Společnost Biopark, známá především jako dodavatel hovězího biomasa, uvedla nedávno na český maloobchodní trh kuřecí biomaso z českých chovů. Společnost tak reaguje na dlouhodobě nepokrytou poptávku po domácím drůbežím mase.
Kuřecí biomaso od firmy Biopark pochází z ekologicky chovaných kuřat na českých ekofarmách převážně v severozápadních Čechách. Farmy mají většinou chov drůbeže jako doplněk k chovu masného skotu a pěstování obilnin. Dochází tak k ideálnímu využití zdrojů na ekologické farmě a vzájemnému propojení jednotlivých aktivit.
Jak se žije biokuřatům
Produkce biokuřecího podléhá podstatně přísnějším kritériím než běžná produkce kuřecího masa. Kuřata jsou chována dle zásad ekologického zemědělství, jsou krmena výhradně biokrmivem a mají stálý přístup do výběhů nebo pastvin.
Celkové množství kuřat v jednom chovu je omezeno na 4 800 kusů, aby se minimalizovalo znečištění a zvířatům se zajistily pokud možno přirozené životní podmínky. Ekologická drůbež se chová do dosažení minimálního věku, který u kuřat činí 81 dní.
Kuřata se odchovávají na podestýlce přírodního původu, nejčastěji pilinách, mají k dispozici písek pro hrabání. Jejich denní koloběh není uměle ovlivňován umělým osvětlením jako je tomu v konvenčních chovech. „Naše kuřata spí dle libosti” říká k tomu jednatel společnosti Biopark pan Petr Krogman.
Chov kuřat na podestýlce a s dostatečným výběhem je nejpřirozenějším způsobem chovu. Pohyb na čerstvém vzduchu a slunci má blahodárný vliv na zdraví zvířat. Kuřata mají volnost a mohou volit mezi venkovním a vnitřním prostředím.
Výsledkem ekologického způsobu chovu kuřat v menších početních skupinách s dostatkem spánku je lepší zdravotní stav, který nevyžaduje preventivní chemické ochranné látky a další v konvenčních chovech hojně používaná aditiva.
V krmné dávce převládá biokukuřice, dále biopšenice a biosoja spolu s biovojtěškou, což výrazně zvyšuje náklady. Petr Krogman doplňuje: „Ekologické chovy našich farmářů nejsou oproti konvečním chovům zaměřeny pouze na co nejnižší cenu, bez zřetele k autentičnosti potravin, ochraně životního prostředí, welfare zvířat a nakonec i chuti a bezpečnosti potravin”.
Na rozdíl svých kolegů z velkochovů žijí biokuřata na čerstvém vzduchu s dostatkem volného prostoru. Fyzická aktivita a pastva jsou rozhodující vlivy pro vyšší kvalitu biokuřecího.
Nabízený sortiment
Nabízený sortimentSpolečnost Biopark v současné chvíli nabízí ucelený sortiment kuřecího masa, o které by měli mít maloobchodníci, ale i šéfkuchaři jistě zájem. Jedná se o BIO kuře celé, BIO kuře půlka, BIO kuřecí játra, BIO kuřecí srdíčka, BIO kuřecí žaludky a BIO kuřecí krky.
Rozhovor s panem Petrem Krogmanem
O detailní popis kuřecího biomasa z produkce firmy Biopark požádal Bio-info jednatele společnosti, pana Petra Krogmana.
Kuřata nyní odebíráte od osmi chovatelů. Kolik přibližně celkem chovají kuřat?
Připravených a domluvených míst na odchod biokuřat máme s farmáři samozřejmě více. V testovacím běhu chovali naši farmáři 1 500 biokuřat a dále bude vše záviset na vývoji poptávky.
Omezení daná množstvím a velikostí hejna v ekologickém zemědělství jsou spíše výhodou, protože se oproti konvenčnímu způsobu chovu nejedná o hlavní zdroj podnikání pro daného farmáře a není na tom tolik závislý.
V zásadě ale můžeme říci, že naši čeští ekofarmáři jsou schopni odchovat tolik biokuřat, kolik trh „unese”.
S jakými největšími problémy jste se museli nebo musíte potýkat při ekologickém chovu drůbeže? Jak je překonáváte?
Největší problém je zajištění kontinuity při dlouhém produkčním cyklu a následné krátké trvanlivosti produktu.
Přeci jen se nejedná o musli-tyčinky. Např.
vzhledem k povinné jednoměsíční přestávce mezi jednotlivými chovy na jedné farmě, kdy musí dojít k obnově travního porostu, se dostáváme na cca čtyřměsíční cykly, a proto je v projektu zapojeno už 18 ekofarem, aby bylo možno garantovat každotýdenní dodávky.
Musíte nakupovat krmení v zahraničí, nebo se daří sehnat jej od místních pěstitelů?
Krmení mají ekofarmy účastnící se v projektu převážně vlastní, ať už se jedná o jádro nebo o větší plochy luk a pastvin s travnatými výběhy.
Určitým limitem je samozřejmě český právní řád, který zakazuje farmářům rozorat další pozemky, ale i tento problém lze vyřešit. Po dokončení pětiletých závazků hospodaření na loukách a pastvinách plánují farmáři převod části pozemků na ornou půdu, která je výrazně lukrativnější vzhledem k ceně bioprodukce z orné půdy.
Dnes pomáhá řešit situaci produkce vlastního bioobilí, coby krycí plodiny při obnovách travních porostů.
Vyžadovalo zařazení porážky drůbeže investice do vašich jatek?
Nepřipadalo v úvahu, že bychom biokuřata mohli porážet na našich jatkách pro hovězí či jehněčí. Do projektu jsme proto zapojili Českou zemědělskou univerzitu, která provozuje menší drůbeží porážku na svém školním statku.
Jak se na vaši nabídku tváří maloobchodníci? Uvítali „konečně česká biokuřata”?
Uvítali, protože většina biokuřat je nyní opravdu z dovozu, byť v obalu s českým textem.
V jakém rozmezí se pohybují maloobchodní ceny vašich biokuřat?
Cena pro spotřebitele se pohybuje v rozmezí 199 – 240 Kč/kg. Záleží na tom, jaký servis daný prodejce svým zákazníkům poskytuje.
Celkově jsme se koncentrovali na to, abychom přispěli ke snížení cen pro zákazníka, protože vysoké ceny pokládáme za největší překážku větších prodejů.
Dlouhodobou strategií Bioparku a Spojených farem je maximální dostupnost biopotravin co největšímu okruhu zákazníků na co největším počtu prodejních míst. To se nám daří u biohovězího a biojehněčího a věříme, že se nám to povede i v biokuřecím.
Jak hodláte podpořit prodej biokuřat?
Jako každý rok se zúčastníme veletrhu Biostyl a následně i Harmonie. Naši letošní účast chceme zaměřit právě na biokuřecí. Připravujeme informační leták a řada informací je také na nové internetové stránce www.biokureci.cz.
Děkuji za rozhovor. Za Bio-info se ptal Tom Václavík
Jak chutná kuře za pětistovku | Dobrá chuť
Největší díra na trhu s biopotravinami se zaplnila – konečně si můžete koupit i české biokuře, třeba z farmy Abatis ve Zvoli. Vyplatí se dát za ně šestinásobek obvyklé ceny?
Do role samozvané hodnotitelky kuřat jsem se obsadila proto, že kuře je má oblíbená trofej. Jako suvenýr je vozím ze všech cest po Evropě, které jedu autem, a mohu s sebou tím pádem vézt i přenosnou ledničku.
Ochutnala jsem už nejrůznější kuřata rakouská, německá i italská, kuřata z volných chovů i z biochovů, legendární francouzská kuřátka z Bresse, kuřata kukuřičná i horská, černá i bílá, subtilní poulety i macaté poulardy, taky kapouny a všemožnou další drůbež.
Zatímco kamarádky objíždějí v zahraničí outlety se zlevněným zbožím, kde se noří do kontejnerů se svetry Prada a kabáty Burberry, já hledám nejbližší supermarket, kde se zanořím do chladicího boxu.
S výjimkou právě kuřátka z Bresse, které je součástí francouzské národní hrdosti, jsem za ně nikdy nedala v přepočtu více než 500 Kč. Dost mě proto udivilo, že české biokuře stojí právě tolik. Jeho váha se totiž často pohybuje nad dvěma kily. A kilo stojí téměř 300 Kč, což je šestkrát víc než u běžného kuřete.
Nechci soudit, co je hodně a co málo. Sáhnout do peněženky pro pětistovku za jeden oběd zabolí. Na druhou stanu, kuře ve Zvoli žije 81 dobrých dní namísto 36 útrpných toho z velkochovu.
A to je skoro třikrát déle. To znamená třikrát více krmiva, třikrát více energie, třikrát více personálu. Roste tak, jak si přeje příroda, ne jak to flikují obchodníci.
Třikrát víc je to taky znát na chuti masa.
Zvolské kuře jsem pro účely testování připravila dvakrát – nejjednodušší a nejlepší metodou, jakou znám. Pořádně jsem je nasolila a pak na másle upekla. Nejdříve přikryté na alobalem, kdy se jakoby dusí a hlavně dokonale změkne. Na konci se peče odkryté, aby získalo charakteristickou kůrčičku.
Hodnocení chuti poskytly další samozvané porotkyně – moje dcery. Jejich kvalifikace je vysoká: kuře žádají k obědu alespoň jednou týdně, takže se vyznají. Pravily: „Chuť nám nic nekazí jako u některých jiných kuřat, která smrdí.
U biokuřat nám chutnají hlavně tady ty dlouhý vlákna, to jsou asi svaly, že? Ty u jiných kuřat nejsou.“ Jediné, na co si postěžovaly, byla kůže. Byla nezvykle silná, takže dokřupava se vypekla jen malá část, na zbytku by si pochutnaly jen otrlejší povahy.
Jiří Kotal z biofarmy Abatis říká, že kuřata zkrátka nejsou tím, co farmu živí, a proto se ani nijak extra nezaměřují na druhy šlechtěné pro porážku: „Hlavním artiklem jsou pro nás vejce. Jestli kuřata odstavíme, nebo dorostou, není až tak podstatné.
Vím, že existuje speciální druh, kterému se říká ‚pomalu rostoucí kuře‘. Jeho kůže je tenká, ale jak říkám, zatím to pro farmu není důležitá položka.“
V souvislosti s cenami biopotravin se často mluví o tom, že jejich cena je „férová“. Tolik prostě stojí vykrmit kuře, které vám nezpůsobí potravinovou alergii a které chutná. Nejvíc cenu ovlivňuje biopšenice.
Zatímco metrák obyčejného krmiva stojí 400 Kč, v biokvalitě přijde na 1400 Kč. Čím se ovšem krmí kuře, tím se krmíme my. Tak úplně férová už ale není marže, kterou přirážejí maloprodejci. Přímo na farmě pořídíte kuře o třetinu levněji.
V Praze má pak nejpříznivější cenu obchod Marka Hrdlice v Praze 9 Klánovicích – zaplatíte tu 269 Kč za kilo.
Co si z toho odnést? Na biopotraviny naštěstí není třeba přepřahat absolutně. I malá úleva od konvenčních produktů organismu pomáhá. Kuře je bohužel jednou z nejméně kvalitních a přitom nejčastěji konzumovaných potravin. I kdybyste za ně dali pár set jen někdy… co, někdy… i kdybyste to udělali jen jednou… dobře uděláte.
Kuře ve Zvoli žije 81 dobrých dní namísto 36 útrpných toho z velkochovu. Kuře konvenční versus biokuře zvolské Biokuře žije v kurníku s okny a větráním, může chodit ven, hrabat a nepojídá antibiotika. Státní veterinární správa je na toto téma alergická, protože prohlašuje, že česká drůbež se antibiotiky nemedikuje vůbec.
Organizace na ochranu zvířat ale tvrdí opak. Podle nich úřady kontrolují drůbež jen poslední dva týdny života, mají tudíž informace zkreslené. Ověřit to nemůžeme: firmy do konvenčního chovu nikoho nepouštějí. O tom se přesvědčila kolegyně novinářka, která o daném tématu chtěla točit pro televizi skrytou kamerou.
Fakta o konvenčních chovech jsou tak v ČR nedostupná. Proč asi?
Kuřátko jako od babičky je tady! Biokuřecí
Na tuzemské pulty přichází české biokuřecí! Dnes je den, kdy firma Biopark uvádí do sítě obchodních řetězců biokuřecí maso pocházející z českých ekologických farem, a to za velmi příznivou cenu 199,- / kg.
V maloobchodních sítích se objeví konečně biokuřecí mkaso (cca 70 vybraných prodejen obchodních řetězců Billa, Hypernova či INTERSPAR). Jde tedy o cenově a lokálně nejdostupnější biokuřecí maso, navíc od tuzemských dodavatelů. (V současné době je v prodejnách řetězců k dostání převážně biokuřecí zahraničního původu a za vyšší cenu.)
Biokuře bez antibiotikBiokuřecí je dietology doporučováno zejména pro jeho kvalitu, chuť a lehkou stravitelnost. Navíc bez antibiotik! – je zřejmé, že zemědělci krmí svá kuřata antibiotiky a pak ho prodávají za 40,-/kg.
Maso biokuřat je ceněno zejména pro své nutriční vlastnosti. Obsahuje optimální množství bílkovin a je doporučováno všem, kteří se chtějí stravovat zdravě a snížit spotřebu tuku na minimum.
Kromě lehké stravitelnosti má biokuřecí výraznou chuť, je křehké a zároveň pevné a je také bohatým zdrojem selenu, fosforu, zinku, vitaminů B a niacinu.
Biokuřata jsou obecně větší než běžná kuřata a díky vysokému podílu kukuřice v krmení mají silnější a mírně žlutější kůži, než na jakou jsou spotřebitelé u drůbeže zvyklí. Díky tomu je však kůrka biokuřete po propečení křupavější než u běžného kuřecího.
Ale co ta cena?V souvislosti s cenami biopotravin se často mluví o tom, že jejich cena je „férová“. Tolik prostě stojí vykrmit kuře, které vám nezpůsobí potravinovou alergii a které chutná. Nejvíc cenu ovlivňuje biopšenice. Zatímco metrák obyčejného krmiva stojí 400 Kč, v biokvalitě přijde na 1400 Kč.
Čím se ovšem krmí kuře, tím se krmíme my. Tak úplně férová už ale není marže, kterou přirážejí maloprodejci. Přímo na farmě pořídíte kuře o třetinu levněji. V Praze má pak nejpříznivější cenu obchod Marka Hrdlice v Praze 9 Klánovicích – zaplatíte tu 269,-/kg.
Nyní ale už nastupuje na trh uváděná firma Biopark, která jde se svou cenou ještě níže, 199,-/kg.
Cílem dlouhodobé strategie společnosti Biopark s názvem „Biopotraviny pro všechny“ je produkovat cenově dostupné kvalitní biopotraviny, které nebudou jen exkluzivní položkou na jídelníčku.
Společnost se dlouhodobě snaží o zlepšení finanční a lokální dostupnosti potravin z ekologického zemědělství.
Důkazem je především úspěch biohovězího, které dnes nabízí několik maloobchodních nadnárodních řetězců na tuzemském trhu stejně jako biojehněčí.
Další informace naleznete na: www.biokureci.cz, www.spojenefarmy.cz
Bioboomíček
Vraťme se ke starému, bude to pokrok… J.W.Goethe
autor: Táňa Králová, článek vyšel v časopise EURO
Žena mezi 25 až 44 lety, s vysokoškolským vzděláním, nakupující v supermarketu či hypermarketu je nejvděčnějším objektem pro obchodníky s biopotravinami.
Pravidelných konzumentů potravin, vyrobených z produktů ekologického zemědělství, jsou u nás prozatím sice pouhá tři procenta, český biotrh však rok od roku roste. Zásluhu na tom mají hlavně obchodníci. Popularitu bio, která zaplavila západoevropské země, se snaží přenést k nám.
Letos se to víc než kdy jindy projevuje ve větší aktivitě zahraničních řetězců, branže s rostoucími obraty přitahuje také nové podnikatele.
Mezi tím, jak se rozvíjel trh s biopotravinami kupříkladu v Německu či Rakousku a u nás, je výrazný rozdíl. „V západní Evropě vznikal z tlaku spotřebitelů a prodej začínal ve specializovaných malých obchůdcích. Až později se přidaly řetězce, aby nezaspaly příležitost.
V Česku táhne trh nabídka, poptávka kupujících je i přes každoroční růst stále velmi malá,“ porovnává Tom Václavík z agentury Green Marketing. Průměrný Čech investoval do biojídelníčku v minulém roce přibližně jen 74 korun. Bio se na celkové spotřebě potravin podílely 0,35 procenty, zatímco v Rakousku to bylo bezmála šest procent a ve Švýcarsku 4,5 procenta.
Marketingové prognózy hovoří o průměrném růstu českého biotrhu v příštích pěti letech o 35 procent.
Větší a pestřejší
Dvě třetiny bionákupů pořídí čeští zákazníci v supermarketech, hypermarketech a lékárnách. Všechny řetězce potvrzují, jak je pro ně tento dynamicky rostoucí segment trhu důležitý a zpravidla také plánují rozšířit nabídku.
Ta vzhledem k opatrnému zájmu Čechů většinou výrazně pokulhává za sortimentem, z jakého mohou vybírat třeba Rakušané, Němci, Britové nebo Italové. V ostatních zemích střední Evropy je situace obdobná jako u nás. Český biotrh přitom vychází z hodnocení některých řetězců jako středoevropský tygr.
Nebo za tím můžeme vidět uměle vytvořený boom. Z hypermarketů je značně aktivní Interspar, který u nás biopotraviny nabízí pod vlastní značkou Spar Natur*pur, přenesenou z Rakouska. „Oproti předchozímu roku se obrat v naší biořadě více než zdvojnásobil.
Český zákazník si na bio zvykl velmi rychle,“ pochvaluje si jednatel Intersparu Martin Hruška. Se zhruba stovkou výrobků je biosortiment v tuzemské nabídce řetězce asi o 150 položek chudší než v Rakousku. „Snažíme se ho doplňovat podle preferencí zákazníka.
V nejbližších dnech chystáme řadu novinek a postupně bychom chtěli na českém trhu zavést všechny výrobky, které Interspar prodává v Rakousku,“ slibuje Hruška.
Globus, který u biopotravin uvádí meziroční třicetiprocentní nárůst obratu, chystá v příštím roce výrazné rozšíření prodejní plochy a sortimentu. Ukázku, jak bude vypadat zastoupení tohoto zboží v jeho hypermarketech, poskytuje nově otevřená prodejna v Liberci. Prozatím je běžně v nabídce kolem 120 položek.
Tesco Organic je zase značka pro novou řadu biopotravin, s níž řetězec Tesco přijde během října. K současným asi 120 druhům výrobků přibude další stovka trvanlivého a čerstvého zboží. Více než 160 položek od mouky, cereálií, přes masné a mléčné výrobky po ovoce a zeleninu, nabízí ve své síti Ahold. „Tržby v tomto sortimentu nám vzrostly za poslední tři roky o 30 až 40 procent.
Biovýrobky lákají především zákazníky ve větších městech,“ upřesňuje mluvčí Aholdu Libor Kytýr.
V supermarketech Billa je v současné době na výběr z 80 druhů základních biopotravin. Billa připravuje vlastní řadu těchto produktů, která má pocházet výhradně od českých výrobců.
Bohatší nabídka je nepochybně reakcí na prodejní výsledky u biopotravin – jen za poslední rok stoupl jejich podíl na obratu Billy v potravinářském zboží o 200 procent.
Také Kaufland se hlásí k podpoře potravin z ekologického zemědělství, které zákazníci najdou v regálech s ostatním zbožím pod typickým logem – zelenobílou zebrou. Toto označení nese kolem stovky výrobků.
V diskontech, drogeriích a lékárnách
S masivní reklamou biopotravin pod vlastní značkou BioBio, přenesenou z Německa, vyrazil nedávno Plus – discount. Tvrdí, že zájem zákazníků registroval hned od letošního dubna, kdy výrobky BioBio přišly do českých prodejen.
„Je to jistě velmi vysokou kvalitou těchto potravin, jejich dostatečnou šíří a cenou odpovídající diskontní politice,“ říká mluvčí Plusu David Kolář. Nízké ceny však mohou být pouze zaváděcí, protože není možné, aby potraviny BioBio byly o tolik lacinější než v Německu, upozorňují ostatní distributoři.
Pozadu v trendu bio nechce zůstat ani síť družstevních prodejen Coop, která má od listopadu nabízet ve zvláštních regálech na 50 druhů biopotravin. Prozatím s nimi chce oslovit kupující ve větších místech a časem plánuje sestoupit i do menších obcí. Na mladé ženy, které dbají o své zdraví, se orientuje dm drogerie markt.
Tradiční zboží proto doplňuje širokou nabídkou biopotravin se zavedenou německou značkou Alnatura. V Německu jsou biopotraviny s tímto logem k mání ve všech pobočkách Globusu, v Česku zatím řetězec nepůjde stejnou cestou a exkluzivita zůstává dm drogerii. Část biopotravin se prodá také v lékárnách, a to především kojenecká a dětská výživa, dětské čaje a doplňky stravy.
Kamenné obchody specializované na zdravou výživu a biopotraviny si na trhu drží podíl 28 procent, uvádí Green Marketing. „Podíl biopotravin v jejich sortimentu rok od roku roste. Tyto prodejny zajišťují značnou část prodejů čerstvého bio ovoce, zeleniny, pečiva, ale také suchých balených výrobků.
Za výrazným nárůstem maloobchodního obratu u biopotravin, který meziročně stoupl o 49 procent, však stojí především řetězce se svou rozšířenou nabídkou,“ poznamenává Tom Václavík. V Česku existuje 246 kamenných obchodů se zdravou výživou a biopotravinami, jejich adresář je na webu biospotrebitel.cz.
Nakupovat je možné také přes internet a zboží si objednat přes 17 online obchodů. Pouze 26 farmářů oficiálně nabízí na webu prodej takzvaně ze dvora. V Česku působí asi 1150 ekologických farem, jenže většina z nich neumí přímo z farmy spotřebitelům nic nabídnout. Nejčastěji totiž chovají skot na maso, a ten buď putuje za hranice, nebo v lepším případě na jatka mimo farmu.
Hospodářství, kde příznivci bio něco nakupují, bude jistě víc než zmíněná necelá třicítka. Některá totiž prodávají načerno, a k tomu se pochopitelně nikdo nehlásí.
Rostoucí obliba biopotravin doprovázená silnější konkurencí v obchodu popohání v rozmachu dva největší tuzemské velkoobchody – Country Life z Nenačovic u Berouna a Pro-Bio obchodní společnost ze Starého Města pod Sněžníkem. Mají společné nejen to, že oba vznikly počátkem devadesátých let minulého století ruku v ruce s ekologickým zemědělstvím u nás.
Zaměřují se na zboží rostlinného původu, mají mlýn, provozují vlastní prodejny, zásobují řetězce a specializované obchody. Podobné jsou jejich obraty v bio zboží, obě firmy hlásí meziroční zvýšení o 30 až 40 procent. „Dříve rostl obrat z roku na rok asi o pětinu, rychlejší tempo očekáváme i v příštích letech,“ říká majitel Country Life Otakar Jiránek. Jeho firma distribuuje přes tisíc druhů výrobků a musí se poohlížet po nových skladovacích prostorách, protože vlastní už nestačí. Kvůli nedostatečné nabídce domácí bioprodukce, kterou si zčásti zajišťuje i na své farmě, musí spoléhat na dovoz. Ven pak vozí přebytky, které by se na našem trhu neuplatnily.
„Výraznější konkurence posouvá naši firmu dál. Řadu věcí jsme nuceni řešit dřív, než jsme počítali, stále investujeme, rozšiřujeme činnost a přijímáme zaměstnance,“ poznamenává obchodní ředitel Pro-Bio Karel Matěj.
Příchodu silné zahraniční firmy, která by vnesla nový vítr do distribuce biopotravin, se v blízké době neobává.
Na velkých evropských trzích, jaké jsou v sousedním Německu a Rakousku, mají prý obchodníci dost práce a ten náš není při současné poptávce natolik atraktivní.
Biokuře za tři stovky
„Biokuře stojí kolem 300 korun, i přesto se dobře prodává. Většinou, podobně jako biotelecí a bioryby, je však na objednávku přes specializované obchody, jakými jsou Albio, Rozmarýna a další,“ vysvětluje Josef Šuba, který ve velkém dováží masné a mléčné výrobky.
Nejvíce se mu letos zvedne obrat u mléčného sortimentu – proti loňsku nejméně o polovinu. „Mohl bych vozit mnohem více, hlavně masných výrobků je v regálech supermarketů a hypermarketů málo – na rozdíl od mléčných výrobků.
Zatím ale není takový odbyt, boom teprve nastane s tím, jak řetězce a diskonty výrazněji rozjedou biopotraviny pod svými značkami,“ je přesvědčen majitel exportní firmy Josef Šuba Bauer – CZ.
Častěji se s novými firmami potkává na trhu s čerstvým bioovocem a biozeleninou jejich největší prodejce Jan Štěrba z moravského Deblína. „V celé Evropě je hlad po produktech z ekologického zemědělství a velká poptávka po bio přivádí další obchodníky,“ potvrzuje trend, více patrný v letošním roce.
O raketovém nástupu konkurence však nemůže být zatím řeč. Jan Štěrba je ekologický zemědělec, sám zeleninu pěstuje a k obchodování s čerstvými biovitaminy ho přivedl jejich nedostatek z českých ekologických sadů a polí.
Aby dostál přání odběratelů, kterými jsou řetězce, bioprodejny i restaurace, dokupuje výpěstky od svých kolegů v tuzemsku a část dováží. Převážně z Itálie, ale také z Rakouska a Německa.
Malý český biotrh se od větších vyspělejších liší i tím, že stejné značky nese zboží v hypermarketech i těch nejmenších krámcích. Z hlediska marketingu to není právě nejšťastnější. „Obchodníci vyrostli na speciálních bioprodejnách a dodnes je exkluzivně zásobují.
Řetězce, které nastoupily se zpožděním, si vytvořily vlastní biologistiku,“ popisuje Tom Václavík vývoj za hranicemi směrem na západ. U nás velké markety i malé obchůdky mnohdy zavážejí stejní dodavatelé – obchodníci i přímo výrobci.
Svou cestou šel Interspar, který rozjel bioobchod založený na dovozu, do budoucna chce však získávat více zboží od českých dodavatelů.
Stejně jako ostatní tady naráží na nedostatečnou nabídku, přitom není příliš pravděpodobné, že tuzemští zemědělci a zpracovatelé na poptávku uslyší – zejména pokud jde o mléčné a masné výrobky.
Pravidlo naruby
„Není problém prodat, ale vyrobit,“ konstatuje generální ředitel mlékárny Olma Jiří Gavenda. Bezstarostný odbyt by ho sice mohl těšit, potíž je ale v tom, že není z čeho vyrobit více biojogurtů nebo čerstvého biomléka, protože chybí to základní – syrové mléko.
Olma ho shání i u sousedů a malý podíl si vozí ze Slovenska, Maďarska a Rakouska. „Musíme odmítat další zájemce o naše výrobky. U ekologického mléka bude pokračovat stagnace, což je škoda, protože biopotraviny budou mít do budoucna vždycky jistý odbyt,“ lituje šéf mlékárny, která se na cestu bio vydala před sedmi lety.
Z více než šesti desítek mlékárenských provozů u nás se biomléku věnují souběžně s konvenční produkcí už jen mlékárny v Poděbradech a Valašském Meziříčí. Za pár měsíců se k nim přidá největší tuzemská mlékárna, jihočeská Madeta.
„Stavíme linku, na Prachaticku chceme dělat jeden výrobek z biomléka,“ potvrzuje generální ředitel Milan Teplý. Víc zatím nechce kvůli zahraniční konkurenci prozradit.
U bioprodukce platí totéž co u běžného agrárního obchodu – vyvážíme surovinu, která se k nám vrací zpracovaná ve výrobcích. V Česku chybějí i další produkty z ekologického zemědělství, maso a obilí nevyjímaje.
Rozsah ekologického zemědělství se přitom zvyšuje – s více než sedmiprocentním podílem na celkové zemědělské ploše patříme k evropské špičce.
Na drtivé většině pozemků však roste tráva a pase se skot, přitom příznivci kvalitního hovězího musí mít štěstí, aby takové maso z českých chovů dostihli na pultech. Až na výjimky, jako je společnost Biopark, u nás téměř nejsou specializovaná biojatka.
Mladý dobytek z ekologické pastviny chovatelé raději prodají do Itálie, Chorvatska nebo Slovinska – je to pro ně cenově jednoznačně výhodnější, než zvířata vykrmit a poslat na normální jatka,
Když chybí ona bio koncovka
Slabina českého ekologického zemědělství je prostá: hodně trávy a málo polí, na kterých se pěstuje zelenina, obilí, brambory a další plodiny, a také málo chovů prasat či drůbeže. Prostý je i důvod, proč tomu tak je.
Zemědělcům se vyplácí vyhnat dobytek na pastvu a brát dotace (ač nižší), než si i při vyšších dotacích komplikovat život nesrovnatelně pracnějším pěstováním zeleniny bez použití chemie nebo třeba chovem krav na mléko či prasat, pro které těžko shání bioobilí.
Za takových ekonomických podmínek bude i sebevětší poptávka slabým motorem.
Biojatka snad na dosah
Není to ekologická farma jako ze škatulky. Rozlehlé pastviny s velkým stádem krav chovaných pro maso, za nimi ční jihlavské paneláky, uprostřed areál, kde kdysi býval školní velkostatek. Spolkne ještě dost milionů, než se z něj stane ukázková farma.
Ve starých chlévech, částečně zmodernizovaných, by asi nikdo nehledal největší ekologický chov prasat u nás. Jsme v Sasově na předměstí Jihlavy u Josefa Sklenáře, jehož biouherák a biošunka jsou mezi lidmi nakloněnými biopotravinám dobře známé.
Nemohou si je také s ničím splést, protože s těmito výrobky je Sklenářova ekofarma u nás ojedinělá. Přímo na statku a v některých obchodech včetně řetězců je možné koupit také vakuově balené vepřové maso původem ze Sasova.
Mladý farmář dlouho narážel na problém jak dotáhnout ekologicky „vychovaná“ zvířata do samé tečky, tedy do biovýrobků. Povedlo se mu to u prasat, když si našel smluvní partnery mezi zpracovateli masa, jež přesvědčil, aby se vedle běžné výroby dali také na bio a kvůli tomu se nechali certifikovat.
Snad se to časem podaří i u hovězího, nevzdává se farmář. „Podmínky pro ekologické zemědělství i výrobu biopotravin se teď díky evropským fondům mění k lepšímu,“ říká Josef Sklenář a věří, že napřesrok konečně uskuteční letitý sen postavit na farmě vlastní minijatka.
Táňa Králová