Bezmála 80 % lidí si myslí, že sucho je větší problém než třeba nízké platy. A 72 % lidí očekává, že v otázce sucha dojde v budoucnu ke zhoršení situace. Ukázal to reprezentativní sociologický výzkum, kterého se zúčastnilo 2 672 Čechů.
„Češi výrazně podporují, aby se problém se suchem řešil,“ říká vedoucí výzkumu Jan Krajhanzl z Katedry environmentálních studií Masarykovy univerzity. „A tím, kdo to má řešit, je podle většiny dotázaných stát.“
Za řešení je podle výsledků veřejného mínění zodpovědné hlavně ministerstvo životního prostředí, těsně následované ministerstvem zemědělství, jednotlivými povodími a vládou jako takovou. „Na opačné straně odpovědných institucí pak je přesvědčení, že odpovědnost za řešení až tolik neleží na jednotlivcích a rodinách, a ani na ekologických organizacích,“ říká spoluautor výzkumu Tomáš Chabada.
„To je potřeba vnímat tak, že nejde o pohodlnost či lenost lidí se zapojit,“ komentuje výsledek Jan Krajhanzl. „Lidé si totiž realisticky uvědomují, že se systémovými opatřeními toho jednotlivec mnoho nezmůže, to je prostě role státu a jeho institucí.“ Podle Krajhanzla se ale do řešení tématu sucha může na různých úrovních zapojit každý.
Se suchem se podle jeho výzkumu setkala drtivá většina populace. „Se suchem se setkalo 90 % dotázaných při procházkách přírodou, ví o něm 91 % majitelů zahrad a 73 % majitelů studní,“ říká Jan Krajhanzl. Sucha si všímají více starší lidé a ti jsou také nejvíce připraveni s ní šetřit.
Mezi ty veřejností málo podporovaná opatření patří celkové zvýšení ceny vody (16 %). Mnohem větší podporu má ale zvýšení ceny vody za nadměrnou spotřebu (52 %). „Pokud by ale došlo k vyhlášení stavu sucha, pak už lidé vyšší cenu za vodu tolik neodmítají,“ dodává Krajhanzl.
„Velkou podporu mají hlavně přírodě blízká či k přírodě šetrná opatření,“ doplňuje Renata Svobodová, která na výzkumu spolupracovala.
Využívání dešťové vody podporuje 93 % dotázaných, zadržování vody v krajině pomocí přírodních prvků 87 %, používání vyčištěné odpadní vody na splachování a zálivku zeleně 88 %, změny hospodaření na polích 84 % a v lesích (82 %). Ryze technická řešení typu výstavba nových přehrad mají podporu 55 % dotázaných.
Pozoruhodné je, že 70 % lidí nesouhlasí s tím, aby se na splachování záchodů požívala pitná voda.
Sběr dat probíhal od listopadu 2017 do března 2018, tedy ještě před tím, než v Česku uhodilo sucho. Jan Krajhanzl se domnívá, že pokud by se data sbírala během nebo bezprostředně po suchu, bylo by přesvědčení lidí, že sucho je problém, silnější.
Krajhanzlův výzkum může být cenný pro úředníky a politiky v tom, že jim zmapoval, jaká řešení jsou lidmi podporovaná a která naopak tak velkou přízeň nemají. Neukazuje, jaká řešení mohou sucho pomoci skutečně řešit, ale která mají podporu veřejnosti a nebude problém je prosadit.
Převzato z www.ekolist.czOriginální článek → https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/cesi-vnimaji-sucho-jako-velky-problem-vetsi-nez-treba-nizke-platy-ukazal-vyzkum
Podporující členové FSC Česká republika:
® FSC, A.C. All rights
reserved. FSC-SECR-0038
Před Finskem i Rakouskem. Češi mají nejvyšší spotřebu mobilních dat, ale…
- Zdroj: PublicDomainPictures / Pixabay
- Průměrná spotřeba mobilních SIM včetně M2M v roce 2018 (zdroj: Tefficient)
- Průměrná spotřeba mobilních SIM bez M2M v roce 2018 (zdroj: Tefficient)
- Meziroční růst spotřeby dat v roce 2018 (zdroj: Tefficient)
- Spotřeba dat u čistě datových SIM karet v roce 2018 (zdroj: Tefficient)
- Poměr podílu datových SIM a jejich datové spotřeby na celkovém množství SIM karet v roce 2018 (zdroj: Tefficient)
Česko se v mezinárodních tabulkách mobilních dat pravidelně objevovalo na nelichotivých pozicích. V aktuálních žebříčcích analytické agentury Tefficient srovnávající 40 zemí světa nám ale patří přední příčky, v jednom případě i první místo. Mají se operátoři čím chlubit? Ano i ne.
Primát držíme ve srovnání spotřeby u čistě datových SIM karet. Průměrná česká SIM v roce 2018 „natočila“ 60,3 GB za měsíc. Rakušané měli 55,8 GB a Finové 42,6 GB.
V této kategorii se počítá nejen se SIM kartami pro notebooky a tablety, ale také těmi pro domácí připojení (fixní i mobilní modemy).
A zde Česko rychle vyrostlo díky tomu, že všichni tři operátoři prodávají neomezené fixní mobilní připojení (tzv. FWA) coby alternativu k optice či VDSL.
Spotřeba dat u čistě datových SIM karet v roce 2018 (zdroj: Tefficient)
Spotřeba u ostatních typů SIM karet je u nás mnohem nižší a tento nepoměr nás opět řadí na špici. Na oněch datových SIM využijeme 9,1× více dat než na běžných kartách. V tomto ohledu je před námi jen Portugalsko s 10,1násobkem. Tefficient dokonce explicitně uvádí, že v Česku tvoří FWA jen 2,2 % z celkového počtu SIM karet, ale mají na svědomí 63 % datového provozu.
TIP: Kde jsou čtyři operátoři, tam jsou data o polovinu levnější než v zemích se třemi
Pokud vynecháme datové karty, jsme opět blízko chvostu. Finové za měsíc prosurfují 15,3 GB, Lotyši 11,1 GB a Rakušané 7,9 GB. V Česku je to 2,1 GB, nejhůře je na tom z měřených zemí Řecko (0,9 GB). Zmíněná čísla ukazují průměrnou spotřebu včetně M2M SIM karet instalovaných v různých IoT zařízení (auta, alarmy apod.). U nich je provoz méně náročný, takže celková čísla snižují.
Bez datových i M2M karet na tom ale nejsme o moc lépe. Češi spotřebují 2,2 GB, což v Evropě patří mezi ty nejslabší výsledky. I tady vede Finsko s 17,4 GB a Lotyšsko s 12,6 GB.
Rychlý růst v Česku
Tefficient nás ještě v jednom případě řadí do špičky, konkrétně v meziročním růstu. U SIM karet (včetně M2M) nám mezi roky 2017 a 2018 vzrostla spotřeba o 96 %. Lépe jsou na tom jen Rumunsko (99 %), Chorvatsko (104 %), Mexiko (104 %), Indie (121 %) a Čína (161 %).
TIP: ČTÚ otevřelo dveře čtvrtému operátorovi
Takovým grafem se naši operátoři jistě budou chlubit (růstem se snažili oblbnout Babiše), ale je nutné vzít v potaz, že jde o relativní srovnání. Vyrůst z 1 na 2 GB jde snadněji než z 10 na 20 GB. To opět hezky ilustruje Tefficient. Ve Skandinávii, Pobaltí nebo Rakousku, kde jsou levná neomezená data, se už lidé nasytili a spotřeba se meziročně zvýšila mezi 20 a 30 %.
Zdroj: Tefficient
Mladí si všímají kolísání koruny a dalších aktualit, v teorii tápou
Přejít k hlavnímu obsahu Mladí si všímají kolísání koruny a dalších aktualit, v teorii tápou Výkyvy kurzu koruny a další aktuální události z posledního roku pomohly studentům středních škol v orientaci v ekonomickém dění a vedly k prohloubení jejich znalostí v mezinárodní ekonomii a praktické hospodářské politice.
V teoretických znalostech o dějinách ekonomického myšlení, makroekonomii a mikroekonomii studenti nadále tápou. V úrovni ekonomického vzdělání a finanční gramotnosti středoškoláků se tak odráží aktuální ekonomické dění a praktická hospodářská politika spíše než kvalitní výuka teoretických základů různých disciplín ekonomie na středních školách.
Takové jsou hlavní závěry z analýzy výsledků školních a krajských kol druhého ročníku Ekonomické olympiády, která je největší celostátní soutěží ve znalostech z ekonomii a z financí pro středoškoláky v Česku.
Druhého ročníku tohoto unikátního projektu, kterou založila a pořádá nezisková organizace Institut ekonomického vzdělávání (INEV) a jejímž cílem je vyhledávat nejnadějnější budoucí ekonomy, se letos zúčastnilo přes 10 tisíc studentů z 235 škol napříč republikou. Finále Ekonomické olympiády, do něhož z krajských kol postoupilo 53 studentů, se uskuteční ve čtvrtek 21.6.2018 v České národní bance, která soutěž opětovně zaštiťuje.
„Jde o reaktivní získávání znalostí podle toho, co je ve společnosti aktuální a ,v kurzu’.
Co chybí je aktivní podpora vzdělávání v teoretických základech ekonomie a oblastech jako mikroekonomie a finanční gramotnost, aby středoškoláci získali výbavu pro další studium, praxi ve finančním sektoru, průmyslových firmách či pro podnikatelskou kariéru,“ říká zakladatelka INEV a ředitelka Ekonomické olympiády Martina Bacíková.
Celkově průměrná úspěšnost účastníků Ekonomické olympiády v odpovědích na testovací otázky v pěti tematických kategoriích byla 43 %. Jde o mírné zhoršení proti loňským 46%, na což jistě mělo vliv i to, že se soutěže letos zúčastnil více než dvojnásobný počet studentů než loni.
Nejlépe dopadli studenti gymnázií (54 %) a poté Obchodních akademií (47 %), ti z ostatních škol (především středních odborných škol) měli v průměru 43 % správných odpovědí. Typ školy má na úspěšnost studenta zřejmě větší vliv než ročník studia.
Studenti gymnázií vykázali v průměru lepší výsledky než studenti o rok vyšších ročníků obchodních akademií. V průměru dopadli studenti nejlépe v mezinárodní ekonomii (úspěšnost 51 %) a v aktualitách a praktické hospodářské politice (51 %).
Čeští studenti, velmi pravděpodobně i díky uvolnění kurzu po ukončení kurzového závazku ČNB, měli dobré znalosti o měnové politice.
Naopak Slováci měli malé povědomí o tom, že je to Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu, a nikoli Národní banka Slovenska, kdo v zemi platící eurem stanovuje měnovou politiku.
Celkově středoškoláci z českých a slovenských škol dosáhli v průměru téměř stejné úspěšnosti. Slovenští středoškoláci si poradili lépe než jejich čeští vrstevníci zejména s otázkami z oblasti metodologie ekonomie a dějin ekonomického myšlení. Čeští studenti naopak předčili své slovenské protějšky v orientaci v aktuálním ekonomickém dění a znalostech praktické hospodářské politiky.
Ekonomickou olympiádu pořádá a odborně garantuje Institut ekonomického vzdělávání z.ú. (INEV) po záštitou České národní banky. Správní rada institutu se skládá z ekonomů z České národní banky a Vysoké školy ekonomické.
Ekonomická olympiáda má k dispozici vysoce kvalifikované odborníky (autory úloh, lektory, konzultanty a organizační pracovníky) převážně z řad pedagogů, vědeckých pracovníků, odborníků z praxe a vysokoškolských studentů.
Komentáře k výsledkům Ekonomické olympiády 2018
Martina Bacíková, zakladatelka INEV a ředitelka Ekonomické olympiády
„Do úrovně znalostí středoškoláků se očividně promítá aktuální dění v domácí a světové ekonomice, o němž se referuje v médiích. Teoretické znalosti o metodologii, dějinách ekonomického myšlení, mikroekonomii a dalších neaktuálních otázkách jsou jejich hlavní slabinou.
Jde o reaktivní získávání znalostí podle toho, co je ve společnosti aktuální a ,v kurzu‘.
Co chybí je aktivní podpora vzdělávání v teoretických základech ekonomie a oblastech jako mikroekonomie a finanční gramotnost, aby středoškoláci získali výbavu pro další studium, praxi ve finančním sektoru, průmyslových firmách či pro podnikatelskou kariéru.
Lepší znalosti o makroekonomických tématech jako HDP a zlepšení ve finanční gramotnosti nás těší, protože jsme na základě výsledků loňského premiérového ročníku Ekonomické olympiády na tyto oblasti dávali důraz při podpoře vzdělávání učitelů a studentů. Stejně tak se podle letošních výsledků zaměříme společně s učiteli na oblasti, ve kterých studenti nejvíce zaostávají, což jsou právě teoretické základy.“
Pavel Potužák, předseda správní rady INEV, přednášející na Vysoké škole ekonomické
„Ekonomie je považována za nejvíce vyspělou a pokročilou společenskou vědu. Jádrem ekonomické analýzy je přitom rozhodování subjektů na mezi, hranici, o dodatečné jednotce a také předpoklad, že jedinci reagují na ekonomické incentivy.
Druhý ročník ekonomické olympiády snad alespoň hraničně, mezně, dodatečně přispěl k vytvoření dostatečných motivací, aby se ekonomické vzdělávání posunulo blíže skvělé výuce přírodních věd na středních školách.
Snad vytvořil podněty k tomu, aby studenty přesvědčil, že studium ekonomie může být stejně tak užitečné, fascinující a obohacující jako bádání o velkém třesku, podstatě života na Zemi, či lidském mozku.
Mojmír Hampl, člen správní rady INEV, viceguvernér ČNB
„Loňské dobrodružství prvního ročníku Ekonomické olympiády pro středoškoláky se letošním druhým ročníkem doufejme napořád mění na skvělou tradici. Tradici soutěže, jaká nemá zatím nejen v Česku, ale i v řadě jiných zemí obdoby. Soutěže, která má přilákat studentské zájemce ze všech koutů země a všech myslitelných specializací (a i jejich učitele) k ekonomii.
Tedy k předmětu, který je při dobrém užívání velmi užitečný v dennodenním životě, přitom oproti jiným předmětům stále dosti opomíjený v běžných výukových programech. Druhý ročník ukázal, že hlad po tomto typu atraktivní soutěže roste a všechny naše výzkumy zároveň neochvějně potvrzují, že je „základního ekonomického vzdělání“ potřeba nejen stejně, ale dokonce stále více.
Vzhůru do třetího ročníku!“
Datum vytvoření: 21/06/2018
nepřehlédněte
Češi jsou velcí alkoholici a masožrouti. Jaký je dlouhodobý vývoj českých spotřebitelů?
Jaký je tedy dlouhodobý vývoj českých spotřebitelů? Jaké suroviny si v domácnostech Čechů vždy najdou své místo? Budeme-li postupovat proti proudu času, poslední zásadní změna souvisela s pádem totalitního režimu, respektive pádem tzv. socialistického zemědělství. Od padesátých let došlo ke značnému nárůstu živočišné produkce, a tím rapidně stoupala i spotřeba.
Před rokem 1989 spotřeboval každý obyvatel Československa ročně 30 kg hovězího masa, ještě o 20 kg více vepřového masa, přes 260 kg mléka a mléčných výrobků a třeba 44 kg cukru nebo 340 ks vajec.
Tento spotřební koš s sebou samozřejmě přinášel i negativní dopady na výživové hodnoty stravy – nadměrně se konzumovalo třeba červené maso, ale i cukr.
Na druhou stranu byla pozitivní spotřeba zeleniny a ovoce, i když pouze lokálního.
Kdy vzrostla spotřeba vína?
Změny v 90. letech minulého století výrazně zamíchaly nejen politickou situací, ale také nákupními zvyklostmi, spotřebou a ekonomickou situací českých domácností.
Velmi se změnila také nabídka sortimentu nejen v potravinách, ale i nápojích. V letech 1989 až 2017 jsou Češi v konzumaci alkoholu na prvních příčkách v celosvětovém měřítku.
Během tohoto období vzrostla spotřeba vína na osobu z 13,5 l na 19, 4 l.
„Vzhledem k tomu, že na trhu působíme přes osmdesát let, máme historii poptávky podrobně zmapovanou. Zásadním faktorem v minulosti, který prospěl oboru vinařství, a tím i zvýšené oblibě vína, byl konec kolektivního hospodářství a následné ustanovení vinařského zákona roku 1995. Vinaři byli nuceni investovat do nových technologií, výsadeb a zaměření se na kvalitu.
To přineslo na trh zajímavé produkty a celkově zvýšilo spotřebu a kvalitu českého a moravského vína,“ říká Ladislava Antálková, obchodní ředitelka společnosti Vinium a.s., a dodává: „V současnosti stále platí, že Češi zkonzumují procentuálně více vína z dovozu ze zahraničí, nicméně každým rokem zaznamenáváme stoupající zájem po našich lokálních produktech.
Troufám si říct, že moravská a česká vína zažívají malou renesanci.“
Zlomem byl rok 1990
Po roce 1990 začala stoupat také spotřeba ovoce, rýže, zeleniny, těstovin, mouky a pečiva obecně. Díky tomu, že velké množství potravin bylo k dispozici na regálech obchodů, docházelo k výraznému snížení spotřeby některých základních potravin.
Šlo hlavně o brambory, telecí maso, žitnou mouku nebo kravské konzumní mléko. Dnes je pro nás naprostá většina výrobků a potravin včetně nápojů víceméně dostupná. I přes široký výběr zboží na trhu díky stálé poptávce vzniká prostor pro nové produkty.
Někteří čeští výrobci si tak mohou dovolit i expanzi do zahraničí.
„V minulých letech jsme s desítkou partnerů z českého potravinářského segmentu vstoupili i na zahraniční trh. I dnes, v době silné konkurence potravinářských produktů, si kvalitní výrobky s naší pomocí najdou svou cestu k zahraničním konzumentům,“ říká Kateřina Býčková, generální ředitelka společnosti BNG Group.
Stravovací a zemědělská revoluce
V posledních letech začíná mít zásadní vliv také otázka edukace, zdravého životního stylu. Velká část nakupujících se zaměřuje i na nutriční složení kupovaných potravin nebo nápojů. Dle odborníků bude na planetě žít v roce 2050 přes 10 miliard lidí. Na konci loňského roku francouzský deník Le Monde vydal studii „Zdravý chod planety“.
Celkem 37 expertů ze 16 zemí světa se po dobu tří let zaměřovalo na výzkum stravovacích návyků na Zemi. Vědci zjistili, že 820 milionů lidí trpí podvýživou, což je v obrovském kontrastu s 2,4 miliardami lidí na planetě, kteří se přejídají.
Aby bylo možné udržet život na Zemi a uspokojit potřeby pro všech 10 miliard strávníků, je nutné, aby nastala „zemědělská a stravovací revoluce“, která velmi zjednodušeně řečeno říká, že by bylo vhodné jíst maso pouze 1x týdně. V roce 1990 zkonzumoval průměrný obyvatel planety 33 kg masa za rok.
Spotřeba masa celosvětově vzrostla za posledních 50 let pětinásobně.
Zvýšený zájem o drůbeží maso a také o ryby a rybí produkty potvrzují i nejnovější data statistiků z České republiky.
Drůbeží maso, někdy označované jako „bílé“ maso, se na celkové spotřebě masa podílelo v roce 1992 pouze 15,3 %, zatímco v roce 2012 to již bylo téměř 34 %.
U ryb se potom mezi lety 1992 a 2012 zvýšila spotřeba na téměř 6 kg na obyvatele a rok. V této oblasti má Česko stále ještě co dohánět.
Rozdíl mezi datem spotřeby a minimální trvanlivostí
Kromě toho se říká, že konkrétní datum je pouze formalitou, ve skutečnosti můžeme výrobky zkonzumovat i po něm. Jak to tedy je? Na potravinách nás někdy matou i dva podobné, ale ve skutečnosti rozdílné údaje:
- Datum minimální trvanlivosti
- Datum spotřeby
Datum minimální trvanlivosti je datum, dokdy by potravina měla zůstat kvalitní Nejčastěji se uvádí na sušených, zmrazených, konzervovaných a jiných trvanlivých potravinách.
Potraviny po datu minimální trvanlivosti můžete sníst, pokud jste je skladovali tak, jak je uvedeno na obalu a obal není poškozen. Je možné, že po uplynutí data minimální trvanlivosti potravina ztratí svou chuť, vůni, strukturu.
Pokud je ale obal neporušený a potravina voní i chutná tak, jak by měla, její konzumace by měla být bezpečná. Otevřené potraviny po datu minimální trvanlivosti raději už nejezte.
Datum spotřeby uvádí, dokdy je bezpečné potravinu jíst Uvádí se zpravidla na čerstvých potravinách a na takových, které se rychle kazí. Potraviny po uplynutí data spotřeby byste už neměli jíst, ani když jste dodrželi podmínky skladování.
Ty by měly být v tomto případě dodrženy, jinak vám hrozí zdravotní komplikace. Datum spotřeby můžete prodloužit okamžitým zmrazením potraviny.
Po otevření potraviny s uvedeným datem spotřeby dodržujte i ostatní pokyny, jak skladování a pokyn pro spotřebování do uvedeného počtu dní po otevření.
Datum spotřeby je mimořádně důležitý i podle foodblogerky Lucie Grigové z blogu Do poslednej omrvinky, na kterém se věnuje receptům ze surovin, které v domácnostech často končí v koši a také tipům, jak se vyhnout vyhazování jídla na úrovni domácností.
„Datum spotřeby nás informuje o tom, do jakého data je potravinu bezpečné konzumovat. Najdeme ho na výrobcích, které rychle podléhají zkáze, tedy například čerstvé maso a ryby, uzeniny, výrobky z masa, mléčné výrobky. Je důležitý proto, že chrání konzumenta před rizikem potravinových nákaz.
U těchto výrobků je velmi důležité dodržovat pokyny pro skladování, které jsou uvedeny na etiketě každého výrobku.
Na obalech jsou stejně uvedeny informace o tom, jak skladovat takový výrobek po jeho otevření a do kolika dnů po otevření obalu je ještě bezpečné ho konzumovat,“ vysvětluje pro náš portál Lucie.
Jíst maso po datu spotřeby?
Pozornost zvyšte při mase a masných výrobcích, zde datum spotřeby dodržujte skutečně mimořádně poctivě. „Já osobně bych rozhodně nedoporučovala jíst maso a masné výrobky po uplynutí data spotřeby.
Jsem spíše za to, abychom předcházeli situacím, že v lednici objevíme výrobek po uplynutí data spotřeby a rozhodování, zda riskovat konzumaci takového výrobku i po uplynutí data spotřeby, nebo jej raději vyhodíme,“ říká Lucie a přidává i pár tipů, jak takovýmto situacím předcházet.
Například plánováním jídelníčku. Maso bychom si podle jejího názoru určitě neměli kupovat do zásoby, měli bychom ho kupovat jen tehdy, když jsme si jisti, že z něj budeme vařit ještě týž nebo nejpozději následující den.
Dobrým nápadem je i zamrazení masa ještě před uplynutím data spotřeby, čímž prodloužíme jeho trvanlivost. Po rozmrazení je však třeba jej ihned tepelně upravit a zkonzumovat co nejdříve.
Rozmražené potraviny už nezmrazujte, ale okamžitě spotřebujte!
Jen na vlastní nebezpečí
Datum expirace je na obalech uveden z nějakého důvodu – a to z důvodů ochrany vašeho zdraví. I podle Lucie je konzumace po jeho uplynutí jen na vlastní zodpovědnost. Za rozumnější považuje nakupovat čerstvé potraviny s označením datum spotřeby jen když je potřebujeme.
Její rada zní nekupovat je do zásoby nebo s tím, že 'možná se budou v následujících dnech hodit.“ Určitě je také důležité všímat si data spotřeby již při nákupu a už v obchodě zvážit, zda budeme tyto potraviny schopni zkonzumovat do tohoto data.
Důležité je také pravidelně je kontrolovat v lednici – abychom měli přehled, co je třeba dokdy spotřebovat.
Přestože na první pohled tento požadavek možná zní v dnešní době nereálné, neboť současný životní styl je velmi hektický, kontroly obsahu chladničky se dají zařadit bez problémů i do rychlého životního tempa,“ dodává známá slovenská foodblogerka.
Zkontrolujte si ledničku – máte potraviny uložené správně?
Zdroj: svssr.sk, doposlednejomrvinky.sk
Prošlé ale levné: Stále více Čechů šetří na jídle
No, nekupte to, když je to tak levné. Takový jeden kilogram bůčku za padesát korun určitě není k zahození, jenom se musíte smířit s tím, že datum trvanlivosti už vypršelo. Podobné zboží se dnes na pulty obchodů dostává úplně běžně a je to zcela v souladu se zákonem.
Váš prohlížeč nepodporuje přehrávání audia.
Lidé šetří na potravinách a nehledí na datum spotřeby
A právě na tomto sortimentu postavily svůj úspěch obchody s levnými potravinami. S tím, jak se ekonomická krize prohlubuje a někteří lidé mají opravdu hluboko do kapsy, kšefty se hýbou a nové provozovny s prošlými potravinami vznikají skoro každý týden.
Důchodkyně Marie je s levnými potravinami spokojená
Paní Marie v ruce drží anglickou slaninu. Letmým pohledem na obal zjišťuji, že exspirovala 30. listopadu. „Tu bych si nekoupila,“ ujišťuje mě starší dáma.
Paní Marie dostává měsíční důchod osm tisíc korun, a tak kaviár obvykle nevečeří. Na levné potraviny v pražských Holešovicích narazila nedávno, už si na ně ale opatrně zvyká.
„Nemám s nimi špatnou zkušenost, byla jsem spokojená. Jsem tu už potřetí,“ říká paní Marie.
Naše zboží má stejnou hodnotu jako jiné, akorát je levnější, říká vedoucí prodejny
Společnost nakupujících je pestrá, nejenom městská chudina. Někteří zákazníci si ani nevšimnou, že minimální trvanlivost už mají třeba čokolády nebo konzervy dávno za sebou. Toho si naopak velmi dobře všímá čtyřicátník, který jakoby ostýchavě přebírá zboží.
„Chodím sem zřídka, pouze když jdu kolem, datum exspirace vždy pečlivě kontroluji. Zatím jsem na nic prošlého nenarazil,“ říká zákazník.
Muž se je jmenuje Jan a je to právník. Chybí mu přesné označení výrobků a zdá se mu podezřelé, že tu lze prodávat třeba i uzeniny. Vedoucí prodejny Pavlína Vetráková kroutí hlavou, na podezřívavé pohledy je zvyklá.
„Doba je zlá. Lidé obracejí každou korunu a zjistí, že naše zboží má stejnou hodnotu jako to, které by si koupili v hypermarketu o sto procent dráž,“ vysvětluje paní Pavlína, v jejímž obchodě sice najdete vajíčko za 1,50, ale i zboží, které prošlo před několika týdny.
Překročení minimální doby trvanlivosti není protizákonné
Do prodejny se potraviny dostávají ze supermarketů, které nestíhají prodávat. Do moře už mouku nikdo vyhazovat nemůže a zadarmo to nejde ani na skládku. To je výsledek nadprodukce v konzumní společnosti, říká obchodník Petr Frierberger.
„Nadnormativní zásoby má v dnešní době každý. Lidé zboží nekupují a potraviny stárnou. My jsme distribučním kanálem pro řetězce. Ty potřebují zboží jakýmkoliv způsobem vyprodat,“ vysvětluje obchodník.
Do prodejen chodí různé kontroly, nejčastěji Česká zemědělská a potravinářská inspekce. Její mluvčí Michal Spáčil Radiožurnálu řekl, že výsledky kontrol se nevymykají normálu v českých obchodech. Podle něj překročení minimální doby trvanlivosti není protizákonné a takové zboží může prodávat každý. Kupodivu to doposud mnoho lidí nenapadlo.
Proč Češi umírají dřív než průměrní Evropané? Důvody jsou v kondici zdravotnictví – Seznam Zprávy
Česko se podle odborníků může pyšnit úspěšným řešením život ohrožujících onemocnění, pokulhává ale prevence a léčba chronických chorob.
Stav zdravotnictví v Česku i zbytku Unie hodnotila Evropská komise, která své závěry shrnula v přehledné zprávě. Zaměřila se přitom na hrozby pro veřejné zdraví, financování i aktuální vývoj dlouhodobých problémů.
Ministerstvo zdravotnictví podle Evropské komise také dosud nevyřešilo nejnaléhavější problémy, kterým systém čelí, včetně stárnutí obyvatelstva, nízkých kapitálových investic a nerovnoměrností v pracovní síle.
Seznam Zprávy zprávu o kondici českého zdravotnictví prostudovaly a nejdůležitější body přináší v přehledných infografikách.
Střední délka života se mezi lety 2000 a 2017 zvýšila o čtyři roky, ale zůstává zhruba o dva roky nižší než průměr EU.
Střední délka života se podle komise mezi lety 2000 a 2017 zvýšila o čtyři roky – ze 75,1 na 79,1 roku – a patří k nejvyšším v novějších členských státech EU. Zůstává ale zhruba o dva roky nižší než průměr EU. Ženy žijí v průměru téměř o šest let déle než muži (76,1 roku ve srovnání s 82 lety). Rozdíl mezi ženami a muži se přitom od roku 2000 neustále zmenšuje, je ale vyšší než průměr EU.
Do zdravotního stavu lidí se však promítá i socioekonomické postavení. Odborníci na základě analýzy dostupných dat například zjistili, že muži s nejnižším vzděláním žijí o 11 let méně než muži s nejvyšším vzděláním. Velké rozdíly jsou i v subjektivním vnímání zdraví mezi příjmovými skupinami.
Rozdíl ve střední délce života ve věku 30 let v závislosti na vzdělání činí v Česku 11 let u mužů a 3 roky u žen.
Průměrná délka života se sice prodlužuje, Češi ale své zdraví nepřestávají ohrožovat celou paletou neřestí. Podle odhadů stojí rizikové chování až za 48 procenty všech úmrtí.
Špatné stravování, kouření, pití alkoholu a nedostatek pohybu – to všechno se na smutných datech podepisuje.
Nedostatečná konzumace ovoce a zeleniny či vysoká spotřeba soli mimo jiné podle statistik přispěly k víc než čtvrtině všech úmrtí, což je výrazně nad průměrem EU.
Co zvyšuje úmrtnost v Česku?
Nezdravá strava a nedostatek pohybu navíc stojí za obrovským nárůstem obezity. V roce 2017 se mezi obézní řadilo 20 procent obyvatelstva. Češi jsou na tom v tomhle směru hůř než většina EU – průměrný podíl obézních lidí se v Unii zatím zastavil na 15 procentech.
„Roste výskyt obezity u dospívajících a dospělých, přičemž ke zvláště dramatickému nárůstu dochází u mužů a lidí s nižším vzděláním,“ vzkazují experti.
Češi „vedou“ i v konzumaci alkoholu, jehož spotřebu se už několik let nedaří významně snižovat. Průměrně teď vypijeme o 1,7 litru alkoholu na osobu víc než ostatní obyvatelé EU.
Proti nejznámějším ničitelům zdraví se Česku nedaří bojovat. Pokles oblíbenosti zaznamenaly jen tabákové výrobky.
Pozitivnější informace se tak týkají jen třetí z nejčastějších neřestí – kouření. Pouze u něj posbíraná data mluví o propadu obliby.
Komise si takový vývoj spojuje zejména s přísnějšími opatřeními proti kouření na veřejnosti. Zároveň ale upozorňuje na problém užívání tabáku dětmi.
V roce 2015 například víc než čtvrtina chlapců a třetina dívek od 15 do 16 let uvedly, že v uplynulém měsíci kouřily.
Boj proti nejčastějším chorobám se v Česku částečně daří. Méně podléháme ischemické chorobě srdeční, cévním mozkovým příhodám, rakovině tlustého střeva a konečníku nebo rakovině prsu. Roste ale úmrtnost na Alzheimerovu chorobu.
Zmiňovaná ischemická choroba srdeční je přitom stále nejčastější příčinou smrti. Připadá na ni přibližně jedna pětina všech úmrtí.
Počet se mezi roky 2000 a 2016 snížil o 20 procent, ale podíl je oproti odpovídajícímu průměru EU stále víc než dvojnásobný.
Dalším velkým zabijákem je v Česku cévní mozková příhoda – počet úmrtí ale poklesl o více než polovinu, podle posledních ucelených dat z roku 2016 na ni připadalo devět procent všech úmrtí.
I když hlavními příčinami úmrtí jsou srdeční onemocnění a cévní mozková příhoda, roste počet úmrtí na Alzheimerovu chorobu.
Méně lidí umírá také na rakovinu plic, která je nejčastější příčinou úmrtí na rakovinu. Od roku 2000 Česko zaznamenalo významný pokles o 27 procent, který se podle komise časově shoduje se snižováním podílu kuřáků.
Podobný trend je patrný i u rakoviny tlustého střeva a konečníku a rakoviny prsu. Onemocnění dýchacích cest jsou třetí nejčastější příčinou úmrtí, přičemž velký podíl představují chronická onemocnění dolních cest dýchacích – chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) a zápal plic.
Kondici obyvatel a zdravotní péče ale určuje i množství financí, které proudí do zdravotnického systému. Podle dat z roku 2017 výdaje dosáhly 2096 eur na osobu, což je pod průměrem EU (v Unii činí 2884 eur). Na druhou stranu se výdaje od roku 2005 neustále zvyšují.
Více než 80 procent potom tvoří veřejné výdaje, což je jeden z nejvyšších podílů v EU. Evropská komise dodává, že nejvíc zdravotnických financí směřuje do ambulantní péče a do lůžkové péče.
Oba údaje podle ní vypovídají o husté síti poskytovatelů a vysoké míře využívání zdravotních služeb.
Do zdravotnictví jde stále málo peněz, situace se ale zlepšuje.
Důležitým faktorem při hodnocení zdravotnického systému je i jeho efektivita – jak se daří snižovat úmrtnost na příčiny, kterým lze předcházet prevencí, i úmrtnost, kterou lze odvrátit včasnou a účinnou léčbou.
V tomhle směru jsme stále méně úspěšní než zbytek EU. I přes významný pokles je přitom většina odvratitelných úmrtí způsobena ischemickou chorobou srdeční a cévní mozkovou příhodou. Míra přežití pacientů s rakovinou se zvyšuje, pořád je ale pod průměrem EU.
Prevence chorob a včasná léčba u nás za EU stále zaostávají.
Problémem v Česku naopak není celková dostupnost péče. „Systém veřejného zdravotního pojištění zajišťuje široký rozsah hrazených služeb s nízkou mírou spoluúčasti,“ uvádí komise v dokumentu. Upozorňuje ale na velké regionální rozdíly, které mohou na některých místech přístup k péči zhoršovat.
Přístup k péči je v Česku na dobré úrovni, tvrdí komise.
Zpráva si všímá také toho, jak čeští pacienti putují zdravotnickým systémem a bez překážek střídají jednoho lékaře za druhým. „Lékaři poskytující primární péči neregulují pohyb pacienta v systému.
Pacienti mohou specialisty navštěvovat přímo a celkově se setkávají s malým množstvím překážek – žádné uživatelské poplatky v ambulantní péči, což vysvětluje poměrně vysoký počet návštěv v ambulantním sektoru,“ tvrdí odborníci.
Celkem jediný Čech absolvuje ročně 11 návštěv u lékaře, průměr EU je 7,5 návštěvy.
V roce 2017 pracovala v primární péči přibližně pětina lékařů, hustota sítě poskytovatelů primární péče tak byla 0,7 lékaře na 1000 obyvatel – komise ale upozorňuje, že s obrovskými regionálními rozdíly, které jsou charakteristické pro celkové rozmístění lékařů.
Kde chybí lékaři?
Podle českých právních předpisů by poskytovatelé primární péče měli být k dispozici v dojezdové vzdálenosti 35 minut.
Budoucí dostupnost primární péče ale může ohrozit stárnutí zdravotnické pracovní síly, zejména praktických lékařů.
V roce 2019 jsou podle Ministerstva zdravotnictví volná místa lékařů primární péče v přibližně polovině českých okresů, přičemž nejpostiženější okresy se nacházejí v Libereckém, Ústeckém, Zlínském a Středočeském kraji.
Nedaří se také v oblasti investic. Zpráva upozorňuje zejména na příliš nízké kapitálové investice, které mohou mít dopady na efektivitu celého systému. Česko je v tomto směru na úplně poslední příčce žebříčku.
„Tato potřeba je obzvláště naléhavá v segmentu lůžkové péče, kde je hustota sítě vysoká a nemocnice obvykle provozují několik budov.
Za získávání kapitálových investic jsou odpovědní poskytovatelé, kteří však často mají omezené odborné znalosti a zkušenosti,“ míní experti.
Kapitálové investice ve zdravotnictví jsou nejnižší v EU.
Češi cestují více než sousedé, letos si oblíbili vlaky do Chorvatska
video
Události: Češi cestují více než sousedé
Cesta vlakem k jižnímu moři představuje hit letošního léta. Jednosměrná jízdenka i s lůžkem stojí kolem osmi set korun a 520 míst v soupravě bývá často vyprodaných. Dle stevardů hodně cestují mladé rodiny s dětmi.
„I pro nás je to celkem překvapení, protože jsme dosud nikdy u zájmu o novou linku RegioJetu nezažili, že by se nové spoje vyprodávaly tak rychle,“ vysvětlil Aleš Ondrůj, mluvčí společnosti RegioJet, která vlaky do Chorvatska vypravuje.
Firma původně chtěla jezdit jen třikrát týdně, kvůli velkému zájmu ale začala jezdit denně a během prázdnin si do Česka přivezla dvacet dva dalších ojetých vozů z Německa. Zájem Čechů o cestování do zahraničí neslábne.
RegioJet počítá s tím, že bude vlaky do Chorvatska vypravovat až do konce září. A ani čerstvé pochybnosti ohledně Chorvatska na tom podle dopravce nic nemění. A podobné je to zatím i se zájezdy do Španělska, vůči němuž už české úřady přístup zpřísnily. Kdo se ze země vrátí od 24. srpna, bude muset předložit negativní test na covid nebo jít do karantény.
Žádná masivní storna zájezdů kvůli tomu ale cestovní kanceláře zatím nezaznamenaly. Lidé se podle nich pandemii přizpůsobují jinak – s výběrem čekají do poslední chvíle.
Neodrazuje ani karanténa
Vedení pražského letiště odhaduje, že za červenec odbavilo 220 tisíc cestujících. Oproti stejnému měsíci loňského roku je to jenom devítina, přesto je znát, že letiště ožívá.
„Když to srovnáme i s ostatními zeměmi v našem regionu, ať už jde o Polsko nebo Maďarsko, tak tam přece jenom ten náběh byl pomalejší. Tamním lidem déle trvalo, než začali cestovat,“ popsal současný trend mluvčí CK Fischer Jan Bezděk.
Právě speciální lety k moři – pokud je společnosti vypraví – jsou v současnosti tak plné, jako kdyby žádná koronavirová krize ani nebyla. Data velkých cestovních kanceláří, které reprezentují asi třetinu trhu, uvádějí za červenec obsazenost letadel 95 procent.
Cestovky: Cestuje čtvrtina, přesto je to hodně
Tuzemské cestovní kanceláře odhadují, že v červenci jejich služeb využilo směrem do zahraničí asi 300 až 350 tisíc lidí, což oproti loňsku představuje asi čtvrtinový stav.
Největší zájem je o Chorvatsko, kam zamířilo asi 130 tisíc lidí, na Slovensko dalších 70 tisíc. Tyto statistiky se ale týkají pouze organizovaných zájezdů; se započtením dalších lidí bylo v červenci na Slovensku podle odhadu agentur asi 170 tisíc lidí.
Norsko zvažuje znovuzavedení karantény pro Čechy, rozhodne se v pátek
Mezi nejpopulárnější destinace patří Řecko, cestování tam je ale komplikovanější. Dokonce hrozilo, že by od pondělí museli předkládat lidé letící z Česka do této balkánské země negativní testy na koronavirus.
Nakonec se tato povinnost týká jen pozemních cest a ostatní cestující musejí mít „pouze“ registrační formulář. Jenže měnící se podmínky nestíhají sledovat ani ti, kteří by měli jejich dodržování vymáhat.
Nevpuštěni do letadla
Jedna taková situace dopadla na turisty, které ve Vídni nepustil na palubu letadla pozemní personál, a to přesto, že měli požadované formuláře vyplněné podle instrukcí řecké i české strany. Dvouletá dcera totiž měla mít podle personálu vlastní cestovatelský dokument. takzvaný Passenger Locator Form, čili registrační formulář nezbytný pro vstup na palubu letadel směřujících do Řecka.
„Dojedeme na letiště, museli jsme projít check-inem. Jsme šedesát metrů od letadla… a do toho letadla nás nechtěl nikdo pustit,“ stěžovala si zastavená turistika Barbora Bečičková. Po odmítnutí se musela vrátit domů a protože nechtěla dovolenou odříct úplně, letenky kupovala znovu. „Jediný rozumný let za rozumné peníze byl za dva dny, v šest ráno z Budapešti,“ dodala.
Paní Barbora přitom postupovala podle postupu, doporučeného řeckými úřady; totéž ostatně radí i české ministerstvo zahraničí: „Spolucestující děti do 18 let se vpisují do PLF formuláře jednoho z rodičů,“ stojí na webu.
Není to zdaleka jediný takový příběh. Ve stejný den ve Vídni narazil i Martin Šrubař. Přitom šlo o let jiné společnosti. „Když jsem přicházel k check-inu, viděl jsem velký shluk stovky lidí, kteří na sebe řvali okolo přepážek. Češi a Slováci se sebrali a chtěli jsme jít na policejní stanici podat trestní oznámení,“ popsal zklamaný Šrubař.
Vídeňské letiště Schwechat vinu odmítá. „Za kontrolu registračních formulářů do Řecka výslovně odpovídají pozemní týmy jednotlivých dopravců,“ znělo z letiště. Aerolinky, které cestující odmítly, je odkázaly na informační linky. Na těch ale cestující nebyli schopni získat dostatek informací.
„V tomto konkrétním případě, aspoň podle naší analýzy, došlo ke špatnému výkladu na straně aerolinek ohledně povinnosti vyplnění formuláře všemi pasažéry. Aerolinky si přečetly jenom první odstavec a tvrdily opak,“ odhaduje ředitel konzulárního odboru v Aténách Pavel Pitel.
České ministerstvo zahraničí radí, aby rodiče před cestou do Řecka vyplnili formulář zvlášť i pro děti, i když to předpis nevyžaduje. Jestli vůbec někdo českým rodinám vzniklé škody zaplatí, zatím není jasné.