Maluji plátno a zapomínám na svět

• Studio KMM Miloslava Fišerová
• Výtvarný atelier realistické kresby a malby
• Kurzy Kreslení pravou mozkovou hemisférou
• Kurzy Malování pravou mozkovou hemisférou
• Horňátecká 1772/19 Praha 8 – Kobylisy
• PSČ 180 00
• Tel.: 739 251 148

http: www.studiokmm.com

E-mail: [email protected]

Olejomalba je evergreen starých mistrů i modernistů. Olejomalba, to je vyšší dívčí výtvarných technik, kterou byla zhotovena ta největší díla výtvarného umění všech dob. Velcí mistři zkoumali vlastnosti olejových barev, míchali si je podle utajovaných receptů, drželi si svá tajemství používaných postupů stejně jako mistři houslaři tajemství svých laků.

Máte možnost poznat tajemství malby, například temperovými či akrylovými barvami. Kresba těmito technikami může sloužit jako příprava pro olejomalbu, ale nic nebrání jepoužívat jako finální techniku. Váš první obraz vás samotné mile překvapí.

Na našem kurzu se naučíte základům malby krylovými či olejovými barvami, ale bude to pouhé pootevření dveří do nádherného a nekonečného světa malby se všemi jeho tajemnými zákoutími i nádhernými vrcholy zalitými sluncem.

Na našem kurzu se také dozvíte, jak pečovat o štětce a jak si vybrat a připravit malířské plátno (ne vždy jsou zakoupená plátna tzv. v kondici).

Samozřejmě, že si odnesete domů své první nádherné barevné dílo na klasickém malířském plátně.

Co budeme používat:

Malba – to je již opravdu „vyšší dívčí“. Maluje se zpravidla na plátno, které musí být upraveno tzv. šepsem – základním nátěrem plátna. Většinou se používá akrylátový šeps (na plátně bude poznámka „pro akryl a olej“), ale pro opravdu mistrovská plátna se používá šeps olejový.

Olejové barvy jsou kapitola sama pro sebe, mají řadu specifických vlastností (dlouhá doba zasychání, vynikající možnosti vzájemného míchání barev pro dosažení požadovaného odstínu, možnost kresby jak v malé, tak ve velké vrstvě, lazurování, kreslení od malých detailních plátýnek jemnými štětečky po velká plátna s nanášením barvy špachtlí. Olejová barva v rukou malíře je nekonečný a nádherný nástroj.

Podobné vlastnosti jako barvy olejové mají barvy akrylové. Bylo by je možné vystihnout slovy „Vodou ředitelné rychleschnoucí olejovky“.

Zasychají opravdu velmi rychle, když zaschnou, není možné je po zaschnutí znova rozmýt vodou (na rozdíl od barev temperových) – je to výhoda, pokud chcete rychle udělat například pozadí obrazu, ale i nevýhoda. Co namalujete, to zůstane.

Malířské akrylové barvy mají hustší i jemnější konzistenci než známé akryly prodávané v papírnictví, přezdívané „plakátovky“.

Budeme také potřebovat stojan na plátno. Prozatím bude docela postačovat malý stolní stojánek, pokud se budete chtít věnovat malbě vážněji, jistě si pořídíte velký ateliérový stojan. Ten se vám ale do tašky již nevejde.

Neoddělitelnou kapitolou malby jsou štětce. Jejich paleta je stejně široká jako jsou možnosti uměleckých malířských barev. Pro základní výbavu stačí řada štětců se štětinou a jemnějšími umělými štětci – tzv. zlatý toray. Dozvíte se také, jak o štětce pečovat, aby se vaše tvořivá práce nezměnila v trápení s neustálým odstraňování vypadlých štětin z vašeho díla.

Ve speciálních obchodech dostanete celou škálu štětců nejrůznějších rozměrů a materiálů (pony, prasečí štětina, jezevec, veverka, sobol, umělý vlas, …). Každý štětec má své a každý malíř si postupně vytváří svou sadu, o kterou se pečlivě stará a pokud o nějaký takový oblíbený štětec přijde svým či cizím zaviněním, zoufale (a někdy marně) hledá jeho náhradu.

Prostě štětec je prodloužená ruka a základní nástroj každého malíře. Určitě na první pohled nerozeznáte kvalitu olejových barev (pokud nejsou vysloveně špatné), ale zcela jistě poznáte kvalitu štětce, sotva jej vezmete do ruky. Dobrý štětec dobře drží barvu, nerozjíždí stopu, pokud na něj trochu přitlačíte, nepouští vlas, prostě padne do ruky.

Proto se na kurzu naučíme o své štětce pečovat tak, aby nám dlouho a dobře sloužily.

Nic z toho dlouhého seznamu potřebných pomůcek pro kresbu a malbu si prozatím nemusíte pořizovat. Vše potřebné k absolvování kurzu budete mít připravené u nás.

Pokud vás olejomalba zaujme a rozhodnete se v v ní samostatně pokračovat, rádi vám poradíme s nákupem potřebných pomůcek (ale pozor, olejomalba již není zdaleka tak levnou záležitostí, například cena malé tubičky olejové barvy se pohybuje v cenových relacích od 40 do 350 Kč,- podle odstínu barvy, u značkových produktů běžně dosahuje cena i trojnásobku. Na plátně se také moc šetřit nedá a jedním štětcem obraz také nenamalujete, nemluvě už o pomoceném materiálu – médiích, paletách, stojanech, …

Výstavy obrazů :: Artesvet

absolventů výtvarných kurzů ateliéru ArteSvět

 vítejte v galerii …

• Barvy ženy
• Autorská výstava Zdeňky Klimešové, absolventky ateliéru ArteSvět
• Hotel Vista, Hudcova 72, Brno

Stálá výstava od 26.9. 2020

VERNISÁŽ K VÝSTAVĚ 8.10. 2020 V 18h

Prodejní výstava

Zdeňka Klimešová, výtvarnice, která objevila svět malování trochu později, ale má
za sebou již několik společných výstav s Ateliérem Artesvět. Její stěžejní výtvarnou technikou je suchý pastel a v celé tvorbě se prolíná téma ženské síly, sny a fantasy.

Přiklání se tedy k výtvarnému směru surrealismu, kdy Zdeňka vyjadřuje svoji fantazii zcela nezávisle na vnější realitě. Výstava Barvy ženy je průřezem její tvorby od samého počátku až po nalezení jejího vlastnímu stylu a námětu.

Jejím námětem se stala ŽENA, její síla, její různé podoby, úniky z reality a její síla čerpaná z přírody.

Zdeňka Klimešová:“ Miluju malování. Když maluju,
zapomenu na celý svět a vidím jen příběh, který chci přenést na papír. A přitom
mě tato láska k malování mohla před dvěma lety zcela minout.

Byla náhoda, že mi
dcera koupila jednodenní kurz malování a že paní Žaneta Zieglerová z ateliéru
Artesvět ve mě objevila talent. Teď už vím, že nikdy není pozdě něco zkusit, i
když máte pocit, že je to naprosto absurdní. Můžete dokázat všechno.

Stačí mít
odvahu, víru a vytrvalost a v mém případě i vést se mottem Artesvěta
„Malovat dovede každý, jen ještě o tom neví.“

Těšíme se na vás !

Letní výstava „Na zdraví!“

KDE: Vinná Galerie Brno, Lužánecká 16

10. 7. 2020 – 31. 8. 2020

Absolventky výtvarného kurzu suchého pastelu  pro začátečníky se v mžiku vypracovaly na pokročilé malířky, které každé malovací setkání překvapovaly a překvapují dodnes. Přijďte se podívat, jak ztvárnily svá díla s tématikou našeho bohatství Jižní Moravy – vinné révy, a připijte si s námi „na zdraví“.

Srdečně jste zváni na vernisáž 30.7. 2020 od 17. hodiny. 

Těší se na vás autorky obrazů:

Marcela Kročilová, Jitka Leflíková, Simona Železná, Barbora Klang, Mili Ševčíková, Jitka Pešková, Bohu Sečková, Sylva Pulková, Iva Uherková.

Tradiční zimní výstava obrazů ateliéru ArteSvět je zahájena

 ???? 12.12. 2019 – stále trvá ????

Přijďte se podívat na obrazy, které malovali absolventi výtvarných kurzů – ať už jednodenní nebo pravidelný kurz suchého pastelu.

A možná si budete chtít vyzkoušet své výtvarné nadání a nebo udělat něco pro své zdraví – protože malovat dovede každý. Jen o tom ještě nevíte. 

1. Výstava je prodejní a u některých obrazů můžete opět 
2. Rozsvítit SOS dětskou vesničku !
3. Autoři obrazů:
4. Zdeňka Klimešová, Alžběta Krajtlová, Alena Michalčáková, Marcela Konečná, Ivana Machálková, Zdeňka Žampachová, Zdeňka Matoušová, Milča Ševčíková, Jitka Pešková, Luboš Palát, Stanislava Štenclová, Dagmar Navrátilová, Jiřina Hofmanová, Jitka Klíčníková, Dagmar Hoch Jelínková, Martina Řezáčová

•                           Vernisáž k výstavě „Na zdraví“ !
• Poznejte autorky obrazů a připijte si s námi na zdraví !
• Kdy? 

30.7. 2020  v 17 hodin v krásných prostorách Vinné galerie na Lužánecké ulici v Brně.

Těšíme se na vás !

Jako každý rok věnujeme konec roku SOS dětské vesničce Brno větší pozornost a naplánovali jsme hned několik výstav, které jsou prodejní a polovina z každé peněžní částky putuje právě pro pomoc rodinám a dětem do této organizace.

První výstava projektu Rozsviťte SOS dětskou vesničku Brno je již k vidění v kavárně DeFleurs v Brně. Tématikou je zimní krajina a také rozsvícená nebe, z nichž jsme si propůjčili název celé akce ROZSVIŤTE SOS dětskou vesničku Brno.

Dělejte radost.  Sobě obrazem.  Dětem darem.

Pokračujícími výstavami jsou – hotel Vista od 13.12. a prostory Domu Pánů z Lipé prosinec – leden. Pozveme vás, jak budou aktuální. 

Konečnou částku Kč vám prozradíme začátkem nového roku 2020 a předáme ji v lednu paní ředitelce brněnské SOS vesničky paní Mgr. Marcele Troubilové.

Hotel La Fresca byl zaplaven obrazy slavných malířů…

1. Absolventky výtvarných kurzů – středeční hvězdy – jsou autorkami obrazů, které zdobí od října 2019 zdi půvabného hotelu v Kroměříži La Fresca.
2. Najdete tam Moneta, Renoira, Gogha a další impresionistické skvosty.
3. Výstava je dlouhodobá a prodejní.

Absolventky výtvarných kurzů uspořádaly společnou výstavu svých děl v kavárně DeFleurs v Brně. Pan Suchý pastel dělal radost návštěvníkům. 

Většina obrazů našla nové majitele a autorky byly spokojené, že mohly dělat radost. Výstava potrvá do konce října 2019.

Úspěšná výstava na počest Augusta Renoira se přesunula do výstavních prostor Sálu B. Bakaly v Brně.

Výstava zde potrvá do konce srpna 2019.

Je to přesně 100 let, co opustil tento svět jeden z nejvýznamnějších malířů impresionistické doby.

Absolventky výtvarných kurzů milují jeho obrazy a malují jeho obrazy.

Výstava obrazů Augusta Renoira v prostorách Zámecké galerie zámku v Rosicích potrvá do 30.5. 2019.

Autorská výstava Žanety Zieglerové a Jany Mazalové 

– dvě ženy – dva světy 

Žaneta Zieglerová se začala autorskými výstavami představovat v roce
2015. Byly to společné projekty s Novým operetním Studiem Brno
v Divadle Reduta a Domě pánů z Lipé.

Její tvorba a použití
výtvarných technik se od té doby výrazně proměnily – ze symboliky suchým
pastelem k výtvarné náhodě a vyjádření vlastních emocí akrylem. Aktuálně
vystavuje v Praze prostorách investiční skupiny Forte se svými obrazy
slavných…rukou amatérů.

Aktivně se věnuje výuce výtvarných kurzů
v ateliéru Artesvět na Lidické 28 a pro svoje absolventy pořádá řadu
výstav. Její motto zní „Malovat dovede každý. Jen o tom ještě nevíte.“

Jana Mazalová je brněnská výtvarnice, která se v uměleckém
prostředí pohybuje již mnoho let. V poslední době zavítala od produkční a kulturní
činnosti k tvorbě výtvarné.

Její doménou je výtvarná technika akryl a
představuje se abstraktním uměním. Obsáhlá výstava jejich obrazů s názvem
Barvy Afriky doprovázela křest knihy Asante Zory Castillo.

Vystavené
abstrakce ve Vinné galerii Brno působí na široké spektrum našich pocitů a mohou
uvolnit naše představy bez hranic.

• Přehlídka toho nejlepšího z ateliéru ArteSvět v podání absolventek výtvarných kurzů suchým pastelem.
• Každou středu večer se setkávají a proměňují bílá plátna nebo papíry v barevné skvosty. 
• Marcela Konečná, Alena Michalčáková, Ivana Machálková, Zdeňka Klimešová, Hana Kalná, Alžběta Krajtlová, Jiřina Hormanová, Stanislava Štenclová, Jana Sassin Ducháčková, Dagmar Navrátilová.

Autorská výstava Žanety Zieglerové v prostorách FORTE investičního fondu SICAV, a.s. v Praze Na Příkopě 31. Prostory, které si zaslouží to nejlepší – nejlepší obrazy autorky a nejlepší výběr slavných malířů. Určitě je znáte, ale ne v podání Žanety Zieglerové. 

Výstava oslava ženy ! Tak jak ji viděli slavní malíři a jak ji namalovaly absolventky výtvarných kurzů. Můžete je vidět v kouzelné kavárně Art Café Chéz Catherine na Římském náměstí v Brně, do Března 2019.

Opět slavní malíři a opět skvělé malířky, které milují impresionismus a suché pastely. A ještě k tomu skleničku dobrého vína – to vše můžete zažít ve Vinné galerii Brno ! Doporučujeme. Prodejní výstava potrvá do 31.3. 2019.

„Malovat dovede každý. Jen o tom nevíte“. Výstava v krásném secesním Domě pánů z Lipé je toho důkazem. Absolventi výtvarných kurzů zapůjčili obrazy k výstavě, která potrvá do konce ledna 2019.

Claude Monet, Auguste Renoire nebo třeba Gustav Klimt – to jsou slavní malíři, jejichž nejznámější obrazy zhmotnily absolventky pravidelných výtvarných kurzů. Tleskám !

„Dejte jim jméno … “  Jsou kouzelné a nemají název. Přijďte se zasnít u skleničky francouzského lahodného vína v kouzelném ArtCafé n Římském náměstí v Brně.

Suchý pastel a obrazy slavných malířů – to je spojení, které se ukázalo jako velmi úspěšná volba. Na výstavě se budete kochat nejen obrazy slavných malířů, ale také zajímavostmi z jejich života. Radnice Městské části Brno Tuřany 8. 6. 2018 v 18 hodin

Zcela novou technikou se poslední roky se zabývá Žaneta Zieglerová – akrylové lití. Výstavu obrazů můžete shlédnout v květinové kavárně DeFleurs na Jezuitské ulici v Brně červenec 2018.

Průřez výtvarnou tvorbou Žanety Zieglerové máte možnost vidět na stěnách Galerie Žlutý kopec v 2. patře. 

Nejmladší absolventkou výtvarného kurzu je Dorotka Drábková, které jsou  čtyři roky. Maluje kudy chodí. A má to mít po kom – její babička si totiž suchý pastel užívá a tvoří krásné obrazy také. Výstava je prodejní, abychom mohli Dorotce přispět na výtvarné potřeby a mohla tak dělat radost dále. 

1. Dva světy – dvě postavy – dvě výstavy.
2. Žaneta Zieglerová
3. Václav Balík

Znáte operetu Na tý louce zelený? Tak právě k ní vznikla výstava „Na tý louce zelený“. Divadlo Reduta – Dům pánů z Lipé – místa, kde si ji můžete prohlédnout.

Máte prostor pro výstavu? 

Rozhovor s Jaroslavou Tomiškovou: Když je malování terapií i drogou :: Profesionální kouč Lenka Karešová

Setkání s umělci a rozmluva o
jejich tvorbě je pro mne vždy inspirativní a určitým způsobem povznášející.
Proto jsem se velmi těšila na seznámení s paní malířkou Jaroslavou
Tomiškovou. Uvedla mě do svého ateliéru v Heřmanově Městci.

Ve městě,
které – jak sama ráda opakuje – je jejím ústředním bodem a na které nedá
dopustit. Vnitřek ateliéru mě velmi mile překvapil svou útulností a atmosférou
prodchnutou pozitivní energií a… nevím, jak to lépe vyjádřit… krásnem a harmonií.

To vše sálá z jejích obrazů. 

Kde berete inspiraci
pro své obrazy, zejména abstrakce?

Všichni říkají, že berou inspiraci v krajině. To já
říci nemohu. Mé obrazy tvořím podle nálady. Nálada je v obrazech vidět.

Moji
první výstavu zde v Heřmanově Městci jsem uspořádala v době, kdy jsem měla
za sebou poměrně těžké období. Nesla se spíše v temných barvách.

Po čase
jsem udělala druhou výstavu, která už byla více barevná, a známí mi řekli: „Už
jsi z toho venku.“ Všechny emoce a nálady se do obrazů promítají.

Funguje to tak, že se
ráno vzbudíte s nějakou náladou a už víte, co chcete tvořit a jaký bude
výsledek?

Malovat nejde každý den, v tom nevidím smysl. Mám vnoučata a
chci si užívat i času s nimi, aby mi něco neuteklo. Je možné, že kytky a
krajinu může někdo malovat každý den, ale to neplatí u abstrakce.

Na abstrakci
musíte vychytat ten správný den, často i tu správnou hodinu. Něco tam musí
přijít. Někdy se mi stane, že se ráno vzbudím, mám ještě zavřené oči a řeknu
si, že bych měla jít malovat. Že tam asi „něco bude“.

Jdu malovat
s nějakou představou, ale během malby jí ještě mohu podle svého změnit.

Jak tedy vznikají
abstrakce? Co při jejich vytváření prožíváte?

Když maluji abstrakci, tak zapomínám na život kolem sebe.
Stává se mi, že se do obrazu nebo spíše do určité jeho části „zabořím“ a
nevnímám vůbec okolní svět. Ten okamžik může přijít kdykoli.

Je to nepopsatelný
pocit, jakési odevzdání se.

A pak, když se třeba po letech na ten obraz nebo na
určitý prvek v obraze znovu podívám, vzpomenu si přesně, co to bylo za den – v jakém
jsem byla rozpoložení a v jakém místě jsem obraz malovala.

Není pak těžké takový
obraz prodat, když se k němu váží tak silné emoce a prožitky?

Některé věci prodávám s lehkostí a někdy mě to zas bolí
u srdíčka. Když však vidím, že jsou zákazníci solidní, tak bych se vzdala i
obrazu, který mám ráda. To máte jako se zvířaty.

Když dáváte štěně, taky
chcete, aby bylo v dobrých rukou. Ale jsou obrazy, kterých jsem se vzdát
nedokázala. Například jeden, který se váže k silné životní události, mám
schovaný v šuplíku.

Je pro mne natolik emotivní, že ho nemohu prodat, ale
ani ho nemohu mít vystavený.

Podle čeho
stanovujete cenu svých děl?

Někdo si myslí, že se cena odvíjí od velikosti obrazu. Není
to pravda. Stanovuje se podle náročnosti práce a právě toho pocitu. Kolik
energie a emocí jsem do obrazu dala. Pak je pro mne důležité i to, abych si u
hotového díla mohla říct: „Ten bych si dokázala pověsit domů.“ To má pak váhu a
obraz tak nabývá z mého pohledu na hodnotě.

Dokážete odhadnout
vkus svých klientů?

Lidé jsou různí a mají i různé požadavky. Někdo se přikloní
k zátiší s kyticí a někdo k abstrakci. A věk v tom nemusí hrát
roli. Někdy mě překvapí mladí lidé, že chtějí kytku. Lidé ve středním věku zase
často volí abstrakci, protože je taková odlehčená.

Do svých abstrakcí dávám světlo,
a díky tomu je pro lidi srozumitelná. Obecně lze říci, že u zákazníků nejvíce
vedou teplé tóny a okrová barva. Na druhou stranu je dnes móda jednoduchých
interiérů, tak lidé žádají i ostřejší barvy, nějaký vyzývavý obraz, který na
sebe upoutá ve strohém interiéru pozornost.

S klienty se o výběru vhodného
obrazu bavím, ráda jim poradím.

Malujete i na
zakázku?

Já nejraději prodávám už hotové obrazy. Každý totiž máme
jiné myšlení a jinou představu. Takže si se zákazníkem můžeme nakreslit, jak by
měl obraz asi tak vypadat, ale výsledek si stejně udělám podle sebe a nemusím
se trefit.

Zkoušela jste někdy dělat
kopie obrazů – třeba děl slavných mistrů?

Ze zásady nekopíruji. A ani sama sebe zkopírovat neumím.
Nejde mi to a ani by mě to nebavilo. Musím stále vymýšlet nové věci, to mě
baví. Na své obrazy nepoužívám ani žádnou předlohu, maluji všechno
z hlavy.

Například kytky jsem začínala malovat tak, že jsem měla před
sebou jeden květ, ten jsem si různě točila, a tak vytvořila kytici. Dnes už ale
vše dělám podle vlastní fantazie.

Také techniky si už vymýšlím sama – pracuji
se špachtlí, štětcem, využívám leptání a další techniky.

Máte i nějakou
specialitku, kterou jste si sama vymyslela, a kterou nikdo jiný nezná?

Mám a je to nenapodobitelné. Vzniklo to náhodně a já jsem
z té náhody vytvořila vlastní techniku. Pomocí ní tvořím zvláštní efekty,
například světlo v obrazech. Víc už prozradit nemohu.

Vaše kresby je možné
vidět i v knihách spisovatelky Dagmar Gayerové. Co vás svedlo dohromady?

To bylo dílo náhody. Paní Gayerová navštívila Heřmanův
Městec, uviděla na náměstí můj plakátek a zavítala ke mně do galerie.
Prohlížela si obrázky, bavily jsme se a najednou přišla s tím, že je
spisovatelka a že by mě chtěla požádat, abych jí vytvořila kresby pro její
knihu. Do dnešního dne vznikly již čtyři knihy paní Gayerové s mými
ilustracemi.

Vlastně i to, že se
zde dnes s vámi bavím jako s malířkou, je tak trochu dílem náhody. Řadu
let jste se živila jako kadeřnice. Přibližte nám, kudy vedla vaše cesta
k malování?

Už na základní škole mě bavila kresba tužkou, kterou jsem
později vyměnila za pero a dělala jsem perokresbu. V té době nás
navštěvoval můj strýc Ludvík Mendela, který také trochu maloval, a ten ve mně
objevil vlohy a věřil mi. Přál si, abych se v oboru dále vzdělávala.

A tak
jsem během učení na kadeřnici v Hradci Králové docházela do Lidové školy
umění v Pardubicích. Tam jsem se naučila tajům olejových barev. Přesto
jsem do svých 45 let dělala jen kresbu a barva mě vůbec netáhla. Kreslení pro
mě bylo ale jen koníčkem, celý život jsem pracovala jako kadeřnice.

Práce
kadeřnice mě velmi bavila a naplňovala, neměnila bych. Když jsem odcházela do
důchodu a kadeřnictví jsem dávala do pronájmu, těžce jsem to nesla. Pak ale přišel
velký zlom – jak životní, tak v tvorbě – a já jsem začala mít chuť začít
opravdu malovat.

Cennou oporou v těchto začátcích mého tvoření mi byl pan
Jiří Šimek – malíř, sochař a loutkař. Naučil mě, jak se pracuje s plátnem,
podklady apod.

Co bylo tím prvotním impulzem,
který vás přiměl, abyste se malování začala věnovat naplno?

Vzniklo to poměrně náhodně. Do rámařství jsem si dala
zarámovat obrazy pro vlastní potřebu. Tam si jich všiml majitel galerie z Vysokého
Mýta a ozval se mi, jestli bych u něj chtěla udělat výstavu. To pro mne bylo velké
překvapení. Zkusila jsem to a výstava se podařila.

Když jsem viděla ten úspěch,
tak jsem se chtěla pochlubit i tady v Heřmanově Městci. Takže ve svých 50
letech jsem si zde udělala poprvé výstavu. Když jsem viděla to překvapení,
např. u mých spolužáků, tak jsem si řekla…

Jedeme dál! Následovaly další
výstavy a pak už to šlo samo.

Jaké výstavy máte za
sebou a kde můžeme vidět vaše práce nyní?

Momentálně mi probíhá dvouměsíční výstava v Lázních
Bohdaneč, následovat bude výstava v hotelu Labe v Pardubicích. Vystavovala
jsem například na zámku Chrast u Chrudimi, to byla krásná akce ve třech
ohromných místnostech.

Moc ráda jsem také vystavovala zde v Heřmanově
Městci v židovském dvojdomku, to jsou úžasné prostory! Dále jsem
vystavovala na zámku v Pardubicích, ve Filharmonii Hradec Králové, v Praze
atd. Připravuji zhruba šest akcí ročně. Na každou výstavu se snažím udělat něco
nového a všechny si instaluji sama.

Své obrazy také dodávám do stálých
prodejních galerií v Olomouci a Praze. Samozřejmě své práce ráda ukáži i
zde ve své galerii v Heřmanově Městci.

Co vám přináší malování?

Úžasný klid a zapomnění bláznivého světa kolem mě. Díky
malování dovedu každou starost nebo bolest hodit za hlavu. Je to jako droga.
Měla jsem moc ráda obor kadeřnictví a vůbec nelituji, že jsem se tomu věnovala.
A nyní v důchodu jsem zase šťastná za to, že se mohu naplno věnovat
malování. Poznávám díky tomu nové lidi, což je nádherné.

Rozhovor připravila Lenka Brychtová

Jaroslava Tomišková

• Narozena v Heřmanově Městci (roz.
  Křivohlávková). V roce 1973 se přestěhovala do Slatiňan, kde žila se svou
  rodinou. Roku 2007 se vrátila zpět do svého rodného města.
• Má dvě dcery – Janu a Ilču – a čtyři vnučky.
• Vyučená kadeřnice, po revoluci si zařídila ve
  Slatiňanech vlastní kadeřnický salon.
• Do svých 45 let se věnovala kresbě jako koníčku.
  Poté přešla na malbu olejovými barvami.
• Nyní se věnuje malbě naplno a již zhruba 10 let
  má v Heřmanově Městci svůj ateliér.

Zpět na Redakční činnost / Rozhovory >> 

Nudíte se nebo jste vystresovaní? Prostě malujte podle čísel

Nemusíte být profesionální malíř, abyste vytvořili výtvarné dílo. Vědci tvrdí, že pokud jste znudění nebo vystresovaní, můžete prostě jen namalovat cokoliv, abyste si vyčistili hlavu.Vaše dílo nemusí být nutně vystaveno v národní galerii, můžete si uchovat Váš obraz pouze pro Vaše užití.

Martina N., IT analytička, říká: ”Nejsem moc dobrá malířka. Prostě si jen tak maluju, abych poskytla své mysli potřebnou relaxaci. V mojí hlavě se neustále točí obrovské množství myšlenek, a abych tento kolotoč zastavila, začala jsem malovat.

Jednou, když jsem se nudila, šla jsem do blízkého papírnictví a koupila jsem si skicák a barevné náčrty. Když jsem přišla domů, vybrala jsem si design a začala jsem podle něj kreslit na skicák. Neskutečně mě to zklidňovalo po celých 30 minut, co jsem tomu věnovala. Poté jsem začala malovat pravidelně.

Vždy jsem kopírovala kresby a malovala jsem jen, abych zabila čas a zbavila se stresu. Nechci nikde moje kresby vystavovat, takže mě netrápí, že to nejsou originály. Ani si je nikam neukládám, prostě jen kreslím, maluju, zabijím čas a pak se kreseb zbavím. Někdy si kupuji dětské omalovánky a kreslím animované postavičky, nebo maluji online.

Tento zvyk, který jsem si vypěstovala, mi pomáhá zabít nudu a poslední dobou nejsem tolik ve stresu.”

Adéla, H., říká: “Když maluje můj tříletý syn, sednu si k němu a maluji také. Zdá se mi to uklidňující. Dnes si k němu sedávám každý den a malujeme spolu.”

Klinická psycholožka Keerti Pai tvrdí: ”Malování je skvělý odbourávač stresu. Limbický systém v mozku ovládá Vaše emoce a když se věnujete umění, ovlivňuje to tento systém, zklidňuje to mysl a následně Vás to uvolní.” Někteří mohou začít navštěvovat výtvarné kurzy.

Sharanya Shivakumar, specialista na média, říká: “Vždycky mě umění fascinovalo. Moje sestry se zabývají malováním a rukodělnými pracemi a já jsem se to naučila od nich. Sama jsem začala navštěvovat výtvarné kurzy a malovala jsem, kdykoliv jsem na to měla aspoň trochu času.

Ačkoliv hodně pracuji, vždy si vyčlením jednu nebo dvě hodiny pro svůj koníček. Jelikož už je to hodně dávno, co jsem chodila na výtvarné kurzy, dávám si záležet na tom, abych vždy jednou za čas oprášila své dovednosti a věnovala se nějakému projektu.

Dříve jsem trávila spoustu času na telefonu a byla jsem na něm téměř závislá. Abych se této závislosti zbavila, začala jsem se věnovat kreslení a malování. Uklidňuje mě to a má to relaxační účinek. Čím více se tomu věnuji, tím více se chci učit.

V dnešní době je vše dostupné na internetu a ten využívám, abych si zdokonalila své dovednosti. Dělám to sice jako koníček, ale těším se na to, až svoje dílo někdy vystavím.”

Dokonce i profesionální umělci souhlasí s tím, že malování zklidňuje mysl. Yuvan Bothi Sathuvar, umělec, říká:”Malování je pro mě jako meditace. Když maluji, zapomenu na okolní svět a všechny jeho těžkosti. V mé mysli není v tu chvíli žádný prostor na starosti, malování mě zaměstnává na sto procent.

Jedno malé doporučení pro lidi, kteří chtějí malovat – když řeknete dítěti, ať nakreslí slona, dítě bude kreslit s jeho vlastní kreativitou. Udělejte to stejně, prostě kreslete to, co Vám přijde na mysl. Měli byste se snažit udržet naživu svojí dětskou kreativitu a bezstarostný život.

” “Věří se, že barvy, které si zvolíte pro svůj obraz, hrají klíčovou roli. Pokud jste smutní, zvolte si světlé barvy a začněte malovat. Zvedne Vám to náladu. A aby to bylo ještě efektivnější, můžete malovat ve skupině.

Prostě se můžete jen tak sejít s pár přáteli a něco namalovat.

Maluji plátno a zapomínám na svět

Paní inženýrka B. dokončila prosluněný obraz, jemuž vévodilo Rábí včetně podhradí, a hned se pustila do nového plátna, krajiny u Pálavy. Její sousedka přes uličku se štětcem mazlila s každým peříčkem na obraze ledňáčka; v zobáku měl rybičku, piplala se i s každou její šupinkou. Dáma u stojanu vedle mne právě dostávala pochvalu od paní malířky, jež prochází mezi námi, že stromy za stádem slonů se jí povedly a že teď by měla na africké nebe přidat ještě pruskou modř…

Byt v činžáku na pražských Vinohradech. Ve dvou velkých pokojích je dvacet malířských stojanů, na stěnách obrazy a regály s knihami, voní to tady barvami a terpentýnem. Jsem tu díky internetu a své dceři, která kurz olejomalby objevila a pak mi ho koupila k narozeninám. Mimochodem, když tohle hobby vygooglujete, naskočí vám 10 600 odkazů.

Čtěte téma: Hrozí vám syndrom vyhoření?

Nově příchozí je jako prvňáček: v tašce má „školní“ potřeby dle seznamu – barvy, štětce, paleta, hadřík. První obraz je povinný: podle modelu se maluje lastura a kámen.

Takže je před vámi stojan a bílé plátno, na neposkvrněnou paletu vymáčknete první „bobek“ barvy (u mě to byla umbra přírodní).

Pak váháte, po kterém ze štětců, jež trčí vyzývavě z prázdné sklenice od džemu, sáhnout, až se odhodláte…

Za dva čtvrtletní kurzy jsem namaloval, ne… Raději řeknu – pomaloval pět pláten: po mušli a šutru následovalo večerní zákoutí u Pražského hradu (několik domů, podloubí, tři svítící lucerny – to ovšem s myšlenkami na mistra Schikanedera), pak zátiší (talíř s citrony, čajový hrnek, placatice rumu, mísa s ovocem; modely jsem si nosil), po něm přišla šumavská podzimní krajina (mlhu v údolí jsem za pomocí běloby titánové docela trefil) a konečně jisté šumavské jezero (je zatím nedokončené, protože kurz skončil).

Jsem mazal!

K čemu je takový kurz dobrý za druhé a za další? Že jednou týdně na dvě hodiny zapomenete na svět, čímž si pročistíte hlavu.

Že jste ale nuceni sakra koumat, jak tvary z předlohy (nejčastěji z fotky) přenést na plátno pomocí barev, které ovšem spolu kamarádí porůznu. Že nováčkovskou euforii (jsem dobrej!) vystřídá depka (jsem mazal!).

Že posléze následuje zjištění: cesta bude dlouhá. A že je moc důležitá volba – co malovat. Protože obraz vás musí bavit.

Tady se zastavme. V kurzu byly samé ženy a já; tedy žádný další „Monet“.

A co dámy malovaly? Nejčastěji květiny, zvířata (třem malířkám učarovali sloni; Freud by věděl proč), motýly (tropicky barevné) a krajiny (tuzemské i cizí; například balkón ve Veroně, indický Tádž Mahal).

Trochu jsem se tomu divil, ale pak jsem pochopil: dámy vesměs středního věku tu realisticky malovaly romantické obrázky tryskající z jejich romantických myslí a zároveň stejně radostně klábosily jako v nějakém dámském klubu, přičemž obojího si do sytosti užívaly.

Já se při jejich klábosení nemohl chytit, to dá rozum, a tak jsem se, když teď trochu vím co a jak, osamostatnil. Večer doma místo televize půjdu „do umění“, a to nejen realisticky, dám do toho kus sebe. Zapomenu na svět, pročistím hlavu, a než mi uschnou barvy, můžu přece na chvíli mrknout na obrazovku, třeba na Ligu mistrů, že ano?

Foto: agentura SXC, expozice Národní galerie v Klášteře sv. Jiří- Jakub Schikaneder: Ulice v zimě (1905–1910)

Duše obrazu? Jen drobný tah štětcem

Ta velmi talentovaná žákyně se jmenuje Zuzana Oulehlová. Bydlí v Měšicích, je jí 17 let a každý svůj den rozděluje kromě učení na mnoho koníčků. Hraje na klavír a flétnu, věnuje se dobrovolnictví a hlavně maluje.

„Je velice trpělivá a cílevědomá a jako jedna z mála mých žákyň se nadchla pro malování na plátno, což je pro žáka hodně obtížná výtvarná technika,“ říká o ní Máša Valterová a dodává: „Zároveň je ale i nesmírně pracovitá.

A to jsou myslím ty nejlepší vlastnosti, aby z ní jednou byla umělkyně, o které hodně uslyšíme.“

Říká se, že umělci mají vždycky nejraději dílo, které právě dokončili. Platí to i o vás?Vůbec. Mám sice vždycky radost, že se mi povedlo obraz dokončit, ale ta radost trvá jen chvilku. Čím déle se na obraz dívám, tím víc na něm vždycky vidím věcí, které jsem mohla udělat líp.

Namalujete tedy potom další verzi takového obrazu?To by mě nebavilo. Spíš si pak ujasňuju chyby, které jsem udělala, a přemýšlím, jak je napravit. A potom začnu malovat jiný obraz s tím, že teď  už to bude ono. No a pak ta radost zase trvá jen chvilku a už se raději chystám na další, lepší obraz.

Nejspíš patříte do druhé skupiny umělců, kteří jsou k sobě hodně sebekritičtí a po určitém období spálí většinu obrazů a začnou jinak, zatímco milovníci umění litují, co všechno zmizelo v plamenech.Já obrazy nepálím, prostě je zahazuju. Tedy ty na papíře. Vyhodit plátno by byla škoda, je drahé. Dá se přetřít a namalovat  na  něj  něco  jiného.

No jo, ale kdyby takhle byl sebekritický třeba Picasso, nemáme těch 2200 prací z jeho dětství, na kterých historikové umění studují zrod génia.Vidíte, Picassa mám zrovna ráda. Jen si nemyslím, že ten můj postoj je sebekritika. Prostě se mi obraz nelíbí, tak ho vyhodím. Přece se nebudu koukat  na  ošklivý  obraz, a ještě navíc svůj. (smích)

Předpokládám, že svoji úplně první kresbičku z dětství schovanou nemáte.To asi ne, ale tehdy jsem ji určitě záměrně nevyhodila, jen se někam ztratila. Dodnes mám schované obrázky, které jsem malovala v první třídě, než jsem začala chodit na výtvarku na základní uměleckou školu.

Co jste tehdy malovala?Mamku a taťku. Měla jsem na obrázky sešit a vždycky na konci dne jsem si tam nakreslila, co jsem prožila s rodiči. Nemalovala jsem ale každý den – jen když jsem si chtěla zachovat nějakou hezkou vzpomínku. Třeba jak jsme si šli v létě zaplavat nebo jak jsme v zimě stavěli sněhuláka.

V tom je ale už určitá koncepce, protože běžně si v takovém věku holčičky malují princezničky.Taky jsem jich několik namalovala, ale to bylo proto, že nám to zadali ve školce nebo pak v první třídě. Moje malování sledovala hlavně mamka a hodně se jí líbilo. A když mě chválily i učitelky ve škole, zavedla mě do „zušky“. To mi bylo sedm let.

Takže u paní Valterové vlastně slavíte výročí – deset let výuky.Nesmím zapomenout na pana učitele Teodora Buzu. U něj jsem začínala. V jeho třídě se malovalo a já jsem si brzy všimla, že ve škole dělají taky keramiku.

Na základce mě totiž při výtvarce hodně bavilo i modelování. A teď tady  byla  příležitost.  Pře-stoupila jsem proto do třídy k paní Valterové, kde se keramika  vyučuje.  Docela dlouho to vypadalo, že se budu věnovat právě keramice.

Proč jste u ní nezůstala?Baví mě dodnes, ale keramika se nedá dělat doma v bytě. I v té době jsem si malovala, jen tak pro radost.

Před pěti lety jsem usoudila, že pro moje vyjádření bude lepší dělat naplno právě malování, právě z toho důvodu, že to není tak náročné na prostor a pomůcky.

Taky mě hodně oslovily nádherné malby paní Valterové a chtěla jsem to taky umět, ale dělat si to jednou po svém.

Po svém? Takže někdy paní Valterové třeba oponujete?To ne. Chtěla jsem se co nejlíp naučit právě malířské řemeslo, protože to by měl každý dobrý malíř dokonale ovládat. Učím se ho dodnes, vždyť víte, jak často vyhazuju obrázky. Věděla jsem od začátku, že musím dávat dobrý pozor na to, co nás paní Valterová učí. Základem je trpělivost.

Malování je mnohem složitější, než si běžně lidé myslí. Dobrý obraz nevznikne tak, že malíř začne malovat na horním konci plátna a skončí na spodním. Maluje se ve vrstvách. Když se podíváte na moje obrazy krajin, ty vlastně vznikaly podobně, jako se ta krajina tvořila ve skutečnosti. Stromy na obraze vyrostly až jako poslední.

Kdo se chce tohle naučit, musí dobře poslouchat svého učitele.

Říkáte to s takovým zaujetím, jako kdyby vás bavilo, že je to obtížné.Ono to tak asi bude. Mě totiž na malování baví i to, že se musím sama překonat, abych malbu dokázala dovést do konce. Poměrně dlouho totiž obraz vůbec nevypadá jako obraz.

Nejdřív je tamhle skvrna, pak tamhle přibyde další, která tu předchozí trochu překryje, a takhle vymalovat třeba jen pramínek vody dá hodně práce. Člověk to musí mít všechno pořád promyšlené a nesmí couvnout. Díky malování jsem se naučila přirozené sebekázni.

A to mi v životě vlastně pomáhá ve všem.

Jak dlouho trvá, než namalujete obraz?Nedá  se  to  přesně  říct. Možná to v řádu hodin zase tolik času nezabere, ale mezi malováním jsou přestávky.

Když dělám obraz podle zadání paní Valterové, maluju ho hlavně při jejích lekcích. Postupně ho dokončím až třeba po pěti týdnech.

Mezitím se věnuju jiným věcem a  pak  se  musím  vždycky zkoncentrovat, abych se znovu vrátila do nálady obrazu a do té trpělivosti.

Stává se vám, že v takové chvíli třeba vůbec nemáte do malování chuť?Stává. Ale vím, že je tu prostě ten plán obraz dokončit.

Když se zase do práce ponořím, úplně zapomenu, že jsem třeba měla špatný den. Čím víc se musím soustředit i na tu techniku malování, tím je to pro takovou relaxaci lepší.

Možná i proto se hodně věnuju právě malbě na plátno, protože je asi nejtěžší z technik, které se učíme.

Všiml jsem si, že často malujete podle běžných fotografií. Má to smysl? Vždyť to, co fotoaparát vyfotil za zlomek vteřiny, vy pak malujete víc než měsíc.Souhlasím, jenže běžná fotka nikdy nezaznamená skutečnost tak, jak ji skutečně prožíváte.

Oči člověka vidí jinak než optika foťáku. Vidíte hlavně to, na co se zaměříte, třeba tvář člověka. A vše-chno další už vnímáte jen podvědomě. V té chvíli si do okolí promítáte spíš svoje pocity, než abyste si ujasňoval, kde v dálce roste jaký strom nebo kde je jaké okno.

Tohle pochopit je právě pro malování hodně důležité.

Promítají se tyhle pocity i do tváře člověka, kterého malujete?Ano, ale jen náznakem. Jenže kdyby to tam nebylo, chybělo by to tam. Nejde jen o to vystihnout tvář portrétovaného člověka, ale i pocit z něj a z celé nálady té chvíle. Zjistila jsem, že k tomu stačí jen maličko, třeba jen jeden drobný tah štětcem.

Pak teprve obraz získává duši a je mnohem přirozenější a pravdivější než fotka. Ale přijít na to, kdy a jak takový tah namalovat, je hodně těžké a nedá se to popsat. Musí to přijít samo během práce a soustředění. A já se na to musím těšit.  Takhle  vznikl  portrét mojí kamarádky, který bych jako jeden z mála už nevyhodila.

Vůbec mi malování v té chvíli nepřišlo jako práce, portrét jsem měla hotový za pár hodin, vyloženě jsem si to užívala.

Ale co když dostanete jako zadání namalovat tvář, která vám třeba není hned sympatická?Musím si k ní najít vztah. Stalo se mi to, když mi paní Valterová dala za úkol namalovat obličej pána, který mi na první pohled opravdu příliš sympatický nepřipadal.

Začala jsem tedy pozorně sledovat hru světla a stínu v jeho tváři, až jsem zjistila, že je ta tvář vlastně zajímavá. Práce na obraze mi trvala mnohem déle, ale pochopila jsem při tom, že přicházím na nové věci a tím mě to zase bavilo.

Tohle neplatí jen o malování portrétu, ale i přírody a vůbec čehokoliv.

To je přímo vzorový přístup umělce, který dokáže být svůj a přitom se uživit zakázkami. Budete se věnovat profesi malířky?Líbilo by se mi to, ale nemuselo by to být vyloženě malířství. Jak na začátku říkala paní Valterová, teď  se zajímám i o oděvní tvorbu.

Ten nápad vznikl náhodou; chtěla jsem jít na ples, ale žádné šaty v obchodech neměly toho správného ducha. Cítila jsem se podobně, jako když se dívám na fotografii a něco jí chybí. Napadlo mě, že bych jednou šaty mohla navrhovat sama podle svého. Protože se chci všechno naučit důkladně, začala jsem dálkově studovat oděvní školu v Praze, jezdím tam každé úterý.

Až dokončím gymnázium, ráda bych studovala nějakou vysokou uměleckou školu, protože umění mě baví a naplňuje mě.

A pak?…Se uvidí. (smích)

ZUZANA OULEHLOVÁStuduje  Gymnázium  Pierra de Coubertina a dálkově oděvní školu v Praze.

Jejím nejoblíbenějším obdobím ve výtvarném umění je poslední  třetina  19.  století a první třetina dvacátého.Má ráda hlavně obrazy Vincenta van Gogha, Pabla Picassa a Salvadora Dalího.

Josef Musil

Maluji lidem aury, z ní se odečte hodně věcí

Čemu se tedy přesně věnujete?
Kresba aury, obrazy, numerologie, to je jen část toho, čemu se věnuji. Maluji olejové obrazy na plátno přímo pro konkrétního člověka nebo pro rodinu.

Takový obraz může být na příjemné naladění, pro rovnováhu, pro harmonii. Může pomáhat řešit vztahové problémy. Někdy přináší uklidnění emocí a jindy zase třeba zvyšuje vášeň. Maluji aury lidem.

Z aury se dá odečíst spousta věcí.

Jak pomůže člověku jeho kresba aury?
Spolu s aurou dělám numerologický rozbor a rozbor osobnosti. Numerologie je věda velmi stará sahající k Arabské říši, Atlantidě, Starému Egyptu.

Každý člověk v sobě nosí nějakou otázku: Jak dál naložit se svým životem? Kam se to ubírám? Jakou práci mám dělat? Mám setrvávat v nefunkčním vztahu a tak dále. Po namalování aury s lidmi rozebírám jejich situaci, je to taková „intuitivní psychologie“.

Je důležité věci a situace pravdivě pojmenovat, nelhat si do kapsy. Člověk by měl být především upřímný sám k sobě, pokud chce něco vyřešit a něco ve svém životě měnit, není-li spokojen. Občas někdo mluví a mluví a já cítím, že to není pravda tak úplně.

A tak se nakonec k ní DOBEREME. Je potřeba pravdivě věc pojmenovat, a to je první krok k nějakému řešení.

S čím za vámi nejčastěji chodí?
S dětmi, neví si rady s výchovou těchto „nových“ dětí narozených kolem roku 2000 a po roce 2000. Jsou opravdu jiné. Jsou pravdivé, nesnáší jakoukoli přetvářku a lhaní. Cítí, když něco jiného si myslíte a něco jiného říkáte.

Těžko se jim v tom žije. Tyto staré programy jsou jim cizí, nerozumí jim. Narodily se do nové doby a mají jiný a nový pohled na svět. Mají velmi vysokou hladinu intuice a velice jemné vnímání. Jsou chytré a nadané. Potřebují učitele, kteří mají intuici a používají ji.

Kteří vnímají a cítí, co se děje kolem nich. Uznávají jen přirozené autority, tedy člověka, který je převyšuje morálně. Potřebují ke svému zdárnému vývoji velké množství lásky, klid a harmonii. Pokud se jim tohoto nedostává, stahují na sebe negace od rodičů, jsou nemocné a problémové.

Kromě dětí také často řešíme partnerské vztahy.

Pracujete nějak více s těmito dětmi?
Ano, mám kroužky v Jablonci, v Liberci a chystáme se na Turnov.

Jak jste se k tomu dostala?
Od dětství mám takové některé zvláštní vjemy. Pocházím z Bengálského zálivu a později jsem ještě žila s rodiči v Africe v Súdánu. Tam jsem začala malovat. Tyto momenty považuji za docela podstatné v mém životě.

Možná už tady se formovaly mé postoje k životu, ke všemu živému, k vnímání prožitků, pohledu na svět, silná potřeba zabývat se hlouběji lidskou podstatou. Dnes se hodně hovoří o zdravé stravě, o nutnosti čistit své tělo, často však zapomínáme na to, že i myšlenky je třeba mít čisté.

Není důležité, co děláme, ale proč to děláme a jaký úmysl nebo motiv máme.

Co se stalo spouštěčem?
Asi nemoc mého syna. Bylo mi 29 let, když mi řekl doktor, že můj syn má imunitní poruchu a má alergii na pyl, prach, srst zvířat, peří, plísně a spoustu potravin.

V první chvíli mě přepadlo naprosté zoufalství a měla jsem pocit, že ho musím zavřít do skleníku, že nemůže normálně žít. Naštěstí to trvalo jen pár hodin a vzpamatovala jsem se. Řekla jsem si, vše se dá nějak vyřešit a pustila jsem se do toho.

Po roce čištění a diety jsme měli doma zdravého chlapce. Hlavně jsem něco pochopila.

Na intuitivní malování, relaxaci, sebenalézání, meditaci, harmonizaci zve každé pondělí od 18.00 do 20.00 Věra Klucká.

Kam? Centrum život hrou, Masarykova 24. Cena kurzu je 160 Kč.

S sebou je třeba vzít pastelky a deku.

Pracujete i s dospělými lidmi?
Ano, v Jablonci už dva roky máme pravidelné relaxace, meditace, malování. Nedávno jsme začali v Liberci s intuitivním malováním a meditací. A také u Turnova v Přepeřích v Rodinném centru Úsměv malujeme a děláme meditace.

Proč meditovat?
Meditace je snaha o zastavení myšlení a je to obrovská úleva, když se Vám to podaří, zastavit tu věčně pracující „mysl“. Čas od času dělám také prožitkové semináře. V srpnu bude takový seminář v Přepeřích.

Jak vy sama relaxujete?
Chodím do lesa několikrát týdně, to je nejlepší. Všichni potřebujeme dostatek energie a síly pro život a v lese ji nejlépe načerpáte. Už jen ta nádherná zelená barva nabíjí a léčí a pobyt v lese z Vás sejme stres a strach a všechny smutky. A taky jezdím na in-linech a na kole.

Jaký máte vztah k náboženství?
Asi to vezmu více ze široka. Mám pocit, že krize, která nastala je především o morálním úpadku. Z tohoto hlediska je třeba Desatero něco, co by nám všem velmi prospělo dodržovat. Na druhou stranu jsou pro mě všechna náboženství příliš dogmatická. Je tam na můj vkus moc zákazů a příkazů. Pro mě je potřebná svoboda a laskavost vůči všem a všemu.