Rizika vody z kohoutku: Jak manipulovat s výzkumy ve svůj prospěch

Rizika vody z kohoutku: Jak manipulovat s výzkumy ve svůj prospěch
Rizika vody z kohoutku: Jak manipulovat s výzkumy ve svůj prospěch
Rizika vody z kohoutku: Jak manipulovat s výzkumy ve svůj prospěch

V roce 2017 vypili Češi podle UNESDA (Union of European Soft Drinks Associations) 219,5 l nealkoholických nápojů (limonády, balená vody, sirupy, džusy a nektary) na osobu, z toho 23 % tvoří balené vody. Oproti předchozímu roku stoupla spotřeba nealkoholických nápojů o čtyři litry na osobu a balené vody zaznamenaly hned po džusech nejvyšší nárůst popularity. Znamená to, že je balená voda lepší než voda z kohoutku? To je otázka, nad kterou se diskutuje již řadu let a stále není jednoznačná odpověď. V zásadě záleží hlavně na tom, co od dané vody čekáte a na co ji budete používat. Existují zásadní rozdíly mezi vodou, kterou můžete pít každý den, vodou určenou pro kojence nebo dokonce vodou s označením “vhodná k přípravě kojenecké stravy”. Rozhodli jsme se proto jednotlivé vody otestovat ve spolupráci s odbornou laboratoří, abychom zjistili, jestli opravdu stojí za to připlácet si za balené vody, nebo se mezi nimi objevují i nějaké problémové případy, popřípadě zda má voda z kohoutku výrazně lepší či horší vlastnosti.

Rizika vody z kohoutku: Jak manipulovat s výzkumy ve svůj prospěch

Do našeho testu jsme zařadili vody kojenecké, pramenité, minerální, balené pitné a pro porovnání i dva exempláře pitné vody z kohoutku.

Vzorky jsme vybírali z nejoblíbenějších vod v různých cenových kategoriích, aby byla co největší pravděpodobnost, že narazíte na svou oblíbenou značku.

Vody jsme nakoupili v běžných obchodech a nechali otestovat v certifikované laboratoři na přítomnost dusitanů, dusičnanů, vápníku, hořčíku, železa, sodíku, na tvrdost vody a přítomnost bakterií.

Některé z těchto látek jsou prospěšné, jiné nežádoucí či dokonce nebezpečné. Podrobné vysvětlení jednotlivých parametrů najdete níže.

Ve vodě samozřejmě najdete i řadu dalších látek, o kterých taky píšeme, pro naše testování jsme ale zvolili ty, se kterými bývaly v minulosti u balených vod problémy a jsou zásadní například při rozhodování, zda je voda vhodná po velmi malé dítě.

U několika značek s horšími výsledky jsme pro jistotu provedli dvojí testování, aby se ukázalo, zda nešlo pouze o náhodu.

Pokud vás zajímá, jestli je balená voda lepší než kohoutková nebo naopak, odpověď není ani po našem testu vůbec jednodoznačná. Klasická balená pitná voda se vlastnostmi velice často shoduje s vodou z kohoutku (záleží pochopitelně na konkrétním zdroji), cenově je ale mnohonásobně dražší.

I v případě kojeneckých či minerálních vod doporučujeme ověřit si jejich vlastnosti, například slovo „minerální“ na etiketě v reálu vysoký obsah minerálů nezaručuje, jak potvrdilo naše testování. Nejčastějším problémem,  typickým pro většinu testovaných vzorků, byl právě nízký obsah minerálních látek.

Obzvláště měkká je voda Voss, obsahem minerálů se blíží spíše k destilované vodě než k vodě minerální, jak se píše na etiketě. U některých značek jsme se setkali se zvýšeným výskytem organotrofních bakterií, v daném množství by ale neměly být pro člověka nebezpečné.

Problematická je v tomto směru zejména minerální voda Zaječická hořká, která vykazuje také vysoké množství dusičnanů a dusitanů. Z těchto důvodů by neměla být podávána malým dětem. Dobrou zprávou je nulový výskyt bakterií E-coli napříč testovanými vzorky. Zcela bez problémů prošla testem pouze minerální voda Magnesia.

Redakce Arecenze.czAutoři testu

VzhledNázevCena za 1 lSplnění noremBez dalších výhradKomentářCelé recenze
Magnesia 5)minerální voda 9,9 Kč Ano Ano Všechny parametry jsou v normě. Přečíst recenzi
Toma Natura 1)kojenecká voda 9,9 Kč Ano Ne Obsah minerálních látek je nižší než doporučovaná hodnota. Obsahuje jen zanedbatelné množství organotrofních bakterií. Přečíst recenzi
Nartes 1)kojenecká voda 11,3 Kč Ano Ne Obsah minerálních látek je nižší než doporučovaná hodnota. Obsahuje organotrofní bakterie, počet kolonií ale nepřekračuje mezní hodnotu. Přečíst recenzi
Aquila Aqualinea 2)pramenitá voda 6,6 Kč Ano Ne Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota, v ostatních ohledech bez problému. Přečíst recenzi
Tesco Value Aqua Bella 2)pramenitá voda 3,4 Kč Ano Ne Obsah minerálních látek je nižší než doporučovaná hodnota, v ostatních ohledech bez problému. Přečíst recenzi
Brno – Merhautova 3)kohoutková voda 0,076 Kč Ano Ne Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota, v ostatních ohledech bez problému.
Brno – Moravské náměstí 3)kohoutková voda 0,076 Kč Ano Ne Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota. Obsahuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií, který ale nepřekračuje limitní hodnotu.
Voss 5)minerální voda 158 Kč Ano Ne Extrémně měkká – etiketa je zavádějící. V ostatních ohledech prospěla bez problému. Přečíst recenzi
Evian 5)minerální voda 26,6 Kč Ano Ne Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií. Přečíst recenzi
Saguaro (Lidl) 4)balená pitná voda 2,5 Kč Ne Ano Obsah minerálních látek je nižší než mezní hodnota, v ostatních ohledech bez problému. Přečíst recenzi
Clever (Billa) 4)balená pitná voda 2,45 Kč Ne Ano Obsah hořčíku je nižší než mezní hodnota, v ostatních ohledech bez problému. Přečíst recenzi
Dobrá voda 5)minerální voda 7,9 Kč Ne Ano Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií. Přečíst recenzi
Tesco Value 4)balená pitná voda 2,6 Kč Ne Ne Obsah hořčíku je nižší než mezní hodnota. Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií. Přečíst recenzi
Zaječická hořká 5)minerální voda 73,8 Kč Ne Ne Obsahuje extrémní množství dusičnanů a dusitanů. Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií. Přečíst recenzi
Aqua Anna 1)kojenecká voda 9,3 Kč Ne Ne Téměř hraniční hodnota dusičnanů a překročení limitu pro organotrofní bakterie. Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota. Přečíst recenzi

1) balená kojenecká voda dle příl. 2 vyhl.275/2004 Sb.2) balená pramenitá voda dle příl. 2 vyhl. 275/2004 Sb.3) pitná voda dle vyhl. 252/2004 Sb.4) balená pitná voda dle vyhl. 252/2004 Sb.5) balená přírodní minerální voda dle příl. 1 vyhl. 275/2004 Sb.

Jak již název napovídá, kojenecká voda musí být svou kvalitou vhodná k přípravě kojenecké stravy a patří tak k nejpřísněji kontrolovaným baleným vodám na trhu.

Zásadní je mimo jiné obsah dusičnanů (max 10 mg/l) a sodíku (max 20 mg/l). Jedinou povolenou úpravou u kojenecké vody je ozáření UV paprsky, její složení je zcela neměnné.

Stejně jako pramenité či minerální vody pochází z podzemního zdroje.

Využití: Kojenecká voda je vhodná primárně pro přípravu kojenecké stravy, popřípadě nápojů pro děti. Zvláštní opatrnost platí v případě kojenců do tří měsíců, pro které může být nevhodná voda nebezpečná, například kvůli zvýšenému obsahu dusitanů a dusičnanů.

Její používání se ale doporučuje i pro starší děti, do šesti let. Je samozřejmě možné, že i jiné vody dosahují kvalit těch kojeneckých, například i voda z kohoutku.

Pokud máte malé děti a nejste si jistí kvalitou kohoutkové vody u vás doma, je dobré udělat rozbor, zejména kvůli zmíněným dusíkatým látkám, popřípadě kvůli přítomnosti těžkých kovů.

ParametryPožadavky na kojeneckou vodu dle příl.2 vyhl.275/2004 Sb.Aqua Anna – 1,5 lAqua Anna – 1,5l (druhá analýza)Toma Natura – 1,5lNartes kojenecká voda – 1,5lNartes kojenecká voda – 1,5l (druhá analýza)
Dusitany (mg/l) 0,02 (NMH)

Pitná voda, SZÚ

Metodické informace pro provozovatele vodovodů a ostatních systémů veřejného zásobování pitnou vodou, kteří mají za povinnost zpracovat tzv. posouzení rizik (water safety plans).

Celý článek
18. květen 2018
| MUDr. František Kožíšek, CSc., Mgr. Petr Pumann, MUDr. Hana Jeligová

Aktualizované stanovisko Národního referenčního centra (NRC) pro pitnou vodu k otázce přenosu nového koronaviru (SARS-CoV-2) pitnou vodou, odkaz na dokument Světové zdravotnické organizace a doporučení Ministerstva zdravotnictví  pro provozovatele vodovodů a další osoby dodávající vodu pro veřejnou potřebu k odběrům vzorku pitné vody a prevence nákazy koronavirem.

Celý článek
25. srpen 2020
| MUDr. František Kožíšek, CSc.

Rizika vody z kohoutku: Jak manipulovat s výzkumy ve svůj prospěch

Celý článek
23. červenec 2020
| Ing. Daniel Weyessa Gari, Ph.D., MUDr. František Kožíšek, CSc.

Dvoudílný článek zaměřený na  pach teplé vody po sirovodíku (zkažených vejcích)

Celý článek
29. duben 2020
| RNDr. Jaroslav Šašek, MUDr. František Kožíšek, CSc.

Upozornění pro provozovatele hotelů a obdobných ubytovacích objektů, které musely v důsledku koronavirové pandemie omezit svou činnost – prevence legionelové infekce 

Celý článek
23. duben 2020
| MUDr. František Kožíšek, CSc.

Informace Národního referenčního centra pro pitnou vodu k alternativní metodě úpravy pitné vody

Celý článek
23. duben 2020
| MUDr. František Kožíšek, CSc.

Stanovisko Státního zdravotního ústavu k nedávným poplašným zprávám ze strany Akademie věd ČR k českým předpisům na kvalitu pitné vody a její bezpečnosti.

Celý článek
31. květen 2019
| MUDr. František Kožíšek, CSc.

Článek z časopisu Vytápění, větrání, instalace č. 5/2018, který přináší nové a do určité míry i překvapivé informace ze švýcarského výzkumu, který se zaměřil na sledování faktorů ovlivňujících mikrobiologickou kvalitu vody ve vnitřních vodovodech. Zveřejněno se souhlasem redakce VVI.

Celý článek
8. únor 2019
| MUDr. František Kožíšek, CSc.

Stanovisko SZÚ – Národního referenčního centra pro pitnou vodu k novele vyhlášky č. 252/204 Sb., kdy je potřeba pravidelně sledovat obsah uranu v pitné vodě a kdy nikoliv.

Celý článek
16. říjen 2018
| MUDr. Hana Jeligová, MUDr. František Kožíšek, CSc.

Aktualizované metodické doporučení Státního zdravotního ústavu – Odborné skupiny hygieny vody ke kontrole jakosti teplé vody (zvláště s ohledem na riziko přítomnosti legionel) podle § 3 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb. v platném znění.

Celý článek
31. červenec 2018
| RNDr. Jaroslav Šašek, RNDr. Dana Baudišová, Ph.D., MUDr. František Kožíšek, CSc.

Budete mít zájem:  Pánové, nechte se vyšetřit!

Metodické doporučení SZÚ – Národního referenčního centra pro pitnou vodu, které nahrazuje dokument „Nouzové zásobování pitnou vodou“ z roku 2007.

Celý článek
31. červenec 2018
| MUDr. František Kožíšek, CSc.

Vodu z kohoutku můžeme mít zdravěji a levněji

Voda z vodovodu podléhá velmi přísné kontrole kvality a je zdravější než voda balená. V nedávných testech se zjistilo, že z 18 druhů balených vod uspěly jen 4. Balená voda často neinformuje na etiketě přesně spotřebitele, nevhodně se skladuje (na PET lahve svítí v obchodě slunce), nemá správné složení. Přitom je velmi drahá, ve srovnání s kohoutkovou vodou až stonásobně. Litr kohoutkové vody totiž vyjde v Praze na 0,055 Kč.

V pražských restauracích je přitom běžné, že se za čtvrt litru balené vody účtuje 25 i 40 Kč, takže mnohde je dražší než pivo. A to se mnohým nelíbí. Z psychologického hlediska je vyšší částka utracená za vodu z lahve pro zákazníka daleko méně přijatelná než vyšší částka za jídlo.

Kampaň firmy Veolia Voda na podporu kohoutkové vody do restaurací je tak velmi žádoucí a v Praze je o ni zájem (zavedlo už zhruba 120 restaurací). V restauracích, kde se ke kampani připojili, provádějí Pražské vodovody a kanalizace zdarma kontrolu kvality vody s osvědčením o její kvalitě.

Hosté těchto restaurací si navíc mohou z originální karafy od slavného českého designéra Daniela Piršče nalít kdykoli lahodnou vodu. Další výhodou pro zákazníky je, že gastropodniky s kohoutkovou vodou jsou na on-line mapě restaurací nabízejících vodu z kohoutku.

Stačí se tedy podívat a vybrat si některou z našeho okolí.

Hosté určitě novinku rádi přivítají, zvláště když se z nedávné statistiky zjistilo, že koupě balené vody v hypermarketech je na ústupu a lidé pijí doma vodu z kohoutku (až 92,1 % osob).

Pitná voda z kohoutku podléhá četnější a v některých parametrech i přísnější kontrole kvality než balená voda. Stanovuje se okolo 100 různých parametrů, kterým je věnována velká pozornost. Přesto nás neznalé někdy může překvapit barva vody, třeba její bílé zbarvení.

  • Bílé zbarvení má přitom na svědomí vzduch rozpuštěný ve vodě. Při kontaktu studené vody z distribuční sítě s teplejšími vnitřními rozvody doma nebo průtokem přes perlátor, který je instalovaný v kohoutku, se tento vzduch z vody uvolní a velké množství bublinek způsobí „mléčné“ zabarvení.

Zabarvení může vzniknout i při různých opravách vodovodního potrubí, kdy se do sítě nasál vzduch z vnějšího prostředí. Ten má za následek kromě bílého zabarvení vody i nepravidelný tok vody z kohoutku doprovázený syčením a tzv. střílením.

Bílé zabarvení nemá žádný vliv na chuťovou kvalitu vody ani zdraví. Vzduch z vody postupně vyprchá, stačí vodu nechat několik minut odstát, pak je zase průzračná. Jestliže máme na vodovodním kohoutku perlátor, dbáme na jeho pravidelné čištění. Nebude mít usazeniny, které mohou ovlivnit kvalitu vody.

  • Pitná voda může mít i rezavohnědé zabarvení, které způsobují částice oxidu železa, jež vznikají korozí vnitřních stěn ocelového nebo litinového potrubí.
  • Tyto částice se za normálních okolností usazují na stěnách potrubí. Při zvýšeném průtoku vody, při manipulaci s uzávěry, při opravách nebo údržbě rozvodné sítě se částice oxidu železa mohou uvolnit a zabarvit vodu. Oxidy železa nejsou zdraví škodlivé, ale větší množství negativně ovlivní vzhled a chuť pitné vody. Proto takovou vodu necháme chvíli odtéct. Když by se problém opakoval příliš často, neváháme se obrátit na lokální společnost, která spravuje vodovody a kanalizace.
  • Chuť vody může někdy zhoršovat přítomnost chlóru, který se přidává do vody, aby zabránil množení zárodků bakterií ve vodovodních sítích. Dává se v malých dávkách na výstupu z úpravny vody a poté i v různých částech distribuční sítě. V závislosti na místě sítě pak má slabší či silnější aroma chlóru. Odstranit z vody lze několika způsoby: před konzumací necháme vodu několik minut odstát, dále můžeme přidat do vody pár kostek ledu a několik kapek citronu. Někdy je dobré vodu i krátce převařit.

Kdo má vyšší výskyt chlóru nebo je připojen na starší vodovodní řad, může zainvestovat i do přístroje, který vylepšuje kvalitu vody. Zařízení je napojené přímo na vodovod, takže místo z kohoutku nám teče pitná voda z přístroje.

Voda prochází postupně několika stupni filtrace, pak je odvedena do vnitřní nádrže, kde dochází k úpravě ultrafialovým zářením. UV lampa zajišťuje tu nejvyšší kvalitu pitné vody, protože zničí jakékoli bakterie, vodu zbaví chlóru, důležité minerály přitom zůstanou zachovány. Přístroje se prodávají v několika velikostech, mají pěkný moderní design a kuchyňské lince vyloženě sluší.

Rodina ocení praktické přednosti: lze naprogramovat předehřátí vody na přesnou hodinu, takže po ránu si hned zalijeme hrnek čaje a nepotřebujeme rychlovarnou konvici. Stejně si můžeme zmáčknutím napustit ledovou vodu nebo dát mix (kombinuje teplou vodu se studenou). Přístroj snadno ovládají i starší děti, jeho údržba je minimální.

  • Opravme místa, kudy uniká voda (kapající kohoutky, záchody, vodovodní potrubí).
  • Nechme si nainstalovat šetřiče vody. Jedná se o zařízení do splachovací nádržky s názvem WC STOP, které se jednoduše montuje a zamezuje i protékání vody. Uvažujeme-li o novém klozetu, vybírejme s možností dvojího splachování.
  • Myčku nádobí zapínejme až tehdy, když je plná, perme prádlo s plnou pračkou, při čištění zubů nenechávejme téct kohoutek.
  • Sprcha je hygieničtější, navíc spotřebujeme méně vody než koupelí ve vaně.
  • Myčka šetří čas, naše ruce i rodinné finance. Jestliže umýváme nádobí ručně dvakrát denně, spotřebujeme asi 70 l vody. Naplníme-li myčku na její plnou kapacitu jedenkrát denně, spotřebujeme přibližně 20 l vody.
  • Trávník zaléváme vždy buď po ránu nebo večer, abychom zabránili odpařování vody. Jedna větší dávka vody týdně je prospěšnější než několik krátkých postřiků. 
  • Pravidelně kontrolujeme stav vodoměru, předejdeme tak případným únikům vody. Aktuální stav vodoměru lze nahlásit na zákaznickou linku, vodovody a kanalizace nám okamžitě oznámí skutečnou potřebu vody.
VÍTE, ŽE…
Jestliže si nevšímáme kapajícího kohoutku, odtékají nám peníze přímo před očima. Kapající kohoutek totiž může způsobit ztrátu až 120 l vody za den a zvýšit tak fakturu o 50 %. Ročně tak zaplatíme o 400 až 1000 Kč více. Podobné je to s protékající toaletou. Když protéká jen slabě, zaplatíme ročně více o 3000 až 19 000 Kč více. Když nám protéká silně, vydáme ze své kapsy 19 až 38 000 Kč navíc. Takže chytřejší je opravit nebo rovnou pořídit novou sanitu. Vyjde nás to levněji.
V Čechách je více než polovina studní, které vůbec neodpovídají hygienické normě. Voda ze studní je na tom obvykle hůře, jak balená. Ani sebehlubší studna totiž nedává jistotu, že voda bude stále nezávadná. Ve skalnatém podloží stačí jedna puklinka, aby se znečištění dostalo stovky metrů daleko. Příčinou jsou i netěsnící septiky a žumpy, nesprávné skladování hnoje. Nejčastější příčinou kontaminace jsou dusičnany, jejichž zdrojem je nadměrné a nesprávné používání hnojiv a úniky odpadních vod. Odborníci tedy varují a radí: nechme si soukromou studnu překontrolovat pravidelně alespoň jednou ročně. Laboratorní rozbor stojí kolem tisícikoruny, ale naše zdraví je přece mnohem cennější.
Kuchyňské odpadky nepatří do kanalizace pro veřejnou potřebu a kdo používá např. drtiče a rozmělněné odpadky splachuje do stokové sítě tak porušuje Kanalizační řád. Odpad z drtičů totiž způsobuje značnou zátěž čistírnám vod. Dalším nadlimitním znečištěním je i splachování zbytků do WC a fritovacího či jiného pokrmového oleje do výlevek. Do kanalizace nepatří ani staré barvy, ředidla, zbytky čisticích prostředků, domácí a zahradní chemie atd.

Jak správně napustit bazén Bazény na zahradě můžeme napustit dvěma způsoby. Buď si objednáme autocisternu, nebo využijeme vodovodní přípojku. Velké nádrže je pohodlnější nechat napustit vodou z přistavené cisterny. Jde však o službu placenou (paušál za cisternu je cca 1971 Kč/den, tedy zhruba 281 Kč/ hod.).

Pro ty, kteří se rozhodnou využít vodovodní přípojku, máme několik rad: bazén napouštíme pomalu a mimo špičku.

Jinak díky kvapnému napouštění bazénu z vodovodní sítě může dojít k uvolnění sedimentů, a to z důvodů vysoké rychlosti proudění vody v potrubí.

Ve vodovodní síti pak někdy dojde i k nárazovým změnám hydraulických poměrů a tím i k zakalení vody či poklesu tlaku v síti (ten se může objevit i u jiných odběratelů).

Hlavní zprávy

Zdravotní rizika spojená s pitnou vodou

Pitná voda (PV) je něco, bez čeho si svůj život neumíme představit.

Její konzumace je zdraví prospěšná, má význam pro správnou hydrataci organismu, a spolu s ní jsou doplňovány rozpuštěné minerální látky, vápník, hořčík, fluoridy, jod a další prvky, které se z vody v mnoha případech vstřebávají lépe než z potravy.

Nicméně může představovat i jisté zdravotní riziko, jelikož může být zdrojem či cestou přenosu infekčního agens (rizika mikrobiologická a biologická), nebo může obsahovat různé chemické látky (rizika chemická a radiologická).

Mikrobiologické příčiny onemocnění jsou nejběžnějším a nejrozšířenějším zdravotním rizikem asociovaným s pitnou vodou, jelikož i přes výrazný pokrok v oblasti úpravy a hygienického zabezpečení pitné vody opakovaně zaznamenáváme výskyt jednotlivých případů i epidemií nejen v rozvojových, ale i vyspělých zemích, ČR nevyjímaje. Původci infekčních onemocnění jsou mikroorganismy:

  • patogenní – vždy způsobí onemocnění, pokud je požita dostatečná dávka,
  • podmíněně (oportunně) patogenní – vznik onemocnění je ovlivněn dalšími faktory (např. snížená imunita, věk, stávající zdravotní stav),
  • nepatogenní (saprofytické) – způsobí onemocnění jen zcela výjimečně a v mimořádně vysokých dávkách, které jsou u pitné vody nepravděpodobné.
Budete mít zájem:  Porody doma: Když se žena cítí bezpečně, prospěje i dítěti

Člověk se může nakazit, pokud dojde k mikrobiologickému znečištění pitné vody v jakékoli části systému zásobování od zdroje po kohoutek. U podzemních vod, především u malých zdrojů (studní), jsou nejčastější příčinou kontaminace nesprávně odváděné domovní odpadní vody (septiky) a nesprávně ukládané odpady z chovu hospodářských zvířat (hnojiště v blízkosti studní).

U vod povrchových se jedná o znečištění odpadními vodami ze živočišné výroby, z netěsnících žump a septiků, splachy z pastvin a komunálními odpadními vody včetně odpadních vod ze zdravotnických zařízení.

Neznamená to však, že to, co se vyskytuje v podzemních nebo povrchových vodách, se musí vyskytovat i v pitné vodě, protože tyto vody se dále upravují tak, aby voda splňovala všechny hygienické požadavky.

Cesta nákazy, kterou se původce infekce dostane k hostiteli, neboli mechanismus přenosu infekce, je různá:

  • fekálně orální – ingesce (požití),
  • vzduchem – inhalace (vdechnutí aerosolu ve sprchách či z klimatizačních zařízení) či aspirace (vdechnutí kapénky),
  • přímým kontaktem (styk s pokožkou či sliznicí),
  • perkutánní (při zranění).

Mikroorganismy způsobující onemocnění (infekční agens) pak rozlišujeme podle původu na:

  • fekální – jsou vylučovány do vnějšího prostředí ve stolici lidí (nemocných nebo tzv. bacilonosičů) a zvířat a způsobují především akutní průjmová onemocnění.

Např. bakterie z rodu Salmonella způsobují břišní tyfus a salmonelózy, rod Shigella bacilární úplavici, patogenní E.coli je příčinou průjmů novorozenců, kojenců a malých dětí a její kmen E. coli O157:H7 může kromě krvavých průjmů vyústit v hemolyticko-uremický syndrom, v některých případech končící smrtí.

Viry taktéž způsobují průjmová onemocnění (např. vysoce nakažlivé rotaviry s těžkým horečnatým průběhem u kojenců a malých dětí či noroviry, jež jsou nejčastějším původcem virových akutních gastrointestinálních onemocnění, pak u starších dětí a dospělých, ale mají na svědomí i jiná onemocnění, např.

virovou hepatitidu typu A, tzv. „nemoc špinavých rukou“). Do skupiny agens fekálního původu, jež jsou příčinou průjmů, řadíme i parazitické prvoky – Cryptosporidium, které bylo původcem největší epidemie z pitné vody v historii moderního vodárenství, která proběhla v USA ve městě Milwaukee v r.

1993, kdy kryptosporidióza zasáhla cca 400 tisíc osob, a Giardia,

  • nefekální – běžně se vyskytují v okolním prostředí a označujeme je jako patogeny oportunní.

Např. bakterie Legionella sp. se vyskytuje v nejrůznějším prostředí (v teplé vodě se může pomnožit do vysokých počtů). K nákaze dochází především cestou inhalační (vdechnutí aerosolu při sprchování, ve vířivkách, v klimatizovaných prostorách), dále pak aspirací (při pití kontaminované vody dochází ke kolonizaci ústní sliznice).

Způsobuje dva typy onemocnění – legionelózu (tzv. legionářskou nemoc, což je těžká forma pneumonie, která bez včasné léčby může končit smrtelně) a Pontiackou horečku (lehké onemocnění s chřipkovými příznaky). Riziko vzniku onemocnění je závislé na mnoha faktorech, v ČR jsou ohroženy především osoby po transplantacích.

(Více v kapitole „Zdravotní rizika spojená s teplou vodou“.) Další všeobecně rozšířenou bakterií je Pseudomonas aeruginosa, která může způsobit infekce kůže, oční rohovky, vnějšího ucha, močového a dýchacího systému a v nemocnicích bývá příčinou nozokomiálních nákaz onemocnění vzniklá v (příčinné souvislostí s pobytem v nemocnici).

Mezi agens nefekálního původu patří také netuberkulózní mykobakteria ad.

Pomnožení mikroorganismů v pitné vodě závisí na mnoha faktorech, mezi jiným na počtu mikroorganismů, které se do vody dostaly, teplotě vody, době zdržení vody ve vodovodní síti, materiálu rozvodů, koncentraci dezinfekčního prostředku v síti ad.

Rizika chemická

Pitná voda může být stejně jako mikrobiologicky kontaminována v systému zásobování i chemicky. Znečištění zdroje může mít na svědomí člověk (antropogenní znečištění – dusičnany, pesticidní látky, olovo ad.), ale i geologické podloží (přírodní výskyt – arsen, fluoridy, železo, mangan ad.).

Do vody mohou být vneseny nežádoucí látky také při její úpravě, ať už jde o samotné chemické látky používané k úpravě vody (například hliník z použitého koagulantu), nebo především o tzv. vedlejší produkty dezinfekce.

Ty vznikají reakcí silného oxidačního (dezinfekčního) činidla s přírodními organickými či anorganickými látkami v surové vodě (například trihalogenmethany, halogenované kyseliny octové či bromičnany) nebo rozpadem dezinfekčního činidla (např. chloritany, chlorečnany).

K znečištění může dojít i při distribuci vody při použití nevhodných materiálů potrubí či jiných součástí vodovodu (železo při korozi ocelového potrubí, olovo ze starých olověných přípojek a domovních rozvodů, měď tam, kde jsou nové měděné domovní rozvody a více korozivní voda).

Teoreticky se v pitné vodě mohou vyskytnout stovky různých látek, prakticky se však jedná o okruh cca 10 – 15 těch nejvíce problematických (např.

dusičnany a dusitany, olovo, arsen, vedlejší produkty dezinfekce, pesticidní látky, železo, mangan ad.), viz níže.

Zdravotní riziko však představují tyto látky pouze v případě, že se v pitné vodě vyskytují v koncentracích nesplňujících stanovené hygienické požadavky na pitnou vodu.

Dusičnany a dusitany – jejich zdravotní riziko spočívá v tom, že se v zažívacím traktu redukují na toxické dusitany. Ty v žaludku reagují s některými látkami v potravě za vzniku sloučenin, které jsou podezřívány z karcinogenních účinků. Dusitany však hlavně způsobují tzv.

methemoglobinémii – po vstřebání do krve způsobí přeměnu krevního barviva hemoglobinu na methemoglobin, který nedokáže ve tkáni uvolnit kyslík, dochází k cyanotickému (namodralému) zbarvení kůže, rtů a sliznic a vzniká riziko vnitřního (za)dušení, kterým jsou ohroženi především kojenci do 3 měsíců věku.

Ve starých domechs olověným potrubím se může v PV nacházet olovo, které představuje riziko pro těhotné ženy a malé děti, protože zvýšený příjem olova vede k poškození vyvíjející se nervové tkáně s rizikem následných poruch inteligence a chování.

Arsen v PV je dnes hlavně geologického původu. Způsobuje různorodá zdravotní postižení, např. poškození kůže, cév a oběhového systému a zvyšuje riziko některých druhů rakoviny.

Vedlejší produkty dezinfekce (VPD) – vznikají reakci chloru či jiného dezinfekčního oxidantu s přírodními organickými látkami ve vodě.

Jedná se o široké spektrum látek, z nichž nejznámější jsou trihalogenmethany (THM), např. chloroform či bromoform, halooctové kyseliny nebo chlorečnany.

U THM byl prokázán karcinogenní účinek na člověka – u mužů způsobují rakovinu močového měchýře.

Pod pojmem pesticidní látky se skrývá široká škála různých chemických látek určených k hubení nežádoucí vegetace, hmyzu, plísní apod.

Vzhledem k různé chemické povaze se jedná o látky s různorodou toxicitou a i jejich účinek na zdraví může být velmi různorodý (poškození jater, ledvin nebo krvetvorby, karcinogenní účinky, narušení hormonálního a reprodukčního systému atd.).

Jejich limitní hodnota v pitné vodě je velice nízká, není odvozena toxikologicky, ale na základě předběžné opatrnosti. Překračování tohoto limitu tedy není automaticky spojeno s ohrožením zdraví spotřebitelů, ale je nutné vždy posoudit konkrétní situaci.

Ve vztahu k pitné vodě je vyzdvihováno riziko z přítomnosti stopových koncentrací zbytků léčiv, především těch hormonálně aktivních. Dosud žádný z pokusů o hodnocení zdravotního rizika těchto nálezů, i když byl uvažován nejhorší možný expoziční scénář, nezjistil pro žádnou z hodnocených látek jakékoli zdravotní riziko.

Například předpokládaná nejhorší expozice dětí estrogenům z pitné vody je asi 150 x nižší než jejich expozice přírodním estrogenům z mléka. Totéž se týká i dalších v populaci hojně užívaných léčiv, např. nesteroidních antirevmatik (ibuprofen), kdy by člověk musel pít vodu desítky tisíc let, aby dosáhl dávky obsažené v jedné tabletě.

Rizika radiologická

V ČR bývá nejčastější příčinou radiologického rizika v souvislosti s vodou přírodní radioaktivní plyn radon.

Ve vodě se dobře rozpouští a je z ní uvolňován především při sprchování a koupání, takže největší riziko představuje vdechování (inhalace), nikoliv požití.

Rozpadové produkty radonu mohou mít ve vysokých koncentracích a při dlouhodobém působení karcinogenní účinek na dýchací systém.

Akutní a chronické účinky

Účinek agens obsažených v pitné vodě se může projevit po různě dlouhé době jejich působení. Onemocnění můžeme očekávat buď velmi rychle (akutní účinek) nebo až za dlouhou dobu (účinek chronický) – podle toho, jaké agens a v jaké koncentraci (resp. počtu/dávce) je ve vodě přítomno.

Ve většině případů platí, že mikroorganismy způsobují účinek akutní, kdežto chemické látky účinek chronický. Toto rozdělení však nelze aplikovat vždy. Existují případy, kdy člověk pije mikrobiálně znečištěnou vodu ze studny léta, ale onemocnění pouze při oslabení jeho imunitního systému.

Chemické látky vyvolají poškození zdraví až po měsících či letech pravidelné konzumace vody, i zde však existují výjimky: vysoký obsah dusičnanů může u kojenců vyvolat methemoglobinémii během několika dnů, požití koncentrované síranohořečnaté vody způsobí průjem za několik hodin a vysoká koncentrace mědi (např.

z nového měděného domovního rozvodu) vyvolá nevolnost a zvracení téměř okamžitě v řádu minut či několika málo hodin. Podobný průběh lze očekávat i u různých havárií.

V některých případech je však možné se dlouhodobým požíváním jak mikrobiologicky, tak chemicky závadné vody na tuto vodu adaptovat. Např. u konzumenta dojde následkem opakované expozice nízkému počtu některých patogenů k vytvoření specifické imunity, nebo opakované pití síranohořečnaté vody vede ke zvýšení prahu pro manifestaci projímavého účinku.

Budete mít zájem:  I před Vánoci můžete chodit na houby

Související odkazy

Podrobnější informace:

Jeligová H., Bencko V., Kožíšek F., Co by měl praktický lékař vědět o pitné vodě? – II. část: Zdravotní rizika spojená s vodou. Praktický lékař, 2010, 90(10): 582-588.

Informace

VODOVODY Litomyšl / Informace

  • Vybírejte prosím v menu vpravo.
  • Pokud na našem webu nenajdete to, co jste hledali nebo chtěli vědět, kontaktujte prosím naši kancelář.
  • I údržbě vodovodní přípojky musí být věnovaná potřebná péče podobně jako jiným zařízením. Zde je několik rad pro Vás:

Občas se stává, že při otevření kohoutu vytéká zakalená voda. Rezavohnědé zabarvení způsobují částice oxidu železa, které vznikají korozí vnitřních stěn vodovodního potrubí. Tyto částice se za normálních okolností usazují na stěnách potrubí. Při zvýšení průtoku vody, při manipulaci s uzávěry, při opravách nebo údržbě rozvodné sítě atd.

, se částice oxidu železa mohou uvolnit do distribuované pitné vody a způsobit tak její zabarvení.

Oxidy železa nejsou zdraví škodlivé, větší množství jejich uvolněných částic však negativně působí na vzhled a chuť pitné vody. Aby Vám z vodovodního kohoutku opět tekla průzračná voda, stačí ji nechat chvíli odtéct.

Pokud by se Vám však zdálo, že „rezavá“ voda teče příliš dlouho, nebo že se tento jev opakuje příliš často, obraťte se, prosím, na naši společnost. Po dobu, kdy u Vás teče „rezavá“ voda, používejte Vaše „vodní“ domácí přístroje (pračky, myčky na nádobí, varné konvice, sprchy, vany, atd.

) jen v nejnutnějších případech. Částice oxidu železa by totiž mohly zanést trysky nebo ventily těchto zařízení. Zabarvenou vodu rovněž nepoužívejte na praní – mohlo by dojít k nežádoucímu obarvení prádla.

V případě, že v distribuční síti teče nezabarvená voda a z Vašeho vodovodního kohoutku přesto teče voda „rezavá“, příčina jejího zabarvení může spočívat ve vnitřních, zřejmě již starých rozvodech, za které odpovídá majitel domu.

Dlouho trvající zakalení má jinou příčinu a je tedy žádoucí stav nahlásit provozovateli vodovodu.

Proč je voda někdy bíle zabarvená?

Bílé zabarvení vody má na svědomí vzduch rozpuštěný ve vodě. Při kontaktu studené vody z distribuční sítě s teplejšími vnitřními rozvody ve Vašem domě nebo průtokem přes perlátor instalovaný na Vašem vodovodním kohoutku se tento vzduch z vody uvolní a velké množství drobných bublinek způsobí její „mléčné“ zabarvení.

S tímto zabarvením se můžete rovněž setkat po provedených opravách vodovodního potrubí, kdy se do sítě nasál vzduch z vnějšího prostředí. Tento vzduch má za následek kromě bílého zabarvení vody i nepravidelný tok vody z kohoutku, doprovázený syčením a „střílením“.

Bílé zabarvení vody způsobené uvolněným vzduchem nemá absolutně žádný vliv na chuťové kvality vody ani na Vaše zdraví. Pokud by se Vám přesto zdál tento jev příliš intenzívní nebo nasátý vzduch z vodovodního kohoutku „vystřeloval“ příliš dlouho, neváhejte nás, prosím, kontaktovat.

Vzduch z vody postupně vyprchá, takže stačí když vodu necháte několik minut odstát. Poté by měla být voda opět průzračná. Pokud je na Vašem vodovodním kohoutku instalován perlátor, dbejte na jeho pravidelné čištění. Zanesené sítko perlátoru totiž může bílé zabarvení vody zintenzívnit.

Péče o čistotu perlátoru Vám rovněž zajistí, že sítko nebude obsahovat usazeniny, které by mohly negativně ovlivnit kvalitu Vaší pitné vody.

Pitná voda je chlorována proto, aby byla zachována její zdravotní nezávadnost v celé rozvodné síti a tím byla zajištěna podmínka hygienické služby na její desinfekci. Prioritně musí být pitná voda zabezpečena tak, aby byla mikrobiologicky nezávadná.

Proto se voda na výstupu z vodárny dezinfikuje, aby došlo k eliminaci mikrobiologického a biologického znečištění. Chlór zabraňuje množení zárodků bakterií ve vodovodních sítích. Působí jako potravní konzervační prostředek a zaručuje uchování kvality vody dodávané spotřebitelům z hlediska zdravotní nezávadnosti.

Maximální obsah chlóru je určen vyhláškou č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. Tato vyhláška je harmonizována s požadavky evropské směrnice č. 98/83 EC o kvalitě vody pro lidskou spotřebu. Podle této vyhlášky je mezní hodnota obsahu volného chlóru až 0,3 mg/l.

V malých dávkách je chlór zdravotně nezávadný. Přesto však působí jako silný dezinfekční prostředek, který chrání před náhodnou sekundární kontaminací vody.

Přítomnost tzv. „zbytkového chloru“ v pitné vodě zamezuje rozšíření zárodků bakterií a organismů ve vodovodním potrubí. Tyto zárodky (bakterie či mikroorganismy) většinou nacházejí ve vodě v rozvodné síti stopy uhlíkatých a dusíkatých látek, kterými se živí a které v případě, že voda neobsahuje chlor, tak umožní jejich rychlé rozšíření.

Tyto zárodky se vyskytují ve vzduchu, v půdě, kalech a mohou se dostat do vodovodního potrubí přípojkami a spoji, pokud dojde k výraznému snížení tlaku vody v síti (v případě velké havárie). Inkrusty a biofilm na vnitřní stěně potrubí mohou sloužit mikroorgamismům jako vhodný úkryt, přičemž bránit jejich šíření může pouze desinfekční prostředí.

Používáme pro desinfekci chlór a chlornan sodný určené pro potravinářské účely (v souladu s požadavky vyhl. 409/2005 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody) a uvedené limity jsou dodržovány.

Jak zmírnit vliv chlóru na chuť a aroma pitné vody?

V závislosti na místě v síti má voda slabší či silnější aroma chlóru. Odstranit jej můžete následujícími způsoby:

  • před konzumací nechte vodu několik minut „odstát“ – příchuť chloru je způsobena jeho méně rozpustnými deriváty a závisí na teplotě vody, je možné ji potlačit naplněním otevřené karafy vodou, kterou před vypitím necháme odstát cca 2 hodiny při pokojové teplotě
  • před konzumací přidejte do vody pár kostek ledu nebo několik kapek citrónu
  • uchovávejte vodu v chladničce v uzavřených skleněných láhvích (po dobu max. 24 h)
  • vodu můžete také před konzumací krátce převařit

V noci nebo při celodenní nepřítomnosti je voda ve vodovodní přípojce a vnitřních rozvodech v klidu. Zůstává tedy dlouho v kontaktu s materiálem, z něhož je toto vedení vyrobeno: ocel, měď, olovo, atd. Pokud je voda měkká, může napadnout kovové části potrubí a narušit je.

Z tohoto důvodu Vám doporučujeme, abyste ráno (nebo při návratu, pokud jste pryč celý den nebo déle) před požitím pitné vody provedli „odkalení“ Vašeho vnitřního rozvodu tak, že po dobu 20 – 30 sekund necháte vodu téci. Množství takto vypuštěné vody odpovídá jednomu spláchnutí WC.

Voda z kohoutku bude dostatečně čerstvá a bude tak mít lepší kvalitu.

Aby se vodoměr mohl točit, potřebuje energii, kterou mu dodává voda, která jím protéká, za podmínky, že voda z vodoměru také odtéká. Váš vodoměr se bude točit rychleji či pomaleji, dle množství vody, která jím protéká. Pokud nespotřebováváte vodu, nebude se točit …. pokud ovšem není na Vašem vnitřním rozvodu (za vodoměrem) porucha a voda neuniká.

Jak zjistit, že se ve Vašem domě vyskytla porucha?

Většina úniků vody je viditelných. Nejlepším prostředkem k ověření těsnosti Vašich vnitřních rozvodů (soukromé části zařízení) je odečíst stav vodoměru večer před spaním a ráno ihned po probuzení (aniž byste spotřebovali kapku vody) provést druhý odečet. Pokud se stav vodoměru změní, na Vašem zařízení skutečně dochází k úniku vody.

Doporučujeme raději provést odbornou opravu, protože např. kapající kohoutek způsobí nárůst Vaší roční spotřeby minimálně o 20 m3 (tedy o 20 tis. litrů), protékající nádrž na vodu u WC představuje nárůst Vaší spotřeby vody minimálně o 250 m3 (250 tis. litrů) za rok, příčinou úniku může být např. i vadný redukční ventil u bojleru.

Mimo zimní období: nezapomeňte uzavřít Vaši přípojku u vodoměru (uzávěr před nebo za vodoměrem), neboť riziko úniku vody je všudypřítomné (díky přetlaku v síti, atd…)

V zimním období: pokud není Váš dům dostatečně tepelně izolován, nezapomeňte vypustit vodu z Vašeho vnitřního rozvodu. Pokud totiž voda v potrubí zamrzne, zvětší svůj objem a může způsobit roztržení potrubí. Toto opatření platí rovněž pro Vaše sanitární zařízení na vodu.

Je dobré také vypustit kotel na teplou vodu, vypustit splachovací nádrž WC a do odpadů WC nasypat větší množství soli (pokud by voda ve WC zmrzla, mohla by mísa prasknout).

Jak chránit Váš vodoměr a jak ho zpřístupnit?

Povinností majitele připojené nemovitosti je dle zákona o vodovodech a kanalizacích zabezpečit vodoměr proti poškození např. mechanicky mrazem apod.

V případě, že je Váš vodoměr umístěn v prostorách, kde hrozí poškození mrazem, obložte jej zateplovacím izolačním materiálem.

V době odečtů dbejte na uvolnění přístupu k vodoměru a zajistěte, aby tento přístup byl co nejbezpečnější. Buďte rovněž pozorní k chování Vašeho psa vůči odečítači vodoměrů.

Sledujte prosím pravidelně Vaši spotřebu vody, neboť únik vody je vždy možný.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *