Za geneticky modifikovaný organismus (GMO) se považuje ten, jehož genetická výbava byla cíleně pozměněna způsoby, které v přírodě normálně neprobíhají. Nejčastěji jsou GMO připravovány tak, že se do určitého organismu uměle vnese gen izolovaný z organismu jiného druhu, což vede k překonání tzv. přirozené reprodukční bariéry. V praxi to vypadá tak, že se například gen z člověka přenese do bakterie nebo gen z bakterie do rostliny. Takový způsob změny genetické informace se označuje jako transgenoze a organismy tímto způsobem modifikované se nazývají transgenní. Na rozdíl od šlechtění, se kterým experimentoval např. již zakladatel genetiky Gregor Johann Mendel, vede transgenoze k získání organismů se zcela novými vlastnostmi, které nelze klasickými genetickými postupy navodit.
| Přínosy a rizika genetické modifikace organismů |
Přínosy:
Rizika:
|
Přípravou transgenních organismů se zabývá genové inženýrství, které je dnes, coby exaktní vědní disciplína, nedílnou součástí genetiky a molekulární biologie. Jeho postupy se vyžívají prakticky ve všech genetických a molekulárně-biologických laboratořích pro izolaci genů, jejich klonování či charakterizaci.
Genové inženýrství vzniklo v 70. letech 20. století a jeho principy se začaly brzy využívat v praxi, např. pro výrobu různých farmakologických preparátů. Jedněmi z prvních byly lidský inzulin nebo růstový hormon, připravované v bakteriích.
Do té doby se k léčbě cukrovky a poruchy vzrůstu používaly zvířecí preparáty, které měly řadu nežádoucích vedlejších účinků.
Jak probíhá příprava GMO „Z každého organismu se dá izolovat jeho DNA, která je nositelkou genetické informace a v níž jsou uloženy geny.
Takto vyizolované geny se dají řadou metod podrobně charakterizovat a metodou klonování je lze pak přenést do libovolných organismů, například do bakterií, kvasinek nebo do buněk rostlin a živočichů, v nichž se poté dál sledují jejich projevy,“ popisuje Jiří Doškař z přírodovědecké fakulty, jehož pracoviště se zabývá klonováním genů bakterií a bakteriálních virů, které jsou pak využívány pro diagnostické účely. Podobně jsou ale také klonovány geny z rostlin a živočichů. Připravené GMO se využívají mnoha způsoby. Nejčastějším z nich je použití pro základní výzkum, zejména pro studium funkce genů a jejich poruch. Získané poznatky se pak využívají např. při objasňování podstaty geneticky podmíněných dědičných chorob nebo příčin nádorových onemocnění a jsou dnes již běžnou součástí diagnostiky těchto onemocnění. Široké uplatnění nacházejí též při přípravě nových typů vakcín nebo protilátek.
Významnou oblastí je příprava geneticky modifikovaných živočichů – tedy těch, jejichž vlastní geny byly pozměněny nebo do nich byly vneseny geny jiných organismů, jejichž projev se pak sleduje. „Něco jiného totiž je, jak se gen chová v jedné buňce a jaký je jeho vliv na genetickém pozadí celého organismu,“ říká Jiří Doškař. Pro výzkumné účely se připravují např.
myši s tzv. knockoutovanými geny – funkce některého konkrétního genu je vyřazena a sleduje se, jaké důsledky to má na zvíře. Taková zvířata slouží jako model pro celou řadu lidských genetických onemocnění. Mezi další GMO patří transgenní hospodářská zvířata – např. krávy, ovce a kozy. U nich se transgenozí dosahuje odolnosti kupř.
vůči infekčním chorobám nebo lepších užitných parametrů. Rozvíjet se začíná také příprava farmakologických preparátů pro humánní medicínu z tělních tekutin transgenních živočichů, třeba z mléka. Nejvíce diskutovanými jsou transgenní rostliny, zemědělské plodiny, mezi něž se řadí např. kukuřice, sója, brambory, tabák nebo řepka olejka.
U nich je obecným cílem transgenoze dosažení odolnosti vůči hmyzím škůdcům, proti virovým chorobám a herbicidům, používaným pro ničení plevelů. Rizika spojená spojená s genetickými modifikacemi Pracoviště, která nakládají s GMO, musejí splňovat náročná kritéria.
„Pokud chce nějaká laboratoř tyto organismy připravovat, je potřeba, aby splnila řadu přísných podmínek. Pro nakládání s GMO musí získat oprávnění z ministerstva životního prostředí,“ říká Jiří Doškař, který je také odborným poradcem pro nakládání s GMO za Masarykovu univerzitu. Při přípravě GMO se dodržuje tzv. princip předběžné opatrnosti.
„Vše, co se týká nakládání s GMO, je opravdu pečlivě zvažováno, jsou brána v úvahu i teoretická rizika, která se musí ověřit, například ohrožení pracovníků nebo negativní vliv na životní prostředí,“ říká Doškař.
Nejvíce diskutovanými z geneticky modifikovaných organismů jsou GMO plodiny a potraviny – jednou z nich je kukuřice. BT kukuřice byla první GM plodinou, jež se začala pěstovat v ČR. Ilustrační foto.
Mezi rizika, o nichž se nejvíce diskutuje, patří například možné toxické nebo alergenní působení potravinářských produktů vyrobených z rostlin, do nichž byly vneseny cizí geny.
Nicméně pokud se má nějaký produkt připravený z GMO uvést na trh, probíhá testování srovnatelné s přísnými zkouškami při zavádění nových léčiv.
U bakterií, v nichž se klonují geny cizích organismů, se zase například posuzuje, zda se nemůže zvýšit jejich infekční potenciál.
U rostlin se vzhledem k tomu, že se pěstují volně na polích, poukazuje také na to, že by se transgeny mohly přenést na jiné příbuzné rostliny a snížit tak biodiverzitu okolní přírody. Přirozené druhy by se geneticky změnily a získaly vlastnosti transgenních rostlin, např. odolnost vůči insekticidům – byly by pak toxické např. pro neškodný hmyz, který je požírá.
Nakládání s GMO Každá genetická modifikace pro použití v potravinách i v krmivech v Evropské unii musí být schválena Evropskou komisí.
„Komise rozhoduje především na základě vědeckého stanoviska Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, který posuzuje vliv uvedené modifikace na zdraví konzumentů a zvířat,“ říká Martina Šmídtová, mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, která v České republice provádí dohled nad používáním GMO v potravinách.
Pokud Evropská komise modifikaci schválí, stanovuje podmínky použití. „Jde například o omezení použití, požadavky na pravidelné monitorování vlivu na životní prostředí,“ uvádí Šmídtová. Povolení má platnost pouze deset let, poté žadatel musí požádat o obnovení.
Přes všechna rizika je dnes genové inženýrství již běžný výzkumný postup. „Bez přístupů genového inženýrství a přípravy GMO by výzkum v mnoha biologických disciplínách a moderní medicíně zdaleka nebyl tam, kde je dnes,“ uzavírá Jiří Doškař.
GMO – Mýty a legendy Přiblížit téma geneticky modifikovaných organismů se rozhodlo studentské sdružení Biomania z Masarykovy univerzity. V rámci vědecké konference studentů pracujících s GMO uspořádali na začátku dubna cyklus přednášek pro širokou veřejnost.
Ten měl populární formou vysvětlit, nejen co jsou to geneticky modifikované organismy, ale jeho cílem bylo také diskutovat o širších souvislostech v oblastech bioetiky či legislativy, o otázkách, jež si pokládají jak zastánci, tak i kritici GMO.
Organizátorům se tak podařilo do univerzitního Mendelova muzea pozvat nejen odborníky z domácí akademické sféry, ale také zástupce z ministerstva, komerční firmy zabývající se produkcí GMO kukuřice nebo vše doplnit o pohled teologa.
Více o aktivitách sdružení Biomania na www.biomania.cz.
Cyklus přednášek GMO – Mýty a legendy: Jaroslav Petr z Výzkumného ústavu živočišné výroby se ve své přednášce pro laickou veřejnost zabýval využitím geneticky modifikovaných živočichů. Foto: Archiv Biomania.
| Zajímavosti o GMO potravinách a plodinách |
|
Geneticky modifikované potraviny
GMO – geneticky modifikované organismy
V posledním období jsou čím dál více rozšířená témata související se zdravou výživou. GMO – geneticky modifikované organismy jsou v této souvislosti předmětem mnoha kontroverzí. Podle amerického ministerstva zemědělství (USDA) se GMO semena používají k pěstování více než 90% veškeré kukuřice (kukuřice), bavlny a sóji pěstované ve Spojených státech.[1]
Ačkoli nejpozoruhodnější organizace a výzkumy naznačují, že GMO potraviny jsou bezpečné a udržitelné, někteří lidé tvrdí, že mohou poškodit zdraví i životní prostředí. Tak se na to v tom článku podíváme trochu blíže 🙂 Pokusíme se vysvětlit co jsou GMO, uvést jejich klady a zápory a poskytnout pokyny, jak identifikovat GMO potraviny.
Co jsou GMO?
„GMO“, což je zkratka pro geneticky modifikovaný organismus, označuje jakýkoli organismus, jehož DNA byla modifikována pomocí technologie genetického inženýrství. V potravinářském průmyslu byly do GMO plodin přidány geny z různých důvodů – zlepšení jejich růstu, nutričního obsahu, udržitelnosti, odolnosti proti škůdcům apod.[2]
I když je možné přirozeně dát jídlu žádoucí vlastnosti prostřednictvím selektivního chovu, tento proces trvá mnoho generací. Genetická modifikace významně urychluje tento proces pomocí vědeckých technik, které dodávají rostlině požadovaný rys.
Například jednou z nejběžnějších GMO plodin je Bt (Bacillus thuringiensis[3]) kukuřice, která je geneticky modifikována tak, aby produkovala insekticid Bt (Bacillus thuringiensis) toxin. Při výrobě tohoto toxinu je kukuřice schopna odolat škůdcům, což snižuje potřebu pesticidů.[4]
GMO plodiny jsou ve Spojených státech neuvěřitelně běžné, přičemž nejméně 90 % sóji, bavlny a kukuřice se pěstuje genetickými technikami.[5] Ve skutečnosti se odhaduje, že až 80 % potravin v supermarketech obsahuje přísady pocházející z geneticky modifikovaných plodin.
- Zatímco GMO plodiny značně usnadňují zemědělství, existují určité obavy ohledně jejich potenciálního vlivu na životní prostředí a jejich bezpečnosti pro lidskou spotřebu – zejména nemocí a alergií.[6]
- Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) a USDA však tvrdí, že GMO jsou bezpečné pro lidskou i zvířecí spotřebu.[7]
- Jaké druhy GM plodin existují?
- Existují 2 typy GM plodin:
- Herbicidům odolné plodiny: pět hlavních GM plodin – sója, kukuřice, řepka, bavlna a cukrová řepa – mají vložený gen, který jim umožňuje přežít jinak smrtelné dávky herbicidů. Farmáři proto používají mnohem více herbicidů na tyto plodiny, a ty mají vyšší rezidua herbicidů. Okolo 68 % GM plodin je odolných vůči herbicidům.
- Plodiny produkující pesticidy: rostliny tvoří vlastní pesticidy, takže když do nich zakousne nějaký škůdce, jeho žaludek exploduje a on zahyne. Při tomto typu GM plodin se gen z půdní bakterie Bt (Bacillus thuringiensis) vloží do DNA rostliny (kukuřice, bavlna). To způsobí, že každá buňka rostliny vylučuje smrtelný Bt-toxin. Okolo 19 % GM plodin produkuje vlastní pesticidy. Zbývajících 13 % GM plodin produkuje pesticidy a zároveň jsou odolné vůči herbicidům.
Výhody GMO potravin
GMO potraviny mohou pěstiteli a spotřebiteli nabídnout několik výhod. Pro začátek, mnoho GMO plodin bylo geneticky modifikováno tak, aby exprimovalo gen, který je chrání před škůdci a hmyzem.
Například gen Bt (který jsme si zmínili výše) se běžně geneticky upravuje do plodin, jako je kukuřice, bavlna a sója. Pochází z přirozeně se vyskytujících bakterií známých jako Bacillus thuringiensis.
Tento gen produkuje protein, který je toxický pro několik škůdců a hmyzu, což dává rostlinám GMO přirozenou rezistenci.
Analýza 147 studií z roku 2014 ve skutečnosti zjistila, že technologie GMO snížila používání chemických pesticidů o 37 % a zvýšila výnosy plodin o 22 %.[8]
Jiné GMO plodiny byly modifikovány geny, které jim pomáhají přežít stresující podmínky, jako je sucho, a odolávají chorobám, jako jsou plíseň, což má za následek vyšší výnos pro zemědělce.[9] Společně tyto faktory pomáhají snižovat náklady pro zemědělce a spotřebitele, protože umožňují vyšší výnos plodin a růst v drsnějších podmínkách.
Navíc genetická modifikace může zvýšit nutriční hodnotu potravin. Například rýže s vysokým obsahem beta karotenu, nazývaná také zlatá rýže, byla vyvinuta jako prevence slepoty v regionech, kde místní strava má chronický nedostatek vitaminu A.[10]
Zemědělci pěstují GMO potraviny snáze a méně nákladně, což je pro spotřebitele zlevňuje. Techniky GMO mohou také zlepšit výživu, chuť a vzhled potravin.
Dokáže tělo zpracovat modifikované potraviny?
Lidské tělo má mechanismy, které ochrání vlastní DNA a zabrání cizí DNA vštípila do té naší. Některé geny z virů však mají schopnost vštípit do struktury DNA. Část lékařů má proto obavy, zda se tímto způsobem nedokáže nějaká cizí DNA vštípit do té naší.
Testují se i lidé v souvislosti s GMO?
Jelikož GMO potraviny nejsou dostatečně testovány před vstupem na trh, podle vědců jsou lidé v podstatě pokusnými králíky. V souvislosti s poškozením zdraví kritici GMO hovoří o problémech s plodností, alergií, imunitou, o změnách v trávicím traktu a rezistencí vůči novým léčivům nebo antibiotikům.
Například nové léčivo nejdříve podléhá vstupním testováním, a dokud se výrobce dostane k testováním na člověku, může uplynout i deset let. V případě GMO proběhly testy pouze na zvířatech a rostlinách a z dlouhodobého hlediska stále nevíme, co to udělá s člověkem.
Z toho krátkodobého víme říct, že všechno funguje, jak má, zvířata nabírají hmotnost, není evidován úhyn, ale dlouhodobé účinky neznáme.[11]
Bezpečnost a obavy
Ačkoli současný výzkum naznačuje, že GMO potraviny jsou bezpečné, existují určité obavy ohledně jejich dlouhodobé bezpečnosti a dopadu na životní prostředí. Zde uvádíme některé klíčové obavy týkající se spotřeby GMO.
Existují určité obavy, že GMO potraviny mohou vyvolat alergickou reakci. Je to proto, že GMO potraviny obsahují cizí geny, takže se někteří lidé obávají, že obsahují geny z potravin, které mohou vyvolat alergickou reakci.
Studie z poloviny 90. let zjistila, že přidání proteinu z para ořechů do GMO sóji může vyvolat alergickou reakci u lidí citlivých na para ořechy.[12]
I když jsou obavy z alergie odůvodněné, nebyly v současné době na trhu žádné zprávy o alergických reakcích na GMO potraviny. Podle FDA vědci, kteří vyvíjejí GMO potraviny, provádějí testy, aby zajistili, že alergeny nebudou přenášeny z jedné potraviny na druhou.
Pokud však trpíte například alergií na sóju, vyvolají alergické reakce jak GMO, tak geneticky nemodifikované sójové produkty.
Existuje obava, že GMO potraviny mohou napomáhat progresi rakoviny. Protože rakovina je způsobena mutacemi DNA, někteří lidé se obávají, že konzumace potravin s přidanými geny může ovlivnit vaši DNA.
Tato obava může částečně pramenit ze studie myší, která spojovala příjem GMO s vyšším rizikem nádorů a předčasnou smrtí. Tato studie však byla později odvolána, protože byla špatně navržena.
[13] [14]
V současné době žádný lidský výzkum neváže příjem GMO na rakovinu. The American Cancer Society (ACS) uvedla, že neexistují žádné důkazy, které by spojovaly příjem GMO potravin se zvýšeným nebo sníženým rizikem rakoviny.[15] Přesto neexistují žádné dlouhodobé studie na lidech. Je tedy zapotřebí více dlouhodobého lidského výzkumu.
- Další otázky týkající se životního prostředí a zdraví
Přestože jsou GMO plodiny pro zemědělce výhodné, existují obavy o životní prostředí. Většina GMO plodin je odolná vůči herbicidům, jako je Roundup[16].
To znamená, že zemědělci mohou Roundup používat, aniž by se obávali, že by to poškodilo jejich vlastní úrodu. Rostoucí počet plevelů si však postupem času vytvořil odolnost vůči tomuto herbicidu.
To vedlo k tomu, že se na plodiny stříká ještě více Roundupu, aby zabil odolné plevele, protože mohou ovlivnit sklizeň plodiny.[17] [18] [19]
Roundup a jeho účinná látka glyfosát jsou předmětem kontroverzí, protože studie na zvířatech a ve zkumavkách je spojují s různými nemocemi.[20] [21] [22] Výzkum několika studií přesto dospěl k závěru, že nízké množství glyfosátu přítomného v GMO potravinách je bezpečné pro lidskou spotřebu.[23]
GMO plodiny také umožňují méně aplikací pesticidů, což je pozitivní pro životní prostředí.
GMO: australský vědecký důkaz jejich negativních zdravotních dopadů
Australská vědecká studie[24] potvrzuje závěry studie týmu prof. Séraliniho publikované v září 2012.
Její název je „Dlouhodobá toxikologická studie na prasatech krmených jídelníčkem, který byl kombinací GM sóji a GM kukuřice“ a byla publikována v časopise Journal of Organic Systems, kde příspěvky posuzují recenzenti. Studie je výsledkem práce vědeckého týmu, ve kterém byly výzkumní pracovníci ze dvou kontinentů.
Studie prokázala, že děloha prasnic, které měly v krmivu GMO, byla v průměru o 25% těžší než u prasnic, které GMO v krmivu neměli, což je podle autorů možný indikátor chorob, který vyžaduje další výzkumy. Výsledky také ukazují, že v případě prasat krmených GMO dochází 4x častěji k vážnému zánětu na žaludku jako u jedinců v referenční skupině.
Podle šéfa výzkumného týmu, profesora Judy Carman z Flinders University, Adelaide, Austrálie, jsou dosažené výsledky pozoruhodné ze čtyř důvodů:
- výsledky byly dosaženy v podmínkách reálného chovu, a ne v laboratořích, ale s vědeckou přesností a kontrolami, jaké se normálně na farmách nevyskytují;
- jako pokusná zvířata byly použity prasata, které s takovými chorobami končí v našem potravinovém řetězci a lidé je tedy konzumují;
- prasata mají podobný trávicí systém jako lidé;
- uvedené negativní dopady byly zjištěny při krmení zvířat směsí plodin obsahujících tři GM geny a GM proteiny, které tyto geny produkují. Ale žádné potravinové předpisy, nikde na světě, nepožadují hodnocení možných toxických účinků směsí.
Nová studie dává vědecký kredit informacím od farmářů a veterinářů, kteří již několik let poukazovali na problémy s reprodukcí a trávením u prasat krmených směsí GM sóji a GM kukuřice.[25]
Některé další podrobnosti týkající se australské studie. ↓
168 čerstvě odstavených selat z komerčního chovu dostávali typický krmný režim obsahující GM sóju a kukuřici, přičemž jiné (kontrolní skupina) dostávaly identické krmivo, ale bez GMO. Všechna prasata měli identické podmínky ustájení a krmení. Byly zabity o 5 měsíců později, což je obvyklý věk zabíjačky.
Následně byly vykuchány kvalifikovanými veterináři, kteří pracovali „naslepo“ – nebyli informováni, které prasata měli v krmivu GMO a které ne. Směs krmiva GMO byla obvykle používána směs. Oba stravovací režimy (s GMO I bez něj) měli stejné zastoupení sóji a kukuřice.
Ze tří GM proteinů obsažených v GMO krmivu, jeden způsoboval toleranci na herbicid Roundup a další dva byly insekticidy.
Jak identifikovat GMO potraviny
Přestože se GMO potraviny zdají být pro konzumaci bezpečné, někteří lidé se jim chtějí vyhnout. Přesto je to obtížné, protože většina potravin v supermarketu se vyrábí z přísad z GMO plodin. Mezi GMO plodiny pěstované a prodávané ve Spojených státech patří například kukuřice, sója, řepka, cukrová řepa, bavlna, brambory, papája a několik odrůd jablek.[26]
Ve Spojených státech v současné době žádné předpisy nezakazují označování GMO potravin. Od ledna 2022 bude USDA od výrobců potravin vyžadovat, aby označovali všechny potraviny obsahující GMO přísady.[27] To znamená, že na etiketách nebude uvedeno „GMO“, ale termín „bioinženýrské potraviny“.
V současné době mohou mít některé potraviny štítek „Non-GMO project checked“ (bez GMO ověřeno) od třetí strany, což znamená, že produkt neobsahuje žádné GMO. Toto označení je však dobrovolné. Za zmínku stojí také to, že potraviny označené jako „100% ekologické“ neobsahují žádné GMO přísady. Pokud je však produkt jednoduše označen jako „organický“, může obsahovat některé GMO.[28]
V Evropské unii (EU) musí potraviny s více než 0,9 % složek GMO obsahovat označení „geneticky modifikované“ nebo „vyrobené z geneticky modifikované [název potraviny]“. U potravin bez obalu musí být tato slova uvedena v blízkosti položky, například na poličce v supermarketu.[29]
Dokud ve Spojených státech nebudou platit nové předpisy, neexistuje jasný způsob, jak zjistit, zda potravina obsahuje složky GMO.
Sečteno a podtrženo
GMO jsou potraviny, které byly upraveny pomocí genetických technik. Většina potravin ve vašem místním supermarketu obsahuje GMO přísady, protože jsou pro farmáře jednodušší a nákladově efektivnější, což je pro spotřebitele zlevňuje.
Jak jsme již uvedli výše, ačkoli současný výzkum naznačuje, že GMO potraviny jsou bezpečné ke konzumaci, někteří lidé jsou znepokojeni jejich potenciálními účinky na zdraví.
Kvůli nedostatku dlouhodobých studií na lidech je zapotřebí dalšího výzkumu.
Abychom ale nebyli neobjektivní, třeba říct i to, že GMO má i své pozitivní stránky a když se bavíme o těch negativních, není nic 100 % a potřebovali bychom více kontrolovaných výzkumů.
GM potraviny jsou stejně nutriční jako ty bez GMO, ale obsahují více pesticidů a podobných chemikálií.
Pokud tě vystrašilo slovo chemikálie, nezapomínej, že i jablko obsahuje chemikálie, a to v podobě tokoferolu, tedy vitaminu E nebo že při přípravě vajec používáš chlorid sodný – NaCl, jinými slovy sůl.
Naopak, v mnoha případech je GMO prospěšné pro lidské zdraví jako například při inzulínu, který se používá k léčbě dodnes. Pokud je pro tebe zdravý životní styl více než jen chvilkovým trendem, GMO nemusíš řešit, ale stále můžeš mít tuto problematiku v hledáčku a dívat se na novější výzkumy, které zde ještě určitě budeme časem mít.
A na úplný závěr si sem dáme pár potravin, které nejsou geneticky modifikované. Všechny dole zobrazené potraviny jsou v původním stavu bez zásahu člověka.
————————————————————————————————–
[1] https://www.ers.usda.gov/data-products/adoption-of-genetically-engineered-crops-in-the-us/recent-trends-in-ge-adoption.aspx
[2] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25665234/
[3] Bacillus thuringiensis je grampozitivní půdní bakterie z rodu Bacillus a kmene Firmicutes. Je aerobní a produkuje spory. Ty obsahují toxiny, které mají insekticidní účinky na některé skupiny hmyzu, a proto se užívá k produkci pesticidů a také geneticky modifikovaných (transgenních) rostlin.
[4] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25972882/
[5] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28674844/
[6] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/23408723/
[7] https://www.fda.gov/food/agricultural-biotechnology/how-gmos-are-regulated-food-and-plant-safety-united-states
[8] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25365303/
[9] https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6651533/
[10] https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5817065/
[11] https://ekonomika.pravda.sk/ludia/clanok/478352-ohrozi-nas-gmo-co-je-dobre-vediet-o-geneticky-modifikovanych-potravinach/
[12] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/8594427/
[13] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/22999595/
[14] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24490213/
[15] https://www.cancer.org/healthy/eat-healthy-get-active/acs-guidelines-nutrition-physical-activity-cancer-prevention/common-questions.html
[16] Roundup je jedním z nejpopulárnějších zabijáků plevele na světě. Používají jej zemědělci i majitelé domů na polích, trávnících a v zahradách.
[17] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28163993/
[18] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26296738/
[19] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24302673/
[20] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25883837/
[21] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24678255/
[22] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25801782/
[23] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28374158/
[24] http://www.organic-systems.org/journal/81/8106.pdf
[25] http://www.responsibletechnology.org/posts/wp-ontent/uploads/2012/04/Soydamage1.pdf nebo http://www.i-sis.org.uk/GM_Soy_Linked_to_Illnesses_in_Farm_Pigs.php
[26] https://www.fda.gov/food/agricultural-biotechnology/gmo-crops-animal-food-and-beyond
[27] https://www.fda.gov/food/agricultural-biotechnology/how-gmos-are-regulated-food-and-plant-safety-united-states
[28] https://www.fda.gov/regulatory-information/search-fda-guidance-documents/guidance-industry-voluntary-labeling-indicating-whether-foods-have-or-have-not-been-derived
[29] https://ec.europa.eu/food/plant/gmo/traceability_labelling_en
Geneticky upravená kukuřice způsobila krysám velké nádory, zjistila francouzská studie
Strach z geneticky upravených potravin a herbicidů v prostředí může být oprávněný. Francouzští vědci našli u krys krmených geneticky modifikovanou kukuřicí a vystavených účinkům herbicidu Roundup nádory a další zdravotní potíže, píše BBC.
Během výzkumu byly krysy rozděleny do čtyř skupin. První skupina jedla geneticky modifikovanou kukuřici s naneseným herbicidem Roundup, druhá pouze modifikovanou kukuřici bez herbicidu, třetí jedla obyčejnou kukuřici, ale pila vodu obsahující stopové množství herbicidu. Čtvrtá skupina byla kontrolní a byla krmena nemodifikovanou kukuřicí a nezávadnou vodou.
Hlodavci jedli geneticky modifikovanou potravu po dva roky, tedy po celou běžnou délku svého života. To je mnohem déle než obvyklé devadesátidenní studie prováděné průmyslem, uvedl vedoucí výzkumného týmu Gilles-Eric Seralini.
Vědci pracovali s kukuřicí NK603 společnosti Monsanto. Ta je geneticky upravená k tomu, aby odolávala herbicidu Roundup, který vyrábí stejná firma. Zemědělci tedy mohou svá pole stříkat proti plevelu herbicidem, aniž by tím poškodili pěstovanou plodinu.
Francouzští vědci zjistili, že krysy krmené geneticky modifikovanou kukuřicí nebo vodou obsahující herbicid Roundup v takovém množství, jež je v USA považované za bezpečné, umíraly dříve, než krysy krmené standardní stravou.
Zatímco v kontrolní skupině stravující se „obyčejně“ zemřelo předčasně pouze 30 % samečků a 20 % samiček, u skupin s upravenou stravou to bylo 50 % samečků a 70 % samiček. Kromě toho u nich vědci popsali pozdní vývoj, velké prsní nádory a těžké poškození jater a ledvin.
Nádory se sice nešířily do dalších částí těla, ale byly prý velmi velké a bránily tak fungování dalších orgánů.
Podle Seraliniho výsledky ukázaly, že je potřeba GMO studovat daleko pečlivěji, než je tomu v současné době.
„Tato studie přinejmenším upozornila na to, že je třeba za prvé vyzkoušet všechny GM plodiny v dvouletých, celoživotních studiích, a za druhé, že pokud jde o testování toxicity herbicidů nebo pesticidů, musíme testovat kompletní zemědělský přípravek a ne pouze jeho aktivní složku,“ řekl BBC Michael Antoniou, molekulární biolog z londýnské Kings College. Tato poznámka směřuje k dřívějším studiím, které zkoumaly pouze účinnou složku Roundupu, glyfosát, nikoli celé jeho složení.
Někteří nezávislí vědci ale zveřejněnou francouzskou studii kritizují kvůli použitým statistickým metodám a za vybrání nesprávného typu potkana. Tvrdí, že albínský kmen Sprague-Dawley má sám o sobě sklony k rozvoji rakoviny, zejména nádorů mléčných žláz.
reklama
Zmutované jídlo: Proč mají geneticky upravené potraviny tak špatnou pověst?
Gilles-Éric Séralini zvedl laboratorního potkana a novinářům ukázal břicho zvířete znetvořené dvěma velkými nádory. „Toto zvíře bylo prakticky celý život krmeno geneticky modifikovanou kukuřicí,“ vysvětlil a fotoreportéři jej zasypali ohňostrojem blesků. Francouz dosáhl svého. Jak tím ovlivnil další vývoj genetických potravin?
Kauza Séralini
Séraliniho studie publikovaná v roce 2012 ve vědeckém časopise Food and Chemical Toxicology jako jedna z mála dokazovala zhoubný vliv geneticky modifikovaných zemědělských plodin na zdraví konzumentů.
Francouzský toxikolog v ní dokazoval, že dlouhodobé pojídání potravy pocházející z rostlin upravených metodami genového inženýrství vyvolává rakovinu. Novináři by se asi divili, kdyby Séralini ukázal potkany krmené pro kontrolu geneticky nemodifikovanou kukuřicí.
I tato zvířata totiž trpěla zhoubným nádorovým bujením. Některá byla postižena dokonce více než potkani držení na geneticky modifikované dietě.
Francouzští vědci použili pro svůj experiment potkany z linie, jež je ve vyšším věku k rakovině vysoce náchylná. Soustředili se hlavně na zvířata krmená geneticky modifikovanou kukuřicí.
„Kontrolních“ zvířat konzumujících geneticky nemodifikovanou potravu použili mnohem méně. Výsledky experimentu pak podrobili statistickým testům, které dávaly výrazně větší váhu výskytu rakoviny u početnějších skupin.
I když byli potkani z některých skupin krmených modifikovanou kukuřicí zdravější než jejich „kontrolní“ protějšky, nemělo to na výsledky studie takový dopad, jako když onemocněla zvířata z početnějších skupin krmených modifikovanou potravou.
Závěr vyzníval tak, jak si to zapřisáhlý odpůrce genetických modifikací Séralini přál: „Potrava z geneticky modifikovaných zemědělských plodin vyvolává rakovinu!“
Séralini využil zájmu o svou studii k velké propagační kampani. Vydal knihu, natočil film, to vše v duchu anti-GMO. Co na tom, že časopis Food and Chemical Toxicology o dva roky později jeho studii odmítl jako chybnou a nevěrohodnou a vyškrtl ji ze svých stránek. To už zaznamenali jen experti z oboru.
Většina veřejnosti se nedozvěděla ani o výsledcích tří nezávisle provedených experimentů, jež Séraliniho kontroverzní pokus zopakovaly. Ani jeden nedošel ke stejným závěrům jako francouzský toxikolog. Všechny skončily s výsledky potvrzujícími, že konzumace geneticky modifikované kukuřice rakovinu nevyvolává.
Přesto je na internetu ještě dnes rozeset bezpočet článků a komentářů, které berou chybnou Séraliniho studii smrtelně vážně.
Bez mutací!
Lidé se následků konzumace potravy z geneticky modifikovaných zemědělských plodin bát nemusejí, protože pro jejich jídelníček jich je určeno jen minimum. Drtivá většina skončí jako krmivo prasat a drůbeže.
Prim hrají geneticky modifikované odrůdy kukuřice a sóje. Především sóju pěstují její hlavní světoví producenti prakticky už jen v geneticky modifikovaných odrůdách.
Na celosvětové sklizni této plodiny se odrůdy upravené genovým inženýrstvím podílejí z více než 85 %!
Nakolik se může krmení geneticky modifikovanými krmivy promítnout do kvality živočišných potravin? Mlékárny v zemích Evropské unie včetně České republiky chtějí po chovatelích krav, aby garantovali, že zvířata nebyla krmena geneticky modifikovanými plodinami. Mléko těchto zvířat pak označují jako „GMO-free“ čili „bez GMO“.
Protože skot potřebuje průmyslově vyrobených krmiv minimum, není pro chovatele velký problém si krmení krav pohlídat. Analýza krmiv, která mají zvířata ve žlabech v chlévě, by samozřejmě přítomnost geneticky modifikovaných plodin hravě odhalila – a mlékárna by chovateli mohla vypovědět smlouvu.
Ani ty nejdetailnější analýzy ale neodhalí, zda mléko pochází od krávy krmené geneticky modifikovanou kukuřicí. To samé platí i o kuřecím masu a vejcích.
Neznamená to, že by se geneticky modifikované krmivo nemohlo promítnout do kvality potravin živočišného původu. Vliv bývá nepřímý a pozitivní.
Jako příklad lze uvést odrůdy kukuřice upravené genovým inženýrstvím tak, aby vzdorovaly úhlavnímu škůdci této plodiny: motýlovi zavíječi kukuřičnému. Obyčejnou kukuřici housenky zavíječe prožerou a otevřou ji plísním.
Ty pak produkují plísňové jedy zvané mykotoxiny, z nichž mnohé jsou karcinogenní. Geneticky modifikovaná kukuřice odolná k housenkám zavíječe neplesniví a může mít proto třeba 150krát méně mykotoxinů než tradiční odrůdy kukuřice pěstované ve stejných podmínkách.
Mykotoxiny přecházejí ze zkonzumované kukuřice do těla zvířete a pak se dostávají do mléka, masa i vajec. Tepelnou úpravou se neničí, takže nakonec skončí v lidském organismu.
V importu je síla
Zajímavé je, že nikdo nevolá po GMO-free vepřovém a drůbežím masu nebo po GMO-free slepičích vejcích. Prasata a drůbež jsou přitom krmeny kukuřicí i sójou dováženými zhusta ze zemí, kde se geneticky modifikované plodiny pěstují ve velkém, např. z USA, Kanady nebo Argentiny.
Evropské zemědělství je na tomto importu existenčně závislé, protože nedokáže vyrobit dostatek krmiv pro tato zvířata. Kdyby Evropa přestala dovážet krmiva z geneticky modifikovaných plodin, musela by stavy drůbeže snížit o 40 %. Propukla by masná a vaječná krize.
Chybějící potraviny by bylo třeba dovážet ze zemí, které je nabízejí. Ne náhodou jsou to právě země, z nichž se nyní dovážejí geneticky modifikovaná krmiva a kde se těmito krmivy hospodářská zvířata standardně krmí.
Zákazem dovozu geneticky modifikovaných krmiv by si tedy evropské státy nepomohly, právě naopak.
Existuje ještě jeden velmi dobrý důvod, proč se potravin z geneticky modifikovaných plodin nebát. Současná legislativa je na tyto plodiny mnohem přísnější než na tradiční odrůdy. Než je schváleno jejich pěstování, musí projít rozsáhlými ověřovacími testy.
Zkoumá se jejich toxicita a také schopnost vyvolávat alergie. Nic podobného se u nových geneticky nemodifikovaných plodin neprovádí. Geneticky modifikované plodiny jsou proto bezkonkurenčně nejprověřenější komoditou na zemědělském trhu.
Proč je lidé přesto odmítají?
Při rozhodování se člověk řídí poměrem přínosů a rizik. Bohužel, velké biotechnologické firmy se už v 80. letech minulého století rozhodly pro chybnou strategii. Genetickými modifikacemi upravili dědičnou informaci zemědělských plodin tak, aby to vyhovovalo pěstitelům. To je i případ plodin odolných k hmyzím škůdcům včetně kukuřice vzdorující housenkám zavíječe kukuřičného.
Málokdo ví, že taková kukuřice mívá méně mykotoxinů a většina lidí žije v představě, že popcorn z geneticky modifikované kukuřice jim žádné „plusy“ nenabízí.
Pokud pak v mozku člověka vzklíčí byť jen zárodek podezření, že s geneticky modifikovanou kukuřicí není něco v pořádku, jeví se mu jako ideální řešení kukuřici odmítnout.
Nepřichází tím o žádný její přínos a spolehlivě eliminuje všechna, byť jen hypotetická rizika.
Plodiny nové generace
V současné době už velké biotechnologické firmy pochopily svůj omyl a vyvíjejí geneticky modifikované plodiny a zvířata pro produkci potravin výhodných pro člověka.
Příkladem je pšenice, která po zásahu do dědičné informace postrádá složky lepků vyvolávajících zdravotní problémy u lidí s celiakií.
Z této pšenice lze upéct pečivo s chutí, vůní a stejnou vnitřní strukturou, jako kdyby bylo z tradiční pšenice. Celiaci ho hodnotí hodně vysoko.
Podobně lze metodami genového inženýrství posunout žádoucím směrem obsah živin: Například zvýšit obsah některých vitamínů, změnit poměry mezi nasycenými a nenasycenými mastnými kyselinami či zajistit vyšší obsah důležitých stopových prvků.
TIP: Bojíte se GMO? Sladké brambory jsou geneticky modifikované už tisíce let
V poslední době se genoví inženýři věnují hodně i úpravám dědičné informace hospodářských zvířat. K dispozici jsou například krávy dojící mléko bez bílkovin schopných vyvolat alergické rekce u novorozenců, které matky nemůžou kojit, a musejí být proto krmeni náhražkami z kravského mléka.
Samostatnou otázku představuje pěstování geneticky modifikovaných plodin v zemích třetího světa. Tam mohou plodiny upravené metodami genového inženýrství přispět k řešení závažných problémů. Názorný příklad nabízí tzv.
zlatá rýže, jejíž obilky díky úpravám genovým inženýrstvím obsahují zvýšené množství betakarotenu. V řadě zemí třetího světa se lidem nedostává v potravě betakarotenu a jejich tělo si nemá z čeho vyrábět vitamín A. To vede k oslabení sliznic a zvýšené náchylnosti k infekcím.
Jedním z nejdrastičtějších následků chorobného nedostatku vitamínu A je poškození sítnice ve vyvíjejícím se dětském oku. Odhaduje se, že kvůli nedostatku betakarotenu v potravě každoročně na světě oslepne 200 000 až 400 000 dětí.
Pokud by tyto děti dostávaly 200 gramů vařené zlaté rýže denně, o zrak by nepřišly. Přestože je zlatá rýže připravená k pěstování už dvacet let, zatím se nikde nepěstuje. Brání v tom sveřepý odpor ekologických aktivistů.