Vaječná omeleta je u nás doma jídlo první i poslední záchrany.
První záchrany proto, že ji máme společně s ostatními snadnými vaječnými jídly jako pohotovostní řešení pro rychlý hlad.
Jako jedno z prvních jídel jsem ji naučila děti: Přijdu domů, do večeře daleko, otvírám lednici, vyndávám vejce, vytahuju pánev a něco si v mžiku připravím.
Může to být vaječná omeleta, ale klidně taky míchaná vajíčka, volská oka nebo hemenex.
Myslím, že kombinace vajíčka + pánev se k větším dětem skvěle hodí, protože je snadno uvede a vtáhne do tajů samostatného vaření.
Je to rychlé, je to přímočaré, je toho jen jedna porce, nenadělá se u toho moc nádobí a nehrozí tu příliš mnoho zranění nebo katastrof.
Navíc je pro ně úchvatné pozorovat v přímém přenosu, jak se pod jejich rukama mění vejce ve skořápce v opravdové jídlo.
A dál si taky myslím, že i my dospěláci se rádi necháme zlákat na vaječné jídlo, zejména když je dobře připravené. Obliba fotek na Instagramu na téma rozteklé vejce na kousku chleba budiž mi důkazem.
Následuje tedy snadný třístupňový návod na třívaječnou omeletu, za kterou budete pochváleni nejméně třikrát, protože splňuje všechna (čili tři) myslitelná měřítka dokonalosti: nadýchanost, šťavnatost a úhlednost.
Vaječná omeleta ve třech krocích
Pakliže se shodneme na tom, že dokonalost vaječné omelety se pozná právě podle nadýchanosti, šťavnatosti a úhlednosti na talíři, pak se pojďme v každém kroku přípravy postarat postupně o každé z nich.
Krok 1: Nadýchanost
Předpokládejme, že jste si metličkou v misce rozmíchali tři vyklepnutá vajíčka, špetku soli a lžíci studené vody.
Nyní rozehřejte pánev – tentokrát nepřilnavou – na středním žáru plotýnky. Žádné zběsilé teplo, klidně dělejte omeletu pomaleji, dokud si nebudete jisti, že ji máte v malíku a můžete si dovolit trochu zrychlit.
Do teplé pánve vhoďte kousek másla, co by se vešel na polévkovou lžíci, a nechte ho úplně rozpustit.
Ovšem ještě před tím, než máslo začne pěnit, do něj vlijte připravená vejce. Nezahřívejte máslo víc, jinak začne hnědnout, následkem čehož budete mít omeletu barevně nedokonalou.
Kdybyste teď nechali vejce pouze zatuhnout, dostanete hutnou tenkou vaječnou placku. V prvním kroku proto máte za úkol vajíčka promíchávat a uvolňovat ode dna. Budou se tak tvořit vaječné hrudky, které docílí struktury a objemu.
Míchejte pomalu, s rozvahou, nikam nespěchejte. Přestaňte přesně ve chvíli, kdy se vzniklé mezery mezi odškrábnutými vejci už přestávají zpátky zalévat řídkou tekutou vaječnou hmotou, protože ta postupně dochází a je jí méně a méně.
Krok 2: Šťavnatost
Za šťavnatost a vláčnost omelety můžete vděčit zbytečně neprodlužované tepelné úpravě.
Jinými slovy, musíte včas přestat vajíčka zahřívat, jinak se vysuší a hotová omeleta se bude lámat a trhat.
Před chvílí jsme opustili vejce ve chvíli, kdy se v pánvi z velké části srazila a kdy zbývají poslední třaslavě mokré ostrůvky vaječné hmoty. Obracečkou vše uhlaďte do roviny, zarovnejte, uplácejte, jak je libo, a hlavně zlumte už tak mírný žár plotýnky na polovinu stávajícího výkonu. Pokud jste jeli na půl plynu, tak teď pokračujte jen na čtvrtinu.
A čekejte. Půl minuny, minutu, dvě minuty – záleží na tom, jak byla pánev rozehřátá a jaký žár plotýnka doopravdy vydává. Vydržte nezasahovat a nic nedělat až do chvíle, kdy povrch omelety přestane být mokrý. Vajíčka zmatní, zatuhnou, začnou na nich být zřetelné drobné bublinky uvězněné uvnitř. Což je přesně ta chvíle, kdy máte hotovo a můžete pánev odstavit.
Vypadá to asi takhle:
Krok 3: Úhlednost
Přinejmenším byste se měli pokusit podávat omeletu aspoň přeloženou napůl. Anebo na třetiny, pokud si troufnete. Ale ze všeho nejkrásnější je srolovat ji ještě v pánvi a pak ji vyklopením přesunout na talíř.
- Pokud jste postupovali správně, omeleta nemá vespod ani kousíček opečené barvy, naopak se skví ve své žluté kráse.
- Pokud jste postupovali správně, vaječná omeleta se vám při stáčení netrhá a nepraská, protože jí stále ještě zůstala pružnost a tvárnost.
- A pokud jste postupovali správně, máte teď na talíři jeden z největších zázraků, který se dá v kuchyni připravit.
K hezkému výsledku vám pomůže, když budete na body za umělecký dojem myslet už při počátečním prošlehávání vajec se solí a s vodou. Míchejte metličkou tak dlouho, dokud nebude ve směsi patrný ani kousek žloutku nebo bílku. Obvykle to bývá asi tak o deset pohybů ruky víc, než člověka baví.
Vaječná omeleta jako jídlo poslední záchrany
Na začátku jsem se zmínila, že vaječná omeleta funguje i jako jídlo poslední záchrany.
Měla jsem tím na mysli záchranu surovin z lednice, které už těžko budou hledat nějaké pořádné využití a kterým by jinak hrozila zkáza a následná likvidace.
Obvykle to jsou načaté, napůl spotřebované věci, dál taky zelenina v prvním stádiu zavadnutí, která už pozítří může být nejedlá, anebo zbytky ze včerejška.
To všechno se dá šikovně propašovat buď přímo do omelety, anebo k ní na talíř v podobě přílohového salátku.
Myslete na to, až budete příště otvírat lednici a hledat odpověď na otázku, co bude dnes k večeři, aby to bylo rychlé, snadné, zdravé a moc to nestálo. Vaječná omeleta to všechno splňuje a ještě vám ušetří peníze hned dvakrát: nemusíte kupovat žádné nové suroviny a nepřijdete o peníze, které byste jinak vyhodili do odpadkového koše v podobě prošlých surovin.
Pokud teď máte chvilku, odpovězte mi prosím v komentářích na pár otázek týkajících se zbytků jídla. Nemusíte na všechny, vymyslela jsem si jich moc najednou, vím 🙂 Anebo klidně přidejte své další postřehy. (Ne)vyhazování jídla je důležité téma a do budoucna bude ještě důležitější:
- Pokud už se stane, že něco musíte vyhodit, které potraviny to nejčastěji bývají?
- Dokážete říct, proč se stalo, že je vyhazujete?
- Tušíte, co by vám pomohlo, abyste jídlo nemuseli vyhazovat?
- Jaká je vaše oblíbená finta na záchranu potravin v posledním tažení?
Prodejte přebytky ze zahrádky bez obav. Víme, jak na to podle EET a dalších zákonů – Elektronická evidence tržeb od A do Z
Kam s nimi, když je jich až moc? Na kompost určitě ne. Prodejte své přebytky na trzích.
Některou sezonu jablka zmrznou a okurky zplesniví, ale další rok je jich taková hromada, že zahrádkář neví, co s nimi. Když už jablečné štrúdly a okurkové saláty nemůže jeho rodina ani vidět, je nejvyšší čas vyrazit na trhy a přebytky prodat. Zjistěte, jak na to, aby byl prodej podle zákona v pořádku.
1. EET metodika
Prodej přebytků ze zahrádek patří k situacím, na které se vztahuje výjimka. EET metodika na straně 10 stanoví, že:
“Příjmy, jejichž přijetí nesouvisí s podnikatelskou činností poplatníka, nejsou evidovanou tržbou a evidenci nepodléhají. O příjmy z podnikání se nejedná např. v případě příjmů, které jsou příjmem podle § 9 (příjmy z nájmu) nebo § 10 (ostatní příjmy, např. příjmy z příležitostného prodeje přebytků ze zahrádky) zákona o daních z příjmů.”
Podnikatelé tedy musí své tržby evidovat, ale zahrádkáři, kteří mají takzvaný ojedinělý příjem, EET neřeší. Ojedinělý příjem je podle EET metodiky:
- předem neočekávaný (zahrádkář nepěstuje s úmyslem vyprodukovat a prodat toho co nejvíce)
- a zřídkavý (zahrádkář neprodává pravidelně například po část sezony).
2. Živnostenské oprávnění
Na prodej několika bedýnek nebo kousků ovoce či zeleniny obvykle živnostenské oprávnění potřeba není. Živnostenský zákon totiž živnost definuje jako:
„…soustavnou činnost provozovanou samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.”
V paragrafu 3 dále zákon stanoví výjimku pro:
„prodej nezpracovaných rostlinných a živočišných výrobků z vlastní drobné pěstitelské a chovatelské činnosti fyzickými osobami.”
Při jednorázovém prodeji nepotřebujete živnostenské oprávnění.
Pokud by ale zahrádkář chtěl prodávat například každé dva týdny, už budou jeho činnost úřady pravděpodobně hodnotit jako soustavnou. V takových situacích je nejlepší zajít se zeptat přímo na živnostenský úřad.
3. Zákon o daních z příjmů
Zahrádkář přece není podnikatel ani OSVČ, tak proč by měl řešit daně – možná vás napadne. Jenže paragraf 10 zákona o daních z příjmů rozebírá takzvané ostatní příjmy:
„Ostatními příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku … jsou zejména příjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného nájmu movitých věcí, včetně příjmů ze zemědělské výroby a lesního a vodního hospodářství, které nejsou provozovány podnikatelem…”
Jak ale poznat, zda je potřeba svůj příjem zdanit? V paragrafu 10 se dále dočtete, že příjmy spadající do ostatních příjmů není potřeba danit, pokud za zdaňovací období (kalendářní rok) nepřesáhnou výši 30 tisíc korun.
4. Zákon o potravinách a veterinární zákon
V Zákoně o potravinách a tabákových výrobcích se o omezeních prodeje přebytků ze zahrádek nedočtete. Ve vyhlášce Ministerstva zemědělství číslo 153/2007 Sb., ale zákon stanovuje požadavky na vzhled, čerstvost a jakost ovoce, zeleniny nebo i hub.
Paragraf 27a Zákona o veterinární péči upravuje prodej malého množství masa, mléka a dalších produktů z vlastního chovu. Stanoví, které produkty smí chovatel prodávat, a za jakých podmínek. Podívejme se například na vejce. Chovatel může:
„prodávat nebalená čerstvá vejce pocházející z vlastního hospodářství ve svém hospodářství, v tržnici nebo na tržišti, a to přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti, anebo je dodávat do místní maloobchodní prodejny, která zásobuje přímo konečného spotřebitele; jsou-li vejce prodávána v tržnici nebo na tržišti, anebo dodávána do místní maloobchodní prodejny, musí být označena stanoveným způsobem17a); to však neplatí pro vejce z hospodářství chovatele, který chová nejvíce 50 nosnic.”
Pokud byste přemýšleli, jestli můžete na trhu prodat i nadbytek hub, které jste nasbírali, odpoví vám zmíněný zákon o potravinách. Podle něj potřebujete k prodeji osvědčení o znalosti hub. Ve vyhlášce číslo 153/2007 si navíc přečtete podrobnosti o požadavcích na jakost prodávaných hub.
Senát PČR: Stenozáznam 13.05.2020
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek: Děkuji, paní kolegyně, kolegové. Já jsem se tak hlásil proto, abych si to zapamatoval, protože tam byly některé věci, které je třeba zodpovědět docela konkrétně, třeba ty burčáky. Tento zákon se použije na kulturní akce s předpokládaným termínem konání do 31. října roku 2020.
Takže tím, ale vůbec nechci předjímat, že tady bude druhá vlna virové krizové, to není žádná prognóza zdravotní, ale je to tady pro jistotu takto dáno až na poslední tedy říjnový den, to znamená, pokud by se nedej bůh stalo, že situace bude podobná nebo se zhorší v srpnu nebo na to nejsme nikdo dost vybaven, abychom to odhadli, tak ten zákon tady tohle pokrývá.
Není to jenom na ten, já jsem to možná trochu zjednodušil, možná je to i moje vina, že to tak jako redukuji na červenec srpen nebo že mluvím jenom o festivalech. Ne, jsou to i koncerty, podniky velkého kulturního typu, nejsou to jenom festivaly, o kterých jsem mluvil. A není to jenom červenec srpen, v tom zákoně je to přesně datováno až do toho 31. října 2020.
A teď se pokusím na tu řadu tedy poměrně zajímavých dotazů.
Já, tady bylo naznačováno, že to vlastně je jenom takové šidítko, nebo že to vlastně nic moc neudělá.
Ale představte si, že v době, kdy se vlastně situace vyvíjela, tak já jsem vlastně už, kdy nebylo vůbec jisté, co se bude dít v dubnu, v květnu, tak vlastně už v té době se mi hlásili pořadatelů velkých festivalů, zpočátku si byli prakticky jisti, že v červenci akce budou.
Karlovarský festival nepochyboval, že se ho to netýká. Všichni si byli jisti, že to do té doby se všechno vyřeší. Jenom abyste věděli, že já jsem s pořadateli velkých akcí Pražské jaro a Colours of Ostrava, se všemi jsem vlastně byl v kontaktu poměrně v předstihu.
A když vezmu z toho typicky komerční akce, které tohle postihuje, ty, o které zejména tady jde, tak já vím, že právě tito pořadatelé těchto řekněme vyloženě akcí komerčního typu, tak jakmile se začnou stahovat mraky a bylo zřejmé, že je zle, tak já jsem právě od nich slyšel, že první věc, kterou by potřebovali, jsou vouchery.
Takže to vlastně, první nápad, že tohle je to první, co pro ně můžeme udělat, vlastně vzešel z debaty s nimi.
Takže tady bych se chtěl hájit, že to není tak, že jsme něco vymysleli u stolu, jako abychom vypadali, že něco uděláme, ale to skutečně byl reakce na to, že oni řekli, když viděli, co se na ně žene, tak říkali, no prvně bychom potřebovali tohle, aby nás nezlikvidoval nedostatek likvidity.
Takže já jsem vlastně takhle se s nimi opravdu delší dobu, to byl výsledek delšího rozhovoru, kdybychom začali zákon připravovat. A jenom mě to připadá, že situace není úplně stejná jako u cestovních kanceláří v tom, že aspoň u některých akcí, co znám, taky neznám všechno, vím, že často bývá poměrně dost přátelský, skoro bych řekl fanouškovský vztah mezi festivaly a mezi lidmi.
To je něco jiného, jak typicky obchodní vztah mezi cestovní kanceláří, která dělá nějaký zájezd. Tady vlastně lidé někteří dávali dokonce najevo i že jsou připraveni jim pomoci, když to nemohou pořádat. A vlastně tedy dostávají nástroje, jak to udělat.
Takže já si myslím, že tam není tak antagonistický vztah mezi těmi, co si to i kupovali dopředu, ty lístky, a že tam atmosféra není vyhrocená a že mnozí to poměrně ochotně přijmou, možnost to odložit, že festival navštíví příští rok, protože každý z nich chápe, že dneska tady v Evropě, ani ve světě nikdo žádný jiný festival nenavštíví, že to je něco, co opravdu nikdo není vinen.
A dokonce i atmosféra mezi podle mě těmi pořadateli a mezi vystupujícími je dneska poměrně smírná, protože všichni chápou, že lidi, abychom se prostě všichni nějak dohodli. Takže já si nemyslím, že tohle je jenom tak, abychom si odškrtli nějakou čárku. A problém teďka je, když vy říkáte, že to je málo.
Tak zase bych chtěl říci konkrétně, když pak zpravodaj Smoljak četl to, vy jste to nazval šidítkem, to usnesení nebo to, jestli se nepletu, ale já musím říci, že k tomu, co vy jste tam přidal, já se stavím velmi vstřícně, protože myšlenka snížit DPH na vstupenky z 15 na 10 %, to je myšlenka, která mi je tedy velice blízká.
Dokonce jsme o tom už, já jsem to na vládě zvedl nebo jsem o tom mluvil se členy vlády a vypadá to, že to je na dobré cestě.
Takže tedy tohle vaše usnesení vnímám jako podporu právě toho, aby pokud se začne mluvit o změnách DPH třeba v oblasti ubytovacích služeb, což už tedy zaznělo, tak já už jsem vlastně předběžně začal jednat o tom, a vypadá to dobře, že by se při tomhle mohlo schválit i toto.
A to je to snížení DPH na vstupenky z 15 na 10 %, což už jsem zase, když jsem jednal s pořady těch festivalů, tak už jsem zaregistroval, to bylo dokonce v posledních dvou dnech, kdy jsme měli nějakou videokonference, že to přijímali poměrně velmi dobře, že tohle je věc, kterou mi řekli, že jim opravdu pomůže, že tohle je citelné, i do budoucna podstatné.
Takže to znamená, já tedy souhlasím s tím, že je třeba hledat nástroje, ale chtěl bych vysvětlit jednu věc. Já když jsem se díval, jak na tom bylo, když vezmu živé umění, živé umění, jak na tom bylo před 10 lety, když vypukla krize, tak jsem zjistil, že živé umění tehdy v době krize mělo sražený rozpočet na 300 milionů korun.
A já dneska, když jsem se na to koukal, protože jsem dostal další miliardu, když z ní vezmu, co jsme tam dostali na živé umění, tak nyní v této krizi na živé umění v tomto roce půjde 1,6 miliardy korun.
Oproti 300 milionům, na které to bylo sraženo tehdy v krizi, když vypukla, tak já mám dneska 1,6, nebo mám tedy, ta živá kultura bude mít k dispozici 1,6 miliard, které budeme rozdělovat různým způsobem proto, abychom různým pořadatelům umožnili přežít, takže to si myslím, že je docela zajímavé číslo. Ale samozřejmě tady tyto peníze půjdou především pro neziskové organizace.
Teďka nemluvíme o komerčních akcích, ty půjdou pro neziskové organizace. A tam si myslím, že je to důležité proto, protože tam jsou třeba peníze i pro regiony.
To nejsou jenom, tam jsou divadla, orchestry a já to cítím jako dost vážnou věc, protože když slyším o tom, jak se krátí rozpočty měst a obcí, tak právě proto jsem stál o to, abych dostal speciální program, kterým bych nabídl jakousi motivaci městům, obcím, když vy se budete snažit, tak my vám k tomu přidáme peníze, aby v regionech, protože nejde jenom o velké festivaly, nejde jenom o léto, nejde jenom o hlavní město, ale jde vlastně o města a obce a regiony kolem, aby tam kultura nebyla tou krizí úplně rozmetána. To znamená, mně tyhle peníze dokonce připadají právě v té krizi důležité a netvrdím, že teď víme přesně, ale je to pokus o něco, co tady dříve nebylo. My se budeme snažit zabránit tomu, aby výsledkem této krize byla prostě široká devastace toho podhoubí kultury v této zemi. A opakuji, především v regionech tam, kam by peníze měly jít. to si myslím, že je podstatná věc. A samozřejmě, že to jsou spíš věci, které jsou trvalejší. Jsou to nakladatelství, jsou to orchestry, divadla, je to to živé umění, které je neziskové. Které je neziskové, tak. Ale tady se bavíme o komerční kultuře a když budeme se bavit o tom byznysu, tak tam ministerstvo kultury dneska má významné nástroje v podstatě jenom v oblasti filmu, protože existuje Státní fond kinematografie, do kterého dostáváme peníze od vlády. A tam skutečně to jsou dneska poměrně významné prostředky, a dokonce to vypadá v tomto roce, že když to půjde dobře, tak i velké zahraniční společnosti mají zájem v průběhu léta tady točit, jako Netflix a podobně, protože Českou republiku vnímají jako místo, které je poměrně bezpečné a kde je samozřejmě skvělé zázemí kompetentních profesí, které jsou právě pro tento typ průmyslu velmi potřebné. Ale toto je trošku výjimka. Jinak ministerstvo kultury při všech těch penězích, o kterých mluvím, na živé umění dneska nedisponuje miliardami, aby se dokázalo zásadně zasáhnout v oblasti byznysu kulturního. A proto tyhle věci řešíme téměř opakovaně s ministerstvem průmyslu a obchodu. A vlastně zabýváme se tím, aby když se schvaluje třeba pomoc pro samostatně výdělečné osoby, aby tam byla i pomoc pro svobodná povolání, aby v tom druhém třetím balíku, který přijde na řadu po, když vyprší tady tyhle, aby tam právě byla ta kultura, která možná bude stále zablokovaná a která nebude moci fungovat zdaleka naplno. takže tady hledáme nástroje v oblasti byznysu. A protože tam musí být určitá férovost, tak je dost těžké vytvářet nějaké, rozumíte, fondy peněz pro oblast podnikání v kultuře, protože by se mohli ozvat, já nevím, kadeřnice nebo kdokoliv další a říci, tohle je prostě oblast, ve které jako jen tak nemůžeme dělat pravidla, která pro někoho platí jinak. Takže jedna věc je nezisková oblast kultury, živého umění, pro kterou máme určitý systém podpory, ale v té oblasti komerční, tam vlastně jsou nástroje jiné. A já teďka neříkám lepší horší, já teďka jenom říkám, že musí být jiné. A když jde o podnikání v téhle oblasti, tak pro mě není tak jednoduché vytvořit třeba fond, jednak na to nemám peníze, fond, ze kterého bych dotoval třeba pořadatele festivalů. To si myslím, že je těžko, chápete, jednak by mi to asi ani neprošlo, a jednak je to v rozporu s tím, vláda přece jenom nakonec ten přístup je takový, že se říká, my se snažíme pomoci, ale nekompenzujeme zisky. Jako že ta vláda říká, my nemáme na to tolik, abychom mohli kompenzovat zisky. Ty zisky nejsme schopni kompenzovat v byznysu obecně. Nejsme je schopni kompenzovat třeba ani tomu kulturnímu byznysu. Takže pomoci ano, ale nemáme sílu, nemáme tolik, abychom mohli kompenzovat ztráty zisky. Takže takhle já rozumím tomu, debatám, které probíhají ve vládě. A ty se nakonec týkají i oblasti komerční kultury. A nástroje vlastně já musím přizpůsobovat tomu, aby byly v relaci s tím, jak se to pohybuje v tom byznysu jiném. Já jsem si vědom toho, že určitá část je postižena obzvlášť, to je gastronomie, restaurace, hotely, cestovní ruch a kultura. To je pravda. Tahle oblast je zvlášť zasažena. Proto si myslím, že si to zasluhuje zvláštní péči. Proto třeba zrovna dneska jsem měl zase setkání třeba s komerčními divadly. Tahle oblast, které se ministerstvo kultury v minulosti opravdu moc nevěnovalo, protože k tomu nebyl důvod, oni si žili ze svých peněz poměrně dobře, třeba komerční divadla jsou především v Praze. Dneska s nimi jednám, opakovaně. A hledáme způsob, jak to udělat, protože na to nejsou nástroje. A mimochodem, přátelé, nejsou na to ani lidé.
Na ministerstvu kultury, tak jak dneska je, když to zjednoduším, je pět lidí, kteří se zabývají živým uměním, je tam jeden na literaturu, jeden na hudbu, jeden na alternativu. To nebylo koncipováno nikdy, aby zvládalo celou oblast kreativního průmyslu. Takhle to není postaveno. Mně by se to možná líbilo.
Já jsem podepsal memorandum s ministerstvem průmyslu právě ke kreativnímu průmyslu, já jsem se snažil dohodnout i s MMR, abychom tady spojili síly a evropské peníze, které MMR má, ale české ministerstvo kultury opravdu nemá takový rozsah, jako třeba když se mluví o kultuře v Německu. Tam to berou daleko šířeji.
Ale to by bylo potom na jinou debatu, já bych to řekl takhle, my bychom potřebovali silnější ministerstvo kultury, my bychom potřebovali ministerstvo kultury, které bude dělat i ten kreativní byznys.
Vy všichni tušíte, co to dneska ve světě znamená, já jsem to mnohokrát opakoval, nechci se už ztrapnit, že pořád říkám, že v Americe vrazili za 5 let 650 miliard dolarů do entertainment industry. Je to pro Česko velmi významné. Tady se dneska točí obrovské… Točilo obrovské množství filmů a seriálů. Je to pro Česko kulturně velmi významná věc.
To je to obrovské podhoubí pro profese, které jsou tady velice silné. V tom může být kousek našeho živobytí do budoucna.
Takže ta krize, já jsem řekl, že odhaluje slabiny, za mě, kdybych to měl více možnost ovlivnit, tak já bych si přál, abychom měli, je nás víc, kteří si myslí, že by Česko mělo mít silnější ministerstvo kultury, které vstupuje i do těch oblastí komerční kultury, tam to ministerstvo má prostředky, má lidi, aby se tomu mohlo věnovat.
Já si myslím, že té zemi by se to vyplatilo. A pro mě i ta krize možná tohle poučení nese. Takže tohle je věc, kterou bych rád nejenom říkal dneska tady v Senátu, ale rád to učinil předmětem i nějaké debaty.
Já si myslím, jak jsem řekl, že krize odhaluje slabiny, pokud je najdeme, tak bychom se měli snažit je odstraňovat, já jsem dospěl k tomu, že ministerstvo kultury se touto oblastí komerční kultury příliš nezajímalo, nějaký seriál Killer, festival v Brně ji nezajímal, to bylo úplně mimo.
Mně to dneska připadá, že to jsou věci, kterými se ministerstvo by mělo zajímat, i ta krize ukazuje, že není dobré dělat čáru mezi komerční kulturou, jenom neziskovou, a říci, tady je, tak jednoduché to není, to je složitější. Takže kdyby tady byli v tomto ctihodném Senátu spojenci pro to, aby v Česku bylo silnější ministerstvo kultury, které bude mít nástroje, peníze i lidi na to, aby to obhospodařovalo, tak já bych byl velmi spokojen, protože mně připadá, že když o tomhle nebudeme uvažovat, tak nám ujede vlak v oblasti, která dnes má veliký význam v celé světové ekonomice, bude mít podle mě i po této krizi. Tak se omlouvám, že jsem se dostal dost daleko. Ale tam jste mě dovedli vy svými otázkami, ne já.