Znáte to, když se vrátíte po hlasitém koncertě večer domů a při usínání vám ještě hučí v uších? Obvykle se sluch vrátí do normálního stavu už během spánku a ráno je vše v pohodě. Ale co když se něco v uchu “porouchá” a hučení nezmizí?
Nemusí se to stát jenom po koncertě, naše uši jsou vystavovány náporu téměř nepřetržitě, aniž bychom si to uvědomovali. Na ulici, v obchodech, v restauraci, v práci, všude, kam vstoupíme, se mísí nepřeberné množství zvuků a hluků. Všelijaké spotřebiče, dopravní prostředky, reprodukovaná hudba, různé pípání, cvakání, mluvení…
Jsme obklopováni zvukovým gulášem – hlukem – na každém kroku
Uf! Pořád, pořád, pořád něco vydává nějaký zvuk. A to i v klidu domova. Zrovna teď, když píšu tenhle článek, už sice všichni spí, ale přesto slyším hned několik zvuků najednou: tikání hodin, hučení počítače, klapání mých prstů do klávesnice a drnčení topení. Schválně se zaposlouchejte sami – co právě teď slyšíte?
Všechny tyhle zvuky sice skoro nevnímáme, přicházejí k nám samovolně, uši jsou jimi ale stále zaměstnané. A to má veliký vliv na naši nervovou soustavu. Pokud je člověk dlouho vystaven nepřiměřenému hluku, může být podrážděný, nesoustředěný nebo trpět bolestmi hlavy.
Někdy se stane, že toho mají uši plné zuby a začnou stávkovat.
Hučet, pískat, šumět nebo úplně vypnou. Nechtějí čelit dál tomu vnějšímu nátlaku a nějakým způsobem nám dají znamení, že už je toho na ně moc.
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že to není žádná sranda. Stalo se mi to dvakrát, jednou krátce a podruhé to trvalo tři dny. Jsem šťastná, že se mi poté vrátil sluch do původního stavu, ale někdy jsou změny bohužel nenapravitelné.
Pokud tedy cítíte jakoukoli změnu na sluchu, nepodceňujte ji a pozorujte, čím to mohlo být způsobeno a co byste mohli na svém způsobu života změnit
Moje první taková zkušenost je čtyři roky stará. Museli jsme tehdy s čerstvě narozenou dcerkou na preventivní prohlídku k ortopedovi. Doktor provedl retgen a trochu znepokojeně se na mě obrátil, začal mi cosi povídat o nevyvinutých kyčlích. Nečekala jsem, že něco bude v nepořádku, takže jsem se výsledku docela lekla.
Byla jsem ale silně nevyspalá a poslední věc, kterou jsem v tu chvíli chtěla slyšet, byl zdlouhavý postup léčby. Tak mi prostě uši na chvilku vypnuly. Jen jsem v tichosti hlesla na svého muže: “Prosímtě poslouchej ho, já neslyším ani slovo.” Trvalo to asi dvě minuty a jen co jsme vyšli ven z ordinace, sluch se mi zase vrátil.
Nechtěla jsem slyšet něco, čeho jsem se bála, a tak se moje tělo bránilo tím, že přestalo poslouchat vnější zvuky
Tehdy měla na můj sluch vliv psychika. Když je člověk v celkové nepohodě, chybí mu spánek nebo je vystaven stresové situaci, tělo na to reaguje a brání se
Druhý zážitek je vlastně týden čerstvý. Ráno jsem se probudila a v pravé půlce hlavy jsem měla hodně divný pocit. Doma bylo po ránu sice ještě ticho, ale v hlavě to dost hlučelo.
Slyšela jsem nepřetržitě a nahlas hluboký bzučivý tón, který zněl podobně jako starý rozbitý mrazák. Když se vzápětí probudily děti a začly po mě radostně skákat a volat “mami už je ráno”, já jejich radost nesdílela.
Měla jsem pocit, jako by mi někdo přiklopil ucho hrncem a dal do něj zesilovač.
Každé slovo, každý krok, zakašlání nebo otevření dveří jsem vnímala bolestivě a já chtěla jen jediné – mít kolem sebe ticho
Nejdřív jsem netušila, proč se mi něco takového stalo. Doufala jsem, že to je jen taková “ranní nevolnost” a že to brzy přejde. Děti šly do školky a já odešla učit. Venku byla hladina hluku hodně vysoká.
Nejhlasitější byly dopravní prostředky, to byl nápor na uši opravdu silný. Cítila jsem se hodně nejistá, měla jsem zkreslenou orientaci v prostoru. Navíc jsem slyšela svůj hlas o hodně silněji a tak jsem raději moc nemluvila.
Jenže cožpak lze učit bez mluvení? Po pár hodinách jsem vše odřekla a šla zas domů.
Doma jsem vyhlásila stav nouze a ticha a děti naštěstí rychle pochopily, že třískat do pánviček se dneska nehodí a veškeré hádky ať si vyřídí v mé nepřítomnosti. Ale i tak jsem stále marně hledala tiché útočiště.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že nedávám svému sluchu odpočinout ani na vteřinku. I když zrovna nehraju na housle, nezpívám nebo neučím, tak pořád poslouchám, kde se co šustne. I s dětmi doma jsou uši v zaměstnání, pořád hrajeme nějaké sluchové a hudební hry, děti jsou upovídané, vysmáté, brečí, ječí, buší s hračkami, no co vám budu povídat, nápor na uši jak blázen.
A můj sluch mi dal jasné znamení – potřebuje si dát dovolenou
Tak mi nezbylo nic jiného, než zajít do lékárny a koupit si špunty do uší.
Já jsem teda od dětství absolutní odpůrce špuntů, nikdy jsem nesnesla v uších ani sluchátka, takové ty pecky.
Ale naštěstí už se vyrábějí i sofistikované filtry do uší, které jsou tenké a měkoučké a do ucha hodně příjemné.
Mají v sobě tenkou dírku, takže nechávají prostoupit jenom určité frekvence zvuku, aby člověk aspoň něco slyšel a nepřipadal si jako úplný mimoň. Dokonce se prodávají i se slušivým obalem, který se dá zavěsit ke klíčům.
Konečně přišla úleva a já se mohla pohroužit do ticha
Cítila jsem se najednou bezpečně, vyrovnaně, klidně. Okolí na mě mohlo řvát, ale já se stoickým klidem jen tiše přihlížela. Děti brzy pochopily, že se mnou dnes není řeč a přestaly na mě naléhat.
Možná se jich taky dotklo, když jsem jim řekla, že mě bolí ouška a potřebuju klid. Špunty jsem nevyndala ani při uspávání a druhý den jsem s nimi chodila hned od rána.
Odřekla jsem celý den učení, poctivě ležela v posteli a odšpuntovala se až následující dopoledne.
K mému potěšení jsem opět slyšela naprosto normálně a uši byly jako znovuzrozené. Sice s nimi musím ještě zacházet opatrně, jsou křehké jako to novorozeně, ale snažím se je šetřit a vyhýbám se hlučnému prostředí.
Tenhle nepříjemný zážitek mi opět připomněl, že člověk potřebuje ke spokojenému životu věci udržovat v rovnováze
Stejně jako každý den přichází po noci, světlo vychází z tmy, výdech z nádechu, tak i každý zvuk vychází z ticha. Dopřejme proto svým uším více ticha i v dnešním hlučném světě.
Nejpřirozenější odpočinek pro naše uši je pobyt v přírodě. Tak hurá na procházku! ^^
CO JE HLUK A JAK POŠKOZUJE SLUCH
Hluk se obvykle definuje jako nechtěný zvuk, škodlivý svojí intenzitou. Intenzita hluku se vyjadřuje v decibelech (dB).
Hluk může způsobit řadu zdravotních problémů:
- zhoršení sluchu až hluchotu
- tinnitus
- stres
- zvýšený krevní tlak
- bolesti hlavy
- tělesné vyčerpání
- potíže se soustředěním
- žaludeční a trávicí obtíže
- problémy s krevním oběhem
- poruchy spánku
Sluch je velmi citlivý a lehce zranitelný smysl. Nadměrný hluk může dočasně přerušit nervové spoje mezi vláskovými buňkami ve vnitřním uchu a sluchovým nervem a tím způsobit poruchu sluchu.
Tento jev se nazývá „dočasný posun prahu slyšení“ a jakmile expozice hluku skončí, pomalu se vytratí. Regenerace sluchu pak může trvat několik hodin až několik dní.
Bylo přitom zjištěno, že posun prahu slyšení začíná už na hladinách hluku překračujících 80 dB!
Jakmile tedy pociťujete po nějaké hlučné události nebo činnosti zvýšení prahu slyšení, berte to jako první signál únavy Vašeho sluchového ústrojí hlukem.
V důsledku působení dlouhotrvajícího, opakovaného nebo velmi intenzivního hluku může dojít ke zničení vláskových buněk a trvalému posunu sluchového prahu. Poškozené vláskové buňky nemají schopnost regenerace a nikdy znova nedorostou.
Proto jejich odumření znamená trvalé poškození sluchu, neboť je narušen přenos zvuku z vnitřního ucha na sluchový nerv a dále do mozku. Taková sluchová vada (mající příčinu ve vnitřním uchu) se označuje jako percepční porucha a postihuje hlavně slyšení v oblasti vysokých frekvencí.
Projevuje se špatnou srozumitelností některých hlásek a tím i zhoršeným porozuměním řeči.
Úplná hluchota, k níž dochází při zmizení jak vnitřních, tak vnějších vláskových buněk, rovněž způsobuje degeneraci nervových vláken.
Na mikrofotografii vlevo vidíte zdravé vláskové buňky, vpravo jsou vláskové buňky poškozené hlukem:
Obrázek je ze serveru http://emusician.com. Podívejte se na fascinující fotografie vláskových buněk (hledejte výraz „hair cells“) na serveru www.sciencephoto.com a pochopíte, proč je náš sluch tak zranitelný… Přečtěte si také zajímavý rozhovor na téma sluch a jeho poškození, který vedl redaktor avmania.zive.cz Jirka Rokoský s MUDr. Jakubem Dršatou, Ph.D.
Hluk může vyvolat také „zvonění v uších“, poruchu sluchu odborně zvanou tinnitus nebo ušní šelesty. Lidé trpící „zvoněním v uších“ slyší různé – ve skutečnosti neexistující – zvuky jako zvonění, hučení, pulsování nebo pískání. Tato sluchová vada může být pro člověka, který jí trpí, psychicky velmi těžko snesitelná.
Ušními šelesty je postižena řada profesionálních hudebníků, ale jsou známy i případy, kdy tinnitus vyvolala jediná návštěva rockového koncertu. Z českých muzikantů mají tinnitus např. Michal Pavlíček nebo Jan P. Muchow, ve světě jsou to např. Barbra Streisand, Pete Townshend, Phil Collins či Bono Vox.
Zajímavé články a rozhovory o tinnitu (ale nejen o něm) najdete na stránkách časopisu sluchově postižených Gong.
Uši si na hluk nemohou „zvyknout“. Tento typický argument mnoha fanoušků hlasité hudby je naprostý nesmysl. Hlasitá hudba může poškodit sluch každého člověka a sluch si nelze proti tomuto poškození „otužovat“ např. častějším poslechem hlasité hudby. Citlivost a zranitelnost sluchu každého člověka je individuální, ale nikdo neví dopředu, jak citlivý je jeho sluch, dokud si jej nepoškodí.
Záludnost poškození sluchu hlukem spočívá v tom, že je obvykle nebolestivé a postupné. Proto si mnohdy člověk vůbec neuvědomí, že ztrácí sluch. A když si konečně všimnete, že se něco děje (hůře slyšíte, jste přecitlivělí na hluk, zvoní Vám v uších), je už příliš pozdě, protože hlukem způsobené poškození sluchu je nevratné, jelikož vláskové buňky ve vnitřním uchu se neumí zregenerovat.
- Takže pokud máte dojem, že jste na hluk zvyklí a Vaše uši jsou „otužilé“, pravděpodobné vysvětlení je takové, že zřejmě už máte do určité míry poškozený sluch.
- Sluchadla pro nedoslýchavé Vám sluch nevrátí, pouze Vám umožní využít jeho zbytky.
- Kdy začíná být hluk pro sluch nebezpečný se dozvíte zde.
Aktualizováno 19. 3. 2016.
Tinnitus: hučení a pískání v uších
3.3.2017
Pískání v uších, šelesty, zvonění, hučení, šumění, syčení nebo dokonce jekot. Tinnitus je neustupující zvuk v hlavě bez reálného vnějšího zdroje. Zažil ho každý, ovšem část z nás těmito zvuky trpí dlouhodobě a chronicky.
Po hlučném koncertu, po dlouhé jízdě autem nebo v letadle – hučení a pískání v zalehlých uších jsme slyšeli krátkodobě snad všichni. Zažíváte-li tyto nepříjemné zvuky dlouhodobě již několik týdnů, možná se u vás rozvinul tinnitus.
Co je to tinnitus?
Tinnitus je dlouhodobý zvuk, který přichází zevnitř naší hlavy – z jednoho či obou uší. Může znít nepřetržitě, kolísat, nebo pulzovat. Někteří lidé popisují pískání v uších třeba jako zvuk ztišené televize nebo drnčení staré ledničky.
Spouštěčem tinnitu bývá silné akustické trauma (výstřel ze zbraně), pobyt v extrémně hlučném prostředí (koncert), nemoc či zánět středouší. Tinnitus také často přichází ruku v ruce se zhoršení sluchu, hlavně ve vyšším věku.
Tinnitus dělíme na akutní (trvá maximálně pár měsíců a sám vymizí) a chronický (nad 6 měsíců).
Léčba tinnitu
Trápí-li vás hučení a šelesty v uších, vaše první kroky by měly vést k ušnímu specialistovi na ORL. Provede nezbytná vyšetření, aby vyloučil fyzické příčiny tinnitu. Podle toho doporučí další postup – například prokrvujícími doplňky stravy, fyzioterapii či další speciální léčbu.
Někteří lidé si na tinnitus rychle zvyknou, jiné obtěžuje i přes den a hlavně před usnutím, když okolní svět utichne, nedokáží se přestat na pisklavý zvuk soustředit. U silných tinnitářů se může rozvinout těžká nespavost, úzkosti a deprese. V tomto případě co nejdříve vyhledejte psychologa nebo psychoterapeuta.
Stopněte tinnitus dřív, než začne
Často si neuvědomujeme, jak je svět kolem nás hlučný. Vystavujete-li se v práci dlouhodobě nadměrnému hluku, obrážíte rockové koncerty anebo hodně cestujete, nezapomínejte uši chránit.
Jak se tinnitu vyhnout? Nejlepší cestou jsou špunty do uší pro různé příležitosti (na koncert, na motorku, na spaní) a na hlučnou práci v továrně či s motorovkou poctivé mušlové chrániče sluchu.
Nevíte, jaké špunty do uší vybrat? Přečtěte si podrobného průvodce Jak vybrat špunty do uší proti hluku.
5 tipů pro tinnitáře
- Tinnitus se dá zvládnout! Zvyknete si na něj, jakmile zvuku přestane váš mozek přikládat důležitost. Nebojujte s ním, přijměte ho. Zkuste nevnímat pískání v uších jako vetřelce, ale jako znamení, že se můžeme zkusit lépe starat o své tělo, zklidnit se a zpomalit.
- Vyhýbejte se stresu, nadměrné spotřebě kofeinu a nezdravé stravě.
- Doplňte do jídelníčku hořčík a vitamín B. Vyzkoušet můžete i doplňky stravy s gingko bilobou.
- Při usínání zkuste poslouchat jako podkres bílý či růžový šum, zvuky moře, deště či pralesa – třeba z aplikace na telefonu či speciálního generátoru zvuků.
- Svůj sluch dále pečlivě chraňte – vhodnými špunty proti hluku.
Vyzkoušet můžete i speciální tišící špunty pro běžnou práci. Ty netlumí hluk jako běžné špunty, pouze ho redukují a nepouští do ucha drsnější frekvence, které vyvolávají stres.
Ušní šelest
Tinnitus je zvukový vjem bez přítomnosti vyvolávajícího podnětu. Typickými zvukovými projevy ušního šelestu jsou zvonění, klepání, pískání, šumění, hučení, bzučení, syčení, bušení, skřípání aj.
Více než polovina šelestem postižených lidí se necítí být podstatnou měrou omezována, ale u některých může dojít k vývoji vážných psychických i fyzických příznaků a potíží.
V těžkých případech může vést ušní šelest k pracovní neschopnosti nebo dokonce k invaliditě.
Na vzniku ušního šelestu se podílejí vnitřní i vnější vláskové buňky v hlemýždi (cochlea) ve vnitřním uchu. Je-li poškozeno větší množství těchto buněk, nemůže být dobře dosaženo přeměny zvukových vln na nervové impulsy a spontánně dochází k chybným reakcím. Sluchový nerv tyto reakce dále zpracovává jako kdyby byl impuls vyvolán zvukovou vlnou.
V mozku je potom signalizován dojem zvukového jevu: tak kvůli chybnému přenosu vzniká subjektivní vjem šumu. Nejčastější příčinou ušního šelestu bývá krátkodobé, silné přepětí sluchu, kupříkladu při poslechu walkmana, rockovém koncertu nebo techno party, ale také při střelbě bez tlumiče, z poplašných pistolí, nebo při silvestrovských ohňostrojích atd.
Kromě akutní, velmi hlasité zátěže může vláskové buňky ve vnitřním uchu poškodit také dlouhotrvající vleklý zdroj hluku. V povolání jsou ohroženi – mimo diskžokejů a rockových hudebníků – např. dělníci pracující na silnici nebo obecně dělníci na hlučných pracovištích, kteří zanedbávají opatření chránící sluch. Mezi dělníky se ušní šelest vyskytuje dvakrát častěji než u ostatních povolání.
Druhý soubor příčin zahrnuje určité poruchy a choroby: počínaje ucpaným zvukovodem, přes virové infekce, krvácení a zranění ucha, mozkolebečním zraněním a nádory konče. Nejčastější příčinou bývají organické choroby.
Tyto choroby mohou postihnout přímo sluchový aparát (Meniérova nemoc, stařecká nedoslýchavost, chronický zánět středního ucha) anebo způsobují nedostatečné prokrvování (při vysokém nebo výrazně nízkém krevním tlaku, u chorob krevního oběhu, při arterioskleróze). Vnitřní ucho mohou postihnout také dlouhodobá poškození cév vyskytující se u diabetiků. Předpokladem pro vznik tzv.
cervikogenního ušního šelestu mohou být degenerativní změny nebo chronicky chybné postavení krční páteře. U starších lidí je za ušní šelest často zodpovědná otoskleróza. Jedná se o kostnatění třmínku, který zajišťuje spojení mezi středním a vnitřním uchem. S tím spjaté poruchy sluchu mohou být operativně odstraněny.
Pravděpodobnost, že spolu s nimi zmizí také ušní šelest, se pohybuje kolem 50%. Ve více než polovině případů vychází spouštěcí faktor pro vznik ušního šelestu z mnohaletých individuálních psychických problémů. Předpokládá se, že tvorba adrenalinu zvýšená dlouhotrvajícím stresem vede k omezení nebo úplnému zastavení krevní cirkulace ve vnitřním uchu.
Charakteristické je, že nemálo postižených vypovídá o trvalém stresovém zatížení před vznikem ušního šelestu takto: „Nemohl jsem to už déle poslouchat.“
Lidé trpící ušním šelestem slyší stále, dnem i nocí, bez jediné přestávky, s různou intenzitou, v jednom či v obou uších, někdy však také v celé hlavě zvuky jako zvonění, klepání, pískání, šumění, hučení, bzučení i melodie nebo hlasy. Každý má své vlastní typické zvuky.
Všem společné je však to, že zvuky slyší nikoli ušima – neboť neexistují žádné vnější akustické informace, žádný reálný hluk, žádné zvukové vlny – nýbrž mozkem. Subjektivní ušní šelest proto nemůže být slyšitelný nikým jiným než samotným postiženým, a nelze ho objektivně měřit.
Ve většině případů (odhlížeje od řídkých příčin, např. nádorů) není ušní šelest ani ve svých příčinách ani ve svých následcích životu nebezpečný. Viděno z lékařského hlediska, nepředstavuje ušní šelest ani tak nemoc, nýbrž pouze symptom, který však – není-li léčen – může vést k závažným zdravotním problémům.
Pouze asi u 7% případů dochází po prvním projevu k dalšímu zhoršování ušního šelestu. V přibližně 90% těžkých případů může dojít k dočasné nebo trvalé ztrátě sluchu. Ušní šelest však není s nedoslýchavostí nebo se ztrátou sluchu automaticky spjat.
Pro lidi, jichž se problém netýká, bývá často obtížné stížnosti postiženého pochopit: kdo to ještě sám nezažil, nedokáže si rámus v hlavě, který terorizuje postižené, představit. Přitom jsou právě pacienti s ušním šelestem závislí na klidném společenském kontaktu plném porozumění druhých.
Neboť ušní šelest pro ně už sám o sobě představuje značný stresový faktor – a stres, neklid a strach mohou zase vést k jeho zesílenému vnímání.
Před každým léčením by měla být stanovena pokud možno přesná diagnóza s podrobným popisem příčin. K tomu patří ORL-lékařské vyšetřovací metody a klinické testy.
Už typ hluku může ukázat na jeho příčiny: Šumění, bzučení, hučení nebo zvonění bývají často následky onemocnění středního ucha a s ním propojenými prostory, jako jsou nosní dutiny aj. Syčení nebo pískání poukazují spíše na onemocnění vnitřního ucha. Objevují se po akustických otřesech (např.
po střelbě bez ušních špuntů, po návštěvě diskotéky), ale také při Meniérově nemoci. Zvuky v uchu mohou přivodit také mnohé otravy. Při otravě arzenem (dnes vzácné) lze v uchu slyšet např. syčení nebo pískání.
Ušní šelest synchronní s tepem bývá většinou následkem poruch krevní cirkulace – ne vždy jej však lze ovlivnit prostředky cirkulaci povzbuzujícími. Ušním šelestem bývá také často doprovázen vysoký krevní tlak (arteriální hypertenze). Ušní šelest je nutné odlišit od akustických jevů probíhajících během aury u epilepsie a halucinací.
Jak rozdílné bývají příčiny a formy vjemů u ušního šelestu, tak rozdílná bývají také v jednotlivých případech potřebná terapeutická opatření. Rozhodujícím pro úspěšný průběh léčení je vnitřní pocit pacienta.
Jelikož neexistuje ani medikamentózní ani nemedikamentózní terapie, která by ušní šelest spolehlivě a zcela vyléčila, měl by se pacient pokusit „uzavřít s ušním šelestem mír“, tzn. měl by se naučit brát ho jako součást sebe sama a svého života.
V mnoha případech může být reálným cílem léčby pouze to, aby se nesnesitelný ušní šelest stal snesitelným.
Akutní fáze infuzní terapie: Standardní léčba v akutní fázi. Ambulantně nebo stacionárně jsou prostřednictvím infuze poskytnuty látky, které zlepšují kapalné vlastnosti krve.
Největší úspěch má tato terapie v akutní fázi, pokud možno brzy po stanovení diagnózy na sluchový spád nebo ušní šelest.
Při jejím využití se dosahuje zlepšené krevní cirkulace a zásobování hlemýždě kyslíkem.
Chronický ušní šelest hyperbarická kyslíková terapie: Pacient přes masku vdechuje stoprocentní kyslík. Tak by se mělo zlepšit zásobování vnitřního ucha kyslíkem a povzbudit regenerace smyslových buněk.
Tinitus-retraining-terapie („habituace“, přivykání): Tinitus-retraining-terapie (TRT) je založena na poznatku, že příčinou ušního šelestu není porucha ucha, nýbrž pouhý vjem.
Každé místo má svůj vlastní zvuk, v odborné terminologii „otoakustickou emisi“, která je obvykle „vyfiltrována“ sluchovým centrem v mozku, kde jsou zvukové informace ve formě bioelektrických impulsů zpracovávány. Je-li tato filtrovací funkce sluchového centra ztracena, přichází na řadu ušní šelest.
Nemusí být tedy spraveno ucho, nýbrž musí být přeprogramovány vjemy. Toho je možné dosáhnout odpovídajícím tréninkem. TRT sleduje dva cíle: odstranění emocionálních následků (habituace na reakce) a ukončení vnímání ušního šelestu (habituace na vjemy).
TRT je založena na spolupráci tinitus-retraining týmu sestávajícího z ušního lékaře, odborníka na sluchové přístroje a psychoterapeuta/psychologa, kteří vycházejíce ze tří odborných směrů dohromady s postiženým pracují na přivyknutí situaci (habituaci).
Přitom je sluchové centrum v mozku, v němž probíhají ústřední sluchové procesy, vzhledem k ušnímu hluku znecitlivováno a pozornost odvracována. TRT také nepracuje bezpodmínečně s cílem úplného vyléčení, ušní šelest by měl být spíše přeměněn z rušivého, nebezpečného fantomatického vnímání v bezvýznamnou vedlejší věc.
TRT k tomu využívá krom jiného takzvaný „noiser“, jehož funkce a působení jsou v určitých intervalech kontrolovány speciálně vycvičeným odborníkem na sluchové přístroje. Jedná se o generátor hluku vypadající podobně jako sluchový aparát, který vydává příjemný „růžový šum“, na nějž lze vnímání pomalu ale jistě přivyknout.
Noiser se nosí – i v případě jednostranného ušního šelestu – na obou uších, a to denně po delší časový úsek.
Vedle této „technické stránky“ však patří k TRT také podpora krevní cirkulace ve vnitřním uchu, výuka relaxačních technik, ovládání stresu a intenzivní psychologické konzultace ve skupinových nebo individuálních sezeních (krátkodobá terapie). Zkušenosti s tinitus-retraining-terapií jsou mimořádně kladné. Při profesionálním provedení metody se kvóta úspěšnosti pohybuje okolo 80%. Stejně jako jiné terapie, také TRT působí tím lépe, čím dříve je nasazena. Úspěšná léčba může trvat rok až rok a půl. Během provádění TRT jsou vyloučeny další dvě metody, neboť jsou kontraproduktivní: trénink přemáhání a technika zastírání (maskování), jež obě znemožňují habituaci (přivyknutí).
Kombinovaný trénink odvádění pozornosti a relaxace: Nová rehabilitační metoda se soustřeďuje na prvky relaxačního a odchylujícího tréninku a může být prováděna ambulantně. Klinická zkušenost a vědecké výzkumy ukazují, že emocionální stres, resp. psychické napětí příznaky ušního šelestu zpravidla zhoršují.
Krom toho je známo, že je ušní šelest lépe snesitelný, resp. méně zřetelně vnímaný, když je pozornost postižené osoby zaměstnána jinými věcmi, tzn. když je ona osoba od ušního šelestu odvrácena.
U kombinovaného tréninku odvádění pozornosti a relaxace se novým způsobem spojují klasické postupy relaxace (progresivní svalové uvolnění podle Jacobsona) s tréninkem odvádění pozornosti; vedení tréninku je podepřeno kontrolou přístrojů a ovládáno prostřednictvím počítače.
V rámci tohoto rehabilitačního programu je odvracována pozornost od ušního šelestu tím, že jsou prostřednictvím světelného a tepelného dráždění vyvolávány příjemné smyslové pocity, které se v tu chvíli stávají středem pozornosti.
Výsledek prvního studijního programu univerzity v Trieru: Ambulantním provedením tréninku odvádějícího pozornost a relaxace bylo v velké míře dosaženo zmírnění zatížení sluchu ušním šelestem (podle dotazníku), k němuž bývá jinak zapotřebí daleko zevrubnějšího, několikatýdenního stacionárního relaxačního programu.
Maskování: Přístroj maskující ušní šelest – neplést si s aparátem „noiser“, který je nasazován při TRT – je založen na tom principu, že dokáže jeden zvukový signál jiným zvukovým signálem změnit, zastřít nebo překrýt.
Když je třeba (je-li ušní šelest nesnesitelný), nosí pacient na postiženém uchu „maskéra“ velikosti naslouchadla, individuálně nastaveného na frekvenci jeho ušního šelestu. Tóny maskéra by měly vjemy vnitřního ucha přehlušit a ušní šelest tak říkajíc vypudit.
Jelikož může být hlasitost těchto přístrojů velmi výrazně zvýšena, existuje tu riziko poškození sluchu, resp. zhoršení ušního šelestu.
Kritikové uvádějí, že „přehlušení“ ušního šelestu pomocí maskéra zabraňuje možnosti habituace tak, jak je umožněná s použitím TRT, a proto nedosahuje žádných trvalých výsledků.
Terapie pulsujícími signály (TPS): Nový způsob léčby by měl u chronického ušního šelestu dopomoci ke značnému úbytku ušního hluku až k jeho úplnému zmizení.
Terapie pulsujícími signály, původně vyvinutá pro ošetřování kloubů a již čtyři roky používaná v Německu, je založená na jednoduchém principu: prostřednictvím magnetické cívky jsou na nemocné místo těla přenášeny signály se speciálním, biologickým pochodům v těle podobným vzorkem impulsů a frekvencí.
Pro oblast kloubu to znamená vědecky prokazatelnou novou tvorbu chrupavky a vazivové tkáně. U ušního šelestu zatím není působící mechanismus prozkoumán. Pacient je při TPS pulsujícími signály ozvučen právě jednu hodinu denně, a to dvanáct po sobě jdoucích dní – kromě víkendu. Při tom sedí pacient pohodlně v křesle.
Vedlejší účinky zatím nejsou známy. Ceny pohybující se ve výši od 600 € dnes nejsou hrazeny nemocenskou pojišťovnou. Informace týkající se nové ošetřovací metody lze získat v TPS centru Berlin-Wilmersdorf.
Hudební terapie: Léčba hudbou využívá toho, že je náš mozek schopen filtrovat sluchové dojmy – i jednotlivé tóny. Dovnitř nějakého klasického hudebního kusu, např. Mozartova houslového koncertu, se vsadí rušivý signál stejné výšky, jakou mají i tóny ušního šelestu.
Pacient jej pociťuje nejprve jako nepříjemné rušení, v průběhu tréninku jej však čím dál více „přeslýchá“. duševní hudebně motivovaný trénink: zde jsou sestavovány individuální variabilní zvukové skladby – bez oněch rušivých prvků používaných při hudební terapie.
Cílem je uvolnění pomocí hudby a zesílená sebekontrola pacienta.
Ostatní druhy terapie: U pacientů, kteří se nezávisle na ušním šelestu kvůli potížím s pohybovým aparátem podrobí Brüggerově terapii, se nečekaně objevuje proměna ušního hluku (mění se tónová výška nebo hluk na určitý čas zmizí).
Zatím existují kliniky, které v rámci rehabilitační kúry integrují Brüggerovu metodu do své léčby ušního šelestu (např. Severomořská klinika II v St. Peter-Ording).
Ušní šelest a sluchový spád by se měly dát na základě poruchy cirkulace příznivě ovlivnit – krom infuzní terapie – také prostřednictvím rostlinných látek povzbuzujících prokrvování, jako je např. výtažek z rostliny ginkgo.
S individuálně rozdílným úspěchem je jako podpůrné opatření zaváděna akupunktura, elektroakupunktura, biofeedback, terapie kruhových polí (Feldenkreis-Therapie), hypnoterapie, neuralterapie, homeopatie, pohybová terapie, celková tělesná relaxace, tai chi, meditace, jóga, zvuková terapie nebo metody popsané v Ayurvédě.
Jelikož stresové faktory a duševní poruchy zesilují smyslové vnímání a tím také ušní šelest, přispívají všechny formy terapie, které vedou k tělesně-duševnímu uvolnění, k lepšímu zdolávání sluchových vjemů a obtížných každodenních situací. K tomu je třeba přičíst také psychologickou péči, v případě nutnosti zahrnující i partnera.
Pro zabránění vzniku sluchových poškození a ušního šelestu je třeba vyhýbat se akustickému předráždění a ucho traumatizujícím zážitkům.
- Upřednostňovat ticho a klidnou hudbu.
- Nevystavovat uši příliš často rockovým koncertům, hodiny trvajícímu technu a disku, resp. hlasitému poslechu hudby z walkmana.
- Dodržovat ochranné předpisy na pracovišti nebo při střelbě.
- Nepřibližovat se pokud možno k předem očekávaným náhlým ohlušujícím otřesům, např. k silvestrovským dělobuchům.
Tomu, kdo by chtěl pro profylaxi něco aktivně činit, se nabízí jednoduché a levné řešení: sám si zpívat. Zpěv je považován za příznivý a velmi uvolňující pro náš sluchový systém. Začít by se s ním mělo už v dětském věku.
Mimo zdravý, klidný způsob života nadto neexistuje jiné opatření, které by mohlo riziko ušního šelestu ovlivnit.
Kdo by rád zabránil ušnímu šelestu podmíněnému špatnou krevní cirkulací, musí vyloučit rizikové faktory, jako je kouření.
Způsobuje ušní šelest nedoslýchavost? Ušní šelest nezpůsobuje nedoslýchavost, bývá však často jejím následkem.
Má smysl vyzkoušet a kombinovat pokud možno více nabízených terapií? Od „přeskakování mezi terapiemi“ bývá zrazováno. Které z možností mohou být v jednotlivých případech účelně kombinovány, může rozhodnout pouze odborník. Rehabilitační programy mohou trvat mnoho měsíců nebo až jeden dva roky. Vytrvalé snažení přináší více nežli rychlá změna.
Už velmi dlouho trpím ušním šelestem, mohu proti němu vůbec ještě něco dělat? Projevy ušního šelestu a vyhlídky na jeho zlepšení jsou jen velmi těžko předpovídatelné. Terapie, jakou je např.
retraining, byly však vyvinuty speciálně pro léčení chronického ušního šelestu a každopádně stojí za pokus. Některá ORL pracoviště se na léčbu tinnitu specializují (v Praze např.
ORL klinika fakultní nemocnice na Královských Vinohradech) – požádejte jejich odborníky o konzultaci.
Potřebuji naslouchadla. Ty však zhoršují můj ušní šelest. Co mohu dělat? Vyhledejte zkušeného sluchového odborníka vycvičeného speciálně pro léčení ušního šelestu.
V souvislosti s ušním šelestem jsou stále dokola používány výrazy jako náhlé ohluchnutí, Meniérova nemoc a hyperakuzie, co se za nimi skrývá? K náhlému ohluchnutí může dojít na jednom uchu, vzácně na obou. Často bývá doprovázeno ušním šelestem a závratí.
Závrať obvykle přejde, ušní šelest však často dále trvá i po znovunabytí schopnosti sluchu. Meniérova nemoc se vyznačuje kombinací nevolnosti a závratí, sluchovými šelesty a časem i trvalou poruchou sluchu. Příčiny nejsou známy. Při hyperakuzii se již slabé zvuky, např.
lidské hlasy nebo zvuky prostředí, zdají být mimořádně hlasité a zatěžující. Pacienti s hyperakuzií žijí většinou ve „zvukotěsném“ bytě, už jen cinkot talíře, který pokládají na stůl, je pro ně nesnesitelný. K tomu se může ještě objevit ušní šelest.
Hyperakuzie nesmí být zaměňována za psychotický strach z hluku, fonofobii.
Studentce začalo hučet v uších. Rozhodla se jev prozkoumat
Většina respondentů v průzkumu uvedla, že samotný šelest jejich kvalitu života spíše neovlivňuje, zato hyperakuze, tedy zvýšená citlivost při vnímání zvuků, která je s tinnitem často spojena, ano
Šelest v uších neboli tinnitus je nepříjemný symptom, kterým trpí zhruba patnáct procent dospělé populace a který může být způsoben třeba poslechem příliš hlasité hudby. Jakmile jím jednou začnete trpět, už si pravděpodobně nikdy neužijete chvíle naprostého ticha, hučení v uších se totiž stane součástí vašeho života. Před několika měsíci postihl i studentku Přírodovědecké fakulty MU Mirjanu Stanojevic, která se pak se svými spolužáky rozhodla blíže prozkoumat vliv tinnitu na běžný studentský život.
„Šelest v uších mě začal trápit po jedné noci strávené v hlučném klubu, do té doby jsem vůbec netušila, že něco takového existuje. V prvních dnech jsem to brala dost tragicky a pročítání různých diskuzních fór mi nijak nepřidalo. Člověk při jejich procházení dojde k závěru, že by se asi měl zabít,“ vzpomíná studentka geografie.
Sama začala hned zpočátku nosit špunty do uší a vadil jí každý jen trochu hlasitější zvuk, postupně se to ale zlepšilo, i když špunty nosí při sobě pro jistotu pořád a koncerty nebo hospody už nenavštěvuje vůbec. „Když myslím na něco jiného nebo se něčím zaměstnám, vůbec šelest nevnímám. I přesto mě ale začal čím dál více zajímat a chtěla jsem o jeho důsledcích zjistit více,“ popisuje Mirjana.
V jarním semestru si spolu s několika spolužáky zapsala předmět Quality of Life, vyučovaný v angličtině na Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty MU.
Tam se většinu semestru věnovala teoretickému přístupu ke kvalitě života a jejímu měření, v druhé polovině semestru však přišla její chvíle.
„Každý měl navrhnout jedno téma výzkumu, který bychom v souvislosti s měřením kvality života mohli provést. Já přišla s výzkumem tinnitu a nakonec jsme se na něm všichni shodli,“ říká studentka.
V dotazníkovém šetření se geografům podařilo sesbírat data od 133 studentů různých vysokých škol v Česku a na Slovensku a zjistili zajímavé věci.
Většina respondentů třeba uvedla, že samotný šelest jejich kvalitu života spíše neovlivňuje, zato hyperakuze, tedy zvýšená citlivost při vnímání zvuků, která je s tinnitem často spojena, ano.
I jinak zcela běžné zvuky jsou tak těmto lidem nepříjemné.
„Zjistili jsme také, že se šelest projevuje ve větší míře ráno a večer, u většiny respondentů jde spíše o slabší šelest, který se ale prohlubuje s rostoucí únavou a stresem.
Potvrdil se nám také fakt, že většina lidí vůbec neví, jak k tinnitu přišli.
Někteří jej mají kvůli vystavení nadměrnému hluku nebo jako následek ušní choroby či problémů s páteří, polovina dotazovaných však příčinu nezná,“ popisuje Mirjana.
Tinnitus zatím není možné nijak efektivně léčit, proto s ním většinou lidé musí žít do konce života. Nejtěžší je proto srovnat se s příznaky psychicky a nepropadnout depresím. Lidé, kteří šelestem trpí krátce, mají ještě šanci, že odezní, s přibývající dobou však tato šance výrazně klesá.
„Na výsledky našeho výzkumu bych chtěla dále navázat a třeba se věnovat otázce, jak se projevy liší právě s přibývajícím časem. Také bych ráda vytvořila mapu Brna zachycující příjemná i nepříjemná místa pro lidi trpící tinnitem a z výsledků výzkumu publikovala odborný článek,“ prozrazuje další plány studentka.
Jakmile Mirjanu Stanojevic dokončí magisterské studium geografie, ráda by pokračovala na doktorátu. Do Česka přišla před pěti lety ze Srbska díky spolupráci Jihomoravského kraje s jejím rodným regionem a dnes už mluví plynně česky.