Kdo dnes ovlivňuje, co děti jedí?

 

Mám 2 malé děti. A dle pořekadla „Vrána k vráně sedá“ mám ve své blízkosti i spousty rodičů s dětmi. A z hlediska své profese se zájmem vnímám i jejich rozličné stravovací zvyky.

Většina rodičů se aktivně zajímá o stravování svých dětí. Starají se o kvalitu i kvantitu potravin a jsou v souladu i s tím, že jako milující rodiče musí  svému dítěti ledacos zakázat nebo jsou nepříjemní na své okolí, které dětem neustále nějaké sladkosti podsouvá.

Druhá skupina rodičů své děti také miluje. Dopřávají jim vše, na co mají jejich potomci chuť. Neřeší tolik složení stravy. Nechápejme to ale špatně. I tato skupina rodičů chce svým dětem dát jen to nejlepší.

Bohužel ale nemají dostatečně relevantní informace o tom, jak má jídelníček dítěte vypadat a že chutné neznamená vždy i nutričně vyvážené. Děti pak konzumují více potravin, které řadíme do skupiny zvané junk food, tj.

potraviny velmi kalorické a nízké výživové hodnoty.

Rodičům tápajícím ve výživové teorii doporučujeme např. internetové stránky www.vyzivadeti.cz. Základní výživové znalosti jako rodiče přeci jen mít musíme.

Rodiče problematiky znalí, čtěte dále…

Kdo dnes ovlivňuje, co děti jedí?

1. Rodiče musí jít příkladem.

Pokud chcete, aby děti něco jedli, jezte to také. Pokud chcete, aby něco nejedli, pak to taky nejezte. Není zkrátka možné, aby pro děti platila jiná stravovací pravidla než pro nás, dospěláky. V dětech můžete vyvolávat zmatky, nedůvěru, mohou se cítit diskriminováni nebo zase naopak příliš vyzdvihováni. Nezapomínejte také na to, že dětem jdeme příkladem i v pohybové aktivitě.

2. Odolávejte tlaku okolí.

Snad každý s Vámi bude řešit, proč „to“ dítěti nedopřejete. Vždyť je to jen dnes, aspoň trochu, udělej výjimku, apod.

Pokud máte to štěstí a nebojujete přímo s partnerem, pak se připravte na možné nepochopení z řad prarodičů, praprarodičů, tetiček, strýčků, kamarádek, dále budete problematickým situacím čelit i u lékařů, ve školkách i školách, na návštěvách, rodinných oslavách, na všech akcích pro děti jako jsou výlety, závody, karnevaly, o Vánocích, Velikonocích atd. atd. Když se nad tím zamyslíte, téměř každý den nastane situace, kdy Vašemu dítěti někdo něco nabídne a Vy s díky odmítáte! A všichni to myslí s Vašim děťátkem dobře, protože mu chtějí udělat radost.

Smiřte se proto s rolí „pruďáka“, obrňte se a trvejte si na svém.

3. Vysvětlete jim to.

Svým dětem, s ohledem na jejich věk, s klidem a láskou vysvětlujte, proč nechcete, aby tak často a tak moc jedly sladkosti, zákusky, hranolky, tatarku, párečky apod. Naopak jim zábavně vysvětlujte, které potraviny jsou vhodné a proč. Osvětu si určitě zaslouží konzumace ovoce, zeleniny, luštěnin, zakysaných nedoslazovaných mléčných výrobků a ryb.

Svým dcerám jsem na rovinu řekla, že ze špatného stravování mohou být nemocné. Třeba jako jejich prababička, která má cukrovku a musíme jí píchat inzulín. Nebo že ze sladkého se kazí zoubky.

4. Pochvalte je.

Kdykoliv bude vhodná příležitost.

Já dcery chválím vždy, když jdeme od zubaře. Nejen za to, že si pravidelně čistí zoubky, ale i za to, že nejedí pořád sladkosti, po kterých se zuby kazí. Když chroupají mrkvičku, řeknu jim, že budou mít zdravé a krásné oči.

Když jedí zeleninu, pochválím je, že budou zdravé, protože v ovoci a zelenině je nejvíce vitamínů. Když snědí ryby, řeknu jim, že budou určitě moc chytré. Protože neznají Pepka Námořníka, spojení síly a špenátu nepoužívám..

🙂 Vy ale můžete.

5. Nevěřte reklamám a čtěte potravinové obaly. 

Děti nepotřebují porci mléka z čokoládové tyčinky, přeslazené mléčné výrobky kvůli vápníku a ani Vy nebudete lepší máma, protože máte po ruce čokoládu.

Pravda není v reklamě, ale na potravinových obalech! Alespoň doufám..:-). Čtěte proto informace o obsahu cukru a tuku. Pro lepší představu 4 g cukru = 1 kostka.

6. Zajímejte se o to, co děti jedí ve školce a škole a tomu jídelníček přizpůsobte.

Např. má-li vaše dítko k obědu sladkou krupičnou kaši, nedávejte mu na svačinku bábovku nebo k večeři palačinky s marmeládou.

7. Nejlepší pití je obyčejná voda.

Nejlépe uděláte, pokud děti na sladké pití vůbec nenaučíte. Pokud jsou již zvyklé, řeďte, řeďte a řeďte. Trocha sirupu nebo medu nevadí. Pozor ale na slazené minerálky a limonády, které obsahují v 1 litru až 20 kostek cukru!

8. Vytvořte si jednoduchá mlsací pravidla.

V naší rodině jsme si společně vytvořili pár mlsacích pravidel. Dcery je velmi dobře chápou a mně  pomáhají při konfrontacích s nimi i okolím.

Vytvořte si svá vlastní, u nás například fungují tato:

Jedna sladkost denně a o množství rozhodují rodiče. Já mezi sladké započítávám i slazené mléčné výrobky, buchty, bábovky, sladká jídla jako kaše, palačinky, vafle apod. Pokud dcery loudí další sladké, nabízím ovoce.

Po setmění se sladké nejí. Dcery nesmějí ani sladké pití, nepodávám sladké večeře (kaše, palačinky apod.), platí zákaz sladkostí po večeři a jakéhokoliv jídla po vyčištění zubů.

9. Dopřejte jim.

Ano, děláme výjimky a děti to milují. Stále ale mějte množství a kvalitu pod kontrolou. 

10. Dbejte na správné stravovací návyky.

I v tomto jděte svým dětem příkladem. Domnívám se, že tohle pravidlo je jedno z těch nej, nej, nejdůležitějších.

Dítě (i jeho rodiče) má jíst pravidelně, v klidu, u stolu, v příjemné atmosféře a ideálně se svými rodiči, kteří mu u stolu předávají správné stravovací návyky. Děti (ani rodiče) se nerozptylují sledováním jakékoliv obrazovky, při jídle si nehrají, od jídla neodbíhají a ani s jídlem nepobíhají (ty drobky po celém bytě pak uklízí kdo?).

Spousta z nás je v časovém presu a máme na sebe jen málo času. Udělejte si ho jako rodina alespoň u jednoho jídla denně nebo alespoň jednoho jídla týdně. Vytvořte si hezký rituál, mohou ho klidně vymyslet děti samy. Náš rituál je zapálená svíčka během večeře a u té si popovídáme, kdo měl jaký den…:-)

Jak ovlivňují jednotlivá náboženství stravovací návyky

2013/1

Bc. Martina Stojanovičová, Katedra výživy člověka, LF MU, Brno,
MVDr. Halina Matějovi, prof. MUDr. Zuzana Derflerová-Brázdová, DrSc., Ústav preventivního lékařství, LF MU Brno

V dnešním multikulturním světě se často setkáváme s lidmi odlišných kultur a vyznání. Tyto odlišnosti se promítají do jejich způsobu života i do jejich stravova­cích návyků. Ty je třeba mít na paměti např.

při hos­pitalizaci, respektovat je a tím i přispět k úspěšnému průběhu léčby.

Článek stručně přibližuje hlavní stra­vovací návyky nejrozšířenějších náboženství světa (křesťanství, islám, hinduismus, buddhismus a juda­ismus).

Jídlo hraje od nepaměti u jednotlivých náboženství důležitou roli. Předpisy týkající se stravování mají po­moci vytvořit vlastní identitu, umožňují lidem projevit svou víru a v neposlední řadě také pomáhají spojit prožitky smyslové s prožitky duchovními.

Skoro kaž­dé náboženství má své zakázané potraviny a pokrmy nebo naopak potraviny doporučované při zvláštních příležitostech a svátcích. Často bývá kladen důraz na přípravu pokrmů a hygienická opatření.

Nesmíme za­pomenout ani na jídlo obětované Bohům k zajištění zdraví, dobré úrody atd.

Křesťanství

Obecně se dá říci, že stravovací zvyklost křesťanů měly spo­lečné prvky se Židy, postupně však většina těchto prvků vymizela.

Římskokatolická církev

V této církvi až do roku 1966 platil zákaz v pátek konzumoval maso, jako vzpomínka na smrt Krista. Dnes je tento páteční půst do­držován převážně před Velikonocemi. Páteční konzumace ryby se sta­la symbolem římskoka­tolické církve.

Někteří křesťané tohoto využili a páteční konzumaci rybího masa záměrně vynechávali, aby nebyli spojování s římskými katolíky. Dietním pravidlem, se kterým jsme se mohli setkat ze­jména u mnichů, bylo zdržování se od masa jako před­poklad svatosti.

Toto prosazování masopustu vedlo v jisté době ve střední a severní Evropě k budování ryb­níků a rozvoji rybníkářství. Postní období u římských katolíků také zahrnuje čtyřicet dní před velikonocemi a čtyři neděle před Vánocemi. Koncem 20. století však tato církev postní praktiky zmírnila.

U některých kato­lických řeholních řádů se však i dnes můžeme setkat s trvalým vegetariánstvím (trapisté, pauláni).

Církve vzešlé z reformace

Reformace odmítající římský katolicismus se sna­žila odlišit i ve stravovacích návycích. Martin Luther zastával názor, že každý si může určit, kdy se postit a co jíst. Církev adventistů sedmého dne, která je v Evropě rozšířena, zdůrazňuje zdravý životní styl. Většina věřících jsou lakto-ovo vegetariáni. Nekon­zumují maso, ryby, alkohol, čaj, kávu a nekouří tabá­kové výrobky.

Pravoslavná církev

V této církvi jsou půsty jednodenní, ale i celá postní období. Pravoslavný křesťan se postí každou středu a pátek. Středy a pátky jsou dny smuteční. Ve středu byl totiž Ježíš Kristus zrazen a vydán nepřátelům, v pátek byl ukřižován.

Tyto dny se požívá pouze rost­linná strava, k jídlu se nepřipravují ani ryby. Všeobec­ně můžeme říci, že půst znamená vyloučení všech živočišných produktů z jídelníčku. Výjimkou je však med. I přesto, že je zpracován včelami, je de facto produktem rostlinným.

Mezi postní období můžeme zařadit například půst předvánoční a předvelikonoč­ní, ale i mnoho jiných.

Ostatní křesťanské církve

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (Mor­moni) na své tělo nahlíží jako na svatyni, která nesmí být poškozena špatným stravováním. Věřící dbají na zdravý životní styl.

Zřídka konzumují maso, vyhýbají se alkoholu, tabáku a nepijí nápoje obsahující kofein. Každý měsíc drží dvacetičtyřhodinový půst.

V minu­losti bylo popsáno u některých křesťanů velmi ex­trémní dodržování půstu, které bychom mohli srovnat s dnešní mentální anorexií.

Islám

Prorok Muhammad přijal již existující židovské stra­vovací praktiky. Jeden z možných důvodů byla snaha převést Židy k nově vzniklé víře – islámu. Stravovací předpisy v Koránu se velmi podobají těm židovským. Je povolena konzumace sudokopytníků a přežvýkavců. Muslimové nekonzumují vepřové maso, krev a uhynulá zvířata.

Je-li muslim ke konzumaci těchto potravin donucen, za hřích se to nepovažuje. Platí také zákaz konzumace oslů, masožravých ptáků a zvěře. Z ryb mohou konzumovat pouze ty, které mají šupiny a ploutve. Proto na jejich stolech nenajdeme úhoře či měkkýše. Zákaz konzumace platí také pro alkohol.

Důležitá je konzumace nejen povolených druhů masa, ale také správná příprava pokrmů. Vykrvácení musí být doprovázeno vě­tou: Začínám s Božím jménem. Bůh je velký. Teprve toto maso je „Halal“ („zákonné“) a může být konzu­mováno. Také existují pokrmy, kterým Korán přisu­zuje zvláštní hodnotu, patří mezi ně: fíky, olivy, datle, kdoule, med, mléko a podmáslí.

Zakázané potraviny mohou být dle muslimských předpisů konzumovány, nejsou-li dostupné žádné jiné zdroje potravin.

Půst je jeden z pěti pilířů islámu. Půst muslimové drží nejen v určené dny a svátky, ale mohou ho do­držovat, kdykoli chtějí. Nejznámějším muslimským půstem je jistě Ramadán, hlavní svátek v roce. V tomto měsíci se proroku Muhammadovi začal zje­vovat Korán. V tomto měsíci je zakázáno od úsvitu do soumraku jíst a pít.

Budete mít zájem:  Jarní cibulku můžeme pěstovat i doma ve sklenici s vodou

Muslimové by v tomto obdo­bí také neměli kouřit, zakázán je také sexuální styk. Velký důraz se klade na vnitřní rozpoložení a mot­litbu. Půst je také nástrojem k tomu, aby si bohatší rodiny uvědomily, jaké to je pocítit hlad a mohli se vcítit do chudých lidí. Večer po západu slunce se často pořádají hostiny, na které zvou bohatší rodi­ny chudší obyvatelstvo.

Můžeme říci, že půst jsou povinni dodržovat duševně a tělesně zdraví dospělí muslimové. Dodržovat tyto postní praktiky nemusí děti, těhotné a kojící ženy, starci, lidé na cestách, nemocní, věřící vykonávající vojenskou službu a těžce pracující. Ti, kteří patří do výše uvedené skupiny, si mohou pro půst určit náhradní termín.

Starci a chronicky nemocní si mohou nedodržení půstu odčinit tím, že dávají jídlo chudým. Děti si na půst zvykají postupně.

Hinduismus

Pro stravování hinduistů je charakteristické vege­tariánství a zákaz požívání hovězího masa. Ve sta­rých hinduistických textech se však dočteme, že konzumace hovězího masa byla běžnou záležitostí. Je možné, že pozdější zákaz konzumace hovězího masa (1000 n. l.) byl snahou odlišit se od muslimů.

Tyto stravovací praktiky jsou dodržovány hlavně lid­mi z vyšších kast, u kast nižších je konzumace ho­vězího tolerována, zřejmě i z toho důvodu, že hově­zí maso je významným zdrojem bílkovin pro fyzicky pracující. Kastovní systém ve velké míře zasahuje i do stravovacích praktik, určuje totiž, kdo s kým může stolovat, kdo může stravu od koho přijmout apod.

Přijetí jídla od příslušníka kasty nižší „zne­čistí“ duchovní čistotu zástupce kasty vyšší. Jen některé produkty (pocházející z krávy) jsou považo­vány za čisté a nemohou být znečištěny dotykem. Mezi tyto čisté produkty patří: pročištěné máslo (ghee) a mléko. U hinduistů se nejčastěji setkává­me s vegetariánstvím, nekonzumují maso, ryby, ně­kteří i vejce.

Vyskytují se však i výjimky. Kasta bo­jovníků Ksatriya ryby konzumuje, ryby jsou v tomto případě důležitým zdrojem bílkovin, jejich nedosta­tek by totiž mohl mít negativní vliv na jejich boje­schopnost. Půst hinduisté obvykle dodržují dva až tři dny v týdnu. Tyto dny je povoleno pouze „čisté“ jídlo (mléko, ovoce, ořechy nebo kořínky obsahující škrob).

Postní období je ovlivněno nábo­ženskými oslavami a příslušností k dané kastě.

Ve hnutí Hare Krišna má postoj k jídlu zásadní význam. Jídlo zde neslouží pouze k posílení těla, ale hlav­ně k posílení ducha. Jídlo je přijímáno ve formě „prasádam“ (jíd­lo obětované nejvyšší osobnosti božstva). Přípravu jídla a jeho konzumaci bychom mohli přirovnat k bo­hoslužbě.

Velký důraz je kladen na výběr surovin, udržování čistoty, volbu oděvu při vaření, kulturu stolování a hlavně neustálé­ho upření mysli na Krišnu. Mezi zakázané potraviny se řadí: maso, vejce, alkohol, kakao, cibule, česnek, houby, pór, káva a čaj. Důležité je také to, aby člověk konzumoval pouze to, co si sám připraví.

Jídlo totiž přebírá negativní materialistické energie kuchaře. Při vaření je též zakázáno jídlo ochutnávat, Krišna musí být první, který si na jídle pochutná. Rty, kterými se Krišna dotkne nabízeného pokrmu, obohatí hmotnou potravu o duchovno. Toto je podstatou „prasádam“.

Prasádam má údajně moc duchovně pozdvihnout nejen člověka oddaného Krišnovi, ale i člověka svět­ského.

Buddhismus

V povědomí lidí je buddhismus často spojován se striktním vegetariánstvím. To je zřejmě způsobeno principem „ahinsá“, který zakazuje usmrtit živého tvo­ra. Víme však, že jen některé školy buddhistických mnichů se masu vyhýbají. I když je konzumace masa v buddhismu pokládána za cosi, co poškozuje karmu, existují obřady, které tento negativní karmický dopad zmírňují.

V obecných pravidlech platí, že se může konzumovat maso z uhynulého zvířete, stejně tak se může konzumovat ryba, která není zabita (vyvržena na břeh). V kontrastu s jinými náboženstvími neuznává buddhismus samotnou konzumaci, ale akt zabití. Sil­ně věřící mniši získávají stravu žebráním. Konzumace masa je v buddhismu ovlivněna hlavně geografickými podmínkami. Oblasti tzv.

severního buddhismu (Ti­bet, Mongolsko, Burjatsko) nedisponují dostatečný­mi zemědělskými podmínkami, většina obyvatelstva navíc žije nomádským způsobem života. Proto strava v těchto končinách je otázkou života a ne volby. I když v buddhistické literatuře jasný příkaz k vegetariánství nenajdeme, konzumace masa, jak už je výše zmíněno poškozuje karmu.

Záporná karma může způsobit to, že jedlík masa skončí v pekle. A co ti kteří si kvůli klimatic­kým podmínkám vybrat nemohou? Existují rituály, kte­ré karmický dopad zmírní – různé rituály před porážkou zvířete. Další polehčující fakt je jistě to, že v buddhis­mu nejsou pekla uniformní, ale hierarchizovaná, různá hlavní a vedlejší pekla se také liší podle provinění.

Po­byt v pekle také není věčný, ale pouze dočasný.

Judaismus

Nejkomplikovanější soubor stravovacích pravidel spojených s náboženstvím jsou právě pravidla židov­ská týkající se jídla a jeho přípravy. Tato pravidla vy­cházejí z Talmudu, Tory a kodexu Šulchan aruch (Pro­střený stůl). Stravovací pravidla a normy se netýkají pouze potravin, jako takových, ale zabývají se i hygi­enou a chováním se u stolu.

Proč jsou tato pravidla tak složitá? Protože byl židovský národ rozptýlen po celém světě, přísné dodržování těchto zásad pomá­halo Židům k udržení svébytnosti. Židovské stravo­vací praktiky můžeme rozdělit do tří kategorií. První pravidlo říká, že všechna zvěř určena ke konzumaci musí pocházet pouze z povolených druhů. Za dru­hé maso z povolených druhů zvířat musí být správ­ně připraveno.

A nakonec mléko a mléčné výrobky nesmí přijít do styku s pokrmy masitými. Povolené druhy zvěře jsou definovány podle zákonů Kashrutu. Název kashruth je odvozen od slova kašer či košer (vhodný). Všechna zvířata jsou rozdělena na vhod­ná (čistá) a nevhodná (nečistá) k přípravě pokrmů.

Je povoleno připravovat pouze maso určitých savců, a to přežvýkavých sudokopytníků (skot, ovce, kozy, buvoli, jeleni, srnci, daňci, kamzíci či losi).

Prase například do této skupiny nepatří, je sice sudokopytník, ale není přežvýkavec. Kůň a osel jsou lichokopytníci. Do jídelníčku nepatří ani zajíc či králík. I když je velbloud přežvýkavý sudokopytník, Bible jej zakazuje. Z ptáků patří mezi povolené druhy domá­cí opeřenci (husa, kachna, slepice, holub, krocan).

Ohledně krocana a krůty existují spo­ry, protože o nich není zmínka ve výše uvedených knihách. Z divokých druhů lze konzumovat ba­žanta, křepelku či koroptev. Tzv. čisté jsou pouze ty ryby, které mají ploutve, šupiny a rozmnožují se jikrami (okoun, cejn, lín, candát, pstruh, sled‘, kapr, losos).

Mezi nečisté ryby se řadí napří­klad úhoř.

Velký důraz je v židovské kuchyni také na zabití zvířete a jeho vykrvení. Zabití může vykonávat pouze řezník s odbornými znalosti (šochet). Šochet má za úkol jed­ním tahem nože rozříznout hltan a průdušnici a poté zvíře co nejdříve zbavit krve. Má však právo zpracová­vat pouze přední část zvířete, zadní část má na starost jiný odborník (menaker).

K základním ustanovením patří také rozdělení po­travy masité a mléčné. V Tóře se jasně píše: „ Ne­budeš vařiti kozelce ve mléku mateře jeho.“ Tyto dvě skupiny potravin nelze připravovat ani jíst dohromady. Židovské košer kuchyně proto mají obvykle dvě čás­ti pro přípravu masitých a mléčných pokrmů. Každá část má své příbory, utěrky a nádobí.

V případě, že si toto dvojí náčiní některá rodina nemůže dovolit, je tře­ba mezi přípravami nádobí vždy vyvařit horkou vodou. Důležitou roli hrají i časové odstupy při úpravě masi­tých a mléčných výrobků. Dodržovat by se měl odstup alespoň šest hodin.

Pokrm obsahující mléko jíst mů­žeme, než však přijde na řadu pokrm masitý, je nutné vypláchnout si ústa, umýt si ruce a mléčné jídlo zajíst chlebem.

Existují však tzv, parve potraviny, které můžeme kombinovat se vším (ovoce, zelenina a vejce). Půst byl v židovské tradici předepsán pouze v jeden postní den (Jom kipur). Při různých příležitostech byl však vyhlašován půst veřejný: ve válce, při očekávání ne­bezpečí atd.

Také se dodržoval půst z důvodů osob­ních: půst pro blízkou nemocnou osobu a při hledání božího odpuštění. Svátky a šábes hrají v židovských stravovacích zvyklostech také důležitou roli a při kaž­dém svátku jsou připravovány speciální pokrmy a jsou dodržovány určité rituály.

Abstrakt

In today’s multicultural society we encounter people who come from different cultural and religious back­grounds. These differences are projected into their way of life and also into their diets. This article offers a brief description of eating habits of the world’s most widespread religions.

Literatura

BAUDIŠOVÁ, J., PODRACKÁ, A. Postní pokrmy pod­le pravoslavné tradice. Olomouc: Fontána, 2003, s. 256. ISBN 80-7336-112-4.

BRYANT, C. A. The Cultural Feast: An Introducti­on to Food and Society. Thomson Brooks/Cole, 2007, s. 446.

BUBÍK, T. Hostina a půst v křesťanské kultuře. In Ná­boženství a jídlo. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2005, s. 19-26.

MAHAN, L. K., ESCOTT-STUMP, S. Krause’s Food and Nutrition therapy, Saunders Elsevier, 2008, s. 1352.

Jak životní styl ženy v těhotenství ovlivňuje miminko?

Jak ovlivní nenarozené dítě celkový životní styl maminky během těhotenství? Pokud bychom měli třeba srovnat vyrovnanou těhotnou, která se nestresuje a může trávit čas převážně doma, a velmi zaměstnanou manažerku dnešní doby?

Tohle je velice těžká otázka, protože je velmi obtížné dělat na toto téma nějaké validní výzkumy. Na vývoj i povahu dítěte působí tolik vlivů, že prakticky není možné mít všechny pod kontrolou.

Některé děti maminek, které zažily velmi těžké těhotenství, jsou pohodáři, a jiné děti maminek, které měly harmonické těhotenství, mohou být pěkní nerváčci. Tím ale samozřejmě nechci říct, že by člověk měl na svůj životní styl v těhotenství vykašlat. Naopak si myslím, že je vždycky dobré dělat to nejlepší, co v danou chvíli mohu.

Budete mít zájem:  Nenadýcháte, ale kocovina bude

Tím výrazně zlepším šanci, že miminko bude mít to, co potřebuje. Obecně platí to, že čím je žena spokojenější, tím je spokojenější i miminko.

Stres určitě nepomáhá. Těhotenství je dobrá příležitost, jak ve svém životě provést změny tak, abychom se nemusely stresovat. Především zvolnit, nespěchat, prožívat přítomnost, nehnat se za výkonem… To prospěje všem 🙂

Strava maminky a plod: platí nějaká pravidla, která by se měla dodržovat, aby si dítě už v těhotenství zvykalo na zdravý životní styl? A platí, že je aktivní po sladkém?

Nevzpomínám si na žádnou studii, která by mluvila o tom, že miminko je po sladkém jídle víc aktivní. Ale obecně doporučuji být v příjmu cukrů obezřetná a nepřehánět to s nimi. V těhotenství a i kdykoli jindy v životě doporučuju jíst pestře.

To co mi chutná a dělá radost, co je nejen dobré, ale i krásné pro oči, vyhýbat se průmyslově zpracovaným potravinám. Jíst pomalu, užívat si to. Pít čistou vodu. Vyhýbat se bílé mouce, rafinovanému cukru, homogenizovanému mléku.

Volit co nejkvalitnější suroviny bez chemie.

Pod pojmem pestrá strava si představuju že budu jíst různobarevnou zeleninu a ovoce, jednou za čas zařadím ryby či jiné maso z eticky chovaných zvířat. (max jednou týdně).

Budu jíst oříšky, naklíčená semínka, občas přidám nějakou mořskou řasu, kvalitní sůl, kvalitní rostlinné oleje, kvalitní koření, občas přidám nějaké divoké rostliny jako třeba kopřivy, nezapomenu na luštěniny a obilniny jako pohanka, jáhly… Skvělé je zařadit do jídelníčku kvašené potraviny – např.

pickles, kyselé zelí… Od všeho trochu… Dítě bude jíst to, co uvidí, že jedí rodiče. Nemá cenu vařit dítěti zdravě a sobě nezdravě. Děti jedí nejraději mámě z talíře 😉 A zdá se, že jsou děti „zvyklé“ na ty potraviny, které maminka jedla, když bylo miminko v bříšku.

Často se mě třeba ženy ptají, zda musí po porodu vysadit nadýmavé potraviny či ostré koření. Pokud je žena jedla celé těhotenství, miminko by na ně mělo být zvyklé a nic bych nevysazovala. Pouze v případě, že by miminko mělo problémy se zažíváním očividně spojené se stravou kojící matky.

Spánkový režim maminky – promítá se nějak do miminka v děloze? Pokud bude maminka spát pravidelně a dost, může to mít na něj pozitivní vliv, a v jakém smyslu?

Kvalitní spánek je v těhotenství nesmírně důležitý. Aby se vše zdárně vyvíjelo, aby žena zvládala zvýšené metabolické nároky… Pokud žena dobře spí, je to jednoznačně pozitivní. Miminko a maminka jsou propojeni.

Nedá se úplně říct, že když bude žena v těhotenství hodně spát, bude i miminko po porodu hodně spát. Na spánek miminka má vliv mnoho věcí. Většinou však dětem vyhovuje, když má den tedy i spánek nějaký rytmus. Když se nespí jednou do jedenácti dopoledne a jindy do šesti ráno, a stejně tak s usínáním.

Jak komunikovat s dítětem v děloze – co a jak ovlivní zpívání, hlazení bříška atd.?

Děti kromě zdravého jídla sytí také naše pozornost. Cokoli je nám příjemné, můžeme s miminkem dělat a citlivě si všímat, jak na to reaguje, najít to, co má rádo. Zároveň není potřeba do ničeho se nutit jen proto, že nám někdo řekl, že se to má.

Nicméně často i ženy, které třeba normálně nezpívají, v těhotenství nebo po porodu začnou. Pokud žena nerada zpívá, může poslouchat krásnou hudbu… To co ženu dělá šťastnou, blaženou, to dělá většinou blažené i miminko. Pro rozvoj mozku miminka je dobré zapojovat všechny smysly. Plodová voda má například prý chuť podle toho, co maminka zrovna jí.

Když jí pestře i miminko ochutnává v bříšku pestré chutě. Občas je príma vystrčit bříško na sluníčko, protože se změní to co miminko vidí, pak ta hudba, hlazení… A zároveň je dobré ho nezahlcovat. Mít čas na odpočinek… Všeho s mírou. Někdy úplně stačí, když na miminko třeba jen tak mluvím v duchu.

Když mu jen tak v duchu pošlu zprávu, že ho mám ráda a těším se na něj.

V různých zemích věří, že správným přístupem můžete miminko hodně naučit už během pobytu v bříšku. Například v Jižní Koreji cvičí těhotné ženy každý den tzv. Taegyo. Základem je pozitivní myšlení a chování. Mnoho maminek ve Francii využívá například Haptonomii. Je to dokonce věda, kterou maminky učí školení specialisté.

Zjednodušeně však jde o dotýkání se bříška takovým způsobem, díky kterému budete postupně intenzivněji vnímat pohyby děťátka. A ono bude na vaše hlazení reagovat. Do haptonomie se zapojují i tatínkové. Pomáhá to prý velmi účinně budovat vztah rodičů s nenarozeným děťátkem. Podle odborníků jsou takové děti klidnější.

O korejském cvičení ani haptonomii jsem bohužel zatím neslyšela, takže se k tomu moc nemohu vyjádřit. Každopádně pokud věnuju miminku lásku, čas a pozornost, ať už v bříšku či na světě, bude to mít pozitivní vliv. 🙂

Moje oblíbená porodní asistentka Ina May Gaskin říká, že:

Láskyplný dotyk je nesmírně důležitý. Například v maorské tradici otcové své těhotné ženy každý den masírují – nohy, záda i bříško. Komunikují s miminkem. V této tradici se věří, že to nejlepší, co otec může udělat pro své dítě v těhotenství, je láskyplně pečovat o jeho matku, aby jí bylo dobře.

Protože když se ona bude fyzicky cítit dobře, bude se dobře cítit i miminko a oba budou mít hladký porod.

Maorští otcové svým nenarozeným miminkům také skládají píseň, kterou jim celé těhotenství zpívají, když masírují jejich maminku… I tohle je skvělé navazování vztahu… A zpívají jí i při porodu, aby miminko snadno našlo cestu ven… To mi přijde moc krásné… A určitě to vztah všech zúčastněným pozitivně ovlivní.

Měla by se maminka během těhotenství věnovat nějaké relaxaci? Může to mít vliv na to, jaké bude dítě, až se narodí?

Nejsem zastánce toho, že by žena něco musela nebo měla. Každopádně pokud to ženu láká, určitě relaxace doporučuji. Je třeba moc fajn, udělat si každý den chvilku pro sebe a své miminko, stačí pár minut v klidu, kdy se opravdu uvolním.

A určitě to bude mít pozitivní vliv i na miminko v bříšku. To jaké bude miminko, až se narodí, záleží na mnoha okolnostech. Každý máme daný nějaký temperament a ten je prostě takový a nedá se předělat. Zároveň na nás má vliv to, co zažíváme, a to pak tvoří náš charakter. To jsou základní psychologické poučky. Takže prostě je to vždycky kombinace. Mám moc ráda jednu poučku o výchově:

To myslím vystihuje mnohé. Pokud umím relaxovat, moje miminko to ode mě okouká. Bude to pro něj normální 🙂 Pokud budu nervák, který se ani na chvíli nezastaví, moje dítě to také okouká 😉 A ano miminka se učí už v bříšku.

Jak moc je důležitý průběh porodu pro další režim dítěte? Platí, že po těžkém porodu jsou miminka uplakanější, nespavější, neklidná..?

Ano může to tak být. Nic samozřejmě neplatí stoprocentně u všech. Pokud si žena a miminko prošly těžkým porodem, je velmi důležité, aby pak měly možnost se nerušeně vítat, zvykat si na sebe, vyladit se. Klíčem k úspěchu je být co nejvíce spolu „tělo na tělo“.

Dát prostor společnému „zamilování“. My lidé jsme savci a savčí mláďata jsou „naprogramována“ tak, aby trávila co nejvíce času v těsném kontaktu s matkou. Takže porod je jen jedna část příběhu, a to co přijde po něm, je neméně důležité.

Pokud třeba žena zažije akutní císařský řez, je velmi výhodné, když má miminko co nejdříve u sebe, položí si ho nahaté na hrudník a tak nějak v sobě objeví tu „opici“, která si mládě pořádně očichá, přitulí, prozkoumá… Mládě se u mámy v náručí nejlíp uvolní, protože je zvyklé na její tlukot srdce, je naprogramované na její vůni…

A nerušený kontakt s miminkem je zase nejlepší lék pro zraněnou duši mámy po těžkém porodu… Jeden druhého potřebují, aby ten těžký porod v sobě zahojily… No a to, jak se cítí máma, je důležité pro to, jak se bude cítit dítě. Po porodu jsou pořád ještě velmi dlouho propojení takovou neviditelnou pupeční šňůrou… Ještě hodně dlouho jsou jako jedna bytost a teprve pomalu se oddělují…

Je důležité si uvědomit, že pokud je miminko neklidné, bude se maminka trápit a pak to povede k začarovanému kruhu… Proto je velmi důležité po porodu dobře opečovat ženu, dát jí možnost zregenerovat.

  • Rodina by měla zajistit jídlo, péči o domácnost, starší děti… Pokud po těžkém porodu následuje krásné harmonické šestinedělí, je to pro oba veliká výhoda. A dítě pak vůbec nemusí být neklidné či uplakané a ani jeho máma ne 🙂
  • Otázky: Tereza Víchová, časopis Maminka
  • Odpovědi Kristina Neubertová Zemánková, porodní asistentka, psycholožka
  • Foto: unsplash

Zdravá výživa pro děti – PharmDr. Margit Slimáková

Co vše potřebuje vaše dítě jíst a čemu by se mělo vyhýbat? Potřebují rodiče studovat výživová doporučení anebo poslouchat experty? Kdy začít podávat lepek a kdo potřebuje umělá kojenecká mléka? Jak prosadit zdravou výživu u babiček a ve škole?

První rok života

Dítě se v prvním roce života nazývá kojenec a kojení (mateřské mléko) je bez jakýchkoliv pochybností základem výživy až do jednoho roku života. Ideální je plné kojení do šestého až sedmého měsíce a dostatečné kojení do jednoho roku věku, při kterém není třeba podávat žádná náhradní mléka ani jiné tekutiny.

Lepek

Někteří pediatři nově doporučují podávat lepek už od čtvrtého měsíce jako prevenci vzniku alergie na něj. S tímto doporučením nesouhlasím.

Studie, které by prokázaly nižší výskyt alergie na lepek u kojenců, kteří jej v minimálním množství dostali takto brzy, jsou doposud ojedinělé, jsou retrospektivní, nedefinují pojem malé množství a hlavně uspokojivě nevysvětlují důvod, proč by časnější podávání potravin mělo snížit riziko vzniku potravinové alergie.

Budete mít zájem:  Děti s diabetem úspěšně sportují

Jako nejpravděpodobnější teorie se uvádí, že mladšímu dítěti se podává menší množství potraviny a že při podávání potraviny u starších dětí už nejsou děti současně kojeny, a tak jsou ochuzeny o ochranný vliv mateřského mléka. Tento můj postoj se shoduje s vyjádřením vědeckého poradního výboru Velké Británie pro výživu.

Umělá kojenecká mléka

Mimo výjimečných případů, ve kterých maminka skutečně nemůže kojit, podle mne umělá mléka nikdo nepotřebuje a do dětského jídelníčku je vůbec nedoporučuji zavádět. Situaci, kdy maminka nekojí, je třeba vždy konzultovat s pediatrem. Takzvaná alternativní rostlinná mléka nejsou pro kojence vhodnou náhradou mateřského mléka a v této funkci je také nedoporučuji.

Jsem však přesvědčena o tom, že většina maminek kojit dokáže a že často jen nečekané životní potíže, např.

komplikovanější porod a nezájem anebo neschopnost personálu porodnice pomoci, kojení zbytečně naruší.

Proto jako nejdůležitější stravovací doporučení všem těhotným maminkám navrhuji najít si spolehlivou laktační poradkyni anebo porodní asistentku, které jim mohou v případě náhlých potíží okamžitě pomoci.

První potraviny

V ideálním případě začínáme lokální bio zeleninou. Podáváme vždy pouze jeden druh a každé tři až čtyři dny přidáváme další druhy, které je později možné kombinovat.

S přibývajícími týdny postupně přidáváme zdroje kvalitních bílkovin a tuků, jako je např. červená čočka, quinoa, vaječný žloutek, kvalitní maso, máslo anebo za studena lisované oleje.

Z obilovin začínáme těmi bezlepkovými, nejlépe v jejich přirozené podobě, tj. například kaše z vařených a rozmixovaných jáhel anebo rýže.

Děti od jednoho do šesti let

Shoduji se s doporučeními Světové zdravotnické organizace, že ideální je pokračovat v kojení až do třetího roku.

V případě, že už nekojíte, je třeba zajistit dostatečný a pravidelný příjem kvalitních bílkovin, ale určitě to neznamená, že je nezbytné konzumovat kravské mléko, jak si přeje mlékárenský průmysl.

Kvalitní bílkoviny mohou pocházet například z kvalitního masa, luštěnin, vajec, semínek a zakysaných mléčných výrobků. Dětem připravujeme jednoduchá jídla s pravidelnými svačinkami. Základní poměry mezi jednotlivými skupinami potravin jde stanovit podle doporučení Zdravého talíře.

Bio

Označení bio nesou potraviny té nejvyšší kvality, které moc doporučuji všem, dětem samozřejmě nejvíce. Nejdůležitější jsou přitom alespoň do tří let věku, kdy nejsou detoxikační a eliminační systémy dětského organismu dostatečně vyzrálé a případná rezidua chemikálií z konvenčních potravin se mohou snadněji hromadit a být příčinou závažnějších poškození zdraví.

Celozrnné potraviny

Dětem do tří let se nedoporučuje výhradně celozrnná strava, ale to určitě neznamená, že bychom je měli vykrmovat rohlíky a koláči z bílé mouky.  Ke zdraví prospěšným necelozrnným zdrojům obilovin patří např. jáhly, mnohé pšenično-žitné kváskové chleby, ovesné vločky anebo kulatozrnná, jasmínová a basmati rýže.

Speciální dětské potraviny

Mnoho ze speciálních potravin pro děti obsahuje nadbytečná množství cukrů, nejlákavější na nich je většinou přibalená hračka anebo pohádková postavička na obalu. Nezávislá testování opakovaně potvrzují zbytečnost anebo dokonce nezdravost takovýchto potravin:

Naše děti se staly terčem té nejproradnější reklamní strategie potravinářského průmyslu. Všemi dostupnými prostředky se společnosti snaží obejít vliv rodičů a nalákat děti na produkty s tou nejvyšší marží – sladkosti a chipsy. Velké koncerny dětem prodávají především ty produkty, které jim škodí. Šířící se epidemii obezity se pak už nikdo nemůže divit. (Oliver Huizinga, reklamní expert organizace Foodwatch).
Např. 100 gramů Pom-Bärů obsahuje pětkrát více soli a dvakrát tolik tuku než stejná porce hranolek od McDonald’s a výrobce je přitom propaguje jako jedinečnou a pro děti vhodnou svačinku.

K Nestle dětským cereáliím se zdarma přidává figurka akčního superhrdiny a přitom všechny obsahují více než 30 procent cukru. O této skutečnosti společnost na svých stránkách logicky mlčí.

Mnohem raději ovšem zdůrazňuje, že se jedná o celozrnné cereálie s osmi vitaminy a vápníkem.

A kdyby náhodou děti nepřesvědčila akční figurka, rodiče zajisté ke koupi přemluví známá expertka Kateřina Cajthamlová, která na stránkách koncernu Nestlé o cereáliích přímo básní. (Česká Pozice 27.4., 2013) http://bit.ly/DetiKo

Školáci

Zdravá výživa školáků znamená především kvalitní snídani a přípravu domácích svačinek do školy (včetně láhve s vodou).

Zdravá výživa školáků je zásadní nejen pro zdraví žáků a studentů, ale ovlivňuje i jejich chování a studijní výsledky.

Podle četných dopisů od rodičů přitom vím, že snahu o zdravou stravu jejich dětí běžně narušují školní jídelny a doplňkový prodej potravin ve školách.

Český spotřební koš, který je závazný pro vaření ve školních jídelnách, platí od roku 1993 a vychází z výživových dávek z roku 1989. Jiné středoevropské země výživová doporučení pro školáky v minulých letech aktualizovaly.

Naštěstí především díky tlaku rodičů a médií už došlo k určitému zlepšení i u nás, ale přesto by šlo ve školkách a školách jíst ještě mnohem lépe. Výživa ve školách se dnes k dětem dostává dvěma způsoby. První z nich je tzv.

doplňkový prodej, který je zpravidla nabízen ve školních bufetech a automatech. Druhou cestou jsou obědy vařené ve školních jídelnách. Prodeje v bufetech a automatech běželi pár let od revoluce bez jakéhokoliv omezení a nyní je jen omezeně reguluje Pamlsková vyhláška.

  Vaření ve školních jídelnách se dodnes řídí vyhláškou, která je stará víc než čtvrt století. jak jde už ui dnes zajistit zdravější jídlo ve školách detailně vysvětluji zde.

Po skončení vyučování je dobré mít pro děti vždy nachystanou svačinu (např. v podobě výběru z nakrájené zeleniny, dipů anebo pomazánek, kvalitního pečiva, bílého jogurtu, oříšků a ovoce) a ideálním ukončením dne je společná rodinná večeře.

Dospívající

V tomto věku už děti nenapodobují rodiče, ale zdravá výživa se alespoň doma dá zajistit přítomností zdravých potravin. Nejdůležitější je nabízet snadno dostupné a připravitelné svačinky i potraviny, ze kterých si mohou děti samy vybírat a vařit. Neskladujte doma nevhodné potraviny, protože je jen otázkou času, kdy je děti najdou a snědí.

Dietování a poruchy příjmu stravy

Nezdravé dietování a poruchy příjmu potravy patří mezi typické problémy tohoto věku. Dospívající děti jsou obklopeny módními ideály krásy, zázračnými dietami a dietujícími kamarády.

Tou největší oporou pro ně musí zůstat rodina, a proto je katastrofou, když se i maminka nepřirozeně omezuje. Rodič, který opakovaně dietuje, vynechává večeři anebo přepočítává kalorie, předává signál, že stravu je třeba nepřirozeně kontrolovat.

Základní prevenci poruch příjmu stravy proto vidím v dlouhodobě zdravě se stravující rodině, kde je jídlo bráno jako požitek a ne jako postrach.

Alternativní výživové směry

Alternativní výživové směry v úhrnu nejsou problém a většina dětí z nich vyroste rychleji, když jim dáte prostor na zkoušení a hledání vlastní cesty, než když je budete striktně nutit do vašich stravovacích návyků.

Ze zdravotního hlediska jsou dokonce téměř jistě bezpečnější než dnes typická strava mnoha mladých, která je založena na junk food a soft drinks. Zdravý výběr nenápadně podporujte dostupností kvalitních potravin.

Pouze zpozorněte v případě neobvykle vyšší ztráty hmotnosti, zastavení menstruace u dívek a nelogických rozhodnutí (např. když etický vegetarián odmítá konzumovat ořechy).

Jak děti učit zdravě jíst

Buďte dobrým vzorem, zajistěte dostupnost zdravých potravin a zapojte děti do jejich pěstování a přípravy. Děti se učí sledováním svého okolí, několik prvních let zejména od rodičů a rodiny.

To, co děti vidí, je pro ně normální a sami to opakují.

Je proto rozhodující, jestli děti pravidelně vidí společně a zdravě se stravující rodinu, nebo reklamní obrázky šťastné rodiny při návštěvě McDonald‘s a při pojídání čokoládových tyčinek plných mléka.

Děti jedí především to, co jim nabízíme a co v jejich okolí snadno dostupné. Proto je zásadní minimálně doma zajišťovat zdravé stravovací prostředí, na rozdíl od toxického prostředí, kterému jsme všichni čím dál více vystaveni, a to v mnoha případech dokonce už i ve školách.

Zdravá výživa není suchá teorie, ale skvěle chutnající jídlo. Mnohem více než výuka faktů děti nadchne a přesvědčí vypěstování vlastní zeleniny anebo jahod, naklíčení semínek, vypěstování kvásku nebo výroba jogurtu. Nakupujte s dětmi na farmářských trzích, zkuste dovolenou na biofarmě (my jsme několik let jezdili na dovolenou pouze na takovéto farmy) a zapojte děti do zdravého vaření.

Co s babičkami?

Problematiku výživy i s prarodiči včas proberte. Případné neshody na výživových doporučeních mezi partnery ale nedoporučuji řešit diskuzí s babičkami. Rodiče samotní se musí nejdříve shodnout na výživovém stylu rodiny a společně jej prosazovat. Až po shodě mezi sebou by rodiče měli stručně, ale jasně a nejlépe společně vysvětlit, že:

  • zdraví dětí je jejich zodpovědností a řeší jej na základě současných znalostí a zkušeností,
  • konzumaci sladkostí z výživového hlediska nikdo nepotřebuje,
  • existuje jednotná shoda mezi odborníky, že zdravá výživa je základním předpokladem zdraví dětí a může ovlivňovat i jejich chování a u školáků studijní výsledky,
  • nikdy v minulosti se nekonzumovalo takové množství sladkostí a nezdravých polotovarů jako dnes,
  • existuje spousta jiných možností, jak děti odměňovat, např. domácí zdravé koláče, zdravé sladkosti (sušené ovoce), časopisy, lístky do kina atd..

Co dětem nedoporučuji

Nedoporučuji jakékoliv dietní potraviny, umělá sladidla, vysoce průmyslově upravované potraviny včetně margarínů, trans tuky, izolovanou vlákninu, zbytečná aditiva, jako jsou umělé příchutě anebo barviva a mnohá konzervancia.

Ideální jídelníčky

Ideální jídelníček neexistuje. Zdravá výživa dětí není věda a určitě neznamená propočítávání kalorií a živin na talíři.

Jak poznáte, že dítě jí zdravě

Vaše dítě se bude cítit dobře a bude prospívat. Vidíte plynulý růst, občas s obdobími zpomalení anebo zrychlení, ale neměly by se objevit ztráty hmotnosti.

Jak vše převést do praxe?

Zdravou výživu lze do každodenní praxe nejlépe převést v klidu a s nadhledem. Všichni rodiče chtějí pro své děti to nejlepší a právě rodiče svým dětem nejlépe rozumějí.

Maminky a tatínkové, nenechte se znejistit experty, kteří dnes až příliš často předávají buď hesla potravinářského průmyslu, nebo zaslepeně izolovaná odborná fakta, aniž by je zasadili do reálné stravy a života.

Zdravá výživa není věda, tajemství úspěchu spočívá ve výběru skvěle chutnajících přirozených potravin v přípravě jídel z nich. V naprosté většině případů není potřeba ani kalkulačka, ani encyklopedie výživy, ani nutriční terapeuti.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *