Pokud jste milovníci vína, jistě jste již narazili na pojem “autentické víno”. O co se vlastně jedná a co skrývá tento název? Pojďme nahlédnout pod pokličku vinařů, kteří zpracovávají tato vína s nesmírnou láskou a trpělivostí.
V zásadě naši předci produkovali pouze bio produkty. Měli bychom se od těchto dávných postupů poučit a nekazit si své produkty nadbytkem chemie. Autentické víno je jakýmsi potomkem dávných vinařů. Výroba a zpracování révy podléhá přísným pravidlům.
Autentická vína – začátek již na vinici
V dnešní uspěchané době, kdy i vinařství prochází svým průmyslovým vývojem je dobré se trochu zastavit a zamyslet se nad prací našich předků. Jak vlastně vznikala výroba tehdy? V čem tkvěla nenahraditelnost autentického vína?
- Ze zásady je pro tento druh vín naprosto vyloučeno použití syntetických herbicidů, akaricidů i fungicidů. Základním principem je tedy ekologický přístup k pěstování révy.
- Ošetřovat vinnou révu je možné pouze pomocnými látkami, které jsou schválené pro biologické vinohradnictví.
- Hlavním cílem je zachovat biologicky hodnotnou aktivitu půdy a nezatěžovat ji syntetickými hnojivy.
- Ruční sběr révy je základ pro autentické víno. Stroje jsou na těchto vinohradech tabu.
- Vinaři dávají přednost tradičním středoevropským odrůdám.
Samozřejmě si vinaři rádi ulehčí práci, ale vše je v rámci “zdravého selského rozumu”. Ctí se tradice ruční výroby. Tato vína jsou někdy označována jako BIO, nebo přírodní vína.
Zrání vína ve sklepích
Výroba autentického vína bere ohled i na ekologickou stránku věci. Hledí na nízkou spotřebu energie a zabývá se i snižováním tvorby odpadů.
- Autentické víno naprosto postrádá selektované kvasinky. Kvašení probíhá spontánně díky mikroorganismům, které se nacházejí přímo na hroznech a ve sklepích.
- Mošt se zásadně nezahušťuje.
- Nepřidávají se taniny.
- U autentického vína vinaři nikdy nezvyšují alkohol pomocí sacharózy.
- Autentické víno se nefiltruje.
- Fermentace a zrání probíhá v dřevěných, nebo skleněných nádobách. Možné jsou i keramické.
- Do autentického vína se nikdy nepřidávají enzymy, nebo bakterie.
Podstata autentického vína tedy spočívá v pozvolném zrání bez přítomnosti chemie. Zásah vinaře je minimální.
Zastupuje tu post jakéhosi pozorovatele, který dbá na správný postup fermentace, jakožto unikátního přírodního procesu zrání. Kvasinky přebírají velení a udělají svou práci mistrně.
Postup výroby je maximálně šetrný k přírodě a tím si získává srdce nejednoho spotřebitele.
Degustace autentického moku
V první řadě musíme předeslat, že filozofie produkce autentických vín primárně poukazuje na návrat ke kořenům výroby vína našimi předky. Tedy bez zbytečné chemie a přísad, které do vína zdaleka nepatří.
Je tedy nutné spotřebitele tak trochu “varovat” na jinou chuť, než na kterou je u vína zvyklý. Dost možná, že po prvním ochutnání nebudete úplně spokojeni. Jedná se o “přírodní až surový” produkt bez jakéhokoliv přikrášlení v podobě cukru a aromat.
Na druhou stranu si vychutnáte pravý přírodní mok, kterému byla věnována veškerá péče vinařů a blahodárné paprsky slunce.
Ten, kdo přivykne pro nás nezvyklé chuti většinou již průmyslově a chemicky upravené víno již nechce. A to je hlavním cílem autentického vína. Poukázat na čistou chuť vinné révy ve své naturální podobě. Klasická vína vás mohou ohromit až několika desítkami aditiv, která naprosto přebijí chuť přírodního vína.
Přednost autentického vína tkví i v tom, že ho můžete vychutnávat po delší dobu. Klidně si nechte otevřenou jednu lahev i týden a víno se vám nezkazí. Naopak se chutě takzvaně vrství a vůně bude neodolatelná.
Mnozí z vás znají ranní “bolehlav” po bujarém vinném večírku. Autentická vína naštěstí tuto pověst nemají. Toto víno neobsahuje téměř žádnou síru, proto vám těžkosti s hlavou, nebo žáhou naprosto nehrozí.
A to je skvělé, co myslíte? Již nikdy žádná kocovina.
Požitek z konzumace autentického vína
Nenechte se napoprvé odradit přítomností jemného kalu ve víně. Rozhodně není na závadu. Klasické víno se filtruje kvůli “oku spotřebitele”. Jedná se v podstatě o takový kosmetický zákrok, který u autentického vína není nutné ani zmiňovat. Jelikož se jedná o přírodní postupy, nehraje filtrace prim.
Vliv na zdraví? Rozhodně si polepšíte se sklenkou autentického vína než chemicky upraveného moku. Jak už bylo zmíněno, nebolí po něm hlava a přínosem jsou i látky, jako například antioxidanty.
Princip autentického vína se snoubí s tradicí a přírodou
Návrat k přírodě, to je hlavní kritériem milovníků autentického vína. Víno je vyrobené dle přísných zásad a smí být poté prodáváno pod značkou “A”. Ta se umisťuje na hrdlo lahve. Kvašení probíhá v sudech, kde poté leží až jeden rok. Víno se stáčí do skleněných lahví, nebo jiných nádob bez filtrace. Dokonce se ani nepoužívají čiřidla, nebo další přídavné produkty.
Spolek nadšenců, kteří se zabývají touto technologií jsou Autentisté. Drží se zavedených postupů a ctí hodnoty přírodních darů. Spolek naturálních vinařů jednoduše bere z přírody jen to nejlepší a přetváří plody na jedinečný mok.
Vězte, že autentické víno je vždy originál. I když vinaři používají pro výrobu stále stejné odrůdy, každý ročník je jedinečný. Nezbývá než ochutnat. Autentická vína není zase tak lehké v běžných prodejnách zakoupit. Nejlepší volbou bude obrátit se na samotné výrobce.
Tam budete mít jistotu originálního a přírodního vína.
Klasické víno versus přírodní
Limity oxidu siřičitého se v těchto dvou produktech maximálně liší. U autentických vín dosahuje hodnota siřičitanu maximálně do 100 mg na 1 litr.
Naproti tomu u klasického vína jsou hodnoty diametrálně odlišné:
- U bílého vína – do 200 mg na 1 litr.
- U červeného vína – do 150 mg na 1 litr.
- Ledové, nebo slámové víno dosahuje hodnoty až 400 mg na 1 litr.
Absence síry je hodnotná – víno je díky tomuto stavu stabilnější a hodnotnější.
Pěstitelské minimum pro vinaře autentických vín
Pokud i vy toužíte si jednou vyrobit pravé přírodní víno, zde je malý průvodce. Držte se níže popsaných pravidel a vytoužené autentické víno bude na jedničku.
- Vinice musí být v ekologickém režimu, tedy bez zásahu jakéhokoliv postřiku a chemických hnojiv. Vinaři se spoléhají na ruční sběr révy. Díky tomu mají záruku nepoškozených hroznů a zároveň dávají keřům tu správnou péči.
- Minimální vstup do výroby hraje hlavní roli při zrání vína. Absence jakýchkoliv aditiv, které zlepšují chuť vína je samozřejmost. Kouzlem autentického vína je právě jeho přírodní barva a chuť.
- Kvašení vína probíhá spontánně díky lokální mikroflóře. Žádné kvasinky není nutné přidávat.
- Stáčení do lahví probíhá bez filtrace a čiřidel. Pro čistou jiskru jsou povolené pouze vybrané přírodní látky, například bílkoviny rostlinného původu, oxid siřičitý, nebo potravinová želatina.
- Do autentických vín se nepřidává oxid siřičitý.
Autentické víno jako dosažitelný luxus
Obliba přírodních vín roste, důkazem je stále větší poptávka po tomto čistě ekologickém produktu. Nejeden spotřebitel si rád připlatí za opravdový plod čisté přírody s neopakovatelnou chutí.
Autentická vína již povýšila na lehce luxusní post – však je jim dopřávána speciální péče, a dokonce mají již svůj festival. Tam se sjíždějí stoupenci ze všech koutů naší země i těch sousedních. Víno s určitým příběhem i přesahem má již své věrné stoupence.
Nechte se zlákat také takovou oslavou a přijďte ochutnat a inspirovat se.
Nevinně o víně pro úplné začátečníky
Víno k jídlu patří, a tak jsem si dnes usmyslela, že vám o víně něco povím. O tom, jak ho nakupovat a jak si ho vychutnat.
Na úvod bych určitě měla předeslat, že chovám k vínu velmi vřelý vztah.
Asi použiju starý dobrý citát: „Ráda vařím s vínem. Někdy ho dokonce do jídla přidávám.“
Od prvního dne mé samostatnosti v kuchyni jsem věděla, že víno do mé domácnosti patří. Bohužel jsem nevěděla, jaké víno. Dělila jsem vína pouze na dvě skupiny, a to nikoli podle barvy. Rozlišovala jsem jen vína, která mi chutnala, a ta, která se do první skupiny nedostala.
Nikdy jsem nedokázala předem odhadnout, jak to se zakoupenou lahví dopadne, takže jsem se vždycky držela osvědčených vín, dokud se daly koupit. Obvykle měly na sobě nějakou důvěryhodnou medaili nebo raději dvě.
Dnes, s odstupem času, bych si ještě poradila, abych přidala další členění: na vína, po kterých bolí hlava, a na vína, po kterých nebolí. Ale k příčinam bolehlavu se ještě dostanu.
Do své třetí knihy Hovory s řezníkem jsem kromě devatenácti rozhovorů s opravdovým řezníkem přidala na závěr knihy ještě bonusový, dvacátý rozhovor. Ten se však neodehrává v řeznictví, nýbrž ve vinotéce.
A protože mám pocit, že tak vážný rozhovor o víně si zaslouží víc prostoru, dnes vám ho v podstatně rozšířené a doplněné podobě dávám k dispozici.
(Pravda, druhým, dokonce ještě mnohem vážnějším důvodem je, že právě pobývám na horách, bez pořádné kuchyně, bez svého kuchařského foťáku a jsem tak unavená sjížděním zasněžených svahů, že byste se ode mě stejně dozvěděli nejvýš tři holé věty, kdybych celý tenhle článek měla napsat bez předchozí přípravy.)
Takže se v klidu posaďte, něco si nalijte (kafe je stejně jen nápoj, kterým se překonává ta denní doba, než si můžete oficiálně nalít do sklenky trochu vína), a podívejte se, co vám k výběru vína jako laik laikovi můžu říct.
Cililink!
(To byl zvoneček na dveřích do vinotéky, kdyby to někomu nebylo jasné.)
Rozhovor o víně
„Dobrý den. Potřebovala bych pomoct s výběrem vína k jídlu.“
„Dobrý den! K dobrému jídlu samozřejmě dobré víno patří, takže kde začneme?“
„To mi řekněte vy. V životě jsem kupovala víno pouze v supermarketu a tam jsem vždycky vybrala to, které mělo nejvíc medailí. Abych kupovala kvalitu, chápete.“
„Aha. Tak to vás naprosto nechápu. Vy nevíte, že medaile nejsou vůbec žádná záruka kvalitního vína?“
„A to tvrdíte na základě čeho? Z nějakého důvodu to víno přece medaile dostat muselo!“
„Myšlenka je to hezká a vznešená. Ale medaile, když na to příjde, se dají koupit třeba za tři koruny kus. Orientovat se pouze podle medailí je v dnešní době velmi nerozumné. Netvrdím, že neexistují legitimní soutěže, ale u těch se pak nelepí medaile na lahve.“
„Fajn. Když nemůžu víno vybrat podle medaile, mohl byste mi laskavě říct, čím jiným se mám tedy řídit? Všem těm nápisům na vinných etiketách nerozumím a asi nikdy rozumět nebudu.“
„Pokud dokážete připustit, že se nenaučíte vínu rozumět za jeden jediný den nebo za týden, pak mám pro vás jisté řešení. Bude to trochu trvat, ale vezmeme to postupně a důkladně. Zaměříme se pokaždé na jednu odrůdu nebo oblast a postupně se jí propijeme, abyste se ji naučila poznávat a vidět v ní jemné rozdíly.“
„Aha! Jste úplně stejný, jako můj řezník. Ten na to se mnou šel taky od lesa.“
„Choďte si na procházky, s kým chcete a kam chcete, ale kvůli vínu do lesa opravdu nemusíme. Když už, tak vás někdy vezmu na vinici. Ale pro tuhle chvíli pojďme začít tady ve vinotéce. Vy mi řeknete, co chcete vařit, a společně k tomu vybereme lahev podle vašich představ.“
„Vždyť jsem to říkala. Úplně jako řezník. Co to je za zvláštní dobu, že si každý hájí svou odbornost a chce vědět, co budu vařit?“
„Máte s tím problém? Jsem tu od toho, abych vám poradil. To se vám v supermarketu nikdy nestane.“
„Co pořád máte proti vínu ze supermarketu?“
„Totéž, co proti masu, pečivu nebo zelenině. Pohodlně tam nakoupíte, ale nadšená nejspíš nebudete.“
„Jak to?“
„Vína v supermarketech jsou obvykle velmi sířená, aby v regálech dokázala stát a přežít celkem dlouhou dobu. Síra totiž dobře konzervuje a zabíjí všechno živé.
Za druhé, vzhledem k tlaku na cenu opravdu nemůžete očekávat zázraky. Vína budou vyrobená pomocí masových technologií a nejspíš jim bude chybět duše. Osobnost. Charakter.
To, co vás přiměje vracet se ke stejnému vínu znovu a znovu a stále v něm objevovat něco nového.“
„Masová produkce tedy není to, po čem bych se měla poohlížet? Čím se liší malí vinaři od těch průmyslových?“
„Lepšími hrozny. Čím lepší víno, tím přesněji a detailněji je na etiketě popsána lokalita, ze které hrozny pochází. On se totiž v chuti, vůni a kvalitě vína odráží tak zvaný terroir, tedy veškeré vlivy prostředí včetně podloží. A to se může někdy měnit brázdu od brázdy.“
„Takže z velké vinice nebo dokonce z hroznů z různých vinic bude hůř znatelný terroir než z jedné malé viniční trati?“
„Přesně tak. Ale není to všechno jen o původu hroznů. Poctivé víno má vyšší podíl ruční práce. Do některých malých, špatně položených vinic se nedá dostat s těžkou technikou, takže jiný než ruční sběr a ruční ošetřování není možné. Ale poloha vinice je tak výjimečná, že přes všechny obtíže stojí za to tam víno pěstovat.“
„Chápu, že takové víno pak nemůže vinař prodat pod cenou.“
„Kvalita se samozřejmě odrazí i v následném zpracování. Vylisovaný vinný mošt nebo rmut – to jsou jen rozdrcené hrozny i se slupkami – musí zkvasit. Kvasinky přemění ovocný cukr na alkohol. Používají se k tomu často průmyslové kvasinky, které fungují podobně, jako droždí.
Vypěstují si velmi silnou kulturu, žádnou jinou k sobě nepustí, nehrozí tak, že víno zkvasí nekontrolovaně. Bohužel to má i svá negativa. Kvasinky umí vínu přidat vůni, kterou v sobě hrozny přirozeně nemají. A umí přidat jakoukoli vůni si řeknete.
Z anonymních nebo dovozových hroznů tak uděláte třeba chardonnay nebo rulandské šedé, stačí správně zvolit kvasinky při nákupu. Když pak pijete takové navoněné víno, ohromí vás nejprve svým úžasným, výrazným aroma, ale posléze tu stejnou výraznost nenajdete v chuti.
Budete cítit podivný rozpor, jako by vás víno obalamutilo a nenabídlo všechno, co slibovalo.“
„Měla jsem zato, že to tak je správně. Že víno vždycky líp voní, než chutná.“
„To jste tedy asi nikdy nepotkala dobré víno. U něj by vůně a chuť měly být v rovnováze.“
„Znamená to, že takový vinař nemůže používat průmyslové kvasinky?“
„Nikoli. Je pravda, že spontánně zakvašené víno je velmi bohaté na vůni i chuť, ale zároveň s sebou nese nejistotu, zda se zakvašení správně podaří. Vinař, který chce mít věci pod kontrolou, proto používá vinařské kultury. Ale musí je používat citlivě a s ohledem na povahu hroznů, to dá rozum.
Když budete v kuchyni připravovat maso, taky už na něj nenasypete vegetu nebo grilovací koření s glutamátem, abyste mu zvýraznila chuť i vůni, aniž by vás to stálo jakékoli další úsilí. Naopak maso šikovným postupem donutíte, ať předvede, co v sobě má.
A je to jen záležitost vašich kuchařských schopností a zkušeností a odhodlání věnovat masu trochu své práce a času.“
„Začínám tomu rozumět. Víno je tedy buď produktem vinařské chemie, nebo vinařské práce. A pokud se chci dobře napít, měla bych si vybírat to druhé.“
„Řekla jste to správně. Jelikož je vinařská chemie povětšinou v prášku, říká se u nás v branži, že jsou vinaři, kteří sypou, a vinaři, kteří nesypou. Stejně jako kuchaři: někteří vaří z prášku, jiní ctí přirozené suroviny. Ti první přitom tvrdí, že sypat se musí, zatímco ti druzí odpřísáhnou, že sypat se vůbec nemusí.“
„V tom případě teprve teď chápu, jak je důležité jméno vinaře nebo vinařství a s tím související přístup k práci.“
„Jsem rád, že na vás můj výklad takto zapůsobil. Takže můžeme vybrat to víno?“
„Ještě mi řekněte, jak je to s tou sírou. Proč ji vinaři používají, když ví, že po ní bolí hlava?“
„To je jednoduché. Zasířené víno je zakonzervované navěky. Pokud ho budete aspoň trošku dobře skladovat, nezkazí se a nezmění se. Je mrtvé, ale dá se prodávat dlouho.
Trochu jsem to zjednodušil, ale jde mi o princip.
Vy sama si musíte říct, zda chcete pít živé víno, které ještě může trochu perlit jako pozůstatek kvašení, nebo hygienikem bez výhrad schválené víno, ve kterém neplave jediná živá buňka.“
„Smím vám věřit, že tu máte pouze prověřená vína od spolehlivých vinařů, kteří nesypou nebo sypou jen s rozmyslem?“
„Ano. Ale to vám může tvrdit ledaskdo. Takže není od věci využít různých veřejných ochutnávek nebo nabídky rozlévaného vína a posoudit vinotéku podle skutečné nabídky, nikoli podle toho, co vám v ní napovídají.“
„A na co se mám zaměřit, když víno ochutnávám? Jak poznám, jestli je dobré, nebo špatné?“
„Dobrá vína – a teď nemám na mysli jen drahá vína – mají co nabídnout. Ve vůni toho dokážete hodně poznat. Nebudete možná přesně vědět, co cítíte, ale vůně se bude postupně měnit a odhalovat nové a nové vrstvy.
Čím víc toho poznáte, tím lepší máte nos a zřejmě i tím lepší víno máte ve sklence. Ale nesmí to být jen o vůni, už jsem na to upozorňoval. Přísliby z vůně by se měly projevit i v chuti.
Když ucítíte na jazyku jen sladkou nebo kyselou vodu, aniž by to bylo doprovázeno další chuťovou hloubkou, je to špatně. Chuť vás musí bavit stejně, jako vůně. I zde by to měla být detektivka v odhalování jednotlivých složek a duševní pátrání po tom, co vám chuť připomíná.
A právě proto, milá paní, lidé pijí víno a vychutnávají si ho. Je to pro ně neustálé objevování a tedy svým způsobem dobrodružství. Ale měl bych tu zdůraznit ještě jednu velmi důležitou věc.“
„Jen jestli ji ještě dokážu vstřebat…“
„Dokážete. Tohle je dost zásadní poznatek. Když si chcete víno vychutnat po všech stránkách, potřebujete k tomu správnou skleničku.“
„Tomu mám zase rozumět jak?“
„Objem a tvar sklenky zcela podstatně ovlivňuje vůni a vlastně i chuť vína. Když víno nalijete do decilitrové sklenky nebo do skleničky od hořčice, která je v drtivé většině českých domácností, a když si ho tam dokonce nesvědomitě nalijete až po okraj, vůbec nic z vína neucítíte.
Víno potřebuje prostor, takže se nalévá pouze do třetiny sklenky, někdy i méně. Určitě jste už někoho viděla, kterak sklenkou krouží, pozoruje víno a očichává ho, příležitostně se napije a povaluje víno na jazyku. Tak to je ten správný objevitel.
S plnou, malou a špatně tvarovanou sklenkou tohle samozřejmě nedokážete.“
„O správně tvarové sklence slyším poprvé.“
„Není to zas taková investice, abyste si ji nemohla dovolit. Když už kupujete lahev vína za dvě stě korun, měla byste mít i sklenky na úrovni.
Pro začátek bych vám doporučoval jednu sklenku na bílé víno, tak zvanou ryzlinkovku, a jednu sklenku na červené, označuje se jako sklenka na Bordeaux odrůdy.
Když vás to začne bavit, můžete pokračovat tím, že si pořídíte speciální skleničky na jednotlivé odrůdy nebo typy vín. Málokdo se k tomu dostane, ale stává se to. Vy jste celkem nadějný případ.“
„Kdo ví, třeba jednou. A teď mi prosím ještě řekněte, jak se vybírá vhodné víno k jídlu. Netuším, čeho se mám chytit.“
„Víte, jak jsem říkal, že dobré víno má co nabídnout v chuti i ve vůni? Když víte, jaké jsou základní aromatické složky a projevy vína, snadno si představíte, zda budou ladit s ochucením jídla. Stejně, jako vám nedělá problém sladit majoránku s česnekem nebo třeba modrý plísňový sýr s ořechy, tak podobně funguje i párování vinných chutí s chutěmi v jídlu.
Prostě si jen představte, zda by to šlo k sobě. Případně ochutnejte trochu jídla, zapijte vínem a hned budete vědět — v ústech se to začne všechno navzájem doplňovat a povzbuzovat a budete mít pocit, že z toho všeho vznikla další, nová, perfektně ladící chuť.
A kdybyste si na tohle cvičení netroufla, vždycky se ve vinotéce najdou odborníci, kteří vám poradí a najdou víno přesně k tomu, co chcete vařit.“
„Tak já bych si teda prosila jedno víno k rajské omáčce.“
No, a to by pro dnešek bylo. Za týden na viděnou, opět s receptem (ačkoli vy, co jste členové E-mailového klubu Kuchařky pro dceru, to dnes tak úplně bez receptu nemáte, že :-))
PS. Jak vybíráte víno vy? Čicháte k němu, mazlíte se s ním, objevujte, co vám může nabídnout, než ho vypijete?
Co bolí, to přebolí aneb aby hlava nebolela
Stalo se to snad každému z nás. Večírek s přáteli se protáhl, vína jsme vypili o trochu víc než ty slibované dvě deci, a ani do postele jsme se nedostali před půlnocí, jak jsme měli v plánu.
Teď je ráno a my jsme se do nového dne vzbudili nejen se vzpomínkami na úžasný večer, ale také s pocitem, že uvnitř naší hlavy se usadila kovářská dílna, doprovázená orchestrem ze samých tympánů. Ano, dnes ráno nás bolí hlava. I když by nemusela.
Stačí jen vyzkoušet pár následujících triků a tipů, které vám příště pomohou k tomu, abyste se příště vzbudili jen s těmi vzpomínkami.
Rada č. 1 – Voda a zase voda
Pitím vína doplňujeme tekutiny. Tak tohle tvrzení je jedním z největších mýtů o víně. Víno tož, jak víme, obsahuje alkohol.
A právě alkohol je příčinou toho, že ačkoliv pijeme, tak se naše tělo odvodňuje a nás druhý den bolí hlava. Dobrá zpráva je, že řešení je velmi jednoduché.
Stačí ke každé sklence vína vypít stejnou sklenku vody. Když to na příštím večírku vyzkoušíte, Vaše hlava se Vám za to určitě odvděčí.
Rada č. 2 – Aspirin je lék
Pokud víno, a alkohol všeobecně, pijete opravdu velmi výjimečně, zkuste si před večírkem, o kterém víte, že se na něm konzumaci vína nevyhnete, vzít dva Aspiriny, nebo obdobný lék proti bolesti.. Podotýkám, že předpokladem je, jako při jakémkoliv jiném užití léků, konzultace s Vaším lékařem. Přesto, pokud neradi užíváte léky, držte se raději rady č. 1.
Rada č. 3 – Sladké raději jenom ke kávě
Možná je pro Vás lákavá představa, že po si sklence dobrého vína dáte navrch ještě něco sladkého. Pokud ano, právě jste vykročili na cestu za bolestí hlavy.
Kombinace cukru a alkoholu je totiž pro bolest hlavy tím nejlepším předpokladem.
A víno, jak víme obsahuje cukr samo o sobě, takže pokud jej ještě tělu dodáme nějakým tím zákuskem, máme na bolest hlavy celkem úspěšně zaděláno. Sladké zkrátka patří raději ke kávě.
Co dodat závěrem? Snad jen to, že ani dodržování výše uvedených rad a tipů neznamená, že Vás po víně už nikdy nebude bolet hlava. Je tu však velmi slušná šance, že i po vydařeném večírku s dobrým vínem a dobrými přáteli se ráno vzbudíte svěží a bez bolestí hlavy mnohem častěji než tomu bylo doposud.
Alkohol, který neškodí zdraví a nebolí po něm hlava, by se mohl objevit do pěti let
V současné době vzniká v laboratoři Davida Nutta a Davida Orrena ve Velké Británii.
David Nutt je z této dvojice slavnější, před několika lety musel odstoupit z role vládního poradce v oblasti drog poté, co zpochybňoval morální standardy, jimiž se měří zneužívání léků a drog.
Současně ale patří mezi uznávané experty na téma drog, v prestižním časopise Lancet například zdůvodnil, proč je alkohol pro společnost nebezpečnější než heroin nebo crack.
Plán na vytvoření látky bez hrozby kocoviny sice zní ambiciózně, ale autoři Alcarelle mu věří. Na konci roku 2018 rozjeli kampaň, ve které by rádi vybrali 20 milionů liber – pokud se jim podaří sehnat dostatek, pak by mohli svůj nápoj bez negativních účinků dostat na trh.
„Trh ví moc dobře, že alkohol je jedovatá látka,“ uvedl David Nutt v rozhovoru pro deník Guardian. „Pokud by byl objevený dnes, byl by jako potravina nelegální. Bezpečný limit, pokud by se použila standardní pravidla, by byl jedna sklenice vína ročně.“
Hledání protijedu
Nuttovi se už roku 1983 podařilo objevit protijed proti alkoholu – dokázal pomocí něj zablokovat receptor GABA, čímž snížil dopady opilosti na pokusných zvířatech. Lék se tehdy nedal použít v praxi; kdyby ho totiž člověk vzal za střízliva, mohlo to vést k vážnému poškození nervů. Navíc přípravek jen snižoval pocitově nepříjemný stav, ale dál poškozoval mozek i játra.
Z tohoto výzkumu ovšem britský expert vychází i nyní; všiml si, že už došlo k dostatečnému vědeckému pokroku, aby se obešly dřívější problémy. Už v roce 2005 tak popsal svůj záměr v odborném časopise Journal of Psychopharmacology. Popisuje v něm, jak alkohol působí na patnáct odlišných druhů receptorů GABA v různých oblastech mozku.
„Víme už dnes, kde v mozku alkohol vyvolává dobré a kde špatné efekty, i to, jaké receptory jsou za to zodpovědné. Dopady alkoholu jsou komplikované, ale už umíme cílit na oblasti v mozku, na které cílit chceme,“ popsal Nutt pro Guardian.
Co to znamená? Že přišel s molekulou, která má na mozek stejný dopad jako látka obsažená v opojných nápojích, ale nikde jinde v těle nezpůsobuje žádné problémy – alespoň podle dosavadního výzkumu.
Farmakologie dnes už navíc umí vyrobit léky, které zabrání předávkování – podobným způsobem funguje například lék Vareniklin určený k léčbě závislosti na nikotinu. A to zase vede k tomu, že by se přípravek dal nastavit tak, aby umožnil jen předem zvolenou míru opilosti.
Najít molekuly bylo náročné, ale podařilo se; zřejmě ještě náročnější ale bude proces schvalování. Lék už v současné době existuje, ale zatím do tohoto procesu nevstoupil. Jedinými osobami, které ho otestovaly, tedy byli samotný profesor Nutt a několik jeho kolegů.
Změna trhu?
Jako drobný problém se ukazuje, že Alcarelle zatím nechutná dobře a musí se míchat se sladkou šťávou.
Řada konzumentů přitom pije alkoholická nápoje právě pro jejich chuť, a nejen proto, aby se dostali do změněného stavu vědomí.
Nuttův tým nyní pracuje na pětiletém plánu; během té doby by měl přípravek projít schvalováním. Protože nežádají o schvalování léčiva, nýbrž jen potravinového doplňku, měl by být celý proces snadnější.
„Bude se testovat, je-li tato molekula bezpečná. A také musíme ukázat, že je odlišná a nemá toxické účinky,“ vysvětluje Nutt. „Když náš metabolismus zpracovává alkohol, vytváří rakovinotvornou látku acetaldehyd. Časté pití tak zvyšuje pravděpodobnost vzniku rakoviny úst, hrdla i prsu, ale také srdečních poruch a nemocí a mnoha dalších zdravotních problémů,“ uvedl vědec.
Alcarelle by neměl být náhradou alkoholu, ale spíš by se měl stát přísadou do alkoholických nápojů, aby nebyly tak nebezpečné. Podle Guardianu je po podobných alternativách velká poptávka, zejména proto, že si lidé stále více uvědomují riziko pití.
Tátův-sad Cider suchý
Obsah alkoholu 5,6 %, bez přidání cukru.
Co je Cider?
- osvěžující nízkoalkoholický nápoj vznikající fermentací čerstvého jablečného moštu s následným až ročním zráním
- asi nejstarší mírně alkoholický nápoj vůbec (zmínky již v antice)
- s obsahem alkoholu 0,5% až 8,2 % (nad 8,2% jde již o jablečné víno)
- je osvěžující a méně alkoholický než víno
- neuspává jako pivo
- po kvalitním cideru nikdy nebolí hlava
- pije se vždy chlazený nebo s ledem, v zimním období pak svařený
- je v těle zásadotvorný a působí antioxidačně
- obsah kyseliny, cukru a tříslovin se liší podle použitých odrůd
- během až ročního zrání získává řemeslný cider osobité aroma a chuť
Cider z Tátova sadu se vyrábí ručně, na statku u Prahy, tradiční anglickou metodou z čerstvě lisovaného jablečného moštu. Polosuchý cider je nejvhodnější pro ty, kteří se k suchému cideru ještě…
V roce 2012 se zrodil projekt s názvem „On Lemon“. Limonády s jedinečnými recepturami, které dala dohromady skupina přítel z Katovic v Polsku na základě toho, co rostlo na jejich zahradách a v sadech.…
Cider z Tátova sadu se vyrábí ručně, na statku u Prahy, tradiční anglickou metodou z čerstvě lisovaného jablečného moštu. Polosuchý cider se špetkou třtinového cukru je nejvhodnější pro ty, kteří se k…
Cider z Tátova sadu se vyrábí ručně, na statku u Prahy, tradiční anglickou metodou z čerstvě lisovaného jablečného moštu. Bez přidání cukru, s jemnou kyselinkou, tak akorát hořký, plný chuti.
V Tátově sadu se vyrábí jedna z nejlepších limonád. Jeho základem je skvělý jablečný mošt. Když do něj přimícháte čistou ovocnou šťávu, vznikne báječná zahradní limonáda. Testováno na dětech!