Jak moc si za civilizační nemoci můžeme sami

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.

Jak moc si za civilizační nemoci můžeme sami Odborníci zejména doporučují takzvaný kardio pohyb, při němž nepřekročíme určitou hranici tepové frekvence.Zaujímalo by ma ako dlho..Inak mám blbú skúsenosť s antimalarikami. To som sa bál vyjsť von na ulicu. Alebo všetko v poho, v Istanbule na ulici, slniecko, kamoska, pamiatky… a zrazu BUM! Spadlo to namňa ako stodola. 5 min som to rozdýchaval. Už to do huby nevezmem.
Jak moc si za civilizační nemoci můžeme sami Nejhorší je samota. Není nad to rochnit se sama ve vlastním smutku 🙂 Práce, sport, přátelé, mě z toho dostanou.
Jak moc si za civilizační nemoci můžeme sami Na tyhle stavy mám kolo a antidepresiva. Leší než chlastat.
Jak moc si za civilizační nemoci můžeme sami Mě by spíše zajímalo, co je spouštěčem těch úzkostných stavů? Jasně u každého asi něco jiného, ale nešlo by nějak pracovat s tím de je prvopočátek? Myslela jsem si, že asi občas trpím úzkostnými stavy ( tak cca 1x za 2 měsíce a trvá to jen pár minut), ale když to tady čtu, tak se asi mýlím a jsem naprosto v pořádku. Protože mé vyjimečně divné pocity jsou z nějakého problému, který musím řešit a zrovna se mi nechce ( zjednodušeně řečeno). Sice ve chvíli kdy na něj myslím, mám ten tzv. zrychlený dech, ale pokud se přiměji myslet na něco jiného, což se mi většinou dobře daří, tak je zas vše ok. Rozhodně se mi nestává, že bych kvůli tomu nespala.
Jak moc si za civilizační nemoci můžeme sami Zrovna nedavno jsem po spousteci patrala u sebe. A uvedomila jsem si, ze mam uzkozstny stavy (busi mi srdce, mam „knedlik“ v krku a nemuzu dychat) prevazne z akutnich problemu, ktere chci a musim ihned resit, ale nevim jak a nemuzu rychle zjistit zpusob jak je vyresit – prevazne se mi to deje v praci. Ale uz jsem to zazila i doma, a prijde mi, ze cim jsem starsi tim je to horsi. Zatim jsem s tim nikde nebyla neb jsem chtela zkusit se s tim nejak poprat napred sama.
Jak moc si za civilizační nemoci můžeme sami A zkusila jste, kdyz si „zacyklite“ mozek problémem, např. pohled z okna, hezkou vzpominku, myšlenku na něco/někoho hezkého…?
Jak moc si za civilizační nemoci můžeme sami A jak dlouho ten Váš pocit úzkosti trvá? Třeba je to též jen chvilku a nejedná se tak o nemoc úzkost jako takovou.
Jak moc si za civilizační nemoci můžeme sami Tohle mi přijde jako klasický stres ze situaci. V současné době je mnohem více úkolů a stresů duševních, ze kterých nelze útéct. Takové zvíře se typicky dostává do problémů, kdy musí buď utíkat nebo bojovat a tím stres vyventiluje a situace tvrá krátce. I lidé v dřívějších dobách měli úkoly mentálně jednodušší, byť fyzicky náročnější. Dnes stresové situace (nutnost vyřešit něco, co pro něj není brnkačka) trvají často dlouhou dobu a člověk tím dost trpí.
Jak moc si za civilizační nemoci můžeme sami Kdo to osobně nezažil, tak vůbec neví o čem je vlastně řeč…
Koho z Vás dnes zaujalo něco hezkého? Nějaká osoba, barva, vůně, květina, sluneční stíny,…?
Mně. Šla jsem se proběhnout se psem kousek na louku a do lesa. Je tam naprosto nádherně.
Dneska ráno byla v autobuse překrásná slečna. Ne krása ve stylu erotického lákání, ale tak nějak asi vypadají víly.
A co Vám tohle setkání přineslo pro dnešní den?
Mně dneska natolik zaujaly pařížské rohlíčky, že jsem si jeden musela vzít s sebou.
A přineslo Vám to radost a tím i energii na zvládání problémů!! A to je cesta – i malá radosti nás nabíjí. Jenom si je musíme dělat, nebo uvědomovat:
  • Jak velkým problémem úzkost a deprese jsou jsem zjistil při analýze nemocí (pracuji jako webový analytik).
  • Výrazy spojené s těmito výrazy a jejich měsíční hledanosti:
  • Deprese 9787
  • Stres 9104
  • Úzkost 7383
  • Vyhoření 5878
  • Vyčerpání 2484

Pokud každý měsíc vyhledává na internetu přes 25 K uživatelů výrazy spojené s těmito slovy, je jasné, že problém se týká velkého počtu lidí. A myslím, že většina lidí má strach z neúspěchu, o peníze, o děti, o rodiče apod. Je to smutné.

Psychoterapie má tu nevýhodu, že je to značně nákladná léčba, kterou si mnoho lidí nemůže dovolit. V takových případech jsou antidepresiva jedinou možností.
Psychoterapie hradí pojišťovna pokud lékař uzná, že jste nemocen. Kdo má jen blbou náladu musí si holt platit sám. A tak je to v pořádku.
Souhlas. Akorát se tam blbě rozpoznává ta hranice mezi lehkou depresí a stavem, ze kterého se sám člověk bez pomoci nedostane.
Ani z lehkých depresí, pokud to jsou skutečně deprese a ne blbá nálada se většinou člověk bez pomoci léků nebo psychoterapie nedostanete. Takové ty různé rady jsou jen obecná doporučení, které mají význam spíše v prevenci nebo mají podpůrný vliv k základní léčbě.
Nemáte tak docela pravdu. Psychologů, kteří pracují na pojišťovnu je poměrně málo, takže i když vám k němu napíše lékař doporučení, čekací lhůty k němu jsou v řádech několika týdnů a frekvence sezení díky množství pacientů bývá často také řídká. 1x za 14 dní nemá při léčbu úzkostí nebo depresí valný význam.Nehledě na to, že přepracovanost většiny z nich se mnohdy negativně projevuje na kvalitě sezení.
Přesně tak, sedíte tam a terapeut už má v hlavě další pacienty a ani vás neposlouchá… U individuálních terapií na pojišťovnu velmi časté.Mně jedna doktorka při sezení občas usnula. Dá se to pochopit, ale v tu chvíli to nebylo tak vtipné, jak se to při čtení může zdát.
Cukr a hlavne kofein taky na uzkost nejsou prilis dobre. Ale hlavne si nenechte napsat antidrepresiva- jedy jako SNRI (Venlafaxin), protoze toho se uz potom jen tak nezbavite.
Tak já kdysi brát musela, protože jsem měla i deprese i paničkou poruchu. Zatím se mi deprese podařilo jko citovat, ale úzkost přetrvává. Nejím žádný léky. Nicméně je hloupost dávat tyto rady. Antidepresiva Vám můžou zachránit život. Pokud je jí někdo, kdo je nepotřebuje je věc druhá.
Jiste, ze pomahaji, ale dlouhodobe spis naopak. Brala jste SNRI a podarilo se vam od nich vyabstinovat?
SNRI nezpusobuji zavislost. Pokud ovsem pacient vynecha par pilulek, nebo ze dne na den skonci, nahly vysazeni muze zpusobit abstinencni priznaky, proto, pokud se doktor rozhodne aby pacient SNRI uz nebral, tak musi davku postupne snizovat.
Tahle rada muze nekoho stat zivot. A verte tomu ze moc dobre vim o cem mluvim (teda pisu…)
Dobre nenechte si napsat venlafaxin pokud nemate jinou moznost. Protoze pak si staci nevezmout jednu davku a je to peklo.
Tímto trpím už léta…nekdy je to lepší, někdy horší. Ale nabrali to zcela nových obratem po tom co jsem se stala matkou. Ta zodpovědnost a strach k blaho dítěte vše umocní. Na terapie nechodím.. Nějak mi to nepomáhalo. a farmaka do sebe pořád cpát nechci.. Opsycjohygienu se snažím.. Ale je to někdy těžké pod tíhou všedních starosti..
Závěr článku je dobrá rada pro Vás, co nejvíce se unavte. Plavte, lyžujte, jezděte na kole, choďte do schodů a po městě pěšky. Budete se těšit do postele, rychle usnete a špatné myšlenky nedostanou prostor.
Já jsem aktivní. To se nebojte. Spím dobře. Až na to občasné pocení. Jde spíš o situace přes den apod.
Dobrý spánek je základ do tohoto boje. Přes den se více zaměstnejte, abyste myslela na povinnosti. Co třeba zkusit se učit nějaký cizí jazyk nebo si najít nějaký koníček?
Bohužel hodně se zaměstnat může někdy vést naopak ke zhoršení. Jedná věc jsou úzkosti a druhá věc jsou úzkosti kvůli dlouhodobé únavě. Nelze tedy každému říkat, aby se unavil.U někoho to může vést k prudkému zhoršení. Hodně se to týká právě i matek malých dětí.Každopádně je možné uvolňovat napětí lehkým pohybem. Pokud je velmi málo energie, tak jen dýchání vleze, masáž, bodyterapie apod.
Tak p. Jadlovský měl na mysli asi zaměstnat se něčím co Vás baví. To pak je únava příjemná a myslím, že příjemná únava s dostatečným spánkém situaci nezhorší.
Ano, to je samozřejmě možné. Ale právě jen pokud není vyčerpání nebo dlouhodobý stres tak velký, že už není možné udržet pozornost nebo i krátká mentální práce (jakákoliv, třeba četba knihy nebo poslech rádia) způsobuje po krátké chvilce další úzkosti (které se můžou i prohlubovat).Pokud jde o běžný stres, tak je to dobrá laická ráda. Ale u úzkostí to už často nefunguje, naopak to může situaci i zhoršovat.Jsem terapeut, bohužel se velmi často setkávám s tím, že lidé se snaží zaměstnat co nejvíc ve stavu kdy už to vůbec není vhodné.
Je to tak. Já měl nejhorší stavy v letech, kdy jsem kondičně běhal týdně 30-50km a trénoval na maraton. K tomu se připojil výrazný spánkový deficit, kterým trpím vzhledem k charakteru směnné práce posledních cca 20 let a který se kondičním sportem při kterém je pro regeneraci dostatek spánku klíčový, výrazně prohloubil.Pak šla dolů i ta výkonnost v běhu a vůbec chuť běhat. V práci jsem fungoval s vypětím všech sil, byl permanentně podrážděný a byly dny, kdy jsem jen ležel na gauči a nebyl schopný v podstatě normálně fungovat. Vždy po jarním pražským maratonu jsem běh výrazně omezil, přes léto se dal trochu do kupy a na podzim to šlo zase od začátku.Teď chodím běhat už jen rekreačně 2-3x týdně vždy jen pár km a jsem na tom mnohem lépe. Pochopil jsem, že každý sport není vhodný pro každého a druh a charakter zaměstnání může být podstatný limitující faktor.
Nemusí to být úplně pravda..Neusnu kolikrát ani po kilometrových bězích..
Přesně tak. Takto to má plno lidí.. Pak je dobre nepoužívat žádný dynamický sport, ale spíš dýchání, protahování, masáž, terapii
Přesně, uklidnění a soustředění se na dech mě dokáže dostat do limbu 😉
U me to casto funguje presne naopak. Cim vice se unavim, tim mene energie zbyva na to, abych byla schopna sve myslenky ovlivnit a zastavit je vcas. Samozrejme neni to tak vzdy, zalezi vzdy na tom, jaky ma clovek den.
Tak to jste pořád unavená málo. Z pořádné únavy byste myslela jen na to, jak padnout do postele.
Pravda, pokud bych treba unavou omdlela, tak skutecne jen padnu a nebudu na nic myslet. Pokud neco plati na vas, neznamena to, ze to plati na vsechny, zkuste se nad tim zamyslet.
Ale jistě, já neříkám, že je to univerzální rada. Ale viděl jsem často, že zabrala i u jiných. Ostatně nejsem lékař a jsme ve čtenářské diskusi.
Ale univerzalne jste mi rekl, ze jsem asi jen malo unavena, ze jinak bych jen padla do postele a na nic jineho nemyslela. I kdyz jsem vam rekla svou zkusenost, ze takhle to u me nefunguje.
Míra únavy může být u každého jiná podle činnosti. Prostě můžete zkusit vyčerpat se jednou pořádně a třeba to zabere než když jste unavená mírně. Zdůrazňuji slova „třeba“ a „můžete“.
Pokud je člověk dlouhodobě vyčerpaný stresem, špatně spí a je oslabený a sotva stojí na nohou, tak pokud se pokusí se hodně utahat, tak to končívá kolapsem a neschopenkou.Rada „utahat se“ funguje u lidí, kteří jsou fyzicky silní, dobré konstituce. To se ale bohužel valné části lidí s úzkostmi netýká

Fenomén: Civilizační choroby: Příčiny civilizačních onemocnění

Článek už putuje dál, děkujeme za sdílení.

Jak moc si za civilizační nemoci můžeme samizdroj: picjumbo.com

Rozvoj průmyslu a celkové zrychlení doby má za následek, že už je toho na nás někdy zkrátka moc. Nestíháme prostě zpracovávat informace a to jak hmotného, tak nehmotného charakteru. Máme přístup ke zprávám z celého světa, internet nás často zahlcuje podněty, které ani nepotřebujeme vidět.

Stejně tak máme na výběr z nepřeberného množství druhů jídla a stejně ve výsledku nevíme, co máme jíst, abychom byli zdraví. Spousta průmyslově zpracovaných potravin se totiž jenom jako zdravě tváří a přitom si s nimi naše tělo ani neumí poradit.

Nějakou dobu se takto žít dá, náš organismus má totiž úžasnou schopnost regenerace, ale po čase mu mohou dojít síly a propuknou takzvané civilizační nemoci.

Na jednu stranu se nám za poslední 150 let výrazně prodloužila délka života díky zvyšující se úrovni medicíny, všeobecnému zkvalitnění hygienických podmínek i dostupnosti potravin či vody. Na druhou stranu ten prodloužený život moc velkou kvalitu nemá. Zhruba od 40.

roku se pozvolna začínají objevovat civilizační choroby, které nás pak provází po zbytek života. Jsou totiž příčinou až 80 % úmrtí v současnosti. Za nejzávažnější civilizační onemocnění můžeme považovat například kardiovaskulární onemocnění, rakovinu či cukrovku.

Existuje ale celá řada dalších život výrazně omezujících nemocí.

Na civilizačních chorobách se víceméně stejnou měrou podílí znečištění ovzduší, vody či půdy. S tím většinou nic neuděláme, i pokud bydlíme někde na samotě u lesa. Znečištění jsme sice vystaveni trochu méně než ve velkém městě, ale panensky čisté životní prostředí už v dnešní době najdeme jen velmi těžko. Jsou však určité faktory, které můžeme ovlivnit i my přímo sami.

Co patří mezi civilizační choroby?

Civilizačním chorobám bychom také jinak mohli říkat moderní nemoci. Protože jsou to onemocnění či poruchy způsobené právě dnešní uspěchanou dobou. Patří sem například také alergie.

Některé mohou vzniknout z toho, že (někdy i nevědomě) jíme stále ty stejné suroviny – například bílou pšeničnou mouku nebo sóju, která se přidává snad do všeho, i když se ve složení na obalech snaží maskovat pod cizími názvy a zkratkami za něco úplně jiného.

S tím může souviset i astma, které často způsobuje i zhoršená kvalita ovzduší, narušená psychika a další faktory.

Deprese, únavový syndrom a další psychické problémy mohou souviset s přepracováním, přehlcením nepotřebnými informacemi, nedostatkem času na udržování zdravých mezilidských vztahů, ale stejně tak za nimi může stát nedostatečná výživa.

Cukrovka a kardiovaskulární onemocnění pak přímo souvisí s tím, jak se stravujeme, i když svou roli samozřejmě hrají i další části našeho života. Za rakovinou může stát nejen nezdravé stravování, ale nezanedbatelnou roli hraje i naše psychika. Podle psychosomatiky mohou rakovinu způsobit potlačené emoce, které nás takzvaně „užírají vevnitř“.

Smutné je, že se pak mohou přetransformovat v rakovinu, která naše tělo opravdu zevnitř postupně rozežírá a zabíjí.

Mezi civilizační onemocnění patří i celulitida.

Řeknete si, že taková celulitida sice logicky souvisí s naším nezdravým životním stylem – přejídáme se a nehýbeme se, tak se nám tuky ukládají do podoby nehezkého, pomerančového vzhledu, ale že je to pouze kosmetický problém. Celulitida má však celkem 3 stupně.

U toho prvního, nejlehčího, si celulitidy ani nevšimnete, pomerančová kůže je viditelná pouze, když kůži stisknete mezi prsty. U druhého stupně celulitidy jsou drobné krátery na pokožce viditelné pouze, když stojíte, a jakmile si lehnete, tak se ztratí.

Při třetím stupni je pomerančová kůže viditelná už pořád. Místa, která okupuje, se hůře prokrvují a mohou být chladné na dotek. Tento stupeň celulitidy může být i bolestivý a v této fázi se právě celulitida odlišuje od obyčejného kosmetického problému.

Obecně můžeme říct, že za většinu civilizačních chorob je zodpovědný stres – na něj se pak nabalují další naše neřesti. Jsme v časovém presu, dáme si něco rychlého z fastfoodu a jídlu ani moc nevěnujeme pozornost. Když se potřebujeme uklidnit, tak často saháme po návykových látkách, jako jsou cigarety či alkohol a v tom nejhorším případě i různé tlumicí léky a těžké drogy.

Jak moc si za civilizační nemoci můžeme samizdroj: stocksnap.io

Strava

Nepravidelné stravování, jídlo ve spěchu, nedostatečné rozkousání jednotlivých soust, to všechno může vést k tomu, že žaludek začne vyrábět mnohem méně žaludečních šťáv, což nejen zpomaluje trávení, ale také způsobuje nedostatečné vstřebávání živin.

Příliš sladká, přepálená, smažená nebo přesolená jídla jsou z dlouhodobého hlediska taktéž špatné. Pro tuto dobu je taktéž charakteristické přejídání se – většina z nás jí mnohem více, než ve skutečnosti potřebuje.

Průmyslově zpracované potraviny jsou také mnohem energeticky koncentrovanější, takže i když je jíme v přiměřené množství, stejně přijímáme hromadu zbytečných kalorií, se kterými se tělo musí nějakým způsobem vypořádat. Tyto potraviny jsou navíc takzvaně nutričně prázdné.

Obsahují sice spoustu kalorií například v podobě cukru nebo transmastných kyselin, ale potřebných živin už pomálu.

Životní styl

S přijímáním nadbytečného množství energie souvisí i to, že přijatou energii následně už nevydáme. Máme sedavé zaměstnání, pohyb máme jen velmi nárazově na různých cvičeních. S nadbytkem kalorií se zákonitě musí někde uložit – vzniká obezita a další onemocnění s ní spojené, jako je vysoký krevní tlak či cukrovka.

Kromě kvalitního jídla své tělo ochuzujeme i o příjem kyslíku při dýchání – většina z nás totiž dýchá pouze povrchně. Při mělkém dýchání se vnitřní orgány nedostatečně okysličují a špatně prokrvují. Pokud svému tělu navíc nedopřejeme dostatek odpočinku a spánku nebo jej dokonce mateme prací na směny, snižujeme si tak jeho obrannou a regenerační schopnost.

Během spánku totiž probíhají všechny potřebné opravné procesy.

Na rychlém opotřebovávání organismu má také vysoký podíl případné kouření nebo konzumace alkoholu. Zbytečně tak zatěžujeme tělo spoustou škodlivin, kterých se nestačí zbavovat, oslabují se játra a může se spustit bujení rakovinných buněk.

Psychika

Pod tento faktor spadá i to, jak moc jsme obklopeni stresem, jak k němu přistupujeme a jestli s ním umíme bojovat. Velký význam má i to, jak umíme zpracovávat své emoce.

Pokud se dokážeme poučit ze svých chyb, jak se stavíme k různým nejistotám a strachům, jestliže umíme odpouštět a jsme přející nebo si všechny ty nahromaděné negativní emoce držíme v sobě. S naším psychickým stavem mohou přímo souviset různá neurologická onemocnění, jako jsou deprese, chronická únava, epilepsie, schizofrenie a různé typy demence.

Ale obecně může náš psychický stav ovlivňovat prakticky každou chorobu, která nás trápí – od obyčejné rýmy až po rakovinu. Proto není radno tuto část našeho života podceňovat a zanedbávat.

Přístup k léčbě

Prevenci zanedbáváme, a když už se nějaká civilizační nemoc objeví, většinou se „léčí“ tak, že se pouze potlačí příznaky místo toho, aby se pátralo po skutečných příčinách.

Není neobvyklé ani takzvané preventivní užívání léků bez toho, aniž bychom je skutečně potřebovali. Pěstujeme si tak na lécích zbytečnou závislost.

Navíc užívání jednoho léku sice potlačí určitý příznak, ale může mít celou řadu negativních vedlejších účinků, na které jsou pak nasazovány další a další léky, až se dostaneme do kompletně začarovaného kruhu.

Jak moc si za civilizační nemoci můžeme sami

Na počátku 21. století způsobovaly civilizační nemoci průměrně 41 % všech úmrtí. Podle Světové zdravotnické organizace měl v následujících dvaceti letech nastat narůst až na 57 %. Současná čísla jsou ale ještě vyšší a nedávno přesáhla 70 %, tedy přibližně 41 milionů osob ročně. Z tohoto důvodu byly zařazeny na seznam největších hrozeb lidstva.

Postihují téměř celou populaci, protože se jedná o celou řadu onemocnění – kardiovaskulární choroby, které jsou nejčastější příčinou úmrtí, dále rakovinná a respirační onemocnění, vysoký cholesterol, cukrovku, metabolická onemocnění, aterosklerózu, deprese, únavový syndrom, Alzheimerovu a Parkinsonovu chorobu a mnoho dalších. Každoročně přibude do výčtu onemocnění alespoň jedno další.

Nejčastější příčiny

Vznik civilizačních onemocnění, někdy také označovaných jako chronické neinfekční nemoci, je podmíněn častým stresem, osobním životním stylem nebo znečištěným životním prostředím.

Nemoc se obvykle rozvíjí několik let a na jejím vzniku se podílí jednak neovlivnitelné faktory, zejména genetika nebo životní prostředí, ale především faktory, které může ovlivnit každý.

Mezi ty nejpodstatnější patří nedostatečný pohyb, nadměrná konzumace nezdravých potravin, nekvalitní spánek, stres a užívání návykových látek.

V rozhovoru s lékařem Janem Hnízdilem se objevila myšlenka, že civilizační nemoci pramení z nemocné civilizace. Nejen z nezdravého životního stylu, ale i z nekvalitních mezilidských vztahů, nedostatku sebelásky, z absence úcty k životu… Tím v žádném případě nikdo netvrdí, že optimismus a pokora vyléčí všechny nemoci. Ale rčení „ve zdravém těle zdravý duch“ v tomto případě určitě platí.

Z důvodu stále častějšího výskytu sestavilo ministerstvo zdravotnictví Národní strategii ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí.

Ta obsahuje jedenáct prioritních témat, mezi kterými nechybí dostatečná pohybová aktivita, vhodné stravovací návyky, péče o duševní zdraví, zajištění kvality a dostupnosti zdravotní péče, a to především s důrazem na prevenci.

Jednotlivé body byly dále rozpracovány v akčních plánech, jejichž cílem je nejenom prodloužit život obyvatel, ale především prodloužit délku života prožitého ve zdraví.

Nicméně ministerstvo uvádí, že v České republice je stále nízká zdravotní gramotnost, péče o vlastní zdraví a zodpovědnost za něj. Vysoké množství populace stále podceňuje rizikové faktory a spoléhá na farmakoterapii.

V současnosti jsou až tři čtvrtiny populace postižené nadváhou a obezitou. Délka života prožitého ve zdraví se v posledních letech vůbec neprodloužila.

Například ve Švédsku je tomu jinak a průměrná délka vzrostla o devět let.

Prevence může výrazně snížit množství onemocnění

A protože civilizační nemoci svůj název nezískaly pro nic za nic, je možné jim částečně předcházet. Způsob je vlastně velmi snadný – zdravý životní styl. Jenže ono se to lehce řekne, ale obtížněji koná. Těch nezdravých lákadel je kolem nás přemíra. Na druhou stranu by postačilo dodržování rozumného životního stylu.

Galerie: Jsou morbidně obézní. Jídlo je zabíjí

Důležitý je pohyb, a to prakticky jakýkoliv. Jeho četnost a intenzita je velmi individuální. Někomu vyhovují dlouhé procházky, jinému pravidelný trénink v posilovně. Důležité je cítit se u toho dobře, protože je to jediná možná cesta, jak u nějaké aktivity setrvat.

Významnou roli hraje také zdravé stravování. Najdou se tací, kterým vstávají vlasy na hlavě, jen co procházejí kolem zdravé výživy, ale určitě ne kvůli ní samotné. Jistě má každý jiné chutě, ale v tomto případě je to spíše onou proklamovanou „povinností“ jíst zdravě. Zlatá střední cesta je v takovém případě na místě.

Lékařka Věra Adámková doporučuje zařazovat tzv. funkční potraviny, které mají nějakou přidanou hodnotu. Patří sem probiotika, prebiotika, vitamíny, antioxidanty, proteiny, aminokyseliny, nenasycené mastné kyseliny a další.

Kromě toho, že je vhodná strava účinnou prevencí onemocnění, slouží také jako prostředek podpůrné léčby.

Všudypřítomný stres hraje větší roli, než si možná kdokoliv z nás uvědomuje. Právě stres výrazně ovlivňuje průběh například roztroušené sklerózy, která je také zařazena na seznamu civilizačních chorob. Se stresem se často pojí i špatné stravování, nedostatek spánku, nechuť k pohybu…

Geny nejsou vše

Jistě jsou tu genetické predispozice, a to především k cukrovce, rakovinným onemocněním, částečně i k autoimunitním onemocněním, jako je právě roztroušená skleróza. To ale neznamená, že je nemoc daná (přečtěte si rozhovor Nejsme obětí vlastních genů).

Dodržováním rozumného zdravého stylu, a hlavně posloucháním potřeb svého těla lze riziko výskytu onemocnění výrazně snížit, a tím si zachovat kvalitu života o mnoho let déle.

Jak se starat sám o sebe a vydržet

V podobných situacích je mnohdy naše tělo vystaveno dlouhodobé psychické zátěži. Jsme, jak se říká, „ve stresu“. Stres je součástí života člověka už mnoho tisíciletí a naše tělo je na jeho zvládání docela dobře vybaveno v případě, že se jedná o krátkodobou záležitost. V případě, že jsme v náročné životní situaci delší dobu a musíme jí takříkajíc „vydržet“, je to pro nás už obtížnější. Proto je dobré našemu tělu i naší mysli pomoci. Nyní si nastíníme jak:

1. Stres dopadá na člověka na úrovni těla

  • Látky uvolňované ve stresu jsou určeny k pohybu. V historii člověka jako druhu bylo často nezbytné bojovat, nebo utéci. Pohyb je tedy přirozenou cestou jak tyto látky (především stresové hormony) zpracovat, aby v těle nedělaly neplechu. Podrobněji o vlivu stresu na naše tělo v přednášce: Vliv mysli na imunitní systém a nemoc.
  • Mnoho výzkumných studií se shoduje na tom, že pravidelný pohyb je prevencí vzniku rakoviny, tak i mnoha jiných civilizační onemocnění. Může navíc i výrazným způsobem snížit pravděpodobnost návratu nemoci u některých druhů onkologických onemocnění. Pokud nevíte jak na to, podívejte se na webový seminář: „Příroda, pohyb, naše psychika a zdraví“, který se této oblasti věnuje podrobněji.
  • Vedle pravidelného pohybu je velmi důležitý pravidelný odpočinek. Při kvalitním spánku může tělo lépe zpracovat stresové hormony. Navíc pravidelný spánek pomáhá i správné aktivitě imunitního systému, jak je zmíněno v druhé části přednášky „Vliv mysli na progresi nemoci a možná psychologická prevence“.
  • Je tedy dobré myslet na svoje tělo a pomoci mu zpracovávat „stresové produkty“ pravidelným pohybem a pravidelným odpočinkem. To jsou dvě nejpřirozenější cesty, jak můžeme tělu pomoci v situacích neřešitelného a dlouhodobého stresu.

2. Stres dále dopadá na úrovni naší mysli.

Ta je často zahlcena negativními emocemi, naše myšlenky neustále krouží kolem toho, co nás trápí.

  •  Naše emoce si tak snadno poručit nedají. Na jedné straně není dobré jim přespříliš podléhat, na straně druhé je nelze ani násilně potlačovat. Ani jedna z cest není optimální. Jednou z užitečných možností pro práci s nepříjemnými emocemi a myšlenkami je snažit se je vyjádřit. Tomuto tématu je věnován celý webový seminář: „Schopnost vyjádřit emoce pomáhá“. Názorně je zde ukázáno, jaké možnosti máme pro vyjádření emocí v případě, kdy je toho na nás takříkajíc moc.
  • Jsme-li v situaci nemocného nebo i blízkého člověka, který je nemocnému oporou, může nás občas ovládnout strach. Strach je emoce, která do určité míry patří k situacím, kdy je něco pro nás důležitého ohroženo. Když se náš život nebo zdraví našeho blízkého dostane do ohrožení, je přirozené cítit strach. Je-li ale míra strachu příliš vysoká, přemáhající a strach je v nás přítomen prakticky neustále, je dobré vyhledat odbornou pomoc. Ať už přímou návštěvou (mapa psycho-onkologické péče ) nebo i konzultací přes web (psycho-onkologická on-line poradna). Doporučení, jak lze se strachem lépe pracovat, nabízí seminář „Strach z návratu nemoci a jak ho zvládnout“, kde najdete některé praktické informace.
  • V náročné životní situaci máme tendenci myslet jen na to, co nás tíží (nemoc, starost o blízkého člověka, obavy z budoucího apod.). Abychom takovou náročnou situaci dlouhodobě mohli zvládat, je ovšem nezbytné najít si čas „jak na radost, tak na starost“. Tedy mít čas být smutný a odžít si to negativní na straně jedné, ale udělat si čas také na to, co náš těší. Tedy na věci, činnosti a lidská setkání, která nám dodávají energii. Pozitivní emoce mohou naší psychice i tělu pomoci, jak ukazuje přednáška „Postoj k nemoci a jeho možný vliv na naše zdraví“. To, co nás těší, nám může dát sílu být dobrou oporou nemocnému po dlouhou dobu a zároveň si udržet i dobré zdraví.

 3. A do třetice – stres dále dopadá také na úrovni našich vztahů.

V některých situacích jsou vztahy touto událostí zatíženy. Na straně druhé jsou dobře fungující vztahy důležité pro její zvládání. Podporující vztahy jsou oblastí, která nám umožňuje se se stresem lépe vyrovnávat.

  • V praxi se poměrně často ukazuje, že mnoho lidí bylo vychováno v přesvědčení, že si „mají svoje problémy řešit sami“ a nezatěžovat s nimi okolí. Pro ně pak bývá velmi obtížené říci si blízkým o pomoc. Přesto, opora blízkých dokáže člověku pomoci jak na psychické, tak i fyzické úrovni. Jaký vliv má při uzdravování se je ukázáno v semináři „Síla opory našich nejbližších“ nebo přednášce „Vliv mysli na progresi nemoci a možná psychologická prevence “. Jaký vliv má při uzdravování se je ukázáno v přednášce „Síla vztahů a jejich možný vliv na naše zdraví“
  • Naše schopnost sdílet a vyjádřit svoje pocity, nám umožní čerpat oporu blízkých. Pokud neřekneme, co potřebujeme, nebo co nás tíží, jen těžko nám mohou naši blízcí pomoci. Jeden druhému do hlavy nevidíme.
  • Pokud pravidelně nasloucháme blízkému člověku, který je nemocen, můžeme se dostat do situací, že je informací a negativních emocí na nás přespříliš. Je dobré si to přiznat a opět myslet i sám na sebe. Nechat si čas na to, co nás těší, mít oporu v někom, kdo zase bude naslouchat nám, případně se nebát vyhledat oporu odbornou (viz mapa psycho-onkologické péče).

Závěrem lze říci, že situace, kdy do života vstoupí onkologické onemocnění, je situací plnou změn. Ať už v průběhu léčby, nebo i v období po léčbě.

Tyto změny (zdravotní, finanční, pracovní, volnočasové) zasahují jak nemocného, tak i jeho nejbližší.

Pro vás, kteří pociťujete, že bylo změn až přespříliš, je určen záznam webového semináře „Nucená změna a pozitivní přístup k ní “ a text Co s námi dělají nechtěné změny

Krutá daň za konzum. Vymře lidstvo na obezitu?

Paní primářko, co jsou vlastně civilizační choroby?Civilizačními chorobami označujeme skupinu nemocí, které se vyskytují častěji ve vyspělých zemích než v zemích třetího světa. A předpokládá se, že vznikají kvůli našemu stylu života.

Přečíst článek ›

Co si pod tím můžeme představit?Všude jezdíme autem, ve městech jsme schopni i jednu zastávku popojet autobusem či tramvají. Prostě se málo hýbeme, pravidelné aktivitě se věnuje málokdo.

A i když má každý druhý člověk chytré hodinky, tak to ještě není záruka pravidelné chůze. Myslím chůzi v kuse, ne popocházení od stolu ke kávovaru či do koupelny. K dalším faktorům přispívá naše stravování.

Konzumujeme příliš mnoho fastfoodů, doma připravujeme jídla z polotovarů, instantních pokrmů. A nesmíme zapomenout na přísun alkoholu a cigaret.

Pivo dle správného Čecha není alkohol, ženy si navykly chodit s kamarádkami na skleničku vína, v mnoha rodinách funguje rituál dát si lahev vína a mít pěkný večer. Takže kdyby se pořádalo mistrovství světa v konzumaci alkoholu, umístíme se na předních příčkách. Každý druhý si navíc stěžuje na stres a přetažení.

Zabijáci dnešní doby – civilizační nemoci:

Se kterými z těchto „moderních“ nemocí se setkáváte v ordinaci nejčastěji?Já asi nejčastěji řeším aterosklerózu, obezitu. V naší ambulanci máme pacienty s tzv.

dyslipoproteinémií, po cévních příhodách mozkových či po infarktu myokardu nebo ty, kteří mají tyto choroby v rodinné anamnéze. Věnujeme se také osteoporóze a její léčbě.

I u ní můžeme hovořit o civilizační chorobě, na jejímž vzniku se podílí náš konzumní způsob života.

Které z nich lze léčit a jak a které jsou naopak nevyléčitelné?Snažíme se léčit všechny choroby. Ale asi jste měla spíše na mysli, které z nich lze vyléčit zcela a u kterých jenom zpomalíme jejich proces.

Tady bych choroby rozdělila na dvě skupiny – nádorová onemocnění a ostatní choroby.

Do druhé skupiny můžeme započítat nejen ty výše zmíněné, ale třeba i diabetes mellitus, některé choroby gastrointestinálního traktu, to znamená žaludku a střev, chronický únavový syndrom, depresi, hypertenzi, Alzheimerovu chorobu a mnoho dalších. A u všech můžeme začít s léčbou sami u sebe.

Budeme-li se dostatečně hýbat, mít správnou životosprávu, omezíme-li alkohol a budeme-li se snažit vyhýbat stresu, respektive stresovým situacím, máme zpola vyhráno. Pak i ty tabletky, které nám předepíše lékař, budou fungovat lépe a rychleji, než když jenom spolkneme prášek a budeme čekat na vyléčení.

Přečíst článek ›

Souvisejí všechny civilizační choroby se špatným životním stylem? Lze jim úpravou životosprávy předejít anebo přispět k jejich vyléčení?Prakticky všechny, tady bych ale raději vynechala nádorová onemocnění.

Už totiž víme, že na některých se podílí naše rodinná anamnéza, tedy dědičnost, a u některých si za to tak trochu můžeme sami naším nezřízeným stravováním a konzumací alkoholu či cigaret. A teď mě prosím nechytejte za slovo.

Například rakovinou plic může onemocnět i nekuřák, stejně jako konzument 40 cigaret denně nikdy rakovinu plic nemusí dostat. Proto bych nerada paušalizovala.

Ovšem ostatním chorobám, hlavně těm, které souvisejí s trávicím traktem či metabolismem, lze úpravou životosprávy předejít nebo výrazně oddálit jejich vznik. V případě, že už je máme, pak správnou životosprávou a celkovým životním stylem oddálíme jejich zhoršení.

Často zmiňujete nadváhu a obezitu. Opravdu hrají v případě civilizačních chorob tak velkou roli?Velkou. Patříme mezi nejtlustší národy v Evropské unii. My si pořád myslíme, že nejtlustší jsou v Americe, ale bohužel už to zdaleka není pravda. Rozhlédněte se kolem sebe.

V letních měsících to bylo obzvlášť dobře viditelné. Dívky a slečny nosí tzv. bokovky a krátké sukně a jejich „sádlíčko“ na nás z toho oblečení často vykukuje. To, co já bych se v jejich věku bála ukázat, hrdě vystavují. Nevadí jim, že se jim vše třese a slovo sval je pro ně cizí výraz.

A nezapomeňme se podívat na chlapce a mladé muže. Jediný sval, který jim vykukuje zpod trika, je obrovské bříško – žádný pekáč buchet. Takže jsem šťastná za všechny ty mladé, štíhlé lidi, jež potkávám třeba na výletech.

Jsem moc ráda i za pacienty, kteří změní svůj styl, a fandím jim, aby jim jejich přesvědčení vydrželo.

Přečíst článek ›

Před lety jste mi řekla, že podle vašeho názoru na obezitu vymřeme. Takže jste od té doby názor nezměnila?Nezměnila. Obezita a naše špatné stravování, tedy nejen nadměrné, ale také nevyvážené, které obsahuje hodně cukrů a tuků, bude mít i nadále velký podíl na našich chorobách, a tedy i na smrti.

MUDr. Jana Čepová, Ph.D., MBA * vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, promovala v roce 1990* je primářkou Ústavu lékařské chemie a klinické biochemie, společného pracoviště 2. LF Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole

* specializuje se na klinickou biochemii a vnitřní lékařství. Přednáší nejen studentům  lékařské fakulty, ale i lékařům  v rámci postgraduálního vzdělávání.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector