České ženy trpí pocitem méněcennosti

Být nezaměstnaný, to vždy nutně neznamená, že člověk pracovat nechce. Alespoň to ukazuje průzkum, který si nechala zpracovat vládní Agentura pro sociální začleňování. Nezaměstnaní často trpí pocitem méněcennosti a propadají frustraci.

Lidé v okolí je navíc zneužívají i jako levnou pracovní sílu.

Čím dál častěji lidé, kteří pobírají sociální dávky, pracují na různých dočasných pracovních pozicích bez smlouvy. Skládají tak příjmy z více nejistých zdrojů.

Stálá práce buď není, nebo se jim nevyplatí.

Podle průzkumu Centra pro společenské otázky a Multikulturního centra Praha je pobírání dávek pro řadu lidí spojeno s frustrací.

„Já když tam vejdu, připadám si úplně jako spodina, že je člověk méněcenej.

I když třeba dělám, že se pořád musím prosit státu,“ vnímá svoji situaci například rozvedená žena, která je zaměstnaná na vedlejší pracovní poměr za minimální mzdu. Stará se i o dvě děti.

Hlavní pracovní poměr jen k dotovaným místům

V regionech, kde se průzkum probíhal, ubylo pracovních míst pro lidi s nízkou kvalifikací. Přibylo tam krátkodobých zaměstnání, hlavní pracovní poměr byl jen k dočasným dotovaným pracovním pozicím.

„Řežu dřevo, naposledy jsem to dělala v červnu. Dávají mi padesát korun na hodinu. Nebo jsem byl kosit k nějaký ženský, slíbila mi dvě stovky. Po čtyřech hodinách práce mi dala stovku. Vlastní kosu jsem si musel donést,“ uvedl zase rozvedený muž bez rodiny.

„Nerad už beru takové melouchy. Zkouší to na vás. Tady ti místní ze vsi ví, že jsem na mizině, tak chtěj, abych dělal za jídlo. Něco mi slíbí, a pak mi to nedají,“ dodal.

Rozvedenému muži zůstávají jen tři tisíce

Lidem také moc nepřidává na chuti pracovat, když vědí, že jim ze mzdy budou strhávány exekuce. Kvůli nim se pak jejich příjem pohybuje kolem hranic minimální mzdy. Například rozvedený muž uvedl, že po odečtení exekuce ze mzdy a zaplacení nájemného mu na měsíc zůstávají zhruba tři tisíce.

„Začal jsem si víc vážit obyčejných věcí, že mám co k jídlu, že jsou na tom třeba lidé mnohem hůř. Uvědomil jsem si hodnoty života. Vážím si kdejakého kousku chleba,“ konstatoval svou situaci .

V některých částech republiky je možnost práce velice omezená. Pracovní místa tam bývají často jen dočasná nebo nízko hodnocená. „Teď je to nějaký divný s tou prací.

Dívám se na internet, v novinách, zkusila jsem různě psát, ale neodepsali. Já tu nevidím žádnou jinou možnost práce, kromě té u obce,“ zhodnotila svou situaci vdaná žena se třemi dětmi.

Dvě z nich jsou už dospělé a vydělávají si.

Autor: sou

Originál článek: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/332446/pripadam-si-uplne-jako-spodina-pruzkum-nahledl-do-duse-nezamestnanych.html

České ženy trpí pocitem méněcennosti

kulturistika.com

V dnešní době se na ženy ze všech stran valí fotky dokonalých instagramových krásek se zdánlivě perfektní figurou a životem. Není tedy divu, že mnohé z žen trpí pocity méněcennosti a vrhají se do nejrůznějších šílených diet. ???? Proto je na čase si připomenout, že číslo na váze neurčuje naši hodnotu a být nedokonalá je normální. ???? #kulturistikacom #zeny

Na ženy se ze všech stran valí vyretušované fotografie dokonalých instagramových krásek, není tedy divu, že mnohé trpí pocity méněcennosti a nedokážou se ocenit. Proto je na čase si připomenout, že číslo na váze neurčuje naši hodnotu a důležité je být zdravá.

Mirka Šafářová

Skvělý článek pro „dokonalé“ muže ???? ???? oblblé z těch virtuálních dam,

kteří pak shazují ženy reálné ????

Jakub Marouš

Každá žena je krásná. Jen to chce toho pravého co to uvidí

Страницы, которые нравятся этой Странице

Недавняя публикация Страницы

Máme pro tebe další jednoduchý fitness recept z naší série #varimefit! ???? Tentokrát ti ukážeme, jak si připravit zdravý cuketový perník. ???? Více v našem článku / videu #kulturistikacom #recepty

Máme pro tebe další díl fitness receptů z naší kuchařské série #varimefit – tentokrát se podíváme na to, jak si připravit zdravý cuketový perník.

Jsou CBD kapičky skutečně tak zdraví prospěšné, jak do nás teď všichni tlačí, nebo je to jen další HOAX a zbytečná investice? ???? To se dozvíš v tomto článku! ???? #kulturistikacom #cbd #zdravi #spanek

Užívání produktů CBD zažívá v současnosti neskutečný BOOM. Při otevření sociálních sítí na vás právě CBD kouká doslova na každém rohu a doporučuje jej každá druhá celebrita, bloggeři i sportovci, zkrátka lidé napříč nejrůznějšími odvětvími. Krémy, masti, kapk…

Cocky-kontaktni-barevne.cz

Нравится: 4,6 тыс.

Zajímá vás, jak ve skutečnosti vypadají na očích barevné kontaktní čočky bez jakýchkoliv grafických…

Нравится: 17 тыс.

Kulturistika nie je len šport, je to životný štýl, prístup k cieľavedomému tvarovaniu ľudského tela.

Нравится: 488

„Budu tvým věrným průvodcem na cestě za krásným a zdravým tělem.“

Od malička miluji pohyb, a…

Komplex méněcennosti: Skutečně nám peníze a společenské postavení pomohou získat pocit štěstí?

Fenoménem méněcennosti se zabývali odborníci již v 19. století. Jednu z nejvýstižnějších teorii předložil rakouský psychiatr Alfred Adler.

  • Sdílet
  • Uložit Uložené
  • Sdílet Sdílet článek
  1. Sdílet
  2. Uložit Uložené
  3. Sdílet Sdílet článek

I když žijeme v době hojnosti a blahobytu, lidé jsou snad nešťastnější než kdykoliv předtím. Deprese a úzkost se stávají novodobými epidemiemi, které jsou právě mnohdy důsledkem našich vnitřních myšlenek jako „nejsem dost dobrý“, „jsem smolař“, „jsem bezcenný“ nebo „nezvládnu to“.

Na první pohled usměvavé tváře na veřejnosti se v soukromí obýváku či pracovny často mění na nespokojené a nešťastné. Příčin, kvůli kterým k tomuto jevu dochází, je mnoho, ale generalizací můžeme přijít na skutečný kořen problému. Tím je do značné míry konzumní styl života, který stojí na výroku „Konzumuj a budeš šťastný“.

Ten, kdo tedy konzumovat nemůže, je podle této rovnice nešťastný.

 

Mnozí lidé mají proto pokřivenou víru v to, že až budou mít hodně peněz, obrovský dům a luxusní auta, budou skutečně šťastní a konečně získají i pocit vlastní hodnoty.

Takové přesvědčení je však nanejvýš mylné, neboť deprese a úzkost se vyskytují v bohatých vrstvách stejně jako v těch chudých. Rozdíl je jen v tom, že v bohatých kruzích se tyto problémy lépe skrývají.

Nabývání sebehodnoty se také zprostředkovává potřebou být neustále dokonalý a neomylný. Takové nastavení mysli je však zcela mimo realitu, protože každý člověk ve svém životě chybuje a ne vždy podá takový výkon, jaký by mu náležel.

Budete mít zájem:  Sledujte své nehty – vyplatí se vám to!

Narážím na komplex méněcennosti, pojem, který se v široké veřejnosti používá častěji, než by mu příslušelo. Zjednodušeně řečeno, jde o pocit člověka, který má značný problém se zařazením do kolektivu, resp. s přijetím svého reálného já.

Obvykle jsou tyto vnitřní pocity velmi dobře maskované. Drahé oblečení, šperky, nejnovější mobil a další věci, které si ne každý může dovolit. Pokud takovými prostředky člověk neoplývá, uchyluje se k zvýšené agresi a nadměrné kritice vůči svému okolí.

 

Přesvědčení, že až budu vlastnit dostatek majetku, pak budu šťastný, však nejsou jediné, které se v našich myslích objevují. V podstatě se mohou týkat úplně všeho, po čem toužíme. Narážím na známý fenomén: „Až dosáhnu tohoto a tohoto, budu skutečně šťastný“. Problém je v tom, že pocit štěstí a naplnění se v nás většinou udrží jen na chvíli a po čase zase odezní.

Tím pádem si dáváme další a další cíle a vlastně se tak celý život honíme za prostředky, které nás, jak si myslíme, přivedou k vytouženému pocitu štěstí.

Závislost vlastní hodnoty na vnějších podnětech je přitom hlavním kamenem úrazu, protože pocit naplněnosti a hodnoty musí vycházet z našeho nitra a nemůže být závislý na stavu bankovního účtu či společenského postavení.

Pokud bychom komplex méněcennosti postavili vedle zdravé sebekritičnosti a pokoře, kde by se nacházela? Od sebekritického pohledu se odlišuje tím, že člověk má potřebu své pocity skrývat či clonit nadměrnou kompenzací. Člověk pokorný je zase smířený sám se sebou a přijímá se se všemi svými chybami. Jedinec trpící komplexem méněcennosti se nedokáže přijmout takový, jaký je.

 

Tento fenomén jako první popsal francouzský psychiatr Pierre Janet, na kterého později navázali Sigmund Freud a Alfred Adler. Právě třetí jmenovaný vypracoval vskutku zajímavou teorii samotného vzniku komplexu méněcennosti. Podle Adlera vzniká takový pocit okamžitě po narození, kdy je dítě slabé a odkázané na pomoc druhých.

Je zkrátka závislé na tom, co mu nejbližší dopřávají, jak se o něj postarají. Bez pomoci by bylo odkázáno k zániku. Ve chvíli, kdy dítě začne chodit a mluvit, může stále zažívat pocity, že své cíle a potřeby nemůže zrealizovat. Pocity slabosti a bezmocnosti z dětství se přitom mohou do člověka hluboko vepsat a projevovat se ve vyšším věku právě komplexy z vlastní nedostatečnosti.

Příčina tedy tkví zpočátku ve slabosti fyziologické (slabost vlastního těla), kterou nazval jako orgánovou méněcennost, ta se postupně rozvine do pocitů méněcennosti a ty do samotného komplexu.

K zesílení pocitů mohou přispět různé fyzické nedostatky, oční vady, poruchy řeči atd., ale také přetrvávající nedostatek zdrojů v rodině nebo nesprávný způsob výchovy. Ani takové problémy však nemusí nutně znamenat rozvoj pocitů méněcennosti.

Stane se to až tehdy, když je dítě za své nedostatky zesměšňováno, nebo když se rodiče ve své situaci litují.

Paradoxem je, že komplex méněcennosti se může velmi rychle rozvinout v komplex nadřazenosti. Protože každý z nás zřejmě chce, aby ho druzí lidé brali vážně, vnímali jeho kvality a tím i jeho hodnotu, člověk, který o sobě pochybuje, může mít tendenci dávat své schopnosti najevo až příliš.

Typické projevy takové chování jsou časté a nadměrné vychloubání, používání sarkasmu a arogance vůči ostatním. Je zajímavé, že okolí bude pravděpodobně obdobně se chovajícího člověka vnímat jako „namyšleného“, ale jeho problémem je přesný opak.

„Každý z nás se dopouští chyb, důležité ale je, že své chyby můžeme napravovat,“ říká Adler.

Upozornit na chybu. Pokud jsi našel nedostatek v článku nebo máš připomínky, dej nám vědět.

Dostávej nejlepší obsah mailem

Nestíháš všechno sledovat? Pošleme ti do schránky nejčtenější a nejlepší obsah.

Žádný spam. Kdykoli se můžeš z odběru odhlásit.

Znalkyně: Klára Mauerová trpí komplexy méněcennosti a je snadno ovlivnitelná

Duševní poruchou Klára Mauerová netrpí, uvedla znalkyně. Své jednání při týrání prý mohla ovládat, protože věděla, co dělá. Podle znalkyně má Mauerová už od dětství pocit, že je odstrčená, a cítila se nejistá.

Ke své sestře Kateřině, která je rovněž obžalována z týrání chlapců, měla velmi silný vztah. Považovala ji za svou náhradní matku.

Právě Kateřina Mauerová podle některých svědků a důkazů mohla svoji mladší sestru zmanipulovat, aby na týrání dětí přistoupila.

Podle sexuoložky Růženy Hajnové je Klára Mauerová sexuálně nevyzrálá. Navíc má už od dětství pocit, že je odstrčená, a cítila se nejistá. Psycholožka to označila jako syndrom popelky.

Stejně tak znalkyně míní, že byla Klára emocionálně závislá na Aničce, o které podle posudků netušila, že se jedná o Barboru Škrlovou, kterou znala z Paprsku.

Kateřina jí prý řekla, že Škrlová zemřela.

Klára Mauerová se dnešního jednání účastní, od počátku je velmi rozrušená a pláče. K soudu přišla také Kateřina Mauerová a Jan Turek, další z obžalovaných – sourozenci Škrlovi ani Hana Bašová, dnes nepřišli. Podle obžaloby se i oni podíleli na mučení synů Kláry Mauerové Ondřeje a Jakuba. Některým obžalovaným hrozí osm let vězení, některým ale až 12 let.

Klára Mauerová byla ovlivněna svou sestrou Kateřinou, které bezmezně věřila a která ji zmanipulovala.

V době spáchání trestné činnosti netrpěla žádnou poruchou a mohla své jednání ovládat. Psychický tlak sice jednání ovlivnil, ale nijak podstatně. Nemá ani žádnou sexuální deviaci.

Na Kateřině a později i na Aničce byla závislá, projevil se u ní zvrácený až patologický mateřský pud.

Kateřina Mauerová tráví ráda čas o samotě a uzavřená, má nadprůměrnou inteligenci. Vyšetření u ní nezjistilo žádné psychotické poruchy. Žila s Barborou. Ve svých představách mučila děti, což nese známky sadismu s příchutí pedofilie. Násilí, které takoví sadisté používají, má formu i dlouhodobého utrpení. Měla potřebu moci.

Barbora Škrlová netrpí žádnou duševní poruchou, pouze poruchou osobnosti. Má tendence dramatizovat, reagovat emotivně a zdůrazňuje vlastní tělesnou přitažlivost. Má trvalý pocit neuspokojení.

Důležitou roli v jejím životě hraje lež, udavačství a aktivní vymýšlení příběhů, v nichž hrála. Hraní jiných lidí jí nedělá potíže. V době páchání trestného činu mohla své jednání rozpoznat a ovládat ho. Není pravděpodobné, že sebou nechala manipulovat, aniž by o tom nevěděla.

Sektářská ideologie je jedním z možných motivů trestné činnosti.

Jan Škrla se znalci příliš nespolupracoval. Má sklony ke slovní a ne fyzické agresivitě, jinak je klidný a trpělivý. Je vázaný na autority a má silný vztah k otci. Nejeví zájem o citové vztahy, chová se jako podivín, upřednostňuje samotu. Příznačná je pro něj labilní emotivita, ale i nadprůměrná inteligence.

Budete mít zájem:  Jak uchovat vlašské ořechy? Zavařte je

Jan Turek je sebevědomou, dominantní, ale výrazně nevyzrálou osobností. V době páchání trestného činu mohl své jednání ovládat, ochranné léčení nepotřebuje.

Hana Bašová je podle znalců nevyváženou osobností, má sklon ke zkratkovitému jednání spojeném s doprovodnou agresivitou. Je nezodpovědná, dělá jen to, co ji baví. Nerespektovala rodiče ani učitele, kteří ji cokoliv přikázali. Její členství v náboženské skupině se nabízí, ale dokázat jej nelze.

Většina komplexů méněcennosti vzniká v dětství, říká psychiatrička | Žena.cz

V jakém okamžiku komplexy vznikají a jak daleko mají komplexy méněcennosti k pocitům viny? I na to jsem se ptala psychiatričky Lucie Vaškové.

Kdy a za jakých okolností vznikají u lidí komplexy nejčastěji?

Komplex méněcennosti znamená, že člověk je přesvědčen, že je horší než všichni kolem něj, často o sobě příliš pochybuje. Pochybuje o svých schopnostech a dovednostech, o své kvalitě. Většina těchto komplexů vzniká v dětství.

Dítě si na začátku života vytváří představu o sobě na základě reakcí rodičů na něj a následně, když je starší, od širšího okolí. Problém vidím v tom, že my dospělí děti velmi často hodnotíme (jsi líný, nešikovný, neposlušný…) a dítě se pak velmi snadno s danou nálepkou ztotožní.

Já jsem ten, co není na sport, ten, co neumí matematiku, neumí artikulovat, tančit, kreslit… Rodiče své děti málo poznávají, málo zkoumají, co je pod povrchem. Dítě se nějak jeví, ale co se skrývá vevnitř, to většinou není na první pohled vidět. Často není líné, ale jenom nemá k dané činnosti motivaci.

Co se týče učení, děti často narazí na překážku, s kterou si neví rady, nebo něčemu jenom nerozumí, a nemusí to hned znamenat, že nemají logické myšlení nebo nejsou na jazyky.

Když dítě nastoupí do školy, dostane se do kolektivu, začíná další důležitá etapa sebeidentifikace. Člověk je společenský tvor a vztahy jsou pro nás nesmírně důležité. Takže pro každého z nás je důležité se umět socializovat, umět vytvářet funkční vztahy. Čím je dítě starší, tím více se postupně navléká do společenských šatů.

Většina z nás chce mít dobré vztahy, chceme být oblíbení. Když dítě nemá kamarády nebo není oblíbené, cítí se nezajímavě a nehodnotně. Začne se s druhými srovnávat, v učení, v oblečení, ve vzhledu.

V pubertě jsou nejdůležitější vztahy s opačným pohlavím, a pokud se teenagerovi v této oblasti nedaří, nevzbuzuje zájem, vznikají hluboké pocity méněcennosti.

Liší se mindráky u obou pohlaví? 

Snažíme se naplnit různé společenské ideály ve víře, že nám to zajistí šťastný a spokojený život.

U žen se tyto ideály soustředí hlavně na vzhled a přitažlivost, u mužů jde celkově o výkon, to znamená o dosaženou společenskou pozici, o schopnost vydělat dostatek peněz, o perfektní sexuální výkon.

Tyto ideály jsou ale velmi striktně dané, vůbec v nás nepodporují hledání naší jedinečnosti, nutí nás krčit se do uniformních škatulek. A pokud do nich nezapadáme, máme z toho různé mindráky.

Co kamuflování komplexů za falešné sebevědomí?

Jde o jeden ze způsobů, jak se s komplexy vyrovnat. Nikdo nechce být vnímán jako slabý a nejistý, většina lidi se bojí ukázat svá slabá místa a nejistoty. Proto často předstíráme falešné sebevědomí ve víře, že tak budeme víc přijímáni a oblíbení. A tak si vytváříme před okolím zeď a efekt je nakonec spíš opačný.

Jak daleko má komplex méněcennosti k pocitům viny?

Následkem nízkého sebevědomí jsme málo průbojní, málo se o sebe pereme, neumíme říkat ne, chceme všem vyhovět a zavděčit se, abychom si dobyli svou hodnotu. Nejsme schopní čelit kritice, často propadáme pocitům viny, protože se neustále obviňujeme, že nenaplňujeme své nebo cizí představy.

Co s komplexy udělá čas? Mohou se s věkem vypařit nebo minimalizovat?

Jak jdeme životem, nabíráme zkušenosti. Ženy zjistí, že i když nemají míry 90 – 60 – 90, mužům se líbí a jsou přitažlivé. Pro mnohé muže je překvapením, že se do nich dívky zamilují, i když nevydělávají miliony nebo nejsou řediteli nadnárodních firem.

Čím má člověk za sebou víc zkušeností, víc si věří, ví, že něco dokázal, a postupně víc a víc zjišťuje, co je opravdu důležité a co ne. Zjistíme, že bydlet v hezkém domě je sice důležité, ale příjemnou atmosféru a rodinné teplo dům sám o sobě nezaručí.

Mnoho žen postupně zvítězí nad ideály krásy a pochopí, že každá má své kouzlo právě proto, že je jiná než ostatní. Čím jsme starší, tím se méně srovnáváme, protože se můžeme opřít o své vlastní zkušenosti.

Jak se mindráků postupně zbavit nebo jak se alespoň naučit jim nevěnovat pozornost?

Když má člověk pochybnosti o své hodnotě, cítí se neschopně a nezajímavě, podle mě to nejde ignorovat. To je prostě v nás a tyto komplexy v sobě cítíme, ovlivňují naše chování a rozhodování. A jak se jich zbavit? Jako první krok je potřeba si tyto komplexy uvědomit a pojmenovat. Nebát se na ně podívat.

Následně je potřeba hledat, kde vznikly. A jestli to, co vidíme jako problém, je doopravdy problém. Jestli doopravdy to, že něco neumím nebo nemám, je pro život důležité.

Komplexy vznikají většinou v dětství, vytváříme si je díky různým představám, jací bychom měli být, co všechno bychom měli umět, abychom byli šťastní, abychom měli kvalitní život. Člověk věří, že bude mít hodnotu a lidi ho budou mít rádi, jenom když bude dokonalý a výkonný.

Potřebujeme pochopit, že nikdo není dokonalý, každý máme svoje silné a slabé stránky. Že naše hodnota nestojí na tom, jak vypadáme nebo jakou máme práci, ale na tom, jak umíme fungovat ve vztazích, jak umíme překonávat překážky, jak si umíme poradit se životem a zařídit se v něm.

Když je člověk mladý, neví, na čem svou hodnotu postavit, a proto sahá ke společenským ideálům. Mladé dívky věří, že budou šťastné, když budou hubené, že si najdou dobrého kluka, když budou sexy.

Zkušená a moudrá žena však ví, že funkční partnerský vztah nestojí na velikosti a tvaru jejího poprsí ani na míře její celulitidy.

Čím je člověk starší, tím je zkušenější a je si víc vědom, co má hodnotu a co ne.

Budete mít zájem:  Dortletky vyrábí majitelka prvorepublikové cukrárny sama. Tři dny

  Video Mohlo by Vás také zajímat: Husité budili hrůzu, jako teroristé si ale počínali i jejich protivníci, říká Čornej | Video: Martin Veselovský

Většina českých žen se stydí za své nahé tělo

Praha 29. srpna (PROTEXT)

Snaha zejména žen o dosažení vzhledu modelek, zpěvaček či hereček, které jsou médii předkládány veřejnosti jako vzory ideálu krásy, si mnohdy vybírá krutou daň v podobě velmi vážných psychických problémů, které mohou v případě anorexie končit i smrtí. Skutečnost, že moderní kult krásy nahého těla je noční můrou zejména pro něžné pohlaví, dokládá i aktuální exkluzivní průzkum společnosti SANEP.

Většina českých žen se totiž na rozdíl od svých protějšků stydí za své nahé tělo. České ženy také ve většině trpí komplexem ze svého nahého těla. Naopak čeští muži si většinou ze svých mnohdy otylých postav starost nedělají. Zajímavé je, že stud a komplexy opadají u českých žen při milostných hrátkách, kdy se většina za své nahé tělo nestydí.

České ženy tak více řeší své postavy ve vztahu k veřejnosti než ke svým sexuálním partnerům. To ostatně potvrzuje i poměrně malý zájem žen, ale i mužů o nudistické pláže.

Z exkluzivního průzkumu společnosti SANEP rovněž vyplývá, že český národ na jedné straně rozhodně není národem exhibicionistů, ale ani není národem puritánů, neboť většině Čechů i přes jejich případnou nespokojenost se svým tělem nedělá problém bavit se otevřeně o své nahotě.

Exkluzivní internetový průzkum společnosti SANEP byl ve dnech 6. – 13. srpna 2010 proveden na reprezentativním vzorku 9260 dotázaných ve věkové kategorii 18-69 let.

Celkově se průzkumu společnosti SANEP zúčastnilo v rámci panelu 175 tisíc registrovaných uživatelů 19.069 dotázaných. Reprezentativní vzorek byl vybrán metodou kvótního výběru.

Statistická chyba u uvedené skupiny obyvatel se pohybuje kolem +- 1,5 procentního bodu.

Za své nahé tělo se stydí 58,7 procenta dotázaných, kteří představují reprezentativní vzorek něžného pohlaví v ČR. Oproti ženám si čeští muži ze svého nahého těla problémy nedělají. Za své nahé tělo se totiž stydí téměř o polovinu méně mužů než žen, tedy 32,4 procenta dotázaných, kteří představují reprezentativní vzorek mužské populace v ČR.

Obdobně je tomu s pocitem méněcennosti, kdy ze svého nahého těla trpí komplexem 51,4 procenta žen, zatímco zakomplexovaných mužů je 15,8 procenta. Největší problémy se svým nahým tělem a s pocity méněcennosti mají mladí lidé, zejména pak ženy ve věku 18-25 let. Výjimkou však nejsou ženy ve věku 30-38 let.

V případě sexu jde však zjevně v mnohých případech jak stud, tak komplexy z nahého těla stranou. Za své nahé tělo se totiž při sexu stydí již jen 29,1 procenta žen a pouze 6,7 procenta mužů. V oblasti sexu jsou tedy muži mnohem sebevědomější než ženy, a tak si připouštějí své případné fyzické nedostatky méně než jejich protějšky.

Za exhibicionistu se považuje 4,9 procenta žen a 4,5 procenta mužů a nudistické pláže vyhledává 6,4 procenta žen a 7,4 procenta mužů. Z těchto výsledků lze vyvodit, že i nudistické pláže vyhledávají zejména exhibicionisté a lidé, kterým je nahota příjemná. Nicméně ani ti, kteří jsou se svým nahým tělem spokojeni, nemají zjevně potřebu ukazovat se na nudistických plážích.

I přes problémy části populace s vzhledem své postavy je zjevné, že Češi nejsou národem puritánů a o nahotě nemají problém mluvit. Otázky dotýkající se nahoty jsou nepříjemné 34,7 procenta žen a 20,7 procenta mužů.

Celkově lze tedy říci, že ženy, na rozdíl od českých mužů, se mnohem více zabývají svou postavou, a tedy mnohem znatelněji podléhají mediální sugesci o vzoru ideálu krásy nahého těla.

Nicméně i pro většinu žen nespokojených se svým nahým tělem odpadají tyto problémy v oblasti intimního života.

I přes poměrně velkou otevřenost v otázkách dotýkajících se osobní nahoty je zjevné, že kult nahé krásy je velkým problémem zejména pro mladé dívky, což se ve svém důsledku může dramaticky odrážet na kvalitě jejich psychiky, a tedy i sebedůvěry.

  • Nahota
  • Stydíte se za své nahé tělo?
  • Ženy
  • ANO 18,7 %
  • SPÍŠE ANO 40 %
  • NE 25,3 %
  • SPÍŠE NE 14,5 %
  • NEVÍM 1,5 %
  • Muži
  • ANO 7,7 %
  • SPÍŠE ANO 24,7 %
  • NE 45,1 %
  • SPÍŠE NE 21,4 %
  • NEVÍM 1,1 %
  • Máte ze svého nahého těla komplex?
  • Ženy
  • ANO 22 %
  • SPÍŠE ANO 29,4 %
  • NE 32,8 %
  • SPÍŠE NE 14,7 %
  • NEVÍM 1,1 %
  • Muži
  • ANO 4,4%
  • SPÍŠE ANO 11,4 %
  • NE 61,7 %
  • SPÍŠE NE 20,3 %
  • NEVÍM 2,2 %
  • Stydíte se za své nahé tělo při sexu?
  • Ženy
  • ANO 8,3 %
  • SPÍŠE ANO 20,8 %
  • NE 48,3 %
  • SPÍŠE NE 19,6 %
  • NEVÍM 3 %
  • Muži
  • ANO 3 %
  • SPÍŠE ANO 3,7 %
  • NE 76,4 %
  • SPÍŠE NE 11,4 %
  • NEVÍM 5,5 %
  • Považujete se za exhibicionistu?
  • Ženy
  • ANO 1,9 %
  • SPÍŠE ANO 3 %
  • NE 83,8 %
  • SPÍŠE NE 9,8 %
  • NEVÍM 1,5 %
  • Muži
  • ANO 0,4 %
  • SPÍŠE ANO 4,1%
  • NE 83 %
  • SPÍŠE NE 10,7 %
  • NEVÍM 1,8 %
  • Navštěvujete nudistické pláže?
  • Ženy
  • ANO 3,4 %
  • SPÍŠE ANO 3 %
  • NE 89,4%
  • SPÍŠE NE 3,8 %
  • NEVÍM 0,4 %
  • Muži
  • ANO 4,1%
  • SPÍŠE ANO 3,3%
  • NE 84,5 %
  • SPÍŠE NE 8,1 %
  • NEVÍM 0
  • Jsou Vám otázky dotýkající se Vaší nahoty nepříjemné?
  • Ženy
  • ANO 7,5 %
  • SPÍŠE ANO 27,2 %
  • NE 43,1 %
  • SPÍŠE NE 19,6 %
  • NEVÍM 2,6 %
  • Muži
  • ANO 6,3 %
  • SPÍŠE ANO 14,4 %
  • NE 59,4 %
  • SPÍŠE NE 16,2 %
  • NEVÍM 3,7 %

Více na http://www.sanep.cz

  1. SANEP je exkluzivním partnerem Vysoké školy ekonomické v Praze, Fakulty mezinárodních vztahů a výzkumného záměru Governance v kontextu globalizované společnosti a ekonomiky, a dále je členem mezinárodní aliance výzkumných agentur AIMRI (Alliance of International Market Research Institutes).
  2. Kontakt:
  3. Oldřich Zajíc
  4. Ředitel a jednatel společnosti
  5. tel.: 602 538 278

ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu s grafy, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz

  • ČR-zajímavosti-zdraví-firmy-SANEP-MÍNĚNÍ
  • Health, medical treatment, pharmaceuticals
  • Prague, Central Bohemia region and Czech Republic

Subscribers please note that material bearing the label „PROTEXT“ is not part of CTK's news service and is not to be published under the „CTK“ label. Protext is a commercial service providing distribution of press releases from clients, who are identified in the text of Protext reports and who bear full responsibility for their contents.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *