Co nám říká naše tělo? Co nám říká některými problémy a projevy?

Co nám říká naše tělo? Co nám říká některými problémy a projevy? Fotogalerie 8 Odemknout článek

Řady potíží se dokážeme zbavit poměrně jednoduše. Co však dělat, když se nemoc nedaří vyléčit ani potlačit? Podle psychosomatické medicíny je namístě položit si otázku, co všechno se s organismem děje. Část lékařů tvrdí, že za většinou nemocí stojí naše emoce, nevyřešené konflikty a psychická nepohoda „Někdy k tomu naše tělo využije třeba i viry, které jsou běžnou součástí našeho světa,“ vysvětluje skryté příčiny některých nemocí lékař Vladislav Chvála ze Střediska komplexní terapie psychosomatických poruch v Liberci.

Psychosomatika zkoumá, jak psychika ovlivňuje vznik a průběh „fyzických“ nemocí. Byl jste někdy psychosomaticky nemocný? Každou chvíli. (smích) Jako ostatně každý člověk.

Jen si toho nemusíme všimnout. Většinu zdravotních potíží totiž vytváří organismus jako reakci na nějaký nedokončený děj, neprožitou emoci či nedořešený konflikt.

Když si těchto pocitů nevšímáme, řeší je tělo tímto způsobem za nás. 

Pak se u vás najednou – jakoby docela náhodou – objeví zánět pochvy, výtok, prostě nějaké rozkolísání vaginálního prostředí, které vás od této povinnosti osvobodí. Není to výmluva ani záminka, prostě mít sex se teď nehodí.

Přečetli jste jen část článku. Pokračujte s iDNES Premium.

Co nám říká naše tělo? Co nám říká některými problémy a projevy?

Akční nabídka první měsíc za 1 Kč, následně za 39 Kč měsíčně. Členství je možné kdykoliv zrušit a je bez závazků.

Autor: Silvie Králová Téma

Co nám říká naše tělo? Co nám říká některými problémy a projevy?

Co nám říká naše tělo? Co nám říká některými problémy a projevy?

Co nám říká naše tělo? Co nám říká některými problémy a projevy?

Lidé podle Martina Cvrkala moc dobře vědí, co mají dělat, aby zhubli. Bojují ale s tím, jak to…

Co nám říká naše tělo? Co nám říká některými problémy a projevy?

Plastická operace se podepíše hlavně na zvýšeném sebevědomí. To je změna, kterou okolí nejvíce…

Co nám říká naše tělo? Co nám říká některými problémy a projevy?

Podzimní vlny covidu se nemusíme bát, míní imunolog Vojtěch Thon. Většina Čechů má podle něj silnou…

Co nám říká naše tělo? Co nám říká některými problémy a projevy?

Jde o největší problém současné medicíny, a to bez ohledu na covid-19 – Alzheimerova nemoc,…

Jedna koruna v prevenci představuje úsporu čtyř korun v léčbě. To je pravidlo, které bývá v našem…

Zdravě jíst, méně solit a rozumně cvičit. Alkohol pít minimálně, kávu střídmě a nikdy nekouřit. Tak…

„Všichni strašili, že bude upadat mravnost a ženy budou mít z dlouhodobého užívání pilulek zhoubná…

Sledujte online přenos z unikátní expozice hrochů v ZOO Dvůr Králové. V největší expozici ve střední Evropě žije 6 hrochů – samec, dvě samice a tři mládata.

Další zajímavé nekonečné přenosy najdete na Slow TV iDNES.

  • Vstoupit do diskuse (2 příspěvky)

Vše, co víme o koronaviru: nemění své chování, vytváří mikrosraženiny a chlad mu svědčí

Už osmý měsíc ovládá dění v Česku neviditelný nepřítel – koronavirus. Někdo ho překoná téměř bez obtíží, jiní bojují v nemocnicích o život.

Děti procházejí onemocněním prakticky bez příznaků, což ovšem může být pro okolí nebezpečné, muži mají dvakrát větší pravděpodobnost, že se nakazí. Dokáže postihnout řadu orgánů v těle.

A imunologové vzkazují: virus se nijak výrazně nezměnil a chladnější počasí mu dodává na síle.

Server iROZHLAS.cz vyzpovídal doktory, kteří léčí těžce nemocné, imunology a další odborníky a prostudoval poslední dostupné studie. Co dnes, po více než deseti měsících od prvních nakažených v čínském Wu-chanu, víme o novém typu koronaviru, který způsobuje onemocnění covid-19? V řadě věcí udělal svět značné pokroky, ale stejně tak zůstává hodně neznámých.

Začněme tím, jestli a jak se virus proměňuje.

„Ze své podstaty je koronavirus mnohem méně náchylný k mutacím než jiné RNA viry, všechny mají opravný aparát. Umí si díky tomu mutace opravit,” říká virolog a biochemik Libor Grubhoffer.

Vědci se shodují na tom, že se koronavirus změnil oproti jaru jen málo, zaznamenané mutace si můžete prohlédnout zde.

Sílí ovšem hypotéza, že jedna změna má vliv. „Původní forma viru byla vystřídaná jinou formou a oprávněně se zdá, že je nakažlivější. A proto vytlačila tu původní variantu. Ale ne každý tomu věří,” popisuje imunolog Václav Hořejší.

Podle něj se sice snadněji přenáší, ale na průběh nemoci nemá vliv. „Stejně tak se nechová antigenně – laicky tedy protilátky z první vlny fungují i v té druhé,” vysvětluje.

Zatím nic nenaznačuje tomu, že by byla tato mutace nebezpečnější pro zdraví lidí. Naopak, některé indicie spíše vedou k tomu, že se na ni umírá méně. „Zdá se, že tato mutace převládla. A zdá se, že se šíří rychleji.

Sice to nevíme jistě, ale zajímavé je, že počet úmrtí v Evropě výrazně klesl v porovnání třeba se Severní Amerikou, Brazílií nebo dalšími částmi světa,“ uvádí Paul Tambyah, prezident Mezinárodní společnosti pro infekční choroby.

Na druhou stranu je nutné podotknout, že zdravotnictví je na nemoc připravené mnohem lépe než na jaře. Jisté je, že koronavirus se v populaci šíří rychleji než chřipka a také způsobuje násobně více těžkých případů.

U chřipky se uvádí, že zhruba jedno procento nakažených skončí v nemocnici, u koronaviru je to mezi 5 a 20 procenty nakažených. Jaká je u koronaviru smrtnost, se nedá zatím přesně určit, nevíme, kolik lidí je opravdu nakažených.

Odborníci ji odhadují zhruba na jedno procento, pro srovnání u chřipky se udává smrtnost 0,1 procenta.

Před téměř rokem někteří věřili, že koronavirus možná přes léto sám vymizí. V podobném duchu mluvil ještě v srpnu český premiér Andrej Babiš (ANO), když tvrdil, že virus zeslábl. Nynější poznatky ale tyto domněnky vyvrací.

Koronavirus nezmizel. Nezeslábl. A bude tu s námi nejspíše navždy.

Navíc přírodní podmínky na severní polokouli naopak podle imunologů způsobí, že virus nabere na síle. „Nižší teplota koronaviru pomáhá stejně jako třeba viru chřipky. Proto i ty chřipkové epidemie jsou v zimě,” srovnává Hořejší.

A souhlasí s ním i další odborníci. „Kolegové fyzici říkají, že kapénky v takovém počasí déle vydrží a stejně jako u dalších respiračních chorob to viru usnadní šíření kapénkovou cestou. Ale není to jasně dané,” podotýká infektolog a epidemiolog Petr Smejkal.

„Nakažlivost covidu-19 závisí striktně na průměrné teplotě. Když o jeden stupeň klesne teplota, tak nakažlivost stoupne asi o tři procenta,” odkazuje Jaroslav Flégr na čínskou studii.

Podobně se ostatně chová většina respiračních onemocnění, včetně nemoci SARS, kterou způsobil jiný typ koronaviru.

Neznámou zůstává, jak ovlivní koronavirovou epidemii očekávaný nástup podzimních viróz a sezonní chřipky. „Nevylučuju, že by to mohlo zhoršit situaci.

Ale čekáme, co s tím udělá také fenomén interference (vzájemnému ovlivňování – pozn. red.) virů,” říká virolog a biochemik Grubhoffer.

Laicky řečeno: zatím není jasné, jestli onemocním koronavirem, pokud budu mít už chřipku nebo i obyčejnou rýmu.

Čím více nakažených, tím více poznatků, jak koronavirus řádí v lidském těle, pokud se do něj dostane. „Virus vstoupí přes sliznice nosohltanu a hltanu, popřípadě přes spojivky. Poté začne sestupovat přes lymfatický okruh do hrtanu a do dýchacích cest, kde začne postihovat plíce.

Předtím ho také spolknete a dostane se i do trávicího traktu a to může přinést symptomy jako průjem nebo zánět žaludku,” popisuje Martin Balík z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se starají o vážně nemocné pacienty s covidem. „Ti lidé zvrací a vypadá to jako střevní chřipka.

A buď se přes to přehoupnou, nebo se poté projeví i v dýchacích cestách. Někdy to žaludeční šťávy zničí, ale ne vždy.“

Po proniknutí do těla viry zaútočí na buňky v organismu. „Nasednou na povrch hostitelské buňky.

Poté následuje proces, ve kterém si vlastně ten vir otevře dveře do buňky a splyne s její povrchovou membránou a dostane dovnitř genetickou informaci.

Poté se podle ní začnou tvořit virové proteiny a výsledkem je, že v buňce vznikne velký počet kopií viru, a ty opouští buňky. Tak ji vysílí, že odumře, a viry se šíří dál,” vysvětluje imunolog Hořejší.

Podle dostupných poznatků koronavirus hlavně napadá dýchací soustavu a cévy. „Když se dostane do těla ve velké infekční dávce, tak začne dělat zánět po cévních stěnách a to se může projevit na každém dobře prokrveném orgánu – to jsou plíce, ale i cévní problémy a sraženiny, mohou tam být cévní mozkové příhody, případně mají plicní embolizace,“ vypočítává Balík.

Komplikací pro oběhovou soustavu jsou mikrosraženiny, které koronavirus způsobuje. Ty poškozují srdce. „Objevují se hlavně v akutní fázi, ale zanechá to po sobě hroznou paseku.

Myslím, že často ty problémy, co si pak lidé nesou, tak jsou spojené s tím, že virus jim tam zanechal mikrosraženiny. To souvisí i s tím, že jsou slabí a nevýkonní. To je zánět v kombinaci s mikrosraženinami. Ale bavíme se o těžkých formách,“ říká Balík.

Koronavirus postihuje nejen plíce a srdce, ale třeba i ledviny a mozek.

Nejčastější příznaky u covidu jsou: horečka, kašel, dušnost, bolest svalů a kloubů, únava. Dalším příznakem může být ztráta chuti a čichu.

A potom také takzvané kovidové prsty, což je u respiračních onemocnění nečekaný příznak. Podle lékařů souvisí už se zmíněnými mikrosraženinami. „To je přesně postižení té cévní stěny.

A i zánět aorty, který se popisuje jako syndrom u dětí, tak to také souvisí s tím,“ upozorňuje Balík.

„Souvisí to s tou srážlivostí. Je to tím, že vlásečnice jsou ucpané a projevuje se to na vzhledu prstů,” souhlasí imunolog Hořejší.

Covidové prsty | Zdroj: Fakultní nemocnice Královské Vinohrady

Netypickým a tím pádem zajímavým příznakem je i ztráta čichu a chuti, což spolu souvisí.

„Zdá se, že je virus trochu neurotropní a jde po chuťových a čichových buňkách, když se namnoží na sliznici,“ popisuje Balík. „Čichové buňky jsou de facto nervová zakončení čichového nervu, který jde z mozku. A jak tam běží zánět na sliznici, tak je to poškodí a lidé pak nic necítí a všechno je bez chuti,“ říká Balík.

Záleží na míře poškození, ale čichové buňky se obnovují velmi pomalu, to je důvod, proč někteří lidé popisují, že se jim po vyléčení čich vrátil až po několika týdnech. Ztráta čichu je také poměrně jasný náznak toho, že koronavirus pronikl do těla. „Je to dobrý indikátor nemoci.

Když mi teď někdo z ambulantů zavolá, že ztratil čich, tak mu říkám: ‚Běž na test.’ A ještě se mi nestalo, že by neměli covid-19. Je to dost specifická věc.

U jiných virových nemocí respiračního systému se s tím moc nesetkáváme,” líčí pneumolog Vladimír Koblížek z Hradce Králové, který spolu se svými kolegy z fakultní nemocnice systematicky studuje dlouhodobé následky onemocnění.

Ztráta čichu může také naznačovat, že je jedinec odolnější a virus se tak zastaví v nose a neproniká dále do těla. „Anosmie má častější výskyt u asymptomatických pacientů, kteří se setkali s menší virovou náloží nebo jsou imunitně silnější.

Imunitní systém zadrží virus v oblasti čichových vláken a ten tak neproniká dále do plic, kde může být pro mnohé lidi fatální,“ cituje Deník N Jana Plzáka, přednostu Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK, FN v Motole.

TikTok users turn their symptoms into a viral taste test challenge…. �

Bolest těla souvisí s psychickým stavem a naopak

Psychosomatika je jednoduše řečeno komplexní vnímání nemoci a zdraví. A nutnost psychosomatického uvažování u zdravotnických profesionálů je potřebná.

Budete mít zájem:  Nedostatek Bílých Krvinek Léčba?

„U mladších kolegů se setkávám s pochopením, ti starší jsou spíš k psychosomatickému vnímání nemoci neteční,“ říká vedoucí Oddělení klinické psychologie FN Brno Hana Neudertová.

Článek vyšel v pátém čísle měsíčníku Zdravotnictví a medicína.

Všude a nikde

Mění se doba. Stále více na nás působí stres, který se stává chronickým, přibývá nejrůznějších nevyřešených emočních potíží. Máme tendenci je v sobě tlumit, odložit je, nepostavit se jim. Lidé se dokonce často tváří, jakoby žádné negativní emoce ani nebyly. „Jsme všude a nikde.

Na prožívání vnitřních věcí jsme hodně osamoceni, protože se snažíme vytvářet dojem nejen před okolím, ale i sami před sebou, že jsme silní, nezlomní a emoční bolesti a ztráty se nás nedotýkají. Každý nezpracovaný a neprožitý silný afekt však vede k somatizaci. Psychická bolest se promítne do fyzických potíží.

Naše psychika je propojena s tělem v ucelený systém, společně by měly utvářet rovnováhu. A když se tato rovnováha naruší, s velkou pravděpodobností onemocníte,“ vysvětluje doktorka Neudertová. Člověk churaví na úrovni psychiky a výsledkem je vysoký nárůst antidepresiv a psychiatrické péče. Nebo se roznemůže na úrovni těla.

V tom případě se zvyšuje počet psychosomatických onemocnění. Pacienti s psychosomatickou komorbiditou tvoří více než čtvrtinu všech onemocnění z ordinací praktického lékaře.

Přímočaré uvažování

Na vzrůstající přítomnost psychosomatických onemocnění stále není většina zdravotnických profesionálů dostatečně připravena. „Má to svou historii. Od dob filosofa Reného Descartese došlo k dichotomii postoje k nemoci a zdraví.

Nastal odklon od celostního uvažování, lékaři byli fascinováni tím, jak tělo funguje. Potřebovali jej popsat a pochopit detailní fungování těla až na úroveň genu a zapomněli vnímat psychiku. Došlo k dichotomii postoje k nemoci a zdraví. Psyché se přitom těžko měří a objektivizuje, je neuchopitelná.

Tělo však lze objektivizovat velmi dobře. Na základě logického uvažování můžeme pochopit, jak funguje. Už za dob Descarta se přirovnávalo k fungování stroje. Ve fungování tělesných systémů funguje logická návaznost, která při správném fungování či maladaptaci vychází z tzv.

lineární kauzality, při níž vnímáme příčinu a následek. Proto jsou na lékařských fakultách už po několik století medici vzděláváni a cvičeni v uvažování lineární kauzality.

Tato lineární kauzalita má samozřejmě své opodstatnění například v epidemiologii, při etiologii infekčních chorob, v chirurgii či traumatologii nebo při rozvoji různých zánětlivých stavů,“ vysvětluje Hana Neudertová.

Cirkulární kauzalita

Psychosomatika je podle slov vedoucí klinické psycholožky FN Brno charakterizovaná změnou myšlenkového paradigmatu, kdy se odstupuje z lineární kauzality na cirkulární kauzalitu. Psychosomatika tedy byla inspirována nejen antropologickými filozofickými směry, ale i moderními teoriemi kybernetiky 1. a 2. řádu.

Odborníci si uvědomili, že člověk je sociální bytost a je součástí sociální sítě, která se zpětnovazebně sebereguluje. „Na základě teorií o attachementu víme, že když máme kvalitní vztahy s primárně vztahovými osobami, tj. rodiči, sourozenci a dalšími důležitými autoritami, je to nepodstoupitelná podmínka pro rozvoj zdravě strukturované osobnosti.

Odtud je už jen krůček k tomu myslet systémově. Stejně jako je internet postaven na propojení lidí a poznatků, podobně fungujeme i my. Navzájem se ovlivňujeme a nejvíc jsme ovlivněni těmi nejbližšími. A také víme, že jsme ovlivňováni ději na makro úrovni – politické, společenské, ekonomické, umělecké, filozofické a podobné okolnosti.

Proto moderně pojatá psychosomatika používá systémové pojetí. Na člověka zvnějšku i zevnitř se díváme jako na celek. A nemoc přichází v okamžiku, když podpůrné mechanismy v člověku selžou. I člověk, tedy tělo a psyché, fungují na základě homeostázy, zákona o zachování energie.

A na to je dobré si vzpomenout, když nevidíme řešení v lineárním uvažování, když nám přestává klasická medicína nabízet efektivní způsoby léčby vedoucí k uzdravení,“ upozorňuje doktorka Neudertová.

Musíme ho brát vážně

Jak to vypadá v praxi? Pacient v takovou chvíli přichází podle Hany Neudertové s tím, že je nemocný. Léky, které běžně fungují u jiných, u něj nezabírají. „Nemoc je subjektivní prožitek a je třeba to tak brát.

Když nemáme objektivně zodpovězenou otázku, jaké je organické pozadí choroby, měli bychom s relevantností akceptovat i subjektivní stesky a subjektivní prožívání nemoci. Pokud tedy pacient řekne, že se cítí nemocný, musíme to brát vážně.

Psychosomatický výklad vzniku a rozvoje nemoci nám pak může významně pomoct a ulevit od nejistoty a zmatku v tom, jak trpícímu člověku pomoct. Když totiž uvažujeme v klasickém biomedicínském přístupu a lékař nenachází zjevnou příčinu potíží, nemůže dobře léčit následek, tedy onu konkrétní nemoc. Je bezmocný.

Když se začne dívat optikou cirkulární kauzality, přestane vnímat jen tělesnou stránku, propojí se k ní i psychický stav pacienta a jeho sociální pole. V tu chvíli se rozšíří možnosti léčebných intervencí, které nemusí být založeny jen na farmakoterapii.

Podle kontextu onemocnění je zapotřebí si přizvat i další odborníky, např. psychoterapeuty, fyzioterapeuty nebo klinické psychology, aby se nemocný zase dostal do požadované rovnováhy, která je v ideálním případě definovaná jako stav zdraví a well being,“ pokračuje Dr. Neudertová.

Somatogenní guidelines

Dnešní praxe je podle vedoucí klinické psycholožky FN Brno taková, že se u nemocného vylučovací metodou hledá příčina nemoci. Projde ordinací praktického lékaře, vyšetřením u odborného lékaře, hospitalizací, CT, laboratorními a diagnostickými vyšetřeními.

Kdyby na začátku diagnostického procesu byl zkušený psychiatr nebo klinický psycholog, mohly by se mnohem dříve zachytnout psychosomatické, popř.

psychiatrické faktory, které se spolupodílejí na rozvoji a udržování nemoci a na které dobře reagují antidepresiva a účelná psychoterapie,“ soudí Hana Neudertová.

Klinická psycholožka FN Brno také zdůrazňuje rozdíl mezi psychogenním, tedy psychiatrickým, a psychosomatickým, tedy psychosociálním problémem. Člověk, který má psychogenní onemocnění, které se somatizuje na fyzické úrovni, je psychiatrickým pacientem.

U psychosomatického onemocnění je podle Dr. Neudertové důležitý kontext. „Jsou typické psychosomatické choroby, například žaludeční vředy nebo atopický ekzém. O tom nikdo nepochybuje.

Ale když řeknu onkologům, že některý z karcinomů má psychosomatickou podstatu, mnoho z nich bude protestovat. Odpověď je přitom v souvislostech, které mohou rozvoj onkologického onemocnění spoluvytvářet.

Na tyto souvislosti naštěstí už velmi erudovaně upozorňují i znalosti imunoonkologie,“ říká Hana Neudertová, která psychosomatiku učí studenty na Lékařské fakultě MU Brno.

Rituály a psychiatrické nebezpečí

Postoje k pacientům se podle doktorky Neudertové mění. Když u pacienta dřív léčba nefungovala, tak jej lékaři před dvaceti či třiceti lety posílali mnohdy na psychiatrii. Dnes si jsou vědomi psychosomatických souvislostí. „Pacient nemusí být psychiatrický. Je to často člověk, který je unavený životem, nebo je vyhořelý, přepracovaný.

Nebo prožil silný emoční otřes, intenzivní psychické trauma, které významně zasáhlo integritu člověka. Potřebuje tedy nějaký čas se zregenerovat, odpočinout si. To naše společnost ale příliš neumožňuje,“ pokračuje Hana Neudertová. My se totiž v posledních desetiletích zbavujeme běžných rituálů na regeneraci. Zármutek, truchlení, držení smutku, nic z toho se dnes nenosí, neudržuje.

„Lidé sice říkají, že nechtějí upozorňovat na svůj smutek, ale já to nepovažuji za příliš moudré. Myslím, že společensky tradované rituály, např. nošení tmavého oblečení jako symbol prožívaného zármutku, upozorňují nositele i jeho okolí, že je třeba něco vyřešit, být poctivý k odžití smutku ze ztráty svého blízkého.

Zároveň je to důležitá ochrana pro truchlícího: je zřejmé, že prožívá pocity, kdy se mu nechce smát a veselit se, protože mu zemřel někdo blízký. Těchto signálů a ochran se zbavujeme. Snažíme se hyperkompenzovat smutek tím, že se tváříme, že se nás zármutek v běžném fungování netýká, i když to není pravda.

Otázkou pak je, kdy vlastně tu událost odtruchlíme? Pláčou tito lidé večer a přes den hrají, že se nic neděje? Ztráta rituálů je tedy jeden z důležitých psychologických momentů pro možné budoucí psychosomatické potíže.“

Mocná psychika

Doktorka Neudertová se domnívá, že mladší generace lékařů, tedy pětatřicátníci a mladší, už umí velmi dobře psychosomatické onemocnění rozlišit.

„Pokud má pacient, jak často lékaři ne zcela pregnantně říkají  ,nemoc v hlavě´, starší kolegové ho v lepším případě předávají psychiatrům a nemoc se řeší v rámci farmakoterapie, než aby byl nemocný léčen nefarmokologickými způsoby léčby jako je např. psychoterapie či fyzioterapie.

Nemluvě o tom, že neumí rozlišovat mezi jednotlivými psychoterapeutickými směry a jejich efektivností u různých diagnóz a různých klinických obrazů. To je důležité pro správnou indikaci následné péče tak, aby léčba byla co nejvíce efektivní.

Někteří kolegové si však začínají uvědomovat intenzívní propojenost psychiky a těla. Ve FN Brno teď rozvíjíme výzkum na zjišťování prediktorů přežití po operaci u pacientů s karcinomem pankreatu s přihlédnutím k mechanismům zvládání stresu.

Přišli s tím sami chirurgové, protože si sami všimli, že různé styly chování a rozvoj různých copingových mechanismů, které pacienti měli ve vztahu k nemoci, měly za následek různou délku přežití. Obecně můžeme říct, že pozitivní náhled na život, dispoziční optimismus a nezdolnost totiž mají nepochybně kladný vliv na udržování zdraví,“ uzavírá Hana Neudertová.

autorem článku je Martin Ježek z Moravské mediální agentury, s.r.o.,

Rýmou a nachlazením se nás tělo snaží požádat o odpočinek

Není neobvyklé, že někteří se perou s rýmou, nachlazením nebo chřipkou několikrát v sezóně. Letos je tento boj ještě náročnější, protože nám do toho vpadl strašák COVID-19, který může mít podobné příznaky jako některé zmíněné nemoci a čísla nakažených koronavirem stoupají.

Přestaňme si stavět hradbu před světem posmrkanými papírovými kapesníky a zjistěme, jak proti těmto nemocem bojovat i jinak než paracetamolem, zázvorovým čajem a jinými tlumiči příznaků.

Galerie: Lidové recepty proti nachlazení a chřipce z celého světa

Symbolika ucpaného nosu a kýchání

Snad každá nemoc, nebo spíše její projev, je symbolikou pro náš duševní stav a zrcadlí se v ní naše duševní rozložení, emoce a smýšlení. Jak píše lékař a uznávaný autor v oblasti psychosomatiky Rüdiger Dahlke v knize Nemoc jako řeč duše: výklad chorobných příznaků (vydal CPress v roce 2014): „Nos je naším nejvíce vyčnívajícím smyslovým orgánem a považuje se za nejupřímnější.“

Dahlke současně upozorňuje na to, že i když my občas (nebo i často) lžeme jak ostatním, tak i sobě, nemoci a další projevy našeho těla lhát nedokážou a jsou k nám zcela upřímné. Nos je nejblíže k ostatním lidem, a proto je důležitým komunikačním kanálem (všechny smyslové orgány jsou samozřejmě komunikační kanály, ale každý má jinou úlohu a čich nás při komunikaci zrazuje nejméně).

Zajímavé také je, kolik lidových rčení popisuje toto psychosomatické propojení těla a duše: vodit/tahat někoho za nos, věšet bulíky na nos, chytit se za nos, jít za nosem, strkat do něčeho nos.

Podle psychosomatického pojetí se nás tělo rýmou a nachlazením snaží požádat o odpočinek. Pokud dlouhodobě potlačujeme špatné emoce a neodpočíváme, tělu nezbyde nic jiného než volat hlasitěji. „Čím silnější je duševní obrana, tím menší je obrana tělesná,“ dodává Rüdiger Dahlke.

Občas se stává, že nachlazení přejde například v zánět průdušek – všechny naše obranné tělesné mechanismy podléhají viru nebo bakterii, která se dostává dále do těla a může postihnout celý organismus, tělo se stává tzv. bojištěm (jak ve fyzické, tak v duševní rovině).

Zánětem se více zhmotňuje náš vnitřní neřešený konflikt.

Jistě znáte větu „nechoď ke mně, mám rýmu / jsem nachlazený“, která nám krásně znázorňuje jednu ze symbolik nemoci – odstup od ostatních. Blokací tohoto smyslového orgánu si podvědomě stavíme zeď a uzavíráme se do sebe, jsme vůči ostatním chladní.

Pokud vás tyto nemoci trápí častěji, může se podle psychosomatiky jednat o dlouhodobý konflikt, pro vás už třeba vědomě dávno zapomenutý.

Rýma, stejně jako kašel, symbolizuje náš vnitřní smutek a pláč (propojením duše s tělem je vytékání sekretu z nosu, vykašlávání hlenů), vysvětluje ve své knize Zdraví je v naší hlavě (Brána, 2018) česká autorka Jarmila Mandžuková.

Náš plný nos značí komplikace v mezilidské komunikaci, a pokud jsme nenašli jiné řešení problému, řeší si to naše tělo tímto projevem, komunikaci jednoduše „ucpe zátkou“.

Budete mít zájem:  Hypoplazie Zrakového Nervu Léčba?

Při rýmě a nachlazení se nám rovněž často velmi špatně dýchá, nemáme dostatek prostoru se nadechnout, někdo nebo něco nám v tom brání. Pokud kašleme, podvědomě si prostor takto agresivně vymezujeme (nikdo se k nám nechce přibližovat, aby se nenakazil).

Kýchání má pak být snaha duše dostat z těla negativní pocity – kýcháním se snažíme ze sebe dostat emoci, často se jedná o agresi nebo smutek (například nejsme-li schopni jít do konfliktu s jinou osobou, která v nás tyto emoce vyvolává).

Ptejme se sami sebe

Až vás příště přepadne rýma, nachlazení nebo chřipka, zeptejte se sami sebe: „Koho nebo čeho mám teď plný nos, koho nebo co nemůžu ani cítit?“

Přemýšlejte také, proč byste se mohli cítit stísnění – máte dostatek prostoru, jak fyzického, tak duševního? Máte možnost se svobodně vyjadřovat nebo rozhodovat o uspořádání vaší domácnosti? Jaký by mohl být váš důvod pro stavění hradby – věříte lidem, zradil vás někdo?

V neposlední řadě je důležité položit si důležitou otázku – odpočíváte dostatečně?

Eliminujte prodloužení nebo opakování nemoci

Ulehněte na postel, gauč a odpočívejte. Přemýšlejte, proč by se vám mohlo chtít plakat, na koho jste hodně naštvaní. A co je důležité, naučte se odpouštět staré křivdy.

Skvěle funguje rituál dopisu osobě, která vám ukřivdila. Vypište se ze všeho, co jste jí neřekli a chtěli byste, ale nemůžete nebo se bojíte reakce.

Samozřejmě nejlepší je si s danou osobou otevřeně promluvit o vašem trápení.

Nebojte se otevřít podněcujícímu konfliktu, konflikty jsou součástí života a lidské komunikace. Přeberte zodpovědnost za své jednání a učiňte rozhodnutí, kterým se vyhýbáte. Neustupujte z krizových situací běžného života a odvážně se jim vystavujte.

Vydupejte si asertivně své území (doma i v práci), choďte do přírody, kde nejsou stěny.

Nezapomeňte na to, že je třeba pracovat na svém duševním životě, stejně jako na své tělesné schránce. Jděte ve svém životě rovnou za nosem.

Řeč těla

Signatura těla (řeč těla, signály těla), lidské tělo je naše zrcadlo, všechno nám o sobě říká….zaleží na tom, jestli se

  • v životě máme mnoho naučených a také vypozorovaných vzorců chování z rodiny a přátel v našem okolí (podívejte se na své okolí a uvidíte jací jste), tyto vzorce tvoří až 80%, pouze asi dva 20% je našich vlastních
  • každý je zcela originální, to co jednomu dělá dobře, druhému škodí, poslouchejte hlas vlastního těla a zkoumejte příčiny a důsledky svých problémů, život je krásný, pokud se umíte smát… a projevovat všechny své emoce…
  • poslouchejte se co říkáte, jaká slova často používáte, pozorujte, jak se chováte v emočních situacích, dokáže se často tzv vykolejit..dokážete se zasmát sám sobě, jste urážlivý,….to vše vám prozradí jací opravdu jste…
  • sami sebe a přátelé poznáváme v extrémních situacích

Toto mohu být některé signály těla o nás:

  • vlasy na hlavě, pokud má muž pleš v přední části hlavy – konzumuje hodně sladkostí, pokud má pleš v zadní části hlavy – konzumuje hodně masa
  • pěšinka ve vlasech na hlavě, pěšinka doprava je mužská energie, pěšinka doleva je ženská energie (pravá strana je rozum, levá strana je ženská intuice)
  • odbarvování vlasů svědčí o těžkém dětství, nebo o tom, že neumíme stárnout 
  • pokud u kadeřnice nedokážete při mytí vlasů zavřít oči svědčí o tom, že potřebujete mít stálou kontrolu
  • vybočené palce na nohou (hallux valgus) s tzv. kotníky – člověk nejde rovně po své cestě, křiví si charakter, uhýbá, křiví se, kam vitr tam plášť
  • obočí – ztráta obočí ukazuje na problémy se štítnou žlázou nebo krevním oběhem
  • kožní výrůstky se vyskytují častěji u diabetiků a při nadváze (odstraňují se tee tree oleje,jablečným octem, jódem)
  • proč mají muži nebo ženy bříško? spěcháme, jsme naštvaní, nemáme dost lásky a přejídáme se.
  • proč máme velká stehna a zadky? svědčí to o vztahu s tatínkem
  • ploché nohy svědčí o nepřijetí svého rodu
  • to, co nás rozčiluje na druhých… jsme jen my…., proč mě ten člověk vadí, nelíbí? Co já nemám zpracované, přijaté, co nechci vidět?
  • někdy si můžete i zanadávat a říkat sprostá slova, aby se vám ulevilo, dovolte si to!! Nemusíte se stále ovládat a ohlížet na druhé… aby se vám v těle něco zaseklo!
  • mimické vrásky patří k člověku, hloubkové vrásky jsou bolesti, starosti, nemoci
  • proč lidí křičí?…, protože je něco trápí, jsou nespokojení, mají starosti, je unavený, něco ho bolí, uvnitř pláče (člověk, který je šťastný, spokojený….. nepotřebuje křičet), na takového člověka se můžeme dívat s láskou, naše reakce je závislá na našem vnitřním stavu, odpovězte si sami, jak reagujete?
  • ten kdo někoho podvádí, ve skutečnosti podvádí sám sebe
  • když se hrbíme, znamená to, že toho máme naloženého na sebe moc
  • proč máme hodně stuhlé krční páteře? protože nemáme rádi dotyk, někdo ho nechce uvolnit…(např. můžeme si klidně zajít na masáž a uvolnit ztuhlou krční páteř)
  • nejvíc se drží stres ve vlasové pokožce ideální na odstranění je vlasová masáž
  • proč se ohlížet okolí, co na to řeknou lidí v okolí (nepotřebuje být dobří pro okolí, ale pro sebe)
  • když nosíme stále extrémě dlouhé vlasy, znamená to, že nevěříme sami sobě (nevěří sam v sebe a v život)
  • upřímný a uvolněný smích omlazuje a lidé vypadají mladší…je nakažlivý a inspirující
  • říká se, že oko je zrcadlo duše
  • dokonalý život bez problému neexistuje (jin a jang s pulzující energií života, pokud je člověk v tzv. středu, tak asi nežije, nepulzuje mu život), pokud vám to někdo tvrdí, pravděpodobně nemluví pravdu

Toto jsou jen některé nározy a zkušenosti obyčejných lidí z praxe (např.Markéta Lisická)

Zdravotní signály těla

  • křeče nohou signalizuje, že tělu chybí hořčík a také draslík
  • suchá kůže signalizuje, že trpíte celkovým nedostatkem vitamínu E (ořechy, semínka, tučné ryby, rostlinné oleje)
  • suché lokty signalizují, že tělo má nedostatek vitamínu A, stejně jako vitamínu C
  • chuť na sladké signalizuje, že máte oslabené nervy, jste ve stresu a trpíte celkovým vyčerpáním (tělo má nedostatek cukru)
  • chuť na kyselé jídlo signalizuje, že máte nevyrovnanou hodnotu vašeho pH (doplnit fermentované potraviny)
  • krvácející dásně signalizují, že máte nedostatek vitamínu C (protioxidanty)
  • křehkost vlasů a nehtů signalizuje, že nám v jídelníčku chybí vitamín B a také vápník (mléčné výrobky, luštěniny, klíčky, semínka)

Modřiny

Sklony ke tvorbě modřin souvisí s pevností cévních stěn, což je dáno kvalitou vaziva, jímž jsou cévní stěny především tvořeny. Méněcenné vazivo lze podědit po předcích.

Stejně tak je známo a prokázáno, že ženy jsou náchylnější k modřinám než muži, což je způsobeno hormonálními změnami po čtyřicítce, kdy se pozvolna snižuje tvorba estrogenů chránící cévní stěny, tímto se tak stávají křehčími.

Výskyt modřin může signalizovat i mnohem závažnější problém, mezi který náleží nedostatek či porucha krevních destiček, například při leukémii. Rovněž může jít o poruchu imunitního systému, kdy mohou být modřiny jedním z mnoha symptomů u onemocnění, jako je roztroušená skleróza, Cushingův syndrom, amyloidóza.

  • nedostatek vitamínu C, který je velmi důležitý pro tvorbu kolagenu, jenž je součástí cévní stěny a zabezpečuje její pružnost a pevnost. Při jeho nedostatku se cévy stávají křehčími, snadno praskají a kromě modřin se objevuje i krvácení v okolí očního bělma
  • Nedostatek vitamínu K1, tato forma je podstatná pro tvorbu postačujícího množství srážecích faktorů, pro adekvátní srážení krve
  • Nefunkčnost jater způsobuje nedostatečnou tvorbu bílkovin, které jsou nutné ke srážení krve. Nejčastější příčinou je cirhóza, tj. tvrdnutí jater. K poruše funkce nemusí dojít jen nemocí, ale také to může způsobit užívání některých antibiotik, u kterých je nutné absolvovat pravidelné jaterní testy

Dehydratace těla

Pokud dojde ke snížení objemu vody v těle, dochází logicky k vyšší koncentraci soli, což pro změnu vede k horší funkčnosti důležitých orgánů, jako jsou ledviny nebo srdce. Jak poznat, že nám tělo signalizuje dehydataci?

  • moč ztmavne (měla být světle žlutá), je příliš koncentrovaná a neobsahuje dostatek vody
  • frekvence moči je důležitá, čtyřikrát až pětkrát denně, pokud je to méně máme nedostatek tekutin
  • suchá, ale také tuhá až šupinatá kůže (kloubech na rukou) signalizuje špatně zavodněný organismus
  • lidé, kteří málo pijí, mají proto vyšší sklon k obezitě (příčinou může být špatná hydratace organismu)
  • únava, voda je nesmírně důležitá pro krevní oběh a okysličení těla
  • tuhá stiolice (zácpa), v organismu celkově schází voda, odčerpává ji tělo právě ze střev, kde ji potřebuje relativně nejméně

Upozornění: níže uvedené informace (připisované vlastnosti bylinek či rostlin ve smyslu zabránění určité lidské nemoci, schopnosti zmírnit ji nebo ji vyléčit) nejsou schválená zdravotní tvrzení dle platných nařízení EU a nelze tyto účinky považovat za schválené lékařské účinky, jde tedy o neschválené nepotvrzené tvrzení, přestože byly převzaty z „odborné literatury“ (např. Janča, Zentrich, Váňa, E. Havelka, W.D. Storch, Alena Hamplová atd.) či informačního a vyhledávacího portálu seznam.cz. Provozovatel stránek AWAshop.cz upozorňuje, že nezodpovídá za špatné vyložení uvedených informací.

Za bolesti zad mohou i naše zlozvyky

Bolest zad nám něco říká, něco vypovídá. Co nás vlastně bolí? Jde o svalový spasmus, křeč okolo postižené části. Jak na bolest obvykle zareagujeme? Vezmeme si pilulku, která nás bolesti zbaví – uvolní stažené svaly okolo místa postižení.

Pak pokračujeme dál ve svých činnostech, a tím jdeme vlastně proti tomu, co nám tělo říká. Když nás začne bolest v oblasti zad, měli bychom nejprve přemýšlet o tom, proč nás záda bolí.

Je to až neuvěřitelné, tři čtvrtiny dospělých Čechů bolí záda nejčastěji kvůli tomu, že prostě špatně stojí, sedí, či dokonce leží.

Většina bolestí zad je způsobena nedostatkem fyzické aktivity, nevhodnou zátěží páteře při práci a zábavě, používáním nevhodných židlí a lůžek a také neúměrnou a nevyváženou zátěží při sportu. Ubližovat své páteři prostě můžeme téměř kdykoli a čímkoli.

Nejčastější typy bolesti zad

Když si přejede rukou po zádech a pocítíte malé kopečky, jsou to trnové výběžky obratlů, které slouží k ukotvení jednotlivých svalů a šlach. Samotné tělo obratle je umístěno několik centimetrů uvnitř. Mezi obratli jsou ploténky. Každá ploténka je obklopena vnějším prstencem kolagenu.

Uvnitř těchto kolagenových obrouček má každá ploténka rosolovité jádro, takzvaný nukleus. Jádro ploténky je natlakováno, což zajišťuje schopnost ohybu. Skutečné klouby páteře se nacházejí za ploténkou na straně páteře nejvíce vzdálené od orgánů. Jsou to takzvané fazetové klouby. Každá ploténka má dva.

Budete mít zájem:  10 tipů jak vylepšit dětem imunitu

Klouby vedou pohyb každého obratle, když se páteř ohýbá, kroutí nebo otáčí, udržují smykové tření.

Bolest svalových úponů bývá zaviněna křečovitým držením těla, neobvyklým nebo náhlým pohybem a velmi často i psychickými problémy. Důležité je nenechat se dohnat k nehybnosti. Snažte se hýbat, střídavě stát na jedné nebo druhé noze nebo si podřepněte.

Bolest v kříži může vycházet z podrážděného sedacího nervu. Můžete při něm pociťovat i pálivou bolest vystřelující do nohou a celé pánve. V takovém případě se pohybujte klidně, plynule a opatrně. Pánevní svaly můžete uvolňovat tak, že si lehnete na záda a kolena si podložíte polštářem.

Bolest v bederní oblasti bývá často zapříčiněna prostydnutím, zvedáním těžkých předmětů, poškozenou ploténkou nebo posunutým obratlem. Nejlepšími pomocníky jsou teplo a vhodné léky.

Každá profese má své „proti“

U každého povolání existuje riziko vzniku bolesti zad, někde více, někde méně.

U manuálně a fyzicky pracujících lidí jde o to, že často opakují stejné pohyby po delší dobu, což způsobuje únavu a slabost svalů a vyvolává bolest zad a celého pohybového aparátu.

Pokud nemůžete své pracovní místo alespoň na chvíli opustit, dejte si záležet, abyste přinejmenším každých 20-30 minut změnili svou pozici. Srovnejte záda, protáhněte šíji a za pomoci úklonu hlavy krouživými pohyby uvolněte ramena a vyklepejte předloktí.

Maséři, kadeřníci, zubní lékaři, zdravotní sestry nebo učitelé zase provádějí úkony, při nichž zůstávají dlouhou dobu v jedné pozici, často s ohnutým krkem, rotací trupu a vyklenutím zad.

Páteř je jednostranně přetěžována v nepříjemných pozicích, což může způsobit jednostrannou deformaci meziobratlové ploténky, její výhřez a tlak na nervový kořen. Vzniká takzvaný kořenový syndrom. Ten se projevuje ostrou, bodavou či pálivou bolestí v dolní části zad a jejím šířením do jedné končetiny.

Můžete pociťovat mravenčení – brnění, nejste schopni chodit po špičce, po patě, postupně ztrácíte citlivost v jedné z dolních končetin.

Technika nám škodí

Mnoho lidí využívá v kanceláři počítače, hlavně notebooky. Pokud se u nich nenaučí správně sedět, zničí si dříve nebo později záda. Sezení patří mezi polohy, při nichž se dlouhodobě zatěžují meziobratlové ploténky. Málokdo totiž umí při sezení u stolu držet správnou polohu, což vede k oslabení zádových svalů.

Těžiště těla se posouvá do úplně jiných míst, než má. Při shrbeném sedu nevědomky vysouváme hlavu dopředu a ta rozhodně nepatří mezi nejlehčí partie těla. Svaly v oblasti šíje a ramen se tak nepřirozeně natahují, což vede k nepříjemným bolestem a křečím.

Při práci s notebooky je dobré využívat dynamické změny pozice a úlevové polohy, při kterých se svaly protáhnou a zrelaxují. Při sezení mějte široce rozkročené dolní končetiny, stehna mohou směřovat pod mírným úhlem dolů. Na židli seďte tak, aby se vaše nohy dotýkaly země.

Také se snažte mít hlavu v mírném předklonu a nedívat se na monitor dolů, ale co nejvíce před sebe. Pro zmírnění nerovnováhy je důležité provádět tzv. reparabilní cvičení, které páteř a pohybový systém postupně vrací do optima.

Jaká je správná pozice u pracovního stolu s počítačem? Opěradlo židle má být v 90° úhlu vůči sedadlu. Horní hrana obrazovky musí být v úrovni čela. Chodidla mají být pevně opřená o podlahu, kolena v 90° úhlu.

Ke správné poloze a odlehčení dolní části páteře pomáhá téměř vyfouknutý overball, speciální polštářek nebo sedák z pěnové gumy, který se svažuje směrem dopředu. Seďte rovně, ramena tlačte dozadu, nevysunujte bradu.

Už jste slyšeli o „tabletovém ramenu“ nebo „esemeskovém krku“? Říká se tak bolestem, jejichž viníkem je moderní doba. Při používání těchto přístrojů bychom se měli opírat celou délkou zad o opěradlo židle, nebo použít relaxační polohu a opřít si i hlavu.

Abychom nepřetěžovali ramena a paže při tom, jak mobil držíme, je důležité opřít si ruce o stůl nebo alespoň o vlastní trup. Pro práci s tabletem je nejlepší použít stojánek a vůbec ho v rukou nedržet.

Když nejsme v kanceláři nebo na veřejnosti a můžeme se trochu uvolnit, pak se snažíme, abychom měli tablet položený na nohou nebo polštáři.

Jestliže držíme mobil a podobná zařízení stále v rukou a díváme se směrem dolů, dochází k velkému předklonu a předsunutí krční páteře a hlavy. Ty pak mohou za napětí a bolesti v oblasti ramen nebo krční páteře vinou přetížení ramenních svalů.

Stres se „hromadí“ v zádech

Říká se, že stres se hromadí v zádech. Hlavně v oblasti krční páteře, trapéz až po lopatky. Při stresu se často uzavíráme do sebe, ohýbáme záda, přitahujeme ramena k sobě a k uším, stahujeme hrudník a nedostatečně dýcháme. Nebo se naopak povědomě snažíme tvářit sebevědomě, chodíme až prkenně rovně a napjatě. V každém případě vzniká svalová tenze.

Když trvá dlouho, svaly bolí. Bolest často přichází takzvaně nečekaně, ale ve skutečnosti je důsledkem dlouhodobého potlačovaného stresu. Stres působí zvýšené napětí ve svalech a způsobuje „únavové bolesti“. Kromě bolesti zad si psychika hraje i s naší hlavou, a to i po fyzické stránce.

Bolesti hlavy mohou být nejrůznějšího původu a z velkého procenta je vyvolává stres, přesto z velké části může být zdrojem mechanický problém páteře, ale i mnoho dalších faktorů. Proto není od věci vyloučit právě mechanickou blokádu krku před jednoznačným označením stresové bolesti hlavy.

Stres může zapříčinit změnu držení těla, tato změna může způsobit blokády a svalové napětí, které se stane zdrojem bolesti hlavy.

Pohodlí doma

Odpočinek „vsedě“ u televize nám moc neprospívá. Podstatné je měnit často pozice, abychom nepřetěžovali jednotlivé svalové skupiny. Právě proto, že nesedíme při sledování filmu stejně, protahujeme svalové skupiny a uvolňujeme vazivové tkáně.

Tělu můžeme dopřát „úlevové polohy“, například si na chvíli lehneme na bok a pokrčíme nohy. Jestliže sedíme, měla by záda mít pevnou oporu. Pro zdravý spánek není důležitá jen matrace, jak si každý myslí. Významnou roli hraje i polštář. Výběr polštáře by měl vycházet z toho, jak spíme.

Je totiž třeba si uvědomit, že polštář slouží jako opora krční páteře, zabraňuje jejímu neúměrnému prohnutí a fixuje ji co nejvíce do roviny. Ti, kdo rádi spí na břiše, by si měli vybírat měkčí a nižší polštář, aby se jejich páteř příliš nenamáhala.

Kdo preferuje spánek na boku či na zádech, měl by si pořídit polštář vyšší, středně měkký nebo tvrdší. Měníte-li během noci často polohy, je pro vás nejlepší volbou polštář s pružnou náplní.

Ke zlozvykům většiny z nás patří to, jak se na svých židlích hrbíme. Kulatěním zad v bederní oblasti tlačíme na meziobratlovou ploténku. V chrupavčitém obalu se totiž skrývá rosolovité jádro, které je při sedu s kulatými zády vytlačováno dozadu směrem k míše a kořenovým nervům.

To může být příčinou chronických bolestí zad, výhřezu ploténky a léčby vyžadující klid, tlumení bolesti, obstřiky, fyzioterapii. Kulatění zad nás nutí ke zvýšenému prohnutí krční páteře a k nepřirozenému předsunutí hlavy. Výsledkem jsou bolesti hlavy v zátylku a v okolí lopatek.

Organismus se totiž snaží tato bolestivá místa znehybnit, a proto se na páteři tvoří výrůstky. V případě, že utlačují nervy, je třeba je odstranit. Kulatá záda se podílejí i na dalších zdravotních potížích – například mohou přispět k bronchitidě a různým zažívacím problémům.

Nadměrné používání klimatizace může mít na bolesti zad velký vliv. Obecně platí, že klimatizace by měla být nastavena ne na větší rozdíl než 4-5°C oproti venkovní teplotě. Proud vzduchu by měl směřovat spíše nahoru nebo do volného prostoru.

Nejchoulostivějšími partiemi při nadměrném působení klimatizace jsou krční páteř, oblast ramen, bederní páteř a křížová oblast. Chladný vzduch by rozhodně neměl foukat přímo na tělo, jinak hrozí zatuhnutí například šíjových nebo i obličejových svalů. Nadměrný chlad může zapříčinit také bolest hlavy.

Problémy s krční páteří mohou dále způsobovat i vystřelování bolestí do celých horních končetin, kdy vzniká takzvaný cervikobrachiální nebo cervikokraniální syndrom.

Než se ráno zvednete z postele, pořádně se protáhněte – probudíte tak svaly a klouby. Je to užitečné pro nervový systém. Při vstávání z postele se nejprve překulte na stranu, pokrčte nohy v kolenou, spusťte je na zem a při sedu se opřete o ruce.

Co může pomoci?

Hluboká masáž svalů zad a šíje snižuje napětí svalů, a tím i zmenšuje bolest. Zlepšuje rovněž prokrvení.

Mnoho pacientů se však spokojí s příjemným pocitem uvolnění, který masáž přináší, a další formy rehabilitace odmítají. Masáž však ke konečnému odstranění příčiny bolesti zad nestačí.

Běžně si také pleteme klasické masáže, které provádí masér, s fyzioterapií. Tu smí provádět jen specialista fyzioterapeut.

Horká koupel a obklady pomáhají svalové relaxaci, studené naopak zmírňují otok a stažení svalstva. Pro tlumení bolesti jsou tedy užitečnější. Voda navíc tělo nadlehčuje a pomáhá tak snazšímu pohybu postižených partií. Podobně působí i rašelina ve formě zábalů nebo koupelí nebo u bolestivých stavů zad podkožní injekce plynu oxidu uhličitého.

Chiropraxe je účelná tam, kde vinou nesprávného postavení nebo funkce páteře dochází k abnormálním pohybům. Chiropraktici se snaží tyto pohyby napravit pomocí manipulace páteře, mobilizace kloubů a technik manipulace pevných tkání.

Co dělat a nedělat, když nás bolí záda

Mnoho bolestí zad je způsobeno mechanicky, vlivem denních úkonů, někdy pod stresem, což nakonec vede k přetížení. Jen malé množství případů bolestí zad, méně než 1 %, je způsobeno něčím opravdu vážným, jako je zlomenina, nádor na páteři nebo celkové zánětlivé onemocnění. Co tedy dělat a čemu se vyhnout, když nás bolí záda?

Hýbat se. Naší přirozenou odpovědí na bolest je pohybovat se co nejméně  – opak je ovšem pravdou. Rozehřejeme-li příslušnou partii těla pohybem, svaly se lépe prokrví a uvolní. Prokrvení pomůže tělu lépe se zbavit zánětu. Každá bolest zad má však trochu jinou příčinu, proto na každou pomáhá něco jiného.

Správné protažení, nejlépe podle rady fyzioterapeuta, pomůže zlidnit stažené svaly v dolní části páteře. Rozhodně se ale nesnažte cvičit přes bolest, mohli byste si způsobit další poranění.  Bolestí zad jsme většinou limitováni. Pokud si sami svůj stav nezhoršujeme, během pár dní nebo několika týdnů se sami zotavíme.

Přetrvávají-li potíže i po delší době, je dobré navštívit odborníka. Nejčastějším problémem je syndrom přetažení, což vyvolává bolest při vzpřímené poloze. Tento syndrom vzniká například z mnohahodinového sezení na stoličce bez opory zad nebo při mnohahodinovém stání ve strnulé vzpřímené poloze. Ulevíte si lehem na záda na podložku.

Napněte dolní končetiny na 30 sekund. Poté nohy pokrčte v kolenou a odpočívejte dalších 30 sekund.

Pokud vás bolí záda, nesnažte se cvičením bolest překonávat. Tlačení na bolestivé polohy může způsobit další poškození tkání. Jestliže pohyb bolí, soustřeďte se na stabilizační cviky – setrvejte ve vzpřímené poloze se zpevněnými svaly po dobu 10-20 sekund. Opakujte 3-5x.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector