Manažeři lžou, přísady použité v kosmetice musí být na obalu

Domů » Co musí obsahovat etiketa kosmetického výrobku?

Když si jdete do oblíbené drogerie koupit krém nebo sprchový gel, kromě názvu, složení a data spotřeby obvykle další informace na etiketě nehledáte. Etiketa kosmetického výrobku ale musí obsahovat mnohem více informací.

Své o tom ví výrobci, kterým tvorba etikety pro každý výrobek zabere i několik hodin. Proč jsou ale etikety tolik důležité? Díky nim se zákazníci dočtou, zda krém neobsahuje látku, na kterou jsou alergičtí, nebo do kdy ho musejí spotřebovat.

Zastánci přírodních produktů pak ocení čistě rostlinné složení a některým záleží i na informaci o testování na zvířatech. Etiketa kosmetického výrobku ale musí splnit další zákonné požadavky. Vyznáte se v nich? Dnes si je dopodrobna představíme.

V předchozích článcích jsme si vysvětlili, co znamená informační povinnost prodejce a jak mají vypadat etikety potravinových výrobků. Tentokrát se zaměříme na kosmetické výrobky, pro které náš právní řád stanovuje řadu extra povinností.

Obsah etiket upravuje Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1223/2009. Stanovuje povinné údaje které musejí být na obalu výrobku, tedy lahvičce, tubě či dóze, ale i na případném vnějším obalu, ve kterém se výrobek dodává (krabička).

Co nesmí chybět?

a) jméno nebo zapsaný název a adresa odpovědné osoby. Toto je možné uvést i zkratkou, pokud zkratka umožňuje určit tuto osobu a její adresu;

b) jmenovitý obsah v době balení vyjádřený v hmotnosti nebo objemu, s výjimkou balení obsahujících méně než pět gramů nebo pět mililitrů, bezplatných vzorků a balení pro jedno použití;

c) datum, do kterého kosmetický přípravek skladovaný za vhodných podmínek bude nadále plnit svou původní funkci. Datum musí být zaznačeno buď symbolem kelímku nebo slovy „spotřebujte nejlépe do“.

Dokonce je nutné dodržet způsob zapisování data – buď měsíc a rok, nebo den, měsíc a rok. Nezapomeňte také uvést podmínky, za kterých výrobek tuto dobu vydrží (např. “skladujte v suchu a chladu”).

Datum minimální trvanlivosti však nemusí být uvedeno na obalu kosmetického prostředku, jehož minimální trvanlivost přesahuje třicet měsíců;

d) zvláštní upozornění týkající se použití, a dále speciální bezpečnostní informace o kosmetických prostředcích pro profesionální použití (třeba pro kadeřnictví);

e) číslo šarže nebo odkaz umožňující identifikaci kosmetického výrobku. Není-li to z praktických důvodů možné, protože jsou kosmetické přípravky příliš malé, bude stačit, když tyto informace uvedete na vnějším obalu;

f) funkce kosmetického přípravku, pokud není zřejmá z jeho obchodní úpravy. U šamponu nebo mýdla je na první pohled jasné, jak se má používat. U specifičtějších druhů kosmetiky, jako jsou různá séra nebo například šampuky, je potřeba funkci vždy slovy popsat;

g) seznam přísad. Tato informace může být uvedena pouze na vnějším obalu. Seznamu musí předcházet slovo „ingredients“. Přísadou se rozumí jakákoli látka nebo směs látek záměrně použitá v kosmetickém přípravku během výrobního procesu. Za přísady se však nepovažují

i) nečistoty v použitých surovinách,

ii) nebo technické pomocné materiály použité při mísení, které nejsou přítomny v konečném přípravku.

Parfémy, barviva a alergeny

Parfémové a aromatické kompozice a jejich suroviny pak musíte uvést slovy „parfum“ nebo „aroma“.

Všechny přísady se na seznamu uvádějí podle klesajícího hmotnostního podílu, kdy platí váha v době jejich přidání do přípravku.

Přísady v koncentracích menších než 1 % můžete uvést v jakémkoli pořadí po přísadách, jejichž koncentrace překračuje 1 %.

A co barviva? Ta, která nejsou určena pro barvení vlasů, mohou být uvedena v jakémkoli pořadí po ostatních kosmetických přísadách.

Pro dekorativní kosmetické přípravky nabízené na trhu ve více barevných odstínech mohou být v seznamu uvedena veškerá barviva, která nejsou určena pro barvení vlasů, použitá ve škále za předpokladu, že jsou připojena slova „může obsahovat“ nebo symbol „+/–“. Kde je to možné, použije se nomenklatura CI (Colour Index).

Neméně důležité je také uvedení alergenů. To, zda může látka způsobit alergickou reakci, ale také zda se s ní pojí nějaké další omezení nebo upozornění, najdete v příloze III Nařízení. Nejčastěji se jedná o takzvané kontaktní alergeny, které mohou vyvolat podráždění, zarudnutí nebo otoky.

Co když je etiketa kosmetického výrobku malá?

Co taková paletka nebo balzám na rty? Na etiketu se ne vždy vejde vše, co by se vejít mělo. V takovém případě je potřeba informace s výrobkem dodat alespoň na přiloženém nebo připevněném letáku, pásce, visačce nebo jiné kartičce.

Další výjimku mají například mýdla, koupelové kuličky nebo jiné malé výrobky, u kterých z praktických důvodů není možné informace přikládat – třeba se nakupují bez obalu nebo na váhu. Pak je potřeba umístit informace do bezprostřední blízkosti obalu, do kterého je kosmetický přípravek naplněn a ve kterém je vystaven k prodeji.

Pokud má výrobek dva obaly, například jde o make-up ve skleněné dóze, která je vložená do papírové krabičky, musí být všechny povinné informace uvedeny jak na krabičce, tak na skleněné dóze. Proč? Protože papírový přebal často po nákupu skončí v koši a s ním by tam skončily i všechny důležité informace. Všechny texty také musejí být čitelné, srozumitelné a nesmazatelné.

Česky nebo latinsky?

Zatímco informace o použití by na etiketě kosmetického výrobku měly být uvedeny česky, zbytek textů již v češtině být nemusí.

Složení se uvádí v latině, protože se v rámci celé Evropské unie používá jednotný způsob označování přísad jejich latinskými názvy. Někteří výrobci však do závorek přidávají i české překlady.

To může být praktické, pokud cílíte na uživatele preferující čistě rostlinné, přírodní složení. To jsou typičtí čtenáři etiket a český překlad rozhodně ocení.

Biokosmetika a její právní úprava

Na úpravu biokosmetiky si na rozdíl od biopotravin ještě chvíli počkáme. V rámci Evropské unie zatím pro biokosmetiku neexistuje ani jednotná definice, ani oficiální úprava. Existuje ale nespočet firem, které vydávají vlastní certifikáty.

Desítky firem po celém světě vám rády za úplatu vydají certifikát, unifikovaná úprava ale chybí. Některé certifikáty si můžete prohlédnout například tady, podmínky pro jejich získání se různí. No a vyplatí se tedy? Těžko říci.

Pokud je vaším cílem oslovit milovníky přírodní kosmetiky a složení máte převážně nebo úplně bio, možná to stojí za to úsilí i poplatky. Standardním kosmetickým certifikacím se budeme věnovat v dalším článku.

Informace jedině pravdivě a férově

Stejně jako pro ostatní výrobky, i pro kosmetiku platí požadavek férovosti označení. Pokud vymýšlíte název a popis, vyvarujte se lžím a polopravdám.

Také se obloukem vyhněte vychvalování výrobku za látku, kterou neobsahuje, pokud je daná látka všeobecně zakázaná.

Stejně tak není možné se chválit za to, že produkt obsahuje účinnou látku, ale prakticky jen v tak malém množství, že reálně nebude mít žádný efekt. Složení i předkládané informace musejí být podloženy důkazy, založeny na pravdě.

Sankce za nedodržení výše uvedeného vás možná překvapí. Pokuta se může vyšplhat až do 2 000 000 Kč. Pokud by navíc došlo k poškození zdraví fyzické osoby, pokuta může být až o milion vyšší. Uvádění úplných a pravdivých informací o složení, účincích i alergenech je tak naprosto klíčové.

Nestačily vám tyto informace nebo si potřebujete přečíst o výjimkách? Podrobnosti si můžete vyhledat ve zmiňovaném Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1223/2009. Seznam symbolů, které může etiketa kosmetického výrobku obsahovat, najdete ve stejném nařízení v příloze VII.

Budete mít zájem: Ženy si bonboniéru samy koupí a samy snědí

Další zdroje:

D-test

Navigace pro příspěvek

Pravidla pro dodávku sběrového papíru. Argumenty a fakta ve prospěch pravidelné dodávky odpadního papíru. Skupiny a značky sběrového papíru

Téměř každý se setkal s situací, kdy je doma nahromaděné významná částka zbytečný papír.

Staré noviny, časopisy, knihy dávno zastaralé, samostatné listy plné výkresů, seznamů, upomínek a pokynů, naplňte objem obydlí, aniž by přinášel výhody svému majiteli.
Je to nyní vaše situace?
Pokud ano, nespěchejte s házením kilogramů sběrového papíru na skládku.

V tomto článku vám řekneme, jak a kde ziskové odevzdejte sběrový papír v Moskvě a kolik je průměrná cena 1 kg odpadového papíru na různých sběrných místech.

Cena jeden kilogram odpadního papíru se dnes v Moskvě liší od 1 do 7 rublů… Co určuje takový významný rozdíl mezi nejmenším a největším ukazatelem? Nejprve ze odrůdy sběrový papír.

Existuje mnoho druhů recyklovaného papíru a výrobků z lepenky. Jejich náklady se liší v závislosti na barvě, kvalitě a účelu papíru, jakož i na množství a barvě barvy, která je na výrobcích. Odpadní papír se nepovažuje pouze za spotřební odpad, ale také za výrobní odpad tohoto produktu.

Úplný seznam výrobků z papíru a lepenky přijatých k recyklaci se skládá ze šesti kategorií.

Papír

noviny/ novinový papír (s tiskem nebo bez tisku);

ořezávání s vládnoucími, stejně jako barevnými nebo černobílými pruhy;
papír skládající se z síran nebělený celulóza.
bílý papír.

Cena v Moskvě – 2-5,5 rublů / kg.

Lepenka

Karton se stane:

vlnitý;

bílý tak jako zbytky s černobílým pruhem nebo barevným tiskem.

Náklady v Moskvě – od 4 do 6 rublů. na kg.

Tiskařské výrobky

Mezi tiskové produkty patří:

knihy;
brožury;

adresáře;
notebooky;
papír;

brožury;
poznámkové bloky;
notebooky.

Cena v Moskvě – 2-5,5 rublů / kg

Tisk odpadu

To se týká odpadu z polygrafického průmyslu (výroba knih, brožur a jiných tištěných publikací).

Odrůdy:

zveřejněno dne bílý papír;
publikováno v bílé barvě offset papír.

Cena v Moskvě – 1-5 rublů / kg.

Potažený a impregnovaný papír a lepenka

Podtypy papíru a odpadu:

laminované;
odolný proti vlhkosti;

asfaltové;

Náklady v Moskvě – od 1 do 6,5 rublů. na kg.

Dokumenty

Dokumenty se dělí na :

archiv;
oběhy;
účetní doklady.

Náklady v Moskvě – 3-7 rublů / kg.

Pokud plánujete recyklovat dokumenty vaší organizace, bude to užitečné.

Tyto ceny platí pro malé dávky odpadového papíru – kilogramů nebo desítek kilogramů… Lidé si nejčastěji pronajímají právě tuto částku. Pokud máte více než 100 kg starého papíru, bude mnohem výhodnější jej předat, protože ceny budou vyšší. Kromě toho lze s exportem předat velké objemy sběrového papíru. Tento případ budeme zvažovat samostatně ve stejném článku.

Jak se bere

Na ceně předaného sběrového papíru, kromě druhu a množství, postihnout:

jeho příprava,
přítomnost zablokování (lepicí páska, kancelářské sponky, pořadače atd.);

vlhkost vzduchu;
místo příjmu;
způsob vytažení / vytažení.

Výcvik

Příprava odpadního papíru ke zpracování probíhá v několika fázích. Nejprve musíte zkontrolovat obsahuje je něco nadbytečný.

Nadbytečné znamená takové součásti jako

bláto;

chemikálie;
oleje;
barvy a laky;

plastové pilníky;
skotská;
sponky;

sponky;
jiné kovové prvky;
složky;

pauzovací papír;
přísady do dřeva;
plýtvání potravinami.

Dále se musíte ujistit, že stav odpadového papíru je normální, tj. nespáleno a není mokrý… Pokud odpadní papír zvlhne (nebo zvlhl kvůli podmínkám skladování), musí to být suchý – Mokrý sběrový papír bude přijímán za méně příznivou cenu.

A samozřejmě musí výrobky z recyklovaného papíru / lepenky splňovat to nejjednodušší hygienické normy.

Nelze sbíratodpadový papír na místech, kde je jedovatý nebo potenciálně nebezpečný odpad:

zdravotnická zařízení;
veterinární kliniky;
průmyslové zóny;

skládky.

Poté, co se ujistíte, že jsou výrobky v dobrém stavu, měli byste rozložit každý typ zvlášť, bez míchání: časopisy jsou skládány s časopisy, karton s kartonem, noviny s novinami atd.

Poslední věcí, kterou je třeba před odevzdáním sběrového papíru udělat, je dát ji v samostatném závěru krabice nebo můžete svažte hromady s lany (tzv. svazování).

Místo příjmu

V Moskvě existuje mnoho recyklačních míst, kde můžete za peníze odevzdat odpadní papír. Najít body nejblíže vašemu domovu příjem je možný pomocí interaktivní mapa v našem článku.

Různí příjemci mají různé ceny a podmínky pro příjem surovin. Zavolejte na nejbližší body a zjistěte:

cena druh sběrového papíru, který hodláte odevzdat;
minimální množství suroviny, které je společnost připravena přijmout;
způsob doručení/ export;

další údaje (přesná adresa, pracovní doba atd.).

Exportní metoda

Odevzdaný papír můžete odevzdat:

sám vezměte ji na místo příjmu;

uchýlit se ke službám přepravní společnosti;
export objednávky suroviny přepravou přijímající společnosti.

Přijímající společnost nebude vytahovat malé dávky odpadového papíru zdarma – to je pro ni nerentabilní. Na odstranění odpadního papíru můžete počítat, pouze pokud máte od 100 kg sběrový papír. U některých společností je toto číslo 300 kg, u některých 500.

Objednávka kamionu v Moskvě stojí v průměru 1 500 rublů.
Pomocí jednoduchých výpočtů určíme: za cenu 4 rublů / kg, abyste „šli na nulu“, musíte odevzdat více než 400 kg odpadního papíru, jinak bude pro vás exportní akce nerentabilní.

Proto je výhodnější bezplatně předávat odpadní papír s vývozem přepravou společnosti (s výhradou velkého množství odpadového papíru).
Společnosti nejčastěji odečtou náklady na přepravu od nákladů na sběrový papír – zisk zde bude opět pouze s převáděnými tunami recyklovatelných materiálů.

Recepční body od 1 kg v Moskvě

V Moskvě a v regionu není tolik míst pro nákup malého množství sběrového papíru. Místa příjmu druhotných surovin fungují v zásadě s větším množstvím. To je způsobeno skutečností, že přepravují suroviny do zpracovatelských závodů nákladními vozy schopnými zvednout až 18 tun.

Ceny a adresy

V Moskvě jsme našli čtyři body, které jsou připravené vzít z populace dávky odpadového papíru od 1 kg (níže je uveden rozsah cen pro všechny typy krabicových nebo vázaných recyklovatelných materiálů):

„Alfakom“ – Severyaninsky Prospect, 3 (severovýchodní správní obvod). Cena – 2-5 rublů / kg.
„Presnya“ – Vereiskaya st., 10, k (SAO). Cena – 1,2-4 rublů / kg.

„Mosvtorm“ – Khimki, Rabochaya st., Budova 2, výr. 95. Cena – 5,5-7 rublů / kg.
„Ekoskupina“ – Svatý. Clara Tsetkin, 31 let (JSC). Cena – 4 rublů / kg.

Místo příjmu „Alfakom“ nachází se vedle nástupiště Severyanin na Severyaninsky proezd, 3. Nejbližší stanice metra je VDNKh. Na místo příjmu se také můžete dostat ze stanice Rostokino v Moskevském centrálním okruhu (MCC).

Před „Presny“ snadný přístup ze stanic metra „Kuntsevskaya“ nebo „Slavyansky Boulevard“: dům 10, budova 1 na ulici Vereiskaya se nachází ve stejné blízkosti k nim.

Společnost „Mosvtorm“ sídlí ve městě Khimki (ulice Rabochaya, dům 2, budova 95), a pokud na něj jedete z Moskvy, pak vám bude vyhovovat mikrobus č. 345, který jede ze stanice metra Rechnoy Vokzal.

Dům 31 na ulici Clara Zetkin, kde „Ekoskupina“, stejně vzdálený jak od stanice metra Voikovskaya, tak od stanice Baltiyskaya (je součástí MCC).

Na mapě můžete vidět tyto body:

Podrobnosti o každém sběrném místě

Níže je tabulka s názvy společností v Moskvě, nejbližšími stanicemi metra, adresami, telefony, otevírací dobou a cenami za kilogram starého papíru (pro tři hlavní typy).

Budete mít zájem: Nové Léky Na Cholesterol?

Název společnosti	„Alfakom“	„Presnya“	„Mosvtorm“	„Ekoskupina“
Nejbližší stanice metra	„VDNKh“	„Kuntsevskaya“, „Slavyansky Boulevard“	„River Station“	Voikovskaya
Adresa	Severyaninsky pr-d, 3	Vereiskaya st., 10, budova 1	khimki, Rabochaya st., 2, s. 95	Clara Zetkin St., 31
Telefon	8-495-721-58-44

Před několika dny nabylo účinnosti evropské nařízení o kosmetických přípravcích, které reguluje prodej kosmetických výrobků na vnitřním trhu EU.

Řečeno lidsky: stanoví pravidla pro prodej kosmetiky. Všech těch serepetiček, které máme v koupelně, patláme je po sobě a jejichž výběru mnohdy nevěnujeme dostatečnou pozornost. Někdo snese všechno, ale lidé s alergiemi nebo ekzémy (což je dnes snad každý druhý) si koledují o malér.

Viz také: 100 nebezpečných výrobků loňského roku

Nezajímáme se o složení výrobků, na druhou stranu sedáme na lep nesmyslným reklamním tvrzením, které slibují zázraky. Přestože zákon ukládá celkem jasná pravidla, výrobci či obchodníci na ně kašlou.

Autor: Copyright (c) 123RF Stock Photos

Kosmetické přípravky musí uvádět přísady: Ať se zmalujete, jak chcete, máte nárok vědět čím

Průměrný kosmetický přípravek v sobě má přes dvě desítky přídavných látek a parfémy dokonce několik stovek (viz článek V běžné kosmetice jsou desítky chemikálií), z nichž mnohé mohou být pro citlivější jedince zdrojem zdravotních problémů.

Podle nového předpisu „na obalu, do kterého je přípravek naplněn, a na jeho vnějším obalu musí být nesmazatelně, čitelně a viditelně uveden seznam přísad, tedy všech látek nebo směsí látek záměrně použitých v kosmetickém výrobku během výrobního procesu“.

Jenže mnohdy není.

Jak jsme již dříve zjistili a nyní upozornila i Česká televize, kosmetika je ve většině případů prodávána, aniž by splňovala zákonné požadavky. Navíc prodejci v tom nevidí problém, informace o přísadách prý poskytne personál. Zkuste se schválně zeptat prodavačky v drogerii na podrobné složení vašeho šamponu.

„Bylo by úsměvné, kdyby to nebylo smutné, že manažeři významných prodejních řetězců s drogistickým zbožím na kameru bezostyšně tvrdí, že informace o složení nemusí být na obalu, ale že ji sdělí personál.

Personál samozřejmě nic neví, ale hlavně je to výklad v nesouladu s právem,“ komentuje situaci Libor Dupal, předseda Sdružení českých spotřebitelů (SČS).

Navíc připomíná, že tato „nová“ evropská legislativa pro kosmetiku sice nabyla účinnosti nyní, ale platí už čtyři roky a všichni účastníci trhu (tedy výroba, obchod i dozor) se na případné změny mohli v předstihu připravit.

„Nelze proto samozřejmě akceptovat výmluvy o nedoprodaných zásobách na prodejně apod.

Navíc i dosavadní evropský předpis údaje o ingrediencích vyžadoval, takže v tomto směru není na výrobu a prodej kosmetiky kladen nový požadavek,“ vysvětluje Libor Dupal.

jméno nebo zapsaný název a adresa odpovědné osoby;
země původu v případě dovážených přípravků;
hmotnost nebo objem v době balení;
datum, do kterého kosmetický přípravek skladovaný za vhodných podmínek bude nadále plnit svou původní funkci;
zvláštní upozornění týkající se použití včetně zvláštních upozornění o kosmetických přípravcích pro profesionální použití;
číslo šarže nebo odkaz umožňující identifikaci kosmetického přípravku;
seznam přísad, tedy všech látek nebo směsí látek záměrně použitých v kosmetickém výrobku během výrobního procesu.

Pokud tedy kosmetický přípravek nesplňuje některý z požadavků na označení, výrobek jako takový nemá na trhu co dělat, nevyhovuje unijnímu právu.

Zdroj: TZ SČS

Není jedno, čím se mažete

Možná si řeknete, že na složení až tak nezáleží nebo že předlouhý výčet neznámých názvů je běžnému spotřebiteli k ničemu, jak potvrzuje i Libor Dupal: „Dostáváme dotazy, zda uvádění ingrediencí na obalech kosmetiky není zbytečnou informací o látkách, které stejně nikdo nezná, nerozumí jim. Nicméně uvádění složení považujeme za nesmírně důležité. V naší populaci je mnoho alergiků a každá taková osoba obvykle nabude časem zkušeností, kterým látkám se má vyhnout.“

„Povinnost uvádět na trh jen bezpečné výrobky je sice na straně výrobce nebo dovozce, ale je to spotřebitel, kdo významně ovlivňuje bezpečnost jejich používání.

Bezpečnost používání začíná správným výběrem kosmetického prostředku,“ uvádí také Dagmar Jírová na webu Státního zdravotního ústavu (SZÚ). „Je třeba vybírat dle typu naší pleti a dle účinku, který od kosmetického prostředku očekáváme.

Naší pleti se může stát osudným, pokud zvolíme nevhodný kosmetický prostředek.“

Podle dermatologa Petra Arenbergera mohou určité látky způsobit i vážné zdravotní komplikace. „Dlouhodobé užívání některých látek může způsobit až například neplodnost nebo se může vytvořit některé zhoubné bujení,“ cituje Česká televize přednostu dermatologie FN Královské Vinohrady.

Prosím vás pěkně, kosmetika neléčí

Předseda spotřebitelského sdružení ale upozorňuje ještě na další problém, z pohledu SČS závažnější. Jedná se o tzv. zdravotní tvrzení, kterým jsme se již na serveru Vitalia.

cz v minulosti opakovaně věnovali, i když spíše v souvislosti s potravinami a doplňky stravy. Jde o regulaci nejrůznějších nápisů, sdělení, ale i zobrazení, která tvrdí nebo i jen naznačují, že produkt má určité vlastnosti.

Ty obvykle bývají vpravdě zázračné, slepý vidí, chromý chodí a tlusťoška se stává modelkou. Samozřejmě bez námahy a během pár dnů.

I v případě kosmetiky obaly mnohdy slibují léčebný efekt. Což je ovšem nesmysl. Kosmetika není lék.

Kosmetické přípravky jsou látky nebo směsi látek určené pro styk s vnějšími částmi lidského těla (pokožkou, vlasovým systémem, nehty atd.) nebo se zuby a sliznicemi ústní dutiny, výhradně nebo převážně za účelem jejich čištění, parfemace, změny jejich vzhledu, jejich ochrany, jejich udržování v dobrém stavu nebo úpravy tělesných pachů.

Zdroj: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)

„Ve vztahu k označování a k reklamě na kosmetiku se naše priority týkají zdravotních tvrzení, či přímo nabízení kosmetiky s léčivými účinky. Kosmetický přípravek nemůže léčit atopický ekzém ani celulitidu. Běžně se tak kosmetické výrobky nabízejí.

Některé přípravky charakterem svých účinků nespadají pod definici kosmetického přípravku a přesto se tak nabízejí a prodávají (erektilní krémy).

Zde nám tedy zejména vadí, že orgány ministerstva zdravotnictví, případně další, ‚nekonají‘ a nechávají spotřebitele klamat,“ komentuje Libor Dupal.

Spotřebitelům pak doporučuje: Výrobky, kterým chybí v označení údaje o složení a některé další, zejména o trvanlivosti a spotřebě, považujte za nedůvěryhodné a nekupujte je.
A nevěřte každé blbině na obalu.
Čtěte dále: Chemie v kosmetice: Jedovatý šampon, toxický tampon

Pravidla označování kosmetických přípravků

Označení kosmetických prostředků není vůči spotřebitelům tak vstřícné jako v případě potravin. Obojí se však v určitém ohledu podobá. Hlavními společnými rysy jsou název, složení a doba trvanlivosti.

V případě kosmetiky však situaci komplikuje například fakt, že složení se u ní uvádí latinsky a doba spotřeby může být vyjádřena symbolem. Pravda, jeho význam každý snadno najde v příslušné příloze evropského nařízení č. 1223/2009.

Ovšem kdo z nás nakupuje s nařízením v ruce…

Než vyrazí na trh

tip dTestu

Číst obaly na kosmetice se vyplatí. U přípravků, jejichž použití vám nebude jasné, si můžete přečíst, k čemu slouží a jak se mají používat. Tyto informace musejí být v českém jazyce. Zbytek povinných textů již v češtině být nemusí. Složení se uvádí jen latinsky a jeho čtení je trochu obtížnější.

Rozhodně však stojí za to proniknout do speciálního názvosloví. Můžete pak zjistit, zda výrobek obsahuje rostlinné výtažky, případně jaké chemické látky výrobce použil. Pozornost věnujte i datu trvanlivosti.

Budete mít zájem: Jarní prázdniny přinesly víc úrazů na horách

Ne vždy však najdete konkrétní datum, u trvanlivých výrobků jej nahrazuje obrázek otevřeného kelímku udávající, do kolika měsíců po otevření se má produkt spotřebovat.

Než výrobce vyšle nový přípravek poprvé do světa, musí nejprve absolvovat náročnou schvalovací proceduru. Ta má především prokázat bezpečnost přípravku s ohledem na způsob jeho použití.

Při posouzení bezpečnosti se bere v úvahu zejména trvanlivost výrobku, jeho mikrobiologická stabilita a hodnotí se zdravotní nezávadnost jednotlivých surovin i celého produktu.

Zvláštní posouzení se pak navíc provádí u výrobků určených dětem do tří let nebo pro intimní hygienu. Během schvalovacího řízení musí být rovněž předložen text, který najdou budoucí zákazníci na obalu.

Obecné zásady informování zákazníků požadují, aby povinné texty byly čitelné. A kromě výjimek, které zmíníme později, musejí být uvedeny v českém jazyce.

Zákonodárci pamatovali i na to, že se kosmetika prodává v papírových přebalech, které doma zpravidla končí v koši.

Proto mají výrobci povinnost tisknout či lepit nezbytné informace nejen na vnější obal, ale i na sklenici, tubu, kelímek či cokoliv jiného, do čeho je samotný prostředek naplněn. První text slouží při výběru v obchodě, druhý je k dispozici při následném používání.

K čemu to slouží?

Aby měl přípravek pro zákazníka užitek, je nutné seznámit kupujícího s jeho funkcí. Existují jasné případy, například šampón nebo mýdlo, u kterých nikdo neváhá, jak s nimi naložit. Pokud by však šlo o komplikovanější a méně známou věc, musí být na obalu uveden název popisující funkci daného přípravku. Příkladem může být název hydratační krém pro normální pleť.

Když ani název nestačí k tomu, aby zákazník věděl, jak má výrobek bezpečně a správně používat, je nutné navíc doplnit příslušné pokyny a upozornění.

A budeme sekat latinu

Seznam složek u kosmetických přípravků, uvedený vždy anglickým slovem Ingredients, připomíná jazykolam nebo zaklínadlo. Je to proto, že v rámci celé Evropské unie se používá jednotný způsob označování jednotlivých přísad jejich latinskými názvy. To má nespornou výhodu pro výrobce, kteří tak ušetří na vícejazyčných obalech místo i peníze za překlady do jednotlivých jazyků.

Zde ovšem pozitiva končí, zejména pro běžného zákazníka je takový způsob dost nepřátelský, zvlášť když chce třeba zjistit, jaké rostlinné extrakty přípravek obsahuje.

Logika seznamu složek u kosmetiky je obdobná jako u potravin. Jednotlivé ingredience jsou seřazeny sestupně podle klesajícího hmotnostního podílu. Složky mající menší než 1% podíl na celkové hmotnosti výrobku se mohou uvádět v libovolném pořadí.

Mějme proto na paměti, že výrobek, u kterého se konzervanty nebo jiné nepopulární látky pohybují na konci seznamu, jich nemusí mít méně než ten, u kterého jsou uvedeny uprostřed.

V obou případech může být jejich podíl stejný, jen první z výrobců je mohl účelově umístit až na chvost.

Biokosmetika

Často se zmiňujeme o přísných pravidlech pro biopotraviny. Pro biokosmetiku totéž zatím neplatí. V Evropské unii v tuto chvíli pro biokosmetiku neexistují oficiální regule a chybí i jednotná definice, co to biokosmetika vlastně je.

Zároveň však platí, že každé tvrzení na obalu musí být pravdivé, podložené a nezavádějící. Přesto se s bioprodukty můžete setkat a řada společností nabízí i neoficiální bio certifikaci podle svých pravidel.

Ty se mezi sebou liší, většinou však zohledňují původ použitých surovin a postupy použité při výrobě.

Například v USA je situace jasnější. Použití slova „organic“ ve spojení s kosmetikou tam upravují předpisy a smějí jej nést pouze přípravky, jejichž složky zemědělského původu byly získány v bio režimu.

Alergeny nejen u potravin

Se seznamem složek souvisí i otázka alergenních a jinak problematických látek.

Evropské nařízení o kosmetických přípravcích tyto látky sleduje a jejich používání reguluje, například tím, že jim pro různé typy prostředků nastavuje různé limity. Pro některé z nich jsou zavedeny i speciální varovné texty, které se musejí na obal rovněž uvádět.

Například zubní pasty obsahující fluor v množství větším než 0,1 % musejí nést zvláštní upozornění na jejich nevhodnost pro děti. U jiných látek stačí pouhé upozornění na jejich přítomnost ve výrobku.

Také v kosmetice se můžete setkat s alergenními látkami. Nejčastěji jde o takzvané kontaktní alergeny, které mohou vyvolávat reakce pokožky (obvykle zarudnutí a otoky) nebo ji mohou dráždit. Nejčastěji se alergické reakce projevují na obličeji, rukou a pažích. Většina alergenů patří mezi vonné látky.

V současné době je alergenní účinek na člověka prokázán u 82 sloučenin. Řada dalších je v podezření. Od roku 1999 je zavedena povinnost označovat přítomnost 26 z nich ve složení, avšak není nutné na jejich výskyt zvlášť upozorňovat dodatečným textem. Seznam alergenních látek uvádíme na našem webu.

Ne vždy seznam složek na obalu najdete. Některé výrobky jsou malé a výpis dlouhých latinských názvů by se na ně nevešel. V takovém případě je možné uvést seznam složek v přiloženém letáku. O tom, že výrobce této možnosti využil, informuje spotřebitele zvláštní piktogram.

Datum chybí

Možná ještě více dokáže zamotat hlavu pátrání po datu spotřeby. Kosmetika se trochu podobá potravinám tím, že stárne a časem může ztrácet svůj účinek. Proto musí být na obale uvedena informace o trvanlivosti.

Předpisy připouštějí řadu možností, jak datum vyjádřit. Nejsnadnější z nich je natištění samotného data na obal. Zde může být datum uvedeno symbolem přesýpacích hodin nebo specifickými slovy, konkrétně heslem „Spotřebujte nejlépe do“, které se významově podobá minimální trvanlivosti u potravin.

Konkrétní datum je nutné uvádět pouze u přípravků, jejichž trvanlivost je kratší než 30 měsíců. U odolnějších výrobků stačí uvést, jak dlouho po načetí se mají spotřebovat. Tyto informace vyjadřuje obrázek otevřeného kelímku, v němž je číslicí uvedeno, kolik měsíců máme na vypotřebování.

Kromě trvanlivosti se na obalech musí uvádět i číslo šarže. Není přesně určeno, jak by mělo číslo vypadat, a někteří výrobci jej uvádějí jako datum výroby. Nenechte se proto zmást.

Pokud byste na obalu našli dvě data, tak datum trvanlivosti bude uvedeno již zmíněnými slovy. Podobně zachovejte klid, když najdete pouze datum výroby, v době nákupu zcela jistě „prošlé“, a vedle něj symbol kelímku.

Takový výrobek nepatří do koše, doba jeho exspirace začíná až otevřením obalu a trvá po uvedený počet měsíců.

Nemlžit

Nepřekvapí, že i pro kosmetické prostředky platí požadavek férovosti označení. Dokonce pro ně existuje samostatné evropské nařízení, které přesně uvádí, co je zakázáno.

Před čím jsme tedy jako spotřebitelé chráněni? Obecně se dá říct, že před každou nepravdou. Kosmetické přípravky se nesmějí chvástat něčím, co je pouhým splněním obecně závazných pravidel, nelze například zdůrazňovat nepřítomnost látky pro daný produkt zakázané. Chybou by tak třeba bylo propagovat, že šampón neobsahuje chlór.

Informace musejí být rovněž podložené důkazy. Pokud by výrobce deklaroval určitou dobu trvající efekt, musí mít doklad o tom, že jeho přípravek po udanou dobu skutečně funguje.

Pochopitelně není možné na etiketě písemně zmiňovat či zobrazovat složku, která ve výrobku vůbec není. Dokonce není možné ani zdůrazňovat účinek látky, která je sice obsažena, ale v množství, které nestačí, aby se efekt v přípravku projevil.

Opatrní musejí být výrobci i při propagaci účinku svých výrobků. Ten nesmí být například podepřen pouze elektronicky upraveným obrázkem srovnávajícím stav před a po použití nebo počtem zákazníků, kteří si již daný přípravek koupili.

Další požadavky míří na férové chování mezi jednotlivými výrobci. Zakázáno je proto pomlouvání konkurenční produkce nebo shazování jiných výrobků, které jsou vyrobeny v souladu se všemi pravidly.