Jak si Češi doplácejí na zdraví?

Platit si zdravotní pojištění je povinné. Buď ho za vás odvádí váš zaměstnavatel, stát, nebo platíte zálohy jako OSVČ, případně platíte jako OBZP měsíčně paušální částku, pokud nemáte žádný příjem.

Ne všem se tento systém líbí. Někteří by volili variantu, kdy se mohou sami rozhodnout, jestli se k platbě zdravotního pojištění přihlásí, nebo nikoli a pak si budou veškeré náklady hradit sami.

A i když takovou volbu zatím v České republice nemáme, můžeme se podívat, jaká je realita, co se týče nákladů na zdravotní péči.

Z dat Českého statistického úřadu je totiž patrné, za co lidé v rámci zdravotního pojištění platí, jakou částku a také jakou částku platí zdravotní pojišťovna.

Největší výdaje jsou za volně prodejné léky

Za rok 2017 utratily domácnosti v České republice za léky dohromady 54 miliard korun. To je souhrnné číslo a o výdajích jednotlivců mnoho neřekne, proto si následně výdaje rozebereme podrobněji.

Z komplexních výdajů ale vyplývá, za jaké typy léků utrácíme nejvíce peněz. Jsou to volně prodejné léky a léčiva.

Jak si Češi doplácejí na zdraví?
Autor: Český statistický úřad

Výdaje domácností na zdraví za rok 2017.

Ty tvoří více než čtvrtinu výdajů za zdravotní služby a péči. Následují léky na předpis, které představují pětinu výdajů, které za zdraví máme. Téměř stejně vydáme i za zubaře. Naopak nejméně utratíme za rehabilitační péči a za lůžkovou péči, tedy za pobyt v nemocnici.

Za zdraví přes 5 tisíc ročně

Pokud bychom částku rozpočítali na jednotlivce, tak každý Čech zaplatil za rok 2017 za své zdraví v průměru 5104 Kč, přičemž se tato částka každoročně zvyšuje.

Jak si Češi doplácejí na zdraví?
Autor: Český statistický úřad

Výdaje domácností za zdravotní péči v roce 2017.

Z této částky představovalo v průměru 1044 Kč doplatky na léky na předpis a 1372 Kč bylo utraceno za volně prodejné léky. Zbylých 2688 Kč představuje úhradu za zbylou péči, jako je stomatologické ošetření, lůžková péče a další, viz výše.

Za rok 2017 jsme tedy v průměru utratili 5104 Kč za zdraví. Z toho bylo 1044 Kč za léky na předpis, 1372 Kč za volně prodejné léky a 2688 Kč za další služby či pomůcky.

Kdo hradí zdravotní péči v ČR

A teď se na platbu za naše zdraví podíváme z širší perspektivy. Ačkoli totiž platíte za ošetření u lékaře, za léky na předpis, zdravotní pomůcky a řadu dalších služeb, není tato úhrada reálnou cenou. Tvoří pouze část celkových výdajů.

Jak si Češi doplácejí na zdraví?
Autor: Český statistický úřad

Zdroje financování zdravotní péče v České republice v roce 2017.

Téměř ze dvou třetin hradí zdravotní péči naše zdravotní pojišťovny. Skoro pětina je placena z veřejných rozpočtů, což jsou výdaje ze státního rozpočtu a z krajských a obecních rozpočtů.

My jakožto domácnosti platíme pouze 14 % výdajů. A zbylá 2,9 % výdajů připadají na ostatní zdroje financování.

Pod těmi si můžeme představit neziskové organizace, platby od zaměstnavatelů v podobě preventivních prohlídek apod.

Výše jsme si uvedli, že domácnosti za rok 2017 za zdravotní péči vydaly 54 miliard korun. Pro srovnání, zdravotní pojišťovny za stejné období zaplatily 252,2 miliardy korun.

Jak si Češi doplácejí na zdraví?
Autor: Český statistický úřad

Výdaje zdravotních pojišťoven za zdravotní péči v roce 2017.

Největší náklad tvoří ambulantní péče. Za tu domácnosti vydávají jen 12,2 %, zatímco u pojišťoven je to přes 28 % všech nákladů na zdravotní péči. Z jedné pětiny tvoří náklady zdravotních pojišťoven lůžková péče. Naproti tomu u domácností je to 1,8 % z celkových výdajů na zdraví.

A nyní se pojďme podívat, kolik stojí zdravotní pojišťovnu léčba nějaké nemoci u jednoho pojištěného.

Nejdražší jsou nemoci oběhové soustavy

Zdaleka nejvíce stojí zdravotní pojišťovny léčba nemocí oběhové soustavy. Mezi ty patří například ischemcká choroba srdeční, kardiovaskulární onemocnění apod. Za rok 2017 stála zdravotní pojišťovnu léčba takové nemoci v průměru 2404 Kč v případě, že šlo o ženu, a 3184 Kč v případě, že onemocněl muž.

Jak si Češi doplácejí na zdraví?
Autor: Český statistický úřad

Výdaje zdravotních pojišťoven na jednoho pojištěnce podle pohlaví a diagnózy. (Údaje jsou za rok 2017.)

U většiny vybraných diagnóz stojí léčba muže více než u žen. Výjimkou jsou například nemoci svalové, kosterní a pojivové tkáně. To jsou například infekce kloubů, onemocnění svalů, artrózy a další. V takovém případě stojí průměrná léčba u mužů 1348 Kč, zatímco u žen 2117 Kč.

Za osobu přes 24 tisíc ročně

Člověk ale může trpět i více nemocemi najednou. Nebo během roku potřebuje ošetřit s více než jednou nemocí. V konečném součtu zaplatila zdravotní pojišťovna za každého mužského pojištěnce v roce 2017 v průměru 23 815 Kč a za každou pojištěnou ženu pak 24 838 Kč.

Jak si Češi doplácejí na zdraví?
Autor: Český statistický úřad

Výdaje zdravotních pojišťoven za 1 pojištěnce podle věku a pohlaví v roce 2017.

Zdaleka nejdražší zdravotní péče je u nejstarších osob nad 85 let. U nich stojí léčba přes 70 000 Kč ročně u mužů a přes 68 000 Kč ročně u žen.

Naopak nejméně pak zdravotní pojišťovny stojí zdravotní péče u dětí od 5 do 9 let. Tam stojí zdravotní péče v průměru 9000 Kč ročně.

Srovnání se zbytkem EU

Na situaci se pak můžeme podívat ještě z jednoho úhlu pohledu. Můžeme výdaje za zdravotní péči srovnat s tím, jaké částky na zdravotní péči vynakládají občané v jiných státech EU. A kolik % výdajů tam za ně platí zdravotní pojišťovny.

Jak si Češi doplácejí na zdraví?
Autor: Český statistický úřad

Úhrada zdravotní péče v zemích EU za rok 2016.

V zemích EU hradí zdravotní pojišťovny v průměru 79,5 % nákladů na zdravotní péči. Z tohoto pohledu jsme v České republice nadprůměrní, jelikož naše zdravotní pojišťovny hradí 82,6 % nákladů na zdravotní péči.

Naopak nejméně hradí zdravotní pojišťovny na Kypru, kde uhradí v průměru jen 42,2 % nákladů. Tam je zároveň největší poměr přímých úhrad domácností. Jinými slovy tedy za léčbu platí domácnosti nejvíce na Kypru.

V Rakousku, Slovinsku, ale i na již zmíněném Kypru je také oproti ostatním státům EU nejvíce rozšířeno dobrovolné zdravotní pojištění. To naopak téměř neexistuje u nás a zcela neexistuje na Slovensku.

Úhrada zdravotní péče z ostatních nákladů (neziskové organizace, platby od zaměstnavatelů atd.) je nejvíce rozšířena u nás, v Lucembursku, Finsku, Irsku a Maďarsku. Naopak tuto formu úhrady vůbec nemají v Dánsku, Chorvatsku a v Litvě.

Kde platí domácnosti nejméně?

A posledním úhlem pohledu jsou platby, které musí na své zdraví vynaložit samy domácnosti.

Jak si Češi doplácejí na zdraví?
Autor: Český statistický úřad

Výdaje domácností na zdravotní péči v zemích EU v roce 2016. (Údaje jsou v EUR na obyvatele.)

Průměrný Evropan tedy v roce 2016 zaplatil za zdravotní péči 454 EUR (11 659 Kč). Oproti tomu je Česká republice s přímými platbami hluboko pod průměrem. Čech totiž zaplatil za své zdraví v průměru 179 EUR (4597 Kč) za rok 2016.

Jak si Češi doplácejí na zdraví?

Na výše zmíněném Kypru, kde činí přímá úhrada občanů velkou část z celkových nákladů, platí průměrný občan 661 EUR ročně (16 974 Kč). Naopak nejméně zaplatí za výdaje na zdravotní péči obyvatel Rumunska, a to v průměru 90 EUR ročně (2311 Kč).

Úhrada léků a lékařské péče zdravotními pojišťovnami, potažmo dalšími zdroji, je v České republice nadprůměrná oproti zbytku Evropy. Jsou samozřejmě státy, kde je úhrada ještě o něco vyšší. Ale není jich mnoho a celková úhrada v nich není o tolik vyšší než u nás.

Kolik nás ročně stojí zdravotní péče?

MAKRODATA A EU

České zdravotnictví na jedné straně v mnoha ohledech obstojí srovnání se západní Evropou, zatímco na druhé je zmítáno korupčními kauzami. Jak je zdravotnictví financováno? Jakou část tvoří zdravotní pojištění? Kolik a kde Češi průměrně ročně doplácí?

Zdravotnický systém v ČR již několikrát čelil kritice veřejnosti i politiků, protože v něm mizely peníze (VZP a OmniLab, okresní nemocnice apod.). Ve zdravotnictví jsou černé díry na peníze, ale opravdu se jedná o tak zkorumpovaný systém? Jak je na tom finančně naše zdravotnictví ve srovnání s Evropou?

Jak si Češi doplácejí na zdraví?

Zdroj: Pixabay 

Financování zdravotnictví 

Největší část financí přiteče ze zdravotního pojištění, které tvoří cca 80 % příjmů systému zdravotnictví. Dále cca 15 % příjmů pochází ze soukromého sektoru a 5 % tvoří příjmy od státu, krajů a okresů (údaje za rok 2014). Vývoj výdajů na zdravotnictví si můžete prohlédnout z grafu, z něhož je patrné, že výdaje na zdravotnictví pomalu rostou. 

Vývoj výdajů na české zdravotnictví v milionech Kč

Jak si Češi doplácejí na zdraví?

Zdroj: ÚZIS 

Dle OECD v celoevropském  srovnání nejvíce finančních prostředků vynakládaly v roce 2014 Německo, Francie, Švédsko a Nizozemsko, jejichž výdaje na zdravotnictví činily přibližně 11 % HDP.

Česká republika vydávala na zdravotnictví přibližně 7,5 % HDP.

Nejméně finančních prostředků vydávaných na zdravotnictví ku poměru k HDP vydávaly v Rumunsku (5,1 %), Lotyšsku, Estonsku, Lucembursku a Polsku (6,5 %).  

Ve většině členských zemí Evropské unie se v roce 2014 více než polovina financí vyčleněných na zdravotnictví utratila za léčbu a rehabilitaci. Nejvíce za léčbu a rehabilitaci vydávaly Portugalsko (66 %) a Kypr (65 %), na chvostu tohoto žebříčku se nacházela Česká republika (47 %).

Další velkou výdajovou položkou byly výdaje na zdravotní zboží, které se průměrně pohybovaly přibližně kolem čtvrtiny z celkových výdajů na zdravotnictví. Nicméně i v těchto výdajích byly velké rozdíly mezi zeměmi, ČR kupříkladu vynakládala na lékařské zboží méně než 20 %.

V ČR byla jedna z největších položek blíže nespecifikované ostatní výdaje, které tvořily přibližně třetinu celkových výdajů na zdravotnictví.

Pokud vztáhneme výdaje na zdravotnictví (či zdraví) na 1 obyvatele dané země, tak dle Eurostatu na tom bylo v roce 2014 nejlépe Lucembursko s 151 tis. Kč, a Švédsko s 135 tis. Kč.

Budete mít zájem:  Deprese: příznaky, léčba a prognóza nemoci

Česká republika v roce 2014 vydávala na zdraví 1 občana 30,4 tis. Kč (dle našich výpočtů 28,5 tis. Kč). Celkem v 9 státech EU byly výdaje na zdraví 1 občana pod hranicí 1 000 EUR (27 tis. Kč).

Na chvostu tohoto žebříčku se umístilo Bulharsko s 13,6 tis. Kč, a Rumunsko s 10,5 tis. Kč na občana.

Financování zdravotníků 

Nedostatkem finančních prostředků ve zdravotnictví trpí také zdravotníci, kteří mají mnoho přesčasů a nízké mzdy. Jedná se o jedny z faktorů kvůli kterému zdravotníci odchází.

Přední český kardiochirurg pan profesor Jan Pirk dodává: „Situace je taková, že vysokoškolačka, která rozhoduje o životě pacienta, o jeho zdraví, slouží svátky, soboty a neděle, je nabízen nástupní plat o 2 000 Kč menší, než prodavačce v samoobsluze, tak je něco nezdravého ve státě dánském.“ Za pravdu mu dává také břišní a hrudní chirurg pan profesor Pavel Pafko: „Naše zdravotnictví je srovnatelné s Rakouskem a Německem. Finance, které jdou do zdravotnictví jsou ale mnohem menší. Navíc materiální vstupy (sanitka, rentgen) jsou stejně nákladné jako v těchto zemích. Takže jedině, kde mohou manažeři nemocnic ušetřit jsou personální náklady.“

  • Čtěte také:
  • Kam odchází čeští lékaři?
  • Evropané se jezdí léčit do ČR, kam jezdí Češi?
  • Naše lékaře nahrazují cizinci
  • Rozdíl mezi zdravotních a sociálním pojištěním

Rostoucí spoluúčast pacientů

I přes levicovou vládu rostou výdaje pacientů na zdravotní péči. Zatímco v roce 2010 vydala ročně průměrná osoba za zdravotní péči 4 100 Kč, v roce 2015 to bylo již 4 700 Kč.

Čtvrtina z toho byla na stomatologickou péči. V České republice se v roce 2015 domácnosti podílely na zdravotní péči 14 %.

ČR v roce 2014 patřila v podílu domácností na zdravotní péči pod průměr EU.

Jakou částí výdajů na zdravotní péči se podílejí domácnosti v evropských zemích?

Jak si Češi doplácejí na zdraví?

Převzato z ČSÚ, zdroj: OECD

Je život lékaře Ordinace v růžové zahradě, nebo MASH? 

Život lékaře (natož doktorů z počátků své kariéry) není med, ani ordinace v růžové zahradě. Někdy připomíná spíše přelet nad kukaččím hnízdem. Navíc při zvuku sanitky už je automaticky v pozoru, ať je doma nebo v nemocnici na kraji města. Chirurgové, gynekologové, doktůrci z pohotovosti nebo plastičtí chirurgové s. r. o.

od jezera hrochů mají nesmírně náročné povolání a v přepočtu na hodinu mnohdy mrzký peníz. A ať už je váš doktor z hor, z nemocnice Chicago Hope či nemocnice 4077, tak si jej važte, ať už jsou empatičtí jako doktor House, nebo jako doktorka Quinnová. Někdy mají za sebou více než 24 hodin tvrdé práce.

Neptejte se, co je Vám doktore, ale buďte milý a snažte se přesně říci, co vás trápí.

České zdravotnictví již dlouho přešlapuje na místě a neví, jakou cestou se vydat. Nedostatek financí se projevuje hlavně v personální rovině a je jen otázkou času, kdy se citelně dotkne pacientů. Nebo se to již pacientů dotýká? Jak dostat peníze do zdravotnictví? Na to se podíváme v příštím článku. Co si myslíte vy o českém zdravotnictví? Diskutujte pod článkem.

V dnešním článku jsme si nastínili, jak je financováno české zdravotnictví, a v úterním článku vás čekají tipy na zlepšení situace. 

Zdroje: ČT/ČTK/ČSÚ/OECD/EUROSTAT/ÚZIS 

Zdravotní péče: Češi platí nejméně v EU. 4 miliardy za brýle, více dáváme zubařům

Výdaje na zdravotní péči v Česku byly v roce 2018 téměř 431 miliard korun, meziročně se zvýšily o 11 procent. Zdravotní pojišťovny vydaly na jednoho pojištěnce průměrně 27.365 korun, meziročně o zhruba 4000 korun více.

Češi si doplácejí na zdravotní péči téměř nejméně z obyvatel Evropské unie, v roce 2017 to bylo 2,5krát méně, než byl průměr unie. Každý Čech vydal 4100 korun, o rok později 5400 korun.

Nejvíce peněz dáváme zubařům, pojišťovny naopak nejvíce platí za léčbu infarktu či mrtvice.

„Zdravotní pojišťovny financovaly dvě třetiny zdravotní péče. Meziročně jejich výdaje vzrostly o 32 miliard korun.

Na nárůstu se nejvíc podílely náklady na ambulantní péči, které se zvýšily o 23 procent,“ uvedla dnes vedoucí oddělení statistiky vzdělávání, zdravotnictví, kultury a sociálního zabezpečení ČSÚ Helena Chodounská.

Důvodem byly změny úhrad ambulantní péče, zejména u lékařů specialistů.

Na ambulantní péči šla čtvrtina všech nákladů na zdravotnictví, přes polovinu lékařům specialistům, 22 procent praktikům a 18 procent zubařům.

Devatenáct procent byly výdaje na dlouhodobou lůžkovou péči v domovech pro seniory, léčebnách dlouhodobě nemocných a podobných zařízeních.

Asi 18 procent se vydalo na léky a zdravotní pomůcky a 14 procent na lůžkovou zdravotní péči. Deset procent stojí práce laboratoří a diagnostika.

Češi si doplácejí z EU nejméně

Češi si doplácejí na zdravotní péči téměř nejméně z obyvatel Evropské unie, v roce 2017 to bylo 2,5krát méně, než byl průměr unie. Každý Čech vydal 4100 korun, o rok později 5400 korun.

V podílu výdajů vynaložených na zdravotní péči vůči hrubému domácímu produktu (HDP) byla ČR na 17. místě mezi osmadvaceti zeměmi EU.

„Podobně jsou na tom domácnosti na Slovensku a v Polsku. V Německu zaplatily domácnosti na jednoho obyvatele téměř třikrát více než v České republice,“ sdělila vedoucí oddělení statistiky vzdělávání, zdravotnictví, kultury a sociálního zabezpečení ČSÚ Helena Chodounská.

Čtyři miliardy za brýle

Nejvíc si Češi připlácejí za léky a zdravotnické prostředky, ať už volně prodejné nebo doplatky k těm na lékařský předpis. Předloni každý vydal přes 2600 korun, téměř 1500 korun za volně prodejné léky. Pětinu částky lidé vydali za ošetření od zubního lékaře.

Od roku 2010 se tato částka na každého zvýšila ze zhruba 700 korun na více než 1000 korun. „Lidé si často připlácejí za nadstandardní ošetření a materiály, ale také je vidět, že si hradí ošetření sami, když lékař nemá smlouvu se zdravotní pojišťovnou,“ dodala Chodounská.

Zhruba čtyři miliardy Češi zaplatili za brýle a další produkty oční optiky.

Nejdražší je léčba infarktu a mrtvice

Nejvíce zdravotní pojišťovny vydaly na léčbu nemocí oběhové soustavy, jako jsou infarkty nebo mrtvice (28,5 mld. Kč), rakoviny (27,9 mld. Kč) a nemoci svalové, kosterní a pojivové tkáně (18,2 mld. Kč). Průměrné náklady jsou vyšší u žen, podle statistiků je za tím jejich delší dožití a také vyšší náklady v souvislosti s těhotenstvím a porodem.

Spolu se stárnutím populace rostou také výdaje na dlouhodobou péči, která kombinuje zdravotní a sociální služby. Počítají se do ní jak příspěvky na péči hrazené ze státního rozpočtu, tak domácí nebo lůžková péče. Od roku 2016 tvoří tyto náklady 18 procent celkové částky vydané na zdravotní péči, rostou hlavně u lůžkové péče.

Částka vynaložená na léky tvoří asi pětinu nákladů na zdravotnictví. Zhruba třetinou se na ní podílejí domácnosti.

Z 88 miliard vynaložených v roce 2018 stály 14 procent částky volně prodejné léky, 38 procent léky na předpis a 30 procent léky spotřebované v nemocnicích.

Nejmodernější léčiva předepisovaná jen ve specializovaných centrech stála 18 miliard, od roku 2014 náklady na ně stouply 1,5krát a tvoří zhruba pětinu výdajů na léky.

Jak jsou na tom Češi se zdravím?

Alkohol, drogy, stres, dopravní nehody nebo úrazy. Faktorů poškozujících či přímo ničících lidské životy je stále více. Jak moc jim podléháme či odoláváme?

Podle statistik z roku 2009 je Česká republika na 45. místě ve světovém žebříčku podle střední délky života, která je u nás nyní 77 let. Stále zůstává zachován dlouhodobý trend, že ženy žijí déle, neboť jejich průměrná délka života je 80 let, zatímco u mužů pouze 73 let. Celková úmrtnost v ČR má v posledních letech klesající tendenci.

Stoupá také počet let, které Češi prožívají ve zdraví. Naděje dožití ve zdraví ve věku 65 let dosáhla 8,4 roku u mužů, kde představuje 54 % jejich zbývajícího života, a 8,6 roku u žen, kde představuje 45 %. Tento ukazatel udává průměrný počet let, které osoba, dožívající se svých 65. narozenin, bude dále žít ve zdraví, tj. bez omezení.

Tři nejčastější příčiny úmrtí
Podle zjištění ministerstva zdravotnictví ČR lze definovat tři hlavní příčiny úmrtí. Těmi jsou srdeční choroby, nádorová onemocnění a úrazy.

Neuvěřitelných 50 % populace umírá na kardiovaskulární choroby. Díky technologiím a účinnějším diagnostickým a terapeutickým postupům se za posledních deset let povedlo tuto úmrtnost snížit o 20 procent, ovšem stále je v ČR nejčastější a stále dvakrát vyšší než průměr zemí EU.

Druhou nejfrekventovanější příčinou smrti jsou nádorová onemocnění. Největším problémem je výskyt kolorektálního karcinomu u obou pohlaví, nádoru prsu u žen a prudce stoupající výskyt nádorů prostaty u mužů. Zhoubné nádory jsou důvodem úmrtí 27 % mužů a 23 % žen. Ovšem i tato úmrtnost v průběhu posledních let klesla téměř o pětinu.

Třetí nejčastější příčinou jsou úrazy. Na úmrtích mužů se podílejí 8 % a u žen 5 %. Nejvíce na úrazy doplácí děti a mladiství. Velká část úrazů se odehrává na silnících, a to až 20 %. Úmrtnost na silnicích ovšem také klesá, například v roce 2002 tak zemřelo 1 314 osob, zatímco v roce 2013 již „jen“ 583.

Budete mít zájem:  Produkce chleba významně klesá. Čím to je?

Stoupá úmrtnost na infekční onemocnění
Tento vzestupný trend se projevuje od roku 2007. V souvislosti s chřipkou zemřou ročně až 2 000 lidí, což je více než v důsledku dopravních nehod.

Přitom je v České republice proti chřipce očkovaných pouze 5 % populace. Nepříznivý je také vývoj v oblasti sexuálně přenosných infekcí.

Podle ministerstva zdravotnictví byl zaznamenán nárůst HIV onemocnění z 63 případů v roce 2003 na 212 případů v roce 2012, to znamená o více než 300 %!

Nedostatek pohybu vede k obezitě
Nadváha a obezita jsou známé a velmi časté důvody zdravotních problémů.

Vždyť více než polovina české dospělé populace má vyšší než normální hmotnost a tento podíl se dlouhodobě nedaří snižovat.

A čím to? Podle výsledků studie pohybové aktivity má třetina dospělých Čechů nízkou fyzickou aktivitu! To znamená, že málo sportujeme a většinu času trávíme za počítačem či před televizí.

Cigarety a lehké drogy zdraví také nepřispívají
Užívání tabákových výrobků patří k nejvýznamnějším rizikovým faktorům majícím za následek závažná onemocnění a předčasná úmrtí.

Vývojový trend počtu kuřáků mezi dospělými občany ČR je v posledních letech poměrně stabilní a pohybuje se mezi 28 až 32 %. Strašidelná je však skutečnost, že pravidelně kouří téměř třetina dětí ve věku 13–15 let. Ty se navíc nebojí zajít ještě dále.

Téměř třetina patnáctiletých uvedla, že má již zkušenosti s marihuanou, která je v ČR nejvíce užívanou návykovou látkou po tabáku a alkoholu.

Zajímavosti z ČR:

  • V ČR jsou každoročně hospitalizovány více než dva miliony osob.
  • Průměrná doba jedné hospitalizace je nejdelší na odděleních psychiatrie – přes 18 dnů.
  • Ročně spáchá sebevraždu až 1 600 lidí.
  • Každé třetí dítě trpí alergií.
  • 55 % patnáctiletých dětí nesnídá.
  • Znečištění ovzduší způsobí ročně přibližně 900 hospitalizací pro akutní srdeční obtíže.
  • ČR patří v Evropě dlouhodobě mezi státy s nejnižší hodnotou novorozenecké úmrtnosti.
  • Celosvětově má skoro 100 % dospělé populace zubní kaz.
  • ČR patří stále k zemím s nízkým výskytem tuberkulózy.
  • Je zaznamenáno průměrně 11 tisíc případů otrav ročně, přičemž 56 % se týká dětí.
  • Nejčastěji užívanou drogou jsou konopné látky – zkušenost s nimi uvedlo 27,9 % respondentů. Na druhém místě halucinogenní houby.
  • 80 % dospělých mužů a 70 % žen má problémy s cholesterolem.

Zdroje

  • Zpráva o zdraví obyvatel ČR.
  • Zpráva o mládeži – komplexní studie živ. stylu a zdraví mládeže.

Bylo zdravotnictví za socialismu bezplatné? Lidé dopláceli na postupný kolaps systému, tvrdí historik

Opravdu jsme tady měli jistotu v podobě bezplatného zdravotnictví? Tato teze se totiž v souvislosti s historií totalitního Československa objevuje ve veřejném prostoru často. Bylo  opravdu zdravotnictví bezplatné, všem lidem rovnocenně dostupné?

  • Účinkuje: historik Michal Stehlík
  • Připravila: Ivana Chmel Denčevová
  • Dramaturgie: Hynek Pekárek
  • Režie: Michal Bureš

Premiéra: 18. 9. 2017

Rudé právo z dubna 1978 odpovědělo kritickému čtenáři v rubrice Kde je pravda? na jeho stížnost ohledně úplatků ve zdravotnictví.

„Zkusme do toho kyselého jablka kousnout, a jak píše čtenář, Československé zdravotnictví je na vysoké úrovni. Československo bylo první zemí na světě, kde státní pokladna začala hradit všechny náklady na zdravotní péči.“

A text pokračuje dál: „Jediným kritériem jsou potřeby nemocného a dostupné poznatky medicíny. Kdybychom připouštěli úplatkářství ve zdravotnictví, porušovali bychom to nejzákladnější v socialistickém systému v péči o zdraví – bezplatnost.“ 

Zákon proti tuberkulóze

Přesto je právě příběhů o nezbytnosti úplatků v tehdejším zdravotnictví nepřeberná řada. Princip bezplatné zdravotní péče pro všechny občany je princip, který je třeba podporovat. I v současném světě je to téma bytostně politické. Československo se na tuto cestu vydalo v roce 1945.

Host pořadu Jak to bylo doopravdy historik Michal Stehlík k tomu říká: „Ideje bezplatného zdravotnictví vznikají bezprostředně po válce. Protože tady byly zkušenosti z hlediska zdraví lidu. Vznikají zákony proti tuberkulóze nebo pohlavním chorobám.

Zdraví bylo vnímáno velmi citlivě. Stát se měl postarat o dostupnost a bezplatnost zdravotnictví. Jiná věc je, jakou to mělo konkrétní podobu. Ještě v 70. letech šly do zdravotnictví velké investice, ale jen o deset let později už přišla velká krize.

Celý systém už nebylo možno ufinancovat.“

Pětiletky i pro zdraví?

Klíčovým pro celé fungování tehdejšího státu, bylo plánování a centralizace. Tatáž pravidla byla zaváděna také ve zdravotnictví, ale problémy vyplývající z tohoto systému řízení a organizace, se staly všudypřítomné. Přesto se právě zdravotnictví a lékaři stávali častým terčem uměleckých děl, ale také propagandy.

Tak si zřejmě většina lidí myslela, že opravdu funguje zdravotnictví zdarma. „Jako bezplatné bylo zdravotnictví deklarováno, jako bezplatné bylo vnímáno, ale svým nemocenským pojištěním si ho stejně platili. Spíš dopláceli, a to v tom druhém významu slova, na postupný kolaps systému,“ vysvětluje historik Stehlík.

Zdravotnictví pomalu kolabovalo

Mýty si ale žijí vlastním životem; někdy jsou nevyvratitelné, leckdy jsou záměrně neustále navraceny do veřejného života. Tak je tomu i v případě tzv. jistoty bezplatného zdravotnictví.

V Haló novinách se tak objevil názor Jany Bystřické, bývalé členky ÚV KSČ, která napsala: „Před rokem 1990 patřilo naše zdravotnictví svým systémem k nejlepším na světě,“ jak uvedl publicista Adam Drda v textu o zdravotnictví v publikaci Mýty o socialistických časech.

A své hodnocení socialistického systému přidává i Michal Stehlík: „Rozhodně nefungoval systém. Princip byl bezesporu správný a myslím, že je důležitý i do budoucna. Ale jako takový průběžně kolaboval. Nakonec ani péči, kterou sám garantoval, vůbec neposkytoval.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčovové si poslechněte v audiozáznamu.

Pojištění domácnosti Češi podceňují. A na svůj přístup doplácejí | Vítovec corp. a.s

Pojištění domácnosti by mělo jednoznačně patřit mezi ty typy pojištění, která si bude zařizovat každý hned, jak se nastěhuje do nového bytu či rodinného domu.

Statistiky českého pojišťovacího  trhu jasně ukazují, že pojištění stále nevyužívají obyvatelé zhruba třetiny domácností (zda vybavení a související odpovědnost nestojí za pojištění anebo jen chybí zájem, lze odhadnout jen velmi obtížně, nicméně čísla mluví jasně).

A dalším problémem, na který pojišťovací experti upozorňují, je podpojištěnost.

To znamená, že pojistná částka nepokrývá celou hodnotu pojištěného majetku a reálně tak hrozí, že při pojistné události bude plnění kráceno a pojištěný nakonec obdrží jen část skutečné škody (tento problém se samozřejmě netýká klientů společnosti Vítovec corp., u kterých vždy pečlivě dbáme na to, aby se při sjednávání pojištění zohlednila reálná cena majetku, potažmo vybavení domácnosti vč. cenností a elektroniky).

Podpojištění i nedostatečné zabezpečení

Mezi rizika, která by pojištění domácnosti mělo krýt již v základu, patří požár, výbuch, úder blesku, vichřice, krupobití, povodně, záplavy, mráz, vloupání a vodovodní škody. Ani to však neplatí vždy.

A navíc, i v případech, kdy pojištění skutečně veškerá uvedená rizika kryje, nemusí být ještě tak říkajíc vyhráno.

Často totiž skutečná hodnota pojištěného majetku přesahuje – mnohdy i poměrně výrazně – pojistnou částku.

Častým problémem podle pojišťoven bývá také zabezpečení domácnosti. Slevy jsou zřejmě příliš lákavé, a tak někteří lidé při pojišťování uvedou i způsoby zabezpečení, které ani použít nemohou. A když slíbí (protože jej v tom okamžiku nevlastní) zabezpečení, stejně ho nakonec neinstalují. A pak se diví, když pojišťovna vyplatí jen malou část skutečné škody.

I pojistka má svůj životní cyklus

Podobně jako jiné životní situace, také pojistná smlouva má svůj životní cyklus, jehož nedílnou součástí je změna (kdo se nemění, jako by nežil). Pojištění domácnosti by se mělo – minimálně při výročí – aktualizovat.

Co to znamená? S velkou pravděpodobností si obyvatelé domácnosti během předchozího roku pořídila nějaké nové vybavení, které mohlo navýšit celkovou pojistnou částku, případně přesáhnout limity připojištění (elektronika, cennosti). Mohlo dojít k rekonstrukci či modernizaci.

I to se samozřejmě do hodnoty pojištěného majetku promítne.

Nové vs. časové ceny

Poměrně zásadní rozhodnutí, které se týká nejen domácností, zní: Pojistit na nové nebo na časové ceny? U nově vybaveného bytu či domku se tím samozřejmě zabývat není třeba. Hodnota majetku však postupně klesá a už po pár letech může jít o rozdíl v řádu desítek procent. Nehledě na inflaci. A i v tomto případě je třeba reagovat na vývoj a případně změnit princip výpočtu pojistné částky.

Indexace cen – ano či ne?

Při sjednávání pojistné smlouvy lze nastavit, aby pojišťovna automaticky navyšovala pojistnou částku (a samozřejmě také pojistné) úměrně k navyšování spotřebitelských cen.

Tato varianta se vyplatí především těm, kdo domácnost průběžně zařizují a nakupují nové věci, pojistnou smlouvu však neaktualizují.

V případě pojistné události pak nebude rozdíl mezi skutečnou a pojištěnou hodnotou tak velký, jak by mohl být bez indexace. I zde však platí, že průběžná práce s pojistnou smlouvou se vyplatí.

Čeští výrobci v tendrech na ochranné pomůcky doplácejí na zákon. Radují se překupníci

Roušky a respirátor. Ilustrační foto
Foto: Profimedia.cz

Budete mít zájem:  Kloubní výživa – jaké potraviny a doplňky jíst pro pevné a zdravé klouby?

Na jaře, kdy v Česku probíhala první epidemie koronaviru a byl hrubý nedostatek ochranných zdravotnických pomůcek, stát v drtivé většině nakupoval všechny tyto věci v Číně. Ve čtvrtek ministr vnitra a šéf Ústředního krizového štábu Jan Hamáček (ČSSD) ujistil, že nyní už žádná letadla z Číny s nakoupenými pomůckami vítat nebudeme.

Ve výrobě respirátorů a roušek je ČR soběstačnáKoronavirus

Mohlo by se zdát, že na řadu se tedy dostanou české firmy, které se v tuzemsku  na výrobu nejrůznějších ochranných pomůcek specializují. To však, jak ukazují výsledky tendrů vyhlášených Správou státních hmotných rezerv (SSHR), nemusí vůbec být pravidlem.

Na konci září správa v tiskové zprávě oznámila, že uzavřela smlouvy na všechny druhy pomůcek, které poptávala. Mezi vítězi výběrového řízení je například společnost Targo Promotion Praha, která do skladů dodá zhruba 1,5 milionu respirátorů třídy FFP2 a 250 tisíc ochranných brýlí, či společnost BATIST Medical, dodávající rukavice a návleky na obuv.

Obě tyto společnosti, ale i někteří další úspěšní uchazeči mají společné to, že sice působí na českém trhu, ale pomůcky samy nevyrábějí, pouze přeprodávají to, co nakoupily od jiných firem v zahraničí.

„Naše společnost uspěla ve dvou tendrech na dodávku pro SSHR: v tendru na dodávku rukavic a návleků na boty, oba produkty nakupujeme v zahraničí,” uvedla na dotaz Novinek šéfka komunikace společnosti zmíněné BATIST Medical Martina Piskorová.

Druhá ze jmenovaných firem, která se za normálních okolností zabývá prodejem reklamních předmětů, pro server Neovlivní.cz zase přiznala, že dodávané respirátory nakoupila v Číně.

Podle ředitele SSHR Pavla Švagra jeho instituce v otevřeném výběrovém řízení, v němž pomůcky správa soutěžila, jak jí uložila vláda, nemůže upřednostňovat české firmy a tuzemské výrobky. „Kdo nabídne nejlepší cenu pro stát a splní všechna vypsaná kritéria včetně kvality, tak zvítězí. Zákon o zadávání veřejných zakázek neumožňuje preferovat české firmy,” vysvětlil Švagr.

Současně ale dodal, že roušky nebo respirátory třídy FFP3 jsou od českých výrobců.

Vnitro zaplatí miliony za omylem zabavené roušky v LovosicíchDomácí

Švagr se zároveň nepřímo ohradil proti kritice, že respirátory, původem z Číny, dodá reklamní společnost. Firma se na řadu dostala až po neúspěchu několika společností, které se umístily před ní.

„Pokud jde o poslední zakázku na respirátory třídy FFP2, tak výrobek firmy, která podala nejnižší nabídku, neprošel testy v laboratoři VÚBP. Stejně tak i výrobky dalších dvou firem.

Až teprve respirátor od firmy Targo Promotion Praha testy prošel,” hájil výsledek ředitel SSHR.

Firmy musely kromě plného evropského certifikátu na pomůcky, složení jistoty pro případ, že by se firma z výběrového řízení rozhodla na poslední chvíli „vycouvat”, doložit také referenci, že již v minulosti státu ochranné prostředky dodávaly. Mluvčí správy Jakub Linka poté doplnil, že historii vítězných firem a původ pomůcek zákon neřeší, a tedy vše se odvíjí od splněných kritérií a nejnižší nabídkové ceny.

Kombinace všech těchto kritérií, včetně požadavku na bezplatnou obnovu pomůcek před expirací, která si určila sama ministerstva, nikoliv správa, se pak ukázala jako šibeniční pro řadu tuzemských, často menších výrobců.

„Problém je v tom, že požadavky na zpracování byly postaveny někde úplně jinde, než se původně zvažovalo. Čas taky nehrál pro nás a problémový byl také požadavek na obnovu. To, co bylo v dubnu a předjednané, tak teď vypadá úplně jinak, takže my to necháváme velkým hráčům,” popsala překážky Novinkám jednatelka a spolumajitelka ryze české výrobní společnosti Zdravtex Jitka Šimšová.

Její společnost přitom na jaře obchodovala s ministerstvem vnitra. Neúspěšné jsou ale i některé další společnosti, které na jaře se státem obchodovaly. Těm třeba bránily ve vítězství neúplné evropské certifikáty, které stačily na jaře, ale nyní už ne, a firmy si je nestihly doplnit.

Pozor na dovážené nanomateriály. Může to být podfukKoronavirus

Mezi vítězi se ale také umístila česká společnost DispoMask, jež má správě dodat 16 milionů roušek.

Firma vznikla podle rejstříku letos v dubnu, tedy v době tvrdých ekonomických opatření, což samo o sobě může na někoho možná působit podezřele.

Opak je ale pravda, společnost své výrobky vyrábí v Litomyšli a je ukázkou toho, že i tuzemští výrobci mohou obstát v tendrech mezi zahraniční produkcí.

„Úspěch bereme jako důkaz, že kvalitní český výrobek může obstát i před asijskou konkurencí, a to dokonce i cenou,” míní ředitel společnosti Ondřej Mařík. Klíčové je podle něj to, že firma dokáže díky vlastnímu týmu techniků zajistit plynulý provoz automatizované linky a dodržet dodací lhůty.

V současnosti je v českých rezervách zhruba 46 milionů roušek, 5 milionů respirátorů FFP2 a 200 tisíc třídy FFP3, 15 milionů zdravotnických rukavic, 160 tisíc návleků na obuv a 42 tisíc výtěrových setů. Navíc každý resort a krajské nemocnice mají mít samy zásoby pomůcek na přibližně dva měsíce.

Hlavní zprávy

Češi dopláceli na virus i na silnicích. V Evropě jsou v menšině

Přibylo usmrcených cyklistů, motorkářů a chodců. A to i navzdory nižší intenzitě dopravy.

Během pandemie Češi více využívali kola a motorky, stejně tak častěji chodili pěšky. A na silnicích dopláceli na řidiče, kteří se utrhli ze řetězu.

Během nouzového stavu se vydávalo na silnice méně lidí, data o nehodách ovšem ukazují, že se doprava během pandemie rozhodně nedá označit za klidnou – naopak pro některé lidi byla ještě nebezpečnější než obvykle.

Cyklistů, chodců, motorkářů a dětí, kteří z hlediska silničního provozu platí za nejohroženější skupiny, letos v období mezi 13. březnem a 17. květnem zemřelo více než ve stejné období v loni.

O život na silnicích přišlo podle zveřejněných dat Centra dopravního výzkumu 23 motocyklistů. To je o 11 usmrcených více než v roce 2019. Zemřelo také 13 chodců (o 5 více než v roce 2019), 13 cyklistů (o 3 více než v roce 2019) a tři děti (o 2 více než vloni).

„Přestože došlo k výraznému propadu intenzity dopravy, tak jsme měli takto špatné následky,“ říká otevřeně Veronika Valentová, ředitelka bezpečnosti a strategií v Centru dopravního výzkumu.

Nárůst mrtvých v těch nejohroženějších skupinách tak zastínil i fakt, že celkově počet mrtvých meziročně mírně klesl, a to ze 89 na 79 osob.

Česká republika také dopadla špatně i ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi. Evropská rada pro bezpečnost dopravy zveřejnila data, o kolik se snížil počet mrtvých na silnicích v dubnu.

Tento údaj porovnala s průměrným počtem usmrcených osob na silnicích v tomto měsíci za předcházející tři roky.

Česko patří mezi sedm zemí, kde počet mrtvých vzrostl, a to i přesto, že se intenzita dopravy snížila.

Podle dopravního experta Romana Budského z Platformy VIZE 0, která si klade za cíl zmírnit následky nehod, za špatnými výsledky stojí hned několik faktorů.

Lidé se více než auty kvůli pandemii začali pohybovat pěšky. Nedojížděli za prací, a tak vyráželi na nákupy nebo na procházky. Stejně tak více sedali na kola.

Řidiči zároveň měli pocit, že je na silnicích méně policistů.

„Je tady určitá část motoristů, kteří když cítí, že nad nimi není dohled, tak se naprosto utrhnou ze řetězu. Na ně bohužel nepůsobí slovo, ale jenom sankce,“ popisuje Roman Budský, podle kterého je spočítané, že v okolních zemích vzrostla během pandemie rychlostí jízdy a stejná situace musela nastat i v Česku.

„Řidiči na to víc šlápli,“ říká Budský. A je to podle něj znát i zprostředkovaně ve statistikách závažnosti nehod. Tento ukazatel měří, kolik usmrcených připadne na 1000 policií vyšetřovaných nehod.

„Tento poměr byl loni 4,6 a v letošním roce to je 5,6. Čili o více jak pětinu byla větší pravděpodobnost, že dopravní nehoda, kterou šetří policisté, skončí jako smrtelná,“ tvrdí dopravní expert.

Podle Veroniky Valentové pak svoji roli sehrálo i to, že řidiči nejsou zvyklí na tolik cyklistů. „A pak naše cyklistická infrastruktura není taková jako v jiných zemích,“ říká odbornice z Centra dopravního výzkumu.

Oba oslovení dopravní experti také zmiňují to, že na zvýšený počet cyklistů nedokázala města a úřady zareagovat. „Celá řada měst ve světě zablokovala jízdní pruhy a vyhradila je pro cyklisty. To jsou opatření, která lze vyřídit relativně rychle, ale u nás i vzhledem k zákonným lhůtám to trvá,“ podotýká Valentová.

Naopak Roman Budský volá po tom, aby se Česko více zaměřilo na silniční delikty, které zabíjí. „Nepřiměřeně vysoká rychlost, alkohol a agresivita,“ vypočítává Budský.

Za vyšším počtem usmrcených motorkářů také může být podle odborníků souběh několika faktorů. Jaro bývá pro motorkáře vždy nejtragičtější.

K tomu motorkáři podle Romana Budského brali výlet na svém stroji jako způsob, jak se odreagovat.

„Česká republika má největší podíl motocyklistů v rámci Evropské unie, kteří uvádějí, že na motorku sedají právě proto, že to berou jako volnočasovou aktivitu. V tom je Česká republika jednička. A má to svůj vliv. Lidé, co seděli doma kvůli pandemii, tak sedli na motorku a jeli se projet,“ tvrdí Budský.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector