak se projevy mírně liší. Občas, bývá
ranní ztuhlost kloubů.
Může se vytvořit i nebolestivý
otok, z něhož později vznikne tuhý uzel. Střídá se období klidu, kdy je
nemocný bez obtíží, s obdobím aktivity nemoci.
Pacient může mít pocit
mravenčení v rukou, mívá zhoršenou motoriku a postižena
bývá i citlivost rukou.
Zde se někdy vyskytuje i tzv. erozivní artróza, jejíž
průběh je rychlejší, dramatičtější, jsou zde přítomny známky zánětu
a vznikají deformace drobných kloubů na rukou. Tento typ se nejčastěji
vyskytuje u žen středního věku a často se zaměňuje
s jiným onemocněním- revmatoidní artritidou.
Pod pojmem aktivovaná artróza se rozumí náhlé a
výrazné zhoršení potíží. Postižený kloub je oteklý a
prakticky nepohyblivý, kůže v jeho okolí je napjatá a teplá.
Rizikové faktory artrózy
Mezi rizikové faktory vzniku této nemoci se řadí vyšší
věk, nadměrná námaha, neúměrné
zatěžování kloubů, či nestejná délka
končetin.
Dále pak i obezita, některá metabolická
onemocnění, endokrinní choroby, zánětlivá
onemocnění kloubu nebo krvácení do kloubu.
Léčba artrózy
Pro léčbu je nejprve důležité řádné vyšetření
lékařem. Lékař se bude zajímat o to, jaké obtíže pacienta trápí, jak
dlouho je pociťuje a jestli se objevují pouze v určitou denní dobu, po
námaze, dlouhé nečinnosti, nebo zdali jsou přítomny stále.
Lékař také odebere krev na krevní testy. Mezi vyšetření, která je
možné provést při podezření na osteoartrózu, patří
rentgen, magnetická rezonance, sonografie a scintigrafie.
Po správné diagnostice následuje komplexně zaměřená léčba, která
spočívá v maximalizaci pohybového rozsahu, minimalizaci bolesti a omezení
zhoršování stavu. Léčba bude probíhat i několik let a je tedy nutné,
aby pacient dlouhodobě spolupracoval.
Terapie se většinou zahajuje pohybovou a fyzikální
léčbou. Probíhá pod vedením fyzioterapeuta, či rehabilitačního
pracovníka. Ten doporučí cviky k posílení potřebného svalstva, které
ale nadměrně nezatěžují postižený kloub.
Nemocnému bude doporučena magnetoterapie,
elektroterapie či hydroterapie. Často se
doporučuje i akupunktura a léčba
ultrazvukem, která slouží především ke snížení
bolestí.
Dalším nefarmakologickým postupem, u lidí s nadváhou, je snížení
jejich hmotnosti.
Pacient je informován o možnosti využívání protetických
pomůcek (úprava obuvi, vložky do bot, hole, ortézy) a jsou mu
vysvětlena některá režimová omezení, jako je např.: ukončení či
výrazné omezení některých nevhodných sportů.
Následně nastupuje farmakologická léčba. Podávají se
léky, ze skupiny analgetik, které tlumí bolest a to ve
formě tablet, ale i lokálně působících mastí.
Dále pak, vhodně zvolená, nesteroidní antirevmatika,
jež se ale kvůli nežádoucím účinkům musí často střídat. Tyto léky
mají analgetický a částečně i protizánětlivý účinek. Nasazují se
i dlouhodobě působící medikamenty, ze skupiny
chondroprotektiv, které podporují regeneraci chrupavčité
tkáně a tvorbu kolagenu.
Jestliže nestačí farmakologická a pohybová léčba, přistupuje se
k chirurgickým zákrokům. Prvním z nich může být
i endoskopicky prováděný „výplach“ kloubu, kterým se
odstraní drobná drť, z oddroleného kloubu. Tento postup se aplikuje
zvláště u gonartrózy.
Dále se mohou chirurgicky obrušovat nerovnosti na kloubu. U pokročilých
stavů, kdy není jiná možnost, se provede totální náhrada
postiženého kloubu.
Jak si mohu pomoci sám
Především je důležité spolupracovat s lékařem a dodržovat jeho
pokyny. Pokud máte vyšší tělesnou hmotnost, je vhodné ji snížit.
Doporučuje se přiměřená tělesná aktivita. Vhodné jsou
sporty, kdy nedochází k nadměrnému zatěžování kloubů, jako je
například plavání nebo jízda na kole.
Při aktivované osteoartróze pomáhá, kromě užívání či aplikace
analgetik i priznicův obklad (mokrý ručník, igelit, suchý
ručník), který si přiložíte na postižený kloub. Do odeznění tohoto
stavu je vhodné vynechat jakékoliv cvičení.
Jestliže trpíte tímto onemocněním, je nevhodné nechávat klouby
prochladnout, udržujte je proto vždy v teple.
Z bylinných produktů jsou vhodné například kostivalové
masti.
Komplikace artrózy
Při nesprávně provedeném chirurgickém zákroku, může vzniknout
septická artritida. Kloub je silně oteklý, horký a
zarudlý. Mezi celkové příznaky pak patří horečka, zimnice, třes,
nevolnost apod.…
Diskuse
- Artroza
kloubů na ruce - Artróza
a vyrůstky na páteři
Další názvy: osteoartróza, artrosis, gonartróza, koxartróza, risartróza, osteoartrosa, osteoarthrosa, degenerativní osteoartróza, osteoartrosis