Lyžařská sezóna s sebou kromě sportovního vyžití přináší také určitá zdravotní rizika. Většina zranění v tomto období se totiž každoročně stává na lyžích nebo snowboardu. Řadě z nich lze přitom alespoň částečně předejít. Kromě správné výbavy pomůže i rychlá rozcvička.
Kdo to zažil, dobře ví, jak může zlomená ruka či přetrhané vazy v kolenou během okamžiku zničit rodinnou dovolenou. A co víc… pravděpodobně vás „vyřadí z provozu“ minimálně na dobrých pár týdnů. Jaká zranění patří na lyžích a snowboardu k těm nejčastějším?
Zlomeniny
Nejčastěji se horská služba na svahu setká se zlomeninami končetin. Zejména pak rukou. Máme totiž tendenci se rukama během pádu chránit. Toto zranění je typické hlavně u snowboardistů, kteří si vlivem pádu lámou zápěstí.
Pro lyžaře jsou naopak obvyklé zlomeniny dolních končetin. Ty velmi často souvisí se špatně seřízenými lyžemi. Pokud se lyže při pádu nevypnou nebo se naopak vypnou příliš brzy, hrozí dokonce několikanásobná či komplikovaná zlomenina.
Spolehlivě zlomeninu odhalí až rentgen, některé příznaky vám ale mohou napovědět ještě dřív. Jaké to jsou?
- Viditelně zdeformované místo poranění
- Změněná hybnost postižené části těla
- Modřina v místě poranění
- Spontánní či tlaková bolest
- Bolest při poklepu
Přetrhané kolenní vazy
Společně se zlomeninami jsou zpřetrhané kolenní vazy nejčastějším zraněním nejen na českých i sjezdovkách. Hlavně u lyžařů bývají kolena velmi namáhaná, a právě jejich přetěžování přetrhaným vazům často předchází. Toto zranění je typické zejména pro pokročilejší lyžaře, kteří se po roční pauze odmítají „rozjezdit“ a místo toho chtějí rovnou předvést maximální výkon.
Příznaky přetrhaných vazů:
- Bolestivost na straně poškozeného vazu ihned po úrazu
- Zvětšující se bolest při napnutí končetiny
- Viklavost bérce do strany
- Otok v místě poškození
- Krevní výron
Úrazy hlavy
Méně časté ale zato vážnější bývají úrazy hlavy a v jejich souvislosti také poranění mozku. Lyžařská helma v případě pádu či srážky s jiným lyžařem sice náraz tlumí, otřesům, zhmoždění či dokonce vážnému difúznímu axonálnímu poškození však s jistotou zabránit nemůže. Nebezpečí poranění ještě stoupá, pokud helma na hlavně špatně sedí nebo pokud ji lyžař vůbec nemá.
Otřes mozku
Jedná se o nejlehčí a zároveň nejčastější poranění mozku, které vlivem pádu nastává. Na rozdíl od těžších poranění nemá otřes mozku časté trvalé následky.
Asi u poloviny nemocných se však objevuje takzvaný postkomoční syndrom, který se projevuje bolestí hlavy, sníženou schopností soustředění, závratí a únavou. Všechny tyto příznaky ale téměř vždy odezní, a to během několika dní, maximálně během několika měsíců.
Při podezření na otřes mozku je vždy nutné vyhledat lékaře, aby se zamezilo zhoršení stavu.
A jaké příznaky otřes mozku provází?
- Ztráta vědomí kratší 15 minut, která může ale nemusí nastat
- Bolest hlavy
- Porucha vidění
- Závratě a nevolnost
- Zvonění v uších
- Zmatenost
- Nesoustředěnost
- Amnézie
Zhmoždění mozku
Za podstatně závažnější poranění mozku se považuje jeho zhmoždění, které se vyskytuje u těžších poranění hlavy. V tomto případě dojde ke smrti neuronů v určité části mozku. Následky tohoto poranění bývají časté a trvalé.
Difúzní axonální poškození
Je velmi závažné poranění mozku, jehož následkem obvykle bývá trvalé poškození. Při tomto typu zranění dochází vlivem srážky či pádu k přerušení nervových vláken a mozkových cév. Takřka vždy nastává okamžité bezvědomí, které může přetrvávat velmi dlouhou dobu, někdy natrvalo.
A jaké příznaky ukazují na těžší zranění mozku?
- Ztráta vědomí
- Nesrozumitelná řeč
- Poruchy hybnosti a koordinace
- Poruchy vidění/slyšení/cítění
- Čirá nebo zkrvavená tekutina vytékající z nosu či uší
- Silná bolest hlavy
- Zvracení
- Nesymetrie očních panenek
- Modřina v obličeji
- Otékající rána
Poranění páteře a míchy
S poraněním páteře je především spojeno riziko poranění míchy, které velmi často doprovází úrazy hlavy a hrudníku.
K poškození vazivových spojení páteře, meziobratlových plotének či struktury obratlů dochází nejčastěji v oblasti krční a na přelomu hrudní a bederní páteře. Poraněná mícha zas bývá následkem luxace obratlů či jejich zlomení.
Na lyžích je poranění páteře nejčastěji způsobeno srážkou se stromem či jiným lyžařem. Částečně se mu dá předejít páteřním chráničem.
Příznaky poranění míchy jsou:
- Porucha hybnosti či citlivosti částí těla
- Bolesti zad a krku
- Mravenčení v končetinách
- Neschopnost udržet moč a stolici
- Bezvědomí
- Zástava dechu a tepu
Jak úrazům na sjezdovce předejít?
Je důležité zmínit, že na svahu neexistuje žádná záruka stoprocentního bezpečí. Nehody se stávají výhradně z nenadání, častokrát cizím zaviněním, které nemůžete nijak ovlivnit. Dodržováním následujících doporučení se však pravděpodobnost vážného zranění a trvalých následků výrazně snižuje:
- Na svahu se nepohybujte sám, ale alespoň ve dvojici.
- Nepřeceňujte svou fyzickou kondici a cvičte alespoň několik týdnů před odjezdem na hory.
- Než vyrazíte na svah, rozcvičte se! Nerozehřáté a neprotažené svaly, šlachy a vazy jsou náchylnější ke zranění.
- Používejte ochranné pomůcky, hlavně helmu, a to i v případě, že jste skutečně dobrý lyžař.
- Před každou sezónou si nechte zkontrolovat vybavení.
- Pokud si na lyžích nejste jistí, nestyďte se požádat o pomoc lyžařského instruktora.
- Pokud začnete pociťovat únavu, bolest kloubů či svalů, přestaňte sportovat. Únava bývá zpravidla varováním, které úrazu v mnoha případech předchází.
- Nepodceňujte počasí – jak oblečením, tak stylem jízdy. Než vyrazíte do skiareálu, pomocí webkamer zkontrolujte, jaké ve vámi vybrané oblasti panují podmínka.
Nebojte se zasáhnout při úrazu. Na horách umí pomoci každý | Zdraví
Když jste svědkem úrazu, a to i na horách, nemusíte se bát zasáhnout. Hlavní je zavolat na číslo 155 nebo 1210, popsat vzniklou situaci a řídit se pokyny operátora. Ten vám krok za krokem popíše, co máte správně udělat.
Na českých horách se každý rok stanou tisíce úrazů, které mohou být poměrně banální, ale také velmi závažné. Zraní se dospělí a mnohdy i děti. Svědkem úrazu nejen na sjezdovce se může stát kdokoliv z nás, a proto je dobré vědět, jak se v takové situaci zachovat.
„Mezi nejčastější zranění patří natažené nebo přetržené vazy v kolenním kloubu, zlomeniny končetin, zranění ramene a různé pohmožděniny.
Zvláště nebezpečné jsou úrazy páteře, které si mohou vyžádat trvalé následky,“ popisuje Michaela Tomanová, primářka Rehabilitačního ústavu vBrandýse nadOrlicí.
„Totéž platí i pro úrazy hlavy, kterých v Česku každoročně přibývá. Nejhorší zranění bývají po vzájemných srážkách lyžařů.“
Příčin úrazů na horách je řada amnohdy jsou viníky sami neopatrní lyžaři. Snadno podlehnou dojmu, že právě jim se nemůže nic stát, nebo dokonce lyžují pod vlivem alkoholu či se vydávají na místa, která jsou vyloženě nebezpečná.
Přeceňování schopností
„Často se setkáváme s přeceněním schopností, dovedností i možností, a tak dojde k úrazům,“ shrnuje Jiří Brožek, náčelník Horské služby ČR. V terénu návštěvníci hor podceňují počasí, náročnost trasy a naopak přeceňují své síly, a tak v lepším případě zabloudí, v tom horším skončí vyčerpaní nebo zranění.
„Na sjezdovkách je viníkem spousty úrazů malá ohleduplnost lyžařů vůči ostatním. Předjíždění, vyhýbání se, rozjíždění nebo zastavení na nepřehledném místě, to všechno jsou okamžiky, které mohou vést k problému,“ dodává Brožek.
|
Ve statistikách horské služby jednoznačně vedou poranění kloubů a vazů. Většina z nich se stává při sjezdovém lyžování nebo snowboardingu.
Na sjezdovkách se pohybuje stále více lidí, což zvyšuje riziko srážky, a současně mají lyžaři i snowboardisti lepší technické vybavení. To paradoxně nevede ke zvýšení bezpečnosti.
Kvůli tomu, že se lidé na sjezdovkách pohybují rychleji, případný pád může mít závažnější důsledky.
Riziko úrazu je možné ovlivnit, a to vlastním chováním. „Zpravidla se zraní lidé, kteří dobře neodhadnou situaci, tedy změnu počasí, povrchu terénu, vlastní síly, nebo nevěnují pozornost okolí.
Bohužel se setkáváme i s lidmi, kteří byli sraženi nepozorností jiných,“ konstatuje Filip Burget, traumatolog, který působí na I. chirurgické klinice hrudní, břišní a úrazové chirurgie 1.
lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Velmi vážným problémem je konzumace alkoholu, které se nevyhýbají ani lyžaři či snowboardisti. Dopřát si něco víc než ve všední dny sice patří ke dnůmodpočinku, ale raději až večer při posezení s přáteli, ne během dne na sjezdovce.
„Alkohol samozřejmě negativně ovlivňuje reakce sportovců a vede k pocitu euforie, která se pak odráží ve špatném odhadu. Proto je například v některých lyžařských střediscích alkohol na sjezdovkách zakázán a při porušení zákazu je lyžař pokutován,“ doplňuje lékař.
Na druhé straně je možné zvýšit bezpečnost díky používání správného vybavení. Nezbytností je používání helmy, a to bez výhrad. Chrání totiž nejen před lehkými úrazy, ale i před vážným poraněním mozku, tedy v případech, kdy jde o život nebo hrozí riziko trvalých zdravotních následků.
„Přibalte si na hory také páteřní pás, ať už jste sjezdoví lyžaři, nebo snowboardisté. Budete chráněni před zraněními páteře, vymknutím nebo zlomeninami. Některé chrániče mohou navíc bránit i před zraněním klíčních kostí a žeber. Ochranu si zaslouží také kolena, což se vyplatí zejména u snowboardingu, kde prudký pád může způsobit přetržení kolenních vazů.
K rizikovým partiím patří také ramenní klouby a předloktí,“ vyjmenovává primářka Tomanová.
Než vyrazíte na hory, měli byste svěřit svou lyžařskou výbavu odborníkůmze servisu a nechat si ji seřídit. Zvláště důležitá je správná funkce vázání, které by mělo vyhazovat jak ve špičce, tak na patě, a to do všech směrů. Pokud vám lyže nevypne v ten správný moment, riskujete přetrhání kolenních vazů nebo pohmoždění kyčlí.
Zachovejte chladnou hlavu
Když už dojde ke zranění, člověk by měl být schopen pomoci. „Základem je skutečně zavolat na linku 155 a provést několik jednoduchých úkonů jako zastavit krvácení, nemocného přikrýt, odstranit z jeho okolí nebezpečí a podobně,“ vysvětluje Marek Slabý, prezident Asociace zdravotních záchranných služeb ČR a současně ředitel Zdravotní záchranné služby Jihočeského kraje.
| Co se stalo: pád na lyžích, pád na ledu, náraz do stromu…Komu se to stalo: muž, žena, dítě, případně kolik je zraněnýchV jakém stavu je zraněný: je při vědomí, dýchá, krvácí?Kde je zraněný: nejlépe přesná adresa, nebo významný orientační bod, turistická stezka odkud kam, poslední vesnice, kterou jsme minuli…Lze využít i volání z chytrých telefonů, jež využívají například aplikaci Záchranka, která automaticky sdělí operačnímu středisku polohu volaného. |
Právě řídit se pokyny operátora tísňové linky je to hlavní, co člověk může v krizové situaci udělat. „Rozhodně zraněného nepřenášíme, nerovnáme mu zlomené končetiny, nevytváříme provizorní dlahy, nenapájíme zraněného vodou ani koňakem,“ vyjmenovává úkony, které stav zraněného nezlepší, spíš naopak. Důležité je zachovat chladnou hlavu a jednat.
Povinnost poskytnout první pomoc má přitom každý. „První pomoc je soubor základních opatření, která lze provést bez specializovaného vybavení. Úkolem laické první pomoci je zachránit život zraněnému, zabránit zhoršení jeho stavu a zajistit jeho bezpečí,“ shrnuje záchranář.
V praxi to znamená postarat se o postiženého, než dorazí zdravotní záchranná služba. K laickým opatřením na sjezdovce patří také označit místo tak, aby další lyžaři zraněného neohrozili. Případně můžete informovat obsluhu vleku, která vám je schopna pomoci.
Lyže? Hlavně bezpečně! – AHA.cz
Na českých horách se podle údajů horské služby ročně stane zhruba 6 tisíc úrazů. Většina z nich nejsou těžká, je však lepší, když jste připraveni a do kapes bundy přidáte i několik užitečných drobností.
Nejčastější zranění? Vazy!„Mezi nejčastější patří natažené nebo přetržené vazy v kolenním kloubu, zlomeniny končetin, zranění ramene a různé pohmožděniny,“ říká MUDr. Michaela Tomanová, primářka Rehabilitačního ústavu Brandýs nad Orlicí.
„Zvláště nebezpečné jsou úrazy páteře, které si mohou vyžádat trvalé následky. To samé platí i pro úrazy hlavy, kterých v Česku každoročně přibývá. Nejhorší zranění pak bývají po vzájemných srážkách lyžařů. Na lyže se proto nevyplácí jezdit bez sportovních chráničů a přilby.
Důležité je také umět správně poskytnout první pomoc.“
Chraňte se
Helma je nutností. Chrání totiž nejen před lehkými úrazy, ale i před vážným poraněním mozku, tedy v případech, kdy jde o život nebo hrozí riziko trvalých zdravotních následků. Přibalte si na hory také páteřní pás, ať už jste sjezdoví lyžaři nebo snowboardisté. Některé chrániče mohou navíc bránit i před zraněním klíčních kostí a žeber. Ochranu si zaslouží také kolena, při snowboardingu může dojít k přetržení kolenních vazů. K rizikovým partiím paří také ramenní klouby a zápěstí.
První pomoc na svahuÚrazů na sjezdovkách přibývá především z důvodu rostoucího počtu lyžařů a také moderního vybavení, které umožňuje jezdit vyšší rychlostí. Pokud se stanete účastníkem nehody, je potřeba co nejrychleji zavolat horskou službu nebo rychlou záchrannou službu. Jestliže vyhodnotíte, že se nejedná o zranění páteře ani o bezvědomí, pokuste se dostat zraněného ze sjezdovky. Pokud máte podezření na zlomeninu či poškození vazivových tkání kloubů končetin, minimalizujte bolest zraněného jejím znehybněním. Ruku můžete upevnit do šály, nohu zafixovat k druhé končetině u kotníků a nad kolenem.
Lyžařská lékárnička…
FólieRizika čekání v mrazu na horskou službu, zvláště pokud je úraz provázen krvácením nebo ztrátou vědomí, sníží alufólie, chránící před chladem. Sbalená se vejde do kapsy od bundy a dokáže i zachránit život.
Opalovací krémI na horách svítí slunce, a může způsobit spáleniny. Proto se do lékárničky hodí i opalovací krém či tyčinka a krém na popáleniny, například s panthenolem.
Léčivé kapkyZimní měsíce přinášejí kvůli nízkým teplotám častější infekce dýchacích cest v podobě rýmy a nachlazení. Proti nim je vhodné mít léky proti kašli a na vykašlávání a kapky nebo sprej do nosu, alespoň na dezinfekci sliznic.
Pomoc pro kloubyPři lyžování nejsou žádnou výjimkou bolesti svalů a kloubů. Hodí se mít po ruce elastické obinadlo, zvláště pro případ podvrtnutí kolene či kotníku. Na bolesti je dobré mít kromě léků i mast na namožené svalstvo a šlachy.
Nezapomeňte!Vždy mějte při sobě důležitá telefonní čísla, nabitý mobil a kartičku cestovního pojištění.
Začíná lyžařská sezona: Jaká zranění hrozí a která jsou opravdu nebezpečná?
Úrazů na sjezdovkách přibývá především z důvodu rostoucího počtu lyžařů. Stále častěji využívaný umělý sníh je tvrdší a mnohem rychlejší než sníh přírodní, a proto je třeba dbát daleko větší opatrnosti a hlavně využívat ochranné pomůcky. Jen tak lze chránit před závažnými úrazy. Ročně dojde zhruba k pěti tisícům úrazů na lyžích a snowboardech.
Častými příčinami zranění při lyžování bývá vysoká rychlost, kterou ne vždy lyžaři přizpůsobí kvalitě terénu, dále to může být také nepozornost nebo neohleduplné chování. Nejhorší zranění bývají po vzájemných srážkách lyžařů.
Na lyže se proto nikdy nevyplatí jezdit bez sportovních chráničů a přilby. Přilba by měla chránit hlavu po celém jejím obvodu, včetně uší a brady a měla by dobře sedět. Proti zranění páteře je dobré se chránit páteřním pásem, který ocení vedle sjezdových lyžařů také snowboardisté.
Jaká jsou nejčastější zranění při lyžování?
„Velmi častými úrazy jsou poranění dolních končetin, jako jsou zlomeniny, ale i poranění kloubů včetně vazů a úponů především v oblasti kolenního i ramenního kloubu.
Co se týče zlomenin, mohou být různě komplikované, jako jsou tříštivé zlomeniny, zlomeniny na více místech skeletu a podobně. U těchto zlomenin je pak většinou obtížnější a delší doba léčebné rehabilitace,“ říká MUDr.
Michaela Tomanová, primářka rehabilitačního ústavu.
Nejzávažnějšími úrazy pak bývají poranění hlavy a páteře. Zde už může jít často i o život anebo jejich následkem může být různě výrazné ochrnutí dolních, ale i horních končetin. V takových případech je naše rehabilitační léčba někdy velmi složitá a dlouhodobá.
Lyžování u lidí nad 60 let
Lyžování je také vhodné i pro lidi nad šedesát let s dobrou kondicí, samozřejmě přizpůsobené jejich možnostem. Doby, kdy sjížděli obtížnou sjezdovku, jsou asi nenávratně pryč. Neznamená to však, že by se měli lyžování vyhýbat. Pokud se budeme bavit obecně, pro starší lidi je určitě vhodnější lyžování běžecké, založené na klouzavém pohybu, kde si intenzitu volíme sami.
„Při sjezdovém lyžování je zatížení na náš pohybový aparát dané sklonem sjezdovky, kvalitou sněhu a dalšími parametry, které nelze plně kontrolovat.
Právě tato nemožnost ovládat může vést k náročné situaci, kterou lyžař nezvládne a zraní se. To u seniorů bývá větší problém. Protože kosti se snadněji lámou a hůře hojí.
Takže ano, lze lyžovat, ale přiměřeně svým možnostem,“ dodává MUDr. Michaela Tomanová.
Lyžařské úrazy v zahraničí. Vyplatí se mít pojištění, jinak zaplatíte i statisíce
Vybrat chatu nebo hotel, hodit lyže do auta a za tři hodiny stát na svahu. Nejčastější scénář mnoha Čechů, kteří se každou sezonu vydávají za sněhovým manšestrem za hranice.
Má ale jeden háček – 9 % z nich vyrazí bez komerčního cestovního pojištění, s “kartičkou pojišťovny” nebo pouze s pojištěním k platební kartě. Ve chvíli, kdy dojde ke srážce na svahu a před vašima očima začnou naskakovat statisícové položky, je bohužel už pozdě.
Aby vás nic nepříjemně nezaskočilo a mohli jste se spolehnout na svou ochranu, projděte si našeho průvodce cestovním pojištěním.
Přestože je lyžování hlavně zábava, faktem zůstává, že je to stále jeden z nejrizikovějších zimních sportů. Každý třetí člověk se při něm vážně zraní. U snowboardingu je to ještě častější, počítáme, že těžkých je zde 55% všech úrazů.
Řada lidí zapomíná, že může snadno snížit riziko už před odjezdem. Recept je jednoduchý – zajistěte si bezpečnou výbavu s top servisem. Špatný stav vybavení stojí totiž za každou třetí nehodou na svahu, konkrétně nesprávně seřízené lyže jsou příčinou každé šesté nehody.
Nelhat o úrovni lyžařských schopností
Jinými slovy kvalitní servis může být sebekvalitnější, pokud ale nebudete mluvit tak úplně pravdu o svých schopnostech a tělesných proporcích včetně váhy, dostanete chybně seřízenou, špatně ovladatelnou, nebezpečnou lyži.
Nezapomeňte ani na to, že v Rakousku lyže nesmíte převážet uvnitř auta kvůli bezpečnosti v případě autonehody. Servis i zajištěné vybavení máte, můžete tedy vyrazit. Omyl. Co vám chybí?
“Kartička pojišťovny” není cestovní pojištění
Jistě, průkaz pojištěnce. Omyl podruhé. Evropský průkaz zdravotního pojištění EPZP neboli EHIC není v žádném případě ekvivalent cestovního pojištění.
Ano, povinně si platíte veřejné zdravotní pojištění, a tak máte přece kdekoli v rámci EU nárok na ošetření.
To má ale jeden obrovský háček – bezplatně vás ošetří jen ve státních zařízeních a v žádném případě nepočítejte s uhrazením spoluúčasti.
A vězte, že drtivá většina klinik v dosahu lyžařských areálů je soukromá. EHIC nepokryje nákladný výjezd horské služby ani transport do České republiky, vše budete muset uhradit z vlastní kapsy.
Sami zůstanete i na praktické řešení celé situace, v rámci průkazu pojištěnce totiž nelze využít asistenční služby.
Ta je naprosto klíčová, pokud vybíráte pojištění na hory, a kontakt na ní najdete na asistenční kartičce, kterou musíte mít vždy u sebe.
Asistenční kartičku neměňte za platební kartu
Že asistenční kartičku nepotřebujete, protože máte prakticky zařízené cestovní pojištění rovnou ke kartě? Ne tak docela… Ve chvíli, kdy máte osobní bankovní účet, je bezpochyby lákavé využít automaticky nabízeného celoročního cestovního pojištění. To k platebním kartám nabízí všechny bankovní ústavy, k prémiovým debetním kartám a některým kreditním je přidělují dokonce automaticky.
Nízká investice v řádu desítek korun měsíčně přispěje k falešnému pocit, že už se o cestovní pojištění nemusíte starat, ale zaručuje nízké pojistné limity. Bohužel tady platí pravidlo, že nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci. Lidé navíc často vůbec netuší, jaké pojištění ke kartě mají, jak kvalitní, od jaké pojišťovny.
Většina českých lyžařů si neuvědomuje, že při srážce na svahu vznikne kromě zdravotních i řada dalších komplikací, které rapidně zvýší celkový účet za škodu. Transport helikoptérou vyjde na zhruba 100 tisíc korun, to je jen začátek. Dnes je například v Rakousku běžné, že účastníci nehody na sebe vzájemně podávají předběžnou žalobu. Policie nebo soud posléze rozhodne o viníkovi.
Tamní lyžaři mají s tímto postupem mnohem větší zkušenosti než my Češi. K účtům za právníky se připočítávají další položky jako ušlý zisk či bolestné zraněného. Zcela běžně jsou proto náklady na léčbu jen zlomkem celkové sumy, kterou pojištění musí pokrýt.
Limit pod dva miliony nemusí stačit
O jaké limity jde? Tato čísla představují, do jaké výše vaše pojištění pokryje náklady spojené s léčbou, ošetřením, odpovědností a škodou způsobenou třetí osobě. Podle České asociace pojišťoven by měly být minimální limity následovné: 1 250 000 pojištění léčebných výloh, 1 mil odpovědnost za škodu na zdraví, 500 tis odpovědnost za škodu na majetku.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud stanovil hodnotu lidského života na přibližně deset milionů korun, můžete předpokládat, že v západní Evropě nebo v USA bude cena mnohem vyšší. Proto absolutní minimum limitu na léčebné výlohy by měly být 2 miliony korun na osobu.
Neméně podstatný je i limit na pojištění odpovědnosti, který by měl dosahovat stejné částky. Pokud cestujete s celou rodinou, zjistěte, jestli jsou pojistné limity pro každého individuálně, nebo se aplikují na všechny.
Někdy jsou limity jiné pro držitele karty a pro spolucestující.
Výstražné výluky a asistence
Pojištění tedy máte podepsané, limity ohlídané, je tedy čas konečně vyrazit.
To samozřejmě můžete, jste si ale jistí, že vaše pojištění platí pro všechny aktivity, do kterých se chcete pustit? Pokud se totiž zraníte při sportu, který je z pojištění vyjmutý, na finanční pomoc můžete zapomenout.
Proto pečlivě prověřte, jestli se to vaše vztahuje na zimní sporty a v jaké míře. Například chystáte-li se na freeride, můžete být překvapeni, že vaše kratochvíle pojišťovna odmítne zaplatit. Stejné reakce se dočkáte, pokud zaviníte nehodu pod vlivem alkoholu.
Vždy mějte na paměti, že se cestovní pojištění vztahuje až na události, které vzniknou za našimi hranicemi.
Tam, v zahraničí, si uvědomíte, jak moc je důležitá asistenční služba, která zajistí pomoc v případě komplikací, vyřídí za vás komunikaci v tamním jazyce a zvolí nejvhodnější postup na míru vaší situaci.
Nezapomeňte se tedy zaměřit, i zda v rámci pojištění tuto službu máte a jak je kvalitní.
Jednou z nejlepších disponuje ERV Evropská pojišťovna. Více než stočlenný tým je klientům k dispozici non-stop v osmi jazycích. K zajištění té nejvyšší kvality pak provozuje i celosvětovou sít Euro-Center, které se o klienty starají v místě pobytu.
Na kolik vyjde zranění v Alpách?
- ambulantní ošetření naražených zad (Německo) – 5 400 Kč
- jeden den na jednotce intenzívní péče – napojení na přístroje (Itálie) – 109 600 Kč
- ambulantní ošetření zlomené ruky (Rakousko) – 27 000 Kč
- zásah horské služby a převoz sanitkou do ČR (Slovensko) – 45 000 Kč
- ambulantní ošetření vykloubeného ramene (Rakousko) – 54 000 Kč
- svoz vrtulníkem ze sjezdovky (Itálie) – 108 000–162 000 Kč
- ambulantní ošetření poranění kolenních vazů (Francie) – 110 700–164 700 Kč
- operace komplikované nebo otevřené zlomeniny (Itálie) – 400 000 Kč
- letecký ambulantní převoz do ČR (Francie) – 515 100 Kč
- operace komplikovaného úrazu hlavy nebo páteře (Rakousko) – 540 000 Kč
- úraz krční páteře (Švýcarsko) – 1 000 000 Kč
- data pochází ze statistik ERV Evropské pojišťovny
Text: Adéla Rusňáková
(Visited 295 times, 1 visits today)
Hysterie a pověry okolo úrazů
Také jste si všimli, jak se letos rozvinula mediální masáž až skoro
hysterie okolo úrazů a nebezpečí na sjezdovkách, „lyžařského desatera
FIS“, povinnosti nosit helmy a policejní přítomnosti při lyžování? Co
si vlastně o tom všem myslet?
Tento článek vyšel v časopise SNOW 53 (březen 2010).
Je ono mocně skloňované nebezpečí opravdu tak velké a jsou vážně
nezbytné i poměrně drastické páky k jeho omezení? Nedramatizuje se
skutečnost způsobem, při němž média, poctivě, až naivně
přesvědčená, že konají v zájmu veřejného blaha, vystupují spíše v
roli užitečného idiota, posvěcujícího další a další zásahy do našich
teprve nedávno nabytých svobod? Nebo se situace (tvrdé upravené
„rychlostní“ tratě, krátké zatáčivé lyže, hustota lyžařů a
snowboardistů na svazích) skutečně vyvinula tak, že vyžaduje nové formy
regulace?
Nejsou to snadné otázky a určitě na ně nenajdeme jednu společnou
odpověď. Jistě, jednotu nalézt nemusíme, nejsme politická strana, ale
určitě je vhodné, aby každý lyžař i prknař měl kromě vlastních
nepřenosných zkušeností k dispozici i fakta, jež jeho postoj učiní
kvalifikovanějším a rozhodování svobodnějším.
Co je a není pravda
„Úrazů i mrtvých při lyžování děsivě přibývá“ – asi tak by
se dal shrnout oblíbený alarmický tón spousty článků zejména v obecných
médiích. Občas se objeví i nějaké to číslo, ovšem nevztažené do
náležitých souvislostí je spíše manipulací.
Příklad: v letech 2006 až 2008 registrovalo Rakousko při
lyžování a snowboardingu (dál budu pro stručnost psát jen
„lyžování“) 42, 50 a 60 mrtvých.
Takže během tří sezón nárůst
takřka o polovinu! Chcete snad lepší argument pro povinné helmy a policii na
sjezdovkách?
Jenže co se už nedovíte: z těch 60 bylo 31 v lavině a 27 úmrtí bez
úrazu, především na infarkty.
Mrtví na sjezdovce byli tedy jenom dva!
Jestli je tedy něco na místě, pak především lavinová osvěta a výchova,
stejně jako apel na lidi, aby nepodceňovali námahu ve výškách a dbali na
svou kondici i životosprávu.
Kolizí není mnoho
Celkový počet úrazů je nejenom ve zmíněném Rakousku už roky
stabilní. O tom jsem ne tak dávno psal v článcích o helmách. Na rozdíl od
obecného přesvědčení, že na tratích dochází k plno srážkám, je 87 %
ošetřených úrazů klasifikováno jako „bez cizího zavinění“.
Pravda,
člověk občas žasne, že se v mumraji na zaplněných tratích lidé
skutečně „nemasí“. Dvě a půl sezóny jsem skoro denně mohl pozorovat
jeden z nejhorších dojezdů, které znám: vyústění obou tratí na
špindlerovské Hromovce na úzký most. A snad jen jednou pamatuju jakýsi
úraz s trochou krve.
Sám to nechápu, být ředitelem Skiareálu, asi bych
klidně neusnul, ale opravdu se tam ti lyžaři vždycky nějak poskládali.
Netvrdím, že dojezd je dobrý či v pořádku, jen konstatuju, že ani zde se
žádná jatka nekonají.
I tato dílčí zkušenost nereprezentativně
potvrzuje, že lyžování není statisticky tak nebezpečné, jak se v
poslední době s oblibou líčí. Podobně jako u spadlého letadla se nenechme
mýlit dojmem z mediálně vytěžené ojedinělé tragédie.
Roste závažnost?
Ano, je možná pravda, že trochu vzrůstá závažnost zranění.
Je to ale
posuzováno čistě medicínsky, nebo podle metodik pojišťoven, do nichž se
jistě promítnou rostoucí mzdy i účtování léčebných výkonů? A je tomu
opravdu tak, když bouřlivě narostlo používání přileb a v poslední době
i páteřáků? Pokud i přesto závažnost vzrůstá, není něco špatně?
Ochrana nechrání (ale každý nás přece přesvědčuje, že ano, více k
tomu viz ony dva loňské články o helmách), nebo to prostě není
pravda?
Tvrdá sjezdovka – fackovací panák
Podle průzkumů (zdroj: seilbahn.net) má osm lyžařů z deseti za to, že
nejvíce úrazů se odehraje na zledovatělých tratích. To jsou mj. ony
nářky na technický sníh. Jenže i toto je pověra: na takových dochází
jen ke čtvrtině úrazů, kdežto přes 60 % se odehraje na pistě dobré.
A
podobně jen asi čtvrtina na černých, kdežto třetina na bezproblémových
modrých a 43 % na červených. V náročných podmínkách funguje
„samobrzda“, kdežto právě v dobrých se lyžař nepřiměřeně
rozparádí. „Kolize, obtížné podmínky a špatné počasí jsou
přeceňovány,“ konstatuje se v jedné zprávě.
Velmi závažnou příčinou úrazů je nedostatečná kondice a nezkušenost,
kvůli níž jezdec neodhadne rychlost, sníh, podmínky. A kupodivu podle
studie i rentalové vybavení.
To jsou ovšem věci, jež ovlivníme (zamítnout
musíme fantasmagorie v podobě selekce lyžařů na základě jejich zdatnosti
či „polní“ kontroly výzbroje) osvětou, možná prostřednictvím
pojišťoven, ale ne povinnostmi a represemi.
Všimněte si, kolik vpravdě
mizerných lyžařů sjíždí do údolí až v době, kdy končí lanovky!
Dobrý lyžař má dávno, mnohdy už dopoledne, odlyžováno, hejno sotva
mírně pokročilých jezdí až do konce, byť v tu dobu už sotva vládnou
nohama, natož lyžemi.
Dalším podtématem, hodným ale samostatného článku, by byl i alkohol,
zejména v kombinaci s odpolední únavou.
Stále snadněji, ergo rychleji?
Ano, bohužel platí úměra, že pěkná rovná pista svádí k přecenění
vlastní dovednosti.
Podobně jako auto na stovku dokáže lyže na šedesát i
víc rozjet kdejaký „sněhulák“, vyhecovaný vědomím, že přece jeho
lyže se tak snadno ovládají! Zde snad jde přímo o určitou past, jež by se
hodila do našeho souběžného seriálu: lyžařům dáváme krátké, točivé
a stále snadněji ovladatelné lyže (novou kapitolou bude rozšíření
přizvednutých špiček, tzv. rockeru čili kolébky: takové krátké lyže
budou ještě točivější a ovladatelnější, ale v rychlosti
nestabilnější) a vzbuzujeme v nich tak falešné přesvědčení, jak snadné
je lyžovat a jak dobří jsou. A pak si rveme vlasy nad tím, že se pohybují
nad své poměry a horečně vymýšlíme, jak je přimět k jízdě
pomalejší. A tak se rodí nápady, až přímo projekty na rychlostní limity
a měření rychlosti.
Policajt rozhoduje?
„U každého je rychlost, při které je nebezpečný pro ostatní, jiná.
Nicméně, obecně lze říci, že rychlost mezi 50 až 60 kilometry už je
nebezpečná, zvlášť v areálu, jako je Kozí pláň, kam jezdí hlavně
rodiny s malými dětmi,” vysvětluje policista Lukáš Svoboda.
Takto nám denní tisk v polovině února předvádí, jak by mohla vypadat
brzká budoucnost.
Policista prostě usoudí, že určitá rychlost je
„nebezpečná“ (a tím, že je to hodnota relativní, bude asi o to více
lpět na interní „metodice“, jež mu nadiktuje třeba právě těch 50, ať
se to chlapcům neplete s veřejnou komunikací…) a stane se tak nejenom
kontrolou a represí, nýbrž přímo arbitrem.
Nevěříte? Ještě jeden citát ze stejné doby:
„Policisté na lyžích budou dohlížet na lyžaře a snowboardisty, zda
svým jednáním neohrožují ostatní osoby, a na bezpečnost na
tratích…,“ informovala Dana Ladmanová z klatovské policie. Neboli
policista bude ryze subjektivně rozhodovat o tom, zda někdo někoho
neohrožuje. Objektivní kritéria půjde těžko stanovit, prostě policajt
„usoudí“ a lyžař má smůlu.
Tvrdíte, že vy nedivočíte a že vám to nevadí? Tento nikterak vzácný
postoj „slušných lidí“ umožňuje v oficiálním zájmu
„bezpečnosti“ bezprecedentní omezování osobních svobod.
Nechci ale toto
závažné téma zavádět mimo lyžování.
Jak daleko může být doba, kdy
vám kdosi – skipatrola, policista, ochranka – sdělí, že prostě jedete
příliš rychle? V Americe prý už kdysi i Millerovi za „speeding“
párkrát sebrali skipas…
Desatero dobré, ale…
Staré dobré desatero FIS u nás konečně povýšilo na přijatou státní
normu. Nestalo se tak sice přímo zákonným klackem, ale přinejmenším si
vysloužilo poměrně značnou mediální pozornost.
To je samozřejmě jedině dobře. Tento komprimát účelného chování by v
ideálním světě sám o sobě plně postačoval.
Opakování některých
zásad nikdy nebude dost. Všímáte si, kolik i zjevně pokročilých lyžařů
se při nájezdu do tratě nepodívá nad sebe? Kde to nenapoví vrozená
inteligence, musí nastoupit opakovací dril. Tohle je typická parketa pro
školní kursy a lyžařské školy.
Bohužel se nám ani u desatera nevyhnul malý český šlendrián.
Z
inovovaného pravidla 5 v českém znění nepochopitelně vypadla
„carvingová“ modernizace „or moving upwards on the slopes“, reagující
na vyjíždění oblouku až do protisvahu. Zrovna u nás s naší hustotou
provozu a značnou oblibou funcarvingu je to velká chyba! Matoucí je i
formulace „povinen poskytnout první pomoc“.
„První pomoc“ lze totiž
chápat jako zdravotnický terminus technicus. K první pomoci jako takové ale
nelze nikoho s výjimkou kvalifikovaných zdravotníků a záchranářů nutit.
„Is duty bound to assist“ či „zur Hilfeleistung verpflichtet“ ukládá
povinnost pomoci, ale správně ne „first aid“ či „Erste Hilfe“.
A konečně podobně sporné je „poskytnout osobní údaje“. Osobní údaje
jsou dnes velmi citlivé téma a na jejich ochranu máme celý státní úřad.
Nelze požadovat, aby je třeba svědek úrazu poskytoval nespecifikované
osobě. Angličtina to opět řeší jen ve smyslu potřeby identifikace:
„must exchange names and addresses“.
Navzdory těmto vadám je osvěta pravidly FIS nanejvýš žádoucí. A až se
dočkáme kauzy, v níž poslouží k rozhodnutí o vině a případném trestu,
získají na vážnosti.
Jde přece o to, abychom se všichni rozumně na kopci poskládali a užili si
maximum. Nechtějme, aby nerozumní, až asociální nahrávali snahám dovléci
až na sjezdovky oficiální represivní aparát.
Také naše střediska by
měla přemýšlet.
Přivedla by vysoká míra regulace a úřední represe do
našich areálů více spokojených (neboť „ochráněných“) lyžařů,
nebo by je naopak odvedla jinam, kde panuje volnost, navíc umocněná
možnostmi freeridu?