V Česku už čtyřicet matek odložilo své dítě - Úvod

Pavel Zacha

V rámci výchovy Kamevéda pracujeme s kategorií vrcholového rodičovství, kdy rodiče nadřadí zájmy spojené s rozvojem dítěte nad všechny ostatní a snaží se vytvořit moderní výchovný systém, který je přívětivý, přátelský a zábavný pro dítě – a současně je ve svých výstupech mimořádně efektivní. Proto mě zaujalo srovnání s tím opačným světem převažující klasické předškolní výchovy od odborníka, který se v něm pohybuje celý život, má zkušeností a informací všeho druhu na rozdávání a může se vyjadřovat s hlubokou znalostí věci k jednotlivým problémům. To hodnocení se mi jeví jako dostatečně výmluvné a věřím, že dokáže přimět mnohé rodiče minimálně k zamyšlení zda skutečně ve svém případě volí pro své děti to nejlepší řešení, nebo naopak vybírají tu nejpohodlnější cestu pro sebe samotné. Kamevéda takovou cestu nepředstavuje, ale dnešní klasické rodičovství se bohužel rutinně obrací stále stejným směrem?Posuďte sami.

Božena ĎáskováJe obtížné konkrétně odpovídat na některé otázky, protože práce s dítětem je profesí nad jiné vysoce individuální. Každé dítě svoje a jinak reaguje na vše kolem sebe. Je třeba k němu přistupovat individuálně, hlavně u těch nejmenších.

Na to ale nemáme skoro žádný prostor, protože těch dětí tam máme dvacet šest a jsme na to jedna nebo dvě. Takže často takové dítě musíme nechat být, musíme se snažit zvládnout celou tu početnou skupinu a věnovat se všem ostatním.

Rodiče tuto dětskou individualitu často neberou v potaz, srovnávají děti mezi sebou a chtějí občas po tom svém, aby dělalo věci, na které ještě nedozrálo!

Takže pojďme k tomu rozhovoru.

Výchově dětí v mateřské škole se věnujete jako svému povolání více než třicet let. Domníváte se, že současná forma vzdělávání dětí ve školkách je pro ně ideální formou rozvoje, nebo je to pro dítě spíš nutné zlo?

Je to opravdu velice individuální. Co dítě, to trochu jiná reakce a snášenlivost na nároky vytvářené ve školce. Obecně ale mohu jednoznačně potvrdit, že vodění dětí do školky do věku 3,5 roku považuji za nutné zlo z pohledu dítěte.

Ono je v tom věku ještě silně fixované na rodiče, hlavně na matku, a není na takové dělení ještě připravené. Je to něco, s čím se pak obtížně srovnává dlouhou dobu. Potom později, od 4 let věku už můžeme hovořit o tom, že v rámci předškolní výchovy probíhá nějaký rozvoj.

Dítě už je samostatnější a schopné učit se v kolektivu.

Co současným dětem pobyt ve školce poskytuje a co jim naopak bere?Školka dětem poskytuje společnost ostatních dětí, tedy kolektiv podobně starých jedinců, se kterými si může hrát a komunikovat. Také organizujeme dětem činnosti, které rodiče dětem doma moc často nedopřejí – výtvarné a pracovní činnosti a dovednosti.

To co jim naopak někdy až příliš brzy bere, to je to klidné a bezpečné prostředí domova a nejbližších – matky, otce, prarodičů, sourozenců nebo sousedů. Malé dítě si tu změnu nedokáže vysvětlit a pociťuje ji jako křivdu.

Méně průbojné děti se uzavírají do sebe, pláčou, přestávají komunikovat, zažívají silná traumata.

Musíme si uvědomit, že hodina je pro dítě mnohem delší čas, než pro dospělého, takže těch mnoho hodin strávených pro nepřipravené dítě ve školce pro ně představuje veliký časový úsek a značné utrpení.

Máte čas se dětem kvalitně a individuálně věnovat, učit je a rozvíjet?Ne. Určitě ne, tohle vůbec nejde. Prostě proto, že ve státních školkách máme ve třídách příliš velký počet dětí, což individuální přístup logicky znemožňuje. Případně by individuální přístup k jednomu dítěti znevýhodnil všechny ostatní a to nedává smysl.

Je tedy vůbec možné je ve školkách učit bruslit, lyžovat nebo plavat?Tak to si vůbec nedovedu představit, jak tolik tak malých dětí bezpečně dopravit na tato sportoviště a zvládnout při tom všechna ta bezpečností, zdravotní nebo hygienická hlediska.

V poměru dvacet pět dětí na dvě učitelky by takové požadavky bylo možné považovat za nerozumné, nebezpečné a vlastně často i pravidelně nerealizovatelné. A bez určité pravidelnosti by se takové činnosti děti stejně nenaučily.

Je tedy podle vás vhodné nebo přijatelné odkládat děti do školky před dokončeným třetím rokem věku?Ne, to považuji za naprosto nevhodné a škodlivé.

Tak malé děti jsou ještě příliš pevně a mnoha vazbami spojené s matkou či osobou, která o ně větší část dne pečuje. Tyto děti se ještě po půl roce poměrně špatně orientují v tomto hlučném prostředí školky, některé jsou schopné proplakat mnoho hodin.

Často jsem se snažila si s takovými rodiči, kteří nám do školky odložili dvouleté dítě, promluvit a přesvědčit je o tom, že dítěti opravdu škodí. Přimět je ke změně rozhodnutí, aby si je ještě na nějaký čas vzali zpět domů.

Tak ve dvou až třech případech se to každý rok podařilo, ale většinou jsou rodiče tvrdí a trvají na ponechání dítěte ve školce i přes všechny argumenty proti, které od nás slyší.

Ekonomové v Česku spočítali, že na dítěti, které matka může odložit už ve druhém nebo třetím roce věku do školky, náš stát v souhrnu vydělá každý měsíc deset tisíc korun už jen díky tomu, že matka může začít dříve chodit do práce a dříve vytvářet hodnoty.

Co si o tom myslíte?
Ekonomové to tak možná mohou spočítat, protože pracují s momentálním a vyčíslitelným ekonomickým efektem. Já se s tímto pohledem na věc ale ztotožnit nemohu. Je třeba počítat s dlouhodobého hlediska. A některé věci se přece ani spočítat nedají.

Jak chcete spočítat dětskou beznaděj, trýzeň, nebo škody napáchané na jeho osobnosti a rozvoji na celý život? Je přece obrovský rozdíl mezi šťastným a úspěšným člověkem, nebo mezi psychicky nemocným člověkem nebo zločincem. Jeden napáchá obrovské škody, druhý dokáže vyprodukovat veliké bohatství, obdařit mnoho lidí.

Rozdíly mezi těmi dvěma osobnostmi, dvěma směry vývoje, se začínají tvořit už v dětství. Tohle je obtížné spočítat. Osobně si myslím, že na vodění dětí do školky ve dvou letech stát určitě nemůže v dlouhodobém horizontu vydělat, naopak.

Kdy nejdříve by tedy podle vás mělo být dítě odděleno od matky?Jak už jsem řekla, v tomto hodnocení musíme především pracovat s dětskou individualitou a té v tom ohledu vše podřídit.

Obecně bych zastávala názor, že od jednoho roku věku může k dítěti přijít na chvíli další osoba s odloučením na přiměřenou dobu podle jeho tolerance. Pokud s tím nemá problémy, tak potom další osoba a delší čas.

Do tří let bych potom tu hranici viděla v maximální délce čtyři hodiny v kolektivu, kde by ale nebylo víc než deset nebo dvanáct dětí.

Může vůbec nějaké předškolní zařízení plnohodnotně nahradit dítěti výchovu a rozvoj poskytovaný otcem a matkou?Nemůže.

I málo harmonická rodina je stále rodina se svými mechanismy působení na dítě. Škola nebo školka, to je pouze doplněk. Může dokázat nějak podpořit výchovu v rodině, ale nikdy ji nemůže nahradit.

Ze své praxe mám pocit, že takto na školky mnozí rodiče pohlížejí, a to je velká chyba.

Myslíte si, že dnešní rodiče přistupují k výchově svých dětí odpovědně?Řekla bych, že je to tak na padesát procent. Vymizela intuitivní výchova, což je u dětí do tří let nutné, neboť se ještě nedovedou správně a přesně slovně vyjadřovat.

Nedokážou uspokojivě popsat svoje pocity nebo potřeby, nedokážou analyzovat problém a navrhnout řešení. Jsou jen zaplaveny pocity, se kterými si často nevědí rady. Zvlášť v prostředí, kterým školka je. Je třeba je sledovat a vědět vše za ně.

Místo toho ale dnes mámy sedí u počítače, hledají rozumy, aplikují je na své děti nebo v horším se jim věnují jen minimálně. Intuitivní výchova a kvalitní komunikace se svým dítětem jim uniká.

Podle toho, co mi říkáte se nemohu nezeptat: Jaké byly vaše pocity, když vám rodiče přivedli do školky dítě ve dvou letech?I když jsem klidný a velice trpělivý člověk, rozpálím se do běla, když vidím matku, která za sebou vláčí ospalé plačící batole do školky. V šatně se pak mámy mezi sebou domlouvají, kam si půjdou sednout na kávu.

Z toho radost mít nemůžeme, to je doslova deprimující.

Jaké konkrétní dopady na dítě může mít takový přístup rodičů, taková neodpovědnost a nízká míra citu nebo soucitu vůči němu?Mohu se vyjádřit k tomu, co vidím a jak děti bezprostředně reagují. Pokud to nějak shrnu, tak děti ve věku 2.5 – 3,5 roku jsou do 10.00 hodin relativně v pohodě. Pak ale přichází únava.

Děti nám v šatně při oblékání usínají a my je musíme z toho stavu vytrhnout a vzít ven, protože to je předpis. Při pobytu venku se proberou. O to silnější vlna nucení ke spánku přichází potom. Někteří pak usínají u oběda. Ačkoli se snažíme, současný školkový režim je pro malé děti až příliš náročný. Psychicky i fyzicky.

Děti se s tímto režimem dokážou lépe srovnat až později po třetím roku věku.

Pokud se vrátím ke škodám na rozvoji dítěte, které může způsobovat ten trend o kterém jsme se bavili, tak jsem přesvědčená o tom, že vliv na děti to bude mít. Ale tím se pak zabývají psychologové, kterým rodiče vodí do ordinace své děti. Často se z nich stávají agresivní osoby, zjišťují u nich poruchy v chování a soustředění. Nejsem na toto odborník. Neznám jejich další vývoj ve škole atd.

Ale občas dojíždím, když je možnost, na semináře z psychologie. Vynikající je Phdr. Jan Svoboda, odborník na prenatální vývoj a na děti v předškolním věku. Mnoho zajímavého jsem se dozvěděla i od dalšího odborníka PhDr. Zdeňka Martínka, který se zase zabývá projevy a příčinami dětské agresivity, provádí soudní posudky. Jejich názory na problém jsou podobné.

Rozhovor ze 17. července 2016

Budete mít zájem: Češi dávají přednost dovoleným v tuzemsku

Pro vložení komentáře se prosím přihlašte

Matkou po čtyřicítce

Benjamina úplně nezajímají vláčky, které v této kavárně v nákupním centru v pražských Butovicích jezdí mezi stoly a rozvážejí kafe. Usměvavého blonďatého chlapce, jemuž budou v lednu dva roky, mnohem víc baví projíždět se okolo na modrém odrážedle nebo si hrát s dřevěným počitadlem.

Pokud s ním tedy nepraští v dětském koutku jiné dítě po hlavě a jeho maminka mu musí laskavě, ale přísně vysvětlit, že tohle se nedělá.

Monika Hertlová působí mladistvým dojmem, ale syna porodila ve věku, kdy už některé její vrstevnice, třeba spolužačky ze základní školy, hlídají vnoučata – ve třiačtyřiceti letech.

„Myslela jsem si, že se nám to už nepodaří, že už jsem stará,“ popisuje, co jí běželo hlavou v okamžiku, když se s partnerem rozhodli pořídit tehdy sedmileté dceři Izabele sourozence. „A pak že to zkusíme a buď to půjde, nebo ne. A ono se to podařilo okamžitě.“

Radost ze snadného otěhotnění poněkud zkalily zdravotní potíže, které ji po celé těhotenství provázely.

„Měla jsem snad všechny nemoci, které má jinak jedna žena z tisíce,“ říká paní Monika a následuje dlouhý výčet potíží, od obvyklejší těhotenské cukrovky po méně známé problémy.

Vše nakonec vyvážila skutečnost, že paní Monika porodila zdravého chlapce, měsíc před termínem a císařským řezem. „Je to náročně a ještě to náročné bude, ale moc si to užívám,“ říká a vydává se za synkem, který na odrážedle míří kamsi pryč.

Když před časem oznámila hejtmanka Karlovarského kraje Jana Mračková Vildumetzová, že v šestačtyřiceti letech čeká dítě, byla po Jaroslavě Pokorné Jermanové, jež se stala matkou v osmačtyřiceti, další vysoce postavenou političkou, která má dítě ve věku, kteří lékaři nazývají „pokročilý“.

Někteří jejich anglosaští kolegové jsou na ženy, jež mají děti nad doporučovanou hranicí pětatřiceti let, ještě přísnější, a nazývají je „geriatric mothers“, matkami přímo „stařeckými“. A společnost je ještě přísnější – často tyto ženy odsuzuje jako kariéristky, které mateřství zkrátka „odložily“.

Jenže se společenskými a demografickými změnami nejspíš zraje čas na hledání nového pojmenování. „Pozdních“ matek totiž přibývá – jen za posledních patnáct let se v Česku počet dětí, které se narodily ženám nad čtyřicet, znásobil čtyřikrát.

Trend ovlivňuje zvyšující se umění moderní medicíny, zároveň však nejde o tak prudkou novinku, jak by se mohlo zdát.

Vymodlené, nečekané

Zatímco v selské zkratce starší ženy mateřství zkrátka „odložily“, bližší pohled na jednotlivé příběhy ukazuje, že jde o zkratku značně nepřesnou. K mateřství ve „vyšším věku“ vedou nejrůznější motivace i vnější okolnosti, které často samy ženy nemohly ovlivnit.

Řadu z nich brzdila léta marných pokusů otěhotnět. Dalším ženám cestu k mateřství zkomplikovala skutečnost, že dlouho neměly vhodného partnera, případně se jim partnerský vztah rozpadl v důsledku stresu spojeného právě se snahou dítě počít.

Petra Vaňoučková zažila obě situace, desetitýdenní Josefu tak porodila v osmačtyřiceti letech za pomoci asistované reprodukce.

„Mé předchozí vztahy nebyly dětem úplně nakloněny,“ říká Petra, která šéfuje jedné firemní nadaci, v kavárně v pražských Dejvicích, zatímco „Pepča“ vedle ní spokojeně spí v kočárku. „A všichni si přitom mysleli, že buduju kariéru.“

„Všichni si mysleli, že buduju kariéru.“ (Petra Vaňoučková) • Autor: Matěj Stránský

Přestože je u tohoto tématu pozornost většinou soustředěna na ženy, ke zplození dítěte jsou – jak známo – třeba dva a z různých výzkumů víme, že také řada mužů plánuje otcovství až na pozdější dobu v životě.

Jak říkají demografové, existují významné rozdíly mezi „reprodukčními plány“ mužů a žen, způsobené často přesvědčením mužů, že nejsou na rozdíl od žen v tomto směru věkem limitováni (a to přesto, že i u nich plodnost s věkem klesá). A když už pár dítě nebo děti má, jsou to podle sociologů častěji ženy, které si přejí mít více dětí.

„Neshoda v rodičovských plánech může mít za následek jak prodlužování období bezdětnosti, tak také narození méně dětí,“ píše kolektiv sociologů a socioložek v letos vydané knize Česká rodina na počátku 21. století.

Příběh "norských dětí" pořád nekončí

Těm, kdo pečlivě sledují média, je případ dostatečně znám. Češce Evě Michalákové, žijící dlouhodobě v Norsku, byli před více než třemi lety odebráni dva synové pro podezření ze sexuálního zneužívání dětí otcem. Byli odebráni oběma rodičům. Podezření otce a později i matky se v trestním řízení nikdy neprokázala, norská policie případ odložila a dokonce prý svědčila v jejich prospěch.

V civilním řízení však rodiče o syny přišli. Norský úřad na ochranu dětí Barnevern totiž jedná zcela nezávisle a všechna patra norského soudnictví potvrdila odebrání – v zájmu dětí. Ty smí matka vidět jen dvakrát do roka na dvě hodiny, nesmí s nimi mluvit česky ani projevovat emoce.

Podle české advokátky Dory Bokové se soudy opíraly především o posudky znalců, které však byly zpracovány až po umístění dětí do pěstounské rodiny.

Případ vyvolal v posledním půlroce hodně pozornosti ze strany českých médií. Opakovaně se objevovala kritika, že naše úřady a naši politici pro paní Michalákovou nedělají dost. To se změnilo. Po diplomatických linkách se snažili mnozí a premiér Sobotka projevil přání setkat se s pani Michalákovou osobně. Ovšem je pravdou, že nikdo – včetně ombudsmanky Anny Šabatové – zatím nic nezmohl.

„Ten případ je prostě norský,“ uvedl v televizi DVTV ředitel brněnského Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán, když osvětloval složitost situace.
Čtěte také

Nyní se čeká na další krok ze strany matky. Od dubna má totiž možnost podat opakovanou žádost o změnu rozhodnutí – tedy o opětovné svěření synů do vlastní péče
Zdeněk Kapitán mimo jiné v DVTV připustil, že kdyby byl na místě bezmocné matky, své děti by se z Norska pravděpodobně pokusil unést.

Podle petičního výboru na podporu návratu Denise a Davida Michalákových do České republiky se žádný únos se nechystá, především z obav o bezpečnost dětí.

Matka si navíc v otevřeném dopisu panu Kapitánovi postěžovala, že ve věci možného únosu musela vypovídat v Norsku na policii. Přestřelka ilustruje situaci velmi výmluvně.

Když o únosu, coby východisku, mluví i šéf úřadu, který má mezinárodní vyjednávání o dětech na starosti, měli bychom zbystřit. Matka zejvně nemá mnoho šancí na úspěch. Jenže vzdát se nehodlá.

„Museli by mne zabít, aby je adoptovali,“ shrnuje paní Michaláková svou odhodlanost.

Návrh na zbavení rodičovských práv měl padnout v Norsku už v září. Paní Michaláková to považuje za vyhrožování ze strany úřadu, který byl nespokojen, jak kauzu medializuje. Norské velvyslanectví v Praze však uvádí, že „rodiče mají právo vyjadřovat se svobodně o případech skrze média.

Žádným způsobem tím neriskují, že budou za toto potrestáni či trestně stíháni.“ Opakovaně se od Norska dozvídáme, že je důležité, aby názory v médiích vycházely ze správných a věcných informací, jenže tyto informace není kde získat. Barnevern je vázán mlčenlivostí – opět v zájmu dětí.

Další jednání v Norsku mělo proběhnout 18. listopadu. Bylo však odloženo na žádost paní Michalákové. Její nová advokátka se potřebuje v případu zorientovat.

Česko – ústy ředitele ÚMPODu Zdeňka Kapitána, ale i ministerstva zahraničních věcí – opakuje, že řešení vede přes soudní rozhodnutí na území Norska. Jitka Chalánková z TOP 09 však oponuje, že děti i jejich matka mají české pasy, jsou čeští občané, a proto se na ně vztahuje i jurisdikce česká. Vláda by podle ní měla jednat a děti vyžádat.

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku se případem údajně odmítl zabývat. Rozsudek však zatím žádná ze stran sporu nemá a Dora Boková považuje za podivné, že se o rozhodnutí soudu ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová zmínila v médiích.

Čtěte také

Podle petičního výboru, který se Evě Michaláková snaží pomoci, padla ve Štrasburku poslední teoretická překážka pro to, aby Česká republika vzala Evu Michalákovou a její syny pod svou diplomatickou ochranu.

Zdeněk Kapitán, který v minulosti tento instrument ministru zahraničí sám navrhl ke zvážení, však míní, že pro jeho uplatnění nejsou splněny právní podmínky. Přichází prý v úvahu tam, kde žádná jiná cesta není.

Totéž tvrdí ministerstvo zahraničí. Podle šéfky sekce právní a konzulární Jany Reinišové by náš stát rovněž musel prokázat, že Norsko porušilo mezinárodní právo. Česko podle ní i nadále volí cestu diplomatických intervencí. Proto doufejme, že nová norská advokátka paní Michalákové bude schopnější, než její předchůdkyně.

Poslankyně Jitka Chalánková se včera 18. listopadu sešla s novou velvyslankyní Norského království v ČR, paní Siri Ellen Sletnerovou. Shodly, že je v zájmu obou zemí případ vyřešit.

Poslankyně hodlá i nadále tlačit na vládu, aby konala. Jako možnou cestu vidí mezivládní, mezistátní dohody. Podle Jany Reinišové to však není řešení, které by bylo rychle na stole.

Podle paní Michalákové byli její synové v pěstounské rodině po odebrání nešťastní. Chtěli zpět k mamince. Dnes je však klidně možné, že o návrat k matce ani nebudou stát.

Barnevern dělal vše pro to, aby s ní ztratili kontakt.

Česky už pravděpodobně nemluví a s ohledem na to, jak dlouhou dobu pobývají v pěstounských rodinách, začíná také stále více vážit argument, že návratem zpátky utrpí další trauma.

Mladšímu chlapci nebyli ani tři roky, když byl odebrán, teď je mu šest. V tomto věku se dítě stává samostatnou jednotkou a utváří si ty nejdůležitější vazby k lidem okolo sebe. Máma, kterou vidí dvakrát do roka na dvě hodiny, pro něj pravděpodobně přestala být mámou v klasickém slova smyslu. Smutný příběh hodný zfilmování, jež si nezadá s antickými tragediemi.

matka | iROZHLAS – spolehlivé zprávy

Kriminalisté stíhají 25letou ženu z Břeclavska, kterou podezírají z toho, že od roku 2012 postupně zavraždila své tři novorozené děti. Hrozí jí až doživotní trest. Případ byl odhalen ve čtvrtek po posledním porodu, policii ho ohlásila záchranná služba. Přivolala kriminalisty do rodinného domu v Dolních Dunajovicích, kde žena bydlela a k níž záchranáři museli vyjet. V domě se pak našly ostatky.

Budete mít zájem: Priznaky Covid 19 Cz?

Vrchní soud v Praze osvobodil matku, která podle obžaloby trvale poškodila mozek své půlroční dceři. Původně ji pražský městský soud nepravomocně odsoudil k desetiletému trestu vězení a povinnosti zaplatit dítěti čtyřmilionové odškodné. Matka podle obžaloby holčičku opakovaně bila do hlavy a dítě si ponese doživotní následky.

Za pokus o vraždu tříleté dcery jedovatým fridexem si žena z Českých Budějovic odpyká 15 let vězení. Trest jí o tři roky zvýšil odvolací soud. Ženě zároveň odpustil ústavní psychiatrickou léčbu.

České ženy, které se vracejí z mateřské dovolené, těžko hledají práci. Česko dokonce patří mezi země Evropské unie, ve kterých je nejvyšší nezaměstnanost matek. Flexibilní úvazky nabízí jen málo nadnárodních firem a ve školkách chybějí místa pro předškoláky. Ministerstvo práce a sociálních věcí proto chce ještě více finančně motivovat zaměstnavatele, aby nabídli matkám práci.

Jen necelých 36 procent žen s malými dětmi má v České republice práci. Průměr zemí Evropské unie je přitom skoro 60 procent. Návrat matek z rodičovské dovolené by prý navíc mohl podpořit ekonomiku.

České florbalistky spřádají plány na čtvrtfinálový duel mistrovství světa s výběrem Polska, který si účast mezi nejlepšími osmi týmy turnaje zajistil vítězstvím v předkole play-off, kde zdolal Dánky 7:4. Plnou hlavu soupeřek má pochopitelně trenérka Markéta Šteglová, která spolu s Karol Šatalíkovou národní tým vede. Do sestavy počítá i s dcerou Dominikou.

Matka, manželka, pracovnice, kamarádka – to je jen malý výčet rolí, které ženy každodenně plní. Hektická doba je pak často příčinou, že některé z nich nezvládají sladit svůj soukromý život s pracovními povinnostmi. Jak mohou ženy dosáhnout sladění mezi osobním i profesním, radili v občanském sdružení v Novém Boru na Českolipsku.

Více flexibilních pracovních úvazků a firemních školek by ženám usnadnilo práci a studium. Češky stále zaostávají v kariéře za muži, protože jsou na pracovním trhu znevýhodněné kvůli rodině.

Za vraždu novorozené dcery vyměřil českobudějovický krajský soud ženě 15,5 roku vězení. Žena měla čin promyšlený a zapojila do něj i svého nezletilého syna.

Každé čtvrté dítě přijde v Česku na svět císařským řezem. Lékaři během roku provedou více než dvacet tisíc takových zákroků a jejich počet stále stoupá. Rodí stále starší ženy, a zvyšuje se tak pravděpodobnost, že dítě na svět nepřivedou přirozenou cestou. Císařských řezů přibývá i ve světě.

Den matek oficiálně vyhlásil v roce 1912 Woodrow Wilson, který se o rok později stal prezidentem USA. K nám tato tradice dorazila ve 20. letech minulého století a zásluhu na tom měla především Alice Masaryková. Tehdy, stejně jako v dalších desetiletích, bylo úkolem matek především dobře nakoupit, uvařit, vyprat a vyžehlit.

Pražský vrchní soud projedná odvolání ženy, která přiotrávila svoji dceru nemrznoucí směsí. Krajský soud ji v lednu snížil trest na dvacet let vězení.

Původně matku z Nejdku na Karlovarsku potrestal pětadvaceti roky za mřížemi. Případ znovu otevřel na základě verdiktu Ústavního soudu.

Ten řekl, že výjimečný trest je možné ukládat jen v mimořádných případech a po pečlivém zvážení všech okolností.

Poslanecká sněmovna na svém dnešním jednání schválila lepší podmínky pro vysokoškolačky, které během studia otěhotní. Po dobu rodičovské budou mít stále statut studenta a nebudou muset platit poplatky za prodloužení studia. Stejné výhody budou mít i studenti-otcové.

Oblečení Britů krášlí už několik dnů viditelná rudá ozdoba. Květ vlčího máku se nosí jako připomínka Dne válečných veteránů, který připadá na 11. listopadu. Britové vzpomínají hlavně na vojáky, kteří padli v obou světových válkách. Nezapomínají ovšem ani na příslušníky ozbrojených sil, již přišli o život v moderních konfliktech.

Ostravský krajský soud dnes znovu vyměřil trest 16 let vězení 27leté Romaně Pítrové. Ta při utajovaném poradu zavraždila novorozeně a tělíčko pak skryla na zahradě. Její jednání bylo podle soudu promyšlené a racionální.

Britský soud vynesl revoluční verdikt týkající se fyzického trestání dětí. Osvobodil totiž matku, která v létě dostala za občasné fackování svých ratolestí 18měsíční nepodmíněný trest. Podle soudce nebylo její chování o nic horší, než přístup mnoha jiných milujících a starostlivých rodičů.

Pražský odvolací vrchní soud potvrdil doživotní trest vězení sedmatřicetileté Romaně Z., která vloni v září zavraždila své čtyři děti. Verdikt soudu je pravomocný.

Druhá květnová neděle patří tradičně svátku matek. Matky si svůj vlastní svátek určitě zaslouží a zvlášť ty, které svému mateřství doslova zasvětily život. Jednou z nich je i Zdena Pavlasová, která spolu s manželem v Chotěboři na Vysočině vychovává 9 dětí.

Doživotí ve vězení se zvýšenou ostrahou. Takový trest dnes uložil Krajský soud v Hradci Králové sedmatřicetileté ženě, která loni v září v obci Široký Důl na Svitavsku brutálně zavraždila své čtyři děti.

Žena po vynesení rozsudku zkolabovala. Tvrdí, že si nic nepamatuje. Výjimečný trest jí už včera navrhla státní zástupkyně, obhájce požadoval úplné zproštění obžaloby.

V Česku jde o třetí doživotní trest uložený ženě od roku 1990.

Krajský soud v Hradci Králové dnes dopoledne vynese rozsudek nad ženou obžalovanou z vraždy svých 4 dětí. Ty měla podle obžaloby zabít loni v září v obci Široký Důl na Svitavsku. Státní zástupkyně pro ženu navrhla doživotí, její obhájce ale požaduje úplné zproštění viny.

Matky-studentky by možná nemusely platit za prodloužení studia a zůstaly by jim studentské výhody. Změna, kterou navrhuje část poslanců za TOP 09, je součástí novely vysokoškolského zákona. Vláda k ní zaujala neutrální stanovisko.

Polské matky chtějí, aby byly na všech čerpacích stanicích přebalovací pulty pro malé děti. Rozjely proto osvětovou kampaň a vyzývají velké firmy, ať své pumpy náležitě vybaví.

Ústavní soud zrušil rozsudky pražských soudů, které bránily Veronice Kočové, aby mohla sama vychovávat svoji dvouapůlletou dceru Andreu. Tu matce odebraly úřady hned po narození z obavy, že by v rodině nedostávala řádnou péči a byl by tak ohrožen její vývoj i zdraví. Podle Ústavního soudu tím ale nepřiměřeně zasáhly do práva na osobní a rodinný život jak matky, tak dcery.

Plzeňský soud otevřel případ sedmadvacetileté ženy z Nejdku na Karlovarsku, která se pokusila otrávit svou dceru. Za to, že nechala šestiletou dívku vypít nemrznoucí směs do auta, aby se pomstila jejímu otci, jí hrozí patnáct až dvacet let vězení nebo výjimečný trest.

Mladá žena, která loni v březnu odložila v Příbrami do sněhu novorozeně, dostala u soudu podmínku. Podle verdiktu soudce jednala v rozrušení po porodu. Ani ne den staré děvčátko zachránil kolemjdoucí, skončilo v kojeneckém ústavu.

Každý rok nastává touto dobou pomyslný souboj porodnic o to, která jako první přivítá na svět prvního novorozence roku. Tentokrát by to mohlo být trochu jinak. Teoreticky by se mohlo spíše soupeřit o to, kolik jich to stihne ještě před půlnocí. Zítřkem se totiž radikálně zpřísňují podmínky pro vyplácení porodného.

Velký sál pražské Lucerny se dnes stane místem oslav 20. výročí působení Armády spásy v novodobých dějinách Česka. Organizace jubileum využila jako příležitost uspořádat benefiční koncert. Výtěžek chce věnovat matkám s dětmi, které se ocitly bez střechy nad hlavou.

Počet bezdomovců výrazně narůstá. Podle předběžných údajů Armády spásy se v Praze jejich množství zvýšilo v první polovině letošního roku zhruba o čtvrtinu. Nejčastějším důvodem, proč se lidé ocitnou na ulici, jsou jejich dluhy.

Dítě z babyboxu v Plzni zemřelo. Matka podle policie vraždu plánovala

Obvinění třicetileté ženy potvrdila ve středu odpoledne policejní mluvčí Markéta Fialová. Podle kriminalistů Plzeňanka chlapce přivedla na svět v neděli ráno doma v koupelně. Již během těhotenství ale plánovala, že dítě zabije.

„Bezprostředně po porodu se za použití hrubého násilí chlapečka snažila usmrtit, v koupelně ji však vyrušila její matka, která o těhotenství své dcery do té doby neměla tušení,“ popsala mluvčí krajské policie Markéta Fialová.

Rodička pak svoji matku požádala, aby chlapce odvezla do babyboxu, a ta její přání splnila. Chlapce vložila do schránky na plzeňském Denisově nábřeží.

Záchranáři pak dítě převezli do nemocnice, kde lékaři zjistili, že má závažná poranění. „A ta nemohla vzniknout při porodu, ale pouze úmyslným cizím zaviněním. Na následky těchto zranění novorozenec druhý den zemřel,“ řekla Fialová.

Policisté zjistili auto i osobu, která dítě do schránky přivezla

Kriminalisté začali případ vyšetřovat hned, jak se zjistilo, že dítě je zraněné. Začali v okolí babyboxu. „V krátkém čase se jim podařilo zaznamenat pohyb vozidla a také osobu, která dítě do babyboxu umístila. Provedenými výslechy dále ustanovili matku, která chlapce porodila,“ vysvětlila Fialová.

Obviněné ženě teď hrozí za vraždu novorozence až výjimečný trest.

„Je to pro mě osudové neštěstí a osobní tragédie. Uvažoval jsem že, když to neudělá nikdo jiný, vypravím tomu dítěti pohřeb,“ řekl zakladatel babyboxů v České republice Ludvík Hess.

V neděli se v plzeňském babyboxu našli během tří hodin dva chlapci. Dostali jména Pavel a Luděk. Zatímco Luděk byl zdravotně v pořádku, Pavlíka záchranáři odváželi z babyboxu podchlazeného.

V neděli odpoledne přišla z Fakultní nemocnice v Plzni zpráva, že zdravotní stav Pavlíka se prudce zhoršil a je kritický.

Do babyboxů už lidé odložili 156 dětí

V pondělí mluvčí nemocnice Gabriela Levorová sdělila, že stav dítěte je nadále velmi vážný. O den později už ale odmítla podat jakékoli informace a novináře s dotazy odkázala na policisty. Ti však také odmítli vývoj případu jakkoli komentovat.

Pavlík se ocitl v babyboxu v neděli krátce po šesté hodině ráno. Byl zabalený jen v županu. O tři hodiny později někdo do schránky vložil dalšího novorozeného kluka. Pupečník měl podvázaný českou trikolorou. Byl zabalený do zbytků šedého svetru. Chlapci pravděpodobně nejsou sourozenci. S jistotou to ale potvrdí až testy.

Do babyboxů v České republice už bylo odloženo celkem 156 dětí. V Plzni tato schránka funguje od roku 2011. Od té doby v ní zdravotníci nalezli dvě dívky a tři kluky, včetně posledních dvou chlapců.

Budete mít zájem: Cvičení Na Míči Bederní Páteř?

Babybox – Wikipedie

Tento článek nepokrývá téma dostatečně z celosvětového hlediska.
Pokuste se, prosíme, článek vylepšit a doplnit nebo k možnému zdokonalení přispět v diskusi.

Venkovní strana českého babyboxu nové generace.
Německý babybox v Lübecku.
Hloubětínské Gyncentrum – původní první instalovaný babybox (vlevo od brány) je dnes již nahrazen babyboxem nové generace ve zdi Lékárny a zdravotnických potřeb Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Praha 10, Šrobárova 50.
Okénko renesančního babyboxu Ospedale degli Innocenti ve Florencii
Historické okénko pro nalezence v nemocnici svatého Ducha v Římě (Sassia).

Babybox (čtěte [bejbyboks]) je název zařízení, kam mohou zejména matky zcela anonymně odložit své zpravidla novorozené dítě (Bylo odloženo ale již i dvouleté dítě.). Babybox je speciálně vybavená a vytápěná i klimatizovaná schránka umístěná na snadno přístupném místě většinou v blízkosti zdravotnického zařízení. Matka (či jiný příbuzný) má po odložení dítěte čas několik minut na bezpečný a anonymní odchod od babyboxu. Po několika minutách po odložení dítěte do babyboxu se ozve alarm ve zdravotnickém zařízení oznamující odložené dítě v babyboxu. O to se následně postará zdravotnický personál. Pokud se o odložené dítě rodiče již nepřihlásí, bývá nabídnuto k adopci. V České republice bylo od roku 2005 do 18. března 2021 zřízeno 79 babyboxů, do nichž bylo od roku 2005 do 18. března 2021 uloženo 217 dětí. [1][2][3][4] Dítě lze odložit do kteréhokoliv babyboxu.

Historie

Historicky první babyboxy nechal zřídit roku 1198 papež Inocenc III. u bran klášterů na území Papežského státu.

[5][6][7] Odkládání dítěte, které matka nedokázala uživit, například ve fortně kláštera, bylo obvyklé již dříve, dětí se ujímaly především kláštery špitálních řádů, také milosrdných bratří a sester, kde byla za okénkem fortny nepřetržitá služba /nebo dvířka okénka spojená se zvonkem. První komplexní péči o nalezence poskytoval florentský sirotčinec Ospedale degli Innocenti.

V nové době na tuto tradici navázala tajná oddělení sanatorií a porodnic. Například již roku 1875 do provozu uvedená Zemská porodnice v Praze U Apolináře měla takové prostory přístupné zadním vchodem a zaručovala tak matkám anonymitu. Pro tyto děti se vžil termín nalezenec a byly takto i s udáním místa narození zapisovány do matrik.[p. 1]

Současnost

Tento způsob odložení dítěte má sice i své odpůrce, nicméně v některých zemích je společensky tolerován jako přijatelnější varianta oproti případům, kdy bezradné matky své děti odkládají na méně příhodných místech nebo dokonce zabíjejí. Záchrana života dítěte se považuje za vyšší právo než například právo být vychováván vlastními rodiči a znát svůj původ. Pro tuto právní a etickou spornost jsou babyboxy předmětem diskusí a nejsou zcela obecně přijímány jako legitimní řešení.

Novodobá vlna zřizování babyboxů nastala ve světě kolem roku 2000. Například v Německu bylo v období 2000–2005 zřízeno 80 takových schránek. V Německu jsou zřizovány od roku 2001, několik jich je v Rakousku, Švýcarsku a na Slovensku,[8][9]

Název

Český název babybox je pseudoanglicismus a neologismus, který vznikl po roce 2005 díky nově zřizovaným schránkám „babybox“ spolku Babybox. Anglicky se schránka nazývá baby hatch, v německy mluvících zemích se nazývá Babyklappe, Babyfenster nebo Babywiege a polsky se nazývá okno życia (okno života).

Babyboxy v Česku

V zakládání babyboxů v České republice se angažuje Nadační fond pro odložené děti Statim (IČ 27151115) a zapsaný spolek Babybox pro odložené děti – Statim (IČ 27006891). Latinské slovo statim se používá na lékařských zprávách a znamená „ihned, okamžitě“.

Spolek pomáhá rodičům v tísni také prostřednictvím poradenské telefonní linky. Iniciátory těchto aktivit byli Roman Hanus (advokát) a Ludvík Hess, oba z Prahy.

Spolek i fond mají sídlo v Praze–Hájku u Uhříněvsi, v bydlišti předsedy představenstva spolku a zároveň předsedy správní rady nadačního fondu, Ludvíka Hesse. Technikem projektu byl Michal Čumpelík, který babyboxy vyráběl do čísla 46.

Druhou generaci babyboxů vyrábí zapsaný spolek Babybox pro odložené děti – STATIM a hlavním subdodavatelem je firma MONTEL Zdeňka Juřici z Náměšti nad Oslavou.[10] Z prvních 39 babyboxů je u 20, tedy více než poloviny, hlavním sponzorem Nadace Komerční banky Jistota.[10]

Původní babyboxy jsou schránky o šířce 100 centimetrů, výšce 60 centimetrů a hloubce 50 centimetrů. Váží 150 kilogramů, jejich vnitřek je podle potřeby vytápěný a signalizace oznámí lékařům otevření dvířek.

Druhá generace babyboxů počínajíc pořadovým číslem 47 je vyrobena z nerezového plechu, má dvoukřídlá dvířka otvírající se automaticky po stisknutí jediného zeleně podsvíceného tlačítka. Po vložení dítěte se dvířka opět samočinně zavřou. Eventuální kolisi s rukama dárce nebo s končetinami děťátka zabrání infrazávora – fotobuňka.

Babybox je nejen vytápěn, ale i klimatizován a má řadu dalších vylepšení. Babybox je chráněn ochrannou známkou a užitným vzorem vydaným Úřadem průmyslového vlastnictví. V naprosté většině případů jsou babyboxy zřizovány v nemocnicích, jen ve dvou případech na budově radnice pražské městské části.

První babybox mimo zdravotnické zařízení byl zřízen na radnici Prahy 2 na základě podnětu starostky Jany Černochové pohnuté tím, že byl nalezen odložený novorozenec (holčička Terezka) v křoví na Karlově náměstí, a hlavním sponzorem babyboxu je firma, u níž pracovala nálezkyně tohoto dítěte.[11]

Ludvík Hess jednal o otevření prvního babyboxu na Gynekologicko-porodnické klinice v Apolinářské ulici v Praze. Záměr podporoval přednosta kliniky Jaroslav Živný, jeho nástupce i řada primářů a dalších vedoucích lékařů, děkan 1.

lékařské fakulty Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Ředitel nemocnice Jan Bříza však požadoval nejprve dořešit legislativní podmínky a ač stavební povolení již bylo vydáno, smlouvu nakonec nepodepsal.

Další ředitelka Dana Jurásková záměr víceméně zamítla.[11]

Zprovozněny byly tyto babyboxy:[12][11]

72 babyboxů v České republice (2017)

Praha-Hloubětín, GynCentrum (Zámek Hloubětín): 1. června 2005. Tento první babybox byl 5. prosince 2019 přesunut do zdi Lékárny a zdravotnických potřeb Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Praha 10, Šrobárova 50. ( V blízkosti stanice metra Želivského). [13]

Brno, Nemocnice Milosrdných bratří: 3. listopadu 2005
Olomouc, Fakultní nemocnice Olomouc: 5. prosince 2006
Kadaň, Nemocnice Kadaň: 1. června 2007

Zlín, Krajská nemocnice T. Bati, v samostatném domečku na okraji areálu: 6. prosince 2007
Pelhřimov, Nemocnice Pelhřimov: 21. prosince 2007
Ústí nad Orlicí, Nemocnice Ústí nad Orlicí: 7. března 2008

Mladá Boleslav, Oblastní nemocnice Mladá Boleslav: 1. května 2008[14]
Sokolov, Nemocnice Sokolov: 1. června 2008
Liberec, Krajská nemocnice Liberec: 27. června 2008

Pardubice, Pardubická krajská nemocnice: 29. července 2008
Kladno, Oblastní nemocnice Kladno: 29. srpna 2008
Příbram, Oblastní nemocnice Příbram: 19. září 2008

Frýdek-Místek, Nemocnice Frýdek-Místek: 7. listopadu 2008
Ostrava, Městská nemocnice Ostrava-Fifejdy: 7. listopadu 2008
Opava, Slezská nemocnice Opava: 7. listopadu 2008

Chomutov, Nemocnice Chomutov: 19. listopadu 2008
Kolín, Oblastní nemocnice Kolín: 5. prosince 2008
Jindřichův Hradec, Nemocnice Jindřichův Hradec: 22. prosince 2008

Šumperk, Šumperská nemocnice: 19. ledna 2009
Náchod, Oblastní nemocnice Náchod: 6. února 2009
Strakonice, Nemocnice Strakonice: 23. března 2009

Klatovy, Klatovská nemocnice: 15. dubna 2009
Teplice, Nemocnice Teplice: 28. května 2009
Nymburk, Nemocnice Nymburk: 1. června 2009
Kroměříž, Nemocnice Kroměříž: 29. července 2009
Benešov, Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov: 18. srpna 2009
Jihlava, Nemocnice Jihlava: 19. září 2009
Ústí nad Labem, Masarykova nemocnice Ústí nad Labem: 25. října 2009
Mělník, Nemocnice s poliklinikou Mělník: 3. listopadu 2009
Písek, Nemocnice Písek: 11. ledna 2010
Přerov, Nemocnice Přerov: 9. února 2010
Praha 2, radnice, Jugoslávská ulice: 8. března 2010
Třebíč, Nemocnice Třebíč: 19. března 2010
Děčín, Nemocnice Děčín: 12. dubna 2010
Jablonec nad Nisou, Nemocnice Jablonec nad Nisou: 1. června 2010
Praha 6, radnice, Jilemnického ulice: 29. července 2010 (z iniciativy starosty Tomáše Chalupy, za sponzoringu Metrostavu a dalších dárců)[15]
Karviná-Ráj, Nemocnice Karviná-Ráj: 25. srpna 2010
Litoměřice, Nemocnice Litoměřice: 19. září 2010
Hodonín, Nemocnice TGM: 28. října 2010
Most, Nemocnice Most: 5. prosince 2010
Slaný, Nemocnice Slaný: 3. února 2011
Plzeň, Poliklinika Denisovo nábřeží Plzeň: 8. března 2011
Trutnov, Sanatorium MUDr. Jaroslava Bílka: 1. června 2011
Neratovice, Nemocnice Neratovice: 12. září 2011
Hradec Králové, Zdravotnická záchranná služba Královéhradeckého kraje: 19. září 2011
Cheb, Nemocnice Cheb: 20. prosince 2011
Karlovy Vary, Karlovarská krajská nemocnice: 9. února 2012
Český Krumlov, Nemocnice Český Krumlov a.s.: 8. března 2012
České Budějovice, Zdravotnická záchranná služba Jihočeského kraje: 25. dubna 2012
Krnov, Sdružené zdravotnické zařízení Krnov: 10. srpna 2012
Havlíčkův Brod, Nemocnice Havlíčkův Brod: 2. listopadu 2012
Nový Jičín, Nemocnice Nový Jičín a.s.: 6. prosince 2012
Tábor, G-centrum Tábor: 4. února 2013
Vyškov, Nemocnice Vyškov: 10. března 2013[16]
Prostějov, Nemocnice Prostějov: 23. dubna 2013[17]
Uherské Hradiště, Nemocnice Uherské Hradiště: 15. srpna 2013
Česká Lípa, Nemocnice Česká Lípa: 19. září 2013
Domažlice, Domažlická nemocnice: 18. prosince 2013
Valašské Meziříčí, Nemocnice Valašské Meziříčí: 27. února 2014
Svitavy, Svitavská nemocnice: 8. dubna 2014
Kutná Hora, Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje – Kutná Hora: 29. července 2014
Havířov, Nemocnice s poliklinikou Havířov: 23. září 2014
Znojmo, Nemocnice Znojmo: 19. března 2015
Jičín, Oblastní nemocnice Jičín: 1. června 2015
Turnov, Panochova nemocnice Turnov: 12. srpna 2015
Třinec, Nemocnice Třinec: 1. října 2015
Břeclav, Nemocnice Břeclav: 18. prosince 2015
Rakovník, Masarykova nemocnice v Rakovníku: 7. dubna 2016
Rychnov nad Kněžnou, Nemocnice Rychnov nad Kněžnou: 24. května 2016
Mariánské Lázně, Nemocnice Mariánské Lázně: 1. června 2017
Beroun, Dětský domov a Mateřská škola speciální Beroun: 19. října 2017
Blansko, Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje – Blansko: 8. března 2018
Boskovice, Nemocnice Boskovice: 25. května 2018
Jeseník, Jesenická Nemocnice: 16. října 2018
Vsetín, Vsetínská Nemocnice: 12. prosince 2018
Praha 8, Libeňský zámek: ze strany naproti gymnáziu: 19.10.2020