Při míchání jakýchkoli bylinných čajů je třeba dodržet určité zásady. Vždy se snažte o bylině zjistit co nejvíce informací. Pokud mícháte květové čaje za účelem léčby některých specifických nemocí, informujte se o obsahových látkách.
Časté chyby se dělají především u směsí určených na léčbu kašle. Zde je třeba zdůraznit, že se kašel rozlišuje na dvě stadia, a to na suché a vlhké.
Pro každý typ se hodí jiné byliny, tedy rostliny s jiným zastoupením obsahových látek.
Pokud použijete byliny bohaté na pryskyřici na suché stadium, kašel jedině zhoršíte, zde je třeba zvolit spíše bylinky bohaté na slizovité látky, které obalí sliznice vrstvou slizu.
Stejně tak si dejte pozor na užívání třezalky tečkované. Tato bylinka sice pomáhá při různých zdravotních obtížích, ale její velkou nevýhodou je vliv na účinek léků. Pokud tedy nějaké užíváte, poraďte se s lékařem, jestli je pro vás třezalka bezpečná.
Míchání květových směsí je skvělou relaxační metodou. Tyto bylinné čaje jsou totiž nejen skvělé pro naše zdraví, ale vypadají pěkně i na pohled.
Jsou tedy dobrou volbou především pro ty, kteří od bylinných směsí vyžadují i jiný efekt, než pouze léčivé vlastnosti. Jejich příprava je navíc skvělá aromaterapie.
Níže přinášíme přehled bylin s léčivými květy, které mohou vytvořit důležitou součást vašich bylinných směsí, v nichž květy hrají hlavní roli.
Zdroj: archiv redakce
Zdroj: archiv redakce
Celá galerie 9
agastache (Agastache) – u této krátkověké trvalky nás zajímají plně rozkvetlé květy fialové barvy. Mají protizánětlivý účinek a snižují napětí a tres. Květy lze plnit i do plátěných pytlíčků, které ovoní prádlo.
podběl obecný (Tussilago farfara) – plně nakvetlé květy této časné byliny používáme do bylinných čajů určených na léčbu nachlazení a kašle. Podporují vykašlávání hlenů, mají protizánětlivý a močopudný účinek.
řebříček obecný (Achillea millefolium) – bylina hořké chuti je snad všudypřítomná, sbírejte ji ovšem pouze v čistém prostředí, optimálně na loukách. Květy působí proti kašli, nálev se užívá i jako podpora léčby zánětu močových cest a díky hořké chuti, která může být pro někoho až nepříjemná, podporují trávení.
lípa srdčitá (Tilia cordata) – jedna z nejčastěji užívaných bylinek při nachlazení, chřipce či virózách působí potopudně, čímž výrazně snižuje horečku. Podporuje chuť k jídlu a trávení.
bez černý (Sambucus nigra) – bílé květy bezu mají podobný účinek jako květy lípy. Jsou totiž silně potopudné, takže snižují horečku. Přidávají se do směsí proti nachlazení a chřipce. Mají silný dezinfekční a protizánětlivý účinek.
hluchavka bílá (Lamium album) – bílé květy pomáhají při mužských a ženských problémech, jsou močopudné, protizánětlivé, podporují trávení a čistí organismus.
Zdroj: archiv redakce
heřmánek pravý (Matricaria chamomilla) – kdo by neznal bylinu se silně dezinfekčními a protizánětlivými účinky? Květy se používají na obklady těžko se hojících ran, ke kloktání i k inhalacím při rýmě. V bylinkovém čaji jistě oceníte, že heřmánek uklidňuje a podporuje kvalitní spánek. Stejně tak ho lze užívat i při nemocech horních cest dýchacích.
levandule lékařská (Lavandula angustifolia) – silně vonné květy zlepšují náladu, zmírňují psychické napětí, snižují bolesti hlavy a zvyšují odolnost srdce. Mají pozitivní vliv na trávení a snižují nadýmání. Přidávají se do směsí pro dobrý spánek. Působí močopudně a dezinfekčně.
mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum) – u mateřídoušky nesklízíme pouze květy, ale celou kvetoucí nať. Má uklidňující, protinádorové a protizánětlivé účinky. Je vhodná i pro děti, uklidňuje, léčí záněty a podporuje trávení.
třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) – i u této byliny sklízíme kvetoucí nať v červnu i v plném létě. Nesmí se ovšem užívat v kombinaci s medikamenty. Snižuje depresi a zvyšuje chuť k jídlu.
divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum) – bylina s protizánětlivými a dezinfekčními účinky léčí především onemocnění spojené s horními cestami dýchacími.
chrpa modrá (Centaurea cyanus) – modré květy mají močopudné a protizánětlivé účinky. V květových čajích plní i dekorační funkci.
sedmikráska chudobka (Bellis perennis) – květy mají silně čistící účinky, proto se sedmikráska přidává do směsí určených na očistu těla. Zlepšuje vykašlávání hlenů a je účinná při nachlazení.
Zdroj: archiv redakce
měsíček lékařský (Calendula officinalis) – měsíček má protizánětlivé a dezinfekční účinky. Hojí rány a celkově zlepšuje zdraví a náladu.
sléz lesní maurský (Malva sylvestris ssp. mauritiana) – bylina bohatá na slizovité látky léčí především kašel, přesněji řečeno jeho suché stadium, sléz je dále účinný při průjmech u dětí a urychluje hojení.
Foto: Lucie Peukertová
Violka vonná: léčivá bylinka
Fialka neboli violka vonná (Viola odorata) není jenom voňavá a krásná, ale i léčivá bylinka k zakousnutí. A to je možná pro někoho překvapení. Patří k vůbec nejstarším používaným léčivkám a navíc mladé listy a květy se skvěle uplatní v kuchyni.
Violka vonná (Viola odorata), u nás známá jako fialka, vyrůstá brzy na jaře z podzemních oddenků a kvete většinou počátkem dubna.
Od ostatních, velmi podobných druhů violek se odlišuje hlavně typickou intenzivní vůní a tmavou barvou květů. Fialka patří mezi nejstarší léčivé byliny vůbec.
Váženou léčivkou byla už v antice, kdy se doporučovalo vdechovat její vůni při bolestech hlavy, nespavosti a návalech vzteku.
Fialka není jen voňavá, ale i léčivá bylinka k zakousnutí: violka vonná (Viola odorata), u nás známá jako fialka (Zdroj: pixabay.com)
Fialka jako léčivá bylinka
Violka vonná obsahuje vápník, železo, vitaminy C a A, dále saponiny, glykosidy, violin, vonné silice, hojivý sliz a sloučeninu kyseliny salicylové, díky níž má protirevmatický účinek.
V lidovém léčitelství se cení hlavně jako prostředek proti kašli, protože usnadňuje vykašlávání, rozpouští hleny a tlumí bolesti na prsou. Nálev z violky (velmi často ve spojení s prvosenkou jarní) dokáže ulevit i při astmatu, pomáhá i při bolestech hlavy a chrapotu.
Má také diuretické, detoxikační a antirevmatické účinky. Fialka je účinná při různých kožních problémech, používá se i jako kloktadlo.
Fialka není jen voňavá, ale i léčivá bylinka k zakousnutí: fialková tinktura (Zdroj: istock. com)
Fialková tinktura
Při dně a revmatismu přináší úlevu potírání bolavých míst fialkovou tinkturou. Smícháme po 1 dílu květu violky vonné, jehliček rozmarýnu lékařského a natě mateřídoušky obecné. Zalijeme čistým alkoholem (nejméně 42%) nebo francovkou tak, aby byly bylinky zcela zakryté. Necháme nejméně týden macerovat. Scedíme a uložíme do chladu.
Fialkový sirup
Kdo mívá problémy se suchým kašlem, měl by zkusit fialkový sirup. Tři hrsti květů trhaných za plného slunce vložíme do uzavíratelné sklenice, zalijeme 1 litrem převařené vody a necháme do druhého dne.
Scedíme a z květů vymačkáme co nejvíce šťávy. Tekutinu dáme do hrnce, přisypeme 1,5 kg cukru. Vaříme do sirupové konzistence. Nakonec můžeme přidat pár kapek citronu.
Sirup je výborný i jen tak na ochucení různých nápojů; skvělá je domácí limonáda.
Fialka není jen voňavá, ale i léčivá bylinka k zakousnutí: fialkový olej (Zdroj: istock. com)
Fialka jako bylinka k zakousnutí
Rozhodneme-li se fialky jíst, vynecháme rostliny zvadlé, vybledlé či uzavřené. Květy musí být rozvité a svěží, prostě tak akorát – jinak chutnají trpce. Opláchnuté čerstvé kvítky fialek překvapí v omeletách a zapékaných pokrmech, mohou být součástí jarních polévek, salátů a pomazánek.
Květy se dávají do octa nebo oleje, pak se používají jako zálivka do salátů. Stále větší oblibě se těší kandované květy fialek. Bílek jen lehce promícháme vidličkou, aby nepěnil. Čerstvé květy potřeme bílkem, pocukrujeme a opatrně rozložíme na pečicí papír. Necháme uschnout při pokojové teplotě.
Fialka není jen voňavá, ale i léčivá bylinka k zakousnutí: kandované květy (Zdroj: istock.com)
Fialková rýže
Jeden šálek propláchnuté a okapané rýže zalijeme 2 šálky mléka, přidáme 10-15 čerstvě utržených květů violky vonné a dusíme doměkka. Můžeme buď osolit, nebo osladit.
Publikováno: 6. 4. 2018, Autor: Lenka Valjentová , Profil autora: Lenka Valjentová
Byliny
Další názvy: Dry Herbs/Vegetables / Bylinky
Byliny jsou rostliny využívané napříč tisíciletími a obyvateli po celé planetě.
Objevují se proto ve všech medicínských směrech, jako je ajurvéda, tradiční čínská medicína, homeopatie nebo i Bachovy esence, které jsou založené na poznatku energie rostlin s vyšší vibrací. Od pradávna jsou byliny součástí domácích lékárniček.
Existuje spousta možností, co lze získat z rostlin jako jsou právě bylinky-esenciální oleje, extrakty, maceráty, koření, čaje, dochucovadla, mastičky a různé léčivé kompozice.
Bylinky se používají čerstvé nebo sušené, přičemž sušené jsou objemově menší a tím koncentrovanější, neboť neobsahují vodu, která by ředila jejich aktivní látky.
Co se ale účinků týče, čerstvé byliny jsou snadněji vstřebatelné, neboť přenositelem aktivních látek je právě voda. Síla rostliny je podle alchymistů největší těsně předtím, než rozkvete.
Jejich sílu by neměl nikdo podceňovat, je tedy vhodné přistupovat k ní s citem a před užíváním se informovat o všech indikacích i kontraindikacích.
Bylinky si od nepaměti (už Homér psal o léčivých kořenech) udržovaly klíčové místo při léčbě nemocí a bylinné přípravky jsou přesto v oblibě dodnes. Dnes jde výzkum na celém světě kupředu stále rychleji a při hledání nových léčiv využívá nejnovější vědecké poznatky, právě tak jako polozapomenuté tradice.
Léčivé bylinky byly používány podle barvy, např. žluté bylinky na žloutenku, červené na na nemoci krve, nebo např. Paracelsus používal signaturu bylin i ve spojitosti s planetami, místem, dobou sběru (měsíc a rok) a měsičními cykly. Na novoluní se sbírá podzemní část bylin a při úplňku nadzemní část bylin.
Abychom bylinky využili zcela, můžeme je napřed macerovat za studena (výluh), pak louhovat (odvar) a nakonec je můžeme ještě naložit do alkoholu. Bylinkářství se v dnešní době nazývá fytoterapie. Mezi zakladatele fytoterapie ve středověku patřila Hildegarga z Bringenu, Ibn síná (Avicena) a Paracelsus.
Léčivé bylinky, několik zajimavých informací:
- Paracelsus – rozdíl mezi lékem a jedem je pouze v dávce
- v porovnání se syntetickými léky se působení bylinek může jevit velmi mírně, ale s časem působí efektivně a účinně
- na přechodnou dobu mohou léčivé rostliny vyvolat zhoršení stavu, což je způsobeno vyplavováním toxických látek z těla
- princip rovnováhy v přírodě – vždy, když se bylinka (plevel) v nějaké lokalitě rozmnoží, znamená to, „přirozenou regulaci“ – je to nabídka přírody k ozdravení těla a duše od přírody: „Utrhni si bylinku, ona tě má uzdravit“
- proto naši předci konzumovali bylinky, které se vyskytovaly v jejich nejbližším okolí – příroda jim nabízela přirozeně to, co potřebovali pro svoje zdraví (soužití s přírodou)
- silice z různých bylin mohou být uchovávány pouze v roztoku s vysokou koncentrací alkoholu
- hořčiny obsažené v hořkých bylinkách hlavně podporují vylučování žluči, tím výrazně podporují trávení (neplatí ale pravidlo, čím více hořká bylinka, tím lépe)
- v syrové stavu dostaneme z bylinky hodně vitamínů a chlorofylu (kopřiva patří mezi nejvýznamější zdroje), který podporuje krvetvorbu
- chlorofyl přenáší kyslík u rostlin, obdobně jako hemoglobin u živočichů
- v sušeném stavu jsou účinky bylin podobné, ale přelitím horkou vodou či varem snížíme množství vitamínů
- macerací ve studené vodě se dobře uvolňují slizovité látky, které hojí sliznice např. dýchacích cest
- macerací v alkoholu můžeme dobře vytáhnout z bylinky například hořčiny (důležitý je obsah alkoholu 40-90%, ve vztahu k různým bylinám a délka macerace- 3 týdny až několik roků)
- pokud používáme pro maceraci bylin líh, je díky skupině OH v jakémkoli poměru mísitelný s vodou, macerát lze ředit, naopak to nejde
- „To, po čem nejvíce šlapeme, s úctou vezměme a použijme pro své vyléčení“
- mykorhiza – symbiotické spojení rostlin a hub
- Otázka: kam jde voda z kořenů rostlin? Vypařuje se přes listy a tak rostlina chladí sebe a okolí, podobně jako člověk (pocení), říká Jan Pokorný z firmy ENKI
Do promyšleně uspořádané bylinkové zahrádky se hodí na pěstování především trvalky (levandule, dobromysl, yzop, saturejka horská, šalvěj, svatolina, šanta, máta), jednoletky pak na okraje (kopr, bazalka, koriandr). Při vaření oceníme, když bylinky nebudou příliš daleko od domu.
Fytoterapie – bylinoznalství fytoterapie používala k léčbě člověka léčivé rostliny mezi které patří:
- bylinky (květy, listy, kořeny, plody)
- polokeře a keře
- houby
- stromy (květy, kůra, pupeny, míza, pryskyřice)
- HERBÁŘ
Významní bylinkáři (fytoterapeuti) v Evropě:
- řecký lékař Galenos (2. st. n. l.)
- abatyše Hildegarda z Bringenu (1098-1179)
- Paracelsus, vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493 Einsiedeln – 24. září 1541)
- Pedanius Dioscorides, řecký lékař, lékárník a botanik, autor pětidílné encyklopedie o bylinném lékařství De Materia Medica
- italský lékař a přírodovědec Pietro Andrea Mattioli (1501 -1577)
- italský lékař Prosper Alpinus (1553-1617)
- Anežka Česká a Zdislava z Lemberka
- Jan Mikolášek (7.4.1887 – 29.12.1973)
- František Jindřich Kabelák, (8. listopadu 1902 – 13.srpna 1969)
- Marie Treben, původem ze Žatce (1907 – 1991), běžně používala 40 základních bylin, byli to zejména tymián, vlaštovičník větší, česnek medvědí, rozrazil, puškvorec, heřmánek, kopřivu a kontryhel
- ruska Elena Zajceva, pokud chcete být zdravý, vykopte si tři kořeny plevele – kořen lopuchu, pýru a pampelišky. připravte z nich čajovou směs a pite. Ja sbírám 25 kořenú, ale pro vás budou stačiť tri říká Elena Zajceva
- Wolf-Dieter Storl (1942 – …)
- Vladimír Vytásek (1961 – )
- Emil Havelka (1944- 26.4.2018)
- Dr.Eva Moučková (1936 – )
Bylinkový med je úžasná věc: Znásobí se chuť i zdravotní účinky. Jak na něj?
06. 09. 2021 | Doba čtení 4 minuty
Máte rádi med, ale chtělo byt to změnu? Vyzkoušejte med s bylinkami. Jeho příprava je velmi jednoduchá. Dá vám možnost použít kombinace, které máte opravdu rádi a bylinkový med může být i krásným dárkem. Kdo by nechtěl med ovoněný skořicí nebo levandulí?
Bylinkový med na tucet způsobů
Minulý rok dostali rodiče dárek od známého z Chorvatska. Ivica má rád jídlo a malé dárky posílá známým do všech koutů Evropy. Dostali už olivový olej, mandle a naposledy to byl med.
Ale ne ledajaký, byl to med bylinkový, respektive s bylinkami. Nešlo totiž o léčivky svařené v hustém sirupu z cukru, ale o pravý med smíchaný s bylinkami.
Z etikety na sklenici jsme se dozvěděli, že Chorvati používají spoustu koření i bylin a běžně vyrábějí asi tucet různých ochucených medů.
Med je chutný a zdravý, s bylinkami bude ještě voňavější. Zdroj: Jag_cz / Shutterstock.com
Proč přidávat bylinky do medu
Říkáte si, proč pořád někam cpát ty byliny? A proč ne. Pokud vás to potěší, máte rádi trochu extra péče a smysl pro detail, mohl by se vám líbit i bylinkami ovoněný, ale také dochucený med. Můžete zvolit jakoukoli kombinaci.
Vyrobit si desítky mini skleniček, nebo dvě pořádné sklenice s nejvoňavějšími bylinkami či kořením ze zahrady. Nebojte se, výsledky nejsou vůbec špatné. Med rozhodně není ideální na absorpci léčivých silic a látek obsažených v léčivkách. Rozhodně nepředčí alkohol nebo oleje.
Ale i tak částečně pohltí látky obsažené v bylinách a pokud je pomelete na velmi jemný prášek, můžete je také v medu ponechat a necedit. Kde začít?
Bylinky a kombinace koření
Na podomácku vyrobený med s bylinami budete potřebovat vhodné sklenice, med, koření a bylinky. Zvažte, jaké kombinace máte nejraději, do medu se dobře hodí šalvěj, citronový tymián, skořice, rozmarýn, meduňka, zázvor, ale také levandule nebo heřmánek.
Pokud byste chtěli vyzkoušet různé léčivé kombinace, pak se doporučuje tymián, máta, meduňka a pískavice proti angíně a kašli. Na žaludek a trávení zkuste bazalku, heřmánek, skořici, kardamom a kurkumu. Rozmarýn, meduňka a zázvor pomohou v medu s nachlazením a na odkašlávání se doporučuje jitrocel nebo lipový květ.
Tyto všechny byliny, ať už sušené nebo čerstvé, lze vmíchat do medu. Pro obě metody je vhodný poměru bylin a medu 1:4.
Bylinky nejsou jen léčivé, ale i chutné a voňavé. Zdroj: lola1960 / Shutterstock.com
Výroba bylinkového medu luhováním
Podle tekutosti medu a času, který chcete přípravě věnovat, zvolte vhodnou metodu. Tekutý med můžete smísit se sušenými nebo v rukou promnutými čerstvými bylinkami. Na dno sklenice nasypte bylinky nebo koření, zalejte tekutým medem a promíchejte. Dobré promíchání hustého medu s lehoučkými bylinkami chvilku potrvá.
Nedělejte si s tím hlavu. I když zůstanou v medu bublinky, nic se neděje. Stejně musíte nechat bylinky v medu alespoň dva týdny. Během této doby dobře uzavřené sklenice několikrát otočte, aby se bylinky promísily s medem. Bylinky nebo koření můžete v medu nechat, anebo je sceďte. Záleží jen na vás, jak chcete med prezentovat.
Vyberte si bylinky nebo koření, které máte nejraději. Velmi příjemná je v medu skořice. Zdroj: artproem / Shutterstock.com
Rychlejší příprava zahříváním medu
Na tekutý, hustší, ale i zcela zcukernatělý med můžete použít postup, při kterém se med s bylinami zahřívá. Pozor! Při zahřívání byste neměli nikdy překročit teplotu 40 stupňů Celsia. Vyšší teplota degraduje nutriční hodnoty medu, a to určitě nechcete.
Při této metodě budete potřebovat hrnec nebo rendlík, ve kterém budete opakovaně med i s bylinami zahřívat. Směs zahřívejte a nechejte zchladit několikrát až do okamžiku, kdy budete spokojení s její chutí.
Poté směs sceďte a uchovejte v čistých dobře uzavřených sklenicích.
Bylinky scezené z medu nevyhazujte. Můžete je dál použít do čaje nebo do marinád.
Zdroje: www.prostezdravi.cz, sazenicka.cz
Bylinky neztrácejí na oblibě
Bylinky si dnes můžeme koupit v každé lékárně, a to nejen ve formě čajových směsí, ale i mastí, krémů nebo potravinových doplňků. Používají se i tinktury z rostlin, masážní oleje, bylinná vína a bylinné octy. Pro maximální využití účinných látek léčivých rostlin se vyplatí vědět, jaký je správný postup jejich zpracování.
Nejčastěji používáme nálevy a odvary, případně masti, protože ty se dají lehce připravit z koupených nebo nasbíraných léčivek. Výčet látek, které rostliny obsahují, je téměř nekonečný. Vytvářejí je z různých důvodů – často jako ochranu před chorobami a hmyzem. Před nemocemi pak dovedou ochránit i nás.
Lidé využívají bylinky odnepaměti a právě ony daly vzniknout mnoha lékům.
Zdraví v hrníčku
- Čaj (nálev, zápar) připravíme tak, že bylinu lehce navlhčíme, spaříme vroucí vodou a necháme 20 minut vyluhovat. Obecně se používá lžička nebo dvě sušených bylinek na 250 ml vroucí vody. Nasekaná či promnutá bylinka uvolňuje účinné látky snáze. Voda nemusí být vroucí a hlavně se nesmí dále vařit – silice by totiž vyprchaly. Ze stejného důvodu se má nádoba při luhování přikrýt
- Čaj (odvar) – byliny přelijeme studenou vodou a přivedeme k varu, vaříme 10 – 15 minut. Pak necháme ještě čtvrt hodiny louhovat. Před použitím scedíme. Tímto způsobem se připravují hlavně tvrdé části rostlin, kůra a kořeny.
- Macerát – louhujte byliny po dobu osmi až deseti hodin ve studené vodě. Před použitím můžete přihřát.
- Bylinná šťáva – čerstvé byliny rozmačkejte, vytlačte nebo vylisujte. Výborná je zejména na jaře šťáva z mladých bylin. Pije se čerstvá. Pro jarní očistnou kúru se skvěle hodí kopřiva. Mladé a čerstvé listy kopřivy rozmixujte a šťávu pak zřeďte vodou či ovocnými a zeleninovými šťávami. Kopřiva má celou řadu mimořádných účinků, obsahuje vitaminy D, C, ale i železo, měď, draslík, chlorofyl, který působí povzbudivě na metabolismus celého těla.
- Obklady – plátno nebo gázu můžete máčet v odvaru z bylin a pak přikládat na postižené místo. Nebo připravte kaši z čerstvých bylin, naneste ji na postižené místo a zakryjte obvazem. Přikládat se mohou i samotné listy.
- Bylinné masti se připravují tak, že velmi jemné mleté bylinky vmícháme do masťového základu.
Nálevy či odvary se obvykle užívají třikrát denně po šálku. Takto intenzivní bylinkové kúry by neměly přesáhnout tři týdny. Po týdenní přestávce je můžete v případě potřeby zopakovat.
Nadměrným užíváním léčivých rostlin nejen snižujete svou citlivost vůči jejich účinkům, ale můžete si i uškodit. Pokud trpíte závažným onemocněním, především jater a ledvin, nebo jste těhotná, poraďte se o vhodnosti jednotlivých druhů bylin raději s lékařem.
Málokterý lékař vám na vážnější onemocnění předepíše bylinky. Výjimkou jsou dermatologové, kteří léčivé koupele, extrakty a masti z nich používají k léčbě řady kožních onemocnění.
Nachlazení a dýchací problémy
První pomocí jsou rostliny, které obsahují dezinfekčně působící silice. Ty brzdí množení bakterií a virů – jejich těkavé složky se uvolňují v dýchacích cestách. Ze silic bylo dosud izolováno více než tisíc různých složek, a jejich účinky jsou všestranné.
Silně působící silice najdete v šalvěji lékařské, která je výborná při bolesti v krku a jako kloktadlo pomáhá při angíně. Šalvěj muškátová je zase ceněna pro své antidepresivní účinky, ale také schopnost zmírnit kašel, snížit krevní tlak a regulovat pocení.
Velmi prospěšné účinky mají i rostliny obsahující slizové látky, které pokryjí zanícenou sliznici ochrannou hojivou vrstvou, která navíc obalí odumřelé buňky, a i s choroboplodnými zárodky je pak snadno vyloučíte z těla ven. Mezi tyto rostliny patří divizna velkokvětá, podběl obecný nebo jitrocel kopinatý.
Divoká bylina echinacea, nazývaná i třapatka, je považována za přírodní antibiotikum a prostředek proti infekci. Pomáhá ničit viry i bakterie v těle. Protože stimuluje imunitu, s úspěchem se používá nejen jako prevence chřipky, ale i při léčení kožních onemocnění spojených se sníženou obranyschopností. Urychluje také hojení povrchových ran a kožních zánětů.
Trápí-li vás mokrý kašel, sáhněte po rostlinách obsahujících saponiny, které snižují povrchové napětí kapalin, a tedy i vazkost hlenu. Skvělá je lékořice lysá, přesněji odvar z jejího kořene. Navíc dodá nápoji sladkou chuť. Horečku můžete snížit a vypotit pomocí květu lípy nebo černého bezu.
Zažívací problémy
Rostlinné silice vám mohou ulevit i díky tomu, že potlačují růst kvasných bakterií a zároveň uvolňují křeče hladkého svalstva. Dále prokrvují žaludeční stěnu a zlepšují tak trávení, mnohé povzbuzují i střevní peristaltiku.
Jednou z nejúčinnějších bylin proti trávicím obtížím je heřmánek pravý, velmi účinný a přitom mírně působící, vhodný i pro nejmenší děti. Jeho protizánětlivý, protikřečový a protiinfekční účinek dokáže prospět celému tělu zevnitř i zvenčí. Při zevním použití pomáhá zmírňovat kožní záněty. Obsahuje antibakteriální složky.
Heřmánkový obklad stačí i na menší popáleniny. Čaj přináší úlevu při léčení aft v ústech.
Velmi prospěšné jsou také bylinky užívané jako koření, ze kterých můžete připravit klasický bylinný nálev. Patří mezi ně kmín kořenný, fenykl obecný, majoránka zahradní nebo koriandr. Žaludeční činnost podporuje řebříček obecný, máta peprná, pelyněk pravý.
Máta peprná není vhodná v prvních čtyřech měsících těhotenství a při homeopatické léčbě. Na hojení ran, podporu trávení, usnadnění vykašlávání, ale také při hemoroidech vám pomůže koupel s přídavkem myrhy.
Máte-li bolestivou menstruaci, sáhněte opět po heřmánku, mátě nebo řebříčku.
Bylinky a krása
Pro krásu a zdraví pleti je důležitá výživa zevnitř. Posilou pro pleť je křemík, obsažený v přesličce rolní. Pleti dále prospívají rostliny podporující metabolismus a odvod zplodin, například artyčok či kopřiva. Bylinky, které prospívají pleti, zároveň posilují i vlasy a nehty.
Naše kůže se s přírodou „přátelí“ a účinné látky, které léčivé rostliny obsahují, krásně vstřebává a reaguje na ně. Při běžných kožních onemocněních si některé bylinky můžeme naordinovat sami.
Aloe vera je bohatá na protizánětlivé látky. Obsahuje gumovitou hmotu, která kůži změkčuje, a složku, jež pomáhá zmírňovat bolest a otoky. Obsahuje také látku, která zmírňuje svědění. Tato rostlinka působí i na krevní vlásečnice.
Ty se rozšiřují, lépe v nich proudí krev a rány se lépe hojí. Působí příznivě na poškozenou kůži, hlavně při lehčích popáleninách a menších ranách, pomáhá i při léčbě bradavic.
Gel z aloe se také používá při léčení zánětlivých kožních projevů při lupénce.
Léčivé působení měsíčku se přisuzuje fytoncidům, rostlinným antibiotikům, která zasahují proti bakteriím a plísním. Kůži zklidňuje, léčí záněty a také podporuje tvorbu nových tkání.
Nejznámějším přípravkem je měsíčková mast. Zevně se měsíček používá na špatně se hojící rány, záněty kůže, spáleniny a vyrážky. Pomáhá při proleženinách a poškození kůže způsobeném ozařováním nebo sluněním.
Je dobrý na rozpraskané rty, zmírňuje akné.
Za studena lisovaný olej ze semen pupalky dvouleté obsahuje nenasycené mastné kyseliny a také vitamin E, které příznivě působí na cévy, zlepšuje kvalitu vlasů a nehtů a zvyšuje elasticitu a hebkost pokožky. Působí příznivě na různé druhy ekzémů, na popáleniny.
Trápí-li vás kožní infekce, sáhněte po oleji nebo krému tea tree (australský čajovník). Užívá se lokálně k léčení infekčních onemocnění kůže. Působí i proti vysoce odolným bakteriím a plísním. Zmírňuje akné a minimalizuje jizvení ran. Nikdy ho neužívejte vnitřně.
Únava a smutek
I na smutek je bylinka, dokonce pomůže i při mírnější formě deprese a nahradí tak anidepresiva, což potvrdila řada studií.
Jedná se o třezalku tečkovanou – uklidňuje a posiluje pocuchané nervy, ale neutlumuje ani neuspává, což je výhoda při užívání přes den. Navíc podporuje metabolismus, zlepšuje trávení a má i protivirový účinek.
Dobrou posilou nervů je také oves setý, a o nejen ve formě vloček, ale i jako odvar z rozmačkaných zrn i s obalem.
Na zmírnění únavy se skvěle hodí i mateřídouška, která dopřeje i uklidnění a zároveň prokrvuje, je vhodná i při revmatu a hojení ran. Neměli by ji užívat lidé trpící vysokým krevním tlakem. Silice pačuli podporují koncentraci, působí antidepresivně a zároveň pomáhá hojení zánětů a brání tvorbě jizev. Na nervozitu, úzkosti, bolesti hlavy a podporu koncentrace je skvělá bazalka.
Bez kvalitního spánku nemůžete být zdraví. Pokud vám ho starosti ruší, uklidní vás bylinky, aniž by byly návykové a měly vedlejší účinky. Skvělým uspávadlem je chmel otáčivý, a to nejen ve formě piva, ale i nálevu z jeho šištic.
Stejně působí i kozlík lékařský, levandule lékařská a mučenka jedlá. Levandule uklidňuje a zároveň je vynikající při nespavosti, bolestech hlavy, migréně, ale i chřipce a dýchacích potížích.
Svou vůní vás uklidní meduňka, která připraví tělo na spánek, zároveň zažene bolest hlavy, migrénu, sníží horečku a posílí srdeční činnost.
Káva je sice doping, ale jen na chvíli. Překonat těžké období vám pomohou rostliny s adaptogenními účinky – to znamená, že organismu pomohou, aby se lépe vyrovnával se stresem, podporují jeho odolnost a navrátí vám vitalitu a dobrou náladu.
Jejich účinek se dostaví až po více dnech či týdnech užívání, přesto by se neměly podávat večer, neboť mohou ztížit usínání. Léčivkou pro povzbuzení těla i ducha je samozřejmě ženšen.
Osvědčená je i rozchodnice růžová, která je i mírným afrodisiakem a uvádí ženské hormonální hladiny do rovnováhy.
Očista těla
Játra jsou pro zdraví klíčová, veškerá látková přeměna probíhá právě v nich. Jsou však často poškozena cizorodými látkami, zatěžuje je alkohol i léky.
Rostliny obsahující hořčiny, silice a laktony nejen že povzbuzují vylučování moči, ale mají i ochranný účinek na játra.
Prospěšný je ostropestřec, rozmarýn lékařský (ten se však nesmí používat v těhotenství, neboť prokrvuje dělohu) a měsíček zahradní.
Infekce močových cest je velmi nepříjemné onemocnění, zvláště pokud se často vrací. Kromě brusinek, které močové cesty skvěle čistí, jsou účinnou pomocí urologické směsi. Pokud mají být opravdu účinné, měly by obsahovat mědvědici lékařskou či hruštičku okrouhlolistou, které obsahují látku arbutin, jež se štěpí na další složky, které působí v močových cestách silně dezinfekčně.
Voňavá koupel
Oblíbenou formou léčby a zároveň i relaxací jsou bylinné koupele. Horká koupel s použitím vonných olejů vám pomůže překonat nevlídnou zimu. Vůně má schopnost posilovat imunitu, odstraňovat zátěž a celkově harmonizovat tělo i duši.
Zmenšuje také svalové napětí, upravuje srdeční činnost, dýchání, sluch i zrak. Jasmín nebo růže dovedou povzbudit mozkové buňky lépe než šálek kávy. Vůně odbourávají i některé negativní emoce, jako je nenávist, beznaděj, a hlavně strach nebo obavy. Jen samotná léčba vůní ale není všemocná.
Je nutné upravit jídelníček a myslet pozitivně.
Horká koupel povzbudí nebo uklidní – podle toho, které přísady do ní zvolíte. Esenciální oleje hubí zárodky bakterií, potlačují záněty, uvolňují svaly a mírní bolest.
Při používání éterických olejů vám nehrozí žádné nebezpečí, jen je důležité vyvarovat se vysokých koncentrací a vždy se podrobně seznámit s účinky jednotlivých silic, zvláště lidé s vysokým krevním tlakem a těhotné ženy by měli být opatrní.
Napusťte si horkou vanu a přidejte do ní asi pět až deset kapek oleje. V lázni zůstaňte asi 20 až 25 minut. Máte-li suchou pokožku, nelijte do vany čistou vonnou esenci, ale nejdříve ji rozřeďte v mandlovém nebo meruňkovém oleji.
Teplou koupel si dávejte na uklidnění, uvolnění a zmírnění bolesti. Vyhýbejte se však vyloženě horké koupeli, která vysušuje a může dokonce i vyčerpávat. Teplota vody by měla být někde mezi 35 a 38 stupni Celsia.
Aby mohly léčivé esence účinně pronikat kůží, nesmí být pokožka zevnitř zahlcena toxiny či zvenku ucpána nečistotami. Příznaky přetížené pokožky jsou mastná a aknózní pleť. Tyto překážky musí být nejprve odstraněny.
Nejčastěji je nutné zrychlit tok lymfy, která odplavuje z těla nečistoty. Po koupeli bychom se měli zabalit do velké osušky a ještě půl hodiny odpočívat.
Do koupele si můžete přidávat také bylinky čerstvé nebo sušené. Bylinky nechejte dvacet minut louhovat v jednom litru vody a vzniklý odvar použijte do koupele. Na jednu koupel se užívá 100 až 200 gramů sušených bylin.
Migrénovník, rýmovník a angínovník. Vypěstujte si zimní lékárničku u sebe doma na okně
O jedlých i léčivých bylinkách si povídáme v naší radioporadně s Radkou Svatošovou. Tentokrát na téma voňavé čaje z bylinek.
Rostlinku s hovorovým jménem migrénovník a latinským názvem Iboza species nebo Tetradenia species můžete použít při bolestech hlavy snadno a okamžitě, stačí vdechovat příjemnou vůni rozdrcených listů (literatura ji přirovnává k vůni růže, kadidla a máty, podle mne se trochu podobá vůni rýmovníku).
Rozmačkaným šťavnatým lístkem si také můžete potřít čelo, spánky nebo zátylek. V léčitelství se používá i při dýchacích onemocněních, chřipce a při zažívacích problémech. Rostlinka pochází z Afriky, takže zvládne i vynechanou zálivku, naprosto bez problémů se pěstuje v bytě, rychle a snadno se množí pomocí řízků.
Použití rýmovníku (latinský název Plectranthrus) je poměrně známé, ale možná neškodí si jej připomenout: můžete rozkousat čerstvé listy, vdechovat jejich vůni, dát si je při rýmě na polštář nebo vedle lůžka.
Rýmovník pomáhá při nachlazení, zahlenění a kašli. Při počínající rýmě můžete šťávu z rozdrceného lístku nakapat do nosu a k tomu klidně i jeden lístek sníst. Nemusíte se ničeho obávat, rýmovník se dá konzumovat, využívá se i jako zajímavá zelenina či náhrada koření. V kuchyni nahradí například šalvěj.
Pomáhá téměř na všechny potíže: Má antibiotické a protiplísňové působení, snižuje vysoký krevní tlak a cholesterol, při ledvinových a močových kamenech a zánětech močových cest, při zažívacích problémech, dokonce má zklidňující účinky na naši psychiku. Rýmovníky také spolehlivě odpuzují hmyz v místnosti.
Druhů existuje několik stovek, ty nejběžnější, jako je rýmovník eukalyptový, můžeme využívat podobně a na podobné problémy. Nádhernou citrónovou vůni má rýmovník citrónový (Plectranthus species Carvera-n Lime).
Protože rýmovník se stejně jako migrénovník nenáročně pěstuje a množí, je skoro zbytečné jej jakkoliv konzervovat. Pouze pokud máte velké přebytky, které nemáte komu darovat, můžete vyrobit například mast nebo sirup.
Pokud cítíte známé škrábání či bolení v krku, spolehlivou první pomocí je rozkousat malý kousek listu angínovníku (Belamcanda chinensis). Známý bylinkář Vláďa Vytásek doporučuje použít cca 1 cm listu a kousat jej maximálně minutu 6x denně. Působení angínovníku je totiž hodně razantní.
Po rozkousání lístků máte pocit, jako by byl krk lehce ochrnutý a přitom vás v něm pálí, jako kdybyste spolkli pepř. Někdy však stačí jednorázové použití lístku a bolení je pryč. Alergici by měli být opatrnější a napoprvé zkusit žvýkat jen maličký kousek lístku.
Použití angínovníku je také široké: pomáhá při kašli, astmatu, zahlenění, má protibolestivé účinky, je to oblíbená léčivka tradiční čínské medicíny.
Angínovník se od předchozích dvou rostlinek výrazně liší. Jeho listy jsou podobné mečovitým listům kosatce, k tomu má nápadné tygrované květy podobné pro změnu květům lilie. Máte-li zahrádku, můžete jednu rostlinu pěstovat venku, kde dokáže i přezimovat. Protože se na zimu zatáhne do země, je dobré mít jednu rostlinu po ruce doma na okně, kde bude dobře růst na plném slunci.
Recepty od Radky Svatošové:
Domácí Masala čajPotřebujeme: domácí fermentovaný čaj (z vrbky, jahodníku, ostružiníku, rybízu, moruše) nebo sypaný černý čaj, a směs čerstvě podrceného koření: sušený nebo čerstvý zázvor, hřebíček, kardamom, skořice, bílý pepř, případně hrnek mlékaPoměr koření na 1/2 litru (2 hrnky vody) je zhruba následující: najemno pokrájený kousek zázvoru, 2 tobolky kardamomu, 4 hřebíčky, kousek skořice, špetka bílého pepře.
Rozdrcené koření povaříme s vodou a 2 lžícemi čaje asi 5 minut, dokud čaj nezíská výraznou barvu. V indické verzi na závěr ještě můžeme přilít hrnek mléka, společně prohřejeme a osladíme. Čaj podáváme přecezený.
Horká čokoláda s bylinkovým likéremPřipravte si panáček domácího bezinkového nebo višňového likéru a uvařte si domácí čokoládu. Potřebujete na to tabulku kvalitní hořké čokolády nebo čokolády na vaření, 1 smetanu ke šlehání a hnědý cukr.
Ve vodní lázni pomalu rozpouštíme rozlámanou čokoládu se šlehačkou, přidáme cukr podle chuti, případně trochu mléka. Záleží na chuti a zvyku, jak chcete mít čokoládu hustou a sladkou. Když se všechny suroviny dokonale propojí, stáhneme z ohně a rozdělíme do hrnků.
Do každého hrníčku přidáme panáček likéru a ozdobíme šlehačkou.
Lahodný zimní čaj Zelené listy a větvičky ostružin, 1 smrková větvička, pevné šípky a šípkové větvičky, kousek zázvoru, půlka bio pomeranče nebo bio citrón, med
Lístky, větvičky a zázvor vložíme do studené vody, přivedeme k varu a krátce povaříme. Do mírně zchladlého odvaru přidáme na tenké plátky pokrájený citrus a med.
Celou radioporadnu s Radkou Svatošovou si můžete poslechnout v našem audio-archivu:
Léčivé bylinky | CBA blog
Léčivé byliny mají na lidský organismus spoustu blahodárných účinků, a tak jsou již od pradávna součástí lidové a přírodní medicíny. Recepty na výrobu mastí, tinktur nebo čajů se předávají z generace na generaci.
Lidové léčitelství se vytvářelo postupně z náhodných a empirických zkušeností celých generací a současné výzkumy léčivých rostlin potvrzují, že naší předkové správně poznávali léčivé účinky velkého množství rostlin. Těmito přírodními pomocníky je možné nemocem předcházet, ale také si pomoci při samotné terapii. Za příznivými výsledky stojí účinné látky, které se povětšinou nachází v listech, květech nebo plodech.
Léčivé byliny díky tomu dokážou mírnit bolest, ovlivňovat funkčnost a stav orgánů, působit protizánětlivě a celkově zlepšovat fyzickou i psychickou kondici člověka.
Rozvoj aplikace léčivých rostlin až do 16. století silně ovlivňovaly poznatky starých, převážně východních kultur Orientu. I Řekové, kteří měli nejbližší styky s těmito národy, výrazně přispěli k vývoji léčitelství. Na přelomu prvního tisíciletí, obohatili evropské lékařství zejména Arabové.
Nejznámější a nejpoužívanější byla kniha Al-Kánún fi ttibb (Kánon medicíny) perského učence, filozofa, politika, básníka, přírodovědce a lékaře Avicenny, který je považován za „otce moderní medicíny“.
Ve středověku se poznatky o léčivých rostlinách shromažďovaly do herbářů. První český herbář vydal Jan Černý v roce 1514, ale ve větší známost se dostal až „Herbář neboli bylinář“ Pietra Andrea Mattioliho (osobní lékař císaře Rudolfa II.) vydaný v Praze roku 1562.
Své uplatnění nachází léčivé byliny i v kuchyni, a to díky specifické chuti a vůni, kterou lze pokrmům dodávat bylinkami v sušené i čerstvé podobě. Jsou tak kořením, co obohatí nejen jídlo, ale také lidské zdraví. Léčivé byliny jsou z těchto a mnoha dalších důvodů velmi oblíbené.
Stejně jako po celé léto a část podzimu můžeme rozdělit léčivé rostliny do dvou hlavních kategorií: ty, které je možné sbírat v určitém měsíci nebo dokonce jen během jednoho týdne, a druhy, jejichž sběratelské období je delší.
Z první skupiny patří mezi nejznámější léčivky června květ lípy, který je oblíben nejen pro své obecně známé léčivé účinky, ale i pro jeho neopakovatelnou vůni, kterou doma při sušení vydává. Neměli bychom opomenout také květ černého bezu a šípkové růže.
Společně s nimi v červnu vrcholí také sběr rdesna hadího kořene, hluchavky, kakostu, šalvěje, vachty trojdílné, fialky, benediktu čubetu, komonice lékařské, jehlice trnité a kostivalu lékařského, který je velmi populární v podobě mastí.
Léčivé rostliny opravdu léčí, tedy účinkují. Z toho však plyne, že je nelze užívat neomezeně jako za všech okolností „neškodnou bylinkovou medicínu“. Vhodná doba je obvykle čtrnáct dnů pravidelného užívání (obvykle dvakrát až třikrát denně), nejvýše tři týdny.
Pokud je třeba kúru opakovat, je vhodná alespoň týdenní pauza. Za kratší dobu se zase účinky nemusí projevit. Předávkování hrozí hlavně při užívání jednotlivých rostlin, nežli směsí. Zvláštní opatrnosti je třeba v těhotenství, kdy mohou být některé rostliny nebezpečné.