Ve vydání Rudého práva z listopadu 1987 je prvnímu tuzemskému úmrtí na AIDS věnován krátký článek spojený se statistikou. „Ze 46 pozitivních občanů ČSR jsou čtyři klinicky nemocní AIDS. Jeden muž (homosexuál) 31. října zemřel. Většina ze zbylých 42 osob patří zatím do skupiny klinicky zdravých osob, tzv. nosičů infekce,“ napsal deník.
„Ten člověk měl těžkou kryptosporidiózu (parazitární onemocnění – projevuje se vysilujícími vodnatými průjmy a dehydratací). To je taková těžká komplikace u pacientů, kteří mají opravdu špatnou imunitu,“ řekl iDNES.cz vedoucí AIDS centra FN Na Bulovce Ladislav Machala.
Vůbec první HIV pozitivní český pacient přitom zemřel ještě o čtyři měsíce dříve. Příčinou jeho smrti však nebyl AIDS. Podle údajů Státního zdravotního ústavu se muž zabil při dopravní nehodě.
Jak to všechno začalo
Počátky boje s virem HIV v socialistickém Československu nebyly jednoduché. Odborná zahraniční literatura s touto tématikou nebyla téměř dostupná, internet neexistoval. „Měli jsme jen kusé informace. Ale nejlíp se lékař učí praxí. Tím, jak nám přibývali pacienti, tak jsme tu nemoc poznávali, učili jsme se ji diagnostikovat a léčit,“ přibližuje profesor Machala.
„V roce 1985 jsem dostala za úkol vybudovat ambulanci zaměřenou na péči o pacienty s HIV. Měli jsme komisi, kde byl imunolog, epidemiolog, hematolog a samozřejmě infektolog, to jsem byla já.
Ze začátku neexistovaly laboratorní hodnoty, podle kterých bychom zjistili, jestli je pacient pozitivní. Takže v komisi jsme se dohadovali, jestli si myslíme, že ano, nebo ne,“ zavzpomínala pro iDNES.
cz na začátky boje s HIV zakladatelka prvního AIDS centra v Československu Marie Staňková.
Krátce na to přijel do Prahy rakouský virolog Christian Kunz.
„Na vídeňské klinice už mohli vyšetřovat na virus HIV, tak jsem ho požádala, jestli by nám otestoval krev od dvou pacientů, u kterých jsme měli podezření na tuto infekci.
Byli to partneři, jeden byl starší a jezdil hodně po světě. Ten mladší se holt ‚svezl‘ s ním,“ říká docentka Staňková. Profesor Kunz tehdy odvážel do Vídně zkumavky s krví tajně v kapse saka.
|
Testy u obou partnerů nákazu HIV skutečně prokázaly, oficiálně ale lékařka tyto pacienty hlásit nemohla.
„Věděli jsme, že jsou pozitivní, ale v tehdejším režimu u nás ‚neexistovala‘ homosexualita a rizikové chování, takže jsme nemohli mít ani tyto pacienty,“ upřesňuje docentka.
Teprve poté, co v jejich případě potvrdilo infekci i diagnostické centrum v Moskvě, stali se prvními HIV pozitivními v Československu.
Když později mladší z těchto mužů zemřel na AIDS (a jen pro upřesnění – nebyl to ten první případ úmrtí zmíněný na začátku článku), zasáhlo to nejen Marii Staňkovou, ale i další pracovnice centra.
„Byl to takový krasný kluk s hnědýma očima. Když se u něj ta infekce začala rozvíjet, tak byl strašně nešťastný a upnutý na nás všechny. Snažili jsme se mu jeho poslední dny udělat co nejlepší.
Toho jsme tedy všichni obrečeli,“ přiznává docentka.
|
Řada lidí, u kterých bylo v polovině 80. let podezření na to, že jsou nakažení, přicházeli pozdě – v době, kdy už jim mnoho života nezbývalo. „Šlo například o chronicky nemocné pacienty, kteří často stonali a projevovaly se u nich takzvané oportunní infekce,“ říká profesor Machala.
Mezi ty nejčastější patří kandidóza (kvasinková infekce), kryptokokóza (houbové onemocnění, které postihuje plíce, srdce nebo mozek), toxoplazmóza (původcem je prvok, infekce vede k zánětu mozku a míchy) nebo kryptosporidióza (průjmové onemocnění, pacient hubne a trpí nechutenstvím).
Část pacientů posílali do AIDS centra lékaři z ambulancí zaměřených na pohlavní choroby. Tito lidé měli opakovaně kapavku, syfilis nebo chlamydie. Proto zároveň dostali nabídku, aby se nechali vyšetřit na HIV.
Diagnostika v ČSSR se postupně zlepšovala. Docent Lubomír Syrůček přemluvil v polovině 80.
let tehdejšího ministra zdravotnictví Jaroslava Prokopce a s pomocí hlavní hygieničky založili Národní referenční laboratoř (NRL) pro AIDS, která začala v tuzemsku vyšetřovat krevní vzorky na přítomnost viru HIV, respektive jeho protilátek. Od začátku roku 1987 se povinné testování týkalo veškeré krve věnované od dárců.
Jiří Bartoška varuje před AIDS. Prevence ve školách optikou roku 1989:
Sledovat další díly na iDNES.tv
Tři desítky nakažených z darované krve
Docentka Staňková v té souvislosti vzpomíná na skandál, o kterém se tehdy veřejně nemluvilo. Testy v NRL odhalily více než 30 pacientů infikovaných virem HIV při transfúzi krve.
Ta pocházela většinou ze zahraničních zásob. „Šlo o velmi smutný případ. V té skupině byly i čtyři děti. Bylo to pro nás psychicky hodně náročné, když jsme měli jejich rodičům, ale i těm ostatním lidem oznámit, o co jde.
Velmi těžce to nesli,“ říká lékařka.
V té době ještě nebyly k dispozici žádné léky, terapie proto byla spíš experimentální. Zkoušelo se prý všechno, co lékaři vyčetli. Naději dávaly třeba speciálně upravené lékořicové a vitamínové tinktury. „Bylo zajímavé, že u řady pacientů došlo k výraznému zlepšení jejich zdravotního stavu, což odpovídá známému tvrzení, že psychická pohoda udělá zázraky,“ podotýká Staňková.
V září 1988 podal doktor Machala prvnímu českému pacientovi antiretrovirový lék zidovudin (více o lécích proti HIV/AIDS zde). Nakažených lidí ale dál přibývalo. V roce 1989 jich „na AIDS“ zemřelo už sedm.
Ve stejné době byla v tuzemsku založena Česká společnost AIDS pomoc. Začala pomáhat HIV pozitivním pacientům, jejich rodinám a blízkým při řešení každodenních komplikací, které život s touto infekcí přinášel. Zaměřila se také na prevenci a osvětu.
Když v listopadu 1991 zemřel na následky AIDS britský zpěvák Freddie Mercury, byl to určitý zlom. „V některých skupinách lidí, nejen mezi homosexuály, to začalo hlodat – co kdybychom měli taky něco takového.
Podobné to bylo, když zemřel (v únoru 1989) krasobruslař Nepela,“ říká Marie Staňková. „Ze začátku měli lidé velký strach, přece jenom se vědělo, že nejsou léky.
Že když je člověk nakažený, tak je jen otázka času, kdy to doběhne do konečného stadia,“ dodává.
„Pamatuji si, že úmrtí Mercuryho mělo skutečně mezi našimi pacienty odezvu. A troufám si říct, že kdyby byl dnes Freddie Mercury můj pacient, tak bych mu slíbil nejméně dalších 25 let života. Tak moc se ty terapeutické možnosti zlepšily,“ říká profesor Machala.
V roce 1994 přijeli do Česka na kontrolu pracovníci Světové zdravotnické organizace. AIDS centrum i diagnostickou laboratoř pochválili.
Freddie Mercury by díky dnešní léčbě mohl žít až o čtvrt století déle:
V dalším roce se u nás začalo s podáváním profylaxe (ochranných preparátů) těhotným ženám, které byly HIV pozitivní. „Byla to novinka.
Začali jsme s ní okamžitě, jakmile jsme se dozvěděli, že je možné výrazně snížit riziko přenosu infekce z matky na dítě. Bohužel i tak se narodilo devět HIV pozitivních dětí (z celkem 180 porodů).
Většinou kvůli tomu, že matky – často narkomanky – na tu profylaxi nechodily,“ vysvětluje docentka Staňková.
11. srpna 1999 byl v Praze otevřen Dům světla. Unikátní projekt pomáhá HIV pozitivním lidem, kteří se ocitli v těžké osobní či sociální situaci a hledají dočasně bezpečné místo, kde mohou složité období překonat (více v tomto článku).
Manželé Havlovi na návštěvě Domu světla
S Domem světla se pojí příběh jednoho HIV pozitivního chlapečka, kterého matka po porodu opustila. Zpočátku se o něj staraly sestřičky z AIDS centra, ale tlak na to, aby byl umístěn do kojeneckého ústavu sílil. „Měli jsme tady HIV pozitivní paní, která byla v dobrém stavu, a ta ho chtěla adoptovat.
Ale nedařilo se to, protože se u nás ještě nestalo, aby si taková pacientka mohla osvojit HIV pozitivní dítě. Když pak Dům světla navštívil prezident Havel s manželkou, tak jsem jim toho klučíka ukázala. Popsala jsem jeho příběh i s tím, že nemůžeme docílit adopce. Pan prezident řekl, zítra zavolejte tam a tam. Zavolali jsme a adopce se uskutečnila.
To jsme tenkrát měli velkou radost,“ vzpomíná Staňková.
Postupně se lékařům v České republice podařilo vybudovat dalších šest regionálních AIDS center – v Plzni, Českých Budějovicích, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Ostravě a Brně.
Zájemcům se zpočátku nabízelo i placené anonymní testování, kdy člověk nemusel uvést svoje jméno. „My jsme to neměli moc rádi, protože leckdy dal někdo krev, my jsme zjistili, že je HIV pozitivní, a on už si pro výsledek nepřišel,“ říká Marie Staňková. Ti, u kterých se infekce potvrdila, měli povinnost o tom informovat svoje sexuální partnery. Ne všichni to ale dodržovali.
Umírání ve dvaceti, ale i v 75 letech
Od poloviny 80. let až do současnosti potvrdily testy v ČR přes tři tisíce HIV pozitivních lidí. Podle některých odhadů jde asi o polovinu skutečných případů. Řada těch, kteří tuší, že jsou nakažení, totiž na testy nejde.
Z 262 pacientů, kteří u nás do loňska zemřeli na následky AIDS, bylo přibližně 80 procent mužů, pětinu tvořily ženy. Podobný poměr je mezi českými občany (82,8 procent) a cizinci s dlouhodobým pobytem.
Z dat Národní referenční laboratoře pro HIV/AIDS dále vyplývá, že většina zemřelých se virem HIV nakazila při homosexuálním pohlavním styku (128 případů), méně při heterosexuálním (84). Dále injekčním užívání drog (21) či krví a krevními deriváty (15). U čtrnácti úmrtí na AIDS se nepodařilo objasnit, jakým způsobem tito lidé onemocněli.
V průměru se pacienti dožili necelých 42 let. Nejmladšímu člověku, který v České republice podlehl komplikacím spojeným s AIDS, bylo 20 let, nejstaršímu 75 roků.
| 1987 | 1 | 1 | 2 |
| 1988 | 1 | 1 | 2 |
| 1989 | 7 | 3 | 10 |
| 1990 | 4 | 1 | 5 |
| 1991 | 2 | 2 | |
| 1992 | 6 | 2 | 8 |
| 1993 | 8 | 8 | |
| 1994 | 9 | 9 | |
| 1995 | 8 | 3 | 11 |
| 1996 | 16 | 2 | 18 |
| 1997 | 9 | 9 | |
| 1998 | 7 | 1 | 8 |
| 1999 | 11 | 8 | 19 |
| 2000 | 3 | 2 | 5 |
| 2001 | 5 | 4 | 9 |
| 2002 | 9 | 9 | |
| 2003 | 3 | 5 | 8 |
| 2004 | 4 | 3 | 7 |
| 2005 | 10 | 8 | 18 |
| 2006 | 6 | 3 | 9 |
| 2007 | 11 | 5 | 16 |
| 2008 | 14 | 8 | 22 |
| 2009 | 12 | 7 | 19 |
| 2010 | 10 | 5 | 15 |
| 2011 | 14 | 8 | 22 |
| 2012 | 17 | 4 | 21 |
| 2013 | 13 | 9 | 22 |
| 2014 | 15 | 5 | 20 |
| 2015 | 9 | 8 | 17 |
| 2016 | 18 | 5 | 23 |
| CELKEM | 262 | 111 | 373 |
zdroj: Národní referenční laboratoř pro HIV/AIDS, SZÚ
„Řada z nich přijde až před smrtí, kdy už není co zachraňovat. Máme případy, kdy tady ti lidé byli třeba před patnácti lety, dozvěděli se diagnózu, ale pak už nepřišli. A vrací se až ve velmi špatném stavu. Hodně těchto pacientů také umírá na nádory, kde je omezená možnost léčby,“ popisuje profesor Machala.
Rozvrat imunity a smrt
Průběh onemocnění je možné rozdělit do několika fází. Začíná takzvanou akutní HIV infekcí, kdy se po několika týdnech od nakažení u většiny pacientů objeví krátkodobá horečka, zduření uzlin na krku, bolesti svalů nebo vyrážka. Přibližně u deseti procent nakažených však toto stádium proběhne bez uvedených příznaků.
Další fáze je bezpříznaková. Imunitní systém zatím funguje normálně. Infekci už lze zjistit testováním. V tomto stádiu je důležité nemoc odhalit a začít s léčbou. V těle se objevuje aktivní virus, takže HIV pozitivní člověk může nákazu přenášet na další osoby – například při nechráněném pohlavním styku. Konec tohoto stádia signalizuje zduření uzlin trvající déle než tři měsíce.
Postupně se však u neléčených případů rozvíjí porucha imunity a nemoc přechází do stadia AIDS. Pacient výrazně hubne, mívá horečku přes 38 stupňů Celsia, průjmy, v noci se potí, celkově se cítí slabý. Virus narušuje nervovou soustavu a činnost mozku, způsobuje až demenci.
V tomto období charakterizovaným těžkou poruchou imunity jsou pro člověka smrtelné infekce, které pro běžnou zdravou populaci nepředstavují vážnější nebezpečí – například mykózy (houbová onemocnění). Časté jsou také některé nádorové komplikace – Kaposiho sarkom, lymfómy mízních uzlin či mozku.
Ze statistky Národní referenční laboratoře pro HIV/AIDS vyplývá také to, že více než sto HIV pozitivních lidí v České republice nezemřelo v důsledku AIDS, ale z jiného důvodu. Šlo o nemoci, které neměly s virem HIV spojitost, například některé typy rakoviny. Jednalo se i násilná úmrtí, dopravní nehody nebo sebevraždy.
„Víte, že moc sebevražd jsme neměli? To bylo výjimečné. Byly spíš takové demonstrativní. Pamatuji si ale případ dívky, které se to „nepovedlo“. Rozcházel se s ní partner, tak si dala nějaký sáček na hlavu. On se měl v určitou dobu vrátit a nevrátil se. Takže ta sebevražda byla bohužel dokonaná,“ vzpomíná docentka Staňková.
Lidé přestali mít z HIV strach
„Já to vidím, když tady přede mnou sedí nový pacient. Mimochodem nejtypičtějším novým pacientem, který do našeho centra přichází s diagnózou HIV, je mladý gay, který žije v Praze a který jde k lékaři s projevy jiné pohlavně přenosné choroby.
Ten pacient má kapavku, syfilis nebo lymfogranuloma venereum (chlamydie), to mu dělá problémy, tak jde na venerologii. A všichni tito pacienti jsou také testováni na HIV.
To je u nich vlastně vedlejší diagnóza, protože potíže způsobené touto infekcí je k lékaři nepřivedly,“ popisuje profesor Machala.
|
„Řada z těchto pacientů mě ujišťuje a říká, pane doktore, vždyť my na to máme dobré léky. A já je v tom nechám, já jim to nevymlouvám. Rozhodně ne během první návštěvy.
Oni k tomu pak ještě dodávají – jestli teď nemáme léky, které jsou schopny tu infekci vyléčit, tak je určitě budeme mít během krátké doby,“ říká Machala s tím, že po letech práce v tomto oboru medicíny rozhodně optimismus těchto pacientů nesdílí.
Léčba, která by dokázala virus HIV „vyhnat“ z lidského těla, podle něj není v dohledu. Stejně jako preventivní očkování.
„Dá se ale čekat, že léčení bude méně toxické, bude mít méně vedlejších účinků a bude lacinější. V současnosti vyjde léčba jednoho pacienta včetně diagnostických testů, které musíme v jejím průběhu dělat, asi na půl milionu korun ročně,“ upřesňuje šéf pražského AIDS centra.
Základem prevence podle něj zůstává bezpečný sex s partnerem, který je zaručeně HIV negativní. „V populaci je určitý segment lidí, kteří vedou promiskuitní sexuální život. Tam je nejbezpečnější ochranou kondom,“ uzavírá odborník.
Jedna smrtka za druhou. Takhle děsili nákazou HIV v roce 1987 Australané:
Češi se AIDS nebojí. Riskují? – Vitalia.cz
Lidé v České republice se přestávají obávat viru HIV. Jejich sexuální chování je daleko více rizikovější než v 90. letech a počet nakažených stoupá. K markantnímu nárůstu nákazy přispívá zejména sexuální turistika. A to především u homosexuálních párů. Právě tito lidé jsou v Česku nejrizikovější skupinou.
Homosexuálové tak tvoří přes 66 procent nových případů. Situace je naopak mnohem lepší u prostitutek a drogově závislých (na letošní statistice nově nakažených se drogově závislí podílejí jen 2,3 procenty). Je to ale z toho důvodu, že právě u těchto rizikových skupin velmi dobře funguje prevence.
Přesto ale počet nakažených virem HIV roste. V letošním roce se tak objevilo 128 nových případů, 90 procent z nich se nakazilo sexuální cestou.
V rámci tohoto sexuálního přenosu jednoznačně převažuje přenos homobisexuální u mužů majících sex s muži.
V letošním roce jsme zaznamenali 82 nových případů, což jsou téměř dvě třetiny všech zjištěných případů,“ uvedl pro agenturu ČTK Marek Malý ze Státního zdravotního ústavu.
Napsali jsme: Jak se žije s roztroušenou sklerózou
Virus HIV je velmi choulostivý vir, protože není schopný přežít mimo lidské tělo delší dobu. HIV přežívá pouze v tělních tekutinách jako je krev, sperma nebo slinách a přenáší se pouze stykem těchto tekutin se sliznicí.
I když se počet nakažených virem HIV zvyšuje, Češi mají k hrozbě AIDS spíše laxní přístup. Při sexuálním styku se nechrání a virus tak snadněji útočí.
Do určité míry mu to usnadňuje i kontakt s okolními zeměmi – buď turistika českých občanů do zemí, jako je Thajsko, anebo naopak cizinci, kteří přijíždějí sem a mají kontakty s českými obyvateli.
„V porovnání se západními státy tak Češi stále méně používají kondom, a to hlavně při orálním sexu nebo při styku s náhodným partnerem,“ upozornil ČTK Marek Malý.
Virem HIV je ve světě nakaženo zhruba 33,4 milionu lidí. Většina, asi 23 milionů nakažených, žije v subsaharské Africe. V západní a střední Evropě žije zhruba 760 tisíc HIV pozitivních.
Prevencí proti této smrtelné nemoci je jednak výchova v přístupu k sexuálnímu životu, používání sterilních jehel a stříkaček a bezpečné transfúze krve. Před nákazou virem HIV by mohl v budoucnu chránit ženy i tak zvaný mikrobicidní vaginální gel.
Zdravotníci ho vyzkoušeli na třech tisících žen ve Spojených státech a v jižní části Afriky a výsledky ukázaly, že má v boji s HIV virem třicetiprocentní účinnost. Dosud gel zaznamenal úspěch pouze při testech na zvířatech a na tkáních v laboratořích, v praxi vždycky selhal.
Tento úspěch je proto prvním signálem, že prevenci proti AIDS se blýská na lepší časy.
Foto: http://tecfa.unige.ch, http://i.ehow.com
Češi si myslí, že se nemohou nakazit AIDS, a riskují zdraví
Hlavní strana > Zdraví
01.08.2011 13:48
Dvě třetiny lidí si myslí, že nemoc AIDS představuje nyní pro Česko problém. Osm z deseti Čechů a Češek se ale neobává toho, že by se sami mohli nakazit. Podle zhruba tří pětin dotázaných se příslušné instituce věnují problematice onemocnění přiměřeně, podle pětiny nedostatečně. Vyplývá to z výsledků, které zveřejnilo Centrum pro výzkum veřejného mínění.
AIDS představuje pro Česko problém podle 66 procent lidí. Celkem 26 procent dotázaných nemoc jako problém nevidí. Osm procent pak neví. Zhruba 45 procent Čechů a Češek se rozhodně neobává toho, že by sami mohli onemocnět. Dalších 36 procent lidí se toho spíš nebojí. Bezmála pětina ale obavy z onemocnění má.
„Nákazy se obávají častěji lidé do 29 let. Neobávají se jí především lidé šedesátiletí a starší. Častější obavu projevili také lidé se základním vzděláním a ze severozápadu Čech,“ upřesnili autoři.
Podle 57 procent dotázaných se příslušné instituce v Česku problematikou AIDS zabývají přiměřeně. Celkem 22 procent lidí míní, že je to nedostatečné.
Naopak pět procent osob je přesvědčeno o tom, že se instituce věnují tématu příliš mnoho.
Od roku 1986 do konce letošního června odborníci v ČR odhalili či potvrdili vir HIV celkem u 1602 lidí – u 1302 mužů a 300 žen. Z nich 330 osob už nemocí AIDS onemocnělo a 174 na ni zemřelo.
Česko sice patří ve srovnání s vyspělými zeměmi ke státům s malým výskytem choroby, podle neziskových organizací a expertů je ale stále nutné na riziko AIDS upozorňovat. Zástupci sdružení i lékaři míní, že strach z nemoci v posledních letech opadl, a to i díky vývoji nových léků.
Lidé se přestávají chránit. Nemocných však přibývá velkou rychlostí, a to zvlášť ve východní Evropě.
Podle nedávného zjištění se třetina Čechů a Češek při náhodném sexu nechrání a nepoužívá kondom. Podle některých odborníků ale mnozí mohli odpovídat spíš „správně“, a ne tak, jak se chovají ve skutečnosti.
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.
Češi se nebojí. Hlavně pod peřinou | Žena.cz
Češi rádi riskují. Hlavně v posteli, a to hned od začátku sexuálního života. Už při prvním styku nepoužívají žádnou formu ochrany proti HIV/AIDS ani jiným pohlavně přenosným chorobám.
První sexuální zkušenost v rámci nezávazného vztahu mělo 21 % mužů a 8 % žen. Čtvrtina z těch, kteří měli nechráněný pohlavní styk, uvedla, že nepřemýšlela nad riziky, které to přináší.
Jeden z deseti svého rozhodnutí později litoval, jak ukázal výzkum společnosti Durex. Celých 47 % dotázaných přiznalo, že riskovali z toho důvodu, že byli přesvědčení o tom, že jejich partner žádnou pohlavní nemoc nemá. Přitom uznali, že si tím rozhodně nemohli být jistí.
Více než polovina Čechů (52 %) zároveň cítí, že by potřebovali vědět více o viru HIV. Nedostatečná osvěta v této oblasti je zvlášť zneklidňující, když si uvědomíme, že v ČR žije přibližně 1600 HIV pozitivních osob, a 2020 obyvatel České republiky tomuto onemocnění již podlehlo. Výskyt nemoci je nejvyšší v Praze, Středočeském a Jihomoravském kraji.
Kritické hodiny: přijdou draho
Měli jste románek na jednu noc s neznámým „cizincem“? Partner vám oznámil, že je HIV pozitivní? Poranili jste se o injekční jehlu na lavičce v parku? Stali jste se obětí znásilnění a nyní máte strach, zda jste se nenakazili virem HIV? Nejdřív budete muset přečkat dva až tři měsíce nejistoty a pak si nechat udělat test v nejbližším AIDS centru nebo v některém z dalších testovacích míst.
Pokud od „podezřelého“ nechráněného styku ještě neuběhlo 72 hodin, je tu stále šance rozvoji HIV infekce zamezit prostřednictvím tzv. postexpoziční profylaxe HIV.
Jedná se o podávání protivirových léků, tedy stejných, jaké užívají i HIV pozitivní pacienti. Podání těchto léků je však poměrně drahou, nejistou a rizikovou záležitostí.
Nemusí totiž vždy zabránit přenosu HIV infekce.
O postexpoziční profylaxi HIV lze zažádat v AIDS centrech. Zde také odborníci posoudí, zda je podání léků opravdu nezbytné.
Pokud nejde o znásilnění či jiný trestný čin (bodnutí infikovanou jehlou), hradí toto preventivní opatření plně samotný žadatel. Je třeba počítat s úhradou minimálně 15 000 až 30 000 Kč.
Podávání léků nezabrání stoprocentně infekci, jen sníží riziko přenosu.
Jak se chránit?
Pokud došlo ke kontaktu s HIV, ochrana spočívá zejména v řádném ošetření poranění včetně dezinfekce a v podávání antiretrovirotik, která se obvykle užívají po dobu jednoho měsíce.
Prostřednictvím těchto opatření lze snižovat i riziko infekce po pohlavním styku s nakaženou osobou. Účinnost ochrany je však nižší. Antiretrovirotika jsou trvale k dispozici v regionálních AIDS centrech.
Mezi nejčastější způsoby přenosu HIV patří pohlavní styk, heterosexuální, homosexuální i bisexuální.
Přenos krevní cestou ve zdravotnických zařízeních je dnes prakticky vyloučen vzhledem k povinnému vyšetřování krve od dárců a nutnosti důsledného dodržování zásad dezinfekce a sterilizace.
Významnou roli však stále hraje šíření infekce mezi injekčními toxikomany.
Riziko přenosu HIV infekce z matky na dítě existuje v průběhu těhotenství, především pak během porodu. Za přirozených podmínek se toto riziko pohybuje kolem 20 – 25 %. Nebezpečí přenosu HIV infekce přitom existuje i při kojení. Při využití všech současných možností léčby antivirotiky a způsobu vedení porodu lze riziko nákazy snížit pod 2 – 3 %.
Od nákazy k nemoci
Člověk nakažený virem HIV nemusí mít řadu let žádné zdravotní obtíže. Toto období označujeme jako bezpříznakové nosičství viru HIV.
I v tomto období však může nakažený člověk přenést infekci na další osoby, i když sám vypadá a cítí se zcela zdráv. U většiny „HIV pozitivních“ dojde k rozvoji některého z příznaků HIV/AIDS obvykle za 10-15 let po infekci virem HIV.
Na rozvoj nemoci má vliv celá řada faktorů, zejména úroveň obranyschopnosti organismu, životní styl člověka či jeho výživové návyky.
Každé, i lehké onemocnění představuje pro organismus určitou zátěž. K rozvoji onemocnění AIDS ze stadia HIV pozitivity může přispět tzv. reinfekce, tedy příjem další dávky viru HIV do organismu.
Je velmi důležité u nakažené osoby infekci HIV co nejdříve prokázat, aby se mohla včas zahájit léčba, která má šanci rozvoj onemocnění výrazně zpomalit, prodloužit tak život a zlepšit jeho kvalitu.
KDE JSOU AIDS CENTRA?
Najdete je při infekčních odděleních krajských nemocnic (Praha – FN Na Bulovce, Ústí nad Labem, Hradec Králové, Ostrava, Brno, České Budějovice, Plzeň). Na těchto pracovištích jsou také odborníci, kteří mohou v případě nutnosti poskytnout konzultaci. Vstoupit do galerie | 9 Jak rychle zvládnout práci – 9 tipů na soustředění
Vstoupit do galerie | 11 Cviky do vody: Půlka váhy je pryč!
Video Mohlo by Vás také zajímat: Husité budili hrůzu, jako teroristé si ale počínali i jejich protivníci, říká Čornej | Video: Martin Veselovský
Češi se AIDS a jiných pohlavních chorob vůbec nebojí!
Nedostatek vědomostí o HIV/AIDS vystavuje Čechy velkému riziku. Dle
výsledků výzkumu, který nechala udělat společnost Durex u příležitosti
Světového dne boje proti AIDS, řekla více než polovina Čechů (52%), že
by potřebovala vědět více o viru HIV.
Nedostatečná osvěta v této
oblasti je zvlášť zneklidňující, pokud si uvědomíme, že Češi riskují
už na počátku svého pohlavního života. Třetina českých mužů a žen
nepoužívá žádnou formu ochrany proti HIV/AIDS a jiným pohlavně
přenosným chorobám (PPCH) v době prvního pohlavního styku.
Výzkumu
společnosti Durex se zůčastnilo 29 tisíc lidí v 36 zemích světa formou
on-line dotazníků i pohovorů, které realizovala firma Harris
Interactive.
Větší procento žen (39%) než mužů (26%) uvedlo, že mělo první
pohlavní styk v době vážné známosti, zatímco třikrát více mužů
(21%) než žen (8%) mělo první sexuální zkušenost v rámci nezávazného
vztahu.
Čtvrtina z těch, kteří měli nechráněný pohlavní styk, uvedla, že
nepřemýšlela nad riziky, které to přináší. Jeden z deseti svého
rozhodnutí později litoval. Celých 47 % dotázaných přiznalo, že riskovali
z toho důvodu, že byli přesvědčení o tom, že jejich partner žádnou
PPCH nemá. Na druhou stranu uznali, že si nejsou jistí, zda jejich partner
někdy v minulosti trpěl některou z PPCH.
Čeští muži měli v průměru 15 sexuálních partnerek, což je více
než Dánové (12), ale méně než Rusové (15) a Američané (20). České
ženy měly 13 partnerů, a to je více než německé (12), americké (10) a
ruské ženy (9). Téměř jeden muž ze sedmi přiznal, že byl v době
vážného vztahu nevěrný (15%) v porovnání s 9% žen.
K nevěře
dochází více už starších lidí ve věku 50–64 let, z nichž podvedlo
svého partnera 16 %. „Je velmi znepokojující, že tolik sexuálně
aktivních lidí v Česku riskuje své zdraví a to dělá i u svého
partnera.
Předchozí zjištění poukazují na skutečnost, jak důležitá je
sexuální osvěta a výchova,“ říká Stephane Jacqmin, generální ředitel
Reckitt Benckiser Czech Republic
FAKTA O MUŽÍCH
Nevěrní čeští muži riskují nákazu pohlavně přenosnými chorobami!
Jeden ze sedmi mužů v České republice podvádí svou partnerku, čímž
vystavuje sebe i ji riziku nákazy HIV/AIDS a jinými pohlavně přenosnými
chorobami (PPCH).
Podle výzkumu, který u příležitosti Světového dne boje
proti AIDS nechala udělat společnost Durex, se k nevěře přiznalo 15 %
českých mužů. Je to sice více než ve Francii (12%) nebo Německu (11%),
ale za to o poznání méně než v Rusku (32%).
Mimochodem pokud jde
o české ženy, tak ty jsou nevěrné v 9 % případů.
Čeští muži riskují nákazu některou z PPCH vlastně už při prvním
pohlavním styku, protože méně než třetina z nich používá jakýkoli typ
ochrany. Nižší procento mužů (26%) než žen (39%) přiznalo, že první
pohlavní styk mají spojený s vážnou známostí.
Naproti tomu hned
třikrát větší procento mužů (21%) než žen (8%) mělo první pohlavní
styk v rámci nezávazného vztahu. Pětina mužů, kteří měli nechráněný
pohlavní styk se jakýmkoli rizikem nezabývalo, 7 % poté litovalo, že
nepoužilo ochranu.
Celých 50 % mužů přiznalo, že riskovali z toho
důvodu, že byli přesvědčení o tom, že jejich partnerka žádnou PPCH
nemá. Na druhou stranu čtvrtina mužů uznala, že si nejsou jistí, zda
jejich partnerka někdy v minulosti trpěla některou z těchto nemocí.
Polovina českých mužů pak přiznala, že by potřebovali vědět více
informací o HIV/AIDS.
Češi přiznali, že mají v průměru 15 sexuálních partnerek, což je
více než Holanďané (12) a stejně jako Rusové, ale méně než Američané
(20). Pro srovnání české ženy mají 13 partnerů.
„Tím, že čeští
muži mají nechráněný pohlavní styk s více než jednou ženou vystavují
riziku nákazy PPCH nejen sebe, ale i svou stálou partnerku.
A je
překvapivé, jak málo se chrání proti HIV/AIDS a jiným PPCH při svém
prvním pohlavním styku,“ komentoval tuto situaci v Česku Stephane Jacqmin,
generální ředitel Reckitt Benckiser Czech Republic
FAKTA O ŽENÁCH
České ženy při prvním pohlavním styku velmi riskují! V České
republice používá pouze třetina žen při prvním pohlavním styku nějakou
formu ochrany proti pohlavně přenosným chorobám (PPCH). Podle výzkumu,
který k příležitosti Světového dne boje proti AIDS nechala udělat
společnost Durex, přijde o panenství 39 % žen v rámci vážného vztahu
v porovnání s 26 % mužů.
Skoro třikrát více mužů (21 %) než žen (8%) řeklo, že mělo první
pohlavní styk v rámci nezávazného vztahu.
Čtvrtina žen, které se
vystavily při prvním pohlavním styku riziku nákazy PPCH řekla, že
nepřemýšlely nad jakýmkoli rizikem a více než jedna z 10 přiznala, že
udělala chybu, které později litovala.
Celých 44 % žen přiznalo, že
riskovaly z toho důvodu, že byly přesvědčené o tom, že jejich partner
žádnou PPCH nemá. Na druhou stranu pětina žen uznala, že si nejsou jisté,
zda jejich partner někdy v minulosti trpěl některou z těchto nemocí.
České ženy mají důvod pochybovat o svých partnerech. Jeden z sedmi
mužů přiznal, že v době vážného vztahu byl nevěrný (15%). Ženy byly
nevěrné v 9% procentech případů. Velká část českých žen (55%)
přiznala, že o HIV/AIDS nemají dostatek informací.
České ženy mají v průměru 13 sexuálních partnerů. Toto číslo je
vyšší než v mnoha jiných evropských zemích. Například ve Francii a
Polsku mají ženy v průměru 10 partnerů, v Itálii 8 a Holandsku 9.
Čeští muži mají v průměru 15 sexuálních partnerek.
„Je překvapivé, jak málo se ženy chrání proti HIV/AIDS a jiným PPCH
při svém prvním pohlavním styku. V souvislosti s tímto zjištěním se
ukazuje, jak důležité je informovat a vzdělávat české ženy, aby dále
neriskovaly svoje zdraví.“ Říká o této situaci v Česku Stephane
Jacqmin, generální ředitel Reckitt Benckiser Czech Republic