Mononukleóza – příznaky, příčiny, přenos

Infekční mononukleóza je virové onemocnění, který
způsobuje z 90% všudepřítomný EB virus (virus
Epstein-Barrové). Patří mezi velmi časté herpetické viry (stejně
jako opar na rtu, pásový opar či neštovice).

Nejnápadnějším znakem je zvětšení lymfatických uzlin
v oblasti třísel, podpaždí a
krku.

Nemoc je doprovázena velmi silnou únavou. Postihuje
především děti a mladistvé.

Do styku s virem EBV se dostane téměř každý a proto tento virus
v našem organismu běžně vegetuje. Mononukleóza nejčastěji propuká
při stresu, nadměrné zátěži, při snížení imunity či
nervovém vyčerpání.

K nákaze dochází přenosem slin. Proto se této nemoci
lidově říká nemoc z líbání či studentská
nemoc. Rizikovým faktorem je kolování flašky, jídla či cigarety
mezi více lidmi. Méně častěji dochází k nákaze kapénkami při
dýchání a kašli.

Pacient získává doživotní imunitu vůči této nemoci.
Herpetické viry jsou však typické tím, že jsou stále přítomné
v organismu i po prodělání infekce.
Přežívají v klidovém stádiu a v případě oslabení organismu se mohou
znovu aktivovat. Začnou se vylučovat slinami a v tomto okamžiku je jejich
aktivitu možné zachytit.

Inkubační doba nemoci (období od infekce virem do objevení se prvních
příznaků) je 4-6 týdnů.

Nakažlivost je celkem malá i přes název infekční. Asi jen
5 případů ze 100 onemocní po kontaktu s nemocným mononukleózou.

Prevence:
Očkování proti infekční mononukleóze zatím není možné. S virem EBV se
během života setká téměř každý člověk. Je vhodné se vyvarovat
přímému kontaktu s nemocným. Nosičem však může být i každý zdravý
člověk.

Příznaky infekční mononukleózy

Často bývá mononukleóza zaměněna s chřipkou či angínou.
Bakteriální angína bývá velmi často diagnostikována i lékařem a
mononukleóza je odhalena až ve chvíli, kdy nezabírají antibiotika a pacient
je podroben krevním testům.

Skoro vždy se vyskytuje nadměrná únava, která může
být i jediným příznakem infekční mononukleózy. Často ostatním
příznakům předchází. Bývá prvním vodítkem pro rodiče, aby šli
s dítětem k lékaři.

Ve většině případů se zvětší celkově nebo místně
lymfatické uzliny. Nejčastěji zduří uzliny krční, podčelistní,
podpažní a v tříslech. Zvětšení je zjevné a symetrické na obou
stranách těla.

Infekci často doprovází bolest v krku. Mandle mohou být
výrazně zvětšené a způsobovat problémy s polykáním i dýcháním.

Velmi časté bývá zvětšení jater a sleziny. Pacienti
si stěžují na bolest v pravém podžebří.

• Může se vyskytnout i vysoká horečka, která dosahuje
  až 40˚C.
• Ve vzácných případech se objevuje vyrážka ve formě
  flíčků nebo větších skvrnkách.
• Někdy však probíhá zcela bez příznaků a lékař vám infekční
  mononukleózu zjistí z krevních testů i o několik let později.

Vyšetření infekční mononukleózy

Lékař vám při podezření na infekční mononukleózu udělá
krevní a jaterní testy.

V krvi se zvyšuje počet bílých krvinek. Bílé krvinky
jsou netypicky tvarované a někdy mohou připomínat bujení krevních buněk
při leukémii. Ze zmnožení zvláštních bílých krvinek, tzv.
mononuklárů, pochází i samotný název mononukleóza.

Definitivně mononukleózu potvrdí testy na specifické
protilátky. K potvrzení infekce slouží identifikace protilátek
proti viru Epstein-Barrové v krvi. Proti viru se tvoří různé typy
protilátek. Dle jejich momentální hladiny lze rozlišit, v jaké fázi
onemocnění se zrovna pacient nachází. Takto můžeme zjistit infekci
prodělanou před mnoha lety.

Léčba infekční mononukleózy

Především u menších dětí nemoc probíhá často bez příznaků nebo
má lehký průběh. Pacient v tomto případě dochází na infekční
oddělení do nejbližší nemocnice na pravidelné kontroly. K hospitalizaci
dochází při rozsáhlém otoku krku, neklesající vysoké horečce nebo
velkém zánětu jater.

Specifický lék na infekční mononukleózu zatím neexistuje. Vzhledem
k virovému typu onemocnění nejsou podávány antibiotika
(jen k léčbě vedlejších příznaků jako je zánět krku). Ke snížení
horečky se podávají antipyretika.

Důležitým faktorem je tudíž klid a vhodná dieta.

Léčba probíhá kolem 6 měsíců. Nemocný pobývá
první měsíc doma, asi tři měsíce drží dle jaterních výsledků dietu a
po úspěšném vyléčení se příliš fyzicky nenamáhá.

Fyzická námaha by
však měla být stupňována pomalu (3 měsíce je doba, kdy se povoluje
vrcholovým sportovcům návrat k plné tréninkové zátěži po normalizaci
krevních a jaterních testů).

U dětí je třeba na 3 týdny vynechat
školní docházku a na 3 měsíce platí zákaz tělesné výchovy.

Krevní a jaterní testy se většinou normalizují do 3 měsíců. Trvalé
poškození jater se běžně u léčených osob nevyskytuje. Na začátku
nemoci není organismus dostatečně odolný proti infekcím, stačí málo a
chytnete další nákazu.

Proto by se měl člověk vyhnout možnosti nákazy
nebo prochladnutí a neměl se fyzicky zatěžovat.

Při nedodržení
doporučeného léčebného režimu se léčená osoba vystavuje riziku
opětovného propuknutí onemocnění s komplikovanějším průběhem.

Jak si mohu pomoci sám

Nikdy se nelečte sami a při podezření jděte okamžitě k lékaři!!!
Je doporučována lehká dietní strava k dosáhnutí
rychlejší regenerace jaterních buněk. Dříve se nasazovala velmi přísná
dieta, nyní se od ní odstupuje a dává se důraz na zásady zdravého
stravování.

Ideální je vařit jídla na vodě nebo, moc nesolit a
kořenit bylinkami. Převážně ze začátku jsou nevhodná ostrá
kořeněná jídla.

Protože mononukleóza postihuje často játra, je důležité omezit
tučná jídla jako jsou smažená jídla, sladkosti, čokoládu,
uzeniny a kávu.

Důležitý je také příjem tekutin. Vypijte alespoň 2 litry
tekutin denně. Ideální tekutinami jsou ředěné ovocné a
zeleninové šťávy plné vitamínů. Určitě vynechte alkoholické
nápoje alespoň na půl roku, je to obrovská zátěž
pro játra!

Nevhodná jsou také konzervační činidla (kečupy, hořčice, konzervy).
Takže se nemají konzumovat jídla, která obsahují “éčka“.

Z masa si vybíráme bílá masa jako je kuře, králík a
ryby. Pokud občas dostanete chuť na hovězího, určitě se nic nestane, jen
to nesmí být každý den.
Existuje také mnoho speciálních kuchařek zabývajících se jaterními
dietami, ve kterých můžete nalézt inspiraci..

V žádném případě nesportujte! Játra a především
slezina jsou křehké orgány, velmi náchylné k natržení.

Při otoku a bolesti krku je vhodné kloktat teplou vodu
s citronem.

V lékárnách se prodává speciální jaterní čaj
vhodný pro regeneraci jater.
Doporučuje se vitamín C a B-komplex až do úplného
uzdravení pro podporu imunity.

Vhodným doplňkem je i česnek a
echinacea díky svým protivirovým účinkům.
Také smetánka lékařská a ostropestřec mariánský chrání játra.

Komplikace infekční mononukleózy

Obtížné polykání způsobené nateklým krkem. Vhodná
je tekutá strava jako jsou kaše, přesnídávky, pudinky či polévky. Pro
zmírnění potíží kloktejte, případně v lékárně zakupte cucací
pastilky, které vašemu krku uleví.

1. Streptokoková angína často infekční mononukleózu doprovází.
2. Ucpání horních cest dýchacích
3. Zápal plic
4. Zánět srdečního svalu
5. Oslabení imunity
6. Onemocnění jater, hepatitida

Vzácná komplikace je protržení sleziny – Příznakem natržené sleziny
je hlavně bolest v levé horní části břicha, rychlé bušení srdce,
větší krvácivost při poranění než obvykle a namáhavé dýchání.
Nutné přivolat okamžitě první pomoc!

Podobné příznaky jako infekční mononukleóza může mít

• Infekční žloutenka typu B
• Streptokoková angína – velmi častá záměna!
• Rubeola
• Cytomegalová infekce

Diskuse

Další názvy: mononukleóza, infekční zánět uzlin, nemoc z líbání, polibková nemoc, nemoc milenců, dětská nemoc, žlázová angína, studentská nemoc, EB viróza

Mononukleóza (EB viróza) – Mojezdraví.cz

Diagnóza se potvrdí krevními testy. S EB virem se během života setká většina lidí, někdo to nemusí vůbec zaznamenat, u některých lidí se nákaza projeví jen obyčejnou virózou nebo únavou, u některých infekční mononukleózou. Lékaři zatím nedokáží přesně říct, proč se onemocnění projevuje různě, určitou roli hrají zděděné dispozice a obranyschopnost organismu.

Nemoc se přenáší infekčními kapénkami (slinami) – je častější u dětí a mladistvých, proto se ujalo laické označení „nemoc z líbání“. Přenos však může nastat také společným jídlem a pitím, nákazou přes slinami potřísněné hračky či ručníky.              

Příznaky mononukleózy

První infekce virem (tzv. primoinfekce) nemusí být vůbec zaznamenána. Říkáme, že probíhá symtomaticky.

Pokud se ale projeví, může být nejdříve diagnostikována jako běžná angína nebo chřipka, protože mívá podobné počáteční projevy. Jedná se o bolest v krku, zvětšení především krčních a podčelistních mízních uzlin.

K dalším projevům můžou patřit pocit ucpaného nosu nebo horečky. Časté jsou také únava a nechutenství, bolesti hlavy, svalů a kloubů.

Na počátku onemocnění mohou být patrné otoky víček (Bassův příznak), čtvrtina až polovina pacientů má na přechodu tvrdého a měkkého patra drobné skvrnky – petechie (Holzelovo znamení).

Rozvinutá nemoc se často projevuje horečkami 38–39 °C, obtížným polykáním a zduřelými mandlemi. Při infekční mononukleóze může být také bolestivý tlak v pravé podžeberní oblasti, což signalizuje zvětšující se játra, nebo zažloutlé bělmo očí.

Inkubační doba

2–6 týdnů.

Léčba

V případě mírnějšího průběhu nemoci (tedy pokud nejsou v ohrožení játra), nevyžaduje pacient hospitalizaci a vystačí si s domácí péčí a pravidelnými kontrolami. Léčí se příznaky nemoci, zejména zánět krku a horečka.

Vzhledem k horečce a oslabení imunitního systému je nejdůležitější tělo nevyčerpávat a odpočívat. Délka klidového režimu záleží na výsledcích pravidelných testů (krevní obraz a jaterní testy) a kontrol a na zdravotním stavu pacienta.

Dieta

Klidový režim by měl pacient dodržovat po dobu trvání akutních příznaků (bolesti, teplota, únava), mírnější režim (tedy vynechat náročnou fyzickou aktivitu) je vhodný po dobu, dokud se hodnoty jaterních testů nevrátí k normálu. Po tuto dobu se také doporučuje dieta – především žádný alkohol a ani přepálené tuky.

Na snižování horečky jsou nasazena antipyretika. Jinak infekční mononukleózu není potřeba léčit. Pokud se ovšem přidají komplikace – bakteriální superinfekce či zhoršení jaterních funkcí, je potřeba léčbu zahájit, a to buď antibiotiky, či hepatoprotektivy.

Bylinky

Po prodělané mononukleóze je na regeneraci jater vhodný ostropestřec mariánský. Lze ho pít jako čaj nebo jako výtažek z byliny. Podobný účinek mívá i smetanka lékařská.

Vyšetření

K potvrzení, že jde o nemoc – mononukleózu, a k její identifikaci od nemocí, jako jsou angína a chřipka, pomohou krevní testy. Vyšetření krve odhalí nemoc abnormálně zvýšeným počtem některých bílých krvinek, zvláště lymfocytů. Jsou také provedeny jaterní testy, případně test na přítomnost protilátek proti EB viru.

V těhotenství

Onemocnění nezpůsobuje riziko pro plod, může však zvýšit riziko předčasného porodu. Tělo je více vyčerpáváno a při dietě není velký přísun živin, který je v těhotenství potřebný.

Možné komplikace

Kromě dětí a dospívajících může nemoc vypuknout i u dospělého imunosuprimovaného jedince. U dospělých nad 40 let je již promořenost virem takřka stoprocentní, k nákaze pod klinickým obrazem infekční mononukleózy nedochází. Infekce EBV má vztah k tzv. lymfoproliferativním onemocněním neboli leukémiím.

Trvalé následky

Pokud jsou problémy s játry a je předepsána dieta, která není správně dodržována, můžou být játra trvale poškozena. Nemoc sama o sobě nezanechává následky žádné, ale v těle zůstává. Tělo má vytvořeno protilátky, které zajišťují doživotní imunitu. Je tedy vyloučeno opětovné nakažení.

závisí na průběhu infekce

Prevence

Nemoc se dá chytit pouze slinami a dostane se do těla ústy. U malých dětí mohou být nakažlivé například hračky, které děti vkládají do úst. Nemocí se lze nakazit i ze společné skleničky nebo polibkem na ústa.

Napadá orgány/části těla: Virus vniká do buněk sliznice nosohltanu, slinných žláz a lymfatické tkáně mandlí, kde jsou napadány B-lymfocyty, které jsou „přeprogramovány“ a začnou napadat organismus.

Kdy jít k lékaři

Navštívit lékaře je vhodné při prvotních příznacích, že se jedná o mononukleózu, a i v případech, kdy si myslíte, že nemoc vypadá spíše jako angína nebo chřipka.

VIDEO: Bolí vás také v krku? Víme co na to platí!

• VIDEO Videohub

Mononukleóza

Infekční mononukleóza (dříve žlázová horečka) je virová infekce, jejímž nejnápadnějším znakem je zvětšení lymfatických uzlin, především na krku, v podpaží a tříslech.

K dalším příznakům často patří zvýšená teplota, opakované angíny (mandle potažené bílým povlakem), lehké postižení jater, krátkodobá žloutenka, zvětšení sleziny. V extrémních případech může být napadeno i srdce a plíce.

Asi u 15 % případů se objeví zarudnutí kůže na trupu a na vnitřní straně stehen. Výsev se zvolna promění v malé puchýřky neobsahující tekutinu. Antibiotika vyrážku zhoršují.

Vzhledem k tomu, že se jedná o virové onemocnění, nebývají antibiotika u infekční mononukleózy příliš účinná.

Onemocnění je způsobeno herpetickým (oparovým) virem, který se vylučuje do slin – převážně u dětí a mladších ročníků, proto se mu někdy také říká “nemoc z líbání” nebo “studentská nemoc”. To proto, že epidemie často propukají na studentských kolejích, ve školách a vůbec v místech, kde tráví mladí lidé velkou část svého času.

K přenosu z jedné osoby na druhou může dojít i pomocí kapének vydechovaných se vzduchem.

Vzhledem k možnému přenosu nákazy je třeba brát v úvahu, že na sliznicích úst a nosu lidí, kteří onemocnění prodělali, může vir přežívat i několik měsíců po uzdravení, a přenos infekce je tedy i v této době stále možný. Ne každý, kdo s ním přijde do styku, ovšem musí onemocnět.

Míra citlivosti je odvislá od individuální imunity. Skutečnost, zda se jedná o infekční mononukleózu nebo ne, potvrdí nejpřesněji krevní vyšetření. Během nemoci se někdy objevuje silná únava, která však většinou v rámci uzdravení úspěšně odezní.

Mononukleóza není lokální, nýbrž celkové onemocnění. Účinná léčba není známá a většinou se ne zcela přesně orientuje na léčení jednotlivých symptomů (horečku, bolest hlavy, angínu atd.) Potíže proto mohou přetrvávat i řadu měsíců. V případě, že nemocný dodrží určitá pravidla, si však nakonec organizmus vytvoří proti viru odolnost a nemoc úspěšně zvládne.

Příklad úspěšného přírodního postupu:

• I při slabším onemocnění infekční mononukleózou je namístě několikatýdenní klidový režim. U těžších případů je klidový režim (někdy i klid na lůžku) jednou z důležitých podmínek úplného uzdravení.

• Mononukleóza téměř vždy vyvolává nepatrný zánět v játrech. Až do úplného uzdravení je proto nutno:
  • pít dostatečné množství tekutin a jíst jen lehká dietní jídla – jednoznačně vyloučit konzumaci všech druhů alkoholu
  • u žen – zvážit užívání hormonální antikoncepce, která může přispět ke zhoršení zánětu jater a dokonce k propuknutí žloutenky.

Další doporučení:

• K omezení výskytu viru na sliznici úst a nosu (a v zájmu snížení rizika přenosu infekce na další osoby) – propláchnout si nejméně 3x týdně nos a vykloktat ústa šálkem čaje z tymiánu (0,5 čajové lžičky tymiánu přelít čtvrtlitrem vřící vody, přikrýt a po ochlazení na cca 35 stupňů scedit a použít). Vysvětlení: tymián má mimořádně silný dezinfekční a protivirový účinek – prakticky okamžitě sníží množství virů ve slinách a v nosním hlenu.

• V případě, že v průběhu nemoci dojde k zvětšení sleziny (která je dočasně po odeznění zánětu vždy křehčí), doporučuje se vyvarovat se ještě po dobu 3 měsíců po uzdravení tzv. “kontaktních” sportů (fotbalu, hokeje, džuda apod.), které by mohly díky otřesům a nárazům vyvolat její dodatečné vážné poškození.

INFEKČNÍ MONONUKLEÓZA – inkubační doba, příznaky, léčba

Infekční mononukleóza je virové onemocnění, které trápí především děti a dospívající pacienty.

Jeho původcem je nejčastěji virus Epstein-Barrové (EBV) přenášený slinami, kvůli čemuž se mononukleóze říká také nemoc z líbání.

Příznaky této choroby obvykle zahrnují velkou únavu, horečku a zvětšení lymfatických uzlin, ale u pacientů se mohou projevit i závažnější zdravotní komplikace.

Pod názvem infekční mononukleóza se nejčastěji rozumí virové onemocnění vyvolané virem Epstein-Barrové. Jeho příznaky mohou na první pohled připomínat streptokokovou angínu, jelikož zahrnují třeba horečku nebo nepříjemné bolesti v krku, ale mononukleóza na rozdíl od angíny nereaguje na léčbu antibiotiky.

Mezi nejpostiženější skupiny obyvatelstva patří děti, dospívající a mladí dospělí, přičemž nejvyšší výskyt nemoci je evidován u pacientů ve věku 15–24 let.

Ulidí po čtyřicítce je virová mononukleóza naopak velice vzácná.

Zatímco v rozvinutých státech jsou protilátky evidovány zhruba u 50 % dětí kolem pěti let a u 90–95 % dospělých, v rozvojových oblastech dochází k promoření veškeré populace již ve velmi raném věku a infekce se zde téměř nevyskytuje.

Co se týče výskytu infekční mononukleózy na našem území, v České republice se jedná o poměrně časté onemocnění. Lékaři zde každoročně evidují více než dva tisíce nových pacientů. 

Příčiny infekční mononukleózy

V naprosté většině případů (asi 80–90 %) je za rozvoj infekční mononukleózy zodpovědný virus Epstein-Barrové, který se označuje také jako EBV. Ten se podobně jako původce pásového oparu a planých neštovic řadí do skupiny herpetických virů a běžně vegetuje v lidském organismu. Do styku s ním se tedy dostane téměř každý člověk.

Zdrojem nákazy obvykle bývá nemocný člověk či zdravý nosič viru. Jelikož ale latentní forma EBV přežívá v lidském organismu po celý život, přenašečem může být také rekonvalescent.

Stejně jako u ostatních herpetických infekcí tedy může dojít k reaktivaci viru, a to například v důsledku stresu, těhotenství nebo jiných závažných onemocnění.

Reaktivovaná mononukleóza pak často bývá asymptomatická, ale pacient je krátkodobě infekční pro své okolí.

Mnohem menší procento případů poté představuje syndrom infekční mononukleózy, jehož původcem může být například:

• cytomegalovir (CMV),
• HIV,
• HHV-6,
• Toxoplasma gondii,
• vzácné adenoviry.

Infekční mononukleóza: přenos

Virus Epstein-Barrové se nejčastěji přenáší slinami při úzkém kontaktu dvou lidí. Mezi rizikové aktivity tedy patří například sdílení stejné cigarety, pití ze stejné flašky, konzumace společného jídla nebo také líbání. Právě z toho důvodu se infekční mononukleóza lidově označuje také jako nemoc z líbání, polibková nemoc či studentská nemoc.

Po vstupu do lidského organismu EBV infikuje epitel hltanu, odkud vstupuje do B-lymfocytů, jejichž prostřednictvím se virus šíří do jednotlivých orgánů. Zasažené lymfocyty následně začínají produkovat protilátky, čímž aktivují imunitní odpověď zprostředkovanou hlavně cytotoxickými T-lymfocyty a NK-buňkami. Tímto způsobem se jim obvykle podaří infekci úspěšně zlikvidovat.

Prodělaná mononukleóza po sobě sice zanechává dlouhodobou imunitu, ale část infikovaných B-lymfocytů v organismu přeci jen zůstává. Později se mohou znovu stát zdrojem nákazy pro pacientovo okolí, jelikož dochází k vylučování viru jeho slinami. Kromě toho je možný také přenos mononukleózy krevní transfuzí.

Infekční mononukleóza: inkubační doba

Zatímco některé zdroje udávají, že se inkubační doba mononukleózy pohybuje od 4 dnů do 4 týdnů, jinde se můžete dočíst o rozmezí 30–50 dnů (zhruba 4–7 týdnů), přičemž v některých případech může být tento interval kratší.

Zajímavosti z historie

Infekční mononukleózu pod názvem idiopatická lymfadenopatie poprvé roku 1885 popsal moskevský pediatr Filatov a o několik let později nezávisle na něm také lékař Emil Pfeiffer, který toto onemocnění označil za glandulární (žlázovou) horečku. Současný název pochází až z roku 1920, kdy ho poprvé použili doktoři Sprunt a Evans.

Dalším významným krokem byl poté objev protilátek v roce 1932. Teprve o třicet let později, v roce 1964, ale Epstein a Barrová popsali první lidský nádorový virus, jež objevili u pacientů s Burkittovým lymfomem. Manželé Henleovi následně zjistili vztah mezi tímto virem a infekční mononukleózou.

Jaké má infekční mononukleóza příznaky?

Mononukleózu nejčastěji odstartuje nadměrná zátěž organismu, stres, nervové vyčerpání či oslabení obranyschopnosti. Počátek nemoci může být náhlý, ale výjimkou není ani pozvolný nástup, který doprovází celá řada nespecifických příznaků. V prodromálním stádiu, jež ohlašuje příchod onemocnění, se pacienti obvykle potýkají s těmito symptomy:

• Únava,
• horečka,
• bolest v krku,
• bolesti hlavy,
• bolesti břicha,
• bolesti svalů,
• nadměrné pocení,
• nevolnost a nechutenství.

Mezi nejnápadnější příznaky rozvinuté mononukleózy patří zvětšení lymfatických uzlin v oblasti krku, podpaží a třísel, což obvykle doprovází horečka a nepříjemná bolest v krku.

Dále bývá patrné také zvětšení mandlí s oboustrannými bílými a šedavými povlaky, k němuž dochází v rámci spálové (pseudomembranózní) angíny.

To může následně způsobit obstrukci dýchacích cest a nosovou výslovnost.

V prvních dnech po nástupu nemoci se často dostaví otoky víček označované jako Bassův příznak, a 25–60 % nemocných si stěžuje také na přítomnost drobných krevních výronků na patře, kterým se říká Holzelovo znamení.  U některých pacientů pak způsobuje mononukleóza vyrážku či žloutenku, typický je nepříjemný zápach z úst a může se objevit také hepatosplenomegalie neboli zvětšení jater a sleziny.

Infekční mononukleóza u dětí do dvou let věku obvykle probíhá asymptomaticky. Pokud se u malých pacientů dostaví horečka, může dosahovat až 40 °C a většinou trvá 10–14 dní. Toto onemocnění se někdy může manifestovat podobně jako chřipka nebo streptokoková angína, ale většinou ji prozradí společně se vyskytující příznaky mononukleózy, kam kromě horečky patří třeba:

• bolest v krku,
• zvětšení lymfatických uzlin,
• zvětšení mandlí a bělavé čepy,
• otoky víček (Bassův příznak),
• petechie na patře (Holzelovo znamení),
• vyrážka,
• zápach z úst,
• zvětšení jater a sleziny,
• bolest v podžebří,
• žloutenka.

Komplikace mononukleózy

Ačkoliv je fatální průběh infekční mononukleózy velice vzácný, v některých případech se mohou dostavit komplikace, které vyžadují hospitalizaci a speciální léčbu. Nejčastěji se jedná o nadměrné zvětšení krčních uzlin a mandlí, které se navzájem dotýkají a způsobují obstrukci dýchacích cest. 

Pokud jde o hematologické komplikace, sem patří například nižší hladina trombocytů v krvi, aplastická anémie či autoimunitní hemolytická anémie. Akutní průběh infekce mohou komplikovat také kardiální a neurologické obtíže, jako je myokarditida, perikarditida, encefalitida, meningitida, Giullain-Barré syndrom či paréza lícního nervu.

Jednou z nejobávanějších následků mononukleózy je poté ruptura sleziny, která bývá spojena s nepříjemnými bolestmi břicha a příznaky hemoragického šoku. U chlapců může nákaza virem Epstein-Barrové ve vzácných případech vyvolat také Duncanovu nemoc, což je dědičné onemocnění vázané na X-chromozom způsobené mutací genu SH2D1A.

Diagnostika

K odhalení infekční mononukleózy slouží vyšetření krevního obrazu, jaterní testy a sérologické metody. V krevním obrazu pacienta je na první pohled patrný zvýšený počet leukocytů, v diferenciálu převažují lymfocyty a monocyty a neobvyklá není ani mírná trombocytopenie. Hodnoty jaterních testů při mononukleóze bývají u většiny pacientů také abnormální.

Co se týče sérologických vyšetření, lékaři mohou volit z několika metod. Zhruba u 90 % pacientů trpících EBV mononukleózou se tvoří heterofilní protilátky, které je možné prokázat pomocí Paul-Bunnelovy reakce a OCH-Ericsonova testu. K vyšetření specifických protilátek poté slouží metoda ELISA nebo případně polymerázová řetězová reakce (PCR).

Léčba mononukleózy

Pokud se u pacienta prokáže infekční mononukleóza, léčba bývá ve většině případů pouze symptomatická. Nemocní by měli na základě doporučení lékaře dodržovat klidový režim a užívat vitaminy, antipyretika či hepatoprotektiva. Dále je nutné dbát na dostatečný příjem tekutin a v případě nutnosti vyzkoušet obklady na krk či různá kloktadla.

Jak už jsme zmínili výše, antibiotika jsou v případě infekční mononukleózy neúčinná a podání antibiotik aminopenicilinové řady navíc může pacientům způsobit výsev červené vyrážky.

Jestliže se však jedná o tzv.

duální infekci, kdy se ve výtěru z krku objeví streptokoky či jiné mikroby, lékař může pacientovi předepsat antibiotika penicilinové řady, jako jsou makrolidy a cefalosporiny.

U pacientů s výraznými polykacími a dechovými obtížemi se v rámci terapie používají krátkodobě také kortikoidy. Ačkoliv onemocnění většinou do 2–4 týdnů ustoupí, některé projevy mononukleózy mohou přetrvávat i během následujících týdnů a měsíců. Pacienti si s odstupem stěžují třeba na slabost, únavu a nechutenství.

Po prodělané infekční mononukleóze je dobré pacienta ještě půl roku sledovat, a to jak jeho celkový stav, tak i hodnoty krevního obrazu a jaterních testů. První měsíc by měl nemocný strávit doma a ještě po dobu následujících dvou měsíců je nutné omezit tělesnou námahu a sportovní aktivity. Onemocnění zároveň podléhá povinnému hlášení epidemiologickému odboru KHS.

Dieta při mononukleóze

Důležitou součástí při léčbě infekční mononukleózy je jaterní dieta, která šetří trávicí systém. Jídelníček při mononukleóze proto nesmí obsahovat smažená a tučná jídla ani žádný alkohol. Vyhýbat byste se ale měli také ovoci, které obsahuje zrníčka, slupkám, těžko stravitelným oříškům či příliš kořeněným pokrmům.

Vhodné je dbát především na správný výběr tuků a dobrou stravitelnost jednotlivých pokrmů. Jejich příprava by pak ideálně měla probíhat za pomoci dušení nebo vaření v páře, zatímco smažení na přepalovaném tuku si budete muset odpustit. Pozor také na přílišné solení, a pokud si budete chtít udělat maso na pánvi, zkuste to na sucho bez oleje.

Základem diety by pak měly být potraviny bohaté na živiny, minerály a vitamíny. Z toho důvodu lékaři doporučují konzumovat vysoce kvalitní bílkoviny, složité cukry a hodně ovoce i zeleniny. Důležité je dodržovat také pitný režim, kam můžete kromě čisté vody zařadit přírodní ovocné či zeleninové šťávy a bylinné čaje.

Pacienti by měli po mononukleóze dietu dodržovat tak dlouho, než se hodnoty jaterních testů normalizují. Obvykle se udává období šesti měsíců, ale vždy záleží především na doporučení ošetřujícího lékaře. Ten vás také odkáže na místo, kde hledat při mononukleóze recepty, které budou pro vaši dietu vhodné.

Přechozená mononukleóza

Neléčená mononukleóza může pacientům způsobit celou řadu závažných zdravotních komplikací, a proto byste toto onemocnění rozhodně neměli podceňovat.

Zanedbávat byste pak neměli ani klidový režim.

Ačkoliv léčba bývá spíše podpůrná, při přecházení únavy po prodělané mononukleóze totiž může u pacienta dojít k oslabení imunity a někdy se rozvine také chronický únavový syndrom.

Zdroje: internimedicina.cz, pediatriepropraxi.cz, medicinapropraxi.cz, WikiSkripta.eu

Co je infekční mononukleóza?

Infekční mononukleóza je virové onemocnění, se kterým se potýkají především děti, dospívající pacienti a mladí dospělí. Jeho rozmanité příznaky mohou na první pohled připomínat streptokokovou angínu, ale mononukleóza na rozdíl od ní nereaguje na léčbu antibiotiky. V České republice lékaři každoročně evidují zhruba dva tisíce nových případů.

Jaké jsou příčiny mononukleózy?

Za rozvoj mononukleózy je většinou zodpovědný virus Epstein-Barrové (EBV), který se řadí do skupiny herpetických virů a běžně vegetuje v lidském organismu. Zdrojem nákazy pak bývá nemocný člověk nebo zdravý nosič viru, přičemž přenos mononukleózy obvykle probíhá slinami při úzkém kontaktu dvou lidí. Právě proto se mononukleóza označuje také jako nemoc z líbání.

Jaké má mononukleóza příznaky?

Rozvoj mononukleózy bývá obvykle spojený s oslabením obranyschopnosti vlivem stresu či nadměrné zátěže, ale také s nervovým vyčerpáním.

Mezi charakteristické projevy nemoci, které se mohou objevit náhle, ale i pozvolna, se řadí: únava, nevolnost, horečky, bolesti hlavy, břicha a svalů, zvětšení lymfatických uzlin, bolest v krku a zápach z úst, zvětšení mandlí a výsev bělavých čepů, otoky víček, petechie na patře, vyrážka, žloutenka nebo i zvětšení jater a sleziny.

Čím se mononukleóza léčí?

Pokud se u pacienta mononukleóza prokáže, terapie bývá pouze symptomatická. Důležité je dodržovat klidový režim, dbát na dostatečný příjem tekutin a užívat vitamíny.

V případě potřeby je možné podat antipyretika či hepatoprotektiva (v rámci duální infekce také antibiotika) a vyzkoušet obklady nebo kloktadla.

Onemocnění většinou do 2–4 týdnů ustoupí, ale obtíže mohou ještě nějakou dobu přetrvávat.

Jak vypadá dieta při mononukleóze?

Součástí léčby je v případě infekční mononukleózy také jaterní dieta, která šetří trávicí systém pacienta. Základem jídelníčku by měly být potraviny bohaté na živiny, minerály a vitamíny. Veškeré smažené, tučné a příliš kořeněné pokrmy je naopak nutné vynechat, stejně jako alkohol, ovocná jadérka a slupky či těžko stravitelné ořechy.

Infekční mononukleóza: přenos, příznaky a léčba

• Infekční mononukleóza je virové onemocnění v 90 % případů způsobeno virem EB (Epstein-Barrové), který patří do skupiny herpetických virů (podobně jako opar, neštovice nebo pásový opar).
• Infekční mononukleóza v organismu člověka nadále zůstává i po prodělání infekce a při jakémkoliv výrazném oslabení organismu se znovu aktivuje.
• K nákaze dochází přenosem slin, mezi rizikové faktory tedy patří líbání a sdílení nápojů nebo cigarety mezi více lidmi.
• Infekční mononukleóza se projevuje zvětšením lymfatických uzlin v oblasti třísel, podpaží a krku a dále také velmi silnou únavou.
• Mezi další příznaky patří bolest pod pravým žebrem, nateklé mandle, bolest v krku, zvětšení sleziny a jater nebo horečka.
• Tímto onemocněním trpí především děti a mladiství, ohroženou skupinou jsou dále také lidé s oslabenou imunitou.
• Léčba infekční mononukleózy trvá přibližně 6 měsíců a probíhá na několika stupních, pacient musí zůstat doma, nesmí sportovat a lékaři také doporučují dietu s omezením živočišných tuků.

Infekční mononukleóza je způsobená virem EB (Epstein-Barrové), přenáší se slinami, ale propuká pouze v 5 případech ze 100.

Projevuje se velkou únavou a zvětšením lymfatických uzlin. Průběh nemoci je povětšinou mírný, někdy ale může končit vážnějšími zdravotními komplikacemi. Z toho důvodu je důležité při podezření na onemocnění mononukleózou ihned navštívit lékaře.

Co je mononukleóza?

Infekční mononukleóza, někdy též nazývaný “nemoc z líbání” či “líbací nemoc” je virové onemocnění, způsobené z 90 % virem EB. Příznaky této nemoci mohou na první pohled připomínat třeba streptokokovou angínu, protože pacienty často trápí horečka a bolest v krku, ale infekční mononukleóza nereaguje na antibiotickou léčbu.

Onemocněním trpí povětšinou děti a mladiství, může se však vyskytnout i u lidí ve středním a starším věku. Ohroženi jsou především lidé s oslabenou imunitou. Rizikovou skupinou jsou pak lidé měnící často své sexuální partnery.

Ačkoliv se velice často objevuje infekční mononukleóza u dětí, nejpostiženější skupinou jsou ve skutečnosti mladí lidé ve věku od 15 do 24 let. Infekční mononukleóza u dospělých po čtyřicítce naopak bývá spíše vzácná. V České republice se přitom jedná o poměrně časté onemocnění, přičemž lékaři každý rok zaznamenají asi 2000 nových případů.

Co se týče protilátek, ty má ve vyspělých zemích zhruba 50 % dětí kolem pěti let a 90 až 95 % dospělých pacientů. V rozvojových oblastech naproti tomu dochází k promoření populace již v raném věku, takže se zde infekční mononukleóza vyskytuje jen velice zřídka.

Příčiny mononukleózy

V naprosté většině případů stojí za rozvojem tohoto onemocnění virus Epstein-Barrové (EBV). Má na svědomí asi 80 až 90 % případů infekční mononukleózy, přičemž podobně jako opar, neštovice nebo pásový opar patří do skupiny herpetických virů a běžně vegetuje v lidském organismu.

Těžko se rozeznává od jiných bakteriálních či virových onemocnění a stejně jako všechny herpetické viry po prodělání infekce zůstává nadále v organismu člověka. Přežívá v organismu a v případě stresu, nadměrné zátěže nebo snížení imunity (zkrátka při jakémkoliv výrazném oslabení organismu) se znovu aktivuje.

Menší procento případů pak představuje syndrom infekční mononukleózy, jehož rozvoj může způsobit celá řada různých patogenů. Patří sem například:

• HIV,
• HHV-6,
• cytomegalovirus (CMV),
• Toxoplasma gondii,
• vzácnější adenoviry.

Infekční mononukleóza: přenos

Spoustu lidí zajímá, zda je mononukleóza nakažlivá a jakým způsobem mohou přijít s infekcí do kontaktu.

Pokud jde o přenos mononukleózy, virus Epstein-Barrové se šíří prostřednictvím slin při úzkém kontaktu dvou lidí.

Rizikovou aktivitou je tedy líbání, konzumace stejného jídla či nápoje nebo sdílení stejné cigarety mezi více lidmi. Právě proto se infekční mononukleóze často říká nemoc z líbání nebo třeba polibková nemoc.

Virus přitom infikuje epitel hltanu a dále postupuje do B-lymfocytů, jejichž pomocí se dále šíří po celém těle.

Zasažené lymfocyty pak začnou produkovat protilátky, díky čemuž aktivují imunitní odpověď organismu a postupně infekci zlikvidují.

Virová mononukleóza po sobě zanechává dlouhodobou imunitu, ale v těle zůstává část infikovaných lymfocytů, které se mohou stát zdrojem nákazy pro ostatní.

Infekční mononukleóza: inkubační doba

Podle různých zdrojů se inkubační doba mononukleózy může mírně lišit. Zatímco některé udávají, že se jedná o rozmezí od 4 dnů do 4 týdnů, jinde se naopak uvádí doba 30-50 dnů. Tento interval ale samozřejmě může být o mnoho kratší, což záleží na individuálním stavu pacienta.

Jak dlouho je člověk při mononukleóze infekční?

Nakažlivost pacienta s mononukleózou trvá většinou tak dlouho, dokud mu neklesnou teploty. Pokud je nemocný již bez teplot, znamená to, že jeho imunitní systém zlikvidoval všechny viry a infekci úspěšně zvládl.

V době rekonvalescence, která by v závislosti na tíži průběhu onemocnění měla trvat nejméně 2 týdny, pacient již infekční není, ale měl by se vyvarovat všech aktivit, které by ho mohly zbytečně příliš vyčerpávat.

Jaké má infekční mononukleóza příznaky?

Pokud jde o to, jak se projevuje mononukleóza, tuto nemoc většinou odstartuje nadměrná zátěž organismu, nervové vyčerpání, oslabení obranyschopnosti nebo třeba stres. Počátek tedy může být náhlý, ale v některých případech se nemoc rozvíjí plíživě, přičemž ji doprovází celá řada nespecifických komplikací, jako je únava, bolest svalů, nechutenství či nevolnost.

Dále pak mezi projevy mononukleózy patří zvětšení lymfatických uzlin v oblasti třísel, podpaží a krku, což obvykle souvisí také s rozvojem horečky. Kromě toho způsobuje infekční mononukleóza bolest v krku, výrazné zvětšení mandlí a výsev oboustranných, bílých nebo šedavých povlaků. S tím se pak často pojí také obstrukce dýchacích cest.

Příznaky mononukleózy u dětí i dospělých jsou velice podobné jiným infekčním chorobám (především angíně).

Během prvních dnů po nástupu tohoto onemocnění se pak objevují také otoky víček (Bassův příznak), drobné krevní výronky na patře (Holzelovo znamení) nebo třeba nepříjemná vyrážka. Dále může mononukleóza způsobit žloutenku, zápach z úst či zvětšení jater a sleziny.

Příznaky mononukleózy:

• silná únava
• bolest v krku
• nateklé mandle
• bolest pod pravým žebrem
• drobná tečkovitá vyrážka na měkkém patře
• zvětšení lymfatických uzlin na krku
• zvětšení lymfatických uzlin v podpaží
• zvětšení lymfatických uzlin v tříslech
• zvětšení sleziny
• zvětšení jater
• horečka

Komplikace mononukleózy

Fatální průběh infekční mononukleózy je velice vzácný. Existují však případy, kdy je nutné vlivem komplikací pacienta hospitalizovat a nasadit speciální léčbu. Nejčastěji je na vině přílišné zvětšení krčních uzlin a mandlí, které se dotýkají, třou a způsobují obstrukci dýchacích cest. Mezi další možné komplikace způsobené infekční mononukleózou patří:

• aplastická anémie,
• autoimunitní hemolytická anémie,
• nízká hladina trombocytů v krvi,
• myokarditida,
• perikarditida,
• encefalitida,
• meningitida,
• syndrom Guillain-Barré,
• Duncanova nemoc,
• paréza lícního nervu,
• ruptura sleziny a hemoragický šok.

Jaké má mononukleóza následky?

Pokud jde o trvalé následky mononukleózy, nemoc sama o sobě žádné nezanechává, ale v pacientově těle nadále zůstává.

V průběhu onemocnění si však tělo vytvořilo dostatek protilátek, které zajišťují doživotní imunitu, a opětovné propuknutí nemoci tedy nehrozí.

Následky se mohou objevit pouze v případě, že pacient nedodržuje lékařem předepsanou dietu, jeho játra pak mohou být trvale poškozena.

Diagnostika mononukleózy

Jak poznat mononukleózu? Při podezření na mononukleózu navštivte lékaře. Mononukleóza se diagnostikuje pomocí odběru krve, výtěru z krku a jaterních testů.

V případě tohoto onemocnění se v krvi objeví zvýšený počet bílých krvinek netypického tvaru tzv. mononukleárů, z čehož pochází název mononukleóza.

Většinou jsou v krvi přítomny i protilátky, které jsou tvořeny imunitním systémem člověka.

V rámci sérologického vyšetření mají lékaři na výběr hned z několika různých metod. Heterofilní protilátky, které se tvoří u většiny pacientů trpících infekční mononukleózou způsobenou virem Epstein-Barrové, je možné prokázat díky Paul-Bunnelově reakci nebo pomocí OCH-Ericsonova testu. Dále se používá metoda ELISA a PCR.

Léčba mononukleózy

Léčba probíhá na několika stupních, bývá většinou pouze symptomatická a trvá přibližně 6 měsíců. První měsíc nemocný bývá doma a na celé 3 měsíce je pacientovi zakázána jakákoli sportovní aktivita. Onemocnění zároveň podléhá hlášení epidemiologickému odboru KHS.

Lékař předepíše na základě diagnózy léky.

Pro snížení horečky se podávají antipyretika, dále je možné užívat hepatoprotektiva, a pokud se prokáže přítomnosti i jiné infekce, lékař předepíše antibiotika.

Na únavu, která je pro mononukleózu typická a může být opravdu silná, je možno užívat některé léky či doplňky stravy, které zvyšují energii. Jedná se například o doplněk stravy Walmark Spektrum Energie.

Správnou funkci jater vám zajistí užívání doplňků stravy, jako je například Bio bylinné tonikum Ostropetřec mariánský nebo Játra-žlučník Bylinné kapky.

Vyvarujte se kontaktním sportům, játra a slezina jsou křehké orgány, které se při mononukleóze většinou zduří a vysunou mimo své krytí za žebry. Tím se stávají více zranitelné.

V neposlední řadě je velmi důležité neukončovat léčbu předčasně.

Dieta při infekční mononukleóze

Při infekční mononukleóze (a především pak při zvýšených jaterních testech) lékaři často doporučují jaterní dietu s omezením živočišných tuků.

Tu je nutné dodržovat minimálně 6 měsíců do té doby, než dojde k regeneraci jaterních buněk a normalizaci jaterních testů.

U některých pacientů však může i po odeznění akutního onemocnění přetrvávat nesnášenlivost k určitým druhům potravin.

Pacienti mají v důsledku nemoci oslabenou imunitu a potřebují dostatek energie, aby se mohli účinně bránit a co nejrychleji se vyléčit. V průběhu diety je nutné soustředit se na pravidelnou stravu, která bude rozložená v průběhu celého dne. Jídelníček by měl obsahovat především potraviny, které jsou bohaté na živiny, minerály a vitaminy.

Dieta při mononukleóze by se měla skládat zejména z kvalitních bílkovin, složitých cukrů, zeleniny a ovoce. Dodržujte také pitný režim – alespoň 2 litry tekutin denně. Vhodné jsou například zeleninové a ovocné šťávy nebo speciální bylinné čaje na obnovu jaterních buněk. Alkohol a kávu však budete muset oželet.

A co dalšího by neměl v případě mononukleózy jídelníček obsahovat? Snažte se vyhýbat především smaženým a tučnějším pečeným jídlům. Dále je důležité, aby během mononukleózy dieta obsahovala co nejméně živočišných tuků.

Ty by měly být nahrazeny vhodnějšími tuky rostlinného původu.

Kromě toho byste měli vynechat také slupky a ovoce obsahující zrníčka, dále pak příliš horké a ostré jídlo (například s ostrou paprikou nebo chilli).

Co se týče přípravy pokrmů, doporučuje se vaření jídel na vodě nebo dušení v páře, také byste se měli vyvarovat přílišného solení. Pokud se přeci jen rozhodnete připravit si jídlo na pánvi, nepoužívejte olej a maso opečte pouze na sucho.

Přechozená mononukleóza

Pokud se k léčbě mononukleózy přistupuje nezodpovědně, hrozí riziko následných zdravotních komplikací. Při nedodržování doporučeného režimu se pacient vystavuje nebezpečí opětovného propuknutí onemocnění.

Jaké má přechozená mononukleóza příznaky? Může dojít například ke zvětšení sleziny, která je po odeznění zánětu dočasně křehčí. Proto lékaři doporučují v průběhu 3 měsíců po vyléčení vynechat kontaktní sporty. Neléčená mononukleóza může také způsobit další komplikace:

Chronická mononukleóza

Pokud mononukleózu včas neodhalíte, může přejít i do chronické formy. Ta může vést až ke vzniku chronického únavového syndromu. Pokud je průběh onemocnění vážný, někdy je nutná i hospitalizace v nemocnici.

Mononukleóza a těhotenství

Toto onemocnění sice nepředstavuje riziko pro plod, může ale nebezpečně zvýšit riziko předčasného porodu. Matky často pociťují větší únavu, protože kvůli dietě nemají dostatečný přísun živin, které jsou v průběhu těhotenství potřebné. Symptomy mononukleózy mohou být také pociťovány výrazněji.