Husa i kachna bývaly tučnější

• 
• JSTE U MNE POPRVÉ?
• PŘEJDĚTE ZDE A POUŽIJTE KÓD: PRVNINAKUP

Obě zvířata reprezentují vodní drůbež. Obě tyto zástupkyně mají plovací blány, milují vodu a na první pohled se může zdát, že i stejně vypadají. Ovšem opravdu pouze na první pohled, a to ještě navíc z dálky. Pokud se totiž na kachnu a husu podíváte podrobněji a zblízka, všimnete si jistě pár zásadních rozdílů. A které že máme na mysli, která z nich bude tou lepší volbou pro vás dvůr?

Kdo je kdo?

Chcete vědět, jakou drůbež na vašem dvorku chová soused a bojíte se ho zeptat nebo prostě jen chcete mít jasno, kdo je kdo a vědět, čím se od sebe kachny a husy před tím, než si jednu z nich pořídíte, liší? Zde máte shrnutí, které vám s osvětou pomůže.

• Stavba těla. Husí tělo je protáhlejší, na omak má sádelnatější kůži a její peří je na dotek mastné. Pokud si tuto vodní drůbež dáte vedle sebe, jistě hned na první pohled zpozorujete, že kachna je menší než husa a tvarem je blíže ke slepici. Kachna na rozdíl od husy má krk kratší, a i její nohy nejsou tak dlouhé, jako ty husí.
• Zbarvení. Husa brojlerová oplývá většinou barvou bílou, někteří jedinci mají i pár šedých per. Jinak je tomu potom u hus landeských, které jsou svým zbarvením podobné huse velké a jejich zbarvení má nejčastěji divoký ráz.
• Velikost. Jak již bylo řečeno, husa dosahuje větší hmotnosti než kachna. Dospělí jedinec husy může vážit až 8 kg, zatímco dospělý kačer nebo kachna „jen“ kila čtyři. Jakmile tedy postavíte vedle sebe kachnu a husu, podle jejich velikosti ihned poznáte, kdo je kdo.

Poznáte, kde je husa a kde kachna?

Prodělečná drůbež

O kachnách se říká, že jsou prodělečnou drůbeží. Zřejmě na tom bude něco pravdy, neboť na rozdíl od hus bývají často „nenažrané“ a zřejmě vám dost polezou na nervy při rozhazování krmiva z krmítek. To totiž umí excelentně. Čím jejich krky co nejlépe potěšíte?

• Kachna. Každá kachna na pojímájí potřebuje vodu, o tom žádná. Husa je na tom o něco málo lépe, té bude stačit napuštěná vana nebo zahradní bazének. Další nevýhodou kachen je, že málokdy rády sedí na vejcích. Pokud byste si tedy rádi vylíhli mladé, je lepší pořídit husy, ty sedí rády a o malou housata se starají na jedničku.
• Husa. Jestliže se chystáte kupovat mladé a budete je mít výlučně na výkrm, je lepší koupit housata než kachňata. Husa, pokud budete mít větší pozemek s trávou, se napase sama a vy tak ušetříte. Krmnou směs můžete přidat každý druhý den do krmítka, výkrm se tak dostaví rychleji. O nálepce prodělečná drůbež si u hus tedy můžete nechat jen zdát. Nevýhodou hus bývá, že jsou hlučnější než kachny, pokud tedy ovšem nemáte v plánu koupit landeská housata, ta totiž nekejhají.

            

Na pekáč jedině…

…husa. A proč z toho všeho husy vycházejí lépe než kachny? Je husa méně tučnější než kachna a jak jsou na tom obě zástupkyně vodní říše s množstvím vitamínů pro lidský organismus?

• Husí maso je považováno za jednu z nejlepších delikates světové kuchyně.
• Maso z dobře vykrmené husy bude bohatší na bílkoviny než maso od kachny.
• Husí játra dosahují větší velikosti, než játra kachní a o husích paštičkách, které jsou z jater uznávané po celém světě se snad ani zmiňovat nemusíme.

A jaké delikatese dáváte přednost vy?

• Husí pečínka se také může chlubit větším podílem vitamínu B2 a B6, draslíku i fostoru. Pouhých 100 g masa obsahuje jednu třetinu DDD železa.
• Maso z husy je rozhodně dietnější než z kachny, ovšem pokud se nechystáte husí maso obalovat jako řízek a smažit na vrstvě oleje.
• Vyhlášenou pochoutkou je i husí sádlo.
• A v neposlední řadě se vám i husa bude lépe škubat.

Komu dávají přednost vaše chuťové buňky? Jste milovníky husích jater nebo nadívané kachničky se zelím a knedlíkem? Ať už je to jakkoliv, přísun zelené trávy a kvalitního krmení je ve výkrmnu vodní drůbeže tím nejdůležitějším.

1. 
2. JSTE U MNE POPRVÉ?
3. V OBJEDNÁVCE DRŮBEŽE ČI KURNÍKŮ ZADEJTE KÓD: PRVNINAKUP

sleva 42%

Mám sklademExpeduji ihned Dopravazdarma Novinka

Dřevěný kurník německé kvality. Kurník je určen pro chovatele slepičího hejna čítající cca 8 kusů…

7 990 Kč 13 590 Kč

registrovaní 7 890 Kč

sleva 15%

Mám sklademExpeduji ihned

Dřevěný kurník německé kvality. Kurník je určen pro chovatele slepičího hejna čítající cca 5 kusů…

4 490 Kč 5 190 Kč

registrovaní 4 390 Kč

sleva 15%

Mám sklademExpeduji ihned

Krásný prostorný kurník s velkým výběhem pro Vaše slepice. Velice odolný proti povětrnostním vlivům…

4 690 Kč 5 390 Kč

registrovaní 4 590 Kč

Mám sklademExpeduji ihned Dopravazdarma Novinka

Prostorný rohový kurník s dvěma vchody najednou. Kurník je vyroben z masivního dřeva a s velkým…

7 990 Kč

registrovaní 7 890 Kč

sleva 14%

Mám sklademExpeduji ihned Dopravazdarma Novinka

Krásný prostorný kurník s velkým výběhem až pro 12 slepic. Velice odolný proti povětrnostním vlivům…

10 099 Kč 11 599 Kč

registrovaní 9 999 Kč

Foie gras je kontroverzní pochoutkou! Proč (ne)ochutnat tuto delikatesu?

Francouzská kuchyně patří k nejvyhlášenějším na světě. Není tedy divu, že z Francie pocházejí extrémně delikátní pokrmy. Patří k nim také foie gras, tučná husí či kachní játra.

Málokteré jídlo ale rozděluje více gurmány a lidi, kterým záleží na životě zvířat, která jsou pro toto jídlo chována.

Pojďme se spolu podívat na všechny aspekty foie gras od chuti, přes využití, až po kontroverzní výrobu.

Historie foie gras ve Francii nezačíná. Z historických nálezů vyplývá, že kachny a husy se překrmovaly za účelem zvětšení jejich jater už ve starobylém Egyptě.

V oficiální francouzské kuchařce se foie gras objevila v roce 1651, kdy se o něm zmínil kuchař Jean Pierre Clause, který pokrm servíroval nejenom svému pánovi, maršálovi de Contades, ale i samotnému francouzskému králi, jedlíkovi Ludvíku XIV. Ten si foie gras nesmírně oblíbil.

Jeho nástupce Ludvík XV. označil tučná játra za královský pokrm, který byl podáván na sešlostech francouzské aristokracie prakticky povinně. V moderní době se foie gras dostala zpátky na francouzský jídelníček luxusních restaurací v 60. letech 20.

století a odtud se jeho obliba postupně rozšířila do celého světa. Jak je vidět, není to žádná běžná paštika. To poznáte nejen podle ceny, ale i chuti.

Výroba a její zákazy

V čem je tedy problém s foie gras, pochoutkou, která má přízvisko královská? Mnoho lidí považuje proces, kterým jsou foie gras vyráběna, za silně neetický a přesahující hranici týrání zvířat. Pro to, aby husa či kachna vyprodukovala opravdu kvalitní foie gras, musí být několikrát za den nuceně krmena sondou vedoucí do volete nebo až do jejího žaludku.

Do husy či kachny je pak vpravena dávka krmné směsi, kterou většinou představuje vařená kukuřice. Zvířata jsou omezena v pohybu a překrmována dalece za rámec normální denní dávky potravy.

Právě kvůli tomu začínají jejich játra nabývat na velikosti. Místo jaterní tkáně postupně v játrech začíná převládat tkáň tuková. Ta má na svědomí typickou bohatou chuť foie gras i jejich žlutorůžové zabarvení.

Po celém procesu někdy játra relativně malého ptáka váží až 1 kilogram.

Mnoho zemí výrobu foie gras na svém území zakázalo. V Evropě exportují svoje domácí foie gras pouze Francie, Maďarsko (druhý největší evropský dodavatel), Belgie, Španělsko a Bulharsko.

V některých místech, například ve státě Kalifornie ve Spojených státech, je zakázán i dovoz foie gras. Hledání alternativního způsobu, jak foie gras získat, se zatím nedaří a zřejmě není biologicky možný.

Výrobním místem, odkud foie gras začíná pocházet čím dál tím častěji, je Čína, i když Francie si stále drží své prvenství v kvantitě i kvalitě tučných jater.

Tip: V rámci privátní značky Deluxe z Lidlu můžete koupit foie gras (různé druhy) za velmi příznivé ceny a před Vánocemi bývají v letácích i jako dárkové balíčky. 

Orestovaná čerstvá játra foie gras jsou neuvěřitelnou pochoutkou, nejčastěji jsou však konzumována ve studené podobě jako součást teriny (obdoba paštiky).

Většina dnešních foie gras pochází z kachen, ta starší verze z husy má však jednoznačně stále své zastánce.

Skvěle funguje kombinace foie gras se sladkokyselými chutěmi, například s restovanými karamelizovanými jablky na francouzské bagetě a s lahví kvalitního vína.

Pokud toužíte po chuti s antickým nádechem tak, jak foie gras konzumovali staří Egypťané nebo Řekové, natřete je na kus opečeného chleba a podávejte s čerstvými fíky. Foie gras se ideálně hodí jako předkrm skutečně luxusní večeře. Jenom možná svým hostů dlouze nevykládejte, jak se vyrábí.

Kupi Magazín na homepage Seznamu?Přidat boxík na Seznam.cz

Svatomartinská husa s jablky

Husí a kachní maso je lahůdkou, kterou si většina z nás nedopřává příliš často, nicméně ke svátečním příležitostem se skvěle hodí. Svátek svatého Martina se sice nijak speciálně neslaví, ale martinská husička se ve většině domácností na stole objeví. Víte, proč si dáváme právě husu? Podle jedné pověstí byl svatý Martin původně římským vojákem. Později přijal křesťanskou víru a stal se misionářem. Když ho chtěli povýšit na biskupa, nechtěl kvůli své skromnosti tuto hodnost přijmout a ukryl se před vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily.

Druhá pověst je prozaičtější: husy prý rušily svým kejháním Martinovo kázání tak, že je za to odsoudil, v den jeho památky musí pykat za svoje provinění na pekáči.

Ať je pravda jakákoliv, jisté je, že s pečenou husou chybu neuděláte. Má výraznou chuť a výborné výživové kvality. Sice bývá tučnější, ale několikrát do roka si ji dát můžete.

Když ji ještě doplníte jablky a zeleninou, uděláte pro své zdraví i něco navíc.

• Příprava: 4 hodiny
• Pro 8 osob
• Budete potřebovat:

• 1 husu (4–5 kg)
• trochu soli a pepře
• 1 kg jablek
• 3 cibule
• 2 lžíce nasekané petrželové natě
• 1–2 mrkve
• 1 petržel
• kousek menšího celeru
• 250 ml červeného vína
• 250 ml jablečného džusu

Příprava:

1. Husu důkladně očistěte, omyjte a osušte papírovým ubrouskem. Zvenku i zevnitř ji posypte solí a pepřem. Polovinu jablek oloupejte, rozčtvrťte a zbavte jádřinců. Cibuli oloupejte a nakrájejte na měsíčky.
2. Jablka a cibuli promíchejte, přidejte nasekanou petrželovou nať, trochu soli a pepře. Touto směsí naplňte husu a vložte ji do pekáče prsíčky dolů. Otvor sešijte potravinářskou nití, můžete svázat i nohy, aby nádivka nevytékala a husa lépe držela tvar.
3. Zeleninu očistěte, nakrájejte na kolečka a přidejte k huse. Podlijte ji 150 ml vlažné vody, pekáč zakryjte poklicí a vložte do trouby předehřáté na 180 °C.
4. Husu upečte dozlatova, budete na to potřebovat asi 3,5 hodiny. V průběhu pečení ji podlévejte směsí vína a jablečného džusu, podle potřeby můžete přidat trochu vody (maximálně 350 ml). V polovině pečení ji obraťte.
5. Zbylá jablka omyjte, rozčtvrťte a odstraňte jádřince. K huse je vložte až 30 minut před koncem pečení. Sundejte poklici a nechte husu ještě trochu zezlátnout.

Náš tip

K pečené husičce se tradičně podávají bramborové lokše. Jejich příprava je velmi jednoduchá, navíc si na nich pochutnáte i bez masa, lze je podávat i nasladko.

Předem ve slupce uvařené brambory (400 g) nastrouhejte najemno, přisypte k nim 130 g bezlepkové mouky a trochu soli. Vypracujte těsto, pokud se lepí, přidejte víc mouky. Rozdělte těsto na 6 dílů a na pomoučené ploše z nich vyválejte placky.

Na suché pánvi nebo na plotýnce je opečte z obou stran. Ještě horké pomažte rozpuštěným sádlem a poskládejte je na sebe.

Mohlo by se vám hodit

Husa bývá hůř k sehnání, navíc pro mnoho rodin je zbytečně velká. Svatý Martin vám jistě promine, když ji nahradíte kachnou, která je pro čtyřčlennou rodinu víc než dostačující.

Navíc ji můžete připravit úplně stejným způsobem, stačí jen zkrátit dobu pečení.

Osvědčenou kvalitu představuje Vodňanská kachna, navíc speciálně vyšlechtěná tak, aby její maso obsahovalo méně tuku a měla větší prsní partie.

Pochází výhradně z českých chovů a dostává to nejkvalitnější krmivo. Tak vzhůru do pečení a dobrou chuť!

Zorientujte se v drůbežím mase: Jak ho připravovat a které je nejzdravější

02. listopadu 2017 07:44 / Shutterstock

Drůbeží maso je velmi oblíbené a jeho spotřeba se neustále zvyšuje. Na jídelníčcích se drůbež objevuje stále častěji. Hlavním důvodem jsou jeho skvělé výživové vlastnosti, cenová dostupnost i snadná úprava.

Nejnovější

Tradičně se drůbež rozlišuje na hrabavou a vodní. Přesto, že chuťově je rozdílná a hodí se k jinému typu úpravy, všeobecně je velmi zdravá.

Drůbež je plná živin

Podzimní hodování je ideálním obdobím pro ochutnávání drůbežího masa. Jeho hlavní výhodou je lehká stravitelnost a jednoduchá upravitelnost.

Obvykle obsahuje až 22 % plnohodnotných bílkovin, z minerálních látek především železo, fosfor, vápník a draslík, z vitamínů zejména vitamíny skupiny B.

Podle barvy masa rozlišujeme drůbež na bělomasou (krocan, kuře, pulard, kapoun, slepice, kohout) a červenomasou (perlička, kachna, husa, holub, krůtí stehna, starý kohout).

Drůbežího tuku se neobávejte

Nejtučnější drůbeží bývá kachna a husa. Tuk je soustředěn hlavně v kůži a pod kůží. Není ale nutné vyhýbat se drůbežímu tuku, protože má poměrně nízký obsah nasycených mastných kyselin. Tuk navíc prospívá chuti a navozuje pocit nasycení. Z živočišných tuků umí organismus lépe získávat některé vitamíny než z rostlin, jako například A, D, E a K.

Tuk živočišného původu obsahuje i některé aminokyseliny, které se v rostlinách buď vůbec nevyskytují, nebo jsou v nich přítomné v poměru, který ne zcela vyhovuje lidskému organismu. Spíše než tuk je vhodnější hlídat kvalitu. Jako i u jiného masa, je také u drůbeže zásadní zdroj a zpracování masa.

Například i velmi zdravé mořské ryby mohou být chovány namačkané jedna na druhou, podobně jako zvířata ve velkochovu, vykrmované sójovými granulemi a léčené antibiotiky. Takové maso nemá pro organismus příliš velký přínos.

Proto se vyplatí vědět, odkud pochází maso, které jíte, a za kvalitu si trochu připlatit. 

Husí maso

Husí maso obsahuje téměř třikrát více vitamínu B2 než kuře a skoro dvakrát tolik vitamínu B6. Současně je také bohatým zdrojem draslíku, železa a fosforu.

Husí sádlo je složeno ze dvou třetin ze zdravých nenasycených mastných kyselin, zatímco škodlivých nasycených kyselin je v husím sádle dohromady jen zhruba 30 procent.

Z tohoto pohledu je husí sádlo podstatně zdravější než sádlo vepřové.

Husa je velmi oceňována především ve francouzské, italské a čínské gastronomii. U nás patří husí dobroty k Svatomartinskému posvícení, které se slaví stovky let. Z nutričního pohledu jde o zdroj energie před nastávajícím půstem i zimním obdobím, které bývalo náročné na výdej energie. 

Kachní maso

Podobně jako husa i kachna patří k vodním ptákům a je proto dosti tučná. V gastronomii se spíše připravují mladé kusy, jejichž hmotnost se pohybuje kolem 2 kg. Křehčí a šťavnatější maso nabízejí samice. Kachní maso má výraznou chuť a obsahuje mnoho látek prospěšných pro naše tělo.

Oproti masu kuřecímu má mnohem více železa a vitamínů skupiny B. Kachní svalovina navíc obsahuje vysoké procento plnohodnotných živočišných bílkovin i vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E). Strávníci si oblíbili nejen pečenou kachnu, ale také kachní játra. 

Krůtí maso

Krůtí maso je zhruba ze dvou třetin světlé a z jedné třetiny tmavé. Proto nabízí mnoho chutí. Obvykle se v kuchyni připravují jídla z krůtích prsou a stehen, ale výtečný je třeba i krůtí krk, který se může použít do vývaru nebo upéct. Labužníci si rádi vychutnají dvě malé kuličky nejjemnějšího masa, které se nacházejí u krůty pod páteří.

Všeobecně je krůtí maso zdrojem vitamínu B12 a niacinu. Je v něm obsaženo také o jednu třetinu více zinku než v mase kuřecím. Krůtí maso se doporučuje do redukčních jídelníčků, protože obsahuje hodně bílkovin a velmi málo tuku. Jeho konzumace je vhodná v horkých dnech, protože vnitřně mírně ochlazuje. 

Kuřecí

I kuřecí maso je výborným zdrojem proteinů. Z prospěšných látek zaujme především selen, vitamín B6 a fosfor. Obsahuje také velké množství estrogenu, ženského pohlavního hormonu. Obliba kuřecího masa stále vzrůstá.

Jedná se celosvětově o nejvíce rozšířený druh masa, který je konzumován. Jeho nízká cena však může být zavádějící. Mnozí dietologové namítají, že kuřecí maso v supermarketech již nemá s masem mnoho společného.

Často obsahuje příliš mnoho vody a velmi málo živin.

U prodejců bývá kuřecí maso mnohdy „křehčené“, což znamená, že se do masa vstřikuje sůl, voda a další látky, včetně polyfosfátů. S křehčeným masem byste to tedy neměli v kuchyni příliš přehánět a raději si alespoň občas pochutnat na kvalitním kuřecím mase přímo z farmy. Rozdíl poznáte hned u prvního sousta.

Pižmovky čili husokachny: Jak chovat nenáročnou užitkovou drůbež?

21. 05. 2020 | Doba čtení 9 minut

Nazývají se pižmovky, ale lidé jim říkají husokachny. Anebo také čínské kachny, čínky či barbarie. Spolu se zvýšeným zájmem o samozásobitelství stoupá i popularita této nenáročné drůbeže.

Nepocházejí z kachny divoké, ale z pižmovky velké, což je samostatný zoologický druh, který i dnes žije v bažinatých oblastech Střední a Jižní Ameriky. Hnízdí na stromech a v jejich dutinách.

Historické anály tvrdí, že velký vliv na domestikaci měli místní indiáni, kteří pižmovky chovali pro velmi chutné maso. Po objevení Ameriky byly dovezeny i do Evropy, kde zdomácněly.

Patří k nejužitkovějším plemenům vodní drůbeže, maso nemají tučné, játra patří mezi opravdové delikatesy a peří se využívá do polštářů, protože je kvalitnější než kachní.

Studentův chov

„Pižmovky jsem si pořídil nejen proto, že jsou užitkové, ale také, že s nimi není moc práce. Studuju v Praze, denně dojíždím do školy, a tak času nemám nazbyt,“ říká předseda základní organizace ČSCH Zdice a chovatel pižmovek hnědých sedlatých Jakub Přibyl.

„Jsou to spolehlivé mámy, které za chovnou sezonu nasednou i třikrát a v těchto třech cyklech snesou až 70 vajec. Bez problémů vysedí a odvodí vylíhlá mláďata. Lidé si je pletou s kachnami, ale kachny to nejsou. Pižmovka je samostatný druh vodní drůbeže, který se liší svými předky, způsobem života i vlastnostmi.

Například nemají vyvinuté plovací blány na nohou, zato mají silné drápy, díky nimž výborně šplhají a dobře létají. A samec pižmovky třeba na rozdíl od samce kachny nemá kačírek. Typické pro ně je i to, že nejsou opeřené v obličeji, ale mají kolem zobáku červené výrůstky, takzvanou bradavičnost, která zasahuje až k očím.

U samců je výraznější, zejména markantní je výrůstek nad zobákem.“

Blány mezi rozšířenými prsty pižmovky nemají, ale koupel milují a potřebují Zdroj: alybaba / Shutterstock.com

Tiché a trpělivé kachny

Zajímavé je, že se liší od kachen i hlasovým projevem, jsou téměř tiché, pouze když je něco vzruší nebo je chovatel bere do ruky, syčí. Samice pižmovek vyčnívá i tím, že má nejdelší dobu sezení na vejcích, která trvá 34-35 dní. Těžko vysvětlit, čím to je.

Je to zajímavé, protože třeba větší krůta sedí 27-28 dní, husa 28-30 a kachna 27-28 dní. Po vyklubání mláďat pižmovka sežere zbylé skořápky. Někteří chovatelé tvrdí, že stále má v sobě „divočinu“ a činí tak proto, aby dravci neobjevili hnízdo.

Druzí oponují, že to není nic mimořádného, protože jiné druhy drůbeže, zejména husy, to dělají také.

Příčinu vidí v tom, že pižmovka po 35 dnech sezení potřebuje do sebe dostat potřebnou výživu, protože poctivě sedí na vejcích a pouze jednou za tři dny sleze, aby se nakrmila, napila a vyprázdnila, což je pro ni energeticky náročné. Ve zbytku skořápek zůstává výživná podskořápková blána, v níž jsou organické a minerální látky, které samice potřebuje.

Chov a snáška

„Pižmovky jsou všežravci, navíc nemají přehnané nároky na krmivo. Pokud žijí ve velkém výběhu, postarají se o sebe z velké části samy.

Žerou různé brouky, žížaly, slimáky, plzáky, sbírají písek a kamínky, které potřebují kvůli rozmělňování potravy v žaludku, ale hlavně se podobně jako husy pasou na trávě. Potravu jim doplňuji pšenicí, kterou někdy míchám s ječmenem, a před snáškou přidávám samici vápníkové doplňky a skořápky kvůli tvorbě vajec.

A oba v páru ještě dostanou vitaminy a minerály, aby potomstvo bylo kvalitní a zdravé. Snášení a sezení na vejcích je pro samice náročné, a tak nechci, aby strádaly. Samice nechávám nasednout jen jednou, aby mladé pižmovky stihly dospět do termínu podzimních výstav drobného zvířectva.

Při druhé a třetí snášce už vejce sbírám a dávám mamince do kuchyně. Mohou se zužitkovat, potřebují však důkladnější tepelnou úpravu než vejce slepičí. Je u nich vyšší riziko nákazy salmonelou.

Samice pižmovky se o své mladé pečlivě stará Zdroj: Orest lyzhechka / Shutterstock.com

Společný život se slepicemi

Pižmovky chovám pohromadě se slepicemi a v kurníku také hnízdí. Začínají snášet zpravidla v březnu a dubnu, i když ani leden není výjimečný. V tom případě bych musel vejce sbírat, aby nezmrzly, a nahrazovat je podkladky. Moje samice snášejí koncem jara, když už je teplejší počasí, takže vejce z hnízda odebírat nemusím.

Hodně záleží na první snášce, protože si ji pamatují a zvyknou si na stejné místo. Hnízdo jim dělám v rohu kurníku a vystelu ho slámou. Lze však použít i seno nebo suché listí. Pižmovka si upraví hnízdo podle sebe, a nakonec do něho natrhá prachové peří. To proto, aby mohla vejce zakrýt a ochránit proti zimě, když se jde provětrat.

“

Péče o mláďata

„Při společném ustájení musím dávat pozor na slepice, aby místo do kukaně nesnášely vejce do hnízd pižmovek, což se stává. Stejně tak, když vidím, že kachna hnízdo opouští a jde se nažrat, jdu vejce zkontrolovat a ta slepičí vyberu.

Mohlo by se stát, že se kuřata vylíhnou dřív a samice by pak mohla z hnízda slézt. To je jediná nevýhoda společného ustájení slepic a pižmovek. Slepice spí na hřadech a pižmovky na podlaze na slámě. Je to otázka nejen prostoru, ale i času.

Domácí zvířata, která chovám, jsou na poměrně velké zahradě: musím nakrmit slepice, ve výběhu zase husy, o kus dál v holubníku holuby, takže si to zjednodušuju, abych s krmením neměl tolik práce.

Vylíhlá mláďata žijí první dva dny ze žloutkového váčku, který obsahuje látky určené k výživě organismu, ale pak přijímají potravu samostatně. Dostávají krmnou směs a zelené a matka je pořád zahřívá. Ale čím jsou větší, tím méně matčino teplo potřebují, protože jsou otužilé. V malé odchovně mají pouze napáječku.

Žádnou nádobu na koupání jim nedávám, protože by se hned ráchala a já se bojím, aby neprochladla a neuhynula. Po třech týdnech je pouštím na zahradu, ale spát chodí pořád do odchovny. Teprve když přepeří, je přendám do kurníku k dospělým pižmovkám a slepicím.“

Létají pižmovky?

Pižmovky se prezentují pouze jedním plemenem, které má však několik barevných rázů: jsou jednobarevné (bílé, černé, hnědé, žíhané, šedé – vyskytují se i v barvě modré), sedlaté (v kresbě hnědě sedlaté, černé, šedé a modře sedlaté) a divoké (divoká, hnědě divoká, šedě divoká a modře divoká).

Tyto divoké pižmovky jsou jednobarevné a na křídlech mají bílý flíček, kterému se říká zrcátko. Se stářím se zvětšuje. Vedle těchto barevných druhů existují i bělohlavé pižmovky, které jsou však vzácné. Vyznačují se vzpomínanými barvami, ale hlavu a polovinu krku mají bílou.

Pižmovky jsou dlouhověké, dožívají se až 15 let, a pokud jsou vejce zdravá a oplozená, chovatelé je využívají pro chov sedm osm let.

K chovu je potřeba jednak částečně zatravněný výběh, prostor pro koupání, menší zařízení na ustájení a sezení na vejcích (nebo samostatná odchovna), a pak i omezený výběh pro mladé. Ale pozor, mladé pižmovky létají, zvláště samice (samci jsou těžší). Někteří chovatelé to řeší sítí nad výběhem nebo zafixováním 5-10 letek na jednom křídle. Pižmovka tak neudrží rovnováhu a nevzlétne.

Pižmovky ze zahrady vysbírají slimáky Zdroj: LapaiIrKrapai / Shutterstock.com

Šestikiloví samci nejsou výjimkou

Jsou otužilé a nenáročné na životní prostředí i výživu, rostou rychle a jsou zmasilé.

Hmotnosti: dospělý samec až 6 kg; podle vzorníku plemen po prvním roce života musí samec dosáhnout ideální hmotnosti 4,40-5,40 kg a samice 2,60-3,40 kg, minimální hmotnost pro samce v tomto období je 4 kg, pro samici 2,40 kg, maximální hmotnosti nejsou stanoveny.

Pižmovky dospívají kolem sedmého měsíce, lze je křížit se všemi druhy domácích kachen, přičemž kříženci rychle rostou a vyspívají, mají velmi dobré maso, nelze je však využít v dalším chovu, neboť jsou neplodní.

Foie gras – Wikipedie

Foie gras Foie gras s hořčicíZákladní informace Místo původu

Francie a starověký Egypt
multimediální obsah na Commons Některá data mohou pocházet z datové položky.

Celé, zčásti upravené, foie gras

Foie gras (výslovnost [fwa ɡʁɑ]IPA) jsou ztučnělá játra vodních ptáků, především hus a kachen. Jsou považována za delikatesu. V některých zemích je dokonce chráněn způsob výroby i konzumace jako národní kulturní památka. Zároveň však kvůli nešetrnému způsobu přípravy čelí intenzívní kritice ze strany ochránců zvířat. Husí játra se dají připravit jak v studených, tak teplých variacích, dají se péct, smažit, připravovat ve vodní lázni a lze z nich dělat paštiky.

Husí játra foie gras pocházejí především z Francie, ale také z Maďarska a to především z farem na jihovýchodě země v župách Bacs-Kiskun, Csongrad, Bekes, Hajdu-Bihar.

Produkce

Při produkci „foie gras“ je ptákům zavedena několikrát denně do volete či přímo žaludku sonda, kterou je jim vpravena krmná směs, předvařená kukuřice, v množství větším, než je potřebná denní nutriční dávka pro daný druh ptáka, a tím jsou játra zpracovávající energeticky bohatou krev opouštějící zažívací trakt vrátnicovým oběhem nucena k podstatně větší práci, ke zvětšení objemu. Jaterní parenchym (tkáň) pod tíhou energetické bohatosti stravy, neustálého překrmování, degeneruje a je nahrazována tukovou tkání, játra tak získávají svoji charakteristickou žlutorůžovou barvu.

Pro dosažení větší účinnosti krmení bývají ptáci omezeni v pohybu.[1]

Snahy o zákaz

Vykrmování hus pro foie gras ve Francii

V některých státech je způsob vykrmování ptáků používaný pro produkci foie gras zakázaný, ale není zakázán dovoz. V Evropě patří mezi producenty pouze Belgie, Bulharsko, Španělsko, Francie[2] a Maďarsko.

Jinde je zakázán prodej tučných jater, zákaz platil např. v Chicagu.[3] V Kalifornii zakazuje prodej tučných jater zákon z roku 2004, v platnost vešel až v roce 2012, osmiletá lhůta byla dána chovatelům drůbeže, aby přešli na alternativní způsob krmení, což se ale nestalo.[4][5][6]

Reference

1. ↑ POSPĚCHOVÁ, Petra. Foie gras připravené podle Richarda Fuchse na dva způsoby [online]. iHNed.cz, 2010-3-19. Dostupné online. 
2. ↑ http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=707959
3. ↑ http://www.cbsnews.com/stories/2006/04/27/national/main1550028.shtml
4. ↑ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/184533-v-kalifornii-se-prestanou-jist-kachni-a-husi-jatra/
5. ↑ http://www.lohvca.com/?p=33[nedostupný zdroj]
6. ↑ http://online.wsj.com/article/SB10001424052702304441404577483082629225326.html

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Foie gras na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Portály: Gastronomie

Autoritní data: GND: 4534886-8

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Foie_gras&oldid=19636261“

Fler BLOG | lajka.art / Husička či kačena "na potom"

Moc to sem sice nepatří, ale nejen tvořením krásných věciček živ je člověk flerový. A třeba se někomu můj návod hodí.

Mám to štěstí, že občas dostanu husu nebo kačenu. Často býváme s manželem na oběd jen dva, na tak velký oběd, jako je pečená husa nebo kachna nestačíme a v mrazáku není místo. A také mám moc ráda, když už se potraviny, které jsou doma, zpracují opravdu beze zbytku.

I pokud nemáte to štěstí, že jste takto obdarováni, možná vás láká koupit husu nebo kachnu v době, kdy jsou opravdu dobré nabídky v různých supermarketech, ale odrazuje vás to, že je najednou nespotřebujete.

Tak tedy můj návod na opravdu bezezbytkové zpracování. Sice to zabere nějaký čas, není to úplně ta stejná chuť jako čerstvá upečená kachna či husa, ale oceníte to, až budete potřebovat co nejrychleji připravit dobrý oběd.

Předpokládám, že dostanete husu nebo kachnu (kachny raději dvě, aby se práce s tím vyplatila) už oškubanou a vykuchanou.

Nejprve odříznu křídla a stehna a zatím odložím stranou. Opatrně stáhnu kůži tak, aby zůstala pokud možno celá. Polovinu kůží položím do suchého pekáče (s víkem) vnitřní stranou nahoru. Stáhnu kůži i ze stehen a křídel a vyplním jí případné mezery na dně pekáče, přidám i všechno syrové sádlo. Chce to dobře nabroušený nůž a trochu cviku a je to pak práce na chvilku.

Ostrým nožem oddělím všechno maso od kostí a nakrájím na plátky (asi takové, aby byly po upečení tak 3 až 4 na porci). Maso rozložím na kůži v pekáči a mírně osolím a mírně posypu drceným kmínem (zavařováním se chuť zintenzivní).

Přikryju druhou polovinou kůží vnitřní stranou dolů a ještě mírně posolím a pokmínují. Přikryju víkem a peču při 180°C asi 3/4 hodiny – maso by mělo být upečené tak ze tří čtvrtin, vkládám do rozpálené trouby.

Maso je vlastně pečené v tuku, je krásně šťavnaté, ale není tučné, tuk zůstane venku.

Upečené maso naskládám do sklenic – používám klasické zavařovačky s víčkem, které se připevní hlavou. Masa do sklenic dám tak do 3/4. Z pekáče vyberu kůže a opatrně seberu sádlo. Sádlo je výborné na čerstvý domácí chlebík, ale je docela řídké a nevydrží tak dlouho, jako vepřové. Je nutné ho uchovávat v lednici, raději tam, kde je nejnižší teplota.

Sklenice s masem zaleju vypečenou šťávou asi do 2/3 sklenice. Připevním víčko a pro jistotu na něj dám ještě sponu. Víčko by mělo být nové, s červenou gumičkou.

Upečené kůže nakrájím na menší kousky, dám do vyšší nádoby, zaleju trochou vypečené šťávy a důkladně rozmixuju tyčovým mixérem. Rozmixované naplním do skleniček asi do dvou třetin a zavíčkuju stejně jako maso.

Všechny skleničky zavařím – první den 1,5 hodiny po dosažení varu (při 100%C), třetí den 1 hodinu.

Všechny kosti uvařím v papiňáku (dávám jen asi 6 dl vody, vařím hodinu). Kosti oberu, maso dám do vývaru a nechám vychladnout – vychladlé (rosolovité) naplním do sáčků a zmrazím – s přidanými vnitřnostmi je to výborná polévka.

A zbyly mi jen obrané kosti, které skončí na kompostu. Takže opravdu bezezbytkové zpracování.

Z jedné husy nebo dvou kachen takové obvyklé velikosti mám čtyři skleničky masa (skleničky mám nízké široké, už se snad ani nevyrábějí, obsah necelého půl litru), dvě až tři skleničky rozmixovaných kůží. necelého půl kg sádla a v mrazáku dva menší balíčky vývaru s masem na polévku (při vaření polévky naředím).

Maso je výborné jen ohřáté, ale občas k němu udělám i nějakou omáčku (třeba na způsob znojemské pečeně). Rozmixované kůže trochu chutnají jako paštika a určitě v nich je spousta kolagenu. Manžel si je rád maže na chleba nebo z nich připravím nějakou pomazánku.

Takovéto konzervy připravuju už víc než čtyřicet let a stejně je připravovala už moje maminka a babička. Správně zavařené vydrží bez změny chuti i několik let a věřte, že se mi za celé ty roky ještě ani jedna nezkazila.

Jak správně péct svatomartinskou husu? Nejprve na prsou, pak na zádech

Když se pustíte do přípravy velké drůbeže, je nutné počítat s pozvolným a dlouhodobým pečením. Naprosto zásadní je zároveň průběžné podlévání a přelévání.

Všechna drůbež se nejprve peče obrácená prsy na dno pekáče. Dbejte na to, aby se kůže na prsou nepotrhala a nenapekla na dno. Pak krocana, husu, kachnu či kuře obraťte a dopečte na zádech.

• 1 celá husa
• 1 kilogram zelí
• 500 gramů jablek
• 3 až 4 rohlíky
• 100 gramů slaniny
• 1 větší cibule
• 30 gramů cukru
• sůl, kmín
• případně bílé víno

U tučných kusů je třeba lehce propichovat kůži, aby se vypekl tuk. Nadbytečný tuk sbírejte nebo slévejte a nechte stranou k dalšímu využití.

Na závěr drůbež dopečte do barvy a křupavé kůžičky. Poté ji naporcujte a dokončete šťávu. Důležité je nakonec nechat porce ve výpeku asi deset minut ležet v mírně zahřáté troubě.

Zásadní pro pečení drůbeže je dostatek času a mírné teplo, které postupně rozehřeje svalovinu a také kosti do hloubky. Volte teplotu pod 150 stupňů a v ní pak husu pečte dostatečně podlitou vodou, vínem či pivem. Pekáč mějte svrchu přikrytý, aby se v úvodu drůbež spíše dusila než pekla.

V rendlíku nebo v pánvi rozpečte slaninu, přidejte nakrájenou cibuli a osmahněte. Přimíchejte nastrouhaná jablka a krátce je poduste s cukrem a kmínem. Když jablka pustí šťávu, přidejte pokrájené zelí, trochu soli a vše promíchejte. Nakonec přimíchejte suché kostičky rohlíků a vyrobte tak zelnou nádivku.

Směs vložte do připravené husy. Otvor uzavřete jehlicí nebo sešijte. Pokud vám část nádivky zůstane, dejte ji péci volně do pekáče. Zelná nádivka v huse se někdy doplňuje také jalovčinami, bobkovým listem i jiným kořením.

Husu pečte přikrytou v pekáči na pečicím papíru, aby se nepřipekla a nepotrhala se její kůže. Podle velikosti a stáří drůbeže trvá pečení 3 až 4 hodiny při teplotě 130 až 140 stupňů. Následně husu dopékejte pro dosažení křupavé kůžičky při teplotě 180 stupňů. V této fázi již nepřikrývejte a průběžně přelévejte výpekem.

Ořechová nádivka

Na pánvi rozpusťte máslo a v něm zpěňte polovinu nastrouhaných nebo drcených ořechů. Přidejte posekanou petrželku a na závěr vmíchejte na kostičky nakrájené rohlíky. Můžete vše krátce osušit na plechu v troubě, aby pečivo zavonělo máslem.

• 5 starších rohlíků 
• 80 gramů másla
• 130 mililitrů smetany
• 4 až 5 vajec
• 60 gramů kukuřičné krupice (polenty)
• 150 gramů ořechů
• sůl, petrželovou nať
• muškátový květ

V míse rozšlehejte smetanu a žloutky, přidejte sůl, kukuřičnou krupici a muškátový květ. Směs nechte asi 15 minut stát.

Mezitím si z bílků ušlehejte pevný sníh a máslem vymažte nádobu, ve které nádivku budete péci. Nakonec všechny součásti zlehka promíchejte, vložte do formy a pečte asi dvacet minut při 170 stupních.

Nádivku můžete podávat jako samostatný pokrm s omáčkou nebo jako alternativu knedlíků k různým pokrmům, zejména k pečené drůbeži.