- Představil byste se čtenářům? Kdo je Jiří Tvaroh?
Fotograf, manžel, otec téměř čtyřletých holčiček-dvojčátek, baví mě vaření a jídlo. Možná i díky této poslední zálibě (a možnosti konzumovat při focení na rautech) jsem v posledních letech zvýšil frekvenci sportovních aktivit – přes bojové sporty po jízdu na kole.
- Začal jste fotit v 17 letech, fotku jste ale nikdy nestudoval. Co byl prvotní impulz k tomu, abyste se focení vůbec začal věnovat, a jaké byly vaše první zakázky?
Měl jsem asi štěstí na dobu, kdy jsem začínal. Bylo to myslím snazší než začínat dnes. Fotografické řemeslo se měnilo – po roky etablovaní fotografové museli postupně přecházet na digitál.
Já do něj rovnou naskočil – jednak díky věku a jednak díky zálibě v práci s počítačem – grafikou. Vzpomínám si, jak jsem na základní škole byl za podivína, protože jsem si uměl sestavit PC.
Na střední škole mě již paní ředitelka vyvolávala rozhlasem, abych jim místo vyučování aktualizoval něco na webu, který jsem pro školu také vytvářel.
Mou první placenou zakázkou bylo fotografování maturitního plesu – ovšem jako „druhý fotograf“. Nic moc jsem o tom nevěděl, první fotograf fotil na kinofilm a já ho v zásadních momentech kopíroval.
Chodil jsem myslím v té době do druháku a bylo příjemné, jak se na mě starší maturantí dívali s respektem – jako na „pana“ fotografa.
Asi po roce jsem se dostal k místní produkční agentuře a fotil eventy, módní přehlídky po celém Česku i v zahraničí. To byla dobrá škola.
© Jiří Tvaroh
- Dnes jste vyhledávaným a uznávaným svatebním fotografem, fotíte ale také portréty, firmy a reportáže. Jak jste se dostal ke svatbám? A co vás baví na nich a na dalších žánrech, které fotíte?
Ke svatbám jsem se dostal myslím s věkem. Bylo mi kolem 20 let a má sestřenice měla svatbu. Na reportážní stránku jsem si již celkem věřil, ale potřeboval jsem si ujasnit, co by měly fotografie obsahovat věcně.
Aby mi někdo nevyčetl, že jsem na něco podstatného zapomněl. Část focení jsem si však dělal po svém – zejména portrétní focení a práci s lidmi.
Chtěl jsem živější fotky než klasické „postavte se vedle sebe před radnici a cvak“.
Co mě na svatbách baví? Řeknu to takto. Někdy se mi na onu svatbu úplně nechce vstávat, nebo vidím, že počasí není ideální. Samozřejmě na domluvené místo dorazím. A pak to začne – vidíte snoubence, jejich rodiče, hosty. Všude je spousta emocí a vy jste jim velmi blízko.
Začnete vše prožívat naplno s nimi. Chcete, aby si onen den maximálně užili a vy, abyste jim zaznamenali ony vzpomínky. Jak já říkávám – baví mě vše zachytit ještě lepší, než to ve skutečnosti bylo. To je asi můj přesah do komerční branže. Baví mě plnit sny novomanželů.
🙂
© Jiří Tvaroh
- Sám o sobě mluvíte jako o univerzálním fotografovi, leckomu se ale takové označení příčí. Dokázal byste nafotit cokoliv? 🙂
Cokoliv asi ne. Jsou oblasti, kde se tolik necítím, kde nemám tolik praxe a referencí. Protože působím převážně v jižních Čechách, tak bych se asi nedokázal úplně uživit pouze zaměřením na svatební fotografii.
Zároveň mě baví právě ta pestrost – v minulém týdnu jsem například jeden den fotil kampaň pro oceňovanou restauraci z Českých Budějovic, druhý den rodinu s dětmi a následující den svářeče – jako imagové foto pro firmu zabývající se strojírenskou výrobou.
Díky střídání žánrů, lidí, prostředí a techniky se pak na jednotlivé zakázky těším a nenudí mě.
- Jste jedním z průkopníků svatební fotografie v podobě, jak ji známe dnes – v krásném měkkém světle, s průhledy a další kreativní invencí. Kde čerpáte nápady, kterými by byla fotka nová a zvláštní?
V dnešní době asi nejčastěji z Instagramu – sleduji různé autory, soutěže, portály specializované na svatby. Vše převážně ze zahraničí.
Samozřejmě se vám zalíbí dechberoucí snímky svatby z Toskánska či vrcholků Alp, na taková místa se však málokdy dostanete.
Nicméně i tak si myslím, že si z tohoto může fotograf něco odnést a snažit se to pak přetavit do své tvorby – svatby na Šumavě či ve vinařství na Moravě.
© Jiří Tvaroh
- Všude kolem sebe vidíme tisíce a tisíce snímků, které v začínajících fotografech mohou vyvolat pocit, že už bylo všechno nafoceno a vymyšleno. Jak si fotograf v dnešní době může vybudovat vlastní rukopis?
Cest je jistě mnoho. Zkusím odpovědět trochu rebelsky. A zároveň neříkám, že je to pouze jediná cesta, spíše úvaha. Má rada tedy zní: nechodit na fotografické školy, nesledovat autory kolem sebe, začít fotit a upravovat snímky tak, jak to cítíte vy.
- Na webu jsem našla vaši diplomovou práci, kde se věnujete trendům ve svatební fotografii okolo roku 2010. Jak se od té doby vyvinuly, a kdybychom zkusili nahlédnout do budoucnosti, co si myslíte, že ve svatební fotce nastane?
Myslím, že je více proudů, kam se svatební fotografie dnes ubírá. Někteří autoři sledují čistě reportážní část, nezasahují do děje, nechávají v ní naopak realitu a emoce patřičně vyznít a zvýraznit.
Další skupina se snaží pomocí techniky, dronů či záblesků, nebo přesunem na zajímavé lokace s ohledem na vhodné světlo stvořit něco, co by se na svatbě jen tak neodehrálo. U těch nejlepších je často vidět spojení obou těchto kategorií.
Budoucnost se bojím předpovídat, ale těším se na ni. 🙂
© Jiří Tvaroh
- Jste jednou z tváří FotoŠkoda a zároveň zde pořádáte fotokurzy. Kdybyste měl budoucím svatebním fotografům poradit jednu věc, co by to bylo?
Pokud jste ještě žádnou svatbu nefotili, tak jděte na svatbu jako druhý svatební fotograf. Ať si vše vyzkoušíte, nasajete postupy a potlačíte trému.
- I z vlastní zkušenosti vím, že svatby mohou být někdy velmi náročné, a to jak fyzicky, tak psychicky, a řada portrétních fotografů sice fotí svatby, ale omezuje se jen na pár do roka. Jaký by podle vás měl být svatební fotograf?
Mělo by ho bavit fotografování lidí. Vůbec to však nemusí být extrovert. Důležitější je myslím empatie a výtvarné nadání, které může využít v postprocesu. Měl by také umět odpočívat – aby se pak dokázal na své „klienty“ usmívat.
- Na svatbách s sebou vždy máte asistentku, v tuto chvíli je to opět vaše žena. Není to úplně běžná věc – jak jste přišel na to, že asistentku potřebujete, a co všechno pro vás dělá?
Jsem tím asi trochu výjimečný, s asistentkami pracuji takřka od začátku. Hlavním důvodem je, že mi manželka nemusí o víkendu vařit svíčkovou. 🙂 Nyní začíná fungovat pro některé momenty jako druhý fotograf. Na svatbách je mnoho okamžiků, které máte možnost si ovlivnit tak, aby fotka byla hezčí.
Už jen to, že mi zorganizuje, v jakých rozestupech půjdou družičky a nevěsta k oltáři, nebo že zapálí svíčky na hostině s předstihem kvůli focení – to všechno mi velmi pomáhá. Samozřejmě ji velmi využívám při focení portrétů s blesky a odraznými deskami.
V neposlední řadě je to uvolnění modelů, což jí jde dobře. 🙂
© Jiří Tvaroh
- Svatby jsou plné krásných a dojemných momentů. Jaké nejhezčí či úsměvné okamžiky jste jako fotograf zažil? A vyskytly se i nějaké nepříjemné?
Je jich mnoho a tyto okamžiky ke svatbě opravdu patří, je pak na co vzpomínat. Napadá mě například, když jsem pro foto portrétů z podhledu ležel delší dobu na louce.
Mravenců mě pak zbavovala jak asistentka, tak nevěsta. Případně když tatínek ztratil 15 minut před obřadem prsteny ve štěrkové cestě kolem zámečku.
Z balkonu jsme pak nechápavě pozorovali, proč desítky svatebčanů lezou po čtyřech a něco hledají…
- Co pro vás znamená fotografie obecně?
Zachycení okamžiku do nul a jedniček. Hezčí je bezpochyby na papíře a ještě lepší, když tam „něco“ je.
© Jiří Tvaroh
Při úpravě fotek není za hranou v podstatě nic
- S jakou technikou vaše fotky vznikají?
Když si na něco navyknu, tak to nerad opouštím. Používám tak téměř od začátku produkty značky Nikon.
Přibližně od roku 2008 používám onu nejvyšší řadu fotoaparátů. Začalo to modelem D3, který byl vyloženě průkopníkem při fotografování bez blesku na vysoké citlivosti.
Na model D4 jsem pořídil více než 1,2 milionu snímků, než jsem byl nucen vyměnit první závěrku. Teď ho od začátku léta vystřídal Nikon D6. Pro komerční focení, kde nejsou výstupem stovky snímků, používám model D850.
Má vyšší rozlišení a lepší dynamický rozsah – dokážu z něj tak v editaci vytěžit více.
Z objektivů používám ohniska od rybího oka po 105 mm. Konkrétně v mé brašně na svatbu naleznete rybí oko, 20 mm f/1.8, 24 mm tilt-shift, 35 mm f/1.4, 50 mm f/1.4, 105 mm macro a 105 mm f/1.4. K tomu ještě systémový blesk a Nikon D6 s D850.
Zoomové objektivy téměř nevyužiju, a tak Nikon 24-70 mm a Nikon 70-200 mm spíše odpočívají ve skříni. Ale je dobré být připravený a vybavený univerzálně. 🙂
Samozřejmě jsem měl v rukou i bezzrcadlovky – jsou to skvělé stroje. Měl jsem ji i v létě na několik svateb půjčenou od společnosti Nikon. Vše má však své klady i zápory. Nejspíš s ní ale začne dříve fotit manželka než já.
Ze studiových blesků jsem věrný švýcarské značce Elinchrom – nosím tak na svatby malý bateriový generátor, který mi umožňuje kouzlit se světlem i ve špatném počasí.
Jako doplňkové světlo také využívám LED osvětlení od značky Rotolight. Vyhovuje mi, že je napájené tužkovými bateriemi a je možné regulovat plynule intenzitu či barevnou teplotu.
© Jiří Tvaroh
- V jednom rozhovoru jste říkal, že používáte různé typy objektivů včetně tilt-shiftů pro vytváření originálních snímků, aby vás focení stále bavilo. Máte ještě nějaký recept proti rutině?
My chlapi jsme často technicky založení, baví nás nové hračky. Myslím, že já v tomto pohledu nejsem tak extrémní jako někteří kolegové. Nicméně i přesto mě bavilo si jednou za čas pořídit nový objektiv či jiné příslušenství, se kterým bych si mohl při focení hrát. Získat tak nový úhel pohledu, jiný typ osvětlení…
© Jiří Tvaroh
- Snad všechny snímky, ty svatební nevyjímaje, musejí projít temnou komorou 21. století, upravovacím softwarem. V jakém programu upravujete fotky vy a jaké úpravy ve fotkách běžně provádíte? A je něco, co je podle vás při úpravách snímků za hranou?
Opět asi díky mé komerční orientaci odpovím tak, že za hranou není v podstatě nic – když bude zákazník s výsledkem spokojený, proč ne. Mám rád snímky, kdy úprava podtrhne emoce, světlo nebo počasí a kdy ona úprava příliš netluče do očí, ale pomůže onomu motivu vyznít.
Poté, co přijdu z focení, a je jedno, zda je to ve 3 ráno, jdu k počítači. Všechny snímky musím přehrát z karet do PC a rovnou se mi zálohují na NAS server. Musím ještě dobít baterie do blesků a trvalých světel.
Když se pustím do samotného upravování snímků, tak například u svatby si vystačím pro třídění s Adobe Bridge a Camera RAW. Obecně známý Lightroom tedy obcházím s Camera RAW, který umí to samé, ale jeho přímočarost mi vyhovuje více.
Nepoužívám na snímcích žádné zakoupené presety, naopak si vytvářím své vlastní. Baví mě ona snaha rozklíčovat fotku, porozumět tomu, co by jí pomohlo a jak toho dosáhnout. Výčet možných úprav oněch různých posuvníků je tak individuální a téměř nekonečný. 🙂
© Jiří Tvaroh
- Jak se měnil váš styl úprav v průběhu let?
Jistě se měnil – z téměř reálných barev přes určité nesmělé posuny mimo skutečnou realitu po výrazné zkreslování reality. Je často úsměvné, jak chceme fotoaparáty bez šumu a pak šum přidáváme v editoru. Jak chceme široký dynamický rozsah a pak jej „odtrhneme“ pomocí křivek.
Jak chceme věrné podání barev a stejně si s vyvážením bílé barvy v editoru děláme, co chceme. Dnes tedy chci, aby barevná úprava pomohla vyjádřit lokaci, ve které se svatba odehrála, počasí či styl samotné svatby.
V loňském roce jsem například fotografoval svatbu v Rakousku u jezera Traunsee. Potěšilo mě, když mi účastníci fotokurzu řekli, že u nich barevné podání vyvolává dojem reklamy vyzývající k návštěvě této země. V Česku totiž onen rok běžela kampaň, jež zvala k návštěvě Rakouska.
Mě ono barevné vyznění právě na danou svatbu hodně sedělo.
- Během současné pandemie byla zrušená spousta svateb, jak vás (a celé odvětví) toto období ovlivnilo?
Musím říci, že u mě toto představovalo meziroční pokles asi o 25 %. Je to hodně dáno tím, že často fotografuji svatby, kdy jsou hosté ze zahraničí. Těžko se vám pak realizuje svatba, když polovina hostů nemůže přijet. Snoubenci tak termíny přesouvali. Zažil jsem i příběh, kdy jsem měl fotit svatbu z jara – pandemie ji zrušila.
Nevěsta ji v dobré víře a s ohledem na dostupnost hostů z Německa přesunula na říjen. Se slzami v očích mi pak po telefonu oznamovala, že ji musí přesunout znovu a zkusí léto místo jara. Těch příběhů bylo více. Znám kolegy, kteří se museli přeorientovat, najít si další práci či prodávali část vybavení.
Věřím, že se vše brzy vrátí do normálu a budeme moci opět plánovat a hlavně fotit!
© Jiří Tvaroh
Autorka rozhovoru: Anna Jirásková
- Jirkův web
- Jirkův Instagram
Procitnutí z jablečného snu, aneb jak jsem po deseti letech opustil svět Applu
Po více než desetileté věrnosti jablečným produktům jsem se letos na jaře stal ovocným kacířem a svět nakousnutého jablka úplně opustil. Proč jsem tak učinil a jak to celé probíhalo? O tom je následující článek.
Původně jsem chtěl dopsat tuto „případovou studii“ přechodu od jablka k robotovi již po dvou měsících práce s novým nejablečným zařízením. Nakonec jsem si dal čas. Mé zkušenosti šly trochu jako vlny a narazil jsem i na takové problémy, které se zdály nepřekonatelné. A proto jsem čekal, až se vše usadí, abych mohl dopsat toto pojednání s jasným závěrem.
Vím, že různých příspěvků tohoto typu se v poslední době objevilo více, nicméně doufám, že tento bude trochu jiný. Budou se v něm prolínat jak postřehy a poznámky, které spíše souvisí s tím, co bychom mohli pojmenovat filozofií obou platforem, ale bude také obsahovat pár konkrétních postřehů z mých každodenních rutin a popis problémů, na které jsem narazil, včetně jejich řešení.
Je mi jasné, že tyto rutiny může mít každý jiné, a tak je možné, že pro některé čtenáře jejich popis příliš přínosný nebude, ale pro jiné postřehy z nich plynoucí přínosné budou. V žádném případě však nepůjde o konkrétní hardwarové porovnávání dvou telefonů. Zmíněny budou pouze obecné, čistě mé subjektivní postřehy, které souvisí třeba s ergonomií vybraných zařízení.
Proč?
První část bych rád věnoval otázce, proč, a to trošku v širších souvislostech. Mé odcházení trvalo rok a rozhodně mne k němu nevedla nějaké momentální emoce, ale byl to dlouhodobý proces.
Proces, který není však v posledních letech ojedinělý.
Jako člověk, kterého živí ICT, a zároveň ho zajímají technologie, o kterých i občas píše, sleduji dlouhodobě ty nejznámější americké YouTube infuencery, kteří se různým gadgetům věnují.
Ilustrační obrázek
Mnoho z nich za poslední léta od Applu odešlo. A to většinou v pořadí – nejprve MacBook a následně vše ostatní. Má cesta byla stejná.
O návratu k PC jsem loni napsal článek s názvem Probouzení z jablečného snu. Letos jsem se pak odhodlal odložit i iPhone a iPad (AirPody jsem odkládat nemusel, ty po dvou letech přestaly fungovat samy).
Důvody samotné by se daly rozdělit do tří, potažmo čtyř oblastí.
Inovace, cenová politika, hodnotová politika a nuda 🙂
Apple byl vždy leaderem a inspirátorem v oblastní ICT technologií. Ano, člověk si vždy náležitě připlatil, ale věděl za co. Za své peníze dostal to nejlepší a nejspolehlivější, co se v daném segmentu dalo pořídit. Ještě v roce 2015 neexistoval pro profesionály, a to i pro ty, kteří pracovali s Windows, lepší notebook než MacBook Pro.
Pro běžné uživatele tu byl naprosto nadčasový MacBook Air. Když jsem kdysi přecházel na jablečný telefon – iPhone 4, neexistoval v tomto segmentu mobil, který by uměl fotit, byť jen náznakem stejně kvalitně, jako iPhone. Odložil jsem tenkrát definitivně svůj Canon Powershot a konečně začal fotit 🙂
Konkurence zkrátka funěla Applu na záda z velké dálky. Bohužel, Apple si ve své sebezahleděnosti nevšiml okamžiku, kdy už mu začala dýchat do zátylku a absolutně ignoroval okamžik, kdy jej v mnoha oblastech předběhla. Dnes prodává notebooky, které jsou čtyři roky úplně stejné, z čehož až do letošního jara to byly kvůli špatným klávesnicích ty nejporuchovější stroje ve svém cenovém segmentu.
Nevím o žádné jiné značce, která by takovou dobu byla schopná za neskutečné peníze prodávat přístroje, o kterých se vědělo, že je prakticky jen otázkou času, kdy si budete muset nechat vyměnit klávesnici. Sám jsem to zažil po pár měsících používání u Pro modelu z roku 2016. A nebyla to zdaleka jediná vada na kráse těchto strojů. O tom je však můj předchozí článek, na který odkazuji o pár odstavců výše.
Apple je jediná značka na světě, která ještě letos prodávala za cenu přesahující 40 000 Kč počítače osazené plotnovým diskem s 5 400 otáčkami (ty disky asi nakupovali někde v muzeu).
Apple je jediná značka na světě, která vezme tři roky starý telefon, který má rámečky na displeji tlusté jako Aligator, nacpe ho novými vnitřnostmi a prodává ho jako novinku.
Apple je jediná značka na světě, která své Pro modely telefonů prodávala tři roky se stejným designem atd.
iPhone 12 Pro
Jaké je míra inovací v této společnosti demonstruje příklad, kdy před pár měsíci Apple slavnostně zavedl pro uživatele jejich iCloudu možnost sdílet složku. Nedělám si legraci. To vše se stále prodává za peníze, které řádově převyšují konkurenci.
A já už nějak nechci být součástí komunity, která je schopná polemizovat o tom, jestli nová klávesnice k tabletu, za deset tisíc korun (také si nedělám legraci) přece jenom už není trochu moc, ale nakonec si jí s posvátným výrazem na tváří stejně koupí.
No, a protože v mezičase Apple vydal i nové dvanáctkové řady svých telefonů, lehce je tu zmíním. Revoluce se opět nekonala. Za velké plus lze určitě označit po mnoha letech změnu designu, ale tím to tak nějak končí.
Technologicky Apple pouze dohání konkurenci. Vyjma nejrychlejšího procesoru na trhu a nadprůměrně kvalitní video kamery nenajdete nic, čím by nová řada oslnila. V některých oblastech dokonce stále velmi zaostává.
Ukázkou může být absence 120 Hz displeje. Za úplný úlet lze označit historický, a do současného technologického portfolia, a to dokonce ani do toho jablečného, naprosto nepatřící proprietární Lightning kabel.
No a ta hra s ekologií v podobě balení bez nabíječky je prostě trapná. Zvláště v kombinaci s novou nabíječkou MagSafe. Ta má integrovaný kabel, takže po zlomení kabelu (a že je v tom Apple expert) si půjdete ekologicky koupit celou novou nabíječku.
Tedy, celou taky ne, protože vám bude chybět ten nedodaný adaptér.
iPhone 12 Pro s MagSafe nabíječkou
Protože, pokud budete chtít s MagSafem nabíjet na nejvyšší dostupnou rychlost (15W), budete si muset koupit také nový 20W adaptér od Applu, protože ho doma prostě ze starších verzích iPhone mít nemůžete. Tohle je bohužel přesně ten případ, kdy se za líbivým marketingem neskrývá nic jiného než tahání dalších peněz z kapes uživatelů.
Divadlo je dnes potřeba dřív než kdy jindy
Světový den divadla pro děti a mládež se od roku 2001 každoročně slaví 20. března jako výraz podpory dětí a mládeže a uznání jejich práv na umělecké a kulturní obohacení zejména prostřednictvím divadelní kultury.
Jde o celosvětovou akci vyzdvihující významnou úlohu, kterou může divadlo sehrávat v životech mladých diváků i tvůrců. V současné době se v jednom týdnu propojuje společně se Světovým dnem divadla (27. března) a Světovým dnem loutkářství (21. března). Letos Poselství dětí a mládeže napsaly čtyři mladé divadelnice ze čtyř světadílů.
Úvodní slovo patří Yvette Hardie, předsedkyni Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež ASSITEJ International.
Yvette Hardie, předsedkyně Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež. Foto ASSITEJ
Divadlo je dnes potřeba dřív než kdy jindy
Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež slaví Světový den divadla pro děti a mládež od 20. března 2001 a od roku 2012 pro něj máme slogan Vezměte dnes dítě do divadla.
Tímto heslem jsme chtěli podpořit přístup dětí a mládeže k umění a také poukázat na skutečnost, že zprostředkovatelé, sponzoři i dospělí návštěvníci divadel nesou zodpovědnost za to, aby sílu umění poznali i mladí diváci.
Jenže po onom loňském chaotickém roce, kdy se celý svět obrátil vzhůru nohama a kdy si umělci, divadla, festivaly, rodiny, školy, ale především děti a mládež prošli bezpočtem změn, si již nemůžeme dovolit hlásat Vezměte dnes dítě do divadla s takovým sebevědomím jako předtím. Ne proto, že by umění a divadlo už nebyly tak důležité (naopak: pokud je pravda, co píší mladí autoři našich poselství, je ho potřeba víc než kdy jindy), nýbrž proto, že způsoby, jakými divadelní prožitky sdílíme, se musely proměnit a adaptovat.
Proto bych na letošní Světový den divadla pro děti a mládež
Jeden v galerii vystavil banán, druhý ho tam přišel sníst. Oba tvrdí: Bylo to umění
Je moderní kumšt opravdu tak zvláštním světem, nebo si z nás občas jeho protagonisté prostě jen dělají legraci?
Ten příběh vás o víkendu nejspíš neminul. Italský umělec Maurizio Cattelan, známý hlavně jako autor sochy Jana Pavla II. trefeného meteoritem, vystavil na veletrhu s uměním Art Basel v Miami Beach banán přilepený kobercovou páskou na zeď.
David Datuna, americký Gruzínec známý hlavně skládáním velkých obrazů z těch daleko menších (například pozoruhodným portrétem Putina vyvedeným z maličkých podobizen Mony Lisy), ke Cattelanovu dílu přistoupil, strhl jej ze stěny, oloupal a snědl.
Že by zaplatil autorovi desítky tisíc dolarů, není známo. Ten však už mezitím stihl tři banány prodat.
Krátké počítání. Kilo banánů od Cattelana vyjde při pěti kusech ovoce na 560 tisíc dolarů, tedy 128,8 milionu korun. Ve srovnání s banány, kterých koupíte v řetězci kilo za dvacet korun, to znamená znásobení ceny 644tisíckrát.
Případ snědeného banánu však stojí za víc než jen poťukání na čelo.
Ovoce v galerii může připomenout pár faktů z ekonomiky či dějin umění, zároveň je ale v té historce o dvou umělcích a zkonzumovaném banánu ukryt jeden obecnější trend.
Nejprve ke známým faktům: banán v galerii ilustruje rozdíl mezi cenou (price), což je visačka na stěně galerie, a hodnotou (value), tedy sumou, již za banán zaplatil Cattelan v obchodě. Není to specialita uměleckého světa, údajnou třísku z Kristova kříže taky neuchovávají v katedrálách kvůli hodnotě dřeva.
Dále platí, že umění není od slova umět, což je celkem známá věc nejpozději od roku 1917, kdy Marcel Duchamp vystavil obyčejný pisoár, což bylo velké umělecké gesto. Není však známo, že by zahýbalo cenami sanitární keramiky. Pisoár zůstal pisoárem, jen Duchamp naučil diváky o umění jinak přemýšlet.
Spor umění versus řemeslo, o který tu vlastně jde, není vůbec zapadaný prachem. Pokus vysvětlit snědený banán poněkud duchampovsky učinila i ředitelka galerie, která na veletrhu v Miami vystavovala. Datuna podle ní nezničil umělecké dílo, neboť „banán zde představuje ideu“.
Nelze se ubránit dojmu, že se tomu vysvětlení Cattelan s Datunou v zákulisí smějí. V moderním odkouzleném světě, kde umění zaujalo roli posvátného, se vtipy vysvětlují špatně. Tohle je jeden takový. Cattelan pojmenoval svůj artefakt Komediant, Datuna jeho konzumaci Hladový umělec.
Není to však jen cynismus médií, že si na artovém ovoci ráda smlsnou. Na jednu stranu produkuje umělecký svět „ideje banánu“, tedy specializovaný slovník, jímž lze obalit vlastně cokoliv. Zároveň ale platí, že současné – zvlášť konceptuální – umění je společensky ambiciózní. Chce se angažovat a pozornosti nadbíhá.
Letošním vítězem Ceny Jindřicha Chalupeckého pro tvůrce do 35 let je například umělec, který vytvořil napodobeniny zpravodajských stránek iDnes.cz a Lidovky.cz a uložil do nich podvratné sdělení, že majitelem vydavatelství, které weby provozuje, je – chvíle napětí – Andrej Babiš. Dobrá, ale je to umění?
Současnému umění chybí v českých médiích prostředník, jakými jsou David Vávra či Adam Gebrian v architektuře nebo Jiří Grygar a nověji Daniel Stach ve vědě. Dokonce i špičkový moderátor těžko nalézá řeč v situaci, kdy je otvor ve zdi uměleckým dílem.
Soudobé umění se zmítá mezi nepřístupností a podbízivostí, nebo se tak alespoň zvnějšku jeví. Chybějí prostředníci, kteří dokážou umění zbavit posvátného oparu. Někdy by nejspíš museli konstatovat, jako u těch drahých banánů, že si z nás někdo prostě vystřelil.
Oblíbené citáty
☰
Anna 13
- Autoři 50
- Série 14
- Žánry 13
- Seznamy
- Citáty 4421
- Uživatelé 3
„- U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přece nenalézají to, co hledají. – Nenalézají … – odpověděl jsem. – A přesto by mohli, najít, co hledají v jediné růži nebo kapce vody… – Ano – odpověděl jsem. A malý princ dodal: Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„„Důkazem, že malý princ skutečně existoval je to, že byl rozkošný, že se smál a že chtěl beránka. Chce-li někdo beránka, je to důkaz, že žije.““
— Antoine de Saint-Exupéry
„„Kdybych nařídil generálovi, aby byl mořský pták a on neuposlechl, nebyla by to chyba generálova, ale moje. Je třeba žádat od každého to, co může dát.““
— Antoine de Saint-Exupéry
„„Svět slz je tak záhadný.““
— Antoine de Saint-Exupéry
„Cíl bez plánu je jen přání.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Co mě na spícím malém princi tolik dojímá, je jeho věrnost květině, ten obraz růže, který v něm září jako plamínek lampy, i když spí… A tušil jsem, že je ještě křehčí. Lampy musíme dobře chránit: stačí závan větru a lampa shasne…“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Člověk je sám i mezi lidmi“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Člověk přece nemůže trvale žít z ledniček, politiky, financí a křížovek. Člověk to prostě nemůže. Člověk přeci nemůže žít bez básní, bez barev, bez lásky.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Jedině děti vědí co hledají.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Krása je totéž jako štěstí.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Nikdy nejsme spokojeni, tam kde jsme.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Předpokládáme, že ostatní myslí stejně jako my. A z toho důvodu máme strach být uprostřed jiných sami sebou. Protože se domníváme, že nás ostatní budou soudit, dělat z nás oběť, zneužívat nás a obviňovat, jako to děláme my sami. Ještě dříve, než nás mají příležitost zavrhnout jiní, zavrhneme se sami.“
— Miguel Ángel Ruiz Macías
„Když cítíte lásku sami k sobě, nežijete už svůj život v závislosti na názorech jiných lidí. Nepotřebujete, aby vás druzí lidé přijímali nebo vám říkali, jací dobří jste, protože vy víte, kdo jste.“
— Miguel Ángel Ruiz Macías
„„Gatsby věřil v to zelené světlo, v šílenou vzrušující budoucnost, která před námi rok za rokem ustupuje. Teď nám unikla, ale to nevadí – zítra poběžíme rychleji, ještě víc rozpřáhneme paže… A jednoho nádherného rána – Tak se potácíme kupředu, jako lodě proti proudu, bez přestání odnášeni zpět do minulosti.““
— Francis Scott Fitzgerald
„A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Až někdy dostaneš chuť někoho kritizovat, vzpomeň si, že ne všichni lidé na tomhle světě měli takové výhody jako ty.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Byl mužem své ženy, nepatřil sobě.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Potom ji políbil. Když se jejich rty setkaly, rozkvetla pro něj jako květina a vtělení bylo úplné. (Velký Gatsby, s. 94)“
— Francis Scott Fitzgerald
„Člověk je sám i mezi lidmi.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Nestojím o učenost, důstojnost ani vážnost. Chci tuhle hudbu a tohle svítání a teplo tvojí tváře.“
— Džaláleddín Balchí Rúmí
„Víš, ty jsi přece jen trochu složitá.“ „Ale ne,“ ujistila ho spěšně. „Ne, to opravdu nejsem – jsem jenom – jsem jenom spousta všelijakých jednoduchých lidí dohromady.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Život začíná vždycky znova, když zvadne.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Mládí je sen, forma chemického šílenství.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Budoucí matka by měla vidět hvězdy. A darovat mu v myšlenkách všechny hvězdy a všechny planety, svému překrásnému dítěti.“
— Vladimir Nikolajevič Puzakov
„Nic nemůže být tak ohnivé a tak svěží jako to, co člověk dokáže nahromadit v příšeří svého srdce.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Minulost se nedá opakovat.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Na trávníku a na cestě se kupily tváře těch, kdož spřádali teorie o tom, jak je Gatsby zkažený, a on stál na těch schodech, kynul jim na rozloučenou a skrýval před nimi svůj nezničitelný sen…“
— Francis Scott Fitzgerald
„Myslel jsem na Gatsbyho úžas, když poprvé spatřil zelené světlo na konci Daisyiny loděnice. Gatsby věřil v to zelené světlo, vzrušující budoucnost, která před námi rok od roku ustupuje…“
— Francis Scott Fitzgerald
„Věděl, že když tuto dívku políbí a navždy zasnoubí své nevyslovitelné vidiny s jejím smrtelným dechem, nebude se jeho mysl už nikdy lehce vznášet jako mysl boží.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Svět slz je tak záhadný.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Je to opravdu užitečné, protože je to hezké.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Co je důležité, je očím neviditelné…“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Jedině děti vědí, co hledají. Ztrácejí čas pro hadrovou panenku, panenka se stane hrozně důležitá, a když jim ji někdo vezme, pláčou… Mají štěstí.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„V noci rozum spí a věci prostě jen jsou. Ty, na kterých opravdu záleží, nabudou zase své podoby, přežijí pustošení denních analýz…“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Krásu může člověk poznat a zamilovat se do ní během hodiny, a přestane ji milovat ještě rychleji. Ale duši se člověk musí naučit znát.“
— Lev Nikolajevič Tolstoj
„Žena krásná a věrná je tak vzácná jako dokonalý překlad poezie. Překlad obvykle není pěkný, když je věrný, a není věrný, když je pěkný.“
— William Somerset Maugham
„Zapomínám většinu toho, co jsem četl, stejně jako to, co jsem jedl; vím však, že obojí přispívá k uchování mého ducha i těla.“
— Georg Christoph Lichtenberg
„Klíčem k verši je lidský vzlyk.“
— Boris Leonidovič Pasternak
Co byste měli vědět o syndromu vyhoření dřív, než potká i vás
Ilustrační foto
Foto: Profimedia.cz
Syndrom vyhoření mnozí odborníci označují jako pracovní problém a charakterizují ho jako „stav fyzického nebo emočního vyčerpání, který zahrnuje pocit sníženého úspěchu a ztrátu osobní identity”.
Vyhoření ale není jen o pocitu frustrace a vyčerpání z práce – Světová zdravotnická organizace ho ve skutečnosti klasifikuje jako legitimní diagnózu.
Mnozí lidé dávají pocit vyhoření a stres na stejnou rovinu – není se čemu divit, jsou si velmi podobné. Přesto existuje rozdíl.
„Stres se objevuje na kratší dobu z důvodů specifické situace,” vysvětluje pro Red Book magazine Prairie Conlonová, odbornice na mentální zdraví.
„Syndrom vyhoření nastává, když jsme dlouho ve stresu nebo jsme něčím dlouho ochromeni,” popisuje rozdíl.
Jak tělo dává najevo, že nám hrozí vyhořeníZdraví
Jednodušeji řečeno – o pocit vyhoření jde v případě, že výše uvedené cítíte neustále a intenzita se zvyšuje. Pokud se podobný stav objevuje a zas odchází a váže se na konkrétní věc, pak jde pravděpodobně jen o stres.
Vzhledem k tomu, jaké množství lidí pracuje a jaký je na ně vyvíjen tlak, se není čemu divit, že se o syndromu vyhoření mluví stále častěji. To ale neznamená, že je záležitostí posledních několika let.
Podrobné popisy syndromu vyhoření lze vysledoval napříč časem i kulturami, zmiňuje se o něm už Starý zákon, najít lze i ve spisech slavného Williama Shakespeara.
Vědci tvrdí, že syndrom vyhoření se skládá ze tří hlavních pocitů: vyčerpání, cynismu a nedostatku profesionální účinnosti.
Syndrom vyhoření není nebezpečný jen z emocionálního hlediska. Nese sebou i fyzické projevy.
Studie z roku 2017 prokázala, že je spojen se zdravotními riziky, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, cukrovka 2. typu, vysoký cholesterol, ale také chronická únava, bolesti kloubů či hlavy a další.
Syndrom vyhoření a deprese mohou způsobovat velmi podobné pocity, takže je snadné je zaměnit.
„Někteří odborníci se domnívají, že deprese je příčinou syndromu vyhoření,” vysvětluje Leslie Campisiová, zdravotní wellness trenérka na americké klinice Mayo.
Existují studie, které tvrdí, že syndrom vyhoření se u žen i mužů projevuje poměrně stejně. Existují ale rovněž i ty, které to vidí trochu jinak. Zatímco u žen podle nich při syndromu vyhoření převažuje nejvíce emoční vyčerpání, u mužů je více viditelný cynismus a cílená nezaujatost.
Syndrom vyhoření hrozí stále častěji i malým dětem Děti
Řešení, jak se pokud možno syndromu vyhoření zcela vyhnout, je velmi jednoduché – méně práce. Mnozí lidé nemají ve svém pracovním životě pevně stanovené hranice a neumějí říkat ne. Nelze se pak divit tomu, že se psychicky i emocionálně zhroutí z neustálého přívalu úkolů.
Dalším preventivním krokem, jak se vyhoření vyhnout, je naučit se pravidelně relaxovat. Jenže odpočinek jako takový po práci, když už syndromem vyhoření trpíte, problém nevyřeší. Je tak třeba hledat skutečné jádro problému.
Někteří odborníci se domnívají, že neustálý přístup k moderním technologiím přispívá k vysoké míře vyhoření.
Generace ohrožená hluchotou aneb Když moderní technologie ničí zdravíZdraví
„Technologie umí být skvělým pomocníkem. Jenže neustálý pocit, že můžete být online, rovněž zvyšuje riziko vyhoření,” vysvětluje Conlonová.
Máte pocit, že vás ohrožuje syndrom vyhoření? Řešením může být dlouhá dovolená. Zní to jednoduše, ale tak snadné to není.
„Dovolená sice může být skvělým pomocníkem, jak se rychle uvolnit a zklidnit, pokud se po ní ale vracíte do stejných pracovních podmínek, které vám nedělají dobře, po nějaké době se opět dostanete do začarovaného kruhu, na jehož konci bude vyhoření,” popisuje Conlonová.
Hlavní zprávy
Jachtařinou jsem si splnil sen dříve, než jsem ho začal snít, říká účastník Velikonoční regaty Lukáš Hamerník
Vodu miluje Lukáš Hamerník odjakživa, české řeky má projeté všechny. Lákalo ho ale moře. Proto před pár lety přijal nabídku kamaráda, aby s ním vyrazil do Chorvatska na jachtařské amatérské závody Velikonoční regata.
Stal se členem posádky Schicki Micki, která letos dojela na 6. místě. Startuje se a končí v městečku Murter, dvouetapový závod vede přes Dubrovník. „Letos si s námi pořádně pohrálo počasí. Pršelo, padaly kroupy a byla i bouřka,“ vzpomíná Lukáš Hamerník. Sluníčko prý tam taky bylo, ale mezi ním a loděmi byly bohužel mraky.
8 fotografií
Na lodi Bavarie 46 Mondo má na funkci tzv. Bowmana, stará se o plachtu na boční a zadoboční vítr. Nejvíce času proto tráví na přídi, kde to nejvíc cáká, fouká a hází. „Každý jsme vzájemně zastupitelný, ale máme své pozice, na které jsme si zvykli,“ říká Olomoučan, který se brání označení mořeplavec. „Jsem amatérský jachtař,“ upřesňuje.
Na vodu jezdí více než 20 let, letos otevíral se svými přáteli řeku Moravu u jejího pramene na Kralickém Sněžníku. Nahoru vyšlapali i s pádly, do lodí pak nasedali v Hanušovicích a dopluli až do Horky nad Moravou.
Martin Mykiska citát #2087851
— Diogenés Ze Sinópy starověký řecký filozof, jeden ze zakladatelů filozofie cynismu -404 – -322 př. n. l.
— Roman Češka český poslanec (1996–1998) 1964
Zdroj: Časopis Reflex č. 39, 2020, str. 28 – 33
— Howard Schultz americký podnikatel, bývalý ředitel Starbucks 1953
— William Faulkner americký spisovatel 1897 – 1962
Originál: (en) Always dream and shoot higher than you know you can do. Don't bother just to be better than your contemporaries or predecessors. Try to be better than yourself.Zdroj: [Perkins, George B., The theory of the American novel, Holt, Rinehart and Winston, 1970, 356, angličtina]
— Stephen Leacock spisovatel a ekonom 1869 – 1944
— Fjodor Michajlovič Dostojevskij ruský spisovatel 1821 – 1881
Připisované
— Elbert Hubbard americký spisovatel, nakladatel, výtvarník a filozof 1856 – 1915
— Rupi Kaur indicko-kanadská básnířka, spisovatelka, ilustrátorka a umělkyně 1992
Květy slunce
— Dolly Parton americká písničkářka a herečka 1946
— Jiří Meitner český grafik, krajinář, malíř, portrétista a výtvarník 1958
Chybí zdroj
— Ivan Trojan český dabér a herec 1964
Zdroj: . Týdeník Rozhlas 39/2003 http://www.radioservis-as.cz/archiv03/3903/39titul.htm
— Karel Čapek český spisovatel 1890 – 1938
— Vladimir Putin ruský politik 1952
ve své předvolební kampani jako kandidát na prezidenta RFChybí zdroj
— Publius Ovidius Naso římský básník -43 – 17 př. n. l.
— Edgar Allan Poe americký spisovatel 1809 – 1849
— John Lennon britský hudebník 1940 – 1980