Říkají nám, že jsme „ve válce“. Snad každý den slyšíme podobná prohlášení našich ústavních činitelů, směřující na současnou situaci s pandemií covid-19. Bohužel je také fakt, že jsme ve válce s dezinformacemi.
Celá snůška jich koluje kolem očkování novou vakcínou proti koronaviru.
Kde leží pravda? Přináší narychlo vyvinutá vakcína seriózní nebezpečí pro naše zdraví? Rádi bychom tímto článkem pomohli k vyvrácení mnoha lží, které kolem celé problematiky kolují a pomohli naopak šířit fakta z ověřených zdrojů.
Způsobů, jak se chránit před koronavirem existuje hned několik, ale ani jeden se nedá srovnávat s účinkem vakcíny.
Sociální distanc nebaví asi nikoho, neustálé nošení roušek je obtěžující a podpora imunity nás před virem neochrání, pouze má tu schopnost zmírnit příznaky a urychlit uzdravení. Ohledně toho jsme pro vás napsali už několik článků, které si můžete přečíst, například zde:
Ale zpět k vakcínám proti covidu-19, tedy viru, který byl poprvé objeven koncem roku 2019 v čínském Wu-chanu, kde se šířil pravděpodobně z tržnice, kde se prodávají mimo jiné poražená „exotická“ zvířata, kolem kterých jsou diskutabilní hygienická opatření.
Onemocnění se rychle rozšířilo a v březnu 2020 bylo označeno za celosvětovou pandemii.
Proto vznikl i celosvětový nátlak na rychlý vývoj vakcín proti tomuto onemocnění, které nejčastěji zasahuje dýchací cesty – plíce a může způsobovat i mnoho závažných, dlouhotrvajících zdravotních obtíží či poškození jiných orgánů.
Nabídka vakcín pro očkování proti covid-19
V současnosti míří do Česka nebo už zde v nějakém množství jsou přípravky od společností Pfizer/BioNTech s označením Comirnaty a vakcína Moderna. Brzy se snad dočkáme i dalších od společností Johnson & Johnson či Astra Zeneca.
Rusko má svoji vakcínu Sputnik a vlastní preparát vyrobila i Čína.
Právě těchto posledních dvou zmíněných se lidé nejčastěji obávají, ale důležitým faktem je, že schvalování každého druhu vakcíny pro použití ve státech Evropské unie schvaluje precizní kolektiv odborníků právě z EU.
To je důležitá informace pro všechny, kteří se očkovacích preparátů z východu obávají a jsou přesvědčeni, že někteří zákonodárci, spříznění už otevřeně nebo více potají s východními velmocemi sem tyto vakcíny nějakým způsobem protlačí. Jednoduše platí, že nad vším stojí mechanismy zmíněné EU.
Dostanu z vakcíny „slabou“ formu covidu, která může přejít v seriózní nemoc?
To je hodně častá otázka, která koluje naší společností. Doslova k smíchu jsou některá přesvědčení a tvrzení, že se ve vakcínách ukrývá nějaký čip, přes který nás temné síly budou moci sledovat nebo ovládat. Zapomeňte na to! S tím zapomeňte na myšlenky, že ze zmíněných vakcín, dostupných v současnosti v EU dostanete covid.
Vakcíny nenesou samotný vir, ale nukleové kyseliny, takzvané mRNA, které přenáší do lidského těla informaci o výrobě virového, covidového antigenu – zjednodušeně sdělí našemu tělu, aby si proti viru vyrobilo protilátky, takže když s ním později přijde do styku, bude mít připravenou armádu protilátek pro boj a tělo virovou nálož lépe zvládne, rychleji přemůže. Inaktivované nebo živé oslabené virové vakcíny, kterými se očkuje například proti obrně nebo žloutence typu A trvají vyrobit a hlavně otestovat mnohem déle, aby byly bezpečné a vybalanované. Nyní tedy tyto typy vakcín nejsou v dispozici.
Snížená imunita a vakcína – je to problém? A co alergie?
Díky tomu, že nově vyvinuté typy vakcín fungují na informačním principu a nepřenáší samotný virus, nejsou známa rizika, která by mohla lidem se sníženou imunitou hrozit.
Problémem může být spíš opačný efekt – imunokompromitovaní lidé nemusejí vykázat tak dobrou odpověď na vakcínu, jejich systém si nemusí zvládnout vytvořit dostatečnou armádu protilátek.
Nejlépe vám tuto problematiku určitě rád vysvětlí váš lékař, nejlépe imunolog.
A jak jsou na tom alergici? Ano, v tomto případě dle odborníků může hrozit nějaké riziko přehnané alergické reakce na látku ve vakcíně. Říká se tomu anafylaktický šok. Typicky se projevuje řadou symptomů, mezi něž patří svědivá vyrážka, dušení a nízký krevní tlak.
Na pozoru byste měli být hlavně pokud jste se s takovou reakcí setkali například při včelím bodnutí. Mnohem méně časté je to například u těch nejběžnější potravinových alergií.
Právě z tohoto důvodu se požaduje sečkání u lékaře či v očkovacím středisku po určitou dobu, aby vám v případě takové reakce mohl zdravotní personál podat léky proti alergii – antihistaminika či auto-injektory, jako je EpiPen.
Jaké jsou známé nežádoucí účinky?
Přesto kromě možné alergické reakce existuje nějaké riziko nežádoucích účinků. Říci, že je něco bezpečné stoprocentně nikdy nelze.
Co dle ověřených dostupných informací pozorovali očkovaní pacienti? Bolest a otok v místě injekce, únava, bolest hlavy, bolest svalů a kloubů, zimnice a horečka nebo pocit na zvracení – to jsou nejčastější nežádoucí účinky „covidích“ vakcín, postihující dle dat přibližně 1 osobu z 10 očkovaných.
Někdy se mluví i o závažnějších nežádoucích reakcích, jako je akutní periferní obrna lícního nervu – tedy ochrnutí jedné strany obličeje. Přesto nejde o trvalý stav. Tato komplikace postihla méně než 1 osobu z 1000 očkovaných, mluví data.
A jak to, že se vše stihlo tak rychle?
Na závěr – ptáte se, jak je možné, že vakcína proti koronaviru spatřila světlo světa tak rychle? Vědci měli výhodnou startovní pozici – nemuseli začínat vyvíjet látku na „zelené louce” – při vývoji vakcíny proti Covid-19 bylo možné navázat na výzkum a vývoj vakcíny na onemocnění MERS, které je také způsobeno koronavirem, ač jiného typu. Kvůli pandemii a mimořádné rozšířenosti koronaviru bylo taktéž relativně jednoduché, najít dostatek dobrovolníků, kteří se během testování nakazí koronavirem a otestují tak účinek vakcíny proti covid-19.
Takto promluvil sám ministr Blatný: „Uvědomme si, že virus SARS-CoV-2 patří k virům, na něž se už v minulosti zaměřovaly výzkumné týmy, které se věnovaly výzkumu vakcín na tyto viry. Znalosti bylo možné využít.
Farmaceutické firmy i výzkumné týmy se v současné době předstihují v tom, jak rychle posunout vývoj dále a kolik do něho vložit investic právě proto, aby všechno proběhlo rychle.
Každá z nich je také ochotná do výzkumu investovat mnohem více finančních a lidských zdrojů, než tomu běžně bývá.“
Doufáme, že vám informace pomohou nahlížet na očkování proti covidu správným směrem.
Žloutenka A B C E a novorozenecké žloutenka: Vše co potřebujete vědět
Žloutenka, latinsky ikterus, je označení pro žluté zabarvení kůže a sliznic. Její příčiny mohou být velmi rozmanité. Jedním z důvodů vzniku žloutenky jsou infekční příčiny při postižení jater. Nejúčinnější prevencí proti žloutence je očkování.
Jak lidé poznají, že mají žloutenku a jaké jsou její příznaky a typy?
Mezi nespecifické příznaky žloutenky patří únava, bolesti břicha, nevolnost, zvracení, průjem, teploty, nadýmání a pocit špatného trávení. Příznakem, který většinou nakažené přivede k lékaři je žloutnutí očí (sklér) a následně i kůže. Moč má také tmavší barvu. U dětí a asi 10 % dospělých je infekce bezpříznaková, což napomáhá šíření infekce.
Jako u každé jiné infekce, starší osoby případně lidé s oslabenou imunitou jsou na žloutenku náchylnější. Průběh je navíc zpravidla delší a komplikovanější. Mnoho starších lidí však nákazu již prodělalo a mají vůči ní imunitu. Virová hepatitida A (VHA) byla v minulosti běžná choroba.
Typy žloutenek
Virů, které vyvolávají infekční žloutenku, je několik. Nejdůležitější je žloutenka typu A, B, C, E. Každý z těchto typů žloutenky je vyvolán různým druhem viru, má různě těžký průběh a proti některým z nich je možné se bránit použitím očkovací látky.
Žloutenka typu A
Žloutenka typu A se přenáší rukama, na kterých virus ulpí. Může se přenášet také potravinami.
Známá je u nás epidemie z roku 1979, kdy se virus z fekálií dostal při hnojení na jahody a poté výrobky z nich (především mražené) byly zdrojem prudké epidemie.
K nákaze může dojít na území České republiky, zdrojem bývají často komunity nižší sociální úrovně nebo žijící v nevhodných podmínkách, ale lidé si mohou tento typ žloutenky přivézt i jako nechtěný suvenýr z dovolené.
Inkubační doba se pohybuje mezi 14 a 50 dny. Po této době může dojít k několika podobám průběhu onemocnění. Zvláště u malých dětí se nemusí onemocnění klinicky významně projevit a nemusí dojít ani k zežloutnutí.
Nemocní trpí nechutenstvím, může je bolet břicho, někdy se objeví zvýšená teplota. Příznaky jsou ale lehké, takže se stav dá zvládnout doma, aniž by onemocnění bylo diagnostikováno, respektive se o něm začne zpětně uvažovat, až když se nakazí rodina a další, kteří přišli do kontaktu s nemocným. K popsaným úvodním potížím patří ještě pobolívání svalů a kloubů.
První, čeho si pacienti všimnou, bývá tmavá moč. Intenzita žlutého zbarvení na kůži je různá. Někdy je velmi výrazná, nápadné je i zbarvení očního bělma. Někdy jde naopak jen o lehké zabarvení kůže. Žloutenka typu A patří k lehčímu onemocnění, které se úplně vyléčí. Po onemocnění již zůstává celoživotní imunita.
Nepříjemné je, že se jedná o onemocnění s nařízenou izolací. Pacient tráví nějakou dobu na nemocničním lůžku, poté je doporučován podle laboratorních nálezů po určitou dobu ještě klidový režim, takže je na několik týdnů vyřazen z běžného života.
Jako u všech typů infekčních žloutenek dochází pacient po jistou dobu na lékařské kontroly, kdy jsou sledovány krevní testy. Má doporučený režim bez velké fyzické námahy. Dietní opatření jsou v současné době mírná, striktně má být vyloučen alkohol, dále kořeněná jídla a přepalovaný tuk.
Žloutenka typu B
Zcela jiná je situace, pokud dojde k onemocnění virovou žloutenkou typu B, která se označuje také jako sérová. Zdrojem nákazy je člověk, v jehož krvi virus koluje. V ČR jsou všechny osoby, které jsou dárci krve, pečlivě vyšetřovány na různá infekční onemocnění včetně žloutenky, takže tento způsob přenosu by měl být vyloučen.
Žloutenka typu B má dlouhou inkubační dobu, mezi jedním a šesti měsíci. Poté se u nakaženého objeví bolesti svalů, kloubů, únava, někdy zvýšená teplota, pobolívání v pravém podžebří. Dojde ke ztmavnutí moči a objeví se žloutenka.
Může dojít i k průběhu bez žlutého zbarvení kůže a na to, že žloutenka proběhla, se přijde až s odstupem času, kdy už může být nemoc v chronickém stadiu.
Tento typ žloutenky je nebezpečný právě proto, že může dojít k chronickému průběhu. Některé formy jsou závažné natolik, že již v akutním stadiu dochází k selhání jater. Pokud se nepodaří stav zvrátit všemi dnes dostupnými metodami, může dojít i k úmrtí. V době akutního onemocnění jsou podávány léky, které pomáhají játrům udržovat jejich funkci.
Onemocnění je léčeno na nemocničním lůžku a hospitalizace trvá většinou několik týdnů. Chronické průběhy jsou sledovány specialisty a v současné době je snaha vyléčit je pomocí moderních léků, například interferonů. Ne vždy je tato náročná a nákladná léčba úspěšná. V ČR však bylo zahájeno očkování proti tomuto typu žloutenky, takže by jeho výskyt měl ubývat.
Žloutenka typu C
Virová žloutenka typu C je častým onemocněním u nitrožilních uživatelů drog. Možný je i přenos pohlavním stykem. Počet případů v České republice je zhruba 1000 za rok. Jejich počet spíše stoupá. Průběh onemocnění je většinou plíživý.
Akutní onemocnění jsou vyšetřována zřídka. To, že je člověk nakažen žloutenkou typu C, se zjistí zpravidla při krevních testech prováděných z nějakého jiného důvodu nebo tehdy, když postiženému není dobře.
Je unavený, nevýkonný, může trpět nechutenstvím, pocitem plnosti apod.
Přestože tento typ žloutenky probíhá na začátku klinicky mírně, jedná se o velmi závažné onemocnění, které má často chronický průběh, a po určité době se mohou játra zhroutit a nemocného se nepodaří zachránit. Virová žloutenka typu C vyžaduje rovněž péči odborníků.
Proti žloutence typu C neexistuje očkování. Pozor tedy na kontakty s předměty, na nichž může virus ulpět (například pohozené jehly po uživatelích drog). Virus zahyne až po určité době, takže pokud by došlo k poranění krátce po použití jehly, není tato nákaza vyloučena.
Žloutenka typu E
Posledním z typů žloutenky, které jsou běžně vyšetřovány, je žloutenka typu E. Tato má podobný průběh i způsob nákazy jako žloutenka typu A. Jde tedy o lehčí onemocnění, které skončí úplným uzdravením. Těžký průběh je popisován jen u těhotných žen.
Nákazu si však naši občané přivážejí většinou ze zahraničí, kde je její výskyt vyšší. Jde především o země s nižším hygienickým standardem. Zde je tedy třeba zachovávat základní hygienická pravidla. Virus je však přirozeně přítomen i na našem území. Byl nalezen u divoce žijících zvířat, ale také v některých chovech prasat.
V anamnéze u postižených potom bývá například domácí zabijačka. Očkování proti tomuto typu žloutenky není možné.
Standardní léčba žloutenky
Léčba je pouze symptomatická. Kauzální terapie neexistuje. Léčíme jen vzniklé příznaky, jimiž jsou teploty, nevolnosti, bolesti břicha atd. v kombinaci s klidovým režimem a šetřící dietou. Účinek hepatoprotektiv je minimálně sporný.
Při těžkém poškození jater lze použít kortikosteroidy ke snížení imunitní reakce, která primárně poškozuje játra.
Žloutenka ve spojení s dalšími nemocemi může být života ohrožující, zejména při cirhóze jater, která je konečným stádiem jaterních onemocnění různé etiologie.
Očkování jako prevence proti žloutence
Jak proti VHA, tak proti VHB máme nejúčinnější preventivní nástroj a tím je očkování, které může výrazně redukovat cirkulaci viru v populaci.
Proti VHC bohužel dosud není nikde na světě vakcína registrována i přesto, že na jejím výzkumu se intenzívně pracuje a kandidátní vakcíny jsou v různém stadiu vývoje, od preklinického hodnocení až po klinické hodnocení fáze II.
Podobné je to s vakcínou proti virové hepatitidě E (VHE), která se nachází v různých fázích klinického hodnocení.
Očkování proti virové hepatitidě A
Všechny dostupné vakcíny proti VHA jsou usmrcené vakcíny, které mají dospělou i dětskou variantu. Žádná z vakcín není určena pro děti do 1 roku věku.
Nejčastější adjuvantní systém u těchto vakcín je hydroxid hlinitý (Havrix, Vaqta, Avaxim). Havrix a Avaxim obsahují navíc konzervační látku (2-fenoxyetanol), ostatní jsou bez konzervačních látek.
Kromě Havrixu a Avaximu (stopová množství neomycinu) neobsahují tyto vakcíny žádná antibiotika.
K základní primovakcinaci se používá pouze jedna dávka vakcíny. Všechny vakcíny jsou vysoce imunogenní s dlouhodobou protekcí, přičemž séroprotektivita se pohybuje v rozpětí 95–100 % v období 1 měsíc po vakcinaci.
Odpověď na vakcinaci je velice rychlá, již 7–10 dní po aplikaci vakcíny se objevují protektivní titry protilátek, čehož lze využít i např. u cestovatelů na poslední chvíli nebo během epidemie k profylaxi kontaktů.
Reaktogenita těchto vakcín nijak nevybočuje z průměru, lokální nežádoucí účinky – nejčastěji v podobě 1denní bolesti, zarudnutí – se mohou objevit u 21 % dětí a 56 % dospělých.
Celkové příznaky – únava, febrilie, průjem – se mohou vyskytnout v méně než 5 % případů, bolest hlavy v 9 % u dětí, v 16 % u dospělých.
Tento typ vakcín lze simultánně v případě potřeby aplikovat s jakoukoli jinou vakcínou.
Očkování proti hepatitidě B
Základní vakcinace proti VHB zahrnuje 3 dávky vakcíny. Existuje několik možných očkovacích schémat, přičemž nejrozšířenější je aplikace 3 dávek vakcíny v měsících 0–1–6. Třídávkové schéma vakcinace vede k více než 95% anti-HBs séroprotekci u dětí a dospívajících a k více než 90% séroprotekci u zdravých dospělých mladších 40 let.
V Evropě je schváleno používání i tzv. zkráceného schématu, kdy se očkují tři dávky vakcíny v rozpětí jednoho měsíce (0–7–21 den) nebo tři dávky s měsíčním odstupem (měsíc 0–1–2).
Při těchto schématech, která mají využití spíše jen v urgentních situacích, jako jsou očkování cestovatelů na poslední chvíli nebo potřeba navození rychlé protekce u pracovníků před nástupem do rizikových zaměstnání (ve zdravotnictví apod.
), je nutné na rozdíl od ostatních schémat aplikovat jednu posilující dávku v měsíci 12.
V případě opomenuté vakcinace se aplikuje druhá dávka co nejdříve je to možné a třetí dávka se pak podá za 2 měsíce. V případě, že dojde k opomenutí třetí dávky, aplikuje se co nejdříve je to možné. Aplikace třetí dávky s odstupem až 5–10 let od druhé dávky nevede k negativnímu ovlivnění výsledné účinnosti očkování.
Na druhou stranu prodloužením intervalu třetí dávky se zároveň s tím prodlužuje i období, kdy protektivita vakcinace nemusí být dostatečná a takovýto jedinec není plně chráněn.
Nedoporučuje se v žádném případě při nedodržení klasického schématu vakcinace zahajovat očkování úplně od začátku 3 dávkami, ale pouze navázat na prokazatelně poslední dávku.
Vakcína proti VHB se nejčastěji aplikuje intramuskulárně a preferované místo aplikace u starších dětí, dospívajících a dospělých je, podobně jako u očkování proti VHA, deltový sval. U dětí do 24 měsíců věku je to anterolaterální strana stehenního svalu.
Po očkování se mohou objevit nežádoucí účinky, jako jsou bolest, zarudnutí, zatvrdnutí tkáně v místě vpichu (časté nežádoucí účinky). Vzácně se může objevit únava, horečka, malátnost, abnormální hodnoty testů jaterních funkcí, artralgie a velmi vzácně paralýza, neuropatie, trombocytopenie, vaskulitida.
Novorozenecká žloutenka
Novorozenecká žloutenka je nejčastějším onemocněním novorozenců a je způsobena zvýšenou hladinou bilirubinu – hyperbilirubinemie – v séru. Bilirubin je konečným produktem metabolismu hemoglobinu, který vzniká při rozpadu červených krvinek. Takto vzniklý bilirubin se nazývá nekonjugovaný.
Je ve vodě nerozpustný a v této formě se může z organismu vyloučit. Nekonjugovaný bilirubin má na některé tkáně toxické účinky. Jedná se především o nervové buňky v mozkovém kmeni. Poškození se může projevit ihned, někdy až v průběhu týdnů až měsíců. Děti jsou ochablé, apatické, špatně prospívají.
Mohou se objevovat křeče, dítě se stáčí do opistotonu, některé děti mohou i zemřít.
Za normálních podmínek však bilirubin putuje spolu s albuminem do jaterní buňky, kde se vytváří tzv. konjugovaný bilirubin, ten je ve vodě rozpustný, méně toxický a vylučuje se nejvíce do střev. U novorozenců se nejvíce setkáváme s tzv.
fyziologickou žloutenkou, která se neprojeví dříve než za 24 hodin po porodu, hladina celkového bilirubinu nepřesáhne hodnotu 205 mikro mol/l, konjugovaného 34 mikro mol/l, maximální hodnoty jsou zaznamenány pátý den po porodu a spontánně klesají.
Dále žloutenka vzniká při inkompatibilitě v Rh a ABO systému. Matka Rh negativní začne vytvářet protilátky Rh pozitivním krvinkám dítěte. První dítě nebývá postižené, ale každé další dítě Rh pozitivní je ohroženo hemolytickou nemocí. Proto je nutné u takové matky po porodu do 72 hodin podat látku anti-D IgG – sníží se hladina protilátek pro další možnou graviditu.
K hemolytické nemoci v ABO systému dochází při konstelaci matky O, plod A nebo B. Intenzita ikteru je menší než při Rh, vyskytuje se už u prvního dítěte a u dalších dětí její intenzita nestoupá.
Další možností vzniku žloutenky je polycytemie. Zvýšený počet červených krvinek zvyšuje nabídku bilirubinu a vede k rozvoji hyperbilirubinemie.
Příčinou může být přenášení, preeklampsie, dítě diabetické matky, opožděné oddělení pupečníku.
Mezi další příčiny vzniku ikteru patří zvýšená extravazace – únik krve mimo cévu – kefalhematom, okultní krvácení, petechie nebo krvácení do CNS, kdy dochází ke zvýšené produkci bilirubinu ze vzniklých hematomů.
Žloutenka také může vznikat při poruše vazby bilirubinu na albumin, který je ovlivňován při sepsi, asfyxii, acidóze, hypotermii, hypoglykemii. Ikterus kojených dětí – je charakterizován vyšší hladinou bilirubinu a rozvojem ikteru na konci prvního týdne po porodu.
Při přerušení kojení na 24 až 48 hodin hladina bilirubinu rychle klesá. Po opětovném zahájení kojení se zpravidla jeho hladina zvyšuje, ale pod původní hodnotu.
Nejlehčí formou nemoci je anemie. Rozpad Rh pozitivních krvinek je mírný. Závažnější je těžká žloutenka, kde může dojít až k poškození mozku. Nejtěžší formou, dnes už zřídka, je hydrops foetalis.
Plod se rodí těžce anemický, oteklý, umírá brzy po porodu.
Diagnóza se opírá o přímý Coombsův test u novorozence a terapii řídíme podle stanovených grafů, vycházející z gestačního věku, stáří novorozence v hodinách a druhu krevní nesnášenlivosti (Rh, ABO).
Fototerapie
Fototerapie (FT) působí geometrickou izomerizaci bilirubinu. Strukturní izomery jsou ve vodě rozpustné a vylučují se žlučí a močí. Doporučená vzdálenost mezi zdrojem světla a dítětem je 70 cm u starých FT, u nových 25 až 30 cm.
Existují i FT založené na principu optických vláken, dodávají studené světlo. Vlákna jsou zabudovaná do podložky, což umožňuje lepší ošetření novorozence. Podložka se umístí přímo pod dítě. Fototerapie jako účinný způsob léčby podstatně omezila počet výměnných transfuzí.
FT je výkon, který má charakter zvýšené péče. Realizuje se v samostatném boxu.
Před FT lékař vyšetří novorozence, stanoví způsob FT – v kuse, přerušovaně, obě FT zároveň, délku FT a informuje matku. Sestra připraví přístroj na FT, pulzní oxymetr a dítě, které je po dobu FT nahé. Sestra vykoná vstupní kontrolu vitálních funkcí dítěte a připraví předepsanou dokumentaci.
V průběhu FT sestra sleduje bilanci tekutin, srdeční činnost, dýchání, TT, prokrvení novorozence a jeho chování. Vede záznam o FT a zapisuje ho v předepsaných intervalech. Pravidelně mění polohu dítěte a zapisuje ji do dokumentace. Podává ordinovanou stravu a zvýšené množství tekutin, kontroluje ochranu očí a genitálu.
Nežádoucí účinky a riziko FT:
- Světla – poškození sítnice světlem UV zářením, zvýšená ztráta tekutin.
- Technické okolnosti – nedostatečné krytí očí a dalších míst, přehřátí nebo podchlazení, riziko z poškození elektrickým proudem.
- Jiná rizika – kožní exantémy, psychologické aspekty (kontakt matka x dítě).
Exsangvinační transfuze
Výměnné transfuze patří k eliminačním metodám. Jejich cílem je odstranit z krve novorozence cirkulující protilátky a erytrocyty, senzibilizované protilátky a významně snížit hladinu bilirubinu v krvi.
Indikace k exsangvinační transfuzi (ET) jsou závažné formy hemolytického onemocnění novorozence, které nejsou možné snížit jinými léčebnými postupy.
Tento zákrok předpokládá vyměnit takové množství krve, aby novorozenci klesl bilirubin o 60 až 75 %.
Další možnosti léčby ikteru
Můžeme aplikovat albumin, na který se bilirubin naváže, albumin je nosičem bilirubinu k jaterní buňce a snižuje jeho toxicitu. Podáním Phenobarbitalu stimulujeme činnost enzymů přeměňujících nekonjugovaný bilirubin na konjugovaný. Jednou z variant je podání látky snižující zpětnou resorpci bilirubinu ve střevě – Carbosorb per os.
Žloutnutí očí je jedním z příznaků žloutenky
Letošní rok bude zcela jistě jedním z těch, kdy se ve větší opět objevila nemoc zvaná žloutenka. O jejích příčinách a následné léčbě a prevenci jsme si povídali s lékařem Kliniky infekčních chorob FN Brno MUDr. Petrem Husou.
Jak lidé poznají, že mají žloutenku. Jaké jsou její příznaky?
Nespecifické příznaky jako je únava, bolesti břicha, nevolnost, zvracení, průjem, teploty, nadýmání, pocit špatného trávení. Příznakem, který většinou nakažené přivede k lékaři je žloutnutí očí (sklér) a následně i kůže. Moč má také tmavší barvu. U dětí a asi 10% dospělých je infekce bezpříznaková, což napomáhá šíření infekce.
Jaké typy žloutenky jsou u nás nejčastější?
U virových žloutenek závisí na epidemiích hepatitidy A, které se každých pár let vyskytují. Mimo epidemie je nejčastější typ C, při epidemiích jako např. v letech 2008 – 2010 vede typ A. Pozor žloutenka je obecný pojem. Latinský ekvivalent je ikterus. Příčiny jeho vzniku jsou různé nejenom viry hepatitid.
Dá se nějak bránit proti tomu, abych tuto chorobu dostal? Existuje nějaká prevence?
Nejúčinnější prevencí je včasné očkování. Dvě dávky vakcíny zajišťují zpravidla celoživotní ochranu. Očkování však není hrazeno z pojištění. Nejčastěji se nechávají očkovat cestovatelé před výjezdem do Asie či Afriky. Jednou prodělaná infekce zanechává zpravidla celoživotní imunitu.
Běžnou prevencí je časté a důsledné umývání rukou po použití toalety, před jídlem a jeho přípravou. Šíření kontaminovanou vodou je v ČR díky vysokým standardům úpravy vody nepravděpodobné. Samozřejmou součástí prevence šíření nákazy je povinná izolace nemocných na infekčních odděleních.
Čím si vysvětlujete, že právě letos je tato infekce velmi rozšířená?
Menší regionální epidemie hepatitidy A jsou běžné a vyskytují se v posledních letech opakovaně (pražská epidemie v letech 2008 – 2010, v Karlovarském kraji v r. 2015). Nákaza se prakticky vždy šíří primárně v socioekonomicky níže postavených skupinách jako jsou bezdomovci, narkomani a následně jsou postiženi jejich rodinní příslušníci a známí, kteří jsou s nimi v kontaktu.
Jsou na žloutenku náchylnější starší osoby případně lidé s oslabenou imunitou?
Ano, jako u každé jiné infekce. Průběh je navíc zpravidla delší a komplikovanější. Mnoho starších lidí však nákazu již prodělalo a mají vůči ní imunitu. Hepatitida A byla v minulosti běžná choroba.
Jak probíhá standardní léčba?
Léčba je pouze symptomatická. Kauzální terapie neexistuje. Léčíme jen vzniklé příznaky – teploty, nevolnosti, bolesti břicha atd. V kombinaci s klidovým režimem a šetřící dietou. Účinek hepatoprotektiv je minimálně sporný. Při těžkém poškození jater lze použít kortikosteroidy ke snížení imunitní reakce, která primárně poškozuje játra.
S jakými dalšími nemocemi může být žloutenka života ohrožující?
Zejména při cirhóze jater, která je konečným stádiem jaterních onemocnění různé etiologie.
Mgr. Pavel Žára, M.A.
- Centrum komunikace
- Fakultní nemocnice Brno
- tel. +420 532 232 193
- mobil.: +420 602 586 620
- e-mail:
Fotogalerie
Žloutenka: příznaky, léčba (hepatitida)
Virová hepatitida je známá i pod názvem žloutenka, ale
toto označení není zcela správné.
Žloutenka, odborně
ikterus, je výraz používaný pro žlutavě zbarvenou kůži,
sliznice a oční skléry. Způsobuje ji vysoká koncentrace, látky zvané
bilirubin, v krvi.
Může se ovšem vyskytovat i u jiných
onemocnění, jako jsou např.: neprůchodnost žlučových cest, rozpad
krvinek, a jiná onemocnění jater.
Mluvíme-li o virové hepatitidě, pak jednoznačně jde
o infekční zánět jater a příznak v podobě žloutenky
jej nemusí vždy doprovázet. Při tomto onemocnění jsou játra napadena
virem hepatitidy typu A, B, C, D, E nebo G.
Jednotlivé viry způsobují různě vážná onemocnění jater. Typy D, E,
G, se ale v naší oblasti prakticky nevyskytují. Mohou se zde objevit jen
velmi vzácně a to zvláště u člověka, který se jimi nakazil
v cizině.
Ovšem typy A, B, a C jsou
i v České republice poměrně časté a proto budeme, v tomto textu,
pozornost věnovat převážně jim. Různé typy virů mají i odlišný
způsob přenosu a průběh, proto zde budou popsány jednotlivě.
Žloutenka typu A
Virová hepatitida A je nejčastěji se objevující a
nejméně závažný typ. Je to nakažlivé a velice nepříjemné onemocnění.
Jestliže je někomu tato nemoc diagnostikována, je povinen se léčit na
uzavřeném infekčním oddělení až do doby, než přestane být
nakažlivý.
Tento typ hepatitidy se vyskytuje pouze v akutní fázi a nikdy
nepřechází do chronicity (viz níže). Hepatitidě A se také někdy říká
nemoc špinavých rukou, což je pojmenování do jisté míry
výstižné.
Přenáší se totiž tzv.: fekálně-orální
cestou. Tento termín, by se skoro doslovně dal přeložit, jako
„výkaly-ústa“.
Zdrojem infekce je tedy často stolice nakaženého
člověka a následně vše, co jí bylo kontaminováno.
Jakkoliv to zní odpudivě, v běžném životě je velice snadné se
takovýmto způsobem nakazit. Častý je i přenos kontaminovanou
vodou. Doba, která uplyne od nakažení do projevu prvních
příznaků (inkubační doba) se pohybuje kolem třiceti
dnů.
Žloutenka typu B
Tento typ se přenáší krví a tělními tekutinami od
infikovaného člověka. K nákaze nejčastěji dochází při
nechráněném pohlavním styku, nebo injekční
aplikaci drog. Možný je i přenos z matky na
plod.
Hepatitida B může přejít z akutního zánětu do chronického stadia,
což se děje asi v 10%. Inkubační doba je zde asi devadesát
dnů.
Žloutenka typu C
Hepatitida Typu C se přenáší hlavně krví, ale je
možný i tělními tekutinami. Proto se jí mnohdy říká
nemoc narkomanů nebo homosexuálů.
Do chronického stadia přechází velmi často a to asi v 70%. Inkubační
doba se zde pohybuje kolem šedesáti dnů.
Je to závažné onemocnění, o kterém se sice mluví méně než
o chorobě HIV, přesto by si ale i ono, zasloužilo podobnou pozornost.
Příznaky a projevy žloutenky
Typický průběh hepatitidy má v počáteční fázi onemocnění, všech
tří, výše zmiňovaných typů, velice podobné příznaky.
Prvními projevy jsou nechutenství, bolest svalů a kloubů, únava,
nevolnost, zažívací obtíže, tlak v pravém podžebří a slabost. Později
se někdy přidá i zvýšená teplota a celkový obraz nemoci tak může
vypadat jako chřipka, díky čemuž je hepatitida zpočátku někdy chybně
diagnostikována.
Nemocný někdy mívá světlou (acholickou) stolici a
naopak velmi tmavou moč. Při plně rozvinutém onemocnění,
následuje ikterická fáze, kdy se k těmto příznakům přidává
i žlutavé zbarvení kůže, sliznic a očního bělma
(žloutenka neboli ikterus).
V některých případech, může být prvním příznakem choroby právě
až ikterus. Další průběh nemoci je už ale u různých typů odlišný,
proto je zde uveden zvlášť.
Virová hepatitida typu A: Tento typ po začáteční fázi
a zaléčení odezní. Nakažený člověk přestává být infekční a již
není nosičem viru. Někdy se ale i do roka poté, může občas vyskytovat
únava, nechutenství i nevolnost.
Zvláštními druhy hepatitidy typu A jsou anikterická
(bez projevení žloutenky) a tzv.: maligní forma. Maligní
forma je velice vzácná a závažná, objevuje se asi v 0,1%. Má rychlý
průběh, způsobuje selhání jater a často končí smrtí
nemocného.
Virová hepatitida typu B a C: Po počáteční fázi se
nemocný buď zcela uzdraví, nebo onemocnění přejde do chronické
fáze a vir zůstává v těle nakaženého.
Chronická fáze se dále ještě dělí na dvě různé formy. Tou první je
tzv.: chronická perzistující hepatitida. Je to lehčí
forma, kdy pacient dlouhou dobu trpí příznaky, které byly popsány jako
počáteční fáze. V játrech jsou dlouhodobě patrny známky zánětu. Tyto
obtíže však do jednoho roku, bez následků, opět odezní a postižený
člověk se plně uzdraví.
Druhou fází je chronická aktivní hepatitida, která je
bohužel velmi závažná. Jaterní buňky odumírají, zanikají a jsou
nahrazovány vazivovou tkání. V játrech stále přežívá virus hepatitidy
B či C a pacient se stane jeho nosičem. K této fázi se mnohdy přidává
i autoimunitní reakce, jejímž výsledkem je trvalé zhoršování choroby,
které končí až jaterní cirhózou.
Rizikové faktory žloutenky
Vyšší riziko vzniku hepatitidy A hrozí v prostředí,
kde je nízký hygienický standard. Častá je nákaza při
cestě do zahraničí, zvláště v zemích jižní Afriky, Ameriky, Asie a
východní Evropy.
Zvýšený výskyt je také v dětských kolektivech a
u osob, které dostatečně nedodržují hygienické návyky.
V České republice je pravidelně zaznamenáván vysoký nárůst
onemocnění v podzimním období.
Virová hepatitida typu B a C se objevuje nejvíce
v kolektivech narkomanů a homosexuálů.
Ohroženi jsou často i zdravotničtí pracovníci. Riziko
nákazy může být i při tetování v salonech, kde se
řádně nedodržují hygienické předpisy.
Za rizikové chování se považuje nechráněný sex,
časté střídání sexuálních partnerů a aplikace drog jehlou, kterou před
tím již někdo použil.
Léčba žloutenky
Lékař nejprve provede testy z krve a moče. Potvrdí-li
se virová hepatitida typu A, je nemocný ihned přijat
do nemocnice na infekční oddělení, kde jsou dodržována
karanténní opatření, aby se předešlo dalšímu šíření
nemoci.
Následná podpůrná léčba spočívá v dietní úpravě a
klidovém režimu. Přísná jaterní dieta je charakterizována
omezením tuků a naopak ve zvýšeném množství bílkovin a
cukrů. Platí také přísný zákaz alkoholu.
Po odstranění viru z organismu a ustoupení obtíží je nemocný
propuštěn domů, ale ještě půl roku poté dodržuje dietu a nevykonává
namáhavé činnosti. Při terapii by se měla celkově posilovat
obranyschopnost organismu.
- Lidé, kteří byli v blízkém kontaktu s nakaženým, jsou pod
zvýšeným zdravotním dozorem a jsou jim preventivně podávány
protilátky. - Při virové hepatitidě B či C je léčba stejná, ale
pacient není hospitalizován na infekčním oddělení. - Pokud ovšem typ B přejde do chronického stadia, je nutné
podávat léky zvané interferony, které brání dalšímu
množení viru v játrech.
Jestliže do chronického stadia přejde hepatitida typu C,
volí se opět interferon nebo Lamivudin,
který se kombinuje s lékem Ribavirin, jenž také brání
množení viru. Bohužel interferon i ribavirin mají mnoho nežádoucívh
účinků.
Odlišení akutního stadia od chronického se provádí pomocí bioptického
vyšetření.
Jak si mohu pomoci sám
Při nákaze virem hepatitidy můžete, po konzultaci s lékařem, užívat
doplňkové preparáty na obnovu a podporu funkce jater.
V průběhu jednoho roku od nakažení je nevhodná konzumace alkoholu.
Odpusťte si proto raději i příležitostné, slavnostní přípitky.
Absolutně nevhodné je užívání drog.
Játra jsou totiž jakýmsi
detoxikačním orgánem a jsou-li napadena virem hepatitidy, nejenže nemohou
dostatečně odbourávat škodlivé látky, ale také jsou jimi velice
zatěžovány.
Průběh léčby se pak prodlužuje a dochází k většímu
postižení jater.
V období nemoci a rekonvalescence se vyvarujte větší fyzické
námaze.
Při tomto onemocnění se jako podpůrná léčba doporučuje pít
odvar z byliny ostropestřec mariánský.
Prevence žloutenky
Nejlepší prevencí hepatitidy A i B je očkování.
Očkovat lze samostatně proti typu B nebo A, ale lepší je vakcína
chránící proti oběma typům zároveň. Vakcínu je nutno aplikovat ve
třech dávkách.
Po prvním podání se další aplikuje po
měsíci poslední, třetí dávka následuje po půl roce. Očkování je
vhodné zvláště u lidí, kteří cestují do zahraničí nebo pracují
s biologickým materiálem.
Bohužel, proti hepatitidě C není doposud známa
žádná očkovací látka.
Další preventivní opatření proti nákaze virem hepatitidy A je
dodržování hygienických návyků. Pečlivě si myjte ruce
vždy po použití toalety, když přijdete z venku nebo před jídlem.
V lékárně či drogerii je možné si koupit malou
dezinfekci na kůži, kterou můžete mít vždy při sobě a
je ihned připravena k použití. Potraviny jezte pouze dobře tepelně
opracované.
Nejste-li si jisti nezávadností dostupné vody, raději ji vždy
převařte.
Chcete-li se vyhnout nákaze hepatitidou typu B a C, používejte při
sexuálním styku vždy prezervativ, vyhněte se častému
střídání partnerů a neužívejte injekčně aplikované drogy jehlou,
kterou již před Vámi někdo použil. Samozřejmě, nejlepší je neužívat
drogy vůbec. Jestliže si chcete nechat provést tetování nebo piercing,
dobře si vyberte salon. K nákaze může dojít i infikovanou tetovací
jehlou.
Mnoho lidí se obává nákazy, při krevní transfuzi nebo dialýze.
Dříve, toto riziko hrozilo, ale dnes, díky pečlivé kontrole, je to
v podstatě nemožné.
Očkováním proti žloutence
Jedete do zahraničí a nevíte, zda se naočkovat proti žloutence? Jaké
jsou nejnovější poznatky o očkování proti žloutenkám? Zeptejte se
lékařek v Poradně
o očkování.
Komplikace nemoci žloutenky
V těžších případech nemoci dochází k přechodu do chronického
stadia a následně pak i k cirhóze jater a jaternímu
selhání.
chronických stádiích je zaznamenáno zvýšené riziko vzniku
rakoviny jater.
Diskuse
- Žloutenka
a inkubační doba
Další názvy: hepatitida, virová hepatitida, hepatitida typu A, hepatitida typu B, hepatitida typu C, žloutenka typu A, žloutenka typu B, žloutenka typu C, hepatitis, zánět jater, virový zánět jater, virová hepatitis, nemoc špinavých rukou, infekční žloutenka
Díky koronaviru se v Česku šíří méně infekčních onemocnění. Lidé více dbali na hygienické návyky
Kde se nacházíte: iROZHLAS.cz / Životní styl a společnost / Zdraví | Související témata: Česko infekční onemocnění spalničky koronavirus neštovice žloutenka typu A žloutenka
Jihomoravský a Moravskoslezský kraj, to jsou jediné dva regiony, kde se vloni vyskytly spalničky. Přispěla k tomu i opatření přijatá na jaře proti šíření koronaviru.
Váš prohlížeč nepodporuje přehrávání audia.
Díky koronaviru se v Česku šíří méně infekčních chorob. Proč? Dozvíte se v reportáži
„Veškerá opatření, která chránila lidi před infekcí koronavirem, chránila také před spalničkami,” vysvětlila už v srpnu pro Radiožurnál náměstkyně ministra zdravotnictví Alena Šteflová.
„Nedochází k tomu kontaktování se populace, lidé nosili roušky. Nebyl tu důvod přenosu tak, aby vznikala ohniska, která by ohrožovala i další populaci,“ dodala. Potvrzuje to i fakt, že se spalničky daleko méně vloni vyskytovaly i v zahraničí.
Pomohly základy hygieny
Méně dětí onemocnělo i planými neštovicemi nebo spálou – vliv na to mělo i uzavření školek. Protikoronovirová opatření pak mohla snížit taky počet virových střevních infekcí.
Babiš: Od půlky ledna se můžou na očkování proti koronaviru hlásit lidi nad 80 let, od února všichni
Číst článek
„Víc se dodržovaly zásady osobní hygieny jako mytí rukou nebo používání dezinfenkčních prostředků. Zároveň se lidé nestravovali v některých jídelnách,” řekl Českému rozhlasu epidemiolog Jan Kynčl ze Státního zdravotního ústavu.
Případů žloutenky typu A ale bylo přibližně stejně jako v minulých letech. Nákaza se šířila hlavně v jižních Čechách.
„Od prvního října do počátku prosince jsme odléčili téměř sto pacientů se žloutenkou,” popsal ředitel českokrumlovské nemocnice Jindřich Florián.
Ve statistikách ale může chybět část lidí s mírnými příznaky některých infekčních nemocí, kteří kvůli omezení zdravotní péče nešli k lékaři.
Základní informace o koronaviru →
Další články
Nejčtenější
Koronavirus, MS hokej 2021, Parlamentní volby 2021, Výsledky voleb v obcích, Film, Koronavirus v Česku, Statistika nehod, Můj rozhlas, Vinohradská 12, SK Slavia Praha, Petra Kvitová, Euro 2020, Počasí, Miloš Zeman, Andrej Babiš, Seznam ministrů, Zprávy z domova, Zprávy ze světa, Datová žurnalistika, SPORT – rychlé zprávy, Fotbal online, Hokej online, KLDR, Předvolební průzkumy, Afghánistán, Rychlé sportovní zprávy, Gabriela Koukalová, Sýrie, Bramborový salát, Bitcoin, Ester Ledecká, EURO 2020, ZŠ Plynárenská Teplice, Sucho, Izrael, Real Madrid, Kim Čong-un, Donald Trump, Nemocnice na Bulovce, Andrea Vrbovská, Tomáš Horáček, Zuzana Čaputová
Doporučujeme
Hepatitida typu C
Termín hepatitis, označující zánětlivé onemocnění jater, použil poprvé římský lékař Coelius Aurelianus už v 5. století našeho letopočtu. Virus hepatitidy C byl však objeven až koncem osmdesátých let 20. století.
Termín hepatitis, označující zánětlivé onemocnění jater, použil poprvé římský lékař Coelius Aurelianus už v 5. století našeho letopočtu. Virus hepatitidy C byl však objeven až koncem osmdesátých let 20. století. Do té doby byly známy pouze dva základní typy virových hepatitid – A a B. Ne všechny případy virových zánětů jater však bylo možné takto jednoduše zaškatulkovat.
V sedmdesátých letech se začaly množit případy hepatitid u pacientů po krevní transfuzi. Neodpovídal za ně přitom ani virus hepatitidy A, ani B. Choroba si pro svůj neznámý původ vysloužila jméno non-A non-B hepatitis. Podle vědců za ni mohlo hned několik virů současně.
Způsoby přenosu jednotlivých typů žloutenek
| Způsob přenosu | nitrožilní podávání drog transfuze krve* *do roku 1992 poranění o jehlu hemodialýzatetování/piercing infikovanou jehlou | nitrožilní podávání drog transfuze krve* *do roku 1992 poranění o jehlu hemodialýza tetování/piercing infikovanou jehloupohlavní styk | znečištěná voda a potraviny, špinavé ruce |
| Očkování | NE | ANO | ANO |
Původce hepatitidy C objevil až v roce 1989 výzkumný tým doktora Michaela Houghtona. O rok později se podařilo vyrobit protilátky a získat tak způsob zjištění přítomnosti viru v krvi. V roce 1992 bylo zavedeno plošné testování dárců krve. V roce 1995 se poprvé podařilo zobrazit virus pomocí elektronového mikroskopu.
Revoluce nejen sexuální
Jak je možné, že virus zůstával celá léta bez povšimnutí, a pak najednou vyvolal epidemii? Pro vysvětlení je potřeba uvědomit si způsob přenosu viru a připomenout historii. Virus se přenáší převážně nakaženou krví. První obrovskou rizikovou skupinu tvoří pacienti, kteří podstoupili transfuzi krve. Druhou reprezentují uživatelé nitrožilních drog.
Do čtyřicátých let 20. století se krevní transfuze prováděly jen ojediněle. Jejich široké rozšíření si vynutila až zranění druhé světové války. S dalším vývojem medicíny se krevní transfuze staly rutinně prováděným výkonem.
Šedesátá léta ve znamení společenské revoluce přinesla masivní rozšíření uživatelů drog. Používání společné jehly několika lidmi bylo běžným jevem.
Pozvolný nástup onemocnění a jeho vleklý průběh s minimem viditelných příznaků způsobují, že se mnoho pacientů z této generace dozvídá o své chorobě až dnes.
Koho hepatitida C nejčastěji postihuje?
Hepatitida C se vyskytuje velmi často u těchto rizikových skupin:
- Hepatitidu typu C může mít odhadem až 75 procent lidí, kteří si někdy v životě aplikovali nitrožilně drogu. Některé statistiky uvádějí, že po pěti letech života v komunitě uživatelů drog a při jejich společné aplikaci je riziko nákazy virem HCV až 90procentní. K šíření infekce přispívá sdílení předmětů denního života a pomůcek pro aplikaci drogy.
- Virus hepatitidy C byl až do svého objevení odpovědný až za 90 procent všech onemocnění jater vzniklých po transfuzi krve. Bez dostatečných diagnostických metod nebylo možné jejich původce odhalit. Dárci krve infikovaní virem HCV tak ve snaze zachránit život jiným nevědomky předávali nebezpečnou chorobu. Plošné zavedení testování dárců přineslo výrazné snížení rizika nákazy touto cestou.
- Nákaza hrozí v případě styku s krví, používání injekčních jehel nebo ostrých nástrojů. Za naprostou většinu nákaz může nešťastná náhoda, agrese ze strany pacienta nebo nedbalost.
- Riziko přenosu viru z matky na dítě je nízké, vzhledem k vzájemnému úzkému kontaktu však reálné. Dochází k němu především v průběhu porodu, kdy krev novorozence přichází do přímého styku s krví matky. Dítě narozené matce s hepatitidou C by mělo být v jednom roce věku otestováno na přítomnost viru. Kojení nepředstavuje riziko. Nebezpečné mohou být pouze popraskané, krvácející bradavky.
- V ostatních tělesných tekutinách mimo krve je virus obsažen jen ve velmi malém množství. Časté střídání sexuálních partnerů však riziko nákazy zvyšuje. Důrazně se doporučuje dodržovat pravidla bezpečného sexu. Zvýšenou opatrnost zasluhují sexuální praktiky, při kterých hrozí poranění nebo kontakt s krví partnera – anální styk, styk během menstruace.
- Hepatitidou C jsou ohroženi všichni bez rozdílu. Vedle jasně prokázaných způsobů nákazy existuje i nezanedbatelný počet nemocných, u kterých není přítomen žádný z rizikových faktorů. Až každý desátý nemocný se nikdy nedozví, jakým způsobem mohlo právě u něj k nákaze dojít.
Céčko není jen další obyčejná „žloutenka“
Pozornost věnovaná viru HIV a jím vyvolanému onemocnění AIDS ne zcela právem odsunula hepatitidu C na okraj zájmu veřejnosti. Hepatitida C se však stává velkým zdravotním problémem dneška. Její chronickou formou trpí podle odhadů přes 175 milionů lidí na celém světě – to jsou přibližně 3 procenta světové populace!
Jen ve Spojených státech žijí odhadem 4 miliony nemocných hepatitidou C. To představuje téměř 2 procenta tamní populace. Svým výskytem je tak céčko v USA rozšířenější než infekce virem HIV. Každým rokem přibývá 35 tisíc nových případů akutní hepatitidy typu C.
| Líbí se vám článek? | Počet hlasů: 0 |
Žloutenka typu A
Vyčkejte prosím. Objednávka se zpracovává
Úvodní stránka Nemoci a vakcíny Seznam nemocí Žloutenka typu A
Virová hepatitida typu A, nazývaná také infekční žloutenka typu A, je zánětlivé onemocnění jater způsobené virem. Vyskytuje se na celém světě.
V zemích s nízkým hygienickým standardem, kde je riziko výrazně vyšší, postihuje spíše děti, ve vyspělých zemích osoby každého věku, kromě těch, které již onemocnění prodělaly nebo byly očkovány.
V České republice se vyskytuje i v menších či větších epidemiích, v roce 2016 bylo zaznamenáno 930 případů. V některých případech se jedná o importované onemocnění ze zahraničí.
Příspěvek pojišťovny
Máte zájem o očkování a chcete příspěvek? Připravili jsme pro vás rychlý přehled příspěvků pojišťoven.
Cena očkování a aktuálně dostupné vakcíny
Kde očkujeme?
fekálně–orální, tedy přenos stolicí nemocného, buď přímo znečistěnýma rukama od osoby k osobě nebo nepřímo kontaminovanými potravinami, vodou nebo předměty.
Riziková je konzumace tepelně neupravených potravin v prostředí s nedostatečným hygienickým zázemím personálu, konzumace vody a nápojů neověřené kvality, přítomnost ledových kostek v nápojích, konzumace jídla prodávaného na ulici nebo ve stáncích rychlého občerstvení. Existuje i možnost přenosu pohlavním stykem a krví, je ale výrazně méně častá.
Zdroj nákazy
Zdrojem nákazy je nemocný člověk s jakoukoli formou virové hepatitidy typu A.
Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.
Inkubační doba trvá obvykle 15 až 50 dní.
Příznaky
V první fázi se onemocnění projevuje chřipkovými příznaky jako je zvýšená teplota, nevolnost, bolest kloubů, svalů, hlavy a břicha, celková slabost. Mohou se vyskytnout kožní a nervové projevy, změna barvy kůže, očního bělma, moči a stolice. Onemocnění má různé formy.
Bezpříznakové, které jsou častější u dětí a jsou rizikové pro šíření onemocnění, protože nemocný si nemusí být vědom, že u něj onemocnění probíhá a manifestní formy, které jsou častější u dospělých osob. Následná rekonvalescence může trvat i několik měsíců. Onemocnění nepřechází do chronicity a nemívá trvalé následky.
Jedná se o onemocnění s povinnou izolací na infekčním oddělení a jsou při něm realizována protiepidemická opatření u kontaktů nemocného.
Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.
Nespecifická preventivní opatření zahrnují dodržování osobní hygieny, zdravotní výchovu, zásobování kvalitní pitnou vodou a potravinami a bezpečnou likvidaci odpadů. Konzumace kvalitních nápojů, vody a potravin na cestách je zásadní v zahraničí i doma.
Specifickým preventivním opatřením je očkování proti virové hepatitidě typu A.
Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.