Řidiči se špatným zrakem nevidí až čtvrtinu značek

Ačkoli dopravní značky by měl teoreticky ovládat každý držitel řidičského průkazu, často se setkáváme s takovými, kteří význam dopravních značek nechápou, případně si jejich funkci vykládají špatně.

Jistě, mnoho řidičů dopravní značky prostě ignoruje (i třeba z toho důvodu, že dotyčný zákaz nebo omezení považují za zcela absurdní), případně je mohou přehlédnout.

A tomu se ani nedivíme v době, kdy jsou silnice poseté lesem dopravního značení, až se v tom jeden ztrácí.

V následujícím seznamu jsme se snažili vybrat důležité dopravní značky, jejichž význam si řada účastníků silničního provozu vykládá chybně. Věříme (a doufáme), že právě vy patříte k té informovanější části účastníků silničního provozu. Třeba ale znáte někoho, komu byste tento článek rádi ukázali.

1. Zákaz zastavení/stání

Řidiči se špatným zrakem nevidí až čtvrtinu značek Řidiči se špatným zrakem nevidí až čtvrtinu značek

Jedna věc je, že řidič dopravní značku přehlédne, ale druhá je špatné vyložení si pojmu zákaz zastavení nebo stání.

Zákaz zastavení je poměrně jednoznačný, ale jak je to se zákazem stání – tedy co ještě není stání a co již stání je? Podle zákona zastavení znamená „uvést vozidlo do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu“. Pokud se tedy řidič vzdálí od vozidla a nedochází k samotnému vystupování či nastupování osob a manipulaci s nákladem, lze takové jednání již označit za stání.

Test dopravních značek

Zákon v tomto případě neupravuje dobu, do kdy se jedná o zastavení a od kdy je to už stání. Pokud vám tedy před dům přijedou stěhováci, kteří budou hodinu vynášet z auta gauč, skříně a další nábytek, vlastně se pořád jedná o zastavení.

Když ale vystoupíte z auta a odskočíte si třeba na pět minut na poštu, jedná se o stání. Trochu jinou situací je tzv. „zastavení vozidla“, kterým se rozumí zastavit nezávisle na vůli řidiče. Příklad? Posunujete se v koloně a jedete kolem značky zákaz zastavení.

Ačkoli je v tomto místě zakázáno zastavit a stát, nelze v takovém případě jednání posoudit jako přestupek, protože jste zastavili nezávisle na své vůli.

Stejné přirovnání by šlo využít například pro poruchu vozidla nebo zhoršení podmínek jízdy tak, že nebylo bezpečné dále pokračovat v jízdě (například povedeň, silný vítr, překážka na silnici a podobně). Porušení zákazu stání či zastavení lze odůvodnit i krajní nouzí, ale to už bude na obhajování ve správním řízení.

Čára zákazu stání
Zákaz zastavení

Se zastavením a stáním souvisí i vodorovné značky přerušovaná žlutá čára a žlutá čára. Nahrazují svislé dopravní značky a fungují úplně stejně. Na přerušované žluté čáře můžete zastavit, ale nesmíte na ní stát. Na nepřerušované žluté čáře nesmíte zastavit ani stát.

2. Klikatá čára žlutá/bílá

Žlutá klikatá čára
Bílá klikatá čára

Občas se na silnici vyskytují vodorovné klikaté bílé a žluté čáry.

Co znamenají? Bílá klikatá čára označuje očekávané nebezpečí na silnici a může být třeba před přejezdem, přechodem pro chodce, zúžením a podobně.

Nejedná se tedy o místo, které nesmí řidič přejíždět nebo o vyznačení zákazu zastavení či stání, i když logicky by se v takovém místě zastavit nemělo. Tam, kde se nesmí zastavit a stát, to vedle dopravních značek upravuje také zlváštní právní předpis.

Žlutá klikatá čára se nejčastěji vyskytuje s doprovodným nápisem ZAS (jako Zásobování), případně třeba BUS nebo TRAM. Jedná se o místo, kde je vyhrazené zastavení či stání pro specifickou skupinu vozidel. Podobné značky lze vidět třeba před vjezdem do některých areálů, případně u vrat nebo nakládacích ramp. Můžete je přejet, ale nesmíte na nich stát. Zastavit na žluté klikaté čáře můžete.

3. Vyhrazený jízdní pruh

Řidiči se špatným zrakem nevidí až čtvrtinu značekVyhrazený jízdní pruh
Řidiči se špatným zrakem nevidí až čtvrtinu značekKonec vyhrazeného pruhu

S pochopením vyhrazeného jízdního pruhu většinou řidiči problém nemají. Větší problém bývá s tím, jak se ve vyhrazeném jízdním pruhu chovat, kdy ho lze použít a podobně. Řidiči často přehlížejí dodatkovou tabulku, která platnost vyhrazenéno pruhu upravuje. Někde je omezena jeho platnost v čase například od 6 do 10 hodin, mimo tuto dobu lze pruh zcela normálně použít a jiné omezení se na něj nevztahuje. Jinde je omezena platnost pruhu pro určitá vozidla.

Vyhrazený pruh můžete použít i pokud je to nutné pro odbočování nebo k objíždění překážky na silnici. Pro předjíždění ho ale použít nelze. Chování některých řidičů u vyhrazených pruhů je ale nepochopitelné.

Především je nutné přizpůsobit se aktuální situaci a pokud zrovna řidič neblokuje autobus nebo jiné vozidlo, které smí pruh použít, jistě je rozumné neomezovat jízdu křižovatkou a využít část tohoto pruhu k připojení do nevyhrazeného jízdního pruhu.

Že vás ostatní nechtějí pustit? O tom si napíšeme za chvíli.

4. Stůj, dej přednost v jízdě

Řidiči se špatným zrakem nevidí až čtvrtinu značek

Značka Stůj, dej přednost v jízdě je také snad každému jasná. To spíše dochází k jejímu přehlédnutí nebo úmyslnému ignorování. Nezpochybňujeme, že v některých místech jsou stopky naprosto zbytečně, až si jeden říká, jestli tam nejsou umístěné jen kvůli jednoduchému a pohodlnému výběru pokut místní policií. Ale to nyní nechme stranou.

Test zákazových dopravních značek

Jedním typickým nešvarem u stopky je to, že řidiči vlastně neví, jak se u ní chovat. A neví to mnohdy ani policie, která se snaží v podobných případech pokutovat řidiče za to, že nezastavil. Tady pomůže jedině důsledná obrana ve správním řízení. Zastavit na stopce musíte.

Ale co když jedete za jiným autem, které zastavilo (a vy za ním) a nyní se rozjíždí z křižovatky? Musíte znova zastavit? Záleží na tom, jestli vidíte.

Pokud máte i ze svého vozidla za tím prvním dostatečný rozhled do křižovatky a můžete ji bezpečně projet, již jste zastavením svou povinnost splnili a můžete rovnou jet. Není nutné znova „na hranici křižovatky“ zastavit. Ani v definici značky Stůj, dej přednost v jízdě se o hranici křižovatky nic nepíše.

Zákon definuje povinnosti řidiče u stopky takto: „Na příkaz dopravní značky “Stůj, dej přednost v jízdě!” musí řidič zastavit vozidlo na takovém místě, odkud má do křižovatky náležitý rozhled.“

5. Střídavé řazení neboli zipování

Řidiči se špatným zrakem nevidí až čtvrtinu značekJe zvláštní, že kvůli takové samozřejmosti, jako je seřazení vozidel z více jízdních pruhů do menšího počtu pruhů, je potřeba řidičům napovídat, jak se mají chovat. Kvůli tomu vznikla značka pro střídavé řazení do pruhů, kdy se mají zařazovat postupně vozidla z jednoho a následně z druhého pruhu. Řidiči se ale podle ní chovat moc neumějí.

Na jedné straně jsou ti, kteří se do průběžného pruhu snaží nacpat zbytečně brzy a blokují druhý pruh, čímž snižují kapacitu komunikace. Nejhorší je to například před zúžením za křižovatkou, kdy nedojedou až k samotnému místu zúžení, ale zastaví třeba sto metrů před ním a vnucují si přednost do druhého pruhu.

Tím se celá křižovatka ucpe, i když by vozidla mohla projet a seřadit se v pruhu za křižovatkou. Na druhé straně jsou pak řidiči v průběžném pruhu, kteří odmítají řidičům v druhém pruhu udělat místo, ačkoli jim dopravní značka takovou povinnost ukládá.

Ovšem vyjet z průběžného pruhu, předjet několik aut a snažit se zase nacpat zpět, to se již dá za bezohlednost označit.

6. Stezka pro cyklisty

Řidiči se špatným zrakem nevidí až čtvrtinu značek Řidiči se špatným zrakem nevidí až čtvrtinu značek

Notoricky ignorovaná je značka informující o vyhrazené stezce pro cyklisty, někdy kombinovaná též se stezkou pro chodce. Podle zákona má cyklista povinnost takovou stezku použít, pokud vede podle silnice. Mnozí cyklisté se tím však neřídí a dál jedou po silnici, ideálně ve dvojici vedle sebe, čímž samozřejmě omezují řidiče motorových vozidel.

Argument cyklistů „Tam se nedá jezdit! Vždyť tam chodí chodci a omezují mě!“ má zhruba stejnou váhu, jako kdyby řidič rychlého auta řekl: „Po dálnici se nedá jezdit! Kamiony tam jezdí osmdesát a omezují mě.“ Pokud zkrátka vede podél silnice cyklostezka, máte jet po ní. Konec diskuze.

Budete mít zájem:  Kolik těžkých kovů obsahují houby?

7. Konec nejvyšší dovolené rychlosti

Řidiči se špatným zrakem nevidí až čtvrtinu značek Řidiči se špatným zrakem nevidí až čtvrtinu značek

S těmito značkami se nejčastěji setkáváme na koncích dopravních omezení třeba na dálnici. Většinou se jedná o dočasné omezení na 80 km/h, někde i na 60 km/h (nebo samozřejmě jiné).

Značka se často používá také na světelných tabulích s proměnným značením, případně se na konci omezení setkáme s jednou značkou bez údaje rychlosti, která znamená konec všech zákazů.

Ruší také rychlostní omezení a spolu s ním další zákazy, například zákaz předjíždění.

Měření rychlosti na D1 v úseku Psáře – Soutice bezpečnost nezlepšilo a policie i MDČR to ví

Všimli jste si, kolik lidí u takové značky zapomíná akcelerovat? Někteří řidiči dál pokračují necelou osmdesátkou, pěkně usazeni v levém pruhu.

Když už se někdo rozhodne, že nemá sílu jet na přehledné a sjízdné dálnici rychleji než osmdesát, měl by se aspoň laskavě odklidit do pravého pruhu a nepřekážet těm, kteří nemají problém se po dálnici pohybovat vyšší rychlostí, například povolenou stotřicítkou.

Napadají vás ještě nějaké dopravní značky, jejichž význam řidiči nechápou, respektive si ho vykládají špatně? Vaše tipy spolu s vysvětlením uvítáme v komentářích pod článkem.

Naposled aktualizováno 21. srpna 2020

Dalibor Žák. Titulní foto: Pixabay.com

Řízení ve vyšším věku

Lidové pořekadlo „proti věku není léku“ platí do jisté míry stále, ale nezanedbatelná část populace ve věku 65+ dnes žije úplně jinak než generace jejich rodičů. Aktivní způsob života ve vyšším věku zahrnuje mnoho různých aspektů; zkoumán, popisován a hodnocen může být z hlediska medicíny, sociologie či dalších společenských věd.

Nás bude zajímat pohled dopravní psychologie na řízení auta staršími řidiči, které nabývá na významu právě z pohledu sociálních kontaktů.

Jaká rizika vidí odborníci v souvislosti s vyšším věkem či jaké jsou nejčastější příčiny nehod řidičů-seniorů? Lze přirozené úbytky sil a kognitivních nebo senzorických funkcí kompenzovat? Odpovědi jsme se pokusili nalézt v publikaci ŠUCHA, M.

, REHNOVÁ, V., KOŘÁN, M., ČERNOCHOVÁ, D.: Dopravní psychologie pro praxi. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4113-0.

Věková hranice

Nelze stanovit věkovou hranici, která by určovala skupinu řidičů-seniorů. Úroveň fyzických a psychických schopností osob vyššího věku může být velmi rozdílná.

Řízení vozidla představuje komplexní situaci s nároky současně na motorické schopnosti, na vnímání, pozornost a další kognitivní funkce. Fyzický i mentální stav ovlivňuje celá řada jednotlivých nebo vzájemně na sebe působících faktorů.

Kromě zdravotního stavu hraje roli dosavadní způsob a průběh osobního a pracovního života, vzdělání, záliby apod.

Riziko

Vzniká pro řidiče a obecně pro bezpečnost provozu v případě, kdy výkonnost jednotlivých funkcí poklesne natolik, že už nestačí plnit nároky situace. Nepoškozené senzorické (smyslové) funkce jsou důležité, aby mohl řidič správně vnímat relevantní situace.

S přibývajícím věkem však dochází k poškození smyslových funkcí, které představují východisko pro příjem a zpracování informací a následné jednání.

Například ve sluchové oblasti dochází ke zhoršenému rozeznávání zvuků, zhoršení slyšení slabých signálů, zhoršení schopnosti rozeznat, odkud zvuk vychází.

Zrak

Nejpodstatněji se ve vztahu k řízení projevují deficity v oblasti zrakového vnímání. Ve vyšším věku se prodlužuje čas pro příjem a zpracování vizuálních informací, což vede k pomalejšímu rozhodování a jednání v situaci časové zátěže.

Významně se zužuje zorné pole a periferní vidění, může dojít k přehlédnutí jiných účastníků provozu. Zhoršená zraková ostrost a kontrastní citlivost způsobuje nepřesný odhad vzdáleností a rychlosti jiných vozidel. Snižuje se schopnost akomodace oka, vidění za snížené viditelnosti.

Oko je citlivější na oslnění, nastávají obtíže s rozeznáváním dopravních značek.

Řidiči se špatným zrakem nevidí až čtvrtinu značek

Pokud přibližně takhle vidíme okolní prostředí, je čas k návštěvě očního lékaře.

Doba reakce

Současně s poklesem senzorických funkcí se prodlužuje reakční doba řidiče a kombinace těchto faktorů zvyšuje individuální riziko, zhoršuje chování v situaci, která vyžaduje rychlou reakci. Znamená taky velmi malou pravděpodobnost kompenzace chyby, kterou zapříčinil někdo jiný.

Snížená pohyblivost

Věkem podmíněné změny postihují i kosterní, kloubní a svalový aparát. Snižuje se rozsah a rychlost pohybů, zmenšuje se svalová síla.

Zpomalením pohybů dochází ke ztrátě času v situacích, které vyžadují rychlou motorickou reakci. Podle výzkumů například pohyblivost páteře u mužů klesá mezi dvaceti a šedesáti lety až o 50 %.

Především snížená pohyblivost krční páteře může způsobit výrazné omezení v orientaci a vnímání dopravní situace.

Pozornost

Zhoršuje se distribuce pozornosti, tedy schopnost zaznamenat a správně vyhodnotit více jevů najednou. Starší řidiči většinou nemají tendenci rozptylovat se při řízení sledováním sociálních sítí v mobilu, ale i telefonování za jízdy může být velmi významným „zlodějem“ pozornosti.

V situacích, které z nějakého důvodu nemáme úplně pod kontrolou, může dojít k zúžení pozornosti (tzv. tunelové vidění). I v této souvislosti je třeba brát v úvahu, že vliv některých léků může pozornost výrazně negativně ovlivnit.

Rychleji přichází únava a je potřeba stále více času pro regeneraci.

Příčiny nehod

U starších řidičů nebývají pozorovány jízdní manévry směřující k agresivní interakci, spíše se vyskytuje kolísavá rychlost jízdy. S věkem se snižuje tendence k riskování a snaha dominovat, zvyšuje se svědomitost, přehnaná opatrnost až úzkostnost.

Příčinou dopravních nehod řidičů-seniorů nebývá jízda pod vlivem alkoholu, nepřiměřená rychlost nebo nebezpečné předjíždění. Nehodě většinou předchází chyba v řízení, nikoliv dopravní přestupek. K nejčastějším příčinám patří chyby v situacích dávání přednosti v jízdě.

Podle současných výzkumů vzniká až čtvrtina nehod zaviněných staršími řidiči na křižovatkách a při vjíždění na hlavní silnici proto, že není respektována nutnost dát přednost v jízdě.

Mezi další významné příčiny nehod patří špatný odhad vzdálenosti a rychlosti ostatních vozidel, chyby při odbočování a nepozorné přejíždění v jízdních pruzích či přehlédnutí dopravního značení. Zhoršená orientace v prostoru může být příčinou najetí na komunikace dálničního typu v protisměru.

Paradox zkušenosti

Pokles výkonnosti v průběhu stárnutí je trvalý proces, který se nezastaví, pouze se dá tréninkem kompenzovat. Platí zde tzv. paradox zkušenosti: kdo málo nebo sotva vůbec řídí vozidlo, podstupuje méně rizika, současně však dostatečně netrénuje nutné schopnosti a dovednosti, které mu pak při řízení chybí.

Léky a nemoci

Problémem může být i větší množství užívaných léků, jejichž vedlejší účinky mohou znamenat riziko pro bezpečnou účast v dopravě.

O nežádoucích účincích léků pro řízení by měl informovat lékař, varování obsahuje i příbalový leták.

Nezanedbatelné je i vzájemné působení užívaných léků, které se vzhledem k velkému počtu předepisovaných i volně zakoupených přípravků stává problémem nejen pro řízení. 

Řidiči se špatným zrakem nevidí až čtvrtinu značek

Účinky léků, které užíváme najednou nebo v krátkých intervalech, spolu nemusí vždy „souhlasit“.

Je také nesporné, že nemoci negativně ovlivňují dopravní chování. Některé natolik, že mohou být důvodem ke ztrátě zdravotní způsobilosti k řízení motorového vozidla.

Vysoké riziko je u očních chorob (glaukom, katarakta, degenerativní onemocnění očí) nebo interních onemocnění (například diabetes mellitus či cévní choroby).

Celkový stav však ovlivňují i méně závažné, ale akutně probíhající nemoci.

Kompenzace

Deficity ve výkonnosti mohou být kompenzovány strategiemi způsobu řízení nebo vybavením vozidla. Věkově podmíněný pokles výkonnosti je možné kompenzovat řidičskými zkušenostmi a dovednostmi, osobními vlastnostmi, způsobem jízdy.

Starší řidiči jsou prokazatelně ukázněnější, dodržují předpisy, méně často překračují povolenou rychlost, vyhýbají se jízdě v dopravních špičkách, za nepříznivého počasí nebo snížené viditelnosti.

Odborníci na tuto problematiku uvádějí, že rozhodující je, aby stárnoucí řidič plně rozvinul kompenzační možnosti, vyhnul se pokud možno zvýšeným požadavkům a udržoval soulad mezi chtěným a možným.

Předpokladem je realistické a adekvátní zhodnocení vlastních schopností a zodpovědný přístup k rozpoznaným deficitům. Je nutné se informovat o působení léků, možném riziku akutního či chronického onemocnění.

Problém vzniká tehdy, když starší řidič deficity své výkonnosti nevidí nebo je popírá či bagatelizuje. Přeceňování vlastních schopností a dovedností není dobrou strategií v žádném věku.

Budete mít zájem:  Lijete olej do odpadu? To neděláte dobře…

Lékařské prohlídky

Povinnost lékařských prohlídek stanoví zákon o silničním provozu v dosaženém věku 65, 68 a následně každé dva roky. Posuzující lékař může na základě aktuálního zdravotního stavu stanovit termín další prohlídky i ve lhůtě kratší.

Řidiči se špatným zrakem nevidí až čtvrtinu značek

Oční vada je častou příčinou zimních dopravních nehod – Hledám zdraví

Řidiči se špatným zrakem nevidí až čtvrtinu značek

V Česku trpí oční vadou přibližně padesát tisíc řidičů starších čtyřiceti let. Až devadesát procent řidičů není schopno zaostřit na palubní desku bez brýlí. Především tito řidiči představují zvýšené riziko dopravní nehody během zimního období.

Pozor na tmu

Vedle kluzké vozovky se v zimních měsících stává nepřítelem řidičů i špatná viditelnost. Riziko dopravních nehod je až patnáctkrát vyšší než v letním období.

Přispívají k tomu změny počasí, padající mlhy, přeháňky, pozdní rozednívání i brzké stmívání. To vše napomáhá k únavě a ospalosti řidičů, kteří pak rychleji ztrácejí pozornost a schopnost soustředit se.

S viděním za šera a zhoršených podmínek mívá navíc řada řidičů problémy, ve tmě se zornička rozšíří a oční vada se projeví výrazněji.

Sněhové oslnění zraku

Zvýšené riziko nehody spojené se zrakem číhá na řidiče i během jasného počasí. Je způsobeno ostrými slunečními paprsky, které se odrážejí od sněhu.

Paprsky mohou řidiče oslnit, čímž se může zkreslit jeho odhad vzdálenosti a řidič nedokáže stoprocentně zaostřit. Řešením mohou být sluneční brýle. Vhodné jsou oranžově a žlutě zbarvené brýlové čočky.

Pro řidiče může být také pohodlné takzvané gradální zabarvení brýlových čoček. Ty jsou nahoře tmavší, postupně se zeslabují a dole je kousek čiré brýlové čočky.

Dobré vidění – bezpečné řízení

Důležitá je nejen zraková ostrost, ale i rozsah zorného pole, dobrá kontrastní citlivost, adaptace na oslnění a prostorové vidění. Předpokladem pro včasné rozpoznání dopravních značek, překážek na vozovce i chodců je normální ostrost vidění.

„Nekorigovaná zraková vada tak může být příčinou závažných dopravních nehod a často je i příčinou srážek vozidel s chodci,“ varuje oční chirurg Pavel Stodůlka. „Krátkozraký řidič hůře rozeznává předměty v dálce, zatímco vetchozraký řidič má problémy především s viděním do blízka například na palubní desku.

Tato vada postihuje až 90 procent lidí kolem 60 let. Řidič s astigmatismem vnímá zkresleně obraz do dálky i blízka,“ dodává doktor Stodůlka.

Už tři čtvrtě dioptrie stačí na to, aby řidič zahlédl chodce ze vzdálenosti o polovinu kratší než řidič bez dioptrické vady.

Zatímco zdravé oko ho vidí ze vzdálenosti zhruba 200 metrů, oko s vadou -0,75 dioptrie až ze vzdálenosti 100 metrů, oko s vadou minus dvě dioptrie pak ze vzdálenosti pouhých dvaceti metrů.

Navíc řidiči se špatným zrakem vůbec nepostřehnou až čtvrtinu dopravních značek.

Sedm z deseti řidičů špatně vidí a neví o tom. Teď na podzim je riziko nehod nejvyšší

Podle odborníků je na podzim riziko nehody 15× větší než v létě. Důvodem je změna počasí a špatná viditelnost. Odborníci tvrdí, že kdo špatně vidí, řídí jako opilý. I proto je nyní nejvhodnější čas na kontrolu zraku. Jak poznáte, že vidíte špatně?

Policejní statistiky v České republice evidují za rok 2017 největší nárůst všech nehod a nehod se smrtelnými následky od října do ledna. Nejčastěji k nehodě dochází mezi 16. a 17. hodinou, což je kritické období kvůli soumraku, kdy nepomohou ani nejmodernější světlomety: je ještě trochu světla a řidič má zdánlivý pocit, že dobře vidí.

Přitom snadno přehlédne jiné auto, neosvětlené chodce nebo zvěř. Srážky s chodci v noci a za snížené viditelnosti tvořily v roce 2017 téměř 60 % střetů (60 ze 101).

Špatně vidí sedm z deseti českých řidičůModerní automobily jsou vybaveny celou řadou prvků, které usnadňují ovládání a zvyšují bezpečnost. Vedle více či méně funkčních a smysluplných asistentů jsou to především světlomety, které udělaly za poslední dekádu ohromný posun vpřed. Ani nejlepší auto však nezajistí bezpečný výhled, pokud má řidič potíže se zrakem.

Jak zjistil obsáhlý průzkum v rámci kampaně Slepí vrazi, podporované mezinárodní asociací FIA, Autoklubem ČR a Besipem, komorou očních optiků a společností Zeiss, která se zaměřuje na výrobu brýlí pro řidiče, v České republice vidí špatně sedm z deseti řidičů a potřebuje korekci.

Z 4298 prověřených osob se 53 % domnívalo, že má zrak v pořádku, 71 % ale potřebovalo nějakou formu korekce: začít nosit brýle či kontaktní čočky nebo ty stávající vyměnit za lepší s aktuálními dioptriemi. Osm procent řidičů, tedy každý dvanáctý šofér, by kvůli špatnému zraku vůbec neměl usednout za volant.

Řidič bez správných brýlí nebo čoček potřebuje mnohem více času, aby dokázal rychle a správně zareagovat. I za dobrých světelných podmínek je podle odborníků chodec vidět ze vzdálenosti asi 200 metrů, šofér s vadou -0,75 dioptrie jej však spatří jen na 100 metrů. Autoři studie uvádějí, že řidič, který špatně vidí, je v takové situaci stejně nebezpečný, jako kdyby byl opilý.

Zkušenost s liknavým přístupem ke zraku potvrzuje i primář očního oddělení Nemocnice Na Homolce MUDr. Petr Novák. „Pravidelně se setkávám s tím, že pacientovi odhalím tak výraznou dioptrickou vadu, že naprosto nechápu, jak takový člověk může řídit. Dokonce se to týká i profesionálů, byl u mě na operaci řidič kamionu, který měl tři dioptrie a nenosil brýle.“

O zuby pečujeme, na oči zapomínámeZatímco je dnes už celkem běžné, že každý rok dvakrát navštívíme zubního lékaře kvůli prevenci, na oči tolik nemyslíme. Přitom následky opomenutí péče o zrak mohou být fatální, zvláště ve spojení s řízením automobilu.

„Současná praxe vychází z toho, že jsme všichni rozumní lidé a pečujeme o sebe, takže se nechává na řidičích, jak a zda vůbec budou o svůj zrak pečovat. Ovšem v tomto jednoznačně zaostáváme za rozvinutými zeměmi, sebekontrola moc dobře nefunguje,“ říká oftalmolog Novák.

Jak často bychom tedy měli chodit na dobrovolné prohlídky? „I když máte zrak v pořádku, po čtyřicítce doporučujeme návštěvu očního lékaře,“ vysvětluje primář Novák.

„Ovšem nejen řidiči, ale každý, kdo zaregistruje ztrátu ostrosti, by měl zajít k lékaři. A když zůstaneme jen u tématu bezpečnosti provozu, tak třeba i z toho důvodu, že i jako chodec jsem účastníkem silničního provozu. Navíc při problémech s ostrostí vidění může jít o signál i závažnějšího onemocnění, a tak bych v takovém případě doporučil neotálet a navštívit lékaře.“

Druhou možností je nechat si zrak zkontrolovat přímo v optice. „Oční lékař a optometrista se doplňují, každý má svoji odbornost. Oční lékař má léčit, optometrista korigovat,“ vysvětluje zkušený český optik Blahoslav Žilka. Někdy totiž podle něj selhávají i lékařské kontroly.

„Mám zkušenost s profesionály, kteří musí chodit každé dva roky k podnikovému praktickému lékaři. Řidiči už písmena znají zpaměti, tak vlastně ani nezjistíte, jakou mají aktuální zrakovou ostrost. V USA se uvádí zhruba 50 %, podle naší zkušenosti 25 % populace by mělo mít korekci nejen ostrosti zraku, ale i prostorového vidění,“ upozorňuje optik.

Jak vypadá správná kontrola zrakuPokud řidič zjistí, že nevidí ostře, hůře čte nápisy na dopravních značkách, v dešti nebo v noci nevidí ostře nebo obecně hůře a déle přeostřuje mezi silnicí a přístrojovou deskou, je vhodné navštívit lékaře nebo specializovaného optometristu.

„Optometrista je specialista na refrakční diagnostiku a má na rozdíl od lékaře přehled o čočkách, kontaktních i brýlových a jejich technických vlastnostech. Měl by být schopen zájemci odborně poradit, který výrobek se hodí pro konkrétní potřeby,“ říká primář Novák.

Budete mít zájem:  Vitamín D je klíčový. Jiné množství potřebuje dospělý, dítě či senior

„Lékař ovšem může odhalit i vážnější onemocnění, takže bych začal lékařem a pokračoval k optikovi, ať už jde o pacienta, který si jde pro brýle poprvé, nebo když už stávající brýle na ostré vidění nestačí,“ vysvětluje optik Žilka.

Taková prohlídka trvá kolem hodiny, ovšem v Česku ji nabízí tak třicet specialistů. Výsledkem jsou ale dokonale padnoucí brýle, které neunavují a kompenzují všechny vady zcela správně,“ dodává Blahoslav Žilka.

Specializované brýle pro řidičeS tím souhlasí zkušený optometrista Radek Anderle, který působí u společnosti Zeiss jako produktový manažer. „Dobrou optiku poznáte tak, že se v ní nedotazují jen na to, zda potřebujete brýle na dálku, či na blízko.

Skutečný odborník se vás zeptá na situace, v nichž brýle používáte, které převládají a jakým aktivitám se věnujete. Dnes jsou u všech předních výrobců v nabídce desítky čoček, které se hodí na sport, do kanceláře, ale i k řízení vozu, náš katalog má desítky stran,“ vysvětluje Radek Anderle.

Společnost Zeiss také patří mezi propagátory řidičských brýlí, na trh je uvedla už v roce 2015. V čem se brýle pro řidiče liší od těch univerzálních?

„Mají zlepšené vlastnosti pro jízdu v noci, za šera a za deště, omezují pocit oslnění a v případě multifokálního provedení zlepšují přeostřování ze silnice na palubní desku nebo zrcátka,“ vysvětluje Anderle. Výrobce uvádí o 14 % větší plochu na zaostření do dálky, ale hlavně o 43 % větší plochu na střední vzdálenost.

„Dobře korigovat ostrost na dálku umí všechny brýle, střední vzdálenost ale málokteré, výrobci se spíše zaměřují na zlepšení čtení. To u brýlí pro řidiče DriveSafe není potřeba, takže se kladl důraz na ještě lepší vidění na dálku a rozšíření zorného pole na střední vzdálenost, tedy na přístrojovou desku,“ říká.

Za volant brýle, nebo čočky?Podle lékaře i optika není rozhodující, zda řidič nosí brýle, nebo čočky. „Snášenlivost je individuální. Při určitých dioptriích je však korekce brýlemi už prakticky neúnosná kvůli zkreslení, v tom případě jsou lepší čočky,“ říká primář Novák.

„V autě může být problém se suchým vzduchem od klimatizace, zvláště na delších trasách, proto vždy uživatelům čoček doporučuji mít brýle jako zálohu.“ Druhé brýle pro řízení jsou například ve Francii dokonce povinné.

„Důležitá je také ochrana zraku proti slunci,“ doplňuje optometrista Radek Anderle. „I zde existují dioptrické výrobky speciálně pro řidiče, nejvhodnější jsou polarizované se zvýšeným vnímáním kontrastu.

Většině řidičů nedoporučujeme samozabarvovací, protože mají velkou prodlevu a kvůli stínu v interiéru vozu se příliš nezatmaví.“ „Já jim říkám brýle pro pošťáky,“ říká s nadsázkou optik Žilka.

„Jejich přednosti využijí ti, kteří stejný čas tráví venku a v autě, ale třeba řidičům přepravních služeb bych už doporučil kvalitní polarizované čočky.“ I tady ovšem platí, že výběr správných čoček by měl nastat po důkladné konzultaci u specialisty.

Podzim odhalí vadu očí. Řidiči často neví, že vidí špatně

Na 80 procent všech informací získáváme prostřednictvím očí a podzimní počasí s kratšími dny a sníženou viditelnosti jim dává pořádně zabrat. V horších podmínkách se podle optiků a očních lékařů navíc projevují i oční vady, které zvyšují riziko nehodovosti. Pětina řidičů svůj handicap přitom podceňuje, nebo o oční vadě vůbec neví.

Riziko dopravní nehody je na podzim přitom až patnáctkrát vyšší než v letním období. „Časté mlhy, dešťové nebo později sněhové srážky, pozdní rozednívání i brzké stmívání vyvolávají únavu a ospalost řidičů.

Během špatného počasí řidiči rychleji ztrácejí pozornost a schopnost soustředit se.

Řada řidičů navíc mívá problémy s viděním za šera a zhoršených světelných podmínek, ve tmě se totiž rozšíří zornička, a oční vada se tak projeví výrazněji,“ vysvětlil přednosta očních klinik Gemini Pavel Stodůlka.

„V domácích podmínkách je nejlepším způsobem kontroly zraku najít si nějaký nápis nebo objekt ve větší vzdálenosti, který tak tak člověk dokáže rozeznat. Pokud přestaneme tento objekt rozeznávat, vypadá to na zhoršení zraku a je dobré navštívit očního lékaře. Často může pro tento účel sloužit například text na spodní části televizní obrazovky pozorovaný z určité dálky v místnosti nebo při pohledu z okna například na poznávací značky aut zaparkovaných na ulici,“ radí Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini.Podle optometristy Adama Tománka z Optik Spektrum by si měl každý řidič preventivně nechat zkontrolovat zrak. Přesné a jisté výsledky totiž zaručí jen odborník, především pak co se týká vidění do dálky. Projektor, který promítá písmena v určené velikosti z určité dálky a daného úhlu doma ničím nahradit nelze.

V šeru nebo ve tmě se zhorší vidění i u zdravého oka. „Tento efekt se nazývá noční myopie (noční krátkozrakost) a je způsoben rozšířením zornice při reakci na úbytek světla.

Čím je širší zornice, tím širší je i svazek paprsků, který do oka dopadá, a tím více se projevuje periferní zkreslení čočky.

Udává se, že tento jev může navodit zhoršení až o -0,5 dioptrie,“ vysvětluje optometrista Adam Tománek.

Zatímco zdravé oko vidí chodce ze vzdálenosti zhruba 200 metrů, oko s vadou -0,75 dioptrie až ze vzdálenosti 100 metrů, oko s vadou -2 dioptrie pak ze vzdálenosti pouhých dvaceti metrů. „Navíc řidiči se špatným zrakem vůbec nepostřehnou až čtvrtinu dopravních značek,“ dodal přednosta Gemini.

Do auta bez brýlí

Vinu za časté oční vady nesou rychlé životní tempo a civilizační choroby. Každopádně se snižuje i věk, kdy se u Čechů oční vady projevují.

„Přibývá stále více mladých lidí, kteří nejsou k řízení bez brýlí způsobilí, a přesto denně vyrážejí na silnice. O své vadě nemusí ani vědět.

Za volantem přitom stačí už tři čtvrtě dioptrie na to, aby řidič zahlédl chodce ze vzdálenosti o polovinu kratší než řidič bez dioptrické vady,“ upozornil Stodůlka.

Ani zvýšená pravděpodobnost nehody však některé řidiče nepřinutí nasadit si za volant brýle. Pětina z řidičů, kteří by měli do auta usednout pouze s brýlemi na nose, přiznává, že řídí bez nich.

„Lidé, kteří mají nějakou menší vadu nebo o ní vůbec nevědí, se vyskytují celkem běžně. Mhouří oči, zejména když se potřebují podívat do dálky. Tím se snaží vadu překonat.

Nějakou dobu to může i fungovat, ale zejména u řidičů je to velmi riskantní,“ poznamenal Pavel Stodůlka.

Bezpečněji? Kontroly zraku a brýle do tmy

Očního lékaře podle něj pravidelně navštěvuje asi jen polovina Čechů. Problém by mohly vyřešit povinné kontroly zraku například jednou za pět let. „Většinu očních vad je už v dnešní době možné korigovat kromě brýlí nebo čoček i laserovou operací. Řidiči by se tak nemuseli bát, že o řidičské oprávnění přijdou, a přestali by být nebezpeční sobě i svému okolí,“ míní Stodůlka.

Řidičům se zdravým zrakem mohou v tmavých dnech pomoci speciální brýle.

„Řidičům, které cesta za šera nebo v noci znervózňuje, doporučuji speciální brýle na noční řízení, které mají -0,5 dioptrie spolu se žlutým zabarvením zvyšujícím kontrast a snižujícím oslnění způsobené modrofialovým zabarvením nejčastějších xenonových reflektorů protijedoucích vozidel,“ uvedl Adam Tománek z Optik Spektrum.

Ani před nákupem brýlí by se však Češi neměli měření zraku vyhnout. „Určitě je lepší se objednat na specializované měření očí. Protože i -0,25 dioptrie, které ve dne nepoznáte, se v noci projeví,“ dodal Tománek.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *