Slováci utíkají z českých VŠ

Foto: Martin Voltr

Česká reprezentace do 20 let se na start mistrovství světa v kanadském Edmontonu naladila tím nejlepším způsobem. V přípravném utkání proti Slovákům dominovala na střely 49:14 a vyhrála 6:0 po brankách šesti různých hráčů.

Pro hráče bylo utkání poslední a jedinou možností, jak zabojovat o konečnou nominaci. Mimo sestavu zůstali obránce Daniel Poizl a útočníci Ondřej Pšenička s Matějem Tomanem, ale která tři jména trenéři vyřadí, na to si musíme počkat až do Štědrého večera.

Návrat k zápasu po pěti měsících se neobešel bez velkých mezer, které dělali Češi okolo své modré čáry. Klíčovou postavou prvních deseti minut tak byl brankář Nick Malík – zasahovat musel proti brejkům Mykluchy, Chromiaka a Kašlíka.

Slovensko – Česko 0:6

Karta zápasu

Mlejnkovi svěřenci ale postupně ovládli hru a ještě v první třetině nasypali Slovákům tři góly!

Dvě druhé asistence si připsal Stanislav Svozil, mladičký zadák Komety byl dokonce u všech branek. Tu první obstaral přesnou tečí Hašovy nabídky Pavel Novák, potom našel Vitouch v přečíslení volnou hokejku Michala Teplého před prázdnou klecí.

Pochvalu zasloužil i Jakub Rychlovský za dvojici vybojovaných přesilovek, které hráli Češi skvěle. Ve třetí výhodě se 16 sekund před pauzou položil do Pytlíkovy přihrávky Adam Raška a mířil přesně.

Slováci pak hru uklidnili a než dominantní brankář Hlavaj ve 34. minutě přenechal místo náhradníkovi Latkóczymu, k vidění byly jen náznaky šancí. To se však nedalo říct o finiši druhé třetiny, kdy český tým opět zatlačil. Zejména díky další přesilové hře.

SESTŘIH: Slovensko U20 – Česko U20 0:6

Po těžkém úvodu čekal Malík dlouhé minuty na práci, spoluhráči totiž v pohodě dominovali. Na ledě byl v každém svém střídání cítit Adam Raška, jenž po pěti minutách vybojoval pátý gól – Michalu Gutovi už stačilo jen natáhnout hůl před prázdnou branku.

Vzepětí soupeře v závěru zmařil zákrok Samuela Kňažka. Slovenský kapitán naskočil ze střídačky a nachytal Martina Langa, za což od rozhodčích dostal velmi přísný trest na pět minut a do konce zápasu.

Češi tak ještě zvýraznili své vítězství díky střele Radka Mužíka z pravého kruhu. Svozil zapsal u jeho branky třetí asistenci! Škoda jen zbytečného faulu Adama Rašky 16 sekund před koncem, za který český bojovník rovněž vyfasoval vyšší trest.

Nejlepším hráčem národního výběru byl vyhlášen brankář Nick Malík, jenž proti Slovákům vychytal druhé čisté konto v řadě. Stačilo mu k tomu 14 zákroků.

SLOVENSKO – ČESKO 0:6 (0:3, 0:1, 0:2)

Branky a nahrávky: 8. Novák (Haš, Svozil), 15. Teplý (Vitouch), 20. Raška (Pytlík, Svozil), 40. Pytlík (Klikorka, Teplý), 45. Gut (Raška, Haš), 58. Mužík (Gut, Svozil).Vyloučení: 6:1, navíc Turan 10 minut, Kňažko – Raška oba 5 minut a do konce utkání.Využití: 0:2.

Střely na branku: 14:49 (8:14, 4:16, 2:19).Bez diváků.Nejlepší hráči: Juraj Eliaš – Nick Malík.Slovensko:Hlavaj (34.

Latkóczy) – Golian, Mudrák, Kňažko, Stacha, Petrovický, Nemec, Bečár, Turan – Faith, Jellúš, Mrázik – Slafkovský, Myklucha, Chromiak – Turanský, Sojka, Mešár – Kašlík, Eliaš, Kolenič. Trenéři: Petrovický, Čacho a Štrbák.

Česko: Malík – Krutil, Kučeřík, Haš, Svozil, Jiříček, Klikorka, Kubíček, Suhrada – Vitouch, Myšák, Teplý – Přikryl, Pytlík, Mužík – Novák, Gut, Raška – Rychlovský, Najman, Koffer – Beránek, Lang. Trenéři: Mlejnek, Bruk a Trnka.

Kanadě stačil v hokejové klasice jeden gól

Že by snad měl být slabinou domácí Kanady brankářský post? Devon Levi na to v opakování loňského finále odpověděl tím nejlepším způsobem. Tváří v tvář totiž přechytal ruské gólmany a zápas dvou největších favoritů šampionátu vyhrály javorové listy fotbalově 1:0.

Jediný gól vstřelil až ve třetí třetině obránce Jamie Drysdale. Mnohem horší zprávou bylo pro Kanaďany odstoupení kapitána Kirbyho Dacha, který si v souboji poranil ruku a pak doslova utíkal do šatny. O hvězdě z Chicaga prozatím nejsou žádné zprávy.

KANADA – RUSKO 1:0 (0:0, 0:0, 1:0)

Branky a nahrávky: 44. Drysdale (Perfetti, Byram).Vyloučení: 3:3.Bez využití.Bez diváků.Nejlepší hráči: Devon Levi – Jaroslav Askarov.

Kanada: Levi – Byram, Drysdale, Harley, Schneider, Guhle, Barron, Korczak, Spence – Quinn, Cozens, Dach – Holloway, Newhook, Pelletier – Perfetti, McMichael, Krebs – Zary, Byfield, Mercer – Suzuki. Trenéři: Tourigny, Dyck a Love.

Rusko: Askarov (41. Achťamov) – Muchamadullin, Čisťakov, Čajka, Kuzněcov, Kirsanov, Kňazev, Šechovcov, Byčkov – Amirov, Chusnutdinov, Podkolzin – Safonov, Činachov, Gricjuk – Afanasjev, Spiridonov, Abramov – Grošev, Ponomarjov, Bardakov – Baškirov.

Trenéři: Larionov, Filatov, Golubovič a Potapov.

Program MS do 20 let

Pátek 25. prosince: 20:00 Švýcarsko – Slovensko (sk. A, ČT sport)

Sobota 26. prosince: 0:00 Německo – Finsko (sk. A) 3:30 Rusko – USA (sk. B)

20:00 Švédsko – Česko (sk. B, ČT sport)

Neděle 27. prosince: 0:00 Německo – Kanada (sk. A) 3:30 USA – Rakousko (sk. B)

20:00 Finsko – Švýcarsko (sk. A, ČT sport)

Pondělí 28. prosince: 0:00 Slovensko – Kanada (sk. A)

3:30 Česko – Rusko (sk. B, ČT sport)

Úterý 29. prosince: 0:00 Rakousko – Švédsko (sk. B) 3:30 Slovensko – Německo (sk. A)

20:00 USA – Česko (sk. B, ČT sport)

Středa 30. prosince: 0:00 Kanada – Švýcarsko (sk. A) 3:30 Rakousko – Rusko (sk. B)

20:00 Finsko – Slovensko (sk. A)

Čtvrtek 31. prosince: 0:00 Švýcarsko – Německo (sk. A) 3:30 Rusko – Švédsko (sk. B)

20:00 Česko – Rakousko (sk. B, ČT sport)

Pátek 1. ledna: 0:00 Kanada – Finsko (sk. A)

3:30 Švédsko – USA (sk. B)

Sobota 2. ledna: 18:00 1. čtvrtfinále

21:30 2. čtvrtfinále

Neděle 3. ledna: 1:00 3. čtvrtfinále

4:30 4. čtvrtfinále

Úterý 5. ledna: 0:00 1. semifinále 3:30 2. semifinále

• 23:30 zápas o 3. místo
• Středa 6. ledna: 3:30 finále
• Začátky jsou uvedeny v českých časech, v Edmontonu je o 8 hodin méně.

O slovenském prezidentovi se rozhoduje i v Česku. Jde o desítky tisíc hlasů — HlídacíPes.org

Slovenská kampaň před volbami prezidenta jde do finále nejen na Slovensku, ale i v České republice. V tuzemsku totiž žijí desítky tisíc Slováků, kteří v prezidentských volbách nemůžou hlasovat jinak než osobně přímo doma. Na Slovensko se proto před víkendovým hlasováním vydají zástupy voličů. Na „české Slováky“ také mířila předvolební kampaň.

Slovenská diaspora v zahraničí je (podobně jako ta česká) kosmopolitnější než lidé doma. V prezidentských volbách jí proto vyhovují spíše méně konzervativní kandidáti a ti, kteří symbolizují určitý pokrok a modernizaci Slovenska.

Takovou kandidátkou byla v roce 2009 Iveta Radičová (ve 2. kole neuspěla proti Ivanu Gašparovičovi) a v roce 2014 Andrej Kiska, který nakonec jasně porazil Roberta Fica.

Prezidentka u Krause

Česká média se tradičně snaží získat favority slovenských voleb pro exkluzivní rozhovory. Kandidáti českým novinářům jejich přání ochotně plní – vědí totiž, že nemluví zdaleka jen k českým divákům, ale i k řadě slovenských voličů, kteří v Česku žijí.

Související články

Letos se – podobně jako před pěti lety Andrej Kiska – stala oblíbenkyní českých médií Zuzana Čaputová, která by podle posledních průzkumů měla první kolo jasně vyhrát. Stihla exkluzivní rozhovory třeba pro ČT24 nebo DVTV, kromě toho i odlehčené vystoupení v Show Jana Krause na TV Prima.

„Budeme cíleně mobilizovat skrze sociální sítě, studentská média a videem se zahraničními Slováky,“ odepsal Martin Dubéci z týmu Zuzany Čaputové na dotaz HlídacíPes.org, jak bude jejich kandidátka cílit svou kampaň konkrétně na Slováky v Česku.

Zuzana Čaputová v hlavních českých médiích dostala přinejmenším opticky největší prostor, jednak díky efektu „favoritky“, i díky tomu, že z širšího okruhu favoritů nabídla nejzajímavější příběh.

Jako uznávaná právnička, která ještě během první vlády Roberta Fica bojovala proti skládce v Pezinku a později i proti amnestiím Vladimíra Mečiara, se dala snadno mediálně popsat jako kandidátka proti „systému Fico“, který loni z pohledu Česka i světa vyvrcholil vraždou novináře Jána Kuciaka.

Dezinformátoři volí Harabina

Slovákům žijícím v Česku se ale snažili připomenout i další kandidáti. V pražské Lucerně se s krajany potkal třeba původní favorit Robert Mistrík, který nakonec z kampaně odstoupil právě ve prospěch Čaputové.

Česká dezinformační scéna a alternativní média zase daly prostor hlavně Štefanu Harabinovi, soudci a bývalému ministru spravedlnosti v první Ficově vládě.

Na prezidenta Harabin kandiduje i s notnou porcí konspiračních teorií a lží, například o statisících migrantů, které „Paříž nebo Berlín můžou vnutit Slovensku“.

MAPA ČESKÉ JUSTICE od HlídacíPes.org

ZEMAN útočí na nezávislost soudů. Je justice připravená na podobné ataky?

Harabina chválil v glose na stránkách MF Dnes i Stanislav Novotný, spoluzakladatel Asociace nezávislých médií, která právě řadu dezinformačních médií sdružuje. Šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl také zasedl v porotě Krameriových cen udělovaných právě Asociací.

Jaký měla různá tuzemská vystoupení slovenských prezidentských kandidátů efekt na zdejší slovenské voliče, se dá jen odhadovat. Samuel Zubo, Slovák žijící v Praze, ale věří, že letošní volby jeho krajany v Česku vyburcují.

„Vnímám nebývalý zájem o účast na prezidentských volbách. Snad ještě větší než byl o volby parlamentní,“ říká Zubo, který působí ve spolku Pražská kaviareň. Loni po vraždě Jána Kuciaka pomáhal organizovat i českou verzi protestů Za slušné Slovensko za vyšetření vraždy samotné i za výměnu vedení slovenské policie.

„Píšou mi mladí s dotazy, jak si obnovit občanský průkaz, nebo jak volit mimo své trvalé bydliště, ale i penzisti s českým občanstvím, kteří chtějí zjistit, jestli je Slovensko eviduje jako své občany. Snaží se získat pas, aby se mohli zúčastnit prezidentských voleb,“ popisuje Zubo.

Volby jako možnost vidět rodinu

Letos prý ale pražská komunita Slováků nebude směrem k domovině vypravovat zvláštní spoje, jako se to dělo před volbami v minulosti.

„Mnozí, kteří můžou, si plánují návštěvu rodiny na Slovensku právě podle termínů voleb. V některých pohraničních vesnicích na západním Slovensku se tvoří řady těch, kteří přicestují jen kvůli tomu, aby odvolili a vracejí se do Čech,“ popisuje Zubo své zkušenosti s „volebními výlety“ krajanů domů na Slovensko.

On sám se už dříve podílel na vytvoření aplikace Volby.digital, která za voliče vytvoří žádost o voličský průkaz, pošle ji příslušnému obecnímu úřadu na Slovensku, který má pak hotový průkaz odeslat voličům i do zahraničí.

Návrh zákona s tímhle záměrem letos slovenský parlament neschválil, Zubova iniciativa ale těsně před volbami podala prostřednictvím skupiny poslanců kvůli nemožnosti volit prezidenta z ciziny podnět k Ústavnímu soudu.

Koho si vybere Zeman?

Stejně jako se vede přes hranice kampaň některých kandidátů, má dosah do druhého státu i špína, která k souboji o prezidentský post (nejen na Slovensku) už tradičně patří.

V roce 2009 se musela Iveta Radičová bránit letákům, které měly navodit dojem, že slibuje slovenským Maďarům autonomii, v roce 2014 to zase byly letáky o údajné scientologické minulosti Andreje Kisky. Dnes se negativní kampaň přesunula hlavně na sociální sítě.

Související články

Slovensko za druhé světové války: Kariéristi a přeběhlíci

Na začátek by to chtělo nějakou efektní tezi.

Co třeba: zájem českých čtenářů o slovenskou literaturu se blíží bodu mrazu! Ale než se dáme do hodnocení románu Doktor Mráz, bude užitečné zahrát si na doktora a diagnostikovat vztah české a slovenské literatury detailněji.

Jednoduše řečeno, je to nerovnovážný stav. Slováci kupují a čtou české knihy v originále, Češi musejí slovenské knihy překládat, a i tak u nás zůstávají na okraji zájmu, pokud se tedy nebavíme o takzvané žánrové literatuře.

Dá se to vysvětlit jednoduše: všichni koukáme na západ a Slováci mají tímto směrem i Česko. Jako důkaz stačí otázka, kolik Slováků je v Praze – a kolik Čechů je v Bratislavě.

Znamená to ale, že je česká literatura kvalitnější než slovenská? Jistě na Slovensku vycházejí knihy, které by se prosadily i v české konkurenci, musely by být ovšem napsány českými autory, abychom je vnímali jako „naši“ literaturu.

Zatímco Slováci využívají toho, že mají českou literaturu takzvaně zadarmo, Češi tutéž výhodu přehlížejí, nevidí ji jako výhodu.

Významný mezinárodní úspěch

Navíc je česká tvorba zdejšími čtenáři možná stále víc přijímána na rovině kratochvilné četby – všechny ty sezonní hity –, ale co se týče vysoké literatury, má dost svých problémů a nedostatků.

Proč by se tedy tuzemský čtenář měl dobrovolně brodit dalším balíkem podobně kvalitativně problematických děl, když může číst překladovou, většinou západní literaturu? Leckterý mladý člověk je dnes navíc schopen číst anglicky psanou literaturu v originále.

A jak se mladším generacím českých čtenářů přibližuje anglicky psaná literatura, tak se jí vzdaluje slovenský jazyk a literatura.

Jak se mladším generacím českých čtenářů přibližuje anglicky psaná literatura, tak se jí vzdaluje slovenský jazyk a literatura. Jediné, co by mohlo tento poměr změnit, by byla skutečnost, že by slovenská literatura zaznamenala významný mezinárodní úspěch.

Připomeňme historku polského prozaika Andrzeje Stasiuka, jenž po stížnosti, že když ve světě řekne, že je Polák, slyší plno negativních ohlasů, obdržel od kamaráda radu, že když žije u slovenských hranic, mohl by říkat, že je ze Slovenska, neboť tento stát si nikdo nespojuje s ničím dobrým ani špatným. Zatímco Česko marně bojuje se zažitým „Československem“ a s popularitou Prahy, Slovensko se zdá prázdnou tabulí. Je to výhoda, či handicap?

To, jak bylo Slovensko nespokojeno ve svazku s Čechami a Moravou, jsme si mohli letos připomenout díky překladu knihy Mary Heimannové Československo – stát, který zklamal. V ní najdeme vzhledem k ději Doktora Mráze i pozoruhodný detail, který připomíná, že veškeré kroky týkající se holokaustu byly nacisty řádně vyúčtovány:

„Na něco málo přes rok, od října 1942 do roku 1944, byly transporty ze Slovenska zastaveny.

Někdy se sice tvrdí, že to bylo dílem křesťanské lásky prezidenta Tisa, avšak vzhledem k jeho pověsti byl možná důvodem k této přestávce pokus o získání peněz, poněvadž Židé zadržovaní ve slovenských táborech měli svou otrockou prací podpořit hospodářství a trvající placení Německu za to, že odváží slovenské Židy do Osvětimi a do dalších táborů, bylo – jak se ukazovalo – nákladná záležitost.“

Dobové dokumenty

Slovensko si vyzkoušelo nezávislost (pouze na Češích) během druhé světové války, což není kapitola, na niž by mohli být Slováci hrdí. I když neonacismus má pod Tatrami stále živnou půdu, jak ukazují úspěchy některých stran ve volbách.

Teď mají Slováci téměř 30 let možnost mít vlastní stát včetně novodobé literatury. Už nejsou slabším bratrem v podivném soustátí, kde Češi měli pocit, že na Slováky doplácejí, a Slovensko dojem, že ho Praha přehlíží.

Mnozí rozchod vnímali bolestně, ale od té doby se vžilo, že vztahy jsou díky rozdělení lepší, než bývaly. Nikdo už se na druhého nemůže vymlouvat.

V literárním odvětví se „spolupráce“ usadila natolik, že zatímco slovenští čtenáři jsou odkázáni pouze na to, které české knihy se k nim díky distributorům dostanou, čeští čtenáři na tom jsou v důsledku faktu, že nechtějí číst slovenské knihy v originále, daleko hůř. Musejí se spokojit s tím, co jim překladatelé a nakladatelé vyberou – i když si často pokrytecky následně říkají, že když už, tak by si knihu bývali raději přečetli v originále…

V Doktoru Mrázovi jako by Denisa Fulmeková pokračovala v nastolené cestě. Jde rovněž o román, který se opírá o dobové dokumenty, i když tentokrát nejde o konkrétní osobu. Ústřední postava je průsečíkem typických osudů a děj ilustrací tehdejších poměrů.

Nakladatelství Prostor a překladatelka Stanislava Moravcová mladší nyní nabízejí román Denisy Fulmekové (1967) Doktor Mráz, který se loni dostal do desítky knih nominovaných na Anasoft Literu, slovenskou obdobu Magnesie Litery, i když má pouze prozaickou kategorii. V letošní porotě této ceny jsou hned dva čeští odborníci – Lubomír Machala a Michal Jareš –, kteří se o slovenskou literaturu dlouhodobě zajímají. Na Anasoft Liteře je mimochodem sympatické, že každý rok mění porotu či nabízí soupis veškerých hodnocených děl.

A v neposlední řadě i to, že vítěz získá deset tisíc eur, tedy víc než autor Magnesia Litera Knihy roku. Denisa Fulmeková nakonec s Doktorem Mrázem na tyto vavříny nedosáhla.

Vystudovaná novinářka má na svém kontě řadu knih různých žánrů – poezii, publicistiku, povídky, v roce 2016 jí vyšel román Konvália s podtitulem Zakázaná láska Rudolfa Dilonga, jenž se dotýká života autorčina dědečka. Rudolf Dilong (1905–1986) byl básníkem katolické moderny a knězem.

V Doktoru Mrázovi (2018) jako by Denisa Fulmeková pokračovala v nastolené cestě. Jde rovněž o román, který se opírá o dobové dokumenty, i když tentokrát nejde o konkrétní osobu.

Ústřední postava je průsečíkem typických osudů a děj ilustrací tehdejších poměrů. Příběh se navíc odehrává ve fiktivním okresním městě Himberany, centru „Závrší“, odkud je však Bratislava v dosahu.

V Doktoru Mrázovi se tak Fulmeková snaží ukázat, jaké bylo Slovensko za druhé světové války.

Dvě pásma vyprávění

Může to posloužit jak mladším slovenským čtenářům, tak těm českým, protože situace v protektorátu a na Slovensku si sice byly v lecčem podobné, ale v řadě věcí odlišné.

V českém prostředí se opakuje, že zatímco za války ubližovali Čechům většinou Němci, po únoru 1948 Čechům ubližovali samotní Češi. Ve vazalském Slovenském státě fungovala tato krutá „svépomoc“ ve velkém už za války, minimálně do Slovenského národního povstání.

Navíc slovenští mladíci dopadli stejně jako ti, kteří se v Sudetech a protektorátu nechali prohlásit za Němce – byli obratem oblečeni do uniforem a nasazeni na frontě.

To je taky osud snoubence hrdinovy dcery. Samotný Mráz je původně maloměstský židovský advokát Marton, který se pro jistotu nechal přejmenovat.

Ale ani to ho od pronásledování neosvobodí, neboť jeho konkurentem, který si dělá zálusk na větší vliv a zisk, je nejvýše postavená persona nového režimu v Himberanech.

Navzdory tomu se Mrázovi jakožto letitému členovi evangelické církve podaří získat výjimku a jeho hlavní protihráč naštěstí odchází do bratislavského ústředí. Jenže i tak přituhuje…

Fulmeková vypráví ve dvou pásmech. Jedno je „příběhové“, druhé „pamětnické“, v němž zaznívá hlas Mrázovy dcery v současnosti. Je to obvyklý trik, jak dodat románu na dynamice tím, že se budou střídat dvě roviny.

Fulmeková vypráví ve dvou pásmech. Jedno je „příběhové“, druhé „pamětnické“, v němž zaznívá hlas Mrázovy dcery v současnosti. Je to obvyklý trik, jak dodat románu na dynamice tím, že se budou střídat dvě roviny.

Slovenská spisovatelka natolik ambiciózní není, její snahou je především sloužit celku, respektive udržet jej pohromadě, což se jí daří i díky tomu, že se nesnaží zanechávat důkazy, jakou velkou literaturu píše.

Dobře se Fulmekové daří zprostředkovat proměnu doby, kdy se z obyčejných lidí a sousedů stávají ti, kteří mají funkci, a ti, kteří mají problematický rodokmen, tedy židovské předky. Jde tak o přesypání rolí ve společnosti.

Ti, kteří byli úspěšní, najednou zažívají šikanu, zato nýmandi jsou náhle mocipány, kteří ovšem zápasí především se snahou zakrýt své buranské chování.

A na konci války jsme zase svědky, jak z funkcí a hodností vyplouvají bývalí obyčejní lidé a sousedé, pokoušející se těm, kteří mají nevhodný původ, pomoct.

Ne snad proto, že by náhle prozřeli, ale proto, že mají strach z blížící se fronty a z prohrané války. Chtějí si totiž zajistit alibi, že oni přece taky pomáhali a nebyli tak špatní… V českém prostředí toto hbité přebíhání známe především skrze pásky Revolučních gard.

V tomto směru je příběh doktora Martona-Mráze stále aktuální, protože je univerzální. V podstatě jde o portrétování kariéristů a přeběhlíků. Lidí, kteří využijí, lépe řečeno zneužijí, každé šance dostat se nahoru.

Ne aby pomohli druhým, jen aby pomohli sami sobě a druhé mohli ponižovat.

Atmosféra sebezahleděnosti

Víme, že každá doba má své kariéristy a přeběhlíky a že každá doba má svou ideologii, jež tyto po moci či majetku lačnící tupce naláká. Rozdíl bývá pouze v intenzitě.

Kdo by se chtěl ptát, o jakou ideologii jde dnes, stačí hledat podle jednoduchého detailu: tam, kde se nesmí vtipkovat, číhá vždycky nebezpečí. Pro ideologii je největším ohrožením humor, ten ji nejlépe dokáže rozkrýt.

Samozřejmě ani Fulmeková nevstupuje oblasti, která by byla nepopsaným listem.

Nepatří ke generaci, jež by druhou světovou válku zažila, ale ke spisovatelů, kteří se vracejí pro atraktivní příběhy do 20. století, kdy byly lidské osudy výrazně a nemilosrdně ohýbány dle historických zákrut. Co se týče slovenského prostoru, má Doktor Mráz světově proslulé předchůdce.

Utíkali nejen kvůli záchraně vlastních životů, ale i aby představitele židovské obce na Slovensku informovali, co se se Židy ve vyhlazovacích táborech děje.

Fulmeková může nyní bez problémů nejen připomenout neblahou historii válečného Slovenska, ale i těžit z toho, že její román je knižní novinkou. Dnes přece panuje atmosféra sebezahleděnosti, nic jiného než současnost nevidíme, a když ano, vše ostatní stojící v rohu hravě překřičíme.

Za druhé to je česky napsaná novela Obchod na korze, kterou slovenský autor žijící v Praze Ladislav Grosman dokončil až podle scénáře ke stejnojmennému filmu Jána Kadára a Elmara Klose, jenž pro změnu – aby to nebylo málo zamotané – vznikl v roce 1965 podle Grosmanova námětu-povídky Past. Tento snímek pak obdržel Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Ostatně, spisy Ladislava Grosmana nyní postupně vydává pražské nakladatelství Akropolis. Doktor Mráz má tak velice silné, světově proslulé předchůdce-soupeře.

Nicméně Fulmeková může nyní bez problémů nejen připomenout neblahou historii válečného Slovenska, ale i těžit z toho, že její román je knižní novinkou. Dnes přece panuje atmosféra sebezahleděnosti, nic jiného než současnost nevidíme, a když ano, vše ostatní stojící v rohu hravě překřičíme.

Tento sebestředný povyk zakryje nejen historii, co si pak můžeme objevitelsky připomínat, ale i knihy, které vyšly před řadou let a v jejichž případě tiše doufáme, že nikoho nenapadne je zmínit, protože vše by najednou pozbylo potřebného lesku. Co ovšem zbude z naší doby, až přestaneme povykovat? To je problém, který se zdaleka netýká pouze (česko)slovenské literatury.

AUTOR: Denisa Fulmeková VYDAL: Prostor 2020, překlad Stanislavy Moravcové mladší ze slovenštiny ROZSAH: 232 stran

Slovenští studenti se Česku vyplatí. Státu přináší 650 milionů ročně

Dominika Braná z Popradu studuje už třetím rokem na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Jako jedna z 22 tisíc slovenských studentů na českých vysokých školách se i ona setkala s názorem, že je nefér, když Slováci studují zadarmo. „Vyčítají nám, že zabíráme místo Čechům,“ říká.

Na žádost prorektora se tým studentů z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity pod vedením Daniela Němce rozhodl zjistit, zda se takové názory zakládají na pravdě.

Zpracovali podrobnou studii, kterou představí v pátek. Ta ukázala, že slovenští studenti přináší české ekonomice nejméně 650 milionů korun za rok.

„Nedokázal jsem odhadnout, kolik to bude, ale čekal jsem, že to vyjde pozitivně,“ říká vedoucí řešitelského týmu Daniel Němec. Stát vydá za studium, ubytovací či stravovací stipendia jednoho studenta maximálně 79 tisíc korun ročně, nejlevnější student ho přijde na 67 tisíc.

Částka, kterou v Česku student nechá, je vyšší. V nejlepším případě až 220 tisíc korun ročně, ale i student, který nepracuje ani příliš neutrácí, přinese státu 81 tisíc ročně. „A to rozhodně není zanedbatelné číslo,“ říká Němec.

Ještě větší přínos pak mají ti, kteří se v Česku rozhodnou zůstat. Absolventi, kteří si v Česku najdou práci a alespoň několik let tu žijí a pracují, jen za loňský rok přinesli státu 525 milionů korun.

Mezi slovenskými studenty si autoři studie udělali průzkum a zjistili, že jich v Česku po skončení studia zůstává téměř polovina.

Slováci s vysokoškolským diplomem navíc mají v Česku v průměru vyšší platy než Češi.

„Původně jsem se chtěla na Slovensko vrátit, ale v posledním roce jsem začala uvažovat o tom, že bych tu zůstala. Už jsem si tady vytvořila zázemí, které mám ráda, a nedovedu si představit, že bych zase někde začínala od nuly,“ popisuje rozhodování slovenských studentů Braná.

Slováci mají české školy zdarma, stejně jako ostatní cizinci v případě, že studují v češtině. Ze zahraničních studentů je Slováků na českých školách nejvíce.

Velmi dobře rozumí jazyku, a proto je pro ně jednodušší složit přijímací zkoušku v češtině. Při psaní testů a seminárních prací se jim pak slovenština většinou toleruje.

„Záleží na znění vnitřních předpisů dané školy,“ uvádí ministerstvo školství.

Do Česka chodí hlavně proto, že zdejší univerzity jsou kvalitnější a slibují lepší uplatnění. A také univerzity jsou za Slováky většinou rády. „Dobrá vysoká škola by měla mít určitý podíl zahraničních studentů. Zvyšuje se tím její kvalita, což pomáhá i domácím studentům,“ říká mluvčí Masarykovy univerzity Tereza Fojtová.

Počet slovenských studentů na českých univerzitách se začal výrazněji zvyšovat zhruba od roku 2000, tehdy jich tu studovaly tři tisíce. Vrcholu pak dosáhl v roce 2011, kdy jich tu bylo 24,5 tisíce. Od té doby číslo rok od roku mírně klesá.

Slovenská vláda už začala proti odlivu těch nejchytřejších lidí ze země bojovat. V červenci schválila projekt Návrat domů!. V něm nabízí talentovaným absolventům zahraniční univerzity jednorázově deset tisíc eur, pokud se vrátí pracovat na Slovensko. Polovinu částky dostanou po uzavření pracovní smlouvy, zbytek po roce.

Slováci utíkají podnikat do Česka

ilustrační foto

• 

ZDROJ: Profimedia.cz

V některých českých krajích se loni zaregistroval ve srovnání s rokem 2009 až dvojnásobný počet slovenských podnikatelů. Například v Praze začaly podnikat v loňském roce více než čtyři tisíce Slováků, zatímco před pěti lety jich bylo jen asi 2500. Podobné zkušenosti mají i další velká česká města.

„Důvody mohou být daňové, personální náklady, vymahatelnost práva, příhraniční styk,“ říká Filip Matys z českého ministerstva průmyslu s tím, že Slováci mají v Česku stejné podmínky jako domácí podnikatelé.

„V Česku jsme zaznamenali jednodušší správní a formální postupy při podnikání a vstřícnost při vyřizování na úřadech,“ říká Jozef Šétaffy, majitel franšízy Pizza Mizza. Jeho společnost si otevřela pobočku v Ostravě.

Dalšími podniky, které v Česku během posledních měsíců zaregistrovaly pobočku nebo rovnou firmu, jsou například prodejce knih Martinus nebo IT firma Websupport.

Na Slovensku nejsou podle Šétaffyho příliš jasná pravidla pro podnikání a vadí mu i nízká vymahatelnost práva.

Motivů přesunu slovenských podnikatelů do Čech a na Moravu je ale víc. „Pro slovenské podnikatele je přitažlivá nižší sazba daně z příjmu, menší náklady na práci a v některých případech nižší poplatkové zatížení,“ hodnotí analytik agentury Iness Radovan Ďurana.

Nejčastěji u nás podnikají Ukrajinci

Navzdory stoupajícímu trendu nejsou ale Slováci nejpočetnějšími podnikajícími cizinci v Česku. Slováků podnikalo loni v Česku přes 12 tisíc, ale Vietnamců více než 25 tisíc a vůbec nejpočetnější zastoupení má Ukrajina s 27 tisíci podnikateli.

Daň z přidané hodnoty je na Slovensku oproti Česku vyšší o dva procentní body, srážková daň z příjmu činí 22 procent. Firmy navíc musí platit na Slovensku i daňovou licenci ve výši 480 eur až 2880 eur. Nehledí se přitom na to, zda firma vydělala, nebo skončila v ztrátě.

Mírnější podmínky jsou v Česku i při zakládaní společností. Slovenská pravidla přikazují složení základního kapitálu pět tisíc eur. Naproti tomu Česko zavedlo možnost složení minimálního kapitálu ve výši jedné koruny.

Ještě větší rozdíl je vidět při pohledu na podmínky pro živnostníky. Povinnost platit zdravotní i sociální odvody připravila loni Slovensko o 23 tisíc živností.

Jediná chvíle, kdy cítil strach. Slovák čelil McGregorovi, pak utíkal zadním vchodem

Jedna z největších osobností slovenského MMA se vrací na scénu. Ivan Buchinger přestoupil pod křídla české organizace Oktagon a na konci měsíce ho čeká první duel po více než roční pauze. Čtyřiatřicetiletý bijec při té příležitosti zavzpomínal na dávný duel s ikonickým Conorem McGregorem.

Podívejte se, jak Slovák Buchinger čelil v roce 2012 Conoru McGregorovi. | Video: www.youtube.com

„Když tehdy vešel do klece, dostal jsem strach. Nikdy předtím ani potom jsem ho necítil,“ přiznává Buchinger v rozhovoru pro Šport.sk při vzpomínkách na osm let starý duel.

Psal se rok 2012, Irovi bylo teprve čtyřiadvacet a jeho globální věhlas byl v tu chvíli teprve hudbou budoucnosti. V Dublinu, kde se bojovalo o mistrovský pás organizace Cage Warriors, už ale disponoval početnou, věrnou a pořádně šílenou fanouškovskou základnou.

Slovenský bojovník příliš netušil, do čeho jde. Dokonce před utkáním vsadil sám na sebe. McGregora podceňoval.

„Bral jsem ho jako obyčejného soupeře. Měl jsem lepší bilanci, na YouTube mě nijak nezaujal. Říkal jsem si, že ho zabiju jako nic. Nechápal jsem, proč ho sázkovky favorizují. Vsadil jsem 100 eur na své vítězství. Nebyla to nejlepší investice,“ uznává s odstupem Buchinger.

Krátce poté, co oba borci vstoupili do klece, Slovák pochopil. 

„Když jsem viděl, jak tam dělá capoeiru, stínuje, jak lehký má pohyb a sebevědomí, nevěděl jsem, jestli jsem chlap nebo holka. Psychicky mě to nalomilo. Dostal jsem strach,“ vzpomíná ještě dnes na nepříjemné pocity těsně před bojem.

Vycouvat už nemohl. „Nemohl jsem narychlo hledat výmluvy. Jsem bojovník, šel jsem vstříc výzvě.“

Okamžitě se dostal pod obrovský tlak energií nabitého soupeře a ještě v prvním kole ho McGregor za frenetického řevu publika uspal drtivým úderem na hlavu.

„Byl rychlejší, silnější, nemohl jsem nic dělat. Nikdy jsem se nestřetl s takovou kvalitou. Dnes už jsem moudřejší zápasník, snažil bych se přenést boj na zem,“ dodává.

McGregor v inkriminovaném roce vyhrál titul v pérové i lehké váze a stal se prvním Irem držícím tituly ve dvou divizích zároveň. Hned v únoru 2012 podepsal stále populárnější bojovník smlouvu s UFC.

Za blázny ale s klidem může oznažit jeho tehdejší armádu příznivců. Ti v Dublinu rozpoutali peklo.

„Ti byli horší hež Conor, už tehdy je měl omotané kolem prstu, šli by za ním i do války. Vykřikovali na mě ty nejhorší nadávky a že mě zabijí. Vyhrožovali mi, bylo dusno. Z haly jsme s týmem utekli zadním vchodem,“ vypráví Buchinger.

Slovenského fightera během kariéry pětkrát oslovili z věhlasné UFC. A před sedmi lety měl dokonce před sebou na stole konkrétní smlouvu. Nakonec ale nepodepsal.

„Když chcete uspět v UFC, musíte být zajímavý nejen ze sportovního hlediska. Nemluvím anglicky, nedělám trash talk, nemám rád sociální sítě. UFC mi vyjma osmi tisíc dolarů před zdaněním neposkytlo nic. Neměl jsem podmínky, abych se adekvátně připravil,“ vysvětluje Buchinger.

Tehdy bylo MMA stále okrajovým sportem, s dnešními podmínkami se ty tehdejší nedají srovnat.

„Sponzoři by se nehrnuli, ve zprávách bych se dostal maximálně do rubriky Borec na konec. MMA tehdy na Slovensku nikoho nezajímalo,“ dodává.

Teď je to jiné a třeba český bijec Karlos Vémola o Buchingerovi i nyní tvrdí, že by po určité sérii vítězství měl na přestup do UFC.

„A Karlos ví, kolik mi je let?“ směje se Slovák. „Tělo už nezvládá to, co kdysi. Výkonnostní vrchol už jsem měl. Ale ani teď bych se určitě v UFC neztratil, když naběhnu na vítěznou vlnu, může se stát cokoli.“

Na domácí scénu se vrátí na turnaji Oktagon 20, který se koná 30. prosince v Praze. Jeho soupeřem bude Polák Piotr Niedzielski. V ten samý večer se v O2 aréně představí i Vémola proti Francouzovi Alexi Lohorému.

Fico má plán! Chce 1,4 milionu korun po každém absolventovi lékařské fakulty na Slovensku. Budou medici hradit školné v Česku? – G.cz

Studovat lékařskou fakultu na Slovensku bude znamenat pro mladé absolventy nutnost pracovat pro stát po dobu 10 let nebo zaplatit 1,4 milionu korun.

Tento velice kontroverzní návrh plánuje šéf vládní strany Směr Robert Fico, který by rád tento zákon zrealizoval v případě, že se jeho strana po volbách dostane do vlády.

Tímto návrhem by rád zabránil častým útěkům mladých slovenských lékařů do zahraničí.

GALERIE Fico proti mladým doktorům

Podle šéfa České lékařské komory Milana Kubka je to dlouhodobý problém, který se zanedbával 20 let, takže nepůjde jen tak vyřešit za rok. Jednou z možností by bylo zvýšit počet studentů lékařských fakult a rovněž přidat fakultám víc peněz za mediky, aby neměli potřebu věnovat část svých kapacit za cizince.

„V současnosti je to tak, že až 25 % kapacity fakulty je obsazených cizinci, kteří se učí v angličtině.

Oni za své studium platí, pro lékařskou fakultu je to významný zdroj peněz ale nikdo si přece neplatí studium medicíny na Karlově univerzitě v angličtině proto, aby potom nastoupil do českého zdravotnictví za plat, který tady aktuálně je. To znamená, že tito lidé automaticky odchází do zahraničí.

Takže logicky, když bude pro fakulty od státu větší finanční příspěvek, tak bude i vyšší procento česky studujících budoucích lékařů, u kterých je alespoň nějaká pravděpodobnost, že v našem zdravotnictví zůstanou,“ řekl v rozhovoru pro G.cz šéf České lékařské komory Milan Kubek.

Ficův nápad na to, aby absolventi zaplatili 1,4 milionu korun za odchod do zahraničí zní jako utopie a jako negativní přístup ke studentům. Přitom by se Slovensko naopak mělo snažit řešit tento problém nějakou pozitivní motivací.

Co takhle zvýšit absolventům nástupní mzdy, aby je nenapadalo utíkat do Rakouska nebo Německa? S takovýmto nápadem Fico nepřišel a bohužel se nenapadla jedna věc, která je velmi reálná. Mladí Slováci budou díky Ficovu opatření chtít uspět v Česku, kde mohou absolvovat studium v češtině zdarma.

To znamená, že mladí Slováci budou utíkat ze Slovenska už po maturitě, protože po vystudování na Karlově univerzitě nebudou muset řešit placení 1,4 milionu korun nebo 10 let nucených prací na Slovensku.

Co z toho plyne pro Česko? Že by měli zavést povinné školné pro Slováky. Těch například v České republice studovalo před dvěma lety přes 22 tisíc.

To je slušná suma, která alespoˇˇn částečně pomohla s motivovací tuzemských absolventů k tomu, aby zůstali v České republice. A to by nám mohlo vyplatit!

Zákaz vycestovat do zahraničí jako na Slovensku by v Česku neprošel

Hlavní obsahČeský otisk na Zanzibaru, Tulia Zanzibar Unique Beach Resort, se nachází přímo na pláži.
Foto: Tulia Zanzibar

Před několika měsíci se evropské, ale i jiné země začaly potýkat s novou, britskou mutací koronaviru, která je nakažlivější a tudíž se šíří v populaci rychleji. Vedle toho se ve světě objevilo i několik dalších, jako je například jihoafrická či brazilská mutace, které boj s pandemií zemím ztěžují. Slovensko proto ve čtvrtek zakázalo svým občanům odjet do zahraničí na dovolenou, za hranice tak mohou Slováci jen za prací.

Slovenská vláda zakázala lidem dovolenou v zahraničíKoronavirus

V Česku platí po březnovém zpřísnění protiepidemických opatření až na opodstatněné výjimky zákaz cestování mezi okresy. V případě, že by se kabinet chtěl například v případě zhoršení situace vydat podobnou cestou jako Slovensko, bylo by to však v rozporu s tuzemskou Ústavou.

„Myslím si, že podle českého práva by to bylo protiústavní. Nehledě na to, že k tomu vláda nemá ani žádnou konkrétní pravomoc.

Ministerstvo zdravotnictví sice může činit nějaká opatření, která mají bránit šíření epidemie přes hranice, ale ta jsou spíš v paragrafu 68 zákona o ochraně veřejného zdraví míněna tak, že mají bránit tomu, aby se zavlekla nějaká nákaza na území České republiky.

Ta se ale nezavleče tím, že odsud někdo odjede ven,” míní ústavní právník a docent katedry teorie práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Wintr.

Podle něj by vláda měla namísto toho spíše zvážit uvalení karantény na lidi vracejících se z rizikových zemí. „To, že se tam ale zakazuje preventivně vyjet, je si myslím nezákonné,” doplnil Wintr.

Právo na opuštění republiky bylo do Listiny základních práv a svobod včleněno po sametové revoluci, aby už se nemohlo opakovat to, že opuštění republiky za určité situace bude bráno jako trestný čin.

Podobně to vidí i expert Pirátů na zdravotnické právo Ondřej Dostál. „Právo opustit republiku je stanoveno jako nepodmíněné, což znamená, že jestli to někdo podmíní nějakou výjezdní doložkou nebo něčím jiným, tak to nelze,” uvedl Dostál.

„Občan se může kdykoliv rozhodnout, že tuto zemi opustí a pojede někam jinam. Ochrana veřejného zdraví není žádným způsobem dotčená, pokud zabráníme člověku vycestovat pešky, autem nebo letadlem ze země,” míní Dostál s tím, že jiná situace s ohledem na veřejné zdraví může být při návratu občanů zpět do republiky. To by ale měla řešit nastavená karanténní opatření.

Hlavní zprávy