Virová hepatitida je známá i pod názvem žloutenka, ale
toto označení není zcela správné.
Žloutenka, odborně
ikterus, je výraz používaný pro žlutavě zbarvenou kůži,
sliznice a oční skléry. Způsobuje ji vysoká koncentrace, látky zvané
bilirubin, v krvi.
Může se ovšem vyskytovat i u jiných
onemocnění, jako jsou např.: neprůchodnost žlučových cest, rozpad
krvinek, a jiná onemocnění jater.
Mluvíme-li o virové hepatitidě, pak jednoznačně jde
o infekční zánět jater a příznak v podobě žloutenky
jej nemusí vždy doprovázet. Při tomto onemocnění jsou játra napadena
virem hepatitidy typu A, B, C, D, E nebo G.
Jednotlivé viry způsobují různě vážná onemocnění jater. Typy D, E,
G, se ale v naší oblasti prakticky nevyskytují. Mohou se zde objevit jen
velmi vzácně a to zvláště u člověka, který se jimi nakazil
v cizině.
Ovšem typy A, B, a C jsou
i v České republice poměrně časté a proto budeme, v tomto textu,
pozornost věnovat převážně jim. Různé typy virů mají i odlišný
způsob přenosu a průběh, proto zde budou popsány jednotlivě.
Žloutenka typu A
Virová hepatitida A je nejčastěji se objevující a
nejméně závažný typ. Je to nakažlivé a velice nepříjemné onemocnění.
Jestliže je někomu tato nemoc diagnostikována, je povinen se léčit na
uzavřeném infekčním oddělení až do doby, než přestane být
nakažlivý.
Tento typ hepatitidy se vyskytuje pouze v akutní fázi a nikdy
nepřechází do chronicity (viz níže). Hepatitidě A se také někdy říká
nemoc špinavých rukou, což je pojmenování do jisté míry
výstižné.
Přenáší se totiž tzv.: fekálně-orální
cestou. Tento termín, by se skoro doslovně dal přeložit, jako
„výkaly-ústa“.
Zdrojem infekce je tedy často stolice nakaženého
člověka a následně vše, co jí bylo kontaminováno.
Jakkoliv to zní odpudivě, v běžném životě je velice snadné se
takovýmto způsobem nakazit. Častý je i přenos kontaminovanou
vodou. Doba, která uplyne od nakažení do projevu prvních
příznaků (inkubační doba) se pohybuje kolem třiceti
dnů.
Žloutenka typu B
Tento typ se přenáší krví a tělními tekutinami od
infikovaného člověka. K nákaze nejčastěji dochází při
nechráněném pohlavním styku, nebo injekční
aplikaci drog. Možný je i přenos z matky na
plod.
Hepatitida B může přejít z akutního zánětu do chronického stadia,
což se děje asi v 10%. Inkubační doba je zde asi devadesát
dnů.
Žloutenka typu C
Hepatitida Typu C se přenáší hlavně krví, ale je
možný i tělními tekutinami. Proto se jí mnohdy říká
nemoc narkomanů nebo homosexuálů.
Do chronického stadia přechází velmi často a to asi v 70%. Inkubační
doba se zde pohybuje kolem šedesáti dnů.
Je to závažné onemocnění, o kterém se sice mluví méně než
o chorobě HIV, přesto by si ale i ono, zasloužilo podobnou pozornost.
Příznaky a projevy žloutenky
Typický průběh hepatitidy má v počáteční fázi onemocnění, všech
tří, výše zmiňovaných typů, velice podobné příznaky.
Prvními projevy jsou nechutenství, bolest svalů a kloubů, únava,
nevolnost, zažívací obtíže, tlak v pravém podžebří a slabost. Později
se někdy přidá i zvýšená teplota a celkový obraz nemoci tak může
vypadat jako chřipka, díky čemuž je hepatitida zpočátku někdy chybně
diagnostikována.
Nemocný někdy mívá světlou (acholickou) stolici a
naopak velmi tmavou moč. Při plně rozvinutém onemocnění,
následuje ikterická fáze, kdy se k těmto příznakům přidává
i žlutavé zbarvení kůže, sliznic a očního bělma
(žloutenka neboli ikterus).
V některých případech, může být prvním příznakem choroby právě
až ikterus. Další průběh nemoci je už ale u různých typů odlišný,
proto je zde uveden zvlášť.
Virová hepatitida typu A: Tento typ po začáteční fázi
a zaléčení odezní. Nakažený člověk přestává být infekční a již
není nosičem viru. Někdy se ale i do roka poté, může občas vyskytovat
únava, nechutenství i nevolnost.
Zvláštními druhy hepatitidy typu A jsou anikterická
(bez projevení žloutenky) a tzv.: maligní forma. Maligní
forma je velice vzácná a závažná, objevuje se asi v 0,1%. Má rychlý
průběh, způsobuje selhání jater a často končí smrtí
nemocného.
Virová hepatitida typu B a C: Po počáteční fázi se
nemocný buď zcela uzdraví, nebo onemocnění přejde do chronické
fáze a vir zůstává v těle nakaženého.
Chronická fáze se dále ještě dělí na dvě různé formy. Tou první je
tzv.: chronická perzistující hepatitida. Je to lehčí
forma, kdy pacient dlouhou dobu trpí příznaky, které byly popsány jako
počáteční fáze. V játrech jsou dlouhodobě patrny známky zánětu. Tyto
obtíže však do jednoho roku, bez následků, opět odezní a postižený
člověk se plně uzdraví.
Druhou fází je chronická aktivní hepatitida, která je
bohužel velmi závažná. Jaterní buňky odumírají, zanikají a jsou
nahrazovány vazivovou tkání. V játrech stále přežívá virus hepatitidy
B či C a pacient se stane jeho nosičem. K této fázi se mnohdy přidává
i autoimunitní reakce, jejímž výsledkem je trvalé zhoršování choroby,
které končí až jaterní cirhózou.
Rizikové faktory žloutenky
Vyšší riziko vzniku hepatitidy A hrozí v prostředí,
kde je nízký hygienický standard. Častá je nákaza při
cestě do zahraničí, zvláště v zemích jižní Afriky, Ameriky, Asie a
východní Evropy.
Zvýšený výskyt je také v dětských kolektivech a
u osob, které dostatečně nedodržují hygienické návyky.
V České republice je pravidelně zaznamenáván vysoký nárůst
onemocnění v podzimním období.
Virová hepatitida typu B a C se objevuje nejvíce
v kolektivech narkomanů a homosexuálů.
Ohroženi jsou často i zdravotničtí pracovníci. Riziko
nákazy může být i při tetování v salonech, kde se
řádně nedodržují hygienické předpisy.
Za rizikové chování se považuje nechráněný sex,
časté střídání sexuálních partnerů a aplikace drog jehlou, kterou před
tím již někdo použil.
Léčba žloutenky
Lékař nejprve provede testy z krve a moče. Potvrdí-li
se virová hepatitida typu A, je nemocný ihned přijat
do nemocnice na infekční oddělení, kde jsou dodržována
karanténní opatření, aby se předešlo dalšímu šíření
nemoci.
Následná podpůrná léčba spočívá v dietní úpravě a
klidovém režimu. Přísná jaterní dieta je charakterizována
omezením tuků a naopak ve zvýšeném množství bílkovin a
cukrů. Platí také přísný zákaz alkoholu.
Po odstranění viru z organismu a ustoupení obtíží je nemocný
propuštěn domů, ale ještě půl roku poté dodržuje dietu a nevykonává
namáhavé činnosti. Při terapii by se měla celkově posilovat
obranyschopnost organismu.
- Lidé, kteří byli v blízkém kontaktu s nakaženým, jsou pod
zvýšeným zdravotním dozorem a jsou jim preventivně podávány
protilátky. - Při virové hepatitidě B či C je léčba stejná, ale
pacient není hospitalizován na infekčním oddělení. - Pokud ovšem typ B přejde do chronického stadia, je nutné
podávat léky zvané interferony, které brání dalšímu
množení viru v játrech.
Jestliže do chronického stadia přejde hepatitida typu C,
volí se opět interferon nebo Lamivudin,
který se kombinuje s lékem Ribavirin, jenž také brání
množení viru. Bohužel interferon i ribavirin mají mnoho nežádoucívh
účinků.
Odlišení akutního stadia od chronického se provádí pomocí bioptického
vyšetření.
Jak si mohu pomoci sám
Při nákaze virem hepatitidy můžete, po konzultaci s lékařem, užívat
doplňkové preparáty na obnovu a podporu funkce jater.
V průběhu jednoho roku od nakažení je nevhodná konzumace alkoholu.
Odpusťte si proto raději i příležitostné, slavnostní přípitky.
Absolutně nevhodné je užívání drog.
Játra jsou totiž jakýmsi
detoxikačním orgánem a jsou-li napadena virem hepatitidy, nejenže nemohou
dostatečně odbourávat škodlivé látky, ale také jsou jimi velice
zatěžovány.
Průběh léčby se pak prodlužuje a dochází k většímu
postižení jater.
V období nemoci a rekonvalescence se vyvarujte větší fyzické
námaze.
Při tomto onemocnění se jako podpůrná léčba doporučuje pít
odvar z byliny ostropestřec mariánský.
Prevence žloutenky
Nejlepší prevencí hepatitidy A i B je očkování.
Očkovat lze samostatně proti typu B nebo A, ale lepší je vakcína
chránící proti oběma typům zároveň. Vakcínu je nutno aplikovat ve
třech dávkách.
Po prvním podání se další aplikuje po
měsíci poslední, třetí dávka následuje po půl roce. Očkování je
vhodné zvláště u lidí, kteří cestují do zahraničí nebo pracují
s biologickým materiálem.
Bohužel, proti hepatitidě C není doposud známa
žádná očkovací látka.
Další preventivní opatření proti nákaze virem hepatitidy A je
dodržování hygienických návyků. Pečlivě si myjte ruce
vždy po použití toalety, když přijdete z venku nebo před jídlem.
V lékárně či drogerii je možné si koupit malou
dezinfekci na kůži, kterou můžete mít vždy při sobě a
je ihned připravena k použití. Potraviny jezte pouze dobře tepelně
opracované.
Nejste-li si jisti nezávadností dostupné vody, raději ji vždy
převařte.
Chcete-li se vyhnout nákaze hepatitidou typu B a C, používejte při
sexuálním styku vždy prezervativ, vyhněte se častému
střídání partnerů a neužívejte injekčně aplikované drogy jehlou,
kterou již před Vámi někdo použil. Samozřejmě, nejlepší je neužívat
drogy vůbec. Jestliže si chcete nechat provést tetování nebo piercing,
dobře si vyberte salon. K nákaze může dojít i infikovanou tetovací
jehlou.
Mnoho lidí se obává nákazy, při krevní transfuzi nebo dialýze.
Dříve, toto riziko hrozilo, ale dnes, díky pečlivé kontrole, je to
v podstatě nemožné.
Očkováním proti žloutence
Jedete do zahraničí a nevíte, zda se naočkovat proti žloutence? Jaké
jsou nejnovější poznatky o očkování proti žloutenkám? Zeptejte se
lékařek v Poradně
o očkování.
Komplikace nemoci žloutenky
V těžších případech nemoci dochází k přechodu do chronického
stadia a následně pak i k cirhóze jater a jaternímu
selhání.
chronických stádiích je zaznamenáno zvýšené riziko vzniku
rakoviny jater.
Diskuse
- Žloutenka
a inkubační doba
Další názvy: hepatitida, virová hepatitida, hepatitida typu A, hepatitida typu B, hepatitida typu C, žloutenka typu A, žloutenka typu B, žloutenka typu C, hepatitis, zánět jater, virový zánět jater, virová hepatitis, nemoc špinavých rukou, infekční žloutenka
Žloutenka typu B
Žloutenka typu B je virový infekční zánět jater. Virus je vysoce odolný, v kapce zaschlé krve přežívá několik týdnů, zmražení ho neničí. Virus žloutenky typu B je 100x nakažlivější než virus HIV.
Akutní onemocnění může přecházet do chronického průběhu. Průběh onemocnění bývá těžší a delší než u žloutenky typu A, také k úmrtí dochází častěji. Výskyt infekce je celosvětový.
V České republice ke klesajícímu trendu nemocnosti přispěla národní vakcinační strategie – povinné očkování dětí.
Máte zájem o očkování a chcete příspěvek? Připravili jsme pro vás rychlý přehled příspěvků pojišťoven.
Nemoc se šíří kontaktem s krví nebo jinými tělními tekutinami infikované osoby. Významný je přenos pohlavním stykem. U těhotné ženy nakažené virem hepatitidy B může během porodu dojít k nakažení novorozence.
Výskyt této nemoci je celosvětový. Vysoký výskyt je v Africe a v jihovýchodní Asii. V tropech a subtropech žije vysoké procento nosičů (lidí, kteří mají virus žloutenky typu B v krvi). K nákaze může dojít při ošetření v místním zdravotnickém zařízení (injekce, infuze, nedostatečně vydezinfikovaný nástroj, zubní ošetření). Riziková je také kožní tetováž, drogy a nechráněný sex.
Zdroj nákazy
Zdrojem nákazy je člověk akutně nebo chronicky nemocný.
Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.
Inkubační doba je 45–180 dní.
Příznaky
Onemocnění se rozvíjí postupně, zpočátku jsou příznaky podobné chřipce – únava, bolesti kloubů a hlavy, bolesti břicha, ztráta chuti k jídlu, horečka, nevolnost a zvracení, později i žloutenka, světlá stolice a tmavá moč. U 5 – 10 % pacientů může nemoc přejít do chronického stadia a vést k cirhóze jater (ztvrdnutí jater) až rakovině jater. Onemocnění může mít i velmi závažný průběh, který může vést až k selhání jaterních funkcí a smrti.
Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.
Účinnou prevencí této nemoci je očkování. Očkování proti hepatitidě B je součástí tzv. hexavakcíny, která se podává povinně dětem od 9 týdne věku. Očkovat je možné i dospělé osoby, které nebyly v dětství očkované.
K dispozici je očkovací látka jen proti virové hepatitidě B či kombinovaná vakcína proti hepatitidě A i B. Aplikují se tři dávky očkovací látky, účinnost je celoživotní.
Očkování proti hepatitidě B chrání současně i proti hepatitidě typu D.
Na této stránce jsou odborně garantované informace. Můžete se také přímo objednat na očkování do některého z očkovacích center.Upozornění: Rozhodnutí ohledně vhodného očkování patří plně do kompetence odborníků. Odbornou konzultaci Vám poskytnou lékaři v centrech Očkování a cestovní medicíny Avenier.
Žloutenka – příčiny, projevy, druhy a léčba
Žloutenka (icterus) je žluté zbarvení kůže, očního bělma, sliznic i ostatních tkání. Způsobuje ji zvýšená koncentrace žlutého žlučového barviva (bilirubin) v krevní plazmě.
Termínem žloutenka jsou často nesprávně nazývány záněty jater (hepatitidy), u nichž je žluté zbarvení tkání hlavním příznakem. Žloutenka je tedy symptom doprovázející řadu chorobných stavů, nikoliv nemoc jako taková.
V článku se dozvíte o příčinách, projevech, jednotlivých typech i léčbě.
Žloutenka může být závažným symptomem jiného onemocnění, přičemž nebezpečné komplikace mohou nastat zejména u typu C – cirhóza a rakovina jater.
Bilirubin je v podstatě odpadní produkt, který v těle vzniká při degradaci hemoglobinu. V organismu zdravého dospělého jedince se denně utvoří 250 až 350 mg bilirubinu. Pokud se ale z jakéhokoliv důvodu začne v těle hromadit, vzniká žloutenka. Přičemž porucha může být na jakékoliv úrovni jeho metabolismu.
Běžně je většina bilirubinu v krevní plazmě vázána na albumin (jeden z proteinů krevní plazmy). Když jeho koncentrace v krvi přesáhne 20 až 30 mg/l, přebytečný bilirubin proniká do tkání, což má za následek právě ono žloutnutí tkání. K tomu může dojít z příčin uvedených níže, podle nichž se žloutenka dělí do 3 skupin:
- Prehepatální (hemolytický) ikterus – bilirubin stoupne tak, že ho játra nestíhají přeměňovat (konjugovat). K tomu často dochází např. u novorozenců, jelikož plod před narozením potřebuje mnohem více červených krvinek než po započetí dýchání. Tato tzv. novorozenecká žloutenka je přechodná, většinou mizí samovolně, případně se léčí fototerapií. Stejným principem vzniká přechodný ikterus u osob s hemolytickým typem chudokrevnosti (anémie).
- Hepatální (hepatocelulární) ikterus – zde játra nezvládají zpracovávat běžné množství bilirubinu, který pak uniká z poškozených jaterních buněk zpět do krve. To nastává, jsou-li játra poškozena zánětem, alkoholem, chemicky nebo nádorem. Žloutenka ustupuje, pokud se podaří zlepšit stav jater. Jinak provází těžká žloutenka jaterní selhání.
- Posthepatální (obstrukční) ikterus – zde je nejčastější příčinou žloutnutí neprůchodnost neboli obstrukce žlučových cest. Překážkou může být žlučový kámen, někdy též např. nádor slinivky břišní, přičemž raritně jde o nádor rostoucí přímo ve žlučových cestách.
TIP: Přečtěte si zevrubněji o anémii v jednom z našich předchozích článků.
Jaterní onemocnění se může projevit celou řadou příznaků. Některé lze pozorovat od počátku onemocnění nebo při jeho mírném průběhu, jiné značí již pokročilou nemoc a závažné poškození jater.
Mezi nespecifické příznaky patří únava, bolest břicha, nevolnost a zvracení, průjem, teploty, nadýmání atp. Mírně poškozené jaterní funkce se též mohou projevit např. tmavou močí a šedě, žlutě nebo nepřirozeně světle zbarvenou stolicí. Příznaky, které nakaženého zpravidla přivedou k lékaři bývají následující:
- nepřirozené zežloutnutí bělma a následně kůže (čili žloutenka),
- tmavší barva moči a příznaky podobné chřipce (u hepatitidy B),
- u hepatitidy C mohou příznaky dlouho mlčet, posléze se může přidat svědění kůže a bolest jater.
Šíření infekce však napomáhá fakt, že u dětí a některých dospělých (cca 10 %) je průběh zcela bezpříznakový. Starší osoby a lidé s oslabenou imunitou jsou pochopitelně náchylnější, navíc bývá průběh delší a komplikovanější.
Mezi příznaky značící těžké poškození jaterních funkcí patří např. zvracení krve, příměs krve ve stolici nebo černě zbarvená stolice. Dále pak zvětšení břicha, poruchy spánku, změna psychiky, ztráta vědomí či neobvyklé změny hmotnosti.
Formy hepatitidy
Hepatitida je tedy obecné označení pro zánětlivé onemocnění jater, které je často nesprávně nazýváno žloutenkou. Dle příčin, které nemoc vyvolají, rozlišujeme několik druhů hepatitid.
Na vině může být celá řada mikroorganismů, ale hepatitida též může být součástí některých vážných vnitřních chorob. Zánět jater někdy také způsobuje užívání drog, alkoholu či některých léků.
S označením hepatitida se však nejčastěji setkáme při zánětu jater, který mají na vině viry. Obecně hepatitida probíhá ve 2 základních formách:
- Akutní forma – zde je typický náhlý začátek s výraznými obtížemi. Nemoc obvykle po 2 měsících ustává, avšak vzácně vede k selhání funkce jater. Některé akutních záněty přecházejí do chronicity.
- Chronická forma – ta zpravidla vzniká přechodem z akutní formy a představuje velké riziko vzniku vleklého onemocnění poškozujícího játra. Často také způsobuje závažné komplikace.
V současnosti je znám nespočet druhů virů napadajících játra (hepatotropní viry). Nejdůležitější z nich jsou pak viry vyvolávající virové záněty jater. Jsou označovány písmeny A, B, C, D a E a vyvolávají stejnojmenné hepatitidy. Nejčastější virové hepatitidy jsou pak A, B a C. Níže si stručně projedeme všechny typy tohoto onemocnění.
Druhy hepatitidy alias typy žloutenek
- Hepatitida A zvaná žloutenka A – říká se jí též infekční žloutenka, nepřechází do chronické hepatitidy a má obvykle mírný průběh. Příznaky odeznívají samovolně, vzácně může způsobit vážné jaterní onemocnění. U starších osob má vážnější a delší průběh. Přenos probíhá prostřednictvím potravin či vody, a to při jejich znečištění (např. fekáliemi), případně velmi nedostatečnou osobní hygienou.
- Hepatitida B zvaná žloutenka B – zhruba 95 % nakažených se této infekce zbaví a získá celoživotní imunitu. Chronická infekce zvyšuje riziko cirhózy a rakoviny jater. Přenos je možný pohlavním stykem, sdílením injekční stříkačky a též z matky na dítě.
- Hepatitida C zvaná žloutenka C – až u 90 % nakažených se jedná o chronickou infekci, kdy se během 20 let zhruba u třetiny pacientů vyvíjí cirhóza, která leckdy končí rakovinou jater. Přenos probíhá krví při transfuzi, sdílením injekční jehly, kontaktem s krví nakaženého nebo znečištěnými nástroji.
- Hepatitida D zvaná žloutenka D – jedinci nakažení virem hepatitidy B, u nichž se nemoc rozvine, jsou více ohroženi chronickou infekcí a průběh je obvykle závažnější. Zhruba v 80 % případů chronické infekce dochází k rozvoji cirhózy. Neúplný virus k přenosu potřebuje přítomnost viru hepatitidy B.
- Hepatitida E zvaná žloutenka E – zde nákaza nepřechází v chronickou hepatitidu a neváže se na ní rakovina jater. U těhotných žen však může způsobit závažné jaterní onemocnění, někdy až smrt. Přenos probíhá potravinami a vodou, stejně jako u hepatitidy A.
Novorozenecká a kojenecká žloutenka
Novorozenecká žloutenka (Icterus neonatorum) postihuje cca 50 % novorozených dětí. Projevuje se obdobně jako u jiných typů hepatitid, tedy žlutým zbarvením kůže, sliznic a sklér. Ovšem oproti hepatitidě typu A, B nebo C není infekční.
Jak dlouho trvá novorozenecká žloutenka
Ve většině případů jde o fyziologickou formu, která v rámci týdnů odezní samovolně. Objeví-li se však během prvních 24 hodin po narození, případně neustupuje déle než 3 týdny, může být známkou vážnějšího zdravotního problému.
Na vzniku tohoto stavu u novorozenců se podílí celá řada faktorů a predikce vývoje bývá leckdy komplikovaná. Nejčastější příčinou je hyperbilirubinémie, tedy zvýšená hladina bilirubinu v krvi novorozence. Zvýšené hodnoty bilirubinu se běžně objevují také u zdravých a prosperujících kojenců, přičemž Ikterus spontánně ustupuje během 1 až 4 měsíců.
Léčba žloutenky
Léčba se odvíjí od typu onemocnění. Hepatitida A a B se léčí zejména antivirotiky, léky na podporu imunity a šetřící dietou.
U nejzávažnějšího typu C se aplikuje trojkombinační terapie obsahující interferon (injekční aplikace), dále ribavirin a lék ze skupiny přímo působících antivirotik (aplikují se prostřednictvím tablet).
Dále je obecně důležité vyvarovat se nadměrné konzumaci vitaminu A, který může nemocným játrům dost škodit.
Žloutenka je velmi vážný a leckdy život ohrožující příznak jiného onemocnění, zejména pak při cirhóze jater čili konečném stádiu jaterních onemocnění různých druhů. V případě podezření je nutné neprodlené oznámení lékaři, jelikož tento symptom může poukazovat na infekce, nádory, otravy a obecně na poškození jater.
Očkování jako prevence proti žloutence
Proti virové hepatitidě typu A (VHA) a rovněž proti virové hepatitidě typu (VHB) je nejúčinnější prevencí očkování. Proti typu B jsou děti očkovány v rámci povinného očkování hexavakcínou (Infanrix hexa), proti typu A existuje vakcína pro děti i dospělé (např. Havrix podávaný ve 2 dávkách).
Proti virové hepatitidě typu C (VHC) není dosud vakcína registrována, ačkoliv se na jejím výzkumu intenzivně pracuje, podobně jako u vakcíny proti virové hepatitidě typu E (VHE), která se taktéž nachází v různých fázích klinického hodnocení.
Nikdy nepodceňujte příznaky
„Žloutenka může být závažným symptomem jiného onemocnění, přičemž nebezpečné komplikace mohou nastat zejména u typu C – cirhóza a rakovina jater. V těchto případech bývá nezbytné dodržovat dlouhodobou, někdy až doživotní dietu.
Pozorujete-li u sebe či svých dětí příznaky připomínající žloutenku, je vždy nutné o tomto stavu neprodleně informovat lékaře či pediatra, který případně navrhne postup léčby,“ vysvětluje MUDr. Petra Bomberová Kánská, praktická lékařka pro dospělé a vedoucí lékařka služby Lékař online 24/7.
Obrátit se můžete také na odborníky z kliniky EUC.
Máte podezření na žloutenku? Můžete se obrátit na odborníky ze sítě EUC:
Praktičtí lékaři EUC
autor:
MUDr. Petra Bomberová Kánská
Hepatitida B
Hepatitida B je infekční zánět jater vyvolané virem hepatitidy B (HBV), dříve se často označovala jako tzv. „sérová žloutenka“.
Celosvětově se jedná o nejčastější virové onemocnění jater, ve světě žije asi 343 milionů lidí s HBV infekcí, z nichž nejvíce v oblastech subsaharské Afriky a jihovýchodní Asie.
Česká republika patří mezi státy s nízkým výskytem HBV infekce, ročně je hlášeno v ČR v posledních letech méně než 100 případů akutní virové hepatitidy B.
Přenos infekce je možný krví, pohlavním stykem a z matky na dítě při porodu. V dřívějších dobách byl možný přenos krevní transfuzí, lékařskými nástroji, které nebyly na jedno použití a nebyly dostatečně sterilizované, v riziku byli pacienti podstupující pravidelnou hemodialýzu.
Přenos infekce je možný rovněž prováděním tetování v amatérských podmínkách a při akupunktuře, pokud nejsou zachovány aseptické podmínky. V západních zemích je nejčastější příčinou infekce virem hepatitidy B nitrožilní užívání drog a rizikový pohlavní styk.
Hepatitida B se nepřenáší podáním ruky, používáním stejného nádobí, líbáním, objetím, kašlem či kýchnutím.
Inkubační doba je dlouhá, 50–150 dní. Příznaky akutní infekce mohou připomínat jiná virová onemocnění: typické je nechutenství, nevolnost, zvýšená teplota, bolesti kloubů, vyrážka. U dospělých následně dojde k zežloutnutí, v dětském věku může infekce probíhat s minimem příznaků a bez žloutenky, takže si ani nemusíme být vědomi nákazy.
Chronická infekce pak může mít rovněž zcela bezpříznakový průběh až do fáze pokročilého jaterního onemocnění. Díky vysokému počtu osob infikovaných v oblastech jihovýchodní Asie a subsaharské Afriky je hepatitida B stále celosvětově vedoucí příčinou úmrtí na jaterní onemocnění, chronické selhání jater a rakovinu jater.
Jaterní cirhóza či rakovina jater se vyvinou u neléčené HBV infekce po desetiletích trvání choroby.
Do chronického stadia přejde méně než 5 % akutních hepatitid B u zdravých dospělých pacientů. Pacienti s poruchou imunity (imunokompromitovaní nemocní, jako např.
pacienti v chronickém hemodialyzačním programu, pacienti podstupující protinádorovou či imunosupresivní léčbu, pacienti současně infikovaní virem HIV) mají sníženou schopnost eliminovat infekci HBV, a proto u nich přechází infekce HBV do chronicity ve více než 50 % případů.
Pravděpodobnost chronicity u novorozenců infikovaných HBV při porodu od matky je vyšší než 90 %, při infikování dětí mladších 5 let je pravděpodobnost vzniku chronické infekce HBV 25–50 %.
Diagnózu hepatitidy B stanovíme na základě klinických příznaků a pomocí krevních testů. Chronická HBV infekce je často odhalena náhodně z krve, při vyšetření z jiného důvodu (vyšetření v těhotenství, předoperační vyšetření). Tzv.
povrchový antigen viru hepatitidy B (HBsAg, surface antigen, dříve často také nazýván „australským antigenem“) je základním screeningovým vyšetřením. Při akutní infekci je detekován jako první, při chronické infekci v krvi přetrvává.
V akutní fázi pomocí vyšetření krve zaznamenáme vysokou hodnotu aktivity jaterních enzymů (tzv. zvýšené jaterní testy) a zvýšenou hodnotu bilirubinu. V chronické fázi mohou být hodnoty jaterních testů zvýšené pouze mírně či být dokonce úplně v normě.
Důležitým vyšetřením, které rozhoduje o zahájení léčby chronické hepatitidy B, je stanovení množství viru hepatitidy B v krvi, tzv. vyšetření HBV DNA.
Před zahájením léčby v současné době již není potřeba provádět jaterní biopsii, tuhost jater, tedy stadium jaterního onemocnění, je možné stanovit pomocí jaterní elastografie, například přístrojem Fibroscan®, který změří tuhost jater odpovídající množství vaziva v játrech, které odráží, jak moc jsou játra onemocněním poškozena.
V akutní fázi infekce, pokud má pacient příznaky a vyhledá lékaře, je ve většině případů podávána pouze léčba tlumící nepříjemné příznaky onemocnění: dietní strava, fyzické šetření. Osoby, u kterých přetrvává pozitivita HBsAg déle než 6 měsíců, považujeme za osoby s chronickou infekcí.
Protivirová léčba hepatitidy B je podána pacientům, kteří mají v krvi dlouhodobě vysoké množství viru provázené zánětlivou aktivitou v játrech (vyšší „jaterní testy“) a/nebo mají významné poškození jater (vyšší stadium jaterní fibrózy). Cílem léčby je potlačit co nejvíce množení viru v jaterních buňkách a předejít tak dalšímu poškození jater.
V současné době se k léčbě HBV infekce nejčastěji používají léky přímo blokující množení viru, tzv. nukleotidová nebo nukleosidová analoga. Tyto léky mají již dnes vysokou účinnost a nízké riziko vzniku rezistence.
Léky první volby pro dlouhodobou léčbu jsou dnes tenofovir a entekavir, oba léky mají skvělou toleranci, užívají se dlouhodobě, oba v tabletách jedenkrát denně. Jejich tolerance je skvělá, nežádoucí účinky minimální.
HBV je DNA virus, který dosud nelze dostupnou léčbou z organismu kompletně eradikovat, v případě, že se jedinec jednou nakazí, virus dokáže přežívat v podobě maličkých molekul (tzv. ccc-DNA) v jaterních buňkách po celou dobu života hostitele.
Laboratorním obrazem úspěšně překonané infekce (pacient již nemá pozitivní HBs antigen) je pouhá pozitivita protilátek anti-HBc total. I u osob, které dosáhly negativity HBsAg, se však jedná pouze o maximální imunitní kontrolu množení viru.
V případě, že například chemoterapie nebo imunosupresivní (imunitu oslabující) léčba oslabí imunitní kontrolu HBV infekce, virus se znovu začne v jaterních buňkách množit. Hepatitida B pak může znovu vzplán (tzv. reaktivace hepatitidy B) s rychlým vývojem cirhózy jater nebo dokonce s projevy akutního jaterního selhání.
Reaktivace HBV ohrožuje pacienty nejen při léčbě nádorových onemocnění, ale i i pacienty při imunosupresivní a biologické léčbě systémových zánětlivých chorob. Abychom těmto situacím předešli, je nezbytné pacienta před započetím takovéto léčby na přítomnost prodělané hepatitidy B vyšetřit a podat léky preventivně.
Vyšetření, zda pacient hepatitidu B má nebo ji prodělal, j v současnosti již standardním postupem před zahájením imunosuprese či chemoterapie. V těchto případech se nejčastěji používá lamivudin.
Na rozdíl od hepatitidy C, hepatitidě B můžeme dokonale předejít očkováním. Očkovací látka je k dispozici již od roku 1982 a nejprve byli očkování lidé s největším rizikem nákazy, jako například zdravotníci či pacienti, kteří docházeli na pravidelnou hemodialýzu. Infekce novorozenců a malých dětí jsou v současné době v České republice naprosto výjimečné díky vyšetření (tzv.
screeningu) všech těhotných žen na přítomnost HBs antigenu a následné pasivní a aktivní imunizaci novorozenců HBsAg pozitivních matek. Od roku 2001 je v České republice prováděna plošná vakcinace dětí od 9. týdne věku (po zavedení očkování byly očkovány navíce děti dvanáctileté). Očkování proti hepatitidě B je součástí tzv. hexavakcíny, která je nyní podávána ve třech dávkách.
Pokud jsme se narodili před rokem 1989 nebo očkování proti HBV nebylo z jakéhokoliv důvodu součástí našeho očkování v dětství, očkování je rovněž možné. K dispozici je očkovací látka Engerix či kombinovaná vakcína proti hepatitidě A a B Twinrix. Aplikují se tři dávky očkovací látky. očkování je vhodné např. před cestou do oblastí s vysokým výskytem infekce (Afrika, Asie).
Mám žloutenku. Chronickou, nebo akutní?
Zajímá vás, čím to je, že někdo onemocní virovou hepatitidou a za pár měsíců je zdravý, zatímco jiný se s touto nemocí jater potýká po zbytek života? Důvodem je rozdílný průběh jednotlivých forem, který je závislý i na příčině žloutenky. Mimo jiné prozradíme, jak se liší akutní a chronická forma této choroby.
Řada lidí se mylně domnívá, že hepatitida neboli žloutenka vždy označuje nakažlivé virové onemocnění jater. Hepatitida je však název pro všechny zánětlivé choroby jater, ať je už příčina jakákoliv. Rozdílný může být i průběh, takže rozlišujeme hepatitidu akutní a chronickou.
Odlišností je hodně
Přestože příznaky různých typů žloutenky a jejich dopad na játra může být velmi podobný, liší se v tom, jak a kdy mohou náš organismus napadnout. Možných příčin hepatitidy je velmi mnoho, odlišnosti najdeme i v jejich průběhu a v délce trvání nemoci.
- Virová hepatitida je způsobena hlavně viry A, B, C a vzácněji E a D. Játra ale napadají i jiné viry – nejčastěji ten způsobující mononukleózu (tzv. EBV – virus Epsteinův–Baarové nebo cytomegalovirus).
- Hepatitida je také označení pro poškození jater způsobené alkoholem, návykovými látkami nebo toxiny v prostředí.
- Příčinou této nemoci může být i špatné odbourávání mastných kyselin v játrech, úraz nebo autoimunitní proces, kdy si tělo vytváří proti jaterním buňkám protilátky.
Nejnebezpečnější virová žloutenka? Béčko a céčko!
Žloutenka typu A nepřechází do chronického stadia, přesto ale může i tato „nemoc špinavých rukou“ způsobit velké problémy. U hepatitidy B a C je situace složitější.
Mnoho pacientů se z hepatitidy zotaví a získá celoživotní imunitu, někteří nemocní ale zemřou již v akutním stadiu na selhání jater. U dalších osob pak může „béčko“ a „céčko“ přejít do chronické hepatitidy, která trvá déle než půl roku. Komplikací je často cirhóza nebo rakovina jater.
Žloutenka může být akutní (pokud trvá méně než šest měsíců) nebo chronická (jestliže zánět jater přetrvává déle než půl roku).
(hak)
Zdroj: www.webmd.com
| Líbí se vám článek? | Počet hlasů: 0 |
Centra léčby
Hledáte pomoc? Vyhledejte si na mapce nejbližší centrum léčby hepatitidy C.
Poradna lékaře
Žloutenka
1) Jak dlouho vydrží očkování proti hepatitidě a kdy začne účinkovat?Očkovat je možné několika druhy vakcín-proti hepatitidě A, hepatitidě B, nebo kombinovanou vakcínou proti oběma typům infekční žloutenky.
Základní očkování proti hepatitidě A jsou 2 dávky v odstupu přibližně 1 roku, proti hepatitidě B a kombinovanou vakcínou proti žloutence A a B jsou 3 dávky v odstupu 1 a 6 měsíců po první dávce. Po tomto základním očkování již není nutné další přeočkování, ochranná hladina protilátek přetrvává dlouhodobě.
Protilátky se vytvoří a jsou účinné po první dávce vakcíny proti hepatitidě A asi za 14 dnů, po očkování proti hepatitidě B a kombinovanou vakcínou až po druhé dávce.
2) Jak dlouho trvá léčba žloutenky a po jak dlouhé době je možné začít s plnohodnotným životem?Délka léčby akutního stadia infekční žloutenky se počítá spíše na týdny a měsíce.
Záleží na tom, jak rychle dojde k poklesu hladin zvýšených jaterních parametrů, což je velmi individuální. Průměrně se dá říci, že hospitalizace u akutních stadií trvá asi 2-3 týdny, následná rekonvalescence asi 1-2 měsíce.
Dietní omezení by mělo trvat, dokud nedojde k normalizaci jaterních biochemických ukazatelů, stejně tak jako omezení pohybové aktivity.
3) V co může přerůst neléčená hepatitida A, B, C?Hepatitida A nepřechází do chronického stadia, ale za určitých okolností může v době rekonvalescence dojít tzv. relapsu neboli znovu vzplanutí zánětu. To se projeví opětným zežloutnutím kůže a zvýšením jaterních enzymů. Pacient je v tomto případě znovu hospitalizován.
Virová hepatitida B a C může přejít z akutního stadia do chronického, kdy přetrvává mírné zvýšení jaterních testů, ale hlavně nedojde k eliminaci viru z jater. Virus se dále v játrech množí a poškozuje je.
Tento stav, pokud se neléčí, nebo se léčba nezdaří, je dlouhodobý, někdy celoživotní a může vést až k rozvoji jaterní cirhózy neboli tvrdnutí jater se snížením jejich funkce a všemi následky z této situace vyplývajícími.
4) Co je to akutní hepatitida a co chronická?Akutní hepatitida je stadium onemocnění, při kterém dojde k zánětu jater, ten nastane po určité inkubační době. To je doba od nákazy do rozvoje klinických příznaků onemocnění. Tato doba se u jednotlivých typů hepatitidy liší.
Příznaky mohou být vyjádřeny s různou intenzitou od bezpříznakového onemocnění až po těžký, někdy i fatální průběh se silným zežloutnutím kůže, zvětšením jater a sleziny, horečkou, zažívacími potížemi, bolestmi kloubů apod. Toto akutní stadium může u hepatitidy B a C přejít do chronicity.
Někdy, a to zvláště u hepatitidy C, se akutní stadium klinicky vůbec neprojeví a na onemocnění se přijde náhodně až ve stadiu chronickém. Chronické stadium může nastat u hepatitidy B a C a znamená přetrvávání viru v játrech. Virus i jeho množství se dá laboratorně zjistit v krvi a jeho přítomnost je rozhodujícím kritériem diagnózy chronické virové hepatitidy.
Jaterní enzymy v krvi bývají mírně zvýšeny, ale není to pravidlem a mohou být též v normě. Klinicky může takový pacient být zcela bez příznaků onemocnění a zjištěno může být náhodně, nebo až dojde selhání jater. V tom spočívá nebezpečí této skupiny chorob.
Žloutenka zabije ročně až 1,5 milionu lidí na světě
29.6.2018 | #Pojištěnci
ZP 211 přispívá na efektivní prevenci
Hepatitida neboli lidově žloutenka je vážné onemocnění vyvolávající zánět a další postižení jater. Vyskytuje se po celém světě a její následky nejsou zanedbatelné. Jen žloutenka typu B má dle odhadů na svědomí až 1,5 milionu úmrtí ročně.
V ČR jsou každým rokem diagnostikovány stovky nových případů infekce žloutenky. Nejspolehlivější ochranou je očkování.
Žloutenka typu A není, na rozdíl od žloutenky typu B, součástí povinného očkovacího kalendáře, není tedy hrazena státem. Děti se proti typu B v ČR očkují povinně od poloviny roku 2001.
Nicméně na oba typy očkování dětem i dospělým přispívá Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR (ZP 211).
„ZP 211 svým klientům v rámci fondu prevence poskytuje letos příspěvek na očkování proti žloutenkám až 500 Kč. V loňském roce čerpalo příspěvek celkem 8 690 klientů, jimž pojišťovna přispěla částkou 5,2 milionu korun. Oproti roku 2016 jde téměř o 7% nárůst zájmu klientů (i výdajů pojišťovny) o tento typ očkování,“ komentuje Hana Kadečková, tisková mluvčí ZP 211.
Vžitý název žloutenka vychází z jejího častého průvodního příznaku, tj. žlutého zbarvení kůže a sliznic, které způsobuje žlučové barvivo bilirubin.Hepatitidu vyvolává několik typů virů, značených písmeny A, B, C, D a E. Žloutenka je sedmou nejčastější příčinou úmrtí na světě – na pomyslném žebříčku přeskočila např. i HIV/AIDS, tuberkulózu nebo malárii.
Příznaky všech typů se při akutním onemocnění velmi podobají, a proto je lze odlišit pouze cíleným vyšetřením krve. Začátek onemocnění je navíc podobný jako u jiných virových nákaz – únava, nechutenství, bolest břicha, pocit na zvracení, zvracení, průjem, bolesti kloubů, teplota nebo vyrážka.
V ČR bojujeme nejvíce s typem A, B a C
V České republice se nejčastěji vyskytují typy A a C, případně B. Žloutenka typu A je známá jako nemoc špinavých rukou, nicméně nakazit se můžeme i kontaminovanou vodou, ledem v nápojích, zeleninou, ovocem, syrovými mořskými plody či špatně tepelně zpracovaným masem.
Těžší průběh i delší rekonvalescenci mívá žloutenka typu B.Je 100x nakažlivější než AIDS a odhaduje se, že ročně na ni zemře až 1,5 milionu lidí. V České republice se každý rok nakazí žloutenkou v průměru 200 pacientů.
Nejčastěji se přenáší kontaktem s porušenou kůží (poranění rizikovým předmětem, piercing, tetování, akupunktura, zdravotnická zařízení, injekční užívání drog apod.), při sexuálním styku nebo intimním resp.
blízkém styku v rodině (sdílené kartáčky na zuby, ručníky, holicí strojky, žiletky apod.)
Třetím druhem je žloutenka typu C, která většinou probíhá jako mírné onemocnění, nicméně její zákeřnost tkví v tom, že po letech bez příznaků může přejít do chronicity (děje se tak až v 55-85 % případů). Takový člověk je pak ohrožen jaterní cirhózou nebo jaterním selháním, navíc představuje zdroj infekce pro okolí. Na světě jí trpí asi 150–170 milionů osob, u nás jde o stovky nových případů ročně.
Nejúčinnější zbraní je očkování
Jako u řady jiných onemocnění hraje zásadní roli prevence. Za tu nejefektivnější formu se považuje právě očkování, které však doposud existuje pouze proti typu A a B. Proti typu C sice očkovací látka není, nicméně moderní medicína už dnes umí vyléčit až 95 % pacientů. Samotné očkování má až 98 % účinnost, i přesto je proočkovanost v české populaci stále nízká.
Očkování proti hepatitidě typu B se provádí formou tří injekcí aplikovaných v průběhu šesti měsíců. Ochrana je celoživotní. Pro základní očkování proti žloutence typu A stačí podání jedné dávky, přeočkování jednou dávkou se pak provádí za 6 až 18 měsíců podle použité vakcíny.
Délka ochrany se pohybuje v rozmezí 5 až 10 let.
Očkování se doporučuje zejména osobám cestujícím do oblastí s vysokým výskytem této infekce (Afrika, Asie, Středomoří, Jižní či Střední Ameriky nebo na Střední východ), vojákům vyslaným do výše jmenovaných oblastí a do míst s obecně horšími hygienickými podmínkami, osobám pracujícím v rizikových povoláních (zdravotnický personál, lidé v kontaktu s potraviny nebo odpadními vodami) a dalším rizikovým skupinám (např. osoby s chronickým onemocněním jater, hemofilici, sexuálně promiskuitní, narkomané, osoby pravidelně podstupující transfuzní léčbu apod.).