I hádání má svá pravidla

Nezapomínejte, kvůli čemu se hádáte. Neodbíhejte k jiným námětům (loni…, tvoje matka…, celá tvoje rodina).

2. Nikdy nemluvte urážlivě

Nenadávejte. (Kdykoli druhého člověka označíte ponižujícím výrazem, přispíváte k tomu, aby se takovým skutečně stal. Nakonec bude přesně takový, za jakého jste ho označili.

) Formulujte své prohlášení podle vzorce „Když uděláš to a to, připadám si tak a tak…“, Můžete mluvit hlučně a zabíhat do podrobností, ale nenadávejte.

Když nám klient říká: „Nemůžu si pomoci, prostě to ze mě vyjde…“, odpovídáme mu: „To není pravda.

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když poslouchá hudbu, nebo píše SMS? Tady jsou odpovědi. A navíc se dozvíte, na co… score=6.6>

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

Jsou to vaše ústa a jste odpovědný za to, co z nich vychází.“

3. Při vyjadřování emocí mluvte o přítomnosti

Všechna vaše nekompromisní prohlášení by se měla týkat přítomného okamžiku: „Teď tě tak nesnáším!“ „Zrovna teď ti vůbec nevěřím!“ Vzpomínáte, jak se hádají děti? Vykřikují svá nesmlouvavá stanoviska a o chvíli později na ně zapomenou. Je to jako letní bouřka. Děti to vědí. To, co pustíte ven, brzy pomine.

Vtip je v tom, abyste se vyhnuli slovům „vždycky“ nebo „nikdy“. Neodcházejte, netrucujte a nemlčte. Pokud nastal problém, vypořádejte se s ním.

4. Dohodněte se na signálech dočasného přerušení

Někdy je hádka příliš únavná, prudká nebo zdrcující, jindy se prostě jen strhne v nevhodnou dobu. Dohodněte se na signálech, kterými hádku okamžitě ukončíte. (Známe jednu dvojici, která používala „přerušovací“ klobouk.

Visel vždy na věšáku v předsíni a kdokoli z nich si jej mohl nasadit. Zní to divně, ale fungovalo to.) Zastavení hádky má zajímavé důsledky. V mezičase si člověk uvědomí, co je zbytečné a na čem skutečně záleží.

 Bude-li to zapotřebí, budete v hádce pokračovat později, ale věci se nepatrně změní. Často si všimnete, že váš vztek poněkud vychladl (pokud musíte třeba do práce), a když budete chtít v hádce pokračovat, budete jej muset znovu oživit.

Pocity (na rozdíl od dohod a závazků) jsou nestálé a vrtkavé, nesnažte se udržet je beze změny. Láska i nenávist jsou mezi milenci velmi běžné pocity.

5. Dopřejte si v odpočinkovém čase něco příjemného

Jakmile přerušíte hádku podle doporučení v předchozím odstavci, najděte si nějakou příjemnou činnost – jděte do kina, snězte tabulku čokolády nebo si běžte zaplavat. Zpočátku to možná nebude snadné, protože na to nebudete mít náladu, ale právě o to jde. Příjemnou činností uklidníte rozjitřené pocity a snáze si uvědomíte, o co vám skutečně jde a co chcete změnit.

6. Neustupujte ze svých stanovisek, ale přesto buďte přizpůsobiví

Někdy se vaše pocity změní a dokážete poněkud ustoupit. Jindy zase zjistíte, že nemusíte stát na svém – ne kvůli vlastní pýše, ale proto, že jinak byste zradili sami sebe.

Přílišné ustupování se vždy vymstí: člověk je rozmrzelý a má sklon hromadit své špatné pocity.

Lepší je usilovně na něčem pracovat třeba půl roku a postupně najít východisko než ustoupit a mít pocit, že jste zradili sami sebe.

Zároveň byste však měli přiznat své chyby a přijmout věcnou kritiku a připomínky. Je to dobrý způsob, jak se dozvědět něco o sobě a o tom, jak vaše činy působí na ostatní. Je-li to možné, chovejte se k ostatním vlídně a laskavě, abyste se dočkali stejného zacházení.

7. Smiřte se se současností a zapomeňte na minulost

Minulost je pryč a nikdo ji nezmění. Cítíte-li potřebu vyjádřit své pocity v souvislosti s minulostí, udělejte to, ale potom se začněte zabývat přítomností:

„Na tátově pohřbu jsi mi říkala, jakou kravatu si mám vzít, a to mě rozzlobilo. To byla ta poslední věc, kterou jsem od tebe potřeboval slyšet.“„Ale tys…“„Jenom ti chci říct, že v tu chvíli jsem to vůbec nepotřeboval!“„Chtěla jsem ti pomoct.“„Víc by mi pomohlo, kdybys oblékla děti.“„Dobře.“

V podobných diskusích se vždy vracejte k přítomnosti a k tomu, co lze udělat teď. Na ničem jiném tak nezáleží.

8. Nezapomínejte, že smyslem všech hádek je zlepšení

Hádky v důvěrném vztahu jsou zaměřeny výhradně na pročištění vzduchu a odstranění překážek, které brání volnému toku energie a jasné komunikaci. Výsledkem „správného hádání“ je srozumitelnost a otevřenost novým možnostem.

Hádky podle pravidel jsou v přímém protikladu se starými a často slýchanými domněnkami:

„Nemohl jsem si pomoci.“ (Za své činy odpovídám jenom tehdy, když mám dobrou náladu!)„Přinutil mě k tomu.“ (On za to může – on je odpovědný za moje chování!)„Ani jsem nevěděla, co vlastně říkám.“ (Nejspíš mě posedl nějaký zlý duch!)

Hádku si vybíráme dobrovolně s cílem přiblížit se jeden druhému. Vtip spočívá v tom, abychom se naučili, jak dávat najevo silné emoce a nechovat se při tom destruktivně. Člověk se může hněvat, ale přesto se může ovládat.

A pokud cítíte, že začínáte ztrácet hlavu, omluvte se, odejděte do jiné místnosti a uklidněte se. Během přestávky zvládnete své pocity a potom se můžete vrátit k přerušené diskusi.

Zjistíte, že je možné naučit se ovládat, protože ztráta sebekontroly je většinou způsobena strachem.

Zjistíte, že věci se postupně vyřeší a že vás partner vyslechl. Sami se o sobě dozvíte nové věci. Úspěšný konec hádky poznáte podle toho, že se oba budete cítit klidněji.“(1)

Deset tajemství lásky

Kniha Deset tajemství lásky rozebírá vtipně a názorně partnerské vztahy. Dozvíte se z ní, že ženy a muži jsou sice rozdílní, nicméně tyto rozdíly jim nebrání ve vzájemném soužití.

Hledáte odpovědi na otázku, proč se přitahujeme? Či čím se řídíme při výběru partnera? Jak řešit hádky, sex či děti? Pokud ano, tak je tato kniha pro Vás ideální volbou.

Informace podává nenáročnou hravou formou, která Vás pobaví a poučí zároveň.

Snídaně v pánském pyžamu (TV film) (1980)

• Jedna z tých československých komédií, u ktorých je utrpením vydržať až do konca. Naozaj des a hrôza. Ale ani táto snímka ma nedostala a nestala sa prvou, ktorú som nedopozeral až do konca. Snímku som si pozrel kvôli obľúbenému Janovi Skopečekovi a aspoň ten sa mi ako vždy páčil. Popravde ale ani neviem čím si tento snímok zaslúži byť označovaný za komédiu. Je to plné takého „britského suchého humoru“. Príbeh žiadny, hudba samozrejme tiež, aspoň kratšia stopáž je výhodou v hustom poli negatív. Ono niet sa čomu diviť, kedže meno režiséra hádam nik v Československu ani nikdy nepočul. Každopádne nemáte najmenší dôvod pustiť sa do pozerania tejto snímky.(17.9.2019)
• Československý televizní film, jenž vypráví o svatbě v zastoupení mezi Olgou Javorskou (L. Šafářová) a jejím partnerem Bořkem Stárkem, který působí pracovně dlouhodobě na Kubě a který se ve snímku ani neobjeví. Dopisem s příslušnými listinami je požádán jeho kamarád Josef Hanousek (V. Vrabec), aby ho během svatebního obřadu zastoupil. Hanousek s rolí náhradního ženicha souhlasí, postupně se mezi budoucími fiktivními novomanžely, tedy ním a Olgou, buduje vztah, a když vyjdou najevo Stárkovy četné milostné avantýry, není divu, že se původně svatba v zastoupení stane svatbou skutečnou. Kromě prkeného a herecky nevýrazného Vrabce a velmi půvabné L. Šafářové byl dán poměrně velký prostor Hanouskovým kolegům, s nimiž bydlel na ubytovně. Mezi ně patřil přehrávající J. Faltýnek, J. Hrzán nedlouho před svým nešťastným skonem, tradičně vtipný J. Krampol a naprosto zbytečný J. Skopeček. V dalších menších rolích se objevila V. Tichánková jako Olžina matka, V. Hlavatý coby vrátný na ubytovně a J. Přeučil v malé roli krejčího. Z filmu F. Laurina si budu zřejmě pamatovat pouze půvab málo obsazované Šafářové, podivné herectví V. Vrabce, přehrávání a nevhodnou až nemístnou žoviálnost kamarádů, a to na průměrné hodnocení nestačí.(27.11.2020)
• „Teda tohle jsme tady ještě neměli a už jsme tady měli hodně zajímavých svateb.“ Naprosto tendenční, komunální satira z doby, kdy se jezdilo pracovat na Kubu, vyprávějící o tom, že nejlepší místo pro život je ubytovna stavebního podniku a nejlepší chlapi jsou v partě stavbařů, ale ten nápad, se svatbou v zastoupení, je opravdu originální.(20.8.2015)
• No to jsou vály. František Laurin mě zatím nepřesvědčil, že byl byl dobrým režisérem. I v tomto případě je příběh hrozná blbost a s humorem má pramálo společného. Hlavní postavy jsou otřesný, ostatní herectvo taky bída a scénář je typický hloupý socialistický škvár. Hudba zní infantilně jako pro předškolní děti. Hrůza, děs, trapnost. Ruce pryč!(27.9.2020)
• „Něžná dívka v pánském pyžamu, to by se snad mělo zakázat, ne?“ Pyžámko pěkný, hezčí než dívka. Komedie to moc není, nebo je to tak vtipný, že jsem to nepoznala. „Pozor, pozor, druhá kolej, za chvíli projede zajímavý vlak, tstststs.“ WTF??? Ještě musím zhodnotit hudbu, protože obzvláště ta u úvodních a závěrečných titulků je neuvěřitelná. To se pánové Malásek a Bažant vydováděli. Kluci jedni šikovní 🙂 Jinak fajn Hrzán a Krampol. A za ten konec dvě hvězdičky.(22.1.2016)

• Ludmila Šafářová

Hádky před dětmi? Má to svá pravidla / Rozhovory, články

“Běž do pokoje…”, “Nech nás s tatínkem chvilku…!”, “Teď se tu s tebou nebudu hádat, jsou tu děti…” Takové věty často dětská ouška slýchávají předtím, než jsou vyhnány do svých pokojů. Co se takovému dítěti honí hlavou? Často si představují ty nejhorší scénaře. Nejčastěji je to rozvod rodičů. A tak v pokoji samo pláče, zatímco slyší křik a někdy i rány z vedlejšího pokoje.

Nenechávejte rozmíšky za zavřenými dveřmi. Dítě se hádkami rodičů učí mnoha důležitým dovednostem pro život. Dítě by však mělo slyšet pouze hádky, které se týkají témat přiměřený pro jejich věk. Pokud máte rozepře v sexualitě, řešíte nevěru jednoho z parnerů nebo hádku vyvolala “ta nesnesitelná ženská”, která je pro dítě jeho milovanou tetou, tak toto by dětské uši slyšet neměly.

Nikdy nezapomínejte na to, že dítě vše, co vidí, nasává jako houba a uplatňuje v dalším životě. Způsob řešení konfliktů tak dítě často přebírá od rodičů. Proto se snažte nejednat pod vlivem krátkodobých, i když silných pocitů. Snažte si vždy dát chvilku a jednat až s chladnou hlavou.

I když se občas „neudržíte“, snažte se hádku nevyhrotit, nebuďte vulgární anii nepoužívejte fyzickou sílu.

Čím mladší, tím horší

Pokud se s partnerem velmi často hádáte, když čekáte miminko, je velká pravděpodobnost, že dítě bude neurotické, úzkostné. Stejně tak hádky způsobují velký stres batolatům a kojencům.

Proč? V raném stadiu vývoje mozku se tvoří emocionální odolnost díky anatomickému tvarování neuronů. K tomuto procesu dochází v souvislosti s jeho rodiči. Emočně vyrovnaní dospělí dítěti přispívají k tomu, aby se mozek, jednání a chování dítěte vyvíjelo optimálním způsobem.

Bohužel to platí i naopak. Hádky mezi sourozenci slouží k vymezení dětského teritoria a vyjasnění pozic, zatímco časté hádky rodičů nesou děti velmi špatně – vnímají je jako ohrožení svých jistot.

Proto také miminka a batolata v neklidném prostředí bývají „zlobivější“ – častěji pláčou, vztekají se, upozorňují na sebe. Ale může za tím být samozřejmě i cokoliv jiného.

Jsou hádky vždy špatné?

Pokud si rodiče vyměnují názory, které vedou ke konstruktivnímu řešení, jsou naopak užitečné. Dítě poznává, že mít jiný názor není špatné, učí se empatii a sociálním dovednostem. Je důležité, aby se dítě mohlo později na cokoli, co mu nebylo jasné, doptat. Vždy bychom mu nejasnosti měli vysvětlit. Nejlépe, když si s dítětem sednou oba rodiče a dají mu odpověď na vše, co ho zajímá.

V případě, že hádky vyústí v agresi, vulgarismy nebo dokonce fyzické napadení, kdy má dítě pocit, že musí jednoho z rodičů chránit, je to zlé.

Zvláště nežádoucí je, když jeden z rodičů ztratí kontrolu nad svými emocemi a uchyluje se k afektivním animálním reakcím, které máme společné se členy nižší živočišné říše. Jedná se jen o boj o přežití, kdy člověk neuvažuje logicky, vynechává rozum.

Dítě pociťuje úzkost, mohou se obejvit deprese a dost často i poruchy chování. Stejně tak není dobré uražené mlčení, ignorace partnera nebo manipulace. Stejně tak je zcela nepřípustné děti navádět proti partnerovi.

Vyčítejte činy, ne osobu

Držte se toho, abyste se hádaly o něčem a ne o někom. Také si ujasněte, že vlastně víte, proč se hádate, čeho chcete dosáhnout. Pokud vám to přijde legrační, zamyslete se.

Nestalo se vám někdy, že se hádáte, hádáte a najednou vlastně nedokážete identifikovat počátek hádky? Pokud máte ve zvyku partnerovi spílat, jak je nezodpovědný, lenivý, zapomnětlivý nebo třeba nepořádný, zkuste tato slova pozměnit. Nevyčítejte charakter, ale zpochybňujte činy.

Postěžujte si, že vás vážně štve, že zapomněl vyvenčit psa nebo že byste ocenila, kdyby na zahradě nebyl takový nepořádek. Urážení druhé osoby před dětmi, obvzlášť, pokud je to jejich otec, není dobrý příklad. Vyvarujte se i útočení na zranitelná místa partnera, není to fér.

Dále se snažte odprostit od domněnek, je to nekostruktivní. Věty typu “Stejně to nepochopíš, je zbytečné ti to říkat”, pro děti nejsou dobrým vzorem.

Hlídejte si tón

Ve chvílích opravdového rozčilení máme pocit, že ze sebe musíme vše, co se nám nelíbí, vykřičet. Zvýšený hlas asi nikomu neuškodí, jde jen o to, abychom tlumili své emoce, dali prostor pro slova druhého a také, abychom si hlídali, jaká slova pouštíme ven. Neučte dítě, že vztekat se je špatné. Vztek je normální emoce.

Jen je třeba kontrolovat, jak ho ventilujeme. Pokud cítíte, že máte chuť říct nebo udělat něco, co by vás mohlo později mrzet, nebojte si dát pauzu. Jděte do vedlejší místnosti, vydýchejte se, popřemýšlejte, dejte možnost sobě i druhému vychladnout. Dítě tak uvidí, že i vy své emoce kontrolujete.

Pokud si ale myslíte, že “tichá domácnost” je lepší, jste na omylu. Dusná atmosféra na psychiku dítěte působí velmi stresově. I když si myslíte, že to dítě nevnímá, protože je ještě malé nebo si v klidu hraje v pokojíčku, není to tak.

Často se dlouhodobý tlak podepíšou na dětech v podobě psychosomatických onemocnění, jako je v případě dusné atmosféry například kašel.

Usmíření – před dětmi

Je třeba, aby děti viděly, že když se dva pohádají, třeba i ošklivě, mohou nakonec vše vyřešit nebo se navzájem omluvit. Taková zkušenost je pro děti k nezaplacení. Těžko můžete po dítěti chtít, aby se na hřišti, provede-li něco, dětem omlouvalo, pokud to u vás nikdy nevidělo.

Je skvělé, když dítěti ukážete, že po hádce s tatínkem ho stále milujete a nic se na vašem vztahu, i přes rozdílné názory, nezměnilo. Tato zkušenost je pro dítě více než všechny přednášky světa o tom, jak se má chovat. Je pravděpodobné, že takové chování bude uplatňovat i ve vztahu k vám.

Učte děti, že konflikty nemusí ničit, ale že mohou být i prospěšné. Ve škole nás naučí mnohé, ale toto mohou naučit pouze rodiče!

A co vy? Dokážete se při hádkách před dětmi ovládat?   Zdroj: evalabusova.cz, onaidnes.cz, novinky.cz

Sex po hádce? Ano, ale má to svá pravidla

Foto: Kamil Macniak, Shutterstock.com

Někdo to zažil, jiný to zná z filmů. On a ona si vjedou do vlasů a strhne se hrozná hádka. Pak najednou střih, a oni jsou na zemi a milují se jako smyslů zbavení. Uškodí vztahu, když se hned po hádce pomilujete?

Co se děje, když se dva hádají? Podle studie španělské univerzity ve Valencii nával adrenalinu, který připravuje tělo na výkon, stresového hormonu noradrenalinu a testosteronu, jež povzbuzuje libido a zvyšuje sílu, způsobuje stav extrémního vzrušení.

Sociální psycholožka Samantha Joel působící na univerzitě v kanadské provincii Ontario v Londýně se pro magazín Psychology Today zmínila, že vnímání hrozby může pod vlivem hormonů dopadnout tak, že se hněv změní v touhu. Hádka mezi partnery aktivuje biologicky založený systém, který motivuje člověka k tomu, aby se choulil v náruči protějšku.

„Není neobvyklé, že na sex v prvních chvílích po hádce nemáte ani pomyšlení. Ale pokud tento svůj pocit překonáte, a na milování skutečně dojde, často se děje to, že tím obnovíte ve vztahu pocit důvěrnosti a blízkosti,“ uvedla Samantha Joel s tím, že pochopitelně existují dva způsoby, jak hněv ve své ložnici použít. Správný a špatný.

„Pravdou je, že většina milostných situací, ke kterým dojde hned po výměně názorů, vyplyne z extrémních negativních emocí, a to bez jakéhokoli skutečného řešení,“ říká americký klinický psycholog Seth Meyers pro výše uvedený magazín s tím, že nic by se nemělo zametat pro koberec. Určitě není dobré sexem řešit vypjaté chvíle opakovaně a navíc záměrně (lze mít super sex i pohodový vztah v jednom?).

„Někteří jedinci v sexu po hádce vidí způsob, jak se vyhnout komunikaci, nebo si na vyhrocené momenty tak přivyknou, že je vyloženě vyhledávají. Je to jako závislost na kokainu. Nikdy to nenechte dojít takhle daleko,“ varuje Seth Meyers. Tak jaká pravidla pro pohlavní styk po hádce vlastně nabízí?

Ideální je, nejdřív si všechno vyříkat, hádku uzavřít, a teprve poté skočit do peřin (jak mluvit s muži). Jenže v praxi to častokrát tak nefunguje. S rozbouřenými hormony touha stoupá a partneři podlehnou okamžiku, prostě se to stane.

Pak je moudré dohodnout se, že jakmile vylezete z postele, promluvíte si. Ale ne v posteli! Ložnice je místem klidu, hádky patří jinam.

Foto: Kamil Macniak, Shutterstock.com

Ideální je dospět ke konsenzu, a až pak skočit do postele

Britská sexpertka Linda Sonntag se přiklání k tomu, aby se vždycky vše urovnalo, než slunce zapadne. „Denní potyčky byste večer měli ukončit. Ležet vedle někoho v posteli a dusit se zlostí, nevede ke klidnému a osvěžujícímu spánku ani k harmonickému partnerství. K uvolnění napětí přitom často stačí omluva,“ popisuje odbornice v jedné ze svých příruček.

Obecně také platí, že pokud si sex po výměně názorů dopřáváte jen jako příležitostné zpestření, a ani jeden z vás se necítí být nějakým způsobem zneužíván, může to váš sexuální život obohatit. Jestli však po každém nedorozumění vy nebo on radši skáčete do peřin, než abyste si sedli ke stolu a v klidu si promluvili, už je to špatně. Podobného návyku se co nejdřív zbavte.

Návod na to, jak rozmluvit mlčícího muže.

Jak se férově hádat | Umění Milovat

Hádejte se, klidně. Hádky k lásce a vztahům patří. Někdy je hádka velmi nutná a potřebná, abyste se pohnuli z místa a vrhli světlo do temnoty, pročistili trochu vzduch.

Hádejte se ale, pokud možno, férově. Nedělejte scény, které nikam nevedou, protože vlastně ani nikam vést nechtějí.

Respektive, i scény klidně sem tam dělejte, někdy si člověk holt neumí pomoci, ale buďte si vědomi, že férová hádka to není, že to je z vaší strany podpásovka. Správní parťáci dokážou být vůči takovým scénám navzájem shovívaví.

Každému někdy ujedou nervy, tolerance je na místě. Pokud by se scény objevovaly častěji nebo máte pocit nějaké manipulace, řeště to.

Férová hádka má svá pravidla. Může se stát, že se necháte strhnout emocemi a některé z nich nevědomky porušíte, ovšem… dospělý zralý jedinec by měl dokázat se po upozornění na nefér jednání zastavit, omluvit se a vrátit zpět k tématu.

Je dobré si na začátku uvědomit, o co vám vlastně jde.

Chci řešit něco, co mě trápí a vím, že na to máme oba dva jiný názor? Chci dát najevo něco, co mě zranilo a je to příklad něčeho dlouhodobého? Stalo se mezi námi něco, co prožívám jako špatné nebo bolestné? Chci si vylít vztek a bolest (v takovém případě hádka nejspíš nebude fér…)? V duchu si ujasněte, co chcete druhému sdělit, nebo si to napište, to velmi pomáhá.

Snažte se rozpoznat spouštěče. Výše uvedená analýza vás možná přivede k tomu, co typově podobné hádky spouští. Bývají to drobné poznámky, zlozvyky, blbosti, modelové situace. Často nás nevědomky vrátí do dětství, do nějaké zoufalé situace, kterou jsme nebyli schopni řešit a kopeme kolem sebe i teď. Zkuste si to uvědomit a sami v sobě ujasnit – to je první krok k nápravě.

Férová hádka má svůj čas i místo. Když na vás druhý vyrukuje se složitějším tématem – které evidentně skončí hádkou nebo to k ní už směřuje, a není vhodná doba, naučte se odložit diskusi na později. „Promiň, ale teď na to není vhodná doba, nedokážu se soustředit, potřebuju čas si to promyslet…“.

Jen zřídkakdy se stane, že něco skutečně nesnese odkladu. Pokud jste o odklad vy sami požádali, stanovte poměrně přesný čas, kdy danou záležitost proberete – a termín dodržte.

A správné místo? Nehádejte se ve společnosti nebo na veřejnosti – nejen s ohledem na atmosféru pro ostatní, ale i proto, že se nebudete moci pořádně soustředit. 

Férová hádka nemá vítěze. Nemá ani poraženého. Nejde o to, abyste svého partnera převálcovali nebo zadupali argumenty do země. Jde vám o to si vyjasnit nějaký konflikt, zjistit, jak ho druhý nahlíží a prožívá, co je pro něj důležité a co je důležité pro vás. Hádka není monolog – řekněte k tématu své a vybízejte druhého, aby se k tomu také vyjádřil.

Základní pravidla férové hádky – stručně:

Mluvte za sebe a buďte vždy konkrétní. Řešte aktuální problém

„Je mi moc líto, … Naštvalo mě to a to… Nějakou dobu o tom přemýšlím a nelíbí se mi, že děláš to a to … Mám pocit, že ….“.

• Žádné nadávky a hrubosti
• Žádné přerušování a skákání do řeči
• Žádné obviňování a urážky
• Žádné řvaní, křičení, ječení

Zvýšenému hlasu v rámci sdělování ošemetné záležitosti se málokdo ubrání, je to většinou důsledek rozrušení. I tak pozor na to – čím hlasitěji mluvíme, tím méně posloucháme!

• Žádné sarkasmy a ironie
• Žádná obhajoba – Prezentujete svůj názor, nemusíte se obhajovat.
• Žádné zobecňování a zatahování minulosti (ty nikdy, ty vždycky..)
• Žádné fyzické nebo psychické zastrašování / násilí / ohrožování
• Žádné útěky a práskání dveřmi

Neodcházejte, aniž byste hádku nějak uzavřeli.

Jestli máte pocit, že už melete prázdnou slámu, zahajte taktický ústup („Mám pocit, že už k tomu nemáme co nového říct – co kdybychom o tom teď oba chvíli přemýšleli a otevřeli toto téma třeba zase zítra?“).

Hádka nemusí nutně skončit shodou, je důležité někdy umět přijmout stanovisko druhého, i když je odlišné. A je důležité projevit zájem neshodu nějak překonat, třeba s odstupem.

Žádné tresty (dlouhé mlčení, důsledná ignorace apod.)

Hádky do reality patří a dospělý zralý jedinec se musí naučit je unést. Nezahalte se do mlčení a ticha na příliš dlouho, dejte najevo, že máte vůli danou neshodu překonat, jen potřebujete krátký „time out“, abyste se dali dohromady.

A nezapomeňte na jedno velmi dobré přísloví…

„Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce.”

Časový odstup je vždycky dobrý. Uvidíte problém v trochu jiném světle, opadnou silné emoce, ujasníte si na základě nových informací z hádky své stanovisko.

Hádka na pracovišti? Ta má svá pravidla – VZP ČR

Konflikty včetně pracovních nevymýtí ze života ani koronavirus, který naopak nervozitou, již vyvolává, může jejich vznik usnadňovat a jejich průběh přiživovat. Není proto od věci ujasnit si, jak udržovat atmosféru na pracovišti pohodovou a „vztahově bezpečnou“.

Když na pracovišti vzplane prudký emotivní spor, je ideální, odehraje-li se ve věcné rovině, pak může účastníky posunout dál.

Jenže lidé ideální nejsou a v zápalu boje často vytasí argumentační fauly a impulsivní reakce, které mají k racionálnímu myšlení daleko. Jejich dopad ničí nejen vzájemnou úctu, ale také pracovní výkonnost jednotlivců i celých týmů.

Jaká je „anatomie a fyziologie“ škodlivých konfliktů a jak po nich účinně vyvětrat? A existuje něco takového jako konstruktivní hádka?

Na co by ve sporu nemělo dojít

Nejčastěji se pracovní střet odehrává mezi nadřízeným a podřízeným. Šéfa „vytáčejí“ mizerné výkony, neschopnost, pasivita a lhaní podřízených. Klid mu také bere jejich neochota měnit zaběhané zvyky a evidentně přežilé pracovní postupy, jejichž výsledky jsou víc pro ostudu než pro klienty či zákazníky.

Podřízení zase snadno vzplanou kvůli šikaně či nespravedlivému hodnocení a odměňování.

Rozčílit je dokážou nepravdivé informace či zatajování důležitých skutečností, rozpor mezi slovy a činy, zejména nesoulad mezi údajnými zásadami organizace a skutečným chováním manažerů.

Konflikty mohou rovněž nastávat, pokud „ti nahoře“ často mění cíle či zadané úkoly a zaměstnanec musí předělávat odvedenou práci. K nespokojenosti vedou i iracionální pracovní pravidla a omezení.      

A jak vypadá špatná hádka mezi nadřízeným a podřízeným? Nejde v ní o problém a jeho řešení, ale o získání či potvrzení mocenské pozice.

 V takovém konfliktu jedna i druhá strana vypouštějí jedovaté věty typu: „Já jsem tady šéf a budete to dělat tak, jak jsem řekl já“ versus „Kašlu na vaše příkazy, budu to dál dělat po svém, protože tak je to nejlepší.

“ Zaznívají také generalizace à la „Vždycky to zvoráte“ versus „Vám se zkrátka nedá věřit ani vyhovět“. Někdy bohužel dojde i na urážky a vulgarity. Dalším častým prohřeškem invalidní diskuse bývá vytahování prohřešků z minulosti, které s předmětem aktuální hádky nesouvisejí.

Spor se samozřejmě může rozhořet i mezi kolegy, kteří pracují na srovnatelných pozicích. Pokud člověk pracuje ve společnosti potížisty, drbny, vzteklouna, remcala či donašeče, musí mít nervy ze železa.

Jindy vadí vzájemná konkurence.

Avšak ať se hádáme „horizontálně“, nebo „vertikálně“, vždy bezezbytku platí jedno: je lhostejné, dráždí-li emoce skutečný stav nebo reálnými skutky nepodložený dojem; hádku spolehlivě dokážou vyvolat oba popudy.

Správná hádka a její zásady

Má-li svá pravidla geneze sporu, má je i jeho urovnání. Po hádce je v zájmu ozdravení nutné vyjasnit si v klidu celou situaci. Až hlavy vychladnou, obě strany by se měly sejít a respektovat tři zásady:

1) Všem musí být jasné, že výbuch vzteku byla jen agresivní obrana proti něčemu, co ta která strana konfliktu nedokázala emočně unést. Nyní je čas analyzovat příčiny rozepře.

• 2) Problémy plynoucí z oněch příčin nemůže na svých bedrech trvale nést pouze jeden účastník sporu.
• 3) K urovnání situace je zapotřebí, aby úsilí vyvinuly obě strany, jinak se ze soupeřů nestanou partneři.
• Tyto zásady pak se pak snoubí s následujícími pravidly správné neboli konstruktivní hádky:

• dohadujeme se otevřeně, slušně a důstojně, bez vulgarismů a urážek,
• nezobecňujeme, nevyhrožujeme, neponižujeme,
• řešíme pouze aktuální problém,
• nevytahujeme věci z minulosti,
• vyslechneme se navzájem,
• nepřerušujeme jeden druhého,
• nekončíme bez dosažení shody.

Konfliktům v práci se těžko úplně vyhnout a je lepší znát pravidla jejich hašení, než aby se po nich šermovalo výpověďmi. Čím méně chyb se při hádce udělá, tím lépe se v kolektivu pracuje.

© Všeobecná zdravotní pojišťovna

I HÁDKA MÁ SVÁ PRAVIDLA

Někdy hádka skutečně pročistí vzduch, říkává se. Tento článek bude o hádkách, které nikam nevedou a nic neřeší.

Proč se lidé hádají? Někdo se hádá, aby si ulevil (přetlak), a někdo se hádá, protože je zoufalý, bezmocný (dětská role).

Někdo má dojem, že hádka přinese nějaká řešení (má tedy očekávání, pak přichází frustrace, když není očekávání naplněná. To je však problém toho, kdo očekává).

Málokdo si však uvědomí, že se mnoho lidí hádá jen ze zlozvyku (jako rodiče), protože nemají odpovědnost za svůj život a cítí se nějakým způsobem nenaplnění a nespokojení (téma z děství a dospívání).

I hádka má svá pravidla a je nutné je ctít, jinak to už není hádka, ale čistá destrukce a ničení. Člověk ztrácí svou lidskou podstatu a stává se démonem. Pokud se v tom nacházíte, je nejvyšší čas navštívit svého Fen kineziologa.

Jaká pravidla v hádce a konfliktu ctít? * Vyjasněte si uvnitř každý sám, o co vám jde a čeho chcete diskuzí docílit. * Zkuste se uhlídat a nekřičte na sebe. * Nepřekřičujte se. * Pak musí dostat prostor druhý a ten první mlčí a poslouchá. *Pak musí dostat prostor druhý a ten první mlčí a poslouchá.

* Přijměte, že nebude vždy po vašem a vyústění konfliktu se vám nemusí vždy líbit. I to je v pořádku. * Nejde o život, neberte se tak vážně. * Udržte nit a nesklouzávejte k výčitkám toho, co bylo před rokem atd. * Neobviňujte a nesnažte se v druhém vyvolat pocit viny nebo selhání. * Nepřilívejte olej do ohně a snažte se hádku směřovat k ukončení, neprotahujte ji.

* Neberte druhému hodnut ani ji nijak nesnižujte, snažte se ho pochopit. * Vyhněte se siným výrazům jako: „Už ti nedám peníze, skončil jsem s tebou, odstěhuj se, zdechni, hrubé nadávky typu ku…, pi.., haj…“ a podobné hloupé výrazy nikdy neříkejte.

Můžete si je myslet, ale nevyslovujte je!) *NE násilí (neperte se jako kluci na hřišti!) * Nemluvte více než je nutné * Netahejte do hádky další lidi („Ona mi už dávno říkala, že jsi to a to.

Nikdo v práci mi neuvěří, že jsi to a to!“) * Nikdy se nehádejte na veřejnosti a před dětmi * Mějte srdce otevřené (jestliže nenávidíte v tu chvíli více než milujete, máte problém vy, ne druhá strana. Zpracujte si starou křivdu!) * Nevytvářejte si domněnky, nepřekrucujte to, co slyšíte.

* Stále dokola si v duchu opakujte láska, respekt, úcta * Nechte si čas, netlačte na sebe s řešením * Pokud je to jen trochu možné, nechoďte spát bez obejmutí * Omlouvejte se, děkujte. * Nevyvyšiujte se nad druhého, nejste víc, to jen vaše ego má ten dojem. * Neřete druhého, řešte sebe a co to s vámi dělá. * Nikdy nebuďte v ignoraci. * Jestliže máte vysoké ego, budete chtít vyhrávat konflikty bez ohledu na druhou stranu

* Jestliže jste destruktivně laděn, způsobíte druhému zranění a přijde sklizeň, kterou pocítíte na vlastním těle. Zbavte se vnitnřího démona.

www.fenkineziologie.cz

Většinou bývá spouštěčem uražená ješitnost, nenaplněná očekávání, domněnky, vzorce po svých rodičích, kteří se také hádali a nějaké nezpracované minulé zážitky včetně emocí, které se k nim pojí. Může se někdo hádat z nudy? Ano může, ale proč by to někdo dělal? No vidíte, a děje se.

U někoho to může být ventil, kde se dlouhodobě něco potlačovalo, a pak to najednou bouchne a vykřičí se všechny křivdy a domněnky ústy ven a hodí se druhému do tváře nebo na záda. Někdo se hádá tak nemilosrdně, skoro jakoby bojoval o holý život nebo o své místo na světě (téma z dětství, pocity nespravedlnosti od rodičů).

Hádka sama o sobě má velmi nízký stupeň energie. Je tedy méně než konstruktivní rozhovor nebo výměna názorů. Hádka je tedy znakem jakési nevyzrálosti a nedospělosti jedince nebo jedinců.

Zkuste vyměnit hádku za seriozní (někdy klidně i mírně odlehčený) rozhovor a pokuste se jednat tak, abyste nakonec ze sebe i z celé situace měli jen pozitivní pocit.

Láska a Nenásilí je cesta z traumat a nevědomosti. Přeji vám hodně trpělivosti, něhy a lásky vůči sobě i druhým. Netlačte na sebe, ani na druhé.

S láskou Natálie*

Homeopatie a logika

Homeopatie a logika

Ivan M. Havel

Dřív, než čtenáře potěším, zklamu či rozhořčím, předesílám: nebudu zde homeopatii ani obhajovat, ani zatracovat, ani vysvětlovat, ani vyvracet – nebudu se totiž k homeopatii jako takové vůbec vyjadřovat.

Hodlám si se čtenářem probrat některé obecné, spíše logické souvislosti, na které občas zapomínáme při argumentování pro či proti čemukoliv.

Homeopatii (i s některými asi nepřesnými podrobnostmi) jsem si zvolil celkem libovolně, čistě jako zástupný vzorek. Chcete-li, d

osaďte si kterýkoliv jiný dostatečně konkrétní pojmový nebo metodický systém, který se uchází, ať už právem či neprávem, o uznání patřičnosti svého vztahu ke skutečnosti. Může to být, mutatis mutandis, třeba výklad snů, umění koštérské, průzkum veřejného mínění, kvantová elektrodynamika nebo zákon velkých čísel.

Rozložíme si náš exemplární problém homeopatie do serie otázek; to hlavní, oč nám půjde, je jejich logická závislost nebo nezávislost. Čtenář nechť čte pozorně a rozmýšlí.

Jako leckterá jiná disciplína má i homeopatie svou praxi a svá pravidla hry, má také své teze a své hypotézy. Svou praxí zasahuje do světa (to nelze popřít) a proto má smysl se ptát, zda zasahuje do světa úspěšně, tj. v souladu s tím, co tvrdí. Budiž to naše otázka první,

(1) zda homeopatie funguje

Chcete-li konkrétněji: zda homeopatika (tj. extrémně zředěné toxické látky) léčí.

Žijeme ve věku racionalismu a toužíme, abychom o všem, co funguje, vědecky věděli, proč to funguje. Někteří chceme znát toto „proč“ i ještě dřív, než jsme vůbec ochotni o nějakém fungování mluvit. Netřeba připomínat, že vědecké „proč“ chce vysvětlení v rámci současného stavu obecně uznávané vědy. Je tu tedy otázka druhá,

(2) zda homeopatie připouští standardní vědecké vysvětlení

Například, zda lze určit fyzikálně chemickou podstatu působení homeopatik.

Jednou z tezí homeopatie je princip „infinitesimálního“ ředění: čím větší zředění (přesněji: počet opakovaných ředění, ovšem jen do jisté míry), tím větší účinek.

Vůbec prý nevadí, když se z homeopatického preparátu (vody) během rozpouštění vytratí i poslední molekula rozpouštěné toxické látky.

To ovšem předpokládá, že voda si nějak „pamatuje informaci“ o tom, že v ní kdysi bylo cosi rozpuštěno a co. Takto řečeno to zní překvapivě, ale o to nám v tuto chv

íli nejde. Respektive jde, protože to vede k otázce třetí,

(3) zda paměť vody je vůbec možná

Odvolejme se znovu na věk racionalismu (s královnou fyzikou) a formulujme předchozí otázku jako žádost o vědeckou odpověď na následující, již čtvrtou otázku,

(4) zda existuje fyzikální princip odpovědný za paměť vody

Na existenční otázku stačí odpovědět příkladem.

Řekněme, že někdo navrhne nějaký specifický mechanismus a vysloví hypotézu, že díky němu je voda schopna si vůbec něco pamatovat; nazvěme tuto hypotézu třeba Hypotézou Vazebního Úhlu (hypotézu s tímto názvem jsem před časem se silnými pochybnostmi vyslechl, pro naše účely však nejsou ani mé pochybnosti, ani to, co hypotéza tvrdí, důležité). Dostaneme tedy otázku pátou,

(5) zda Hypotéza Vazebního Úhlu je teoreticky správná

Teoretická správnost hypotézy (například, že není v rozporu s něčím, čeho bychom se neradi vzdali) ještě nestačí k tomu, aby byla obecně přijata. Rozhodující slovo má experiment. Dostaneme tak naši poslední, šestou otázku,

(6) zda Hypotéza Vazebního Úhlu je experimentálně ověřena

Rozumí se ověření experimentem se všemi náležitostmi, kontrolami, opakovatelností a statistickou významností.

Takto by se dalo pokračovat dál, ale čtenář je asi už nyní dost zmaten: k čemu je dobré takové pitvání a k čemu tolik otázek a žádná odpověď? Soudím, že občas je velmi užitečné uchýlit se ke starému dobrému pravidlu „rozděl a panuj“, abychom mohli vždy dobře rozlišit, o čem přesně mluvíme, když se vědecky hádáme, a zda všichni mluvíme o tomtéž. Přík

lad s homeopatií jsem zvolil náhodně, ale příhodně: v zápalu vzrušených debat se snadno stane, že oponenti si myslí, že se vzájemně potírají, aniž by si uvědomili, že to, co obhajuje jeden, logicky nijak nesouvisí s tím, co vyvrací druhý. Aniž by si například povšimli, že mezi šesti výše uvedenými otázkami nejsou žádné dvě ekvivalentní, čili že ta či ona odpověď na jednu otázku nemusí ještě stačit k odpovědi na druhou otázku.

Vyvrácený důkaz neznamená, že je vyvrácen dokazovaný teorém, a neúspěšný experiment neznamená, že ověřovaná hypotéza je nesprávná.

Není-li hypotéza správná, neznamená to, že nemůže existovat jiná hypotéza pro tentýž jev. Není-li známa hypotéza, která by jev vysvětlila, neznamená to, že jev neexistuje.

Ale i opačně, podaří-li se prokázat jeden z předpokladů jevu, neznamená to, že je prokázán jev sám.

Vraťme se k našemu homeopatickému příkladu. Usuzuje-li někdo, že hypotéza paměti vody je „ad hoc vypuštěné tvrzení“ (míně tím, že neplatí) a že

proto je homeopatie podvod, je jeho usuzování stejně málo logicky podložené, jako výzva někoho jiného, že homeopatie by měla být vědecky uznána, protože paměť vody je fyzikálně vysvětlitelný jev (paměť vody je jen jednou z mnoha podmínek a sama o sobě by zdaleka nestačila k vysvětlení účinku homeopatik).

Také bychom neměli – ve věku racionality – podléhat emocím a mít okamžitě za nemožné vše, na co přirozený názor není připraven. Paměť vody je jistě podivná věc; proč se však nedivíme paměti feromagnetika? Zajisté, fyzikálně je voda něco jiného, já však mluvím o přirozeném názoru. Rozpínání vesmíru se – aspoň mně – zdá ještě o něco podivnější, než paměť vody.

Za zmínku stojí i rozdíl mezi naší první a druhou otázkou. Jestliže homeopatie (nebo to, co jste si za ni dosadili) funguje, může

k tomu existovat vědecké vysvětlení. Za toto „může“ mnozí okamžitě dosazují „musí“ – pro jedny to vyplývá z jejich světového názoru, druzí se domnívají, že povrchně vědecké vysvětlení ochrání homeopatii před skepsí prvých. Myslím, že domněnka druhých je pomýlená: pokud se totiž budou uchylovat k nezasvěceným odkazům na náhodně vybrané a špatně pochopené fragmenty vědeckého poznání, nebudou je horliví skeptici považovat za pouhé diletanty, ale přímo za šarlatány a podvodníky.

V žádném případě tím nechci říct, že ti či oni by se měli vzdát pokusů o vědecké vysvětlení. Věřící by měli vědět, čemu věří, a nevěřící by neměli být slepí. Nejeden slavný objev vědy byl vyprovokován nepravděpodobným nebo nesprávně vysvětlovaným jevem a nejedna úspěšná hypotéza byla původně jen „ad

hoc vypuštěným tvrzením“.

A ještě něco. Vládnou-li vzrušeným debatám příliš lidské emoce, jsou příčiny vždy někde jinde, než ve věci, o které se debatuje.

Homepage Back