Lupénka nemusí bránit novým vztahům

Od 15 do 23 let byla lupénka tím, co jí bránilo jít s chutí na zábavu, na koupaliště, ale i na vysokou. Už rok je všechno jinak. Stačilo pár injekcí a Petřina kůže se začala proměňovat. Měla pocit, jako by se znovu narodila.

Lupénka, neboli psoriáza, je nepříjemné autoimunitní onemocnění kůže.Na určitých místech těla se obnovuje mnohem rychleji, než je přirozené, a vytváří odlupující se šupiny.U pacientů s těžkou formou lupénky lékaři často diagnostikují depresi. Nemoc, byť není nakažlivá, omezuje jejich život.

‚Jak to popsat? Bláznivá radost, znovuzrození, nadšení… Těžko hledám slova. Už po první injekci biologické léčby jsem sledovala, jak nemoc ustupuje. Fleky na kůži bledly a mizely a jednoho rána jsem se vzbudila a bylo to pryč.

Běhala jsem po domě nahá, přítel si jen ťukal na čelo, ale měl z toho taky obrovskou radost.

Rozesílala jsem své fotky na všechny strany, koupila jsem si tričko jen na ramínka a šla vynést koš jen v plavkách, i když byl květen a počasí nic moc,‘ vzpomíná Petra s úsměvem na den, kdy byla po letech ‚čistá‘.

Zrcadla musela z domu

Lupénka se u Petry začala projevovat v patnácti letech. ‚Na břiše se mi udělaly tři malé svědivé flíčky. Nepřikládala jsem tomu až takový význam, protože jsem byla alergik, měla jsem sklony k atopickému ekzému, takže jsem to zprvu neřešila. Pak se ale začaly dělat i ve vlasech, a tak jsem šla k dětské lékařce. Pak jsem se dozvěděla, že mám lupénku,‘ vzpomíná Petra.

Lupénka rychle nabírala na síle. Už za tři další měsíce se stav Petry zhoršil tak, že musela začít docházet na kožní – fleky už měla po celém těle, i v obličeji.

Lupénka nemusí bránit novým vztahům

Petra před čtyřmi lety, kdy jí ještě trápila lupénka

‚Pak mi to teprve všechno došlo. Často jsem odmítala vůbec odejít z domova, chodit do školy nebo ven mezi lidi. Doma museli sundat všechna zrcadla, abych se neviděla. Nechtěla jsem se ani mýt, protože jsem se štítila sama sebe. Bylo to hrozné a nebýt mojí mamky, sestry a rodiny, vůbec nevím, co by se mnou bylo.‘

Koupel z konopí nezabrala

Lupénka se nelepšila ani po nejrůznějších mastičkách, koupelích, bylinkách.

‚Hledala jsem po internetu všechno, co komu pomohlo. Někde jsem si přečetla o tom, že zabírá koupel z konopí, tak jsem si ho vypěstovala a vyzkoušela, ale ještě se mi to po něm zhoršilo.

Metody, které ostatním lidem zabíraly, mi spíš škodily. Jasně, že jsem vyzkoušela i bláznivé kousky. Nějaká paní psala, jak se jí zlepšila lupénka v místě, kde jí nohu olizoval pes.

Tak jsem pořád dávala nohy před toho našeho, ale nechtěl mi je olíznout,‘ říká Petra.

Hana Duchková z Kožního sanatoria v Ústí nad Labem dostala Petru do péče ve stavu, kdy nemoc propukla v plné síle. ‚První dávku dostala loni 12. května. Reagovala na ni velmi dobře a už do druhé dávky 9. 6. byl viditelný úspěch, i když na kůži byly ještě ojedinělé projevy psoriázy. Již 1. října přišla ale Petra na kontrolu bez jakýchkoli projevů nemoci. Právě v té době jsme Petru předali do péče kolegům v Praze, kteří mohli v biologické léčbě pokračovat.‘Odborný asistent Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Spyridon Gkalpakiotis úspěch léčby potvrzuje: ‚Petra se do mé péče dostala až po úspěšném zahájení terapie v Ústí nad Labem. Petra k nám musí dojíždět z daleka, a proto je pro ni výhodou dávkování preparátu 1x za 12 týdnů. Troufnu si říci, že biologická terapie jí výrazně zlepšila kvalitu života. Tuto léčbu a takové optimistické výsledky jako u Petry bych přál dalším pacientům s těžkou lupénkou.‘

Bylo to pro ni zoufalé období. Byla na tom dokonce tak špatně, že měla nastoupit do nemocnice. Jenže má strach z doktorů, a tak to nakonec usmlouvala.

Nad vodou ji kromě rodiny drželi i spolužáci a její partner. ‚Spolužáci byli skvělí. Žádný posměch. Snažili se mi pomoci, nosili mi výstřižky z novin, kde se psalo o léčbě a nových možnostech. Také jsem se seznámila s přítelem, kterému nevadilo, že má holku s lupénkou. Dokonce mi pomáhal se mazat, ošetřovat kůži.‘

Odpuzovala by zákazníky

I tak se nemoc podepsala na jejím životě dost. Musela se vzdát svého oblíbeného sportu – fotbalu. Na vysokou školu si jít netroufla, protože jí s péčí o kůži pomáhala maminka, bez níž by to nezvládla. Své si vyslechla i ve chvílích, kdy hledala po škole práci.

‚Chtěla jsem prodávat, ale hned mi řekli, že s tímhle na těle bych jim jen odpuzovala zákazníky.‘ Život byl v očích Petry prostě stejně flekatý jako její kůže.

Léčba zabrala za pár dní

O biologické léčbě se Petra dozvěděla zhruba před rokem od ošetřující lékařky Hany Duchkové v Ústí nad Labem.

‚Zabrala mi okamžitě a já byla šťastná. Problém nastal, když jsem měla jít na třetí dávku a paní doktorka mi oznámila, že bohužel už další nedostanu, protože ty dvě byly sponzorský dar a pojišťovna mi další neuhradí. Ten pocit, ten nikomu nepřeji,‘ konstatuje Petra.

V té době už se jí lupénka nijak neprojevovala a Petra si nedovedla představit, že se zase všechno vrátí.

‚Zlobila jsem se na celý svět. Bála jsem se návratu nemoci. Nosila jsem si do práce hromady mastiček a na záchodě jsem se pořád mazala, abych zdravou kůži udržela co nejdéle.‘ Zoufalství a pocit bezmoci ale ze sebe vymazat nedokázala. Naštěstí trvaly jen dva týdny.

‚Pak se mi ozvala paní doktorka s tím, že když přejdu do specializovaného centra do Prahy, do Fakultní nemocnice na Vinohradech, tak bych mohla v biologické léčbě pokračovat. Od té doby si jednou za tři měsíce dojedu na injekci. Sice mám jeden flíček na ruce a něco ve vlasech, ale to jsou maličkosti,‘ říká spokojeně Petra.

Budete mít zájem:  Nelehký život se schizofrenikem

‚Nechci si připouštět, co by bylo, kdybych musela s biologickou léčbou přestat, že se to může vrátit. Jsem prostě spokojená a doufám, že to vydrží co nejdéle,‘ dodává.

Nelepšící se lupénka přináší deprese, úzkost i vyšší riziko sebevraždy

Stydím se jít v létě ven v tričku, o koupališti ani nemluvím. Stydím se před manželem, někdy si říkám, že nechápu, jak se mnou může vydržet.

Chtěla bych žít normální život bez pocitu, že se mne okolí štítí. Místo toho sedím doma a raději skoro nechodím mezi lidi. Vím, že bych tu nemoc měla přijmout, smířit se s ní, ale nejde mi to. To je jen několik pocitů lidí postižených lupénkou. Lidí, kteří s nemocí často bojují mnoho let, a pokud se jejich stav nelepší, propadají beznaději a depresi.

Lupénka (psoriáza) se projevuje tvorbou začervenalých, olupujících se ložisek na pokožce celého těla, nejvíce na vnější straně loktů a kolen. U mnoha pacientů lupénka nepostihuje jen kůži, ale také nehty a klouby. Doprovází ji nepříjemné svědění.

Život s ní opravdu není lehký – nemocným přináší pocit ponížení, v létě se bojí vyjít do společnosti či na koupaliště, výjimkou nejsou ani myšlenky na sebevraždu. Kvůli své nevzhledné kůži zažívá každý čtvrtý nemocný pocity deprese či úzkosti. Více než třetina má psychické problémy. Ukázal to celosvětový průzkum výzkumné společnosti GFK mezi pacienty s lupénkou.

„Jsem vážně zoufalá. V těch vedrech, co byla, jsem raději ani nechodila ven, protože jsem se za sebe styděla,“ říká pacientka s lupénkou.

Přestože není nakažlivá, podle průzkumu 91 procent lidí s lupénkou v Česku trpí diskriminací nebo ponižováním v různých sférách života. Mnozí se setkávají s odmítnutím při návštěvě kadeřníka, kosmetiky nebo při nákupech.

Každému druhému pacientovi toto chronické zánětlivé onemocnění neblaze zasahuje do pracovního života. Potýkají se s obavami ze ztráty práce, jsou jim ukládány úkoly, při kterých mají omezený kontakt s ostatními lidmi,   stávají se terčem posměchu kolegů.

Neustálé svědění kůže má za následek i sníženou pracovní produktivitu. 

Lupénka dokáže negativně ovlivnit i partnerské a sexuální vztahy, bývá častým důvodem rozchodu nebo rozpadu vztahu. Problémy v této oblasti zažívá téměř polovina nemocných, kteří se často. raději vyhýbají sexuálním nebo intimním vztahům. Tabu pro ně bývá i randění, v Česku se ho straní třetina nemocných. Pomyšlení, že se někdo dotýká jejich kůže, je pro ně nesnesitelné.

Pomoc psychologa může být klíčová pro oslabenou psychiku i záchranu partnerského vztahu

Zejména při problémech ve vztahu, například když protějšek odmítá s lupénkou sužovaným partnerem sexuálně žít, může velmi pomoci párová psychoterapie. Od netaktních partnerů totiž leckdy zazní i velmi krutá věta „štítím se tě“.

Neúprosní mohou být i lidé ve službách, kteří nevědí, že lupénka není nakažlivá. Osmatřicetiletý muž z Prahy si nesl řadu let životem silné trauma, když byl vykázán plavčíkem z koupaliště „aby ostatní nenakazil”.

Proto se psychologové zaměřují na zlepšení body image – způsobu, jakým člověk přemýšlí o svém těle, jak ho vnímá a cítí.

Příkladem úspěšného sebepřijetí může být to, když nemocný začne v létě znovu po letech nosit krátké kalhoty a trička.

Začarovaný kruh stresu

Průběh nemoci výrazně zhoršuje stres. Propojení těla a duše je podle psychologů začarovaný kruh. „Stav kůže chronicky nemocného lupénkáře může kolísat na základě aktuálního duševního stavu a pocitu životní spokojenosti.

Stresové podněty a závažné situace se projevují na kůži a na druhé straně mohou změny na kůži zpětně velmi intenzivně působit na emoční prožívání nemocného a negativně ovlivnit jeho sociální fungování,“ vysvětluje klinická psycholožka Alena Javůrková z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. 

Nebojte se vyhledat psychologa

Protože se na vzniku nemoci  podílí mnoho faktorů včetně těch psychických, jako je třeba závažná událost v rodině, stává se, že se kožní projevy zhorší i přes léčbu právě v období stresu.

K tomu, aby se stav pacientů ještě nezhoršoval, se odborníci snaží přispět různými formami psychoterapie – od podpůrné, přes individuální či systematickou až po leckdy nutnou krizovou intervenci. Jelikož stresující podněty jsou často ukryty v rodině, nezastupitelné místo má rodinná terapie.

„Většinou dojde ke zlepšení tehdy, když se změní prostředí, pokud je patologické,“ přiblížila doktorka Javůrková.

Nástup nemoci a měna vzhledu může přinést i nové sociální bariéry. Dříve dobří kamarádi mají leckdy strach se zeptat, co má dotyčný za nemoc.

Jednou z možností zklidnění bolavé duše jsou takzvané svépomocné skupiny – pravidelné setkávání se zájemců z řad psoriatiků, skupinová psychoterapie. Pomáhá sdílená bolest, zjištění, že v tom člověk není sám, či možnost poradit se, jak nesnáze zvládat.

Podle psycholožky Javůrkové se to netýká všech – zhruba polovina jejich pacientů se naopak kolegům v nemoci spíše vyhýbá. „Každý není stejný, terapii musíme šít na míru,“ dodává.

Naše články

Život s lupénkou

Lupénka má hluboký dopad na každodenní život pacientů. Břemeno nemoci přesahuje fyzické projevy a zahrnuje značné fyzické, sociální a psychologické poškození.

Kromě toho, že se jedná o chronické onemocnění, lupénka značně ovlivňuje kvalitu života nejen samotných pacientů, ale i jejich blízkých příbuzných kumulativním způsobem. Rodinní příslušníci pacientů zažívají širokou škálu nepříjemných dopadů.

Jedná se zejména o úpravu životního stylu i rodinných aktivit, psychologické a finanční problémy, změny v mezilidských vztazích a dalších aspekty související s praktickou péčí o pacienty.

Různé faktory mohou přispět k nižší kvalitě života pacientů s lupénkou. Chronická povaha onemocnění a nedostatek kontroly nad neočekávaným objevením se příznaků patří mezi nejvíce obtěžující aspekty lupénky.

Pacienti se mohou cítit ponížení, když potřebují vystavit své tělo během intimních vztahů, plavání, při použití veřejných sprch, nebo když žijí v podmínkách, které jim neposkytují dostatečné soukromí. Tak lupénka ovlivňuje společenský život pacientů, jejich denní aktivity, a sexuální chování.

Budete mít zájem:  Sušené ovoce: Vypadá lákavě, ale najdete v něm pesticidy i brouky

S léčbou psoriázy jsou spojeny i nežádoucí účinky, což je také důležitou složkou kvality života.

S lupénkou také souvisí několik dalších komplikací, zejména se jedná o kardiovaskulární onemocnění a psychiatrické poruchy. Kromě toho, kardiovaskulární rizikové faktory jsou pevně spojeny se závažností zánětu a délkou trvání onemocnění.

Zlepšení kvality života u pacientů s lupénkou je tedy mimořádně důležitý cíl. Proto zásahy vedoucí ke zlepšení procesu péče by měly být také zhodnoceny, jak moc mohou zlepšit kvalitu života lidí s lupénkou, jako je společenské fungování a psychická pohoda. I malé zlepšení je důležité.

Zdravotničtí pracovníci hrají klíčovou roli při určování závažnosti nemoci a podpoře postižených pacientů a jejich rodin.

Dobrou zprávou je, poskytovatelé zdravotní péče si jsou stále více vědomi dopadu lupénky na kvalitu člověka a výzkumníci jsou zaměřeni více než kdy jindy na hledání řešení těchto výzev.

Kožní příznaky

Výzkum zjistil, že velké procento pacientů s lupénkou hlásí bolest pokožky a nepohodlí. Bolest kůže byla hlášena až u dvaačtyřiceti procent nemocných a nepohodlí kůže až u sedmatřiceti procent pacientů s lupénkou.

Bolest kůže a nepříjemný pocit měl negativní dopad na funkce, jako je spánek, náladu a radost ze života.

Studie naznačují, že další smyslové kožní projevy spojené s lupénkou byly v souvislosti s poruchami spánku, psychologickou úzkostí a zhoršení zdraví související s kvalitou života.

Další příznaky kožní lupénky mohou významně ovlivnit fyzické fungování, vnímání nemoci a kvalitu života. Tyto příznaky zahrnují svědění, ‚odlupování kůže‘, těsnost, zarudnutí, suchost a krvácení.

Zejména bylo prokázáno, že existuje přímá souvislost mezi svěděním a depresemi. Psoriatické léze na přirození, zejména u žen, mají za následek nepříjemné svědění, pálení a nepohodlí.

Ženy s těmito příznaky častěji vykazují depresivní symptomy.

Lupénkové léze jsou u pacientů často vnímány jako nevzhledné, pacient se cítí znetvořený a má obavy, že se mu ostatní budou vyhýbat nebo je vyloučí ze společnosti, což má za následek nízkou sebeúcty a sebevědomí.

Až čtyřicet procent pacientů má lupénku na dlaních a chodidlech. Nejen že to bolí a je nepohodlné, omezuje to také denní aktivity, jako je základní péče o vlastní osobu a domácnost.

Psoriatická artritida

Psoriatická artritida (PSA) je bolestivé onemocnění kloubů a pojivové tkáně postihující až třicet procent pacientů s lupénkou, a je lokalizována hlavně na prsty, zápěstí, boky a záda. PSA může mít za následek poškození kosti a kloubní tekutiny. Pacienti s PSA mají výrazně horší kvalitu života než u pacienti bez PSA, což bylo zjištěno pomocí různých dotazníků.

Psychologické a psychiatrické poruchy

Lupénka je spojena s různými psychologickými problémy, včetně špatného sebevědomí, sexuální dysfunkce, úzkosti, deprese a sebevražedných myšlenek. Psychiatrická nemocnost u psoriázy může být primární nebo sekundární, a to v závislosti k dopadu nemoci na kvalitu života pacientů.

Obecně platí, že psychické poruchy jsou silnější u pacientů, kteří mají příznaky viditelné a nemoc trvá déle, než u pacientů s těžší formou lupénky, kterou ale mohou ukrýt pod oblečením.

Není divu, že vnímaný stres u pacientů s lupénkou, stejně jako s jinými chronickými onemocněními, předpovídá horší kvalitu života. Na druhé straně, lupénka se obecně zhoršuje i vyvolává stresem. Různé studie totiž prokázaly souvislost mezi stresem a lupénkou.

Analýzy odhalily dva stresové faktory přispívající k psychosociálnímu dopadu psoriázy: stres spojený s očekáváním reakce a vyhýbání se ze strany druhých, a stres spojený s praxí léčby.

Tím je stres klíčovým faktorem, který má velký dopad na kvalitu života a může vyústit v psychologické nemoci.

Sebevražedné myšlenky a případy dokonané sebevraždy byly již u lupénky hlášeny. Přání smrti a sebevražedné myšlenky byly spojeny s vyšším skóre deprese. Některé zprávy naznačují vyšší výskyt zneužívání alkoholu a kouření cigaret u pacientů s psoriázou. V jedné studii bylo zjištěno, že až osmnáct procent lidí, kteří zjistí svou lupénku, začnou užívat tyto látky.

Vyloučení ze společnosti

Jde o sociální nesouhlas společnosti, ta nechce, aby se člověk nemocný lupénkou vyskytoval v její blízkosti.

Viditelné léze vyvolávají tyto pocity, které mohou vést k psychickému stresu nemocného a jeho stažení se ze společnosti.

Pacienti s lupénkou, dokonce i ti s relativně mírnými symptomy, mají zkušenosti s vysokou mírou vyloučení ze společnosti ve srovnání s pacienty trpícími jinými kožními onemocněními, s významným dopadem na kvalitu života.

V různých studiích u pacientů s lupénkou byly hlášeny pocity trapnosti a studu mnohem vyšší ve srovnání se zdravými kontrolami, a to zejména u žen a u pacientů s dlouhým trváním nemoci. Pocity studu mohou mít výrazný dopad na společenský život, neboť mohou mít za následek vyloučení nemocného z veřejných prostranství, čímž se sníží sociální příležitosti, a to i pokud jde o zaměstnání.

Pohlaví

Lupénka nerozlišuje pohlaví. Studie obecně ukazují, že není žádný rozdíl v závažnosti fyzických symptomů mezi muži a ženami.

Nicméně, ženy a muži mají různé subjektivní vnímání toho, jak symptomy ovlivní jejich sociální interakce, emocionální stavy a nakonec i kvalitu jejich života. Muži se mohou snadněji odpoutat od sociálních dopadů lupénky.

Ženy mají větší pravděpodobnost, že se budou cítit naštvané, narušené, nebo zahanbené v sociálním prostředí. Ženy mohou být náchylnější k vnímání stresu a tím pádem cítí dopady nemoci na kvalitu života silněji.

Sexuální zdraví

Lupénka může zahrnovat postižení kůže v oblasti genitálií. Je tomu tak až u pětačtyřiceti procent pacientů s psoriázou. Relativně málo studií hodnotí vliv lupénky na sexuální zdraví, ale podle všech předpokladů zasahuje lupénka do sexuálních vztahů až v padesáti procentech případů. Psoriáza má u většiny pacientů negativní vliv na libido.

Pocity studu a trapnosti v souvislosti s fyzickým vzhledem a snížená sexuální touha hrají v intimním životě významnou roli. Zhoršení sexuální aktivity je větší u pacientů se závažnějšími psoriatickými symptomy, a zdá se, že je častější u žen. Také procedury používané u pacientů s lupénkou mohou způsobit sexuální dysfunkce.

Některé publikace uvádějí, že řada léků, jako je methotrexát a etretinát mohou způsobit sexuální impotenci a poruchy erekce.

Budete mít zájem:  Jak si správně mýt vlasy? Máme pro vás TOP 9 tipů!

Omezování dopadu

Lupénka způsobuje také značnou pracovní neschopnost.

Více než sedmnáct procent pacientů ve věku od osmnácti do čtyřiapadesáti let vnímají negativní psychologické účinky na pracovišti v důsledku svého onemocnění, šest procent zaměstnaných pacientů s těžkou lupénkou hlásí na pracovišti diskriminaci, a třiadvacet procent pacientů uvedlo, že lupénka ovlivnila jejich výběr kariéry.

To může mít finanční důsledky a může omezit potenciál výdělku a kariéru. Jedna studie zjistila, že až šestaosmdesát procent pacientů s těžkou lupénkou byla ‚mírně‘ nebo ‚hodně‘ dotčená, že musí věnovat tolik času a nákladů na léčbu lupénky. Kromě toho, lupénka brání některým pacientům získat zaměstnání.

Kvalita života a zdravotnické prostředky

Horší kvalita života u pacientů s lupénkou je spojena se zvýšeným využitím zdrojů zdravotní péče, nezávisle na klinické závažnosti onemocnění.

Studie prokazují, že využití zdrojů zdravotní péče, pokud jde o návštěvy dermatologa a hospitalizaci, je vyšší pro ty, kteří mají horší kvalitu života, nezávisle na klinické závažnosti onemocnění.

Špatná kvalita života je spojena i s nevýhodami v zaměstnání, a to i při kontrole závažnosti onemocnění.

Kvalita života u dětí s psoriázou

V dětství je kvalita života také do značné míry ovlivněna lupénkou. Některé studie prokázaly negativní vliv psoriázy na kvalitu života dětí, zejména na jejich společenský vývoj, který je jedním z vývojové milníků. Kromě toho, lupénka v dětském věku způsobuje vysoký stupeň omezení rekreační činnosti, a to až u třiceti procent pacientů.

Jiní autoři však prokázali, že významný negativní dopad lupénky na kvalitu života dětí je obecně srovnatelný s dopadem jiných závažných dětských chronických nemocí, jako jsou artritida, astma a diabetes.

Závěry a doporučení

Optimální léčby, která vede k dlouhodobému návratu do stavu před onemocněním, lze dosáhnout pouze tím, že se řeší jak fyzické, tak psychosociální účinky lupénky. Při volbě optimální léčby by se měl brát v úvahu účinek léku na pacientovu psychosociální pohodu. Doporučuje se, aby pacienti s lupénkou, zejména ti s těžkým onemocněním, dostávali více holistického přístupu, který zahrnuje. Zdraví začíná u čistých střev. Dietlax pro správný průchod stravy střevem Vám pomůže nastolit střevní rovnováhu.

Opakované rozchody a návraty do vztahu: Kdy to má cenu?

Tito lidé většinou nejsou úplně přesvědčeni o tom, že se s druhým opravdu chtějí rozejít, a nevědí přesně proč.

Dost častým modelem bývá vztah, kdy funguje sexuální jiskření, a pak ti dva narážejí na každodenní realitu a nefungují praktické každodenní věci.

Často pak v dalším vztahu hledají naopak jistotu a praktičnost, ale ten náboj a jiskra jim začnou chybět. A začnou ji hledat kde? No přece u své osudové lásky. A tak se zase dají dohromady.

Co je dobré si v takové situaci uvědomit?

Důležité je uvědomit si, co nás ve vztahu drží a co nás rozděluje. Jestli chceme opravdu být s tím daným člověkem, nebo jestli se třeba jen bojíme být sami. Svou roli hraje určitě také zvyk, pokud jste s někým ve vztahu dlouho. Ale opravdu, nejdůležitější je říci si, proč se vlastně s druhým chci rozejít, co je ten důvod, že to už ve společném vztahu dál nejde.

Vztahová koučka Šárka Vávrová Autor: foto Robert Tichý

Já často v terapiích v těchto případech doporučuji pauzu, i když se říká, že pauza vlastně neexistuje. Ale mozek je velmi rezistentní vůči změnám; někdy, když se řekne „rozchod“, tak se začneme bránit, protože máme pocit, že druhého definitivně ztrácíme. Pak s ním zůstáváme, ale ze špatných důvodů, nikoliv proto, že nám to spolu funguje.

V takovém případě může to slovo „pauza“ mozek ošálit?

Ano, pořád tam zůstává ta možnost volby – zůstat, nebo odejít. Může se mi ulevit a zjistím, že je mi vlastně samotné docela dobře. Nebo taky zjistím, že druhého opravdu miluji a chci s ním být i za cenu nějakého nesouladu nebo věcí, které se musí vyřešit.

Máte šanci vybudovat dobrý vztah, když už jste vlastně pomyslela na rozchod?

Určitě ano. Ale oba by se měli shodnout na tom, že obnovení vztahu vlastně není to stejné jako mít vztah nový. Rozchod a obnovení vztahu s sebou vždycky nesou nějakou bolest. Je fajn shodnout se na nějakých stejných hodnotách a tom, co je pro váš vztah důležité. A také na tom, že na společném soužití chcete pracovat oba.

A pak je ještě jedna důležitá věc: každý si musí uvědomit, jestli jsou jeho požadavky na druhého reálné. Jestli vůbec existuje muž, který je dostatečně empatický a zároveň i mužný, který dokáže číst mezi řádky všechno, co žena naznačuje, být kamarád, milenec, otec vašich dětí i parťák do nepohody.

Když se rozhodnete odejít, je důležité si pro sebe vztah uzavřít?

Ano. Pokud v nás zůstane neuzavřený vztah, tak nám bude bránit v tom, abychom navázali vztah nový a plnohodnotný. Často pak jen hledají nějakého citového převaděče anebo obdobu svého předchozího partnera, který jim stále chybí, a to většinou vede ke krachu. Komunikace je důležitá při vztahu, ale i při rozchodu.

Určitě je potřeba si uvědomit, že i když nám bylo s jedním člověkem v jistém ohledu dobře, neznamená to, že nikdy nepotkáme někoho jiného, se kterým nám bude stejně, nebo ještě lépe. Nesmíme se ale vracet a srovnávat ty nové partnery se starými, protože každý má své chyby i své přednosti. Každý z nás je originál.

Šárka Vávrová je psychoterapeutka a integrativní koučka, která pomáhá lidem na cestě ke svobodě, bohatství, životnímu poslání a trvalému štěstí.

Je také motivační mluvčí, mentorka, lektorka a autorka originální metody s názvem Psychologie štěstí.

Více o vztazích s partnerem, s dětmi, ale i na pracovišti a v neposlední řadě také sám se sebou se dočtete v její nové knize Deník koučky, která má podtitul Zamilujte se do svého života.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector