Jak na klaustrofobii? co ji způsobuje a jak vzniká?

Určitě se už každý z nás s tímto pojmem setkal, i když většiny z nás se to vysloveně nemusí týkat. Klaustrofobie je choroba, která se projevuje strachem z uzavřených nebo omezených prostorů. Mnoho problémů je v dnešní uspěchané době zapříčiněných psychickými poruchami. V případě klaustrofobie můžeme mluvit v podobném duchu.

Klaustrofobie – strach z omezení

Klaustrofobie je problémem u stále více lidí na světě. Pro zajímavost bychom mohli říci, že touto nemocí trpí přibližně 5-7% světové populace, což není malé číslo v přepočtu na počet lidí. Jak jsme již v úvodu zmínili, klaustrofobie je chorobou v pravém slova smyslu. Na rozdíl například od hyperaktivity, která je pouze ,,poruchou”, respektive příznakem jiných onemocnění, klaustrofobie představuje chorobný strach. Tento strach je zapříčiněn různými faktory a jedná se zejména o situace, kdy se jednotlivec nachází v uzavřených prostorách.

Klaustrofobie se klasifikuje jako úzkostná porucha, co bude jistě pro mnohé z Vás překvapením. V odborných kruzích se diskutuje o klaustrofobií i jako o ,,nemoci panických stavů“.

To znamená, že když se člověk vyskytne v uzavřených prostorách, jako jsou například přeplněné výtahy, pokoje bez oken, malé vozy, a dokonce i když má na sobě oblečené velmi úzké oblečení, jeho reakcí může být i panický záchvat.

 Jde o problém, který je zapříčiněn naší psychikou. Ona hraje při klaustrofobií velmi důležitou roli. Jaké jsou tedy nejčastější projevy klaustrofobie?

Jak se klaustrofobie projevuje?

1. Klaustrofobie je typická zejména svým strachem z omezených nebo úzkých prostor, to je klíčové pro tuto nemoc.
2. Druhým důležitým symptomem této psychické nemoci je strach z toho, že se člověk může udusit.

    Tento strach by se za normálních okolností u zdravého jedince vůbec neměl projevit, ale klaustrofobik v důsledku psychického ,,bloku” nemá jinou možnost, jak reagovat tímto způsobem. Lépe řečeno, jeho tělo reaguje na ,,příkaz” jeho mozku.

3. Možná jste nevěděli, ale klaustrofobie, respektive její projevy se mohou objevit iv zcela nečekaných situacích, o kterých by to člověk rozhodně neřekl, mezi které patří například během sezení u holiče, nebo v průběhu čekání na zaplacení v supermarketu, případě iu zubaře.

    Z tohoto vyplývá, že klaustrofobie se nemusí projevovat pouze pocity strachu z omezení v prostoru, ale i strachem z omezení pohybu.

4. Klaustrofobie se může mimo jiné projevovat i tím způsobem, že pokud je osoba trpící touto chorobou, vystavena omezeným nebo úzkým prostorem, může pociťovat doslova i paranoidní stavy.

    

   V praxi se tato klaustrofobické paranoia projevuje pocitem klaustrofobika, že se dusí. Taková osoba si namlouvá, že v místnosti není dostatek vzduchu. Opět je to důsledkem nesprávného fungování psychiky.

Jiné příznaky klaustrofobie

Pacient kromě typických projevů klaustrofobie může vykazovat i jiné znaky, které se také mohou vyskytovat poměrně často. Mezi takové příznaky patří zejména:

• zmatek a dezorientace
• pocit zvonění v uších
• pocit strachu ze ztráty kontroly
• pocit suchosti v ústech
• zvýšené pocení
• třes
• zimnice, v některých případech i pocit horka
• bolest v oblasti hrudníku a jeho svírání
• migréna a závratě
• omdlévání

Na závěr je nutno dodat, že pokud se ve Vašem životě náhodou objeví klaustrofobik, je nutné ho v první řadě uklidnit. To je přesně to, co potřebuje. Víte z jakého důvodu? Protože jeho panické záchvaty z důvodu jeho psychické choroby mohou vyústit i do velmi závažných důsledků.

Klaustrofobie z hlediska biologie

Tak jako každý strach i klaustrofobie vzniká v Amygdalia – v malé, ale jedné z nejsilnějších částic v mozku.

 Tato částice je zodpovědná za příjem signálů od všech smyslů a následně řídí různé obvody v našem těle, které zapříčiní nadměrné pocení, vysokou frekvenci srdce, ztuhnutí svalů a vyplavení hormonů, a tedy navodí nám pocit strachu.

Pokud si objednáte hned, dáme vám i? uvítací slevu 5% na celý nákup-tedy na jakýkoliv počet balení. Kupón dusevnezdravi zadejte do pole na kupóny v objednávce.

Nebo si můžete přečíst více o StressFixe zde

Jeden výzkum ukázal, že lidé trpící panickou poruchou, a tedy i klaustrofobici, mají Amygdalia menší než jedinci, jejichž netrápí tyto problémy. Je to zapříčiněno tím, že lidé trpící těmito problémy častěji prožívají panické stavy, a přehnaně reagují na situace, kdy se cítí být fyzicky a prostorově omezení.

Klaustrofobie funguje v podstatě na té bázi, že si naše mysl propojí určitou situaci se strachem. Můžeme říkat, že jde o jakousi ,,poruchovou” obrannou reakci organismu na situaci, kterou zdravý člověk nepovažuje za mimořádnou nebo nebezpečnou.

Jedinci trpící klaustrofobií si tedy asociují určité skutečnosti, v nichž se nacházejí, s pocitem nebezpečí a ohrožení pro organismus.

Jak si ale naše mysl propojuje určité zážitky s negativními emocemi? Náš mozek je velmi propracovaný orgán, ve kterém se ukládají všechny informace, ve většině případů si pamatuje každý podnět nebo situaci.

Klaustrofobie je proto následkem přežití traumatizujícího zážitku, který zůstal zakotven v naší paměti.

Jak léčit tuto nemoc?

V dnešní době je již medicína na takové úrovni, že můžeme s klidem říci, že je léčitelná téměř každá nemoc. Existují jen malé výjimky. Výjimkou však není klaustrofobie.

 V tomto článku jsme zmínili i to, že panické záchvaty u klaustrofobika mohou mít velmi závažné důsledky na jejich zdravotní stav v budoucnosti.

 Pokud se u těchto lidí trpících klaustrofobií projeví ještě i jiné psychické nemoci, tak to může vyvolat řetězovou reakci, která může zapříčinit sebevražedné sklony u člověka.

Pokud trpíte klaustrofobií, doporučujeme Vám dodržovat určité postupy, které Vám efektivně pomohou s touto nemocí psychického charakteru bojovat.

1. Klaustrofobik by měl pozorovat i chování ostatních lidí v situacích, které mu nahánějí strach. Jako příklad bychom mohli uvést všechny lidi čekající ve frontě v supermarketu spolu s klaustrofobika. V první řadě si musí uvědomit, že jedině jeho psychika mu může pomoci ,,porazit” panické a úzkostné pocity. Pozorování jiných lidí ve stejných situacích pomáhá člověku, který trpí klaustrofobií, ujistit se, že daná situace není nebezpečná.
2. Pokud trpíte touto nemocí, měli byste dbát na pravidelné relaxační aktivitya vizualizační cvičení. V této souvislosti bychom mohli podotknout, že v dnešní době se pomáhá lidem trpícím klaustrofobií překonat tuto nepříjemnou nemoc cvičením pomocí virtuální reality. Virtuální realita vzbuzuje u takovéhoto pacienta pocit jistoty, že má dostatek ,,životního prostoru” pro sebe, i když reálně se momentálně nachází, řekněme, v úzkých nebo omezených prostorech.
3. Možná bude pro Vás novinkou skutečnost, že k léčbě klaustrofobie jako úzkostné choroby může mít pozitivní vliv například levandulový olej či různé jiné přírodní látky, které mohou být i ve formě výživových doplňků.
4. Klaustrofobie je taktéž léčitelná i tzv. antidepresivy nebo jinými léky na uklidnění a léčbu depresí a úzkostných poruch.

Přírodní alternativy

Existuje množství přírodních možností léčby klaustrofobie. Jednou z těchto možností jsou i přírodní produkty.

 Může jít o různé bylinné produkty nebo o výživové doplňky, které mohou do určité míry ovlivňovat zdravou psychiku člověka – v našem případě úzkostné a panické stavy.

 Tato možnost léčby klaustrofobie homeopatiky pomáhá eliminovat pocit potřeby uniknout z uzavřeného prostoru.

Všechny tyto přírodní alternativy jsou zodpovědné za redukci příznaků strachu z uzavřených nebo omezených prostorů. Uvedeme alespoň pár konkrétních účinných přírodních alternativ, po kterých může sáhnout člověk odhodlaný léčit se z klaustrofobie.

• Biogetica Calmoformula – Toto přírodní léčivo je určeno k redukci strachu z omezujících prostor a mimo jiné má zabránit i stresovým situacím, které v důsledku stísněných prostorů pro klaustrofobika vznikají. Tento přírodní produkt je 100% homeopatikum, což je také výhodou.
• PureRelora– Tento přípravek je určen pro redukci příznaků klaustrofobie. Je založen na přírodní bázi. Pomáhá také předcházet stresovým situacím, a tedy i těm, které mohou být následkem klaustrofobie.

Diagnóza klaustrofobie

Klaustrofobie je choroba psychického charakteru, kterou není žádoucí podceňovat.

 Pokud se tato choroba u Vás projevuje již delší dobu, měli byste ji začít řešit, protože už jsme v tomto článku mluvili o možných závažných důsledcích podcenění její léčby.

 Doporučujeme proto všem lidem, u kterých se nějakým způsobem začínají projevovat první příznaky klaustrofobie, ihned navštívit lékaře. Časná diagnóza tohoto problému Vás může ušetřit dalších nepříznivých zdravotních důsledků.

Váš ošetřující lékař bude brát rovněž v úvahu skutečnost, zda jste již v minulosti měli odobné problémy, resp. problémy způsobené jiným strachem než těm z omezených nebo úzkých prostor. Lékař bude brát v úvahu zejména následující strachy:

• Strach, který není propojen na určitou poruchu.
• Strach, který může být způsoben očekáváním nějaké události.
• Strach, který spouští úzkostné stavy v důsledku určitých okolností.
• Strach, který narušuje každodenní fungování.

Na závěr je nutné zdůraznit, že lékař, ke kterému jste přišli na vyšetření, vezme v úvahu všechny možné psychické problémy související se strachem, které jste již v životě měli, a na základě těchto zjištění určí další způsob léčby. Tyto informace jsou důležité iz toho důvodu, že se může klidně stát, že Vaše diagnóza nebude mít nic společného s klaustrofobií, resp. nebude diagnostikována žádná choroba.

Klaustrofobie a magnetická rezonance

Mnoha lidem, kteří trpí klaustrofobií, dělá problém magnetická rezonance.

 Negativem magnetické rezonance kromě příznivých účinků na lidské tělo v některých oblastech je i fakt, že i lidé nezasažené tímto problémem mohou mít s ní problémy.

 To znamená, že se u takových ještě zdravých lidí mohou projevit příznaky klaustrofobie, pokud mají například deprimující zážitek z dětství, který jim může magnetická rezonance přivodit zpět.

Klaustrofobici mají z tohoto vyšetření opravdu noční můry. Někteří pacienti se na druhý pokus odváží podstoupit magnetickou rezonanci, a to zejména díky lékům nebo dlouhodobému přemlouvání a zklidňování.

V tomto případě se v podstatě ,,perou” dva problémy. Na jedné straně existuje vážný psychický problém u člověka, ale na druhé straně musí ještě k tomu podstoupit léčení jiných problémů. Lékaři proto musí nejprve vyřešit psychickou bariéru pacienta.

Může pomoci i intenzivně dechové cvičení.

Jak tedy zajistit úspěšnou magnetickou rezonanci u klaustrofobika?

Jak jsme již řekli, magnetická rezonance představuje pro klaustrofobika opravdu noční můru.

 Lékaři však přišli na velmi efektivní řešení, které by mohly napomoci k úspěšnému dokončení magnetické rezonance u lidí trpících klaustrofobií. Víme, že psychické poruchy se efektivně dají řešit mimo jiné i příjemnými zážitky.

 takové zážitky vyvolávají pocit radosti, a tedy můžeme říci, že potlačují (alespoň dočasně) příznaky psychické poruchy, a tedy i příznaky klaustrofobie.

Jelikož lékaři nechtějí ,, ochudit “o magnetickou rezonanci ani klaustrofobika, našli následující řešení:

1. poslech oblíbené hudby nebo pohádky ve sluchátkách během magnetické rezonance
2. držení balónkuběhem celé procedury magnetické rezonance s možností stlačení v případě nezvládnutí situace
3. ,,vchod” pacienta do tunelu nohama
4. užití léků na uklidnění,respektive podání sedativa do žíly

Pokud tedy lékař absolvuje s klaustrofobika výše uvedené kroky, je velká šance, že celá magnetická rezonance dopadne úspěšně, a tedy bude moci reálně pomoci tomuto pacientovi is jinými zdravotními potížemi, které ho trápí.

Možné důsledky klaustrofobie na život pacienta

Léčba klaustrofobie je nesmírně důležitá, jelikož její ignorace by mohla mít velmi negativní dopady na celkovou kvalitu života pacienta. Ale jako člověk zjistí, že je čas navštívit lékaře, a začít se léčit? Podnětů je několik.

• Lidé, kteří trpí touto chorobou, jsou náchylnější na špatnou náladu. Tuto náladu dávají dostatečně najevo i svému okolí, a proto někdy člověk prostě to, v jaké náladě se nachází, neví kontrolovat.
• Zvýšené požívání alkoholu a závislost na jiných návykových látkách – to jsou také zásadní důsledky v případě výskytu klaustrofobie u člověka.
• V neposlední řadě můžeme říci, žeklaustrofobici jsou ochuzeni ve velké míře i o sociální kontakt. Důvodem je to, že se častěji izolují od jiných lidí.
• Sebevražda. Ano, určitě nejnepříjemnější a Najnegativnější možný důsledek toho, že člověk trpí touto chorobou. Zdraví jedinci nemusí takové ,,východisko” u klaustrofobika vůbec chápat, ale mysl klaustrofobika je nastavena úplně jinak v důsledku této nemoci.

Jak můžete vidět, existuje šance, že se výše zmíněné negativní dopady klaustrofobie projeví v životě pacienta. Lékaři proto apelují na skutečnost, aby se klaustrofobici už v prvních stádiích této psychické nemoci zajímali o její léčbu. Tím snižují šanci, že se v jejich životě projeví různé nepříjemnosti v důsledku ignorace léčby.

Nejčastěji kladené otázky o klaustrofobií

 Co je to klaustrofobie?

Klaustrofobie představuje onemocnění psychického charakteru, které se vyznačuje pocity strachu z uzavřených nebo omezujících prostor. Klaustrofobie však může s sebou přinášet i vedlejší příznaky jako pocity úzkosti, paniky či stresu. Tato nemoc může mít na lidské tělo poměrně nepříznivé důsledky. Více informací v tomto článku pod nadpisem ,,Klaustrofobie – strach z omezení”.

Jaké jsou příznaky klaustrofobie?

Mezi nejčastější příznaky klaustrofobie patří pocity úzkosti, strachu z uzavřených prostor, panika a někdy i deprese. Pokud byste chtěli vědět více o příznacích klaustrofobie, doporučujeme Vám přečíst si text pod nadpisy ,,Jak se klaustrofobie projevuje?”A ,,Jiné příznaky klaustrofobie”.

Je možné klaustrofobii i léčit?

Ano, je to možné. Bylo prokázáno, že v počátečních fázích této psychické choroby byla větší úspěšnost léčby než v případě již pozdějších fází. Doporučujeme proto začít s léčbou co nejdříve.

Pacient se může léčit různými způsoby, a to léky, psychologickými cvičeními nebo přírodními alternativami.

Pokud byste chtěli vědět víc, doporučujeme se podívat na text pod nadpisem ,,Jak léčit tuto nemoc?”.

Jak zjistím testem, že mám klaustrofobii?

Na internetu existují různé testy, kterým je třeba podrobit, a na základě nich můžeme zjistit, zda trpíme nebo netrpíme klaustrofobií. V podstatě základními signály výskytu této psychické choroby u nás je panický strach, nejde o běžný strach, ale o strach, který může vyústit do panických reakcí. Dalšími příznaky jsou úzkostné stavy, deprese či stres.

Jak se zbavím klaustrofobie?

Nejefektivnějším řešením, jak se Vaší klaustrofobie zbavíte, je léčba. Léčba léky, relaxačními cvičeními či přírodní medicínou. Další možností jsou různé terapie u psychologa, který Vám má pomoci překonat tento Váš problém.

Vybrané zdroje:

Bojíte se a nemáte proč? Jak vznikají nejrůznější fobie a jak se jich lze zbavit?

K vyslovení diagnózy fobie je třeba, aby splňovala přesně definovaná kritéria. Úzkost musí vyvolávat situace, která objektivně není nebezpečná.

Člověk trpící fobií se takovým situacím musí vyhýbat, nebo je aspoň překonávat se silnými obavami a strachem. Spousta lidí se necítí dobře ve výškách.

Jen člověk, který trpí akrofobií čili chorobným strachem z výšek, ale odmítne zábavné a dobře placené zaměstnání, pokud by musel mít kancelář v desátém patře.

Odoperovaná arachnofobie

V roce 2014 vyšel v lékařském časopise Neurocase popis zajímavého případu. Jistý čtyřiačtyřicetiletý byznysmen začal trpět epileptickými záchvaty. Způsobovalo je poškození jeho levé amygdaly (útvar ve spánkovém laloku mozku, který má mimo jiné na starosti zpracování emocí).

Další testy pak odhalily, že toto poškození má na svědomí sarkoidóza – nahromadění zánětlivých buněk, jež kromě mozku občas postihuje i kůži, lymfatické uzliny, plíce, játra nebo srdce.

Poněvadž amygdaly máme dvě, lékaři se rozhodli poškozenou levou z mozku pacienta jednoduše odstranit.

Když to udělali, dočkali se překvapení. Muž, který před operací trpěl těžkou arachnofobií, se najednou přestal pavouků bát. Dokonce se mu začali líbit. Tvrdil, že jsou fascinující. Kromě vyléčení z arachnofobie však začal muž také nesnášet hudbu, především jednu písničku z televizní reklamy. Tato nesnášenlivost časem vymizela, arachnofobie se však naštěstí už nevrátila.

Čeho se bojíš?

Odborníci dělí fobie na tři základní typy. První z nich, agorafobie, se většinou zjednodušeně popisuje jako strach z otevřených prostor (agora byla otevřeným shromaždištěm v antických městech).

Přesnější by ale bylo ji popsat jako strach ve veřejném prostředí, které pacientovi připadá nebezpečné. Má pocit, že se z něj nedá uniknout a v případě potřeby se nedomůže pomoci.

Může to být třeba nákupní centrum, autobus nebo i jakékoliv jiné místo než domov.

TIP: Jsem svobodný, ale léčím se: Čím se vyznačuje chorobná touha po svobodě?

Další velkou část lidí trápí sociální fobie, což je strach ze styku s jinými lidmi, vystupování na veřejnosti, kritiky atd.

„Myslí si: nikdo se se mnou nebude bavit, budu vypadat hloupě, on nebo ona mě nebude mít rád,“ popisuje doktorka Suma Chand ze Saintlouiské univerzity.

  Třetí skupina jsou takzvané specifické fobie. Vyvolává je individuální spouštěcí podnět, který může jiným lidem připadat bizarní.

Specifické fobie

Naprostá většina pacientů má potíže s jednou ze čtyř skupin podnětů. Jsou to zvířata (myši, hmyz, pavouci, hadi), prostředí či přírodní jevy (voda, výšky, bouřky), situace (pobyt ve stísněných prostorách), krev či zranění (například strach z injekcí, medicínských zákroků a podobně).

Obvykle jsou to věci, kterých se mělo v minulosti našeho druhu smysl bát. I lidé, kteří nemají fobii z hadů, se občas leknou hadovitého pohybu větve nebo roury od vysavače. Jen málokdo se nelekne, když zjistí, že po něm leze pavouk. Dokud jsme žili na vyprahlých afrických pláních, byl takový reflex užitečný. Dnes už však ztratil smysl. 

Dědičný program

V technické civilizaci zemře na hadí nebo pavoučí uštknutí o několik řádů méně lidí, než kolik jich zahyne při dopravních nehodách. Auta však v lidech strach nevyvolávají, i když by měla. Naši předkové totiž žili s jedovatými hady a pavouky desítky milionů let.

Auta jsou na světě pouhých sto třicet dva let. Že je sklon k fobiím z hadů a pavouků skutečně vrozený, prokázal minulý rok experiment skupiny vědců vedený Stefanie Hoehlovou z Institutu Maxe Plancka v Lipsku.

Ukazovali obrázky hadů a pavouků šestiměsíčním dětem a měřili jejich reakce.

„Reagovali průkazným zvětšením zorniček,“ popsala Hoehlová na webu institutu. „I nejmladší děti se zdají být těmito skupinami zvířat stresovány.“ Je to stres starší než samotný lidský druh. „Tato evidentně zděděná reakce nás predisponuje se naučit, že jsou taková zvířata nebezpečná nebo nechutná.“

Když se zvrhne, je z ní fobie. Pacienti se pak bojí vejít do místnosti, ve které je neškodný malý pavouček. Jiní lidé se zase bojí výletu do přírody, poněvadž by je mohl uštknout had.

A to i když žijí v místech, kde se jedovatí hadi nevyskytují. Většina lidí získá své fobie v útlém dětství.

Pokud jako malí uváznete ve výtahu, můžete v dospělosti trpět klaustrofobií neboli strachem ze stísněných prostor.

Fobie na objednávku

Američtí psychologové John Watson a Rosalie Raynerová v roce 1920 v rámci svého experimentu vytvořili fobii uměle u zcela zdravého člověka.

Vybrali si v nemocnici devítiměsíčního chlapce, kterému ve svém vědeckém článku popisujícím celý experiment říkali Malý Albert. Když mu bylo devět měsíců, ukázali mu bílou laboratorní krysu. Nebál se jí.

V jedenácti měsících mu krysu dali znovu a zároveň mu začali za hlavou bít kladivem do železné tyče. Chlapec začal mít z krysy strach. Časem se rozplakal, jen když ji viděl.

Watson a Raynerová chlapcův strach s pomocí technik popsaných Ivanem P. Pavlovem postupně rozšířili i na králíky, psy nebo masku Santa Clause.

V pokračování experimentu měli v úmyslu Alberta fobii zase odnaučit, dítě však bylo z nemocnice propuštěno.

Celý pokus byl daleko za hranicí etiky, dnes už by jej však díky dohledu etické komise naštěstí nebylo možné zopakovat. Malý Albert zemřel v 87 letech a celý život trpěl strachem ze psů.

Dají se léčit

„Když zjistíte, že vám váš strach způsobuje hodně utrpení a prokazatelně negativně ovlivňuje váš život, je třeba s ním začít něco dělat,“ říká Suma Chand. Lidé trpící fobiemi si uvědomují, že jejich strach není opodstatněný. Přesto se ale bojí.

Z pohledu fungování mozku mají na vzniku fobií největší podíl amygdaly. Jsou to párové mandlovité struktury zanořené hluboko v jeho spánkových lalocích. Mají na starosti spojení podnětu se strachovou reakcí.

Vydávají povel k vylučování hormonů, jež pocit strachu spouštějí. Amygdaly pacientů trpících fobiemi pracují víc, než je zdrávo

. To je také důvod, proč má velká část z nich obtíže s více než jednou fobií.

Sklon k všelijakým fobiím se v rodinách dědí.

Ačkoliv překonat sociální fobii je těžší než překonat strach z myší, fobie jsou léčitelné. Spojení mezi podnětem a úzkostí se dá v mnoha případech odstranit podobným způsobem, jakým vzniklo – učením. V léčbě fobií je nejúspěšnější psychoterapie.

Hlavně odvahu!

Psychoterapeutických škol je spousta. V léčbě fobií je nejúspěšnější kognitivně behaviorální terapie (KBT). Zaměřuje se hlavně na myšlení a učení. Terapeuti se obvykle snaží pacienty jejich fobii odnaučit a ukázat jim, že jejich strach je iracionální. Pravděpodobně nejoblíbenější technika, která se k tomuto účelu využívá, je postupné vystavování obávanému podnětu.

TIP: Strach skrytý za úsměvem: Proč nás děsí klauni?

Když se bojíte myší, začnete s pomocí terapeuta zkoušet na myš jen myslet. Až to dokážete bez potíží, začnete si zvykat prohlížet myš na obrázku. V další fázi se podíváte na krabici s myší, pak se ji naučíte držet v ruce, a nakonec i otevřít.

Základní technika má mnoho variant (využívá se třeba virtuální realita). V terapii se dají aplikovat i léky nebo skupinová sezení. Podmínkou bývá ochota pacienta na sobě pracovat a vystavovat se – byť v omezené míře – nepříjemným zážitkům. „Čelit vlastnímu strachu není snadné,“ říká Suma Chand. „Mít na své straně profesionála, který vás léčbou provede, však pomáhá.“ 

Nejpodivnější fobie

• Alliumfobie – strach z česneku
• Oktofobie – strach z číslice 8 (strach z jakýkoliv čísel je Arithmofobie)
• Sinistrofobie – strach z levé strany a leváků (opačný strach se nazývá Dexterofobie)
• Konsekotaleofobie – strach z jídelních hůlek
• Eufobie – strach z dobrých zpráv
• Paraskavedekatriafobie – strach z pátku třináctého
• Metrofobie – strach z poezie
• Sciofobie – strach ze stínů (psáno také sciafobie)
• Fobofobie – strach z fobií
• Hippopotomonstrosesquipedaliofobie – strach z dlouhých slov (zábavná, ale pouze fiktivní fobie)

Jak se pozná fobie a jak se tohoto strachu zbavit?

• Fobie je psychická porucha doprovázená úzkostí, při které postižená osoba trpí chorobným strachem z lidí, objektů nebo různých situací.
• Člověk si svůj bezdůvodný strach uvědomuje, není ale schopný ho vlastní vůlí nijak potlačit ani se ho zbavit. Úzkost navíc může pacienta naprosto ochromit a výrazně narušuje jeho každodenní život.
• Rozlišujeme několik druhů fobií. Jedná se o sociální fobie, specifické fobie vyvolané konkrétními objekty a agorafobii, která představuje strach z veřejných míst, kam by se rychle nedostala přivolaná pomoc.
• Mezi hlavní příčiny vzniku fobií pravděpodobně patří například nepříjemný zážitek z minulosti, vrozená úzkostnost nebo také dědičnost. Mnohé z nich vznikají v dětství a postupně vymizí.
• Psychické projevy fobie zahrnují úzkost, pocit ohrožení, strach ze smrti, ze zešílení nebo ze ztráty vědomí či sebekontroly.
• Pokud jde o fyzické příznaky, projevy fobie zahrnují silné bušení srdce, pocení, třes, ztížené dýchání, různé bolesti, návaly horka či chladu nebo také mravenčení končetin.
• Fobie se léčí prostřednictvím různých druhů psychoterapie, jako je například kognitivně-behaviorální terapie, expoziční terapie nebo dlouhodobá psychodynamická léčba. Fungují také antidepresiva či anxiolytika.

Fobie je psychická porucha doprovázená úzkostí, při které postižená osoba trpí chorobným strachem z lidí, objektů nebo různých situací. Člověk si svůj bezdůvodný strach uvědomuje, zároveň však není schopný ho vlastní vůlí potlačit a zbavit se ho. S příčinou jeho úzkosti se navíc nemusí ani přímo setkat, stačí když na ni pouze pomyslí. Takový strach může pacienta zcela ochromit a výrazně tak narušuje jeho každodenní život.

Jak fobii poznáte?

Každý člověk občas mívá z něčeho strach, taková emoce je v případě ohrožení naprosto normální a někdy může být dokonce i prospěšná. Intenzita strachu bývá různá, většinou však trvá pouze po dobu hrozícího nebezpečí.

Pokud ale člověk trpí nějakou fobií, typicky se u něj projeví úzkost.

Příčinu tohoto nepříjemného emočního stavu není možné přesně definovat a postižení lidé se proto raději vyhýbají všem situacím, které by u nich úzkost mohly vyvolat.

Na světě existuje více než 500 druhů fobií, které lidem značně znepříjemňují každodenní život. Nemocný není kvůli své úzkosti schopný dělat některé zcela běžné aktivity nebo ho fobie naopak nutí vykonávat věci, které by ho jinak ani nenapadly. Zároveň může pociťovat také anticipační úzkost, která se projeví při očekávání nějaké nepříjemné situace.

Druhy fobií

Fobie trápí až 10 % populace, patří tedy mezi poměrně časté problémy. Podle mezinárodně uznávané klasifikace mentálních poruch rozlišujeme tyto druhy:

• Agorafobie
• Sociální fobie
• Specifické fobie

AGORAFOBIE patří mezi úzkostné poruchy. Lidé ji často chybně považují za strach z otevřených prostranství, ve skutečnosti se však jedná spíše o strach z veřejných míst, kam by se rychle nedostala přivolaná pomoc. Některé osoby trpící agorafobií se proto bojí opustit domov či jiný prostor, kde se cítí bezpečně.

SOCIÁLNÍ FOBIE působí postiženým lidem fyzické i emocionální problémy v různých situacích, jako je například kontakt s lidmi, telefonování nebo třeba výstupy na veřejnosti.

Člověk má často pocit, že ho druzí pozorují, hodnotí a kritizují. Má strach, že se nějak ztrapní nebo zesměšní, což u něj vyvolává silnou úzkost a ztrátu sebedůvěry.

Tento problém často vyústí také ve společenskou izolaci.

SPECIFICKÉ FOBIE (izolované fobie) představují skupinu úzkostných poruch, které jsou vyvolané ohraničenými a dobře definovatelnými objekty, lidmi nebo situacemi. Postižený člověk obvykle nepociťuje žádné příznaky, pokud se přímo nesetká ani se neobává setkání s fobickým podnětem.

Typy specifických fobií

• Fobie ze zvířat (strach z pavouků, strach z hadů)
• Fobie situační (strach z uzavřeného prostoru)
• Fobie ze zranění, z krve nebo z injekcí
• Fobie spojené se životním prostředím (strach z výšek, strach z bouřek)
• Ostatní fobie

Proč fobie vznikají?

Vznik jednotlivých fobií vysvětluje několik různých teorií. Mnoho takových stavů pravděpodobně vzniká v dětství, s přibývajícím věkem se mohou zmírnit nebo zcela zmizí. Mohou souviset s vrozenou úzkostností, traumatickou situací nebo třeba s fyzickým, psychickým nebo sexuálním zneužíváním.

Fobie se mohou objevit také jako následek nepříjemného zážitku z minulosti. Pokud dojde k nějaké traumatické situaci (smrt blízké osoby, úraz, nehoda, šikana, znásilnění…), u postiženého člověka se může vyvinout psychické trauma či posttraumatická stresová porucha, což vede právě ke vzniku různých fobií.

Někteří odborníci jsou dokonce přesvědčení, že fobie mohou být dědičné. Existují totiž důkazy o tom, že stejný chorobný strach se vyskytuje u více členů jedné rodiny. Jiní ale tvrdí, že může jít spíše o naučené chování.

Které fobie patří mezi nejznámější?

• Aerofobie – strach z létání
• Aichmofobie – strach z ostrých předmětů
• Akrofobie – strach z výšek
• Arachnofobie – strach z pavouků
• Heliofobie – strach ze slunečního světla
• Klaustrofobie – strach z uzavřených prostorů
• Mysofobie – strach ze špíny
• Tanatofobie – strach ze smrti
• Xenofobie – strach z cizinců

Jak se tyto fobie projevují?

Fobie jsou spojené s celou řadou fyzických i psychických příznaků. Ty se obvykle začnou projevovat ve chvíli, kdy se člověk setká s faktorem, který u něj vyvolává úzkost. Běžně se ale stává, že pacienti začnou pociťovat úzkost už při pouhém pomyšlení na obávanou situaci nebo objekt.

Fyzické projevy

• Silné bušení srdce
• Zvýšený krevní tlak
• Pocení
• Třes
• Sucho v ústech
• Ztížené dýchání
• Bolest na hrudi
• Bolest hlavy
• Závratě
• Nevolnost
• Návaly chladu či horka
• Mravenčení končetin
• Nucení k močení

Psychické projevy

• Neklid
• Úzkost
• Pocit ohrožení
• Obava ze smrti
• Strach ze zešílení
• Strach ze ztráty vědomí
• Strach ze ztráty sebekontroly

Jaké jsou možnosti léčby?

Při léčbě fobií se uplatňují takové postupy, které mohou postiženému pomoci, aby získal nad nepříjemnou situací kontrolu a dokázal zklidnit své emoce. K tomu se využívá především psychoterapie, ale také vhodná farmakologická léčba. Záleží ovšem na konkrétním druhu fobie, některé metody totiž mohou občas spíše uškodit než pomoci.

Léky

U některých druhů fobií lékaři předepisují pacientům antidepresiva či anxiolytika, která jim pomáhají vyrovnat se s nepříjemnou úzkostí.

Psychoterapie

Jednou z nejrozšířenějších metod léčby fobií je kognitivně-behaviorální terapie (KBT), při které terapeut zpočátku zaujímá roli experta, postupně však přenáší odpovědnost na pacienta.

Tato terapie pracuje s představou vyvolávající v člověku úzkost, cíleně přetváří jeho postoj k okolnostem, které fobii vyvolávají, a učí ho zvládat úzkostné stavy. Součástí léčby jsou také relaxační techniky.

Kromě toho v některých případech pomáhá také expoziční terapie, kdy je pacient postupně vystavován obávaným situacím či objektům. Člověk se tak postupně může zbavit nepříjemných pocitů, úzkost totiž nemůže růst do nekonečna a v určitém bodě musí začít postupně klesat. Tato terapie by se ovšem vždy měla provádět pod dohledem zkušeného terapeuta.

Jestliže pacient v minulosti prodělal nějakou traumatickou situaci, nebo jsou ostatní metody neúčinné, využívá se také dlouhodobá psychodynamická léčba. Ta vychází z psychoanalýzy, soustředí se na důležitost současných problémů ve vztazích a pomáhá pacientům pochopit, jak je ovlivnily předchozí negativní zážitky.

Klaustrofobie

Klaustrofobie je strach z uzavřených nebo omezených prostorů.[1] Pro klaustrofobiky jsou kritická především místa jako výtahy, letadla, vlaky. Tato choroba se může projevovat pouhými pocity nejistoty, ale také třeba silnými záchvaty. Strach nemusí být pouze z pohybujících se prostorů (vlak, letadlo, výtah…) ale také např. z jeskyní, tunelu, malých místností a vyšetření magnetickou rezonancí.

Opakem je agorafobie – strach z otevřených a především veřejných prostorů.

Klaustrofobií trpí na světě asi 5 % lidí.[2] Život s touto nemocí nemusí být nijak výrazně odlišný od života nepostiženého člověka, vždy ale představuje jistý psychický blok.

Projevy

Když je člověk trpící klaustrofobií ve stísněném prostoru, začínají se u něho projevovat tyto příznaky:

• strach, úzkost – má pocit, že je uvězněn, že se mu může něco stát, nemůže uniknout, obává se o svůj život, cítí pocit ohrožení
• pocení
• třes
• dušení, obtížné dýchání
• bušení srdce (zrychlený tep)
• sucho v ústech
• nevolnost

Dotyčný se snaží za každou cenu dostat pryč, často nedokáže jasně uvažovat a při silné formě fobie se může chovat agresivně.[3] Člověk s klaustrofobií může i omdlít.

Léčba

Léčba je náročná a většinou ji nikdo nevydrží. Léčí se postupným pobytem ve stále více uzavřenějších prostorách. Také se k léčbě dodávají léky proti úzkosti (antidepresiva, anxiolytika).[1]

Odkazy

Reference

1. ↑ a b http://www.vitalia.cz/katalog/nemoci/klaustrofobie/
2. ↑ http://www.novinky.cz/zena/zdravi/195629-nejpodivnejsi-fobie-z-knofliku-i-z-chlupu-v-jidle.html
3. ↑ http://www.stefajir.cz/index.php?q=klaustrofobie

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Klaustrofobie&oldid=18219334“

Klaustrofobie

Klaustrofobie patří mezi skupinu nenormálních lidských reakcí, které se souhrnně označují jako fobické neurózy ( nebo také fobické poruchy či fobické reakce ). Jedná se o speciální případ ze skupiny neurotických poruch, které jsou charakterizovány přítomností iracionálního ( tj.

vymykajícího se rozumu, tedy  rozumem nepochopitelného ) vystupňovaného strachu před objekty, situacemi nebo tělesnými funkcemi, jež samy o sobě nejsou nebezpečné natolik, aby byly zdrojem úzkosti. Přitom úzkost, ať akutní nebo chronická, je hlavním příznakem.

Ale na rozdíl od volné a těkající úzkosti ( která bývá běžně přítomná při postižení tzv. úzkostnou neurózou ) je u fobických neuróz úzkost vázána a spojována s vystavením určité specifické situaci v prostředí pacienta.

Klaustrofobie označuje stav, kdy se u pacienta vyvine specifický neurotický strach z pobytu v uzavřeném prostoru. 

Fobické poruchy se vyskytují u méně než 1 procenta populace a tvoří 5 procent všech neuróz u nemocných mladších než 18 let.. Častěji se objevují u žen. V mnoha ohledech je příčina vzniku podobná jako u postižení tzv. generalizovanou úzkostí, tzn. že se fobie vyskytuje ve spojitosti se zvýšeným výskytem úzkostných poruch v rodinné anamnéze pacientů.

Úzkost sama je přitom častou strachovou reakcí na ohrožující stav, kdy se vynořují potlačené nevědomé pudy.

Jedná se o reakci, která se projevuje nadměrnou aktivací nervového vegetativního systému ( autonomní nervová soustava  nebo také vegetativní soustava je součástí periferního nervového systému, jehož úlohou je udržovat optimální vnitřní podmínky organismu tj. tzv. homeostázu ).

Nicméně některé obranné reakce ( jako jsou projekce nebo přesunutí ) zaměřují úzkost na specifické zevní objekty nebo situace, které potom druhotně zastoupí základní neuvědomělý zdroj úzkosti.

Přesunutí úzkosti a její spojení se zevním objektem = symbolem umožňuje jedinci další obranný manévr, a sice vyhýbání se tomuto konkrétnímu objektu, a tím kontrolu nabuzování bolestivé úzkosti. Výběr fobického symbolu je určován v naprosté většině případů náhodně, podle toho, jakému objektu byl jedinec vystaven v době, kdy se narůstající napětí z vnitřního impulzu poprvé objevilo. Jinými slovy, fobický objekt se stává podmíněným podnětem a fobická neuróza ve skutečnosti naučenou odpovědí.

Pouhé myšlenky na fobický objekt jsou u postiženého jedince dostatečným podnětem k vyvolání pocitu úzkosti, a čím více se pacient blíží reálnému fobickému podnětu, tím více se zvyšuje úzkost, a to až do intenzity paniky. Výsledkem toho je, že se nemocný snaží chránit expozici tohoto konkrétního objektu tím, že se mu vyhýbá.

Takové chování ale u postiženého jedince v řadě případů vede až ke zneschopňujícímu zúžení každodenního programu a kapacity pro normální činnost. U některých fobických pacientů se vyvine tzv.

kontrafobické jednání ( to znamená u takového jedince aktivní vyhledávání a vystavování se fobickým, většinou nebezpečným situacím: například jedinec se strachem z výšek se věnuje alpinismu ).

Jestliže jednou klaustrofobie vznikne ( přitom jednoduché fobie se objevují jako přechodné fenomény během časného dětství – jako například strach ze tmy, ze zvířat, ovšem strach z uzavřených prostor se může vyvinout také v dospělosti ), následují u postiženého jedince anticipační obavy, že se budou podobné situace v budoucnu opakovat.

To potom vede k tomu, že se pacient začne vyhýbat místu první ataky a omezuje se na domov a jeho bezprostřední okolí s cílem předejít znovuobjevení nesnesitelných pocitů. Jestliže příslušná situace nebo objekt jsou jenom zřídka se vyskytující a je snadné se jim vyhnout, neobjeví  se ani závažnější neschopnost.

Nicméně fobie mohou nemocnému vstupovat do života velmi zásadním způsobem. Fobické poruchy v naprosté většině případů začínají včasné dospělosti a mají chronický průběh s opětovnými vzplanutími a remisemi ( tedy obdobími bez příznaků ).

Ovšem spontánní remise jsou velmi vzácné zejména u nemocných, u nichž příznaky trvají déle než rok Kromě klaustrofobie ( tj. strachu z pobytu v uzavřených prostorách ) existují další fobie, jako jsou agorafobie ( tj.

strach z otevřených veřejných prostranství nebo z davu ), která je nejen těžce zneschopňující, ale má také nejmenší naději na spontánní ústup příznaků, dále akrofobie – tedy strach z výšek, fobie z objektu ( tzv. prosté fobie ), tedy iracionální strachy z nejrůznějších objektů a situací, funkční fobie ( jinak také sociální fobie ), u nichž je úzkost navozována přítomností jiných osob a iracionálním strachem z nepřístojnosti nebo ponížení nemocného na veřejnosti, a konečně nejčastějším projevem, který způsobuje, že postižený se vyhýbá sociálním situacím, je erytrofobie či ereutofobie ( tedy strach ze zčervenání ) nebo strach jíst na veřejnosti.

Rozpoznáni postižení jedince klaustrofobií spočívá v odhalení vyvinutého specifického lokalizovaného neurotického strachu z pobytu v uzavřených prostorách. Náhlý vznik těžkých fobií může ovšem u pacienta ohlašovat začátek psychiatrického onemocnění ( konkrétně schizofrenie ), nebo ojediněle se může vyskytovat u nemocných s chronickou schizofrenií.

Další průběh choroby a přítomnost poruch myšlení a dalších psychotických projevů ( jako jsou halucinace nebo bludy ) naznačuje přítomnost psychózy ( tedy psychiatrického onemocnění ). Fobičtí pacienti také bývají v některých případech depresivní. Je to ale u nich ve většině případů reakce na selhání opakovaných pokusů překonat vyhýbavé chování.

Avšak tato deprese je vždy druhotná a pravidelně mizí ihned po vyléčení neurózy.

Léčení pacienta postiženého klaustrofobií zahrnuje prostředky psychoterapie a psychofarmakoterapie. Z psychoterapeutických metod může být účinné léčení získáním náhledu.

Nicméně navzdory významným změnám v pacientových psychologických funkcích a struktuře mohou fobické příznaky dále přetrvávat a jejich léčení pak ve většině případů vyžaduje použití aktivnějších technik zaměřených specificky na jejich odstranění, tedy tzv. behaviorální léčbu. Tyto techniky jsou zaměřeny na zrušení podmíněných reakcí ( metoda tzv.

desenzitizace ) na fobické podněty tím, že pacient je konfrontován s podnětem při současném použití relaxačních technik ( včetně použití metody hypnózy ).Tento způsob léčby je zaměřen tak, aby se postižený jedinec naučil zvládat svoji úzkost vyvolávanou konkrétním podnětem ( tzv. metoda reciproční inhibice ).  Léčebná technika tzv. zaplavení ( tj.

flooding ) je krajní podobou bahaviorální desenzitizace a je založená na experimentálním zjištění, že strach vyvolaný u experimentálního zvířete se rozplývá v takovém případě, jestliže zvíře nemá možnost úniku.

Klinická podoba zaplavení vyžaduje, aby si postižený jedinec představil situaci, která provokuje jeho úzkost, nebo s ní byl konfrontován reálně, a byl vystaven stále její expozici, a sice tak dlouho, dokud z ní vyplývající úzkost nezmizí.

Tato metoda není ovšem běžně používána, protože se jedná o velice náročný a pro pacienta ne příliš příjemný postup, který navíc nepřináší o nic lepší výsledky, než  ostatní desenzitizační metody. Psychofarmakoterapie znamená nasazení léků.

Velmi užitečné mohou být například léky ze skupiny anxiolytik ( jako jsou benzodiazepiny nebo buspiron ), a sice zejména při snižování intenzity pacientovy anticipační úzkosti ( tedy úzkosti s  očekávaného setkání s  konkrétním vyvolávajícím podnětem klaustrofobie ). Také pomáhají postiženému jedinci čelit fobickým podnětům a pracovat na kompletní desenzitizaci. Panické ataky jsou zase účinně kontrolovány podáváním léků ze skupiny tricyklických antidepresiv nebo ze skupiny inhibitorů MAO ( tedy inhibitorů enzymu monoaminooxidázy ) nebo podáváním benzodiazepinů alprazolamu či klonazepamu.