Kožní biopsie – na co je dobrá? kdy a jak se provádí? - Úvod

Lupénka je chronické zánětlivé onemocnění, které je často ovlivněno dědičnou dispozicí. Rodiče pacientů lupénku mít můžou, ale nemusí se nutně u nich samotných projevit.

Typická lupénka se projevuje ostře ohraničenými červenými ložisky se stříbřitými šupinami, zejména na loktech, kolenou, v křížové krajině a v kštici. Tato ložiska a jejich vzhled vznikají především díky abnormálně rychlému dělení velkého počtu kožních buněk a jejich nedokonalému rohovění. Průběh bývá sezonní, to znamená zlepšování v létě, zhoršování na jaře a podzim. Onemocnění lze léčbou zahojit, nelze však definitivně vyléčit, nelze tedy zabránit novému propuknutí. Je proto zapotřebí navštívit odborného lékaře. Díky profesionální zdravotní péči je obvykle možné diagnostikovat lupénku snadno, a to díky pečlivé kontrole pokožky a komunikaci mezi pacientem a lékařem. Jakékoliv známky a příznaky lupénky, včetně informace o již existující lupénce mezi rodinnými příslušníky je nutno s lékařem konzultovat. Neexistují tedy žádné specifické krevní zkoušky nebo diagnostické postupy pro odhalení lupénky. Ve většině případů je ale diagnóza lupénky poměrně jednoduchá. Navštívíte lékaře, který bude provádět fyzikální vyšetření vaší pleti, vlasové pokožky a nehtů. Následně provede jejich anamnézu.

Ve vzácných případech může diagnóza lupénky požadovat biopsii, kdy lékař odebere malý vzorek kůže, který následně zkoumá pod mikroskopem, aby mohl určit přesný typ psoriázy a vyloučit jiné možnosti nemocí. Pro biopsii dostane pacient lokální anestetikum. Tento typ biopsie se obvykle provádí v ordinaci.

Jako lupénka mohou vypadat následující poruchy:

Seboroická dermatitida – lékařský název pro to, co se často nazývá seborrhea. Seborrhea je chronické (dlouhodobé), zánětlivé kožní onemocnění charakterizované nahromaděním ložisek s mastnou pokožkou. Na pokožce mohou být také krusty žlutých skvrn, které obvykle svědí. Mazotok obvykle postihuje pokožku hlavy, ale může také ovlivnit obličej, uši, oční víčka, obočí, pupek, horní části hrudníku, zad, stejně jako genitálie. Seborrhea z pokožky hlavy je často označována jako lupy. I když to není prokázáno, mnozí říkají, že to je způsobeno alergií na pšenici.

Lišej plochý – kožní onemocnění s malými růžovými nebo fialovými skvrnami na pažích, nohou, dolní části zad a genitáliích. Hlavním ukazatelem je, že značně svědí. Zde může být značným problémem ztráta vlasů, pokud je ovlivněna pokožka na hlavě. Nejčastější příčinou této formy dermatózy je porucha imunitního systému. Pod vlivem vnitřních faktorů (stres, zranění jakéhokoli druhu, hormonální závady, metabolismus), se kožní buňky stávají více citlivější a náchylnější k patogenním působení vnějšího prostředí. Nejčastěji postihuje muže a ženy ve věku 40 až 60 let.

Pásový opar (tinea corporis) – houbová infekce, která má vliv na vrchní vrstvu kůže. Způsobuje ho stejný vir, jako plané neštovice. Mezi příznaky patří:
- Vyrážka – s prstencovým vzhledem. Kůže může být červená a zanícená kolem vnějšku kruhu, ale vypadá dobře v jeho středu.
- Více kroužků – mohou množit a růst.
- Sloučené kroužky – když je kroužků hodně, mohou se spojit dohromady.
- Kroužky jsou zvýšeny – když se jich dotknete, cítíte, že se zvýšily.
- Svědění – zejména v rámci vyrážky.

Pityriasis rosea, česky růžová pityriása – projevuje se mírnou vyrážkou, která může postihnout lidi v každém věku, ale nejčastěji propuká u dětí a mladistvých dospělých. Tato nemoc může trvat od několika týdnů až po několik měsíců. Původcem onemocnění je zřejmě virová infekce. Onemocnění není nebezpečné a samovolně vymizí během šesti až osmi týdnů. Tato nemoc se obvykle nejdříve objeví v podobě primárního ložiska na hrudi, břiše nebo zádech, odkud se dále šíří. To může svědit, zvláště když je horko. Vyrážka obvykle sahá od středu těla. Není nutná nějaká léčba, avšak případně lze použít tekutý pudr na zmírnění svědění nebo slabé protizánětlivé masti. Po skončení onemocnění mohou na kůži nějakou dobu přetrvat skvrny, které však po čase zmizí.

Pokud lékař diagnostikuje lupénku, bude pacienta odkazovat na dermatologa (odborného lékaře). Je-li ovšem podezření na psoriatickou artritidu, pacient bude pravděpodobně předán k revmatologovi (pro artritidu odborného lékaře). Ten může pomoci nejen léčbou, ale díky krevním testům vyloučit ostatní formy artritidy. K diagnóze lze také využít rentgenových snímků postižených kloubů.

U psoriatické artritidy také neexistuje žádný definitivní test. Diagnóza je stanovena převážně na základě klinických příznaků a pomocí procesu eliminace. Anamnéza, fyzikální vyšetření, krevní testy, MRIs a rentgeny kloubů, které mají příznaky mohou být použity pro diagnostiku psoriatické artritidy. Je zde též důležité sdělit svou historii psoriázy se svým lékařem.

Příznaky psoriatické artritidy jsou podobné těm, které připadají i dalším třem artritických nemocí: revmatoidní artritidy, dny a reaktivní artritidy.

Revmatoidní artritida zpravidla postihuje klouby symetricky rozmístěné po obou stranách těla, a to může způsobit nerovnosti pod kůži, které nejsou přítomny v psoriatické artritidě.

Nicméně, některé formy psoriatické artritidy vypadají velmi podobně. Současná přítomnost psoriázy na kůži a nehtech podporuje diagnózu psoriatické artritidy.

Určitá protilátka, která se nazývá revmatoidní faktor, se běžně vyskytuje u revmatoidní artritidy. Revmatoidní faktor se obvykle vyskytuje v krvi u pacientů s psoriatickou artritidou.

Krevní test pro danou protilátku může pomoci rozlišit mezi těmito dvěma chorobami. Člověk může mít revmatoidní artritidu i psoriatickou artritidu, ale to je vzácné.

Mnohé z postupů pro psoriatickou artritidu a revmatoidní artritidu se překrývají.

Stejně tak je možné, mít dnu společně s psoriázou a psoriatickou artritidou. Dna je forma artritidy (zánětlivého onemocnění kloubů), kterou způsobují krystalky kyseliny močové usazené v kloubní tkáni (lidé, kteří trpí dnou, nemají dostatek enzymu, který tuto látku rozpouští). Většinou bývá tímto problémem poškozen jediný kloub.

Pokud tedy máte mučivé bolesti v kloubu, a to zejména v palci u nohy, možná budete potřebovat test na dnu. Kapalina získána z postiženého kloubu je zkoumána a dá odpověď na to, zda se jedná o dnu, nebo psoriatickou artritidu. Je důležité rozlišovat mezi těmito dvěma formami artritidy, protože mohou být zpracovány s různými léky.

Olupující se kůže dlaní nebo plosek podobná psoriáze může být projevem nemoci zvané reaktivní artritida. Je to neinfekční zánět kloubů, který se rozvíjí jako reakce po infekčním onemocnění lokalizovaném mimo kloub v intervalu několika dnů, či týdnů. Řadíme ji mezi skupinu spondylartritid, proto je i toto onemocnění hůře identifikovatelné mezi jejími ostatními formami.

Promluvte si s dermatologem

Jakmile budete mít potvrzenou diagnózu psoriázy, je důležité, abyste navštívili dermatologa.

Dermatolog je lékař, který se specializuje na diagnostiku a léčbu kožních onemocnění jako je lupénka a samozřejmě i ostatních nemocí, které postihují naši kůži.

Dermatopatologové mikroskopicky vyhodnocují vzorky tkání (histopatologie) a mohou tak odhalit druh onemocnění, léčit účelně, a navíc odpovídat na vaše otázky, i nabídnout způsob, jak s lupénkou žít.

Když mluvíte s dermatologem, že je důležité mít upřímný dialog. Váš dermatolog by měl pochopit plný dopad psoriázy na Váš život, a to jak fyzicky, tak psychicky.

Témata, o kterých byste se měli se svým dermatologem bavit zahrnují:

Změny ve vašich příznacích od vaší poslední návštěvy

Jak lupénka ovlivňuje způsob, jakým se rozhodnete obléci
Jak často vaše psoriáza vzplane
Jak vaše současná léčba účinkuje

Stres nebo rozpaky, které máte způsobené lupénkou
Každá bolest, která vás trápí
Jiné zdravotní potíže

Všechny léky, které užíváte, ať chemické, či rostlinné podoby, včetně doplňků stravy

Lupénkou trpí až jedna čtvrtina populace, přičemž postižené osoby trápí jak kožní problémy, které jsou nejvíce viditelné, tak bolesti kloubů způsobené záněty. Lékaři si dlouho mysleli, že jde pouze o tato dvě postižení.

V devadesátých letech ale prokázali, že se zánětlivé mediátory lupénky pohybují po celém organismu. Poškodit tak mohou třeba i srdce a cévy. Dochází také k urychlení aterosklerózy, zvýšení rizika infarktu myokardu a nejen to.

Čeká vás biopsie? Co o ní víte?

Biopsie je diagnostická metoda, která se používá k upřesnění biologické povahy odebírané tkáně, či buněk. Metoda je často využívána k diagnostice v onkologii, nefrologii, gynekologii, gastroenterologii ale i v jiných odvětvích medicíny. Odběr tkáně je proveden cíleně ze živé tkáně. Takto získaný vzorek je dále zpracován různými metodami, které umožní stanovit diagnózu, případně rozsah onemocnění. Tím poskytují důležité informaci pro typ a zacílení další léčby.

Biopsie

Biopsie je odborný termín, který označuje odběr kousku tkáně ze živého organismu. Odebraná tkáň je potom zkoumána pod mikroskopem, aby mohlo být stanoveno, zda je nádorového charakteru a o jaký typ nádoru se přesně jedná.

V mnoha případech lze podle určitých kritérií také stanovit, v jak pokročilém stadiu již nádor je. Biopsie a histologické vyšetření jsou zcela ústředním diagnostickým postupem, který má dalekosáhlé důsledky v léčbě rakoviny.

Biopsie se však používá i u jiných onemocnění, například u některých chorob ledvin a poruch svalové tkáně.

Odběr tkáně

Výběr metody závisí na charakteru, poloze a možnosti zobrazení ložiska a dále na požadované přesnosti vyšetření (cytologie nebo histologie). Důležitým faktorem je i zdravotní stav pacienta. Odběru vzorku tkáně může být proveden různými způsoby:

stěr kartáčkem při bronchoskopii
biopsie tenkou jehlou (odsaje se jen tekutina)
jehlová biopsie (aspirační), odebere se váleček tkáně při stálé kontrole ultrazvukem, používá se při cytologickém vyšetření z prsu, slinivky či štítné žlázy

odběr klíšťkami (incizní biopsie), chirurgická metoda vyříznutím při endoskopickém vyšetření
biopsie hrubou jehlou se používá pro odběr tenkých válečků tkáně, kdy tzv. bioptické dělo jehlu vysune a odsekne vzorek tkáně. Nejčastější metoda při odběru tkáně z prsu nebo jater.

Příprava pacienta

Pacient musí před odběrem informovat lékaře o všech lécích, které užívá, zejména pak o lécích ovlivňující krevní srážlivost, a o svých případných alergiích. Před odběrem v celkové anestezii musí projít anesteziologickým vyšetřením.

Budete mít zájem: Vitamíny Na Zubní Sklovinu?

Je nutná hospitalizace?

Hospitalizace pacienta závisí na mnoha faktorech. Pokud se odběr tkáně provádí v celkové anestezii, např. při odběru kostní dřeně, je hospitalizace pacienta nutná. Většinu tkání je však možné odebrat ambulantně. Doba vyšetření závisí na typu biopsie a druhu odebírané tkáně. Výsledek vyšetření bývá k dispozici do tří dnů.

Možné komplikace

Odběr tkáně je invazivní metoda a může tudíž pacienta nebo pacientku ohrozit. Mezi komplikace patří krvácení, zanesení infekce, traumatické poškození okolních orgánů při nepřesném zavádění jehly. Další možnou komplikací je odebraný vzorek, ze kterého není možné určit typ onemocnění. V tomto případě hovoříme o tzv. nereprezentativní biopsii a odběr tkáně je nutné zopakovat.

Jeden příběh nakonec

Tomáš, 57 let: „…po vyšetření na urologii nebyl doktor moc spokojenej. Kvúli prostatě, jak říkal. Tak mě poslal na biopsii. Aby se zjistilo co a jak. Ležíte na boku, kolena co nejvíc přitažený k bradě a na doktora špulíte zadnici. Za zády se vám motá sestra, doktor ji co chvíli diriguje.

Pak vám takovou sondou, zavedenou do konečníku uždibnou 12 vzorků tkáně. Píchá to. Je to dost nepříjemný, ale dá se to vydržet. Ostatně v tu chvíli vám ani nic jiného nezbývá. Nakonec vám na zadek připlácnou plenu, protože krvácíte. Utřete se, oblečete a dostane se vám vysvětlení, že se nějakou dobu může ve stolici či moči objevit krev.

To prý je normální.

Zajímavý je, že se doktor nezmínil o krvi v ejakulátu. No, třeba odhadl, že ve svém věku už žádnej bouřlivej sexuální život nevedu. Teprve teď mě napadá, že to odhadl celkem správně!

Co následuje? Den, dva máte krev ještě v moči či ve stolici. Ale jen krátce. Nejdéle se objevuje krev ve spermatu. To mě zpočátku trochu vyděsilo. Nic pěkného na pohled. Člověk v takovém případě není zvyklý na hnědo-černou barvu. Ta situace trvá asi tři týdny, ale určitě bude záležet na “četnosti” masturbace.

Do této “nezvyklé situace” bych totiž partnerku nezapojoval. Myslím, že to není vhodné a mohlo by způsobit dámě vašeho srdce trauma. A to určitě nechcete! Stačí, když se s tím musíte popasovat vy sám…“

Protože je biopsie považována za větší výkon, bude lékař potřebovat k jeho provedení váš výslovný souhlas (tzv. informovaný souhlas). Před jeho udělením musíte být zcela a pro vás srozumitelným způsobem informován o povaze výkonu a eventuálních rizicích.

Proto se ptejte tak dlouho, dokud nebudete vše potřebné vědět. Lékař vám vysvětlí postup výkonu a podá informace o lécích, které dostanete. Také vysvětlí možné komplikace výkonu. Informovaný souhlas bude součástí vaší zdravotnické dokumentace.

Protože se biopsie provádí většinou ambulantně a současně s lokálním umrtvením místa vpichu jehly, je většinou velmi dobře snesitelná. Nepříjemné bývá pouze samotné zavedení bioptické jehly do ložiska, ale to trvá jen chvíli.

Včasné objevení nádorového onemocnění a tím i větší šance pro vaše uzdravení za tu nepříjemnou chvilku přece stojí.

Zdroj: foto-Freeimages

Kožní biopsie: proč se provádí, jak probíhá a jaká jsou rizika?

Kožní biopsie je lékařské vyšetření sloužící k odběru vzorků kůže a podkoží za účelem jejich dalšího vyšetření, ze kterého lze diagnostikovat různá onemocnění, včetně nádorů, infekčních onemocnění, autoimunitních a dalších chorob.

K vyšetřování vzorků buněk a tkání odebraných při biopsii se využívají různé histolopatologické a imunohistochemické metody.

Existují tři hlavní druhy kožních biopsií, a to:

Biopsie holením (shave biopsie): při tomto druhu biopsie lékař vzorky kůže odebírá s pomocí nástroje podobného běžnému holicímu strojku, a to stejným způsobem, jako při holení. Jedná se tedy v podstatě o „seškrábnutí“ vrchních vrstev kůže (epidermis a části škáry – dermis).
Průbojníková biopsie (punch biopsie): při tomto typu biopsie lékař vzorky kůže odebírá speciálním nástrojem, který je podobný běžnému strojařskému průbojníku. Jedná se o dutou kovovou trubičku, s jejíž pomocí lékař dokáže odebrat nejen vrchní vrstvu pokožky (epidermis), ale také hlubší vrstvy (dermis a podkožní tuk). V některých případech se průbojníková biopsie používá jako léčebná metoda (například v případě malé bulky nebo léze na kůži, kterou lze s pomocí průbojníku odstranit i s lemem zdravé tkáně kolem).

Excizionální (chirurgická) biopsie: v tomto případě se biopsie provádí chirurgicky, tedy skalpelem a při tomto typu biopsie se odebírá nejen bulka nebo jiná abnormální struktura na kůži, ale také hlubší vrstvy kůže (dermis a podkožní tuk) a lem zdravé tkáně kolem pro případ, kdyby se jednalo o nádorové onemocnění. Proto je excizionální biopsie nejen metodou diagnostickou, ale také léčebnou.

Kožní biopsie slouží především k diagnostice kožních a dalších onemocnění, nicméně lze jí použít i léčebně, například k odstranění některých kožních lézí, jako jsou benigní či maligní nádory nebo různé bulky nebo výrůstky na kůži (například lipom, melanom, aterom, bradavice, apod.), pihy, névy, apod.

Kožní biopsie se používá v diagnostice a léčbě řady kožních onemocnění, jako jsou například:

Aktinická keratóza
Bulózní pemfigoid a další puchýřnatá kožní onemocnění
Dermatitida, psoriáza (lupénka) a další zánětlivá kožní onemocnění

Kožní nádory, včetně bazocelulárního karcinomu (bazaliom), dlaždicobuněčného karcinomu nebo maligního melanomu
Kožní infekce
Visící (pendulující) kožní výrůstky, jako jsou například fibromy nebo veruky.

Podezřelé pihy a ostatní výrůstky na kůži
Bradavice

Rizika

Kožní biopsie je bezpečné vyšetření nicméně, stejně jako u každého lékařského výkonu či vyšetření, se mohou vyskytnout komplikace, mezi které, mimo jiné, patří:

Krvácení po biopsii
Hematom (modřina) v místě odběru vzorku
Jizva v místě odběru vzorku

Zánět v místě odběru vzorku
Alergická reakce na topicky podávaná anestetika (znecitlivující léky) či antibiotika (léky na léčbu a prevenci bakteriálních infekcí)

Vlastní průběh kožní biopsie lze rozdělit do 3 fází, a to na přípravu na biopsii, vlastní biopsii a opatření po biopsii.

Vevětšině případů není na kožní biopsii potřeba žádná zvláštní příprava, nicméně měli byste svého lékaře informovat:

Zda netrpíte chorobami krvetvorby nebo onemocněními spojenými se zvýšeným rizikem krvácení (například hemofilie)
Zde jste někdy po operačním výkonu či jiném lékařském vyšetření neměli problémy s nadměrným či dlouhodobým krvácením

Zda neužíváte léky na ředění krve či prevenci tvorby sraženin (například warfarin, heparin, rivaroxaban, léky obsahující kyselinu acetylsalicylovovou, jako je acylpyrin nebo aspirin)
Zda jste neprodělali kožní infekční onemocnění, jako je například impetigo
Zda neužíváte léky na potlačení funkce imunitního systému (například kortikoidy)

Zda nemáte diabetes a jiná chronická onemocnění

Před vlastním provedením kožní biopsie, v závislosti na místě, odkud se má vzorek odebírat, vás lékaři mohou požádat o odložení příslušné části oděvu.

Poté lékař očistí místo odkud bude vzorek kůže odebírán a jeho okolí dezinfekčním roztokem a případně fixem označí místo, odkud bude vzorek tkáně odebrán.

Poté následuje znecitlivění místa, kde bude kožní biopsie prováděna lokálním anestetikem, které se nejčastěji podává injekčně. Při aplikaci anestetika můžete po několik sekund cítit pocit pálení. Po umrtvení byste již během kožní biopsie neměli cítit žádnou bolest ani nepříjemné pocity.

Vlastní průběh kožní biopsie závisí na druhu biopsie:

U biopsie holením lékař s pomocí speciálního dvoubřitého holicího strojku nebo skalpelu oškrábe povrchové vrstvy kůže. Krvácení v místě odběru se zastaví tlakem na poraněnou část kůže. V případě většího krvácení se někdy používá kombinace tlaku (komprese) na ránu a léků. Po biopsii lékař ránu ošetří a přelepí sterilním krytím.

Při průbojníkové a chirurgické biopsii se odebírají vzorky z hlubších vrstev kůže a podkoží, včetně podkožního tuku, což vede k rozsáhlejšímu poranění kůže, které je někdy nutné sešít stehy. Stejně jako u biopsie holením lékaři po průbojníkové či chirurgické biopsii ránu ošetří a přelepí sterilním krytím.

Délka trvání kožní biopsie závisí na velikosti odebíraného vzorku a také na místě, odkud se vzorek kůže odebírá.
V průměru trvá kožní biopsie zhruba 15 minut, včetně přípravy, ošetření rány a poučení pacienta pro následnou domácí péči o poraněné místo.
Po kožní biopsii vám lékaři mohou předepsat léky na prevenci infekce (například antibiotika) nebo doporučit užívání léků proti bolesti (například ze skupiny nesteroidních protizánětlivých léků).

Lékař vás také poučí o tom, jak správně pečovat o ránu a v případě většího poranění vás může pozvat do nemocnice na převaz a kontrolu.
Někdy se může stát, že se rána po biopsii znovu rozkrvácí.
Nejčastěji se to stává v případě, kdy užíváte léky na ředění krve.

Pokud se tak stane, stlačte ránu na dobu 10 – 20 minut.
Jestliže krvácení i nadále pokračuje, vyhledejte okamžitě lékařskou pomoc.
Po kožní biopsii na kůži zůstává jizva, která je zpočátku červená či růžová, ale postupně vybledne.

V některých případech může dojít k poruše hojení rány, a pak vzniká vystouplá, nevzhledná jizva, označovaná jako keloidní.
Keloidní jizvy vznikají nejčastěji po biopsii na krku a trupu.
Snažte se místo kožní biopsie chránit před úrazy a nedělat věci, které způsobují nadměrné napínání kůže.

Nadměrné natahování kůže po biopsii může vést ke krvácení a/nebo ke zvětšení jizvy.
Za normálních okolností se jizva po kožní biopsii hojí zhruba dva měsíce, nicméně na nohou a chodidlech bývá hojení pomalejší než na ostatních částech těla.
O ránu po kožní biopsii je nutné správně pečovat.

Měli byste proto dodržovat následující tipy:

Než si na ránu po kožní biopsii sáhnete, umyjte si pečlivě ruce teplou vodou a mýdlem.
Dodržujte pokyny lékaře. Pokud vám lékař nedoporučí jinak, myjte si ránu po kožní biopsii vodou a mýdlem. V případě, že je rána na vlasaté části hlavy, použijte k mytí šampón.

Po omytí ránu pečlivě opláchněte.
Při sušení ručníkem ránu nedrhněte, ale sušte jí lehkým poklepáváním ručníkem.
Na přelepení rány po jejím ošetření používejte prodyšnou lepící pásku, která kůži umožní dýchat.

V případě, že je rána uzavřená stehy, myjte jí jen velmi opatrně a se souhlasem lékaře.
Odebraný vzorek kůže se musí dále zpracovat (stabilizovat a obarvit) a vyšetřit pod mikroskopem (histopatologické vyšetření).
Někdy se v diagnostice využívají i speciální metody (takzvané imunohistochemické metody), které slouží například k průkazu přítomnosti některých látek v buňkách, což může být známkou různých onemocnění.

V některých případech se vzorky biopsie navíc odesílají na genetické testování (například při diagnostice vrozených nebo dědičných chorob).
To vše trvá nějakou dobu, takže výsledky kožní biopsie nejsou známé hned, ale trvá minimálně několik týdnů, než lékař výsledky obdrží.
Genetické testování pak může trvat i několik měsíců.

O výsledcích kožní biopsie vás bude informovat váš lékař nebo si budete muset zavolat sami.
V závislosti na výsledcích kožní biopsie vám lékař doporučí vhodnou léčbu.

Budete mít zájem: Zdraví Koně Základní Péče?

Co si z článku odnést?

Kožní biopsie je velice časté vyšetření prováděné za účelem odebrání vzorku kůže a jeho vyšetření pod mikroskopem s cílem zjistit příčinu pacientových obtíží.

Ve většině případů je kožní biopsie zároveň i léčebným výkonem, který slouží k odstranění patologických útvarů na kůži, jako jsou podezřelé pihy, bradavice, výrůstky, nádory a další.
Podle způsobu provedení dělíme kožní biopsii na biopsii holením (shave), biopsii průbojníkem (punch) a chirurgickou (excizionální) biopsii.
Rizika kožní biopsie jsou minimální, nicméně někdy se může objevit krvácení či hematom v místě odběru vzorku.

Výsledky kožní biopsie budou známé do několika týdnů a poté co je lékař obdrží, zahájí vhodnou léčbu zjištěného onemocnění.

Atlas dermatopatologie: Kožní biopsie

Za určitých okolností dermatolog indikuje a provede kožníbiopsii. Bývá to především u kožních tumorů, kde rozeznáníbenignity a malignity, histologického typutumoru, případné invaze atd. je možné jedině mikroskopickýmvyšetřením tkáně.

Dále jsou to případy kožních (zpravidlazánětlivých) chorob, které dermatolog není schopen spolehlivěrozeznat a kde očekává, že histologické vyšetření bude přínosné.

Dále se na patologii dostává tkáň resekovaná z důvodů kosmetických,plastických a jiných.

V případě zánětlivých poruch je tkáň odebírána za účelemdiagnostickým. U tumorů to bývá v případech, kdy se před vlastnímléčebným zákrokem (například zmrazením tumoru) musí stanovito jaký tumor se jedná (kryalizace není vhodná u maligníchinfiltrujících lesí jako je například maligní melanom).

Tkáň je nutno odebrat z typické kožní morfy, která není anipříliš stará, ani sekundárně (zánětlivě) změněna. Při odběrupuchýře je nejvhodnější čerstvý výsev. Pokud se odebírá tkáňnecíleně z normální kůže (například z předloktí přiimunofluorescenčním vyšetření na lupus erythematodes), je nutnoto patologovi sdělit.

Vždy je nutno odebrat dostatečné množství tkáně do šířky i dohloubky, pokud je to jen trochu možné (obtížná je situacenapříklad u odběrů kůže z obličeje). Nepatrné vzorkyz povrchových oblastí mají jen malý diagnostický přínos.

Vždyje nutno mít na paměti cílovou diagnózu: například u podezřenína sklerodermii je nutná hluboká kožní excize včetně podkožníhotuku, kde jsou diagnostické struktury.

Podobně nepatrné částice z periferie předpokládaného tumoručasto obsahují jen okolní kůži s pseudoepiteliomatózníhyperplázií a o charakteru vlastního procesu neřeknou nic.Tu bývá vhodnější provést kompletní excizi do zdravé tkáně,která má zároveň zpravidla léčebný efekt.

Pokud je plánováno imunofluorescenční vyšetření,nesmíse tkáň fixovat, ale je nutno tkáň zmrazit a imunoreakceprovést na nativní tkáni.

Z toho důvodu bývá nutné částtkáně na imunohistologické vyšetření předem oddělit a zpracovatzvlášť.

Pokud není možno tkáň ihned dodat na patologiiv nativním stavu, lze použít speciálních roztoků, kterépozdrží autolýzu aniž tkáň denaturují (maleinimid).

Před fixací je vhodné čerstvou tkáň položit na malý kousekfiltračního papíru, ke kterému se přichytí, a papírek potévhodit do nádobky s formolem. To je nutné zejména u malýchbiopsií, kde orientace fixované tkáně bývá velmi obtížná!Nepodaří-li se při přípravě histologických řezůkrájet tkáň kolmo k povrchu, je hodnocení problematickéa diagnostická výtěžnost malá.

Spolehlivé označení nádobky jménem pacienta je samozřejmé.Rovněž tak je nutné uvést přesné místo, odkud byla tkáňodebrána: dlaň, kůže mezi prsty, volární strana předloktí, loket,tvář atd.

— obraz normální kůže z různých míst se velmi liší!Dále je nezbytné uvést informace o věku a pohlaví pacienta, o trvánía průběhu choroby, o dosavadní léčbě a případných předchozíchhistologických vyšetřeních.

Pokud má dermatolog na mysli některédiagnostické jednotky podle klinického obrazu připadajícív úvahu, musí je uvést: řada kožních jednotek klinikou značněrozdílných má stejný histologický obraz.

Pokud je předempodezření na některé choroby, lze tomu přizpůsobit i zpracovánítkáně: barvení na tuky (které po parafinovém procesu nelzeprovést), barvení na mikroorganizmy, plísně, žírné buňky atd.

Histologické vyšetření není v dermatologii absolutní diagnostickámetoda. K diagnóze se dospěje syntézou klinickéhoa histologického obrazu, laboratorních nálezů a někdy též reakcena terapii.

Perkutánní biopsie pod kontrolou zobrazovacích metod – Nemocnice Na Homolce

Následující text Vám má podat informace k výkonu, který se nazývá perkutánní biopsie pod kontrolou zobrazovacích metod. Popisuje, jak se výkon provádí a jaká jsou jeho možná rizika. Nemá nahrazovat rozhovor s Vaším lékařem, ale slouží jako východisko pro tuto diskusi.

Pokud se tento výkon provede jako plánovaný, budete mít dost času probrat celou proceduru se s lékařem, který výkon požaduje i s lékařem, který výkon bude provádět.

Pokud se bude výkon provádět z naléhavé potřeby, bude na to méně času, přesto byste měl obdržet dostatečné vysvětlení, než podepíšete informovaný souhlas.

Co je perkutánní biopsie pod kontrolou zobrazovacích metod?

Perkutánní biopsie pod kontrolou zobrazovacích metod – tedy pod kontrolou CT – počítačové tomografie, UZ – ultrazvuku či skiaskopickou – klasického rentgenového přístroje, je definována jako cílené umístění speciální bioptické jehly do suspektní patologické leze za účelem odběru tkáně či buněk pro další vyšetření. Perkutánní biopsie je u vybraných pacientů s podezřením na konkrétní patologický proces dobře ustanovená, efektivní a bezpečná metoda. Jejím cílem je odebrání vzorků z tkání či tekutinových kolekcí pro jejich další rozbor (biochemický, histologický, mikrobiologický).

Proč potřebuji perkutánní biopsii?

Biopsie je nutná pro přesnější určení povahy patologického procesu, ze kterého byl vzorek odebrán, je nutná pro stanovení dalších léčebných postupů. Často rozhodne, zdali se jedná o benigní či maligní proces a umožní usměrnit další léčení.

Kdo rozhodl o výkonu?

Lékař, který Vás vyšetřil ambulantně nebo při pobytu v nemocnici zná Váš zdravotní stav a rozhodnul se, že prospěch z výkonu významně převyšuje možná rizika. Konzultoval Vaše onemocnění s radiodiagnostickým oddělením a usoudil, že tato metoda je vhodná.

Nicméně máte možnost vyjádřit svůj názor, který musíme brát na zřetel a pokud po rozhovoru s lékařem usoudíte, že výkon nechcete podstoupit, máte právo je odmítnout.

Je to Vaše svobodné rozhodnutí, ke kterému můžete zodpovědně přistoupit až po zvážení všech informací o svém zdravotním stavu a o alternativních výkonech a léčebném postupu.

Pokud přes náležité vysvětlení odmítnete navrhovaný výkon, vyžádá si od Vás lékař písemné prohlášení („negativní revers“), kde bude zapsáno vyjádření lékaře s podpisem obou stran – Vaší i lékaře.

Kdo bude výkon provádět?

Specialista, který se nazývá rentgenolog (případně invazivní radiolog), který má kvalifikaci obsluhovat rentgenový přístroj, je vyškolen v technice výkonu a interpretaci získaných obrázků. Při výkonu pomáhá lékaři rentgenový laborant a někdy též sestra.

Kde se bude výkon provádět?

Na radiodiagnostickém oddělení naší nemocnice, nejčastěji na vyšetřovně CT, popřípadě na vyšetřovnách UZ či skiaskopických. Výjimečně přímo na oddělení po transportu ultrazvukového přístroje či skiaskopického C-ramena na místo.

Jak se mám připravit na výkon?

Výkon se provádí za hospitalizace v nemocnici. Pokud nebudete hospitalizován/a z jiného důvodu, budete na krátkou dobu (cca 2 dny) k výkonu přijat/a. Za Vaši přípravu před tímto vysoce specializovaným výkonem je odpovědný Váš ošetřující lékař.

Zajistí kompletní biochemické vyšetření, vyšetření krevního obrazu, krevní skupiny, koagulačních faktorů, popřípadě anesteziologické a další nutná vyšetření. Zobrazení patologického ložiska – výběr zobrazovacích metod a další vyšetření jsou pro každého pacienta indikována individuálně.

Před výkonem má pacient většinou zavedenu žilní kanylu.

Po výkonu je pacient uložen na lůžko indikujícího oddělení ke sledování.

Co se vlastně při biopsii odehrává?

Před výkonem bude provedena analgosedace (celková aplikace látek proti bolesti), budete mít zavedenou žilní kanylu. Na vyšetřovně, kde se bude výkon provádět budete uložen/a do polohy umožňující nejlepší přístup k ložisku.

V této poloze musíte po dobu výkonu pokud možno bez pohybu setrvat. Lékař provádějící výkon zaměří přístrojem ložisko, určí nejbezpečnější přístup, provede lokální znecitlivění místa vpichu, zavede bioptickou jehlu, provede odběr vzorků.

Poté jehlu odstraní a místo vpichu převáže.

Bude to bolet?

Protože se výkon provádí většinou v analgosedaci a současně s lokálním umrtvením místa vpichu jehly, je většinou velmi dobře snesitelný. Nepříjemné bývá pouze samotné zavedení bioptické jehly do ložiska, jedná se však o krátkodobý diskomfort.

Jak dlouho výkon trvá?

Trvání výkonu je značně individuální v závislosti na uložení ložiska a jeho vztahu k okolním strukturám, odhad času Vám upřesní lékař, který bude výkon provádět.

Co se děje po výkonu?

Po výkonu budete odvezen/a na oddělení, kde jste hospitalizován/a. Krátkodobě Vás bude sledovat lékařský personál, kontrolovat místo vpichu a Váš celkový stav. Pokud byste zaznamenal/a krvácení z místa vpichu, zvětšující se bolestivost či jiné nepříjemné pocity místní či celkové, sdělte to ihned ošetřujícímu personálu. O dalším postupu Vás bude informovat ošetřující lékař.

Je riziko nějakých komplikací?

Výskyt komplikací je při těchto výkonech obecně nízký, různé zdroje ho určují na 2 až 10 %. Může se jednat o závažné komplikace vyžadující hospitalizaci a neplánované prodloužení pobytu v nemocnici, zcela výjimečně trvalé následky.

Komplikace lze rozdělit na obecné (krvácení, infekce a nezamýšlené poranění orgánu) a na orgánově-specifické, tedy poškození orgánu v cestě bioptické jehly.

Komplikace relativně nezávažné zahrnují bolest v místě intervence, krátkodobé prodloužení pobytu nemocnici bez jiných závažných komplikací apod.

Kdo hodnotí výkon a jak se dozvím výsledek?

Lékař, který Vás vyšetřoval, zajistí odeslání získaných vzorků na další vyšetření (patologie, biochemie, mikrobiologie). Definitivní nález bude mít Váš lékař k dispozici většinou až za několik dnů od provedení odběru – zpravidla maximálně do 2 týdnů (zpracování a vyhodnocení vzorků na patologii trvá déle).

Co je informovaný souhlas?

Protože biopsie se považuje za větší výkon, potřebujeme k jeho provedení Váš výslovný souhlas. Před jeho udělením musíte být zcela a pro Vás srozumitelným způsobem informován o povaze výkonu a eventuálních rizicích. Proto se ptejte tak dlouho, dokud nebudete vše potřebné vědět.

Lékař Vám vysvětlí postup při výkonu, podá informace o lécích, které dostanete a seznámí Vás s jejich vedlejšími účinky a vysvětlí Vám možné komplikace výkonu. Informovaný souhlas bude součástí Vaší zdravotnické dokumentace. Jedině v situacích, které si vynucují okamžité jednání, např.

při ohrožení života, bezvědomí nebo v jiných případech neschopnosti rozhodovat, musíme sami rozhodnout o výkonu a léčbě a budeme Vás informovat dodatečně. Jiné osoby za Vás rozhodovat nemohou.

Zákon připouští výjimky jenom u osob, které nejsou schopny v odůvodněných případech schopny takové rozhodnutí učinit zodpovědně samy. U dětí do 18 let rozhodují jejich rodiče nebo zákonní zástupci.

Budete mít zájem: Elektronická Cigareta A Zdraví?

Na závěr

Některé otázky jsme Vám snad zodpověděli tímto textem, ale znovu podotýkáme, že je jen úvodem k diskusi s Vaším lékařem o Vašem zdravotním stavu, nutných vyšetřeních a léčbě. Ujistěte se, že máte dostatek informací, než podepíšete informovaný souhlas.

Biopsie kůže – Skin biopsy

Kožní biopsie je technika biopsie, při které je odstraněna kožní léze a odeslána k patologovi k provedení mikroskopické diagnózy . Obvykle se provádí v lokálním anestetiku v ordinaci lékaře a výsledky jsou často k dispozici za 4 až 10 dní. Obvykle ji provádějí dermatologové.

Kožní biopsie provádějí také rodinní lékaři, internisté, chirurgové a další speciality.

Avšak při nesprávném provedení a bez příslušných klinických informací může být patologova interpretace kožní biopsie výrazně omezena, a proto se lékaři a pacienti mohou vzdát tradičních technik biopsie a místo toho zvolit Mohsovu operaci .

Existují čtyři hlavní typy kožních biopsií: biopsie oholením, puncová biopsie, excizní biopsie a incizní biopsie. Výběr různých kožních biopsií závisí na podezření na diagnózu kožní léze. Jako většina biopsií je nezbytným předpokladem souhlas pacienta a anestézie (obvykle lidokain injikovaný do kůže).

Typy

Oholte biopsii

Biopsie při holení se provádí buď malou čepelí skalpelu nebo zakřivenou žiletkou. Tato technika je do značné míry závislá na uživatelské dovednosti, protože někteří chirurgové mohou pomocí kteréhokoli z výše uvedených nástrojů odstranit malý fragment kůže s minimálními vadami, zatímco jiní mají velké potíže se zajištěním zařízení.

V ideálním případě holicí strojek oholí jen malý fragment vyčnívajícího nádoru a po zákroku ponechá pokožku relativně plochou. Hemostáza se získává pomocí lehké elektrokauterizace , Monselova roztoku nebo chloridu hlinitého . Toto je ideální metoda diagnostiky bazocelulárního karcinomu .

Může být použit k diagnostice spinocelulárního karcinomu a melanomu in-situ , nicméně před použitím holicí metody by mělo být zváženo porozumění růstu těchto posledních dvou druhů rakoviny lékařem. Punch nebo incizní metoda je lepší pro poslední dvě rakoviny, protože je méně pravděpodobné, že dojde k falešně negativnímu výsledku (tj.

Nazývat rakovinu dlaždicových buněk aktinickou keratózou nebo keratinovými zbytky). Hemostáza pro techniku holení může být obtížná, pokud se člověk spoléhá pouze na elektrokauterizaci. Malá „oholená“ biopsie často končí velkou defektem popálení, když se chirurg pokusí kontrolovat krvácení pouze pomocí elektrokauterizace.

Při hemostáze u pacientů užívajících antikoagulancia může pomoci tlakový obvaz nebo chemický adstringent .

Punch biopsie

Razníková biopsie se provádí kruhovou čepelí o velikosti od 1 mm do 8 mm. Čepel, která je připevněna k rukojeti ve tvaru tužky, se otáčí dolů skrz epidermis a dermis a do podkožního tuku a vytváří válcovité jádro tkáně. Řez provedený puncovou biopsií se snadno uzavře jedním nebo dvěma stehy . Některé punčové biopsie mají tvar elipsy, i když lze dosáhnout stejného požadovaného tvaru pomocí standardního skalpelu. Razník 1 mm a 1,5 mm je ideální pro místa, kde je pomocí metody holení obtížné dosáhnout kosmetického vzhledu. Minimální krvácení je zaznamenáno u razníku o průměru 1 mm a pro menší biopsie razníku se rána často nechává zahojit bez šití. Nevýhodou 1 mm razníku je to, že získaná tkáň je občas kvůli malé velikosti téměř neviditelná a ve většině případů je upřednostňována biopsie 1,5 mm. Běžná velikost razníku používaného k diagnostice většiny zánětlivých stavů kůže je razník 3,5 nebo 4 mm.

Incizní biopsie

Při incizní biopsii se provede řez celou dermis až k podkožnímu tuku. Puncová biopsie je v podstatě incizní biopsie, kromě toho, že je spíše kulatá než eliptická, jako u většiny incizních biopsií prováděných skalpelem.

Incizní biopsie mohou zahrnovat celou lézi (excizní), část léze nebo část postižené kůže plus část normální kůže (pro zobrazení rozhraní mezi normální a abnormální kůží).

Incizní biopsie často vede k lepší diagnostice hlubokých panikulárních kožních onemocnění a lze získat více podkožní tkáně než puncová biopsie.

Dlouhá a tenká hluboká řezná biopsie je vynikající na dolních končetinách, protože umožňuje odběr velkého množství tkáně s minimálním napětím na chirurgické ráně. Výhodou incizní biopsie oproti metodě děrování je, že hemostázu lze provést lépe díky lepší vizualizaci. Vady psích uší se u řezných biopsií s délkou nejméně dvakrát tak dlouhou jako šířka zřídka vyskytují.

Excizivní biopsie

Excizní biopsie je v zásadě stejná jako biopsie incizní, kromě celé léze nebo tumoru. Toto je ideální metoda diagnostiky malých melanomů (při excizi). V ideálním případě by měl být diagnostikován celý melanom, pokud to lze provést bezpečně a kosmeticky.

Tato excizní biopsie se často provádí s úzkým chirurgickým okrajem, aby se zajistilo, že před stanovením prognózy bude uvedena nejhlubší tloušťka melanomu.

Jelikož je však mnoho melanomu -in-situs velké a na obličeji, lékař se často rozhodne provést několik malých biopsií pomocí punčů, než se sám rozhodne provést velkou excizi. Mnoho lidí dává přednost metodě malého úderu pro počáteční diagnostickou hodnotu, než se uchýlí k excizní biopsii.

Počáteční malá puncová biopsie melanomu by mohla říci „těžká buněčná atypie, doporučujeme širší excizi“. V tomto okamžiku si může být lékař jistý, že lze provést excizní biopsii, aniž by riskoval „ falešně pozitivní “ klinickou diagnózu.

Biopsie kyretáže

Kyretážní biopsie může být provedena na povrchu nádorů nebo na malých epidermálních lézích s minimálním až žádným lokálním anestetikem pomocí kulaté kyretové čepele.

Diagnózu rakoviny bazálních buněk lze stanovit s určitým omezením, protože morfologie nádoru je často narušena. Patolog musí být informován o typu použitého anestetika, protože lokální anestetikum může způsobit artefakt v buňkách epidermis.

Jako topické anestetikum lze použít kapalný dusík nebo kryoterapii , avšak zmrazení artefaktů může vážně bránit diagnostice maligních nádorů kůže.

Jemná aspirace jehlou

Biopsie aspirace jehlou se provádí rychlým bodavým pohybem ruky, který vede injekční stříkačku s hrotem, a rychlým sacím pohybem aplikovaným na injekční stříkačku.

Jedná se o metodu používanou k diagnostice nádoru hluboko v kůži nebo lymfatických uzlinách pod kůží. Buněčný aspirát je namontován na skleněné podložní sklíčko a okamžitá diagnóza může být stanovena správným barvením nebo předána do laboratoře ke konečné diagnóze.

Jemný aspirát jehly lze provést jednoduše jehlou s malým otvorem a malou stříkačkou (1 cm3), která může generovat rychlé změny sacího tlaku. Jemnou jehlou aspirát lze použít k odlišení cystické léze od lipomu .

Chirurg i patolog musí být obeznámeni s metodou získávání, fixace a čtení sklíčka. Mnoho center má specializované týmy používané při sklizni aspirátu jemné jehly.

Saucerizační biopsie

Saucerizační biopsie je také známá jako „lopatka“, „hřebenatka“ nebo „holicí“ excizní biopsie nebo „holicí“ excize. V dermatologii došlo za posledních 10 let k trendu obhajoby hluboké excize pigmentované léze. Autor zveřejnil výsledek této metody a obhajoval ji jako lepší než standardní excizi a méně časově náročnou.

Další ekonomickou výhodou je, že mnoho chirurgů účtuje proceduru spíše jako excizi než jako biopsii oholení. To šetří přidaný čas pro hemostázu, nástroje a náklady na šití. Velkou nevýhodou, po několika letech viděnou, jsou četné jizvy po hřebenatkách a velmi obtížné zvládnutí léze zvané „ opakující se melanocytární névus “.

Stalo se, že mnoho „oholení“ excizí neproniklo dermis nebo podkožním tukem natolik, aby zahrnovalo celou melanocytární lézi. Zbytkové melanocyty znovu dorůstají do jizvy. Kombinace jizev, zánětů, krevních cév a atypických pigmentovaných pruhů pozorovaných v těchto rekurentních névách může vést k dermatoskopickému vzhledu melanomu.

Když druhý lékař pacienta později vyšetří, nezbývá mu nic jiného, než doporučit recizi jizvy. Pokud člověk nemá přístup k původní zprávě o patologii, je nemožné odlišit opakující se névus od těžce dysplastického névusu nebo melanomu.

Vzhledem k tomu, že postup je široce procvičován, není neobvyklé vidět pacienta s desítkami jizev po hřebenatkách, přičemž až 20% z nich vykazuje zbytkovou pigmentaci. Druhým problémem s holicí excizí je herniace tuků , iatrogenní anetoderma a hypertrofické jizvy.

Vzhledem k tomu, že excize při hlubokém holení buď zcela odstraní celou tloušťku dermis, nebo výrazně zmenší její tloušťku, může podkožní tuk vypadnout ven nebo přitáhnout pokožku neatraktivním způsobem. V oblastech náchylných na tření to může mít za následek bolest, svědění nebo hypertrofické jizvy.

Zpráva o patologii

Zpráva o patologii je vysoce závislá na kvalitě odeslané biopsie. Není neobvyklé nechat si ujít diagnózu kožního nádoru nebo kožní biopsii kvůli špatně provedené nebo nevhodně provedené kožní biopsii. Klinické informace poskytnuté patologovi také ovlivní konečnou diagnózu. Příkladem by mohl být rychle rostoucí nádor kopulovité kůže vystavené slunci.

Navzdory velkému klínovému řezu může patolog nazývat bioptické zbytky keratinu s charakteristikami aktinické keratózy. Pokud však získá přesné klinické informace, může zvážit diagnózu dobře diferencovaného spinocelulárního karcinomu nebo keratoakantomu .

Není neobvyklé, aby dva, tři nebo více biopsií provedli různí lékaři pro stejný stav kůže, než bude provedena správná diagnóza při konečné biopsii. Metoda, hloubka a kvalita klinických údajů ovlivní výtěžek kožní biopsie. Z tohoto důvodu jsou lékaři specializující se na kožní onemocnění neocenitelní při diagnostice rakoviny kůže a obtížných kožních onemocnění.

Bystrý lékař často požaduje specifické skvrny (PAS, DIF atd.) A určitý typ řezu (vertikální a horizontální), aby se ujistil, že patolog bude mít všechny potřebné informace pro správnou histologickou diagnózu.