Eva s manželem hledají matku pro svoje dítě. Eva nemůže kvůli svému onemocnění dítě donosit a porodit, její manžel je zdravý.
Rozhodli se jít cestou náhradního mateřství, kdy embryo z jejich genetického materiálu odnosí cizí, zdravá žena. Tu zatím neúspěšně hledají. Až ji najdou, budou stát před řadou dalších nejistot.
Třeba před tou hlavní – dokáže se náhradní matka jejich dítěte vzdát? Pokud ne, nic nezmůžou.
Náhradní neboli surogátní mateřství leží v Česku na jakési vodní hladině – není nelegální, zároveň se za něj nesmí zaplatit odměna a žena, která dítě porodí, je automaticky jeho matkou, i když biologicky nemá s miminkem nic společného. Jakákoli dohoda, kterou rodiče s náhradní matkou před procesem uzavřou, není právně vymahatelná, i kdyby měla třeba tisíc podpisů a kulatých razítek.
„Ani biologičtí rodiče, ani náhradní matka nemají jistotu, to považuji za nejslabší článek celého procesu. Náhradní matka se může po porodu rozhodnout, že si dítě nechá, a pár s tím nic neudělá.
Nebo se naopak mohou rodiče nakonec rozhodnout, že dítě nechtějí, například pokud se narodí nemocné nebo postižené. Náhradní matka je nemůže k adopci přinutit,“ říká právník Lukáš Šikel.
Dodává, že se všichni zúčastnění prostě musejí spolehnout na dobré slovo.
Pro Evu je proto hodně důležité, aby si s náhradní matkou svého dítěte porozuměla lidsky. V už tak složité situaci se tohle jeví jako zásadní problém. Evě a manželovi se postupně ozvalo pět potenciálních náhradních matek během šesti týdnů hledání. Nedomluvili se s žádnou.
Eva nechce uvádět podrobnosti, říká ale, že někdy šlo o lidskou souhru, někdy o další praktické věci jako je třeba vzdálenost bydliště potenciální náhradní matky, někdy o peníze. Za „službu“ odnošení dítěte se totiž samozřejmě platí.
Odměně se nejčastěji říká odškodnění, zpravidla je ale nezákonná.
Trestný čin mateřství
České právo považuje rodičku automaticky za matku dítěte. Situace, kdy svoje dítě dá k adopci za úplatu, je trestným činem svěření dítěte do moci jiného, za který hrozí až tři roky vězení.
„Pokud se žena stane za úplatu náhradní matkou opakovaně nebo se obohatí o víc než 500 tisíc korun, může jít do vězení až na osm, v některých případech až na deset let,“ dodává Šikel a upřesňuje, že odměnou se nemyslí jen peníze, může jít i o cenné dary jako jsou byt nebo auto.
A trestný čin páchá nejen žena, která si peníze vezme, ale i rodiče, kteří je zaplatili.
Jediná odměna náhradní matce, která legálně přichází v úvahu, je stanovena v občanském zákoníku, jako náklady matky spojené s těhotenstvím a porodem. Ty je povinen hradit otec dítěte.
Pokud by se tedy náhradní matka o tyhle náklady s biologickým otcem dítěte teoreticky soudila, posoudí jejich výši soud individuálně. Situace je ale ještě komplikovaná o to, že náhradní matka musí být v takovém případě svobodná.
Pokud je vdaná, považuje stát za otce dítěte jejího manžela, a biologičtí rodiče tak právně úplně vypadávají ze hry.
Jediná odměna náhradní matce, která legálně přichází v úvahu, jsou náklady matky spojené s těhotenstvím a porodem.
I Eva s manželem jsou připraveni zaplatit. „V diskuzích se objevují částky od cca 350 tisíc. My jsme nabídli víc peněz, i když nemáme výrazně nadstandardní nebo neomezené možnosti.
Pro jednu ze zájemkyň byla naše částka vyhovující, jiná si představovala několikanásobek,“ dává Eva nahlédnout pod tržní pokličku surogátního mateřství.
A platit budou potenciální rodiče i tu oficiální část procesu – na reprodukční klinice je po tom, co matku najdou, čekají ještě náklady v řádech desítek tisíc korun.
Dceru své dceři
Náhradními matkami se v ideálních případech stávají blízké ženy páru. Dítě neplodnému páru rodí kamarádky, sestry, někdy i matky. „Právně může dojít k situaci, kdy náhradní matka porodí dceru své vlastní dceři. Dítě je nejprve považováno za dceru náhradní matky, po adopci se stává vnučkou náhradní matky,“ uvádí příklad Lukáš Šikel.
Jenže rodiče, kteří touží po dítěti, často nemají po ruce někoho, kdo by jim takovou laskavost nabídl. Protože v Česku oficiálně neexistují agentury, které by rodiče s náhradními matkami propojovaly, a tuhle službu nesmějí nabízet ani reprodukční kliniky, které se surogátnímu mateřství věnují, přesouvá se nabídka a poptávka na internet.
I Eva s manželem hledají matku pro svoje dítě na různých internetových fórech a ve skupinách. Zatím bez úspěchu. „V posledním týdnu se nám ozvaly dvě další ženy. Ale už z prvotní komunikace a zběžného ověření na internetu bylo jasné, že se nejedná o seriózní zájemkyně, které by byly schopné se zodpovědně zhostit tak náročného procesu,“ říká Eva.
Co znamená neseriózní zájem a jaké konkrétnější překážky mezi sebou bezdětný pár a potenciální náhradní matky mají, prozradit Eva nechce. Nepřeje si být konkrétnější, má strach, že by se ženy poznaly, a nechce udělat nic, co by mohlo ohrozit jejich další hledání.
„Po šesti týdnech hledání náhradní matky se zdá, že právě její nalezení bude největší překážka na cestě k vysněnému miminku,“ říká Eva.
Mám strach? Trochu
Matka je po narození dítěte vždy jistá, ať už je dítě jejím biologickým potomkem, nebo ne. České právo na to má jasný názor a není možné ho obejít tím, že zúčastněné strany uzavřou dohodu, která mateřská práva přiřkne jiné ženě. Přesto tyto dohody rodiče s náhradními matkami uzavírají.
Lukáš Šikel říká, že i přes jejich právní bezcennost považuje dohodu za vhodný způsob, jak si ujednotit představy o procesu, který rodiče i matku čeká.
„V dohodách se kromě částek, které se rodiče zavážou zaplatit například za těhotenské oblečení, objevují i nekouření a abstinence náhradní matky během těhotenství a pak samozřejmě ujednání, že narozené dítě páru předá,“ vyjmenovává právník.
„Znovu ale zdůrazňuji, že jde pouze o dohodu založenou na důvěře a uzavřením dohody si mezi sebou náhradní matka a pár sjednají, co od celého procesu očekávají. Ani pár a ani náhradní matka se tak nemůžou obrátit na soud, pokud jedna ze stran dohody ustanovení v ní obsažená poruší,“ dodává.
Dítě jako byznys?
Foto: Shutterstock
Bezdětné páry by si hledat náhradní matku samy teoreticky nemusely, pokud by nějaká nezisková organizace poskytovala možnost zprostředkování náhradních matek párům, které náhradní matky poptávají.
Podle Lukáše Šikela by ale muselo být vždycky jasné, že nejde o byznys.
„Paragraf 798 občanského zákoníku totiž stanovuje, že z činností souvisejících se zprostředkováním osvojení nesmí nikdo získat nepatřičný zisk,“ připomíná právník.
Specializované agentury, které s předvýběrem náhradní matky zájemcům pomáhají, fungují třeba v USA. Na náhradní matky mají přísné požadavky a celý proces je finančně velmi náročný. „To dělá z náhradního mateřství zčásti byznys, zčásti výsadu bohatších párů,“ dodává Šikel.
Dohodu s náhradní matkou plánuje uzavřít i Eva s manželem. Uvědomují si její nezávaznost, přesto Eva říká, že chce dát procesu náhradního mateřství rámec a přijde jí důležité, aby všechny strany věděly, co mohou očekávat.
Má strach, že neznámá náhradní matka dohodu poruší? Nebo že se vyplní ten nejhorší scénář a dítěte se nebude chtít vzdát? „Ano, určité obavy máme. Ale dění v komunitě průběžně sledujeme a nezaznamenali jsme případ, kdy by k nevydání dítěte u nás skutečně došlo.
Snažíme se taky vybrat takovou náhradní matku, která se bude jevit vyrovnaná, která projde psychologickým vyšetřením a pochopitelně má své vlastní děti,“ říká Eva.
Stává se, že mají náhradní matky problém dítě odevzdat? A kolik dětí u nás ročně odnosí? Dochází k tomu, že se náhradní mateřství zkomplikuje z lékařského hlediska? Vzhledem k tomu, že je náhradní mateřství v jakési šedé zóně reprodukční praxe, nejsou taková data veřejně dostupná. Sdílné nejsou ani kliniky IVF. David Rumpík, ředitel zavedené zlínské reprodukční kliniky IVF Zlín, která se surogátnímu mateřství věnuje, s rozhovorem sice souhlasil, ale odpovědi nakonec ani po urgenci neposkytl.
„To, že se náhradní mateřství nachází v právním vakuu, a zároveň je to jev, který se ve společnosti vyskytuje, je důvodem, proč by se měla veřejná debata na náhradní mateřství zaměřovat víc.
O to víc, když páry na veřejně přístupných fórech náhradní matky poptávají a za náhradní mateřství platí, tedy páchají podle trestního zákoníku trestnou činnost,“ říká Lukáš Šikel. Podle něj by mělo být náhradní mateřství v zákoně definováno.
Náhradní matka i bezdětní rodiče by dostali určité záruky a zákon by zároveň stanovil parametry, podle kterých se nestane z věci byznys a bude probíhat eticky.
Spárovaný otec
Věra Franková z Ústavu humanitních studií v lékařství Karlovy Univerzity se zabývá etikou. Podle svých slov považuje okolnosti, za kterých v Česku náhradní mateřství probíhá, za problematické. „Absence právní úpravy a pravidel pro jeho provádění nahrává komerční podstatě a reprodukční turistice. Jasně tak vzbuzuje obavy z komercionalizace a dehumanizace lidského těla,“ říká etička.
Franková poukazuje na to, že v procesu náhradního mateřství je nutné se zajímat i o práva dotčeného dítěte a v neposlední řadě i jeho biologického i nebiologického otce.
„Kritici uvádějí, že dítě je redukováno na úroveň spotřebního zboží, v průběhu těhotenství nejsou dostatečně chráněny jeho zájmy a blaho, protože se buď nevybuduje, nebo je následně zpřetrhána vazba mezi plodem a těhotnou matkou.
A diskutují se i práva mužů – otců, kteří si přirozeně nebudují vztah k těhotné partnerce. V průběhu náhradního mateřství jsou spárováni s náhradní matkou a s ní tvoří rodičovský pár.
Zároveň i partner náhradní matky, zejména jsou-li manželé a on je tudíž z právního hlediska považován za otce dítěte, může zažívat zcela nestandardní situaci, ve které je v podstatě nucen pečovat o těhotnou partnerku a přijmout roli otce, byť časově omezenou,“ předestírá Franková některé další eticky sporné body surogátního mateřství.
Je potřeba se ptát, co zakládá rodičovská práva a povinnosti. Je to genetická příbuznost, nebo mateřství?
Etička Věra Franková zmiňuje i nejožehavější situaci, kdy někdo ze zúčastněných dítě navzdory dohodě přestane, nebo naopak začne chtít.
„Ujednání se nedodrží a dítě následně nechce ani jedna strana, nebo jej naopak chtějí strany obě. Tento problém otevírá otázku ohledně rodičovství, které bylo po staletí přirozeným fenoménem.
Co tedy v tomto případě zakládá rodičovská práva a povinnosti? Genetická příbuznost, nebo mateřství?“ ptá se Franková.
Věcné právní hledisko i eticky sporné momenty náhradního mateřství mají podle Evy silnou protiváhu, o které se musí taky mluvit – lásku. Rodiče, kteří po dítěti touží a usilují o něj, jsou svým dětem připraveni dát lásku a co nejlíp je vychovat.
I lidská touha po vlastních dětech a láska je tudíž ve hře a je potřeba se na ně ohlížet. Těžko rozhodovat, který pohled má dostat přednost. Surogátní mateřství je ožehavá záležitost i v případě, kdyby nebylo vyplacení odměny trestné.
A jeho aktéři si zaslouží šanci hrát podle jasných a srozumitelných pravidel. I v zájmu dítěte.
Smlouva o náhradním mateřství
V mezích zákona je na zamýšlených rodičích a náhradní matce, jak si práva a povinnosti mezi sebou upraví, ať už ústně nebo ve formě písemné smlouvy.
Při náhradním mateřství jsou dotčena osobní práva všech zúčastněných osob a také samotného dítěte.
Postavit alespoň mezi stranami najisto, jaká jsou v tomto vztahu jejich práva a povinnosti, se tak jeví jako vhodné a smlouvě o náhradním mateřství by měla být věnována patřičná pozornost.
K náhradnímu mateřství obecně
Institut náhradního mateřství je českým právem spíše opomíjen. Neexistuje tak zákonná úprava, která by vymezovala práva a povinnosti mezi zamýšlenými rodiči a náhradní matkou, resp. náhradními rodiči, je-li náhradní matka vdaná.
Náhradní mateřství však nelze považovat za zakázané, což vyplývá nejen z jedné ze základních zásad soukromého práva „co není zakázáno, je dovoleno“, ale také z § 804 zákona č. 89/2012 Sb.
, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), který stanoví, že „osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství.
“ Občanský zákoník tak s náhradním mateřstvím zjevně počítá, aniž by ho však blíže upravoval. Náhradní mateřství nevylučuje ani zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů.
Celý proces náhradního mateřství je tak postaven na důvěře všech zúčastněných. V souladu s § 775 OZ bude matkou dítěte vždy žena, která dítě porodila.
Na tomto závěru se nic nemění ani v situaci, kdy nejsou k umělému oplodnění použita vajíčka náhradní matky, tedy pokud byla náhradní matka uměle oplodněna za použití embrya zamýšlených rodičů, případně anonymních dárců.
Skutečnost, že je v procesu náhradního mateřství nepodstatné, zda došlo k použití biologického materiálu zamýšlených rodičů (nebo alespoň jednoho z nich) či anonymních dárců, nově konstatoval také Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“). V Prvním posudku podle Protokolu č. 16 ze dne 10. 4. 2019, č.
P16-2018-001 velký senát soudu jednomyslně uzavřel, že „v případě dítěte narozeného v zahraničí skrze náhradní mateřství za užití gamet zamýšleného otce a neznámé dárkyně, kdy již byl právně uznán rodičovský vztah mezi dítětem a zamýšleným otcem, právo dítěte na respektování soukromého života vyžaduje, aby vnitrostátní právo umožňovalo i právní uznání rodičovského vztahu dítěte a zamýšlené matky[1]. “ESLP se zde sice zabýval situací, kdy pro oplodnění náhradní matky byl použit genetický materiál „alespoň“ zamýšleného otce. Jsem však přesvědčená, že právo by mělo uznat a chránit, byť prostřednictvím osvojení, rodičovství zamýšlených rodičů i v případě, že nebude k oplodnění náhradní matky použit genetický materiál žádného z nich. Opačný závěr by byl hrubě v rozporu se zájmy dítěte.
V případě, že náhradní matka není vdaná, dochází k určení otcovství zamýšleného otce relativně jednoduchým způsobem, a to souhlasným prohlášením náhradní matky a zamýšleného otce před soudem nebo matričním úřadem (§ 779 OZ). Souhlasné prohlášení lze učinit již v průběhu těhotenství.
V úvahu přichází také určení otcovství dle § 778 OZ, podle kterého platí, že „narodí-li se dítě, které je počato umělým oplodněním, ženě neprovdané, má se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas“. V obou případech je po narození dítěte zamýšlený otec zapsán v rodném listě dítěte.
Situace je pak složitější, pokud je náhradní matka vdaná, neboť v souladu s § 776 odst. 1 OZ se rodičem v právním smyslu stává také její manžel.
Na předání dítěte zamýšleným rodičům neexistuje právní nárok, neboť matku nelze k opuštění dítěte nutit. K předání dítěte dochází v rámci procesu osvojení s určením konkrétních osvojitelů, kterými budou zamýšlení rodiče (§§ 813, 814 OZ), resp.
pouze zamýšlená matka, pokud bude otcovství založeno jinak. O osvojení rozhoduje zásadně soud, a to na návrh osoby, která chce dítě osvojit (§ 796 odst. 1 OZ).
Pro kladné rozhodnutí soudu o osvojení musí být splněny zákonné podmínky, kdy jednou z nejdůležitějších je udělení souhlasu s osvojením rodiči dítěte. Podle § 813 odst. 1 OZ může náhradní matka udělit souhlas s osvojením nejdříve 6 týdnu po narození dítěte.
Náhradní otec může souhlas udělit i dříve, nejdříve však po narození dítěte. Souhlas se uděluje osobním prohlášením vůči soudu (§ 810 odst. 1 OZ).
Podle § 823 OZ je možné dítě před osvojením předat do péče budoucím osvojitelům, tedy zamýšleným rodičům, a to nejdříve ve chvíli, kdy to dovolí zdravotní stav dítěte. Náhradní rodiče jsou povinni o tom informovat orgán sociálně právní ochrany dětí.
Náhradní matce není možné v souladu se zákonem zaplatit za odnošení dítěte odměnu. Náhradní matce je však možné kompenzovat ušlý výdělek, náklady za lékařskou péči, cestování spojené s procesem umělého oplodnění či osvojení a další související výdaje.
Smlouva o náhradním mateřství
Celý proces náhradního mateřství je tedy z právního hlediska postaven výhradně na důvěře všech zúčastněných osob. V tomto kontextu se jeví vhodné, aby došlo k vymezení právních vztahů smlouvou.
Jelikož nelze nikoho nutit k předání dítěte do péče jiného, nemůže být takové jednání ani předmětem závazkové smlouvy.
Bude se tedy vždy z velké části jednat o nevymahatelnou dohodu, tedy spíše o společenskou úsluhu[2], na druhou stranu však může na zúčastněné strany pozitivně působit vědomí, že práva a povinnosti jednotlivých osob jsou zachycena v písemné podobě.
O povaze samotné smlouvy panují spory. Někteří odborníci se přiklánění k názoru, že se jedná o nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 1742 OZ[3]. Naproti tomu stojí názor, že jakákoli dohoda o náhradním mateřství je v pouze zachycení společenské úsluhy v písemné podobě. Telec např.
hovoří o „dorozumění o osobní úsluze[4]“. Přikláníme se spíše k názoru, že se jedná o nepojmenovanou smlouvu. A to zejména s ohledem na skutečnost, že subjektivní vůle stran při uzavření takové smlouvy směřuje ke sjednání závazku, byť právem nevymahatelného.
Některá ustanovení smlouvy o náhradním mateřství navíc nepochybně vymahatelná budou. Příkladem vymahatelných ustanovení budou například ujednání o finančním plnění v souvislosti s náklady spojenými s těhotenstvím a slehnutím.
Zajistit vymahatelnost alespoň některých ustanovení je možné výslovným sjednáním tzv. salvátorské klauzule[5].
Smluvními stranami smlouvy o náhradním mateřství budou vždy zamýšlení rodiče a náhradní matka. Pokud je náhradní matka vdaná, měl by být smluvní stranou také její manžel.
Zamýšlené rodiče lze označit různě – biologičtí rodiče, sociální rodiče, případně také objednatelský pár.
Poslední zmíněné označení by však mohlo vyvolávat domnění, že obsahem smlouvy o náhradním mateřství má být poskytnutí objednané placené služby, což by mohlo ohrožovat legalitu takové smlouvy.
Smlouvu o náhradním mateřství je vhodné zahájit preambulí, ve které smluvní strany vyjádří své dobré úmysly a obsah smlouvy skutečně naplnit. Vhodně formulovaná preambule by mohla také pomoci vyvrátit pochybnosti o možném trestněprávním jednání. Nemělo by chybět výslovné prohlášení smluvních stran, zejména náhradní matky, že se celého procesu náhradního mateřství účastní dobrovolně.
Předmětem smlouvy o náhradním mateřství bude ve svém konečném důsledku převedení rodičovské odpovědnosti (která v sobě zahrnuje práva a povinnosti rodičů k dítěti) z náhradní matky (náhradních rodičů) na zamýšlené rodiče.
Výslovně se vzdát rodičovské odpovědnosti však není dle § 855 OZ možné, a k takovému ujednání by se nemělo přihlížet.
Na druhou stranu při úvaze nad smyslem a účelem náhradního mateřství asi nelze předmět smlouvy vymezit výstižněji.
Smlouvou o náhradním mateřství by se měla náhradní matka zejména zavázat, že učiní vše proto, aby odnosila a porodila zamýšleným rodičů živé dítě.
Po jeho porodu následně dítě předá do péče zamýšleným rodičům a ihned po uplynutí zákonné ochranné lhůty udělí souhlas s osvojením ve prospěch zamýšlených rodičů. Manžel náhradní matky by se měl smlouvou zavázat, že souhlas s osvojením udělí ihned po porodu dítěte.
Zamýšlení rodiče by se pak reciprocitně k tomuto měli zavázat, že dítě po porodu do své péče přijmou, a to bez ohledu na jeho zdravotní stav, a současně, že podají návrh na zahájení osvojovacího řízení.
Smlouva by měla dále vymezovat jednotlivé kroky, které v souhrnu povedou k úspěšnému osvojení dítěte zamýšlenými rodiči. V prvé řadě by nemělo chybět prohlášení o tom, kdo poskytne genetický materiál k oplodnění náhradní matky.
Pokud budou dárci embrya zamýšlení rodiče, měli by ve smlouvě prohlásit, zda mají zájem absolvovat proces náhradního mateřství i v případě, že později vyjde najevo, že je jeden z nich (nebo oba) z jakéhokoli důvodu neplodný.
Čili zda mají zájem mít dítě i při použití genetického materiálu anonymních dárců. Dále je možné již ve smlouvě zvolit zdravotnické zařízení, kde má dojít k oplodnění náhradní matky.
Jelikož nemusí být pokus o umělé oplodnění vždy úspěšný, je vhodné také upravit, zda je náhradní matka ochotna podstoupit proceduru umělého oplodnění víckrát, případně kolikrát.
Smlouva se dále pravděpodobně dotkne také chování náhradní matky v průběhu těhotenství.
Náhradní matka by se měla zavázat, že bude pečovat o zdravý vývoj počatého dítěte a v průběhu celého těhotenství se zdrží čehokoli, co by mohlo dítěti uškodit[6].
Lze si také představit, že zamýšlení rodiče budou požadovat, aby náhradní matka po početí dítěte přestala pracovat, kvalitně se stravovala, chodila na pravidelné lékařské prohlídky, podrobila se případným nadstandartním vyšetřením plodu apod.
Smlouva může také obsahovat souhlas náhradní matky s tím, aby zamýšlení rodiče nahlíželi do její zdravotní dokumentace související s těhotenstvím.
Lze také uvažovat o právu zamýšlených rodičů nahlédnout do zdravotní dokumentace náhradní matky ještě před procedurou umělého oplodnění. Neměla by pak chybět dohoda o mlčenlivosti o skutečnostech, jež se zamýšlení rodiče ze zdravotní dokumentace náhradní matky dozví.
Náhradní matka a zamýšlení rodiče se mohou také dohodnout, že náhradní matka předloží zamýšleným rodičům aktuální posudek o svém zdravotním stavu.
Komplikovaným bodem smlouvy pak bude otázka finančního plnění. Ve smlouvě o náhradním mateřství není možné sjednat odměnu za předání dítěte do péče zamýšlených rodičů.
To vychází jednak z toho, že náhradní mateřství je ve své podstatě spíše společenskou úmluvou (a ta je bezúplatná) a jednak by se sjednáním odměny zúčastněné osoby vystavily hrozbě trestního stíhání pro trestný čin svěření dítěte do péče jiného podle § 169 zákona č. 40/2009 Sb.
, trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Ničemu však nebrání, aby se zamýšlení rodiče zavázali uhradit ženě náklady, jež jí v souvislosti s těhotenstvím a slehnutím vzniknou.
Půjde zejména o náklady spojené se zdravotnickou péčí, speciálními vyšetřeními matky a plodu, kompenzace za snížení příjmů v důsledku těhotenství, zvýšené náklady na ošacení a případně i stravu a různé vitaminové doplňky či léky.
Maximální přijatelná výše náhrady se těžko určuje a bude záviset na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu. Obecně lze uzavřít, že se bude jednat o částku v řádech desítek až stovek tisíc korun českých[7]. Lze se setkat s názorem, že to může být až 500.000,- Kč[8].
Smlouva by měla pamatovat také na situace, kdy nedojde k donošení a porodu živého dítěte a jakým způsobem pak dojde k vypořádání finančních prostředků. Zda je například náhradní matka povinna obdržené finanční prostředky vrátit v případě, že bude prokázáno, že došlo k potratu vlivem jejího chování. Je zde však opět namístě otázka vymahatelnosti takového ujednání. Těžko totiž předvídat, jak by takový spor české soudy rozhodly. Do dnešního dne neexistuje žádný precedens.
Závěr
Náhradní mateřství je institut, se kterým je spojena velká nejistota všech zúčastněných osob.
Občanský zákoník nezná žádných výjimek při určování mateřství a stejně tak absentuje zakotvení vymahatelných práv a povinností mezi náhradní matkou (náhradními rodiči) a zamýšlenými rodiči.
Vždy zde tak bude riziko, že si náhradní matka vlivem emocionálních změn rozmyslí svůj souhlas s předáním dítěte do péče zamýšlených rodičů a udělit souhlas s osvojením.
Stejně tak se může stát, že zamýšlení rodiče nakonec odmítnou přijmout dítě do své péče a následně také za své prostřednictvím osvojení. Například pokud se dítě nenarodí zdravé. A nikoho z nich nelze ke splnění, toho co slíbili, splnit. Uzavření písemné smlouvy o náhradním mateřství na tom také nic nezmění, neboť v souladu s výše nebude taková smlouva z velké části vymahatelná.
Na druhou stranu už při samotném uzavírání smlouvy bude nezbytné, aby si strany dobře promyslely všechny důsledky náhradního mateřství, a budou tak mít prostor si své rozhodnutí informovaně rozmyslet.
Zaznamenání dohody v písemné formě také zvýší míru důvěry mezi smluvními stranami a může pomoci odstranit případné rozpory.
Smlouva bude ve velké míře chránit právě náhradní matku, protože dle našeho názoru budou finanční plnění spojená se zvýšenými náklady v průběhu těhotenství a se slehnutím budou vymahatelná (neporuší-li náhradní matka své povinnosti).
Tento příspěvek vznikl za podpory prostředků poskytnutých studentskou grantovou soutěží Univerzity Palackého v Olomouci IGA Právnická fakulta 2017 „Ochrana dítěte v civilním řízení“ č. projektu IGA_PF_2017_022.
[1] Srov. Zpravodaj kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva, roč. 7, č. 3, 2019, str. 23, dostupné zde: https://www.justice.cz/documents/12681/720430/Zpravodaj_KVZ+2019-03_13.pdf/bf5897ec-8b78-4b3a-be8b-f54b247aaa5d
[2] TELEC, Ivo. Náhradní mateřství: osobní úsluha mimo právo [online]. Zdravotnickepravo.info, 21. 2. 2018 (cit. 14. 11. 2018). Dostupné zde: https://zdravotnickepravo.info/nahradni-materstvi-osobni-usluha-mimo-pravo/, srov. také § 2055 odst. 2 OZ
[3] Srov. např. KOVÁŘOVÁ, Daniela. Advokát a náhradní mateřství[online].Bulletin-advokacie.cz, 1. 7. 2017 (cit. 14. 11. 2019).
[4] TELEC, Ivo. Náhradní mateřství: osobní úsluha mimo právo [online]. Zdravotnickepravo.info, 21. 2. 2018 (cit. 14. 11. 2018). Dostupné zde: https://zdravotnickepravo.info/nahradni-materstvi-osobni-usluha-mimo-pravo/
[5] Srov. § 576 OZ.
[6] KOVÁŘOVÁ, Daniela. Advokát a náhradní mateřství[online]. Bulletin-advokacie.cz, 1. 7. 2017 (cit. 14. 11. 2019).
[7] LÉKO, Kristián. České právo náhradní mateřství umožňuje, ale má řadu rizik [online].Ceskapozice.lidovky.cz, 31. 5. 2018 (cit. 15. 11. 2019). Dostupné zde: http://ceskapozice.lidovky.cz/tema/ceske-pravo-nahradni-materstvi-umoznuje-ma-ale-radu-rizik.A180529_140025_pozice-tema_lube
[8] TELEC, Ivo. Náhradní mateřství: osobní úsluha mimo právo [online]. Zdravotnickepravo.info, 21. 2. 2018 (cit. 14. 11. 2018). Dostupné zde: https://zdravotnickepravo.info/nahradni-materstvi-osobni-usluha-mimo-pravo/
Náhradní mateřství: smíme vše, co dovedeme?
Deník MFD přinesl 5. prosince zajímavou informaci, kterou získal od bývalého šéfa právního odboru MZdr. Podle tohoto věrohodného pramene byl v Česku už dvakrát proveden pokus o využití institutu tzv. náhradního mateřství.
Nejprve vysvětlení: touží-li žena po dítěti, které však není schopna pro nějakou poruchu donosit, může se dohodnout s jinou ženou, zdravou, která přijme její uměle oplodněné vajíčko (tedy embryo) do své dělohy, těhotenství donosí a po porodu dítě „vrátí“. Technicky je to možné. Už asi čtvrtstoletí.
Zda je to vhodné i jinak, o tom se jinde vedou spory. U nás toto téma zatím není aktuální.
Oba zdejší pokusy dopadly neúspěšně, byť každý jinak. V jednom případě se u přizvané ženy (říká se jí náhradní matka) ve 4. měsíci zjistilo, že dítě má těžkou vrozenou vadu. Náhradní matka se rozhodla pro interrupci. V druhém případě došlo ke sporu, jaký ani v zahraničí není výjimkou.
Náhradní matka si dítě ponechala. Během těhotenství si totiž k němu vytvořila pozitivní citový vztah. – I když byly obě náhradní matky vázány smlouvou, kterou pak nedodržely, a předem přijaly odměnu, kterou nevrátily, pro soud byla ta smlouva neplatná.
Podle našeho právního řádu je matkou dítěte ta, která je porodí.
Lze si však představit, že tato jednoznačnost zákona může být časem zpochybněna.
Kdosi prohlásí, že zákonodárci nepřihlédli k možnostem technického pokroku medicíny a že i žena, která poskytla oplodněné vajíčko, tedy genom, je také svým způsobem matkou. Stávající právní normu lze pak novelizovat.
– Naše odborná veřejnost zatím institut náhradního mateřství odmítá, ale jsou lékaři, kteří do toho mají chuť už dnes. Vede je k tomu altruismus? Anebo prométheovská pýcha? Těžko říci.
Zatím jde o zcela okrajový problém. Zmiňuji se o něm proto, že ilustruje cosi obecnějšího, co by nám podle mého názoru mělo dělat starost. V podobných případech, které sebou nesou dilema rozhodování, je zpravidla první, ba jedinou otázkou, co na to zákon.
Nikoli, zda je to dobré nebo špatné, ale zda je to trestné. Podvojná platnost dvou normativních řádů, mravního a právního, i jejich subtilní vzájemný vztah, nejsou brány v úvahu. Orientace podle platného práva má nejen přednost před orientací etickou: ona ji prakticky vytěsnila.
Legislativa je přitom věcí dohody, resp. parlamentní většiny, může se měnit. Absenci svědomí a jeho záměnu trestněprávní ostražitostí projevuje dnes kdekdo. Dobré je pak všechno to, co neodporuje paragrafům.
Je to podobný úpadek, jako když svobodu, specifický atribut lidské existence, definujeme jako stav, kdy člověk nežije v manželství nebo není zavřený.
Institut náhradního mateřství oklešťuje pojímání dvou veledůležitých rolí, mateřské a otcovské, na jejich biologický podklad (na to jsme si už zvykli odjinud).
Ale i ten biologický podklad ztrácí v matčině případě jednoznačnost, neboť dítě má pak vlastně matky dvě. Jedna mu dala genetickou informaci, tedy rodovou příslušnost, druhá ho nosila pod srdcem.
Co to udělá v budoucnu s pojímáním rodičovství, není známo; asi nic dobrého.
Pro nás v Česku je to zatím exotikum. Ale etické problémy, před něž nás staví překotný rozvoj medicíny a biotechnologií, by měly naši pozornost mobilizovat. Nejsou jediné svého druhu. Např. téma násilí, ať teroristického, vykořisťovatelského či jiného, sem patří též, ale tam máme, doufám, teoreticky jasno.
Tam totiž dovedeme odlišit dobro od zla, problémem je spíš naše bezmoc vůči zlu. U témat bioetických se to musíme teprve učit, ten rozdíl tam nebývá vždy tak jasný. Jsou nám podnětem k přemýšlení a kladení otázek. Třeba otázky, co je vlastně člověk a jaké je jeho bytostné určení a smysl jeho života.
Anebo otázky, zda to, co technicky dovedeme, také smíme.
autor: Petr Příhoda
České právo náhradní mateřství umožňuje. Má ale řadu rizik | Téma
Advokátka Marcela Vilímková v rozhovoru mimo jiné říká: „Někteří lidé třeba chtějí, aby náhradní matka jedla kvalitní jídlo, nepracovala, dostatečně odpočívala – to vše se stanoví ve smlouvě.
Tomu pak odpovídá výše oficiální náhrady, která obvykle činí desítky až stovky tisíc korun.
A pokud si něco dohodnou nad tento rámec, to já jako advokátka neřeším, naopak jim pečlivě vysvětluji, že to není legrace a že komerční náhradní mateřství za úplatu je podle českého práva trestné.“
LIDOVÉ NOVINY: V poslední době se věnujete právnímu poradenství neplodným párům, které mají zájem o náhradní mateřství. Jak jste se k tomu dostala od své hlavní specializace, jíž je obchodní právo?
VILÍMKOVÁ: Máte pravdu, naše kancelář poskytuje především služby v obchodních věcech. Poradenství v rodinném právu je doplněk. Je to spíše okrajová agenda, tu a tam má někdo osobní problém.
Objevují se otázky výživného, někdy se vyskytne i dědické řízení. Těch věcí není tolik, ale zase jsou pro klienty osobně důležité.
Jejich vztah s advokátem má úplně jinou dimenzi, protože se do hloubky řeší osobní a rodinné problémy, důvěra je tam absolutně zásadní.
LIDOVÉ NOVINY: Jak dlouhá byla cesta od výživného k náhradnímu mateřství?
Poradenství v rodinném právu je doplněk. Je to spíše okrajová agenda, tu a tam má někdo osobní problém. Objevují se otázky výživného, někdy se vyskytne i dědické řízení. Těch věcí není tolik, ale zase jsou pro klienty osobně důležité.
VILÍMKOVÁ: Obrátil se na mne jeden z klientů s tímto problémem – šlo o neplodný pár a potřebovali poradit s institutem náhradního mateřství. Je to hodně specifické, protože v Česku neexistuje takřka žádná právní úprava. Za poslední dva roky jsme řešili asi sedm případů, tak se asi po Praze rozneslo, že to naše kancelář umí.První děti už jsou na světě. (směje se)
LIDOVÉ NOVINY: Co si představit pod pojmem náhradního mateřství?
VILÍMKOVÁ: O náhradním mateřství mluvíme, když si neplodný pár sjedná ženu – náhradní matku –, aby se nechala uměle oplodnit, dítě odnosila a po porodu souhlasila s jeho osvojením.
Tradiční formou náhradního mateřství je umělé oplodnění spermií muže z neplodného páru, a pak je takzvaná gestační forma, kdy se uměle vytvoří embryo z vajíčka biologické matky a spermií biologického otce, které se implantuje do dělohy náhradní matky. Ta tudíž nemá k dítěti žádný genetický vztah.
LIDOVÉ NOVINY: Podle občanského zákoníku je ale matkou dítěte žena, která je porodila. Je tedy jedinou cestou, že náhradní matka dá souhlas k osvojení dítěte ženou z páru, který si dítě objednal?
VILÍMKOVÁ: To není jen podle občanského zákoníku, to je od věků! (směje se) Ale máte pravdu, že právo v této otázce nezná žádné výjimky, takže osvojení je jedinou možnou konstrukcí.
LIDOVÉ NOVINY: Zmiňovala jste, že v Česku takřka neexistuje právní úprava.
Institut náhradního mateřství je hodně specifický, protože v Česku neexistuje takřka žádná právní úprava. Za poslední dva roky jsme řešili asi sedm případů, tak se asi po Praze rozneslo, že to naše kancelář umí.
VILÍMKOVÁ: Některé země náhradní mateřství přímo regulují, jiné ne. Česko patří mezi státy, které výslovnou úpravu nemají. Máme ale zákon o specifických zdravotních službách z roku 2011, jenž v části o asistované reprodukci s náhradním mateřstvím počítá. Trestní zákoník zakotvuje trestní odpovědnost za svěření dítěte do moci jiného za účelem adopce, je-li to za úplatu.
Nový občanský zákoník pak výslovně stanovil výjimku z pravidla, že osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci, pro případ náhradního mateřství (díky tomuto paragrafu může dítě odnosit například matka nebo sestra – pozn. red.). To je jediné místo v české legislativě, kde je ten pojem použit. Není tedy pravda, že žádná legislativní úprava není, určitý právní rámec existuje.
LIDOVÉ NOVINY: Jak se to dělá?
VILÍMKOVÁ: Má to dvě hlavní úskalí. Do smlouvy nelze zakotvit povinnost matky, aby se po porodu dítěte vzdala ve prospěch páru, který si je „objednal“. Druhý problém je, že je trestné smluvit si za samotné „přenechání“ dítěte odměnu. Náhradní matka však má právo na úhradu všech svých nákladů s těhotenstvím a s porodem.
Tradiční formou náhradního mateřství je umělé oplodnění spermií muže z neplodného páru, a pak je takzvaná gestační forma, kdy se uměle vytvoří embryo z vajíčka biologické matky a spermií biologického otce, které se implantuje do dělohy náhradní matky. Ta tudíž nemá k dítěti žádný genetický vztah.
Vždy záleží na domluvě, někteří lidé třeba chtějí, aby náhradní matka jedla kvalitní jídlo, nepracovala, dostatečně odpočívala – to vše se stanoví ve smlouvě.
Tomu pak odpovídá výše oficiální náhrady, která obvykle činí desítky až stovky tisíc korun.
A pokud si něco dohodnou nad tento rámec, to já jako advokátka neřeším, naopak jim pečlivě vysvětluji, že to není legrace a že komerční náhradní mateřství za úplatu je podle českého práva trestné.
LIDOVÉ NOVINY: Na co obvykle své klienty připravujete, když za vámi přijdou s tímto problémem? Mají se obrnit trpělivostí?
VILÍMKOVÁ: Zatím jsme neměli případ, kdy by bylo třeba hledat náhradní matku. Pak celý proces trvá zhruba dva roky, tedy včetně těhotenství. Klientům vysvětlíme proces ve zdravotním středisku, kde je třeba splnit řadu zákonných požadavků.
Podrobně vysvětlíme smluvní vztah mezi objednateli a náhradní matkou.
Velmi pečlivě jim musíme vysvětlit i to, že smluvní ujednání, pokud jde o peníze „bokem“ nebo povinnost náhradní matky souhlasit s osvojením dítěte, které porodila, jsou nevymahatelné.
LIDOVÉ NOVINY: Co to konkrétně znamená?
VILÍMKOVÁ: Když žena odnosí a porodí dítě, mohou u ní nastat emocionální změny, a i když původně dítě, jehož není biologickou matkou, se zavázala „pouze“ odnosit a porodit, po porodu může říci, že je nikomu nedá. Objednatelé by pak mohli tvrdit, že jí přece zaplatili výlohy těhotenství a porodu a že chtějí peníze zpět.
Máme zákon o specifických zdravotních službách z roku 2011, jenž v části o asistované reprodukci s náhradním mateřstvím počítá. Trestní zákoník zakotvuje trestní odpovědnost za svěření dítěte do moci jiného za účelem adopce, je-li to za úplatu.
Teoreticky by to bylo možné žalovat jako bezdůvodné obohacení nebo spíše jako náhradu škody z titulu porušení smlouvy, je ale otázkou, jak by to soudy posoudily, žádný precedent zatím neexistuje. Dovedu si představit rozhodnutí, že objednatelé si museli být tohoto rizika vědomi, a přesto smlouvu uzavřeli. Každopádně by to byl složitý spor s nejistým výsledkem.
LIDOVÉ NOVINY: Může právo nějak pomoci objednatelům, pokud náhradní matka odmítne dát dítě k osvojení? Vždyť by ještě po biologickém otci mohla chtít alimenty.
VILÍMKOVÁ: To by mohla a je to jen jedno z mnoha rizik. Je-li náhradní matka svobodná a nemá partnera, je situace lepší.
I kdyby ale otec z neplodného páru nebyl dárcem spermie, pokud dal souhlas k umělému oplodnění, platí zákonná domněnka, že je otcem, ledaže by bylo prokázáno, že nastalo oplodnění jinak. Je tedy velmi pravděpodobné, že otcem zůstane. A poskytl-li spermie, je to v podstatě jisté.
Je-li náhradní matka vdaná, je to výrazně horší. Ze zákona jsou totiž nejen matka, ale i její manžel považováni za rodiče a nikdo třetí nemůže rodičovství manželů popírat.
Mohou si tedy nechat dítě i peníze a nejsem si jista, zda by je objednatelé získali zpět. Možná ano, ale jen pokud by se dovodilo, že do toho náhradní matka s manželem od počátku vstupovali se záměrem dítě „neodevzdat“.
Nechtěla bych ale, aby to vyznělo jen v neprospěch náhradní matky. Ono se totiž může stát, že dítě nebude v pořádku, když se narodí. A pak se může stát, že ho objednatelé odmítnou převzít – a také je nikdo nepřinutí.
To jsou všechno věci, které by měl výslovně upravit zákon.
LIDOVÉ NOVINY: Jak by měla vypadat vhodná legislativní úprava? Šlo by se inspirovat v jiných zemích?
Když žena odnosí a porodí dítě, mohou u ní nastat emocionální změny, a i když původně dítě, jehož není biologickou matkou, se zavázala „pouze“ odnosit a porodit, po porodu může říci, že je nikomu nedá. Objednatelé by pak mohli tvrdit, že jí přece zaplatili výlohy těhotenství a porodu a že chtějí peníze zpět.
VILÍMKOVÁ: Existují v podstatě tři varianty regulace. Některé země náhradní mateřství zakazují či přímo kriminalizují – v Evropě to je například Francie, Německo nebo Itálie.
Vznikají pak ale zajímavé situace, například ve Francii se stalo, že si manželský pár pořídil dítě formou náhradního mateřství s ženou z Ruska, kde se také narodilo, a došlo k manipulaci s rodným listem, o čemž byly informovány francouzské úřady.
Byť šlo o trestný čin, francouzský soud rozhodl, že dítě zůstane u svých rodičů, protože by nebylo v jeho zájmu, aby ho ve jménu práva od nich odtrhl.
Italské soudy ale v podobném případě rozhodly opačně, tam pak ale zasáhl Evropský soud pro lidská práva a také zdůraznil nejlepší zájem dítěte. Druhá skupina států umožňuje takzvané altruistické náhradní mateřství, kde se nahrazují náklady, ale nelze na tom vydělávat. Takto to funguje v Británii, v Řecku a v některých státech USA.
Třetí varianta jsou pak země, kde se aprobuje i komerční náhradní mateřství, typicky americký stát Kalifornie. U nás výslovná úprava není, ale tím, jak vykládáme existující regulaci, se hodně blížíme té britské úpravě.
Možná bychom se mohli inspirovat právě tam. Dobrá je i kalifornská úprava, ale osobně se mi příčí ten komerční aspekt – přijde mi správné, když někdo ze solidarity pomůže bližnímu, který sám děti mít nemůže.
Ale když žena odnosí čtyři nebo pět dětí, to už je byznys a to se mi eticky příčí.
LIDOVÉ NOVINY: Změnil se váš osobní pohled na tuto otázku od doby, co jste to dělala poprvé? Měla jste třeba nějaké předsudky?
Přijde mi správné, když někdo ze solidarity pomůže bližnímu, který sám děti mít nemůže. Ale když žena odnosí čtyři nebo pět dětí, to už je byznys a to se mi eticky příčí.
VILÍMKOVÁ: Neměla. Jestliže ti lidé nějakým způsobem přivedou na svět dítě, o které se budou starat, neruší mě to, a domnívám se, že není důvod tomu jakkoli bránit. Jistě, všechno je zneužitelné, ale to bychom nemohli nic, člověk musí mít určitou víru v lidské dobro.
|
Porodíte nám děťátko prosím?
6. 12. 2012
„Dá se u nás nějakou cestou nechat si odnosit dítě náhradní matkou? Poraďte mi, prosím. Vím, že spoustě lidí to přijde vyšinuté, ale já kvůli zdravotním problémům jinou možnost nemám ..“
„Dobrý den, ráda bych se stala náhradní maminkou pro nějaký pár, kterému toto štěstí není bohužel dopřáno. Pomohu vám ke štěstí.!“ Tak znějí inzeráty, na něž lze narazit na internetu.
Na jedné straně lidé, kteří nemohou počít dítě, na druhé ženy, jež se rozhodnou k těžko pochopitelné pomoci: odnosí a porodí cizí dítě, aby ho pak předaly biologickým rodičům!
Umožňuje to metoda asistované reprodukce IVF (in vitro fertizace), kdy se vajíčko oplodňuje spermiemi mimo tělo a poté je přeneseno do dělohy. Při náhradním mateřství se použijí pohlavní buňky páru, v němž žena nemůže z různých medicínských důvodů plod odnosit. Embryo se pak vloží do dělohy jiné ženy. Technicky nejde o nebezpečný a složitý výkon, problematičtější je to
z hlediska práva, etiky a psychiky zúčastněné trojice.
Česká republika patří k zemím, kde je možné popsaný postup provést. Není sice upraven zákonem, ale není ani zakázán. Podle právníků jde o dovolené jednání.
Už sedm let ve Zlíně
Oplodnění ve zkumavce u nás bylo poprvé provedeno v roce 1982 na brněnské gynekologicko-porodnické klinice. Členem týmu byl i nestor tohoto oboru prof. MUDr. Ladislav Pilka, DrSc.
, který je dnes přednostou Kliniky reprodukční medicíny a gynekologie Zlín a v roce 2005 u nás poprvé pomohl neplodnému páru náhradním mateřstvím.
Tým lékařů zlínské kliniky se mu od té doby věnuje a veřejně ho také přiznává.
Jak problematiku řeší stát? V roce 2009 byla vytvořena pracovní skupina, ve které byli kromě politiků (ministři spravedlnosti a zdravotnictví), lékařů (mj. ředitel zlínské kliniky David Rumpík)
a právníků, zástupci psychologů a etiků. Členem byl i psychiatr Radkin Honzák, který patří k velkým kritikům metody. Komise měla na téma náhradního mateřství vytvořit celospolečenskou diskuzi.
Velkým odpůrcem byl tehdejší ombudsman Otakar Motejl, jenž zastával názor, že nikdo nebere ohled na dítě a neptá se ho, jestli chce „být z náhradní maminky“.
Dnes se řešení legislativy náhradního mateřství na vládní úrovni vlivem jiných problémů země odsunulo do pozadí.
Do dnešních dnů ve zlínské klinice umělé oplodnění náhradní matky absolvovalo 79 párů, v 28 případech se to povedlo a žena dítě donosila. Tři ze zúčastněných popsali pod podmínkou naprosté anonymity své pocity. Pod pravými jmény se bojí mluvit kvůli reakci veřejnosti i nejbližších přátel.
Proč se některé ženy rozhodnou, že odnosí cizí dítě?
Iveta (32):Je to úžasný pocit!
Před dvěma lety odnosila biologickým rodičům dítě. Je svobodná matka, má sedmiletého Jakuba.
Seznámit se s párem, který hledal náhradní matku, jí pomohl internet.“Hledala jsem na různých serverech,“ vzpomíná. „Dopisovala jsem si asi se třemi mladými dvojicemi.
Jedni se po čase vůbec neozvali, druhým jsem nesedla. Třetí ale dorazili na smluvenou schůzku a už od začátku jsme si padli do oka. Žena s vrozenou vývojovou vadou by bez dělohy nemohla dítě odnosit.
Pak jsme se setkali u mě doma, chtěli vidět mé zázemí.“
Trojice se někdy v září 2009 vydala za lékaři do Zlína. Tam byli poučeni, následovalo školení u právníka. „Tehdy mě trošku vyvedlo z míry, že kvůli některým paragrafům hrozí postih, pokud bychom v nějakém detailu udělali chybu. Málem jsem to vzdala, ale stejně to ve mně pořád hlodalo.
Už jsem poznala Moniku a Jirku, slyšela jejich příběh. Dojalo mě, jak mi Monika v e-mailech líčila, kolik trápení a studu si kvůli plastice vaginy prožila, jak se vždy bála mužů, svěřit se jim s tím… Na Jirkovi si vážím, že když se to při randění dozvěděl, nepustil ji k vodě a dokonce se s ní oženil.
A tak jsem do toho šla! Navíc já už dítě mám a další už opravdu nechci.“
Počátkem roku 2010 došlo k umělému oplodnění, Iveta otěhotněla na první pokus. „Porod a odebrání dítěte pak bylo na tom všem nejtěžší,“ dostává se Iveta ke klíčovému momentu.
„Ale udělalo se to záhy po jeho narození a věděla jsem, že to malé není biologicky moje, že dělám těm dvěma radost a že bude v dobrých rukou. A funguje to i dnes. Je hezké, roste. Člověk je rád, když mi zrovna nedávno přijeli malou ukázat, jak roste. Člověk je rád, když znovu vidí ten pár.
Je to opravdu paráda. Občas se stýkat všichni budeme, je mezi námi vztah, který nedokážu popsat, a ani ho jen tak nikdo nepochopí.“
- Marek (36) a Eliška (34)Šli jsme do toho s kamarádkou
- Elišce byl před čtyřmi roky zjištěn karcinom děložního čípku a lékaři jí odstranili dělohu
Naděje na jejich biologického potomka se tím zdála vyhaslá. Slyšeli ale o možnosti náhradního mateřství. „Trošku jsme měli výhodu, že s námi celý problém sdílela moje kamrádka Petra,“ popisuje Eliška. „Má už dvě děti. Věděla, jak se kvůli tomu trápíme, čím jsme si prošli kvůli té rakovině.
Jednoho dne Petra povídá: „Tak vám toho prcka odnosím, co vy na to?“ Já a Marek jsme na ni koukali překvapeně a mysleli si, že to jen nadhodila z legrace. Dlouho jsme pak s Markem přemýšleli, několik nocí nespali, až jsme se rozhodli do toho jít.
Pročetli jsme internet a nakonec přišli v srpnu 2008 na kliniku do Zlína. Už všichni tři.“
Sladění cyklů obou žen a oplodnění se podařilo v listopadu, dítě se po nekomplikovaném těhotenství narodilo zdravé. „Měli jsme výhodu, Petru jsme znali dlouho,“ popisuje Eliška. „Něco nám říkalo, že je nad věcí a dítě po porodu bez problému předá.
Ale po pravdě jsem také měla často strach, že se bude trápit, že k tomu malému během těhotenství přilne. Vídali jsme se sice neustále, ale bylo to něco nového a nikdy nevíte. Nevím, jestli bych do toho šla, kdybych Petru neznala. Vše ale proběhlo a dodnes probíhá bez potíží.
A naší Adélce jsou už čtyři roky!“
Jak je to právně možné?
- Náhradní mateřství se dotýká tří zákonů: zákonu o rodině, zákonu o sociálně právní ochraně dětí a zákonu o péči a zdraví lidu. Je nutné si dát pozor, aby například úplatou za náhradní mateřství nedošlo k naplnění trestného činu obchodování s dětmi!
- Soulad rodičovství genetického a rodičovství v právním slova smyslu je možné obecně uskutečnit dvěma způsoby: určením rodičovství nebo osvojením.
- Určení rodičovství je velice složité, většina párů proto volí osvojení. Za matku je podle zákona považována žena, která dítě porodila.
- U určení otcovství je to jednodušší: za otce se považuje muž, který dal k umělému oplodnění ženy souhlas a poskytl spermie. Tatínek je tedy zapsán v rodném listě a může si miminko odnést z porodnice. Během předadopční péče může náhradní matka do procesu vstoupit a dítě si vynutit zpět. Největší riziko je tedy její nesouhlas! Po nabytí právní moci (rozhodnutí soudu po šesti měsících až jednom roku) už není cesty zpět a pár se právně stává rodiči.
Vzal jsem to jako obrovskou výzvu
Odpovídá MUDr. David Rumpík, ředitel Kliniky reprodukční medicíny a gynekologie ve Zlíně.
Kdy se zvažuje možnost náhradního mateřství?
Nejčastěji u párů, které chtějí potomka, ale žena už od dětství nemá dělohu. Lékaři na to zpravidla hned nepřijdou, kojenci se totiž vaginálně nevyšetřují, jen zvenčí genitál, ale pochva končí po dvou třech centimetrech. Přijde se na to v pubertě, když se nedostaví měsíčky a slečna vyhledá doktora. Někdy se to zjistí s prvním pohlavním stykem.
Poté tyto ženy absolvují dost náročné operace u plastického chirurga. Vytváří se jim umělá pochva a následuje dlouhé období, kdy doma sedávají na speciální stoličku s modelem penisu a jakoby si tvarují pochvu. Slečna to musí absolvovat každý den, určitou dobu. Samozřejmě je to pro ni traumatizující. To je asi polovina z našich pacientek v programu náhradního mateřství.
Druhá nejčastější skupina pacientek jsou ženy, kterým musela být kvůli rakovině odebrána děloha. Je jasné, že nemohou mít děti. Proto je jediná volba adopce nebo náhradního mateřství. Tyto ženy totiž mají vlastní vajíčka, muž spermie a mohou mít dítě. Potřebují ženu, která by ho odnosila.
Co proces náhradního mateřství obnáší?
Přijde za námi pár, který právě z popsaných důvodů nemůže mít miminko. Máme zavedený vnitřní systém, že k tomu musí mít indikaci. Nemůže si to někdo vymyslet jen z rozmaru, že nechce odnosit dítě. Třeba bohatá podnikatelka, která si nechce těhotenstvím zkazit postavu.
A stalo se to někdy?
Zatím ne, taková paní se na nás nikdy neobrátila… Následně dostanou kompletní poučení, jak vše probíhá, a zjistí, že si musejí najít náhradní maminku. My to zprostředkovat nemůžeme. Naplnili bychom skutkovou podstatu jako při obchodování s lidmi.
Fáze hledání náhradní matky je nejtěžší. Devadesát devět procent našich klientek hledá přes internet. Stává se, že mnozí maminku nenajdou, vzdají to a my už je nikdy nevidíme. Na druhé straně jsme tu měli páry, kterým se to podařilo i za měsíc.
Všichni také dostanou přesnou právní konzultaci.
Jaká jsou největší rizika tohoto procesu?
První je, že náhradní maminka by po porodu mohla změnit názor a miminko biologickým rodičům nedat. V České republice není zákon, který by matce nařizoval odevzdat někomu dítě. Platí zákon o rodině a matka je ta, která dítě porodí. Není také možné na to napsat žádnou smlouvu.
Druhé riziko je pro muže, jehož spermie se použije. Pokud si náhradní matka dítě nechá, on ho u sebe nemá, ale musí na něj platit výživné. Je tatínek, to už nikdo nezpochybní. A existuje samozřejmě obava, že náhradní matka bude desperátka, která jde do akce vyloženě pro peníze.
V těhotenství nebude navštěvovat poradnu a bude kouřit, pít alkohol… Děťátko může být poškozeno.
Kdo jsou náhradní maminky nejčastěji?
Typicky je to svobodná matka, samoživitelka. Tady musím uvést oprávněný argument kritiků, že řada těch maminek to dělá z nějaké sociální nouze. V ambulanci z nich samozřejmě nečiší touha po penězích, vždy je to v duchu, že chtějí pomoct. Jenže to také většinou není zabezpečena žena z rodiny. Další zajímavý postřeh: nikdy jsme tu neměli bezdětnou maminku, všechny už měly dítě.
Existuje nějaký důvod, kdy byste si řekli, že této náhradní mamince umělé oplodnění neprovedete?
Od pohledu asociálku jsme tu ještě neměli. Vždy považujeme potvrzení, že je náhradní maminka zdravá, sami provádíme mnoho testů na infekční nemoci i pohlavní choroby jako HIV, žloutenku, syfilis.
Co se děje, jakmile se dítě narodí?
Tatínek se přímo určen jako biologický otec, a tak si děťátko z porodnice může odnést. Pak nastupuje proces osvojení ze strany biologické maminky. A ten není lehký. Je v řízení právníků a trvá zhruba šest měsíců až rok.
Proč vás vůbec napadlo pustit se do náhradního mateřství? Sám jste si vědom rizik a hovoříte o nich otevřeně
U nás se o tom mluvilo, ale nikdo neměl odvahu to provést. V některých zemích je to legální zákrok, jinde trestný. V Česku to zákon zatím neřeší. Cítil jsem to jako velkou výzvu, přičemž beru na vědomí i kritické argumenty a nepopírám je. Měli jsme hodně akcí, debat.
A pokaždé se najdou lidé, kteří jsou zásadně pro, lidé zásadně proti a pak spousta názorů, které jdou do extrému. Rozčilují se, že je vše špatně, že riskujeme spoustu věcí. Argumenty jsou to určitě dobré.
Vždy ale těm lidem říkám: vžijte se do situace párů, které nemohou mít dítě, přičemž vědí, že tato technika je možná.
Uvádí se, že to děláte jako jediní v republice. Je to pravda?
Určitě o dělají i v jiných centrech, ale moc se o tom nemluví. My se k tomu jako jediní otevřeně hlásíme.