Žena se zoufale rozhlížela a jediné, na co jí padl zrak, byla dlouhá lijána přímo vedle ní. Popadla jí, uvázala si ji kolem kotníků a skočila. Tamali, jemuž neutuchující vztek zatemnil mysl, se vrhl za ní. Zatímco žena zůstala za kotníky viset ve vzduchu, Tamali proletěl kolem ní a zabil se.
Budeme-li tedy vycházet z této legendy, pak se do historie bungee jumpingu jako „vynálezce“ jeho prapůvodní verze zapsala žena, prchající před svým manželem.
Jako je tomu u všech legend i u této existuje více verzí. Jedna končí tím, že muži začali skákat s liánami na kotnících také, aby dali najevo obdiv k ženině odvaze, druhá verze tvrdí, že muži se skokům začali věnovat proto, aby je už žádná žena nemohla takto doběhnout.
Bungee jumping jako rituál pro zajištění dobré úrody
Domorodci z ostrova Pentecost nezůstávají jen u vyprávění, které jsme si vypůjčili pro naší historii bungee jumpingu. Skoky z výšky s liánou kolem kotníků provozují každý rok v průběhu dubna a května, jako rituál pro zajištění bohaté úrody. Nazývají ho Naghol.
Každý rok domorodci postaví, stále stejným způsobem bez úprav či vylepšení, až 25 metrů vysokou věž z rákosu, jejíž stavba může zabrat až několik týdnů. Věž se staví v utajení a ženy jí nesmí přihlížet, aby nedráždily Tamaliho ducha.
Historie bungee jumpingu v moderním světě
Západní svět se s rituálem Naghol seznámil prostřednictvím National Geographic v roce 1950. Pracovníci National Geographic rituál popsali jako skok do hloubky z věže vysoké kolem 65 stop. Teprve o 20 let později roku 1970 si Naghol na vlastní kůži vyzkoušel, jako vůbec první cizinec, reportér National Geographic, Kal Müller.
„Délka liány byla vypočtena s překvapivou přeností,“ líčil později K. Müller. „Moje hlava se málem setkala se zemí a nakonec jsem byl jak na veliké houpačce. Nijak mi to nevadilo, obrovské vzrušení přebilo jakékoli nepohodlí.“
První známý skok v prostředí moderního světa provedla britská skupina odvážliců, kteří si říkali Klub nebezpečných sportů.
V roce 1979 uskutečnili skok z mostu Clifton Suspension, který měří úctyhodných 75 metrů.
Jelikož bungee jumping nebyl znám a členové klubu si nezařídili žádná povolení, byl seskok považován za nelegální a účastníci museli uhradit pokutu.
Ti samí rebelující skokani, David Kirke a Chris Baker, se poté rozhodli odcestovat do USA a provozovat bungee jumping tam. Skákali například ze slavného mostu postaveného přes průliv Golden Gate nebo z mostu Royal Gorge v americkém státě Colorado.
Bungee jumping se začal nezadržitelně šířit a objevovalo se stále více zájemců, kteří si chtěli bungee jumping pouze vyzkoušet i těch, kteří se mu chtěli systematicky věnovat. Novozélanďan A.
Hackett
se stal obrovským fanouškem bungee jumpingu a snad kvůli touze rozšířit fanouškovskou základnu svého oblíbeného sportu, či kvůli touze po vlastní slávě, uskutečnil roku 1987 první a dosud poslední bungee jump z Eiffelovy věže.Po seskoku byl okamžitě zatčen francouzskou policií, neboť byl jeho počin pochopitelně nelegální. V tomtéž roce vznikly první oficiální organizace, zabývající se bungee jumpingem, jeho propagací a legálním provozováním.
Historie bungee jumpingu: Proč liánu vystřídala guma?
Jak teď už víme, dají se domorodci z ostrova Pentecost považovat za první skokany v historii bungee jumpingu.
Využívali při skocích liány, avšak při bungee jumpingu, jak jej provozuje víceméně zbytek světa, se používá elastické lano. Od toho je ostatně v názvu to „bungee“.
Díky tomu, že lano se natáhne a nedojde tak k prudkému zastavení náhlým škubnutím, se šetří klouby, páteř a skok je celkově pro bezpečnější.
Doktorům by nejspíš padaly vlasy hrůzou, kdyby lidé, provozující bungee jumping, používali nadále liány. Liána je totiž schopna natáhnout se jen o nějakých 10%, což je opravdu málo. Páteř a kloubní jamky by tak dostávaly nebezpečně zabrat.
Pár vět na závěr naší historie bungee jumpingu
Ačkoli je bungee jumping považován za jeden z nejnebezpečnějších adrenalinových sportů, je ve skutečnosti méně nebezpečný než jízda autem. Navíc díky tomu, že pro bungee jumping není nutné mít žádné předchozí zkušenosti ani trénink, si jej může vyzkoušet téměř každý. Každého zájemce na místě zasvětí až instruktor. Nemusíte se bát, jde jen o pár rad. ????
Tím končí naše historie bungee jumpingu
Bungee jumping – Wikipedie
Bungee jumping
Bungee jumping (či bungy jumping) je aktivita, při kterém je člověk přivázán za kotníky nebo celotělový lezecký postroj na elastické lano a skáče dolů z velké výšky. Kořeny bungee jumpingu pocházejí z tichomořské tradice zkoušky dospělosti.
Zakladatelem a průkopníkem bungee jumpingu v České republice se stal sportovní klub K. I. Bungee Jump. Veřejnost si tak bungee jumping může vyzkoušet od roku 1993 na Zvíkovském mostě přes Vltavu.
Provozování domorodci
Bungee Jumping má své kořeny ve starobylé legendě, kterou uchovává v paměti domorodý kmen na ostrově Pentecost v souostroví Vanuatu v Melanésii v Jižním Pacifiku. Existuje však několik různých verzí této legendy.
Pojednává o příběhu ženy, jež se rozhodla uniknout před zlým manželem. Vyšplhala na vysoký strom, kde si uvázala ke kotníkům liánu. Manžel vylezl za ní, ale než se mu podařilo manželku chytit, vrhla se střemhlav hlavou dolů. Muž skočil také, ale zabil se.
Žena přežila jen díky liáně přivázané ke kotníkům.
Pak se již legenda rozchází ve dvou verzích. Jedna tvrdí, že muži začali skoky provozovat k obdivu odvaze, kterou žena projevila. Druhá verze říká, že se muži chtěli pojistit, aby je již žena nemohla oklamat.
Do dnes se tento rituál v některých společnostech udržel jako zkouška dospělosti. Tohoto obřadu se smějí účastnit jen chlapci, kteří se tak po skoku stanou muži. Jinde se ze zvyku vyvinul rituál, kterým si domorodci pokoušeli zajistit dobrou úrodu. Každý rok očistili svahy od všech větví a kamenů, rozmělnili hlínu, aby mírnila dopad, a vztyčili skokanskou věž.
Bungee jumping ve dvacátém století
Bungy na mostu Kawarau Bridge, prvního komerčního místa pro bungee jumping
Pro západní civilizaci tento rituál poprvé zaznamenala expedice National Geographic v roce 1950, která zvyk popsala jako skoky do hloubky z výšky okolo 65 stop. V roce 1970 Kal Müller, další reportér National Geographic, jako první cizinec vyzkoušel skok, při kterém se zastaví srdce. Doslova tak Müller rituál popsal. „Lano bylo vypočteno s neobyčejnou přesností,“ vyprávěl Müller. „Má hlava se při dopadu téměř dotkla země a skončil jsem jako ve veliké houpačce. Kupodivu mi to nevadilo. Vzrušení úplně přehlušilo jakékoliv fyzické nepohodlí.“
V roce 1979 se nové myšlenky ujal Klub nebezpečných sportů z Oxfordské university ve Velké Británii. Ti zorganizovali skok ze 75 metrů vysokého mostu Clifton Suspension v anglickém Bristolu.
Tento seskok však nebyl legální a tak David Kirke a Chris Baker byli pokutování částkou 10 liber. Potom tuto myšlenku vyvezli za Atlantik a v Americe skočili z mostu Golden Gate Bridge v San Francisku a z mostu Royal Gorge v Coloradu.
To byly počátky bungee jumpingu v USA.
V roce 1987 vzbudil tento extrémní sport obdiv u Novozélanďana A. J. Hacketta. Tento nadšenec uskutečnil jako první a zatím i poslední seskok z Eiffelovy věže. Tento seskok však rovněž nebyl legální a A. J. Hackett byl po seskoku zatčen francouzskou policií. A. J.
Hackett zprovoznil první stálé komerční bungee The Kawarau Bridge Bungy nad řekou Kawarau river poblíž města Queenstown na Novém Zélandu. Ve Spojených státech započali rozvoj Petr a John Kocklemanovi. Systémy amerického a novozélandského systému se liší.
V České republice se však využívá kombinace těchto dvou systémů.
Bungee jumping v ČR
V devadesátých letech se v Arizoně inspiroval Karel Malimánek a v roce 1993 tak přivedl bungee jumping do ČR. První skoky pro veřejnost se odehrály z jeřábu na pražské náplavce. Mimo skoků pro veřejnost se skákalo například i z Nuselského mostu.
Nejdéle se bungee jumping v ČR skáče na Zvíkovském mostě přes Vltavu na Orlické přehradě, následně pak na mostě přes Hačku u Chomutova z výšky 62 metrů a z televizní věže v Harrachově, jež je jediným místem v republice, kde je možné skákat po celý rok. Bungee sezóna běžně trvá od května do září.
Vlastnosti lana
Detail bungee-jumpisty
Zatímco americký způsob využívá dvojího zabezpečení a delšího volného pádu, novozélandský způsob je extrémnější, jelikož využívá pouze jednoduchého zabezpečení a skok je o hodně pohodlnější než americký.
Při americkém způsobu se využívá takzvaných mill-cords, což je elastický materiál využívaný americkým námořnictvem na letadlových lodích při brzdění letadla. Jeho poměrné prodloužení je pouze okolo 80 %.[zdroj?] Tzn., že při seskoku z 50 metrů a délce elastického materiálu okolo 20 metrů, trvá volný pád celých 20 metrů a při maximálním zatížení se dostanete do hloubky okolo 36 metrů.
Naopak novozélandský způsob využívá elastičtějšího materiálu. Při seskoku z 50 metrů se totiž využívá bungee lana dlouhého pouze 10 metrů. Tzn.
, že volný pád trvá pouze 10 metrů, ale brždění je daleko pohodlnější, jelikož poměrné prodloužení tohoto materiálu je okolo 300 %[zdroj?] a při maximálním zatížení se skokan dostane do hloubky 40 metrů.
[zdroj?] V České republice se využívá kombinace těchto dvou způsobů.
Podobné sporty
Swing jump
Neboli Kienova houpačka je skok na pevném horolezeckém laně, které je upevněno vprostřed mezi pilíři. Skokan odskakuje z kraje mostu přivázán za klasický sedák.
Následuje přibližně pět metrů volného pádu a v momentě, kdy se celé lano napne, přichází první a největší zhoupnutí. V rychlosti přibližně 90 km/h. Každé další zhoupnutí je menší, dokud se člověk téměř nezastaví.
Potom už stačí jen slanit do vody a odplavat na břeh.
Rope jumping
De facto jde o jednoduché slaňování, ovšem s tím rozdílem, že se slaňuje střemhlav dolu. Takto se dá seběhnout třeba Žižkovská televizní věž (jako v Zázrakách přírody). Slaňovací osma se nachází za zády a běžec si koriguje rychlost popouštěním lana před sebou.
Bungee katapult
Z Bungee jumpingu se poté zrodil i Bungee katapult, což je katapultace ze země do výšky. Při této disciplíně je „bungee-jumpista“ připoután k napnutému pružnému lanu a současně k pevnému bodu na zemi; uvolnění provede instruktor. V České republice se bungee katapult provozuje v Praze, Plzni, Brně a Ostravě
Bungee running
Bungee running je sport, při kterém hráč musí s pomocí stejného lana jako při bungee jumpingu dojít co nejdál.
Dobrodružnější formy a bezpečnost
Přehrát média Video skoku z věže v Macau
Milovníci bungee jumpingu překonávají již dosažené cíle a skoky vylepšují o nové zážitky. Skáče se z jeřábů, balónů, mostů, ale i budov. A. J. Hackett skočil jako první z budovy bursy,[kde?][kdy?] při jejímž seskoku se dotkl rukou prosklené střechy jedné z nižších částí komplexu. Bungee jumping z 233 metrové věže v čínském Macau je nejdelší komerční seskok tohoto typu na světě.[1]
Bungee jumping je považován za jeden z nejbezpečnějších extrémních sportů, i když zcela výjimečně v zahraničí ke smrtelným úrazům došlo.[2][3]
Reference
- ↑ Český rozhlas – reportáž z bungee jumpingu Macao březen 2013
- ↑ Třiadvacetiletá Britka se zabila při bungee jumpingu. Novinky.cz. 22. 7. 2015. Dostupné online.
- ↑ Zabil se při bungee jumpingu. Měl s ním skákat syn.. Tn Nova. 22. 12. 2016. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bungee jumping na Wikimedia Commons
- www.bungy.sweb.cz – Databáze Bungee Jumpingu v ČR
Autoritní data: GND: 4310389-3
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bungee_jumping&oldid=19589649“
Olga Myslivečková
| „Když si chcete s někým popovídat opravdu od srdce, posadíte se do kuchyně. Alespoň u nás doma tomu tak vždycky bylo,“ říká Marsha Kocábová (65), která se narodila ve Wilmingtonu v Jižní Karolíně. Skrze gastronomii provádí specifickým prostředím a…[11 minut čtení] Dýcháme automaticky, jinak bychom ani nežili. Dechu proto obvykle nevěnujeme zvláštní pozornost, možná jen když se při nějaké činnosti zadýcháme. A to je škoda. Výhodné, optimální, chcete-li správné dýchání je nepominutelným nástr…„Oheň je férový spoluautor, i když se chová nekompromisně,“ říká akademický malíř Boris Nosek (57), který se vedle grafiky a malby věnuje porcelánu. K jeho renesanci přispěl loňským projektem Květy 2018 – Stoletý příběh. Porcelán je totiž keramick…[10 minut čtení] „Nemůžeme člověka donutit k abstinenci, můžeme ho jen motivovat,“ říká Gita Pekárková, specialistka na léčbu závislostí. Jednou z žen, které motivovala, je i Marta K. Abstinuje už dva a půl roku a byla ochotná podělit se o svoje z…[4 minuty čtení] Byl to trochu šok, když proti mně stála hezká blondýnka, na jejíž recidivy by nestačily prsty jedné ruky, a prozradila mi svůj věk. Ze čtyřiapadesátileté mladistvé Marty, která již dva a půl roku abstinuje, doslova prýští optimism…[8 minut čtení] „Síť našich obav se neustále zahušťuje. Netýká se to jen dětí, ale i dospělých. Stále více se bojíme o život, o svoje zdraví, přičemž je ta obava, abych tak řekl, lichá,“ tvrdí profesor Stanislav Komárek. Byl dříve svět bezpečnější…[9 minut čtení] „Duševní onemocnění prožije ročně přibližně každý pátý člověk, přitom z úzkostných poruch se neléčí 61 procent, z poruch nálad 69 a z poruch způsobených užíváním alkoholu 93 procent,“ říká Petr Winkler z Národního ústavu duševního …Jako by do každého návrhu už předem zakomponovala potlesk. Naposledy do kolekce bot OffCuts, která si odnesla z loňského Designbloku cenu Nejlepší novinka designéra. Obuv Marii Niny Václavkové (26) je zastoupena i v newyorském Metropolitním muzeu….[7 minut čtení] I když je porodnictví u nás bezesporu na vysoké úrovni, přesto se některým ženám narodí mrtvé dítě nebo nechtěně potratí. Obecně platné standardy, jak by se v takovou chvíli zdravotnický personál měl chovat k ženě, neexistují. Jak …[7 minut čtení] Hormonální pilulky se kdysi zdály být perfektním řešením všech nechtěných těhotenství, ukazuje se však čím dál více, že tomu tak není. Jak si dopomoci k vytouženým sto procentům spolehlivé ochrany bez vedlejších účinků? V české pop… |
Bungee jumping – Zážitkové dárky, originální dárky
Přijďte si skočit bungee jumping! Máme pro vás tři typy seskoků: bungee z mostu 62 m nad říčkou nedaleko Chomutova nebo skok 36 m z televizní věže v Harrachově anebo z kabiny zavěšené na jeřábu houpající se ve výšce 50, 80 nebo 110 metrů! Bungee jumping z jeřábu je možný v Praze, Brně, Plzni, Olomouci i Ostravě!
Místo konání: Harrachov, Počet osob: 1 osoba, Trvání: 30 – 60 minut, Popis: Bungee jump, Záznam: bez záznamu, Kraj: Liberecký kraj: již od 1.299 Kč
nebo okamžitě e-mailem
Skok bungee jump můžete vyzkoušet jako skok z mostu 62 m nad říčkou nedaleko Chomutova nebo skok z televizní věže v Harrachově nebo z kabiny zavěšené na jeřábu houpající se ve výšce 50 nebo 110 metrů.
Pozorujete drobné postavičky pod sebou a musíte skočit do ohromné prázdnoty pod vámi.
Klasický bungee jumping je solidní adrenalinová injekce, ale když skáčete z kabiny zavěšené na jeřábu houpající se ve výšce 50 nebo 110 metrů, tak to už je přímo adrenalinová bomba! Takže 3 – 2 – 1 – SKOK!
Jak probíhá Bungee jump?
Při seskoku vás pružné lano k zemi brzdí a létáte nad zemí rychlostí zhruba mezi 90 až 110 km/hod. Při tomto skoku jste uvázáni s úvazem za nohy nebo za postroj a budete kmitat nahoru a dolů, nikoliv ze strany do strany. Bungee jumping si můžete vyzkoušet jako jednotlivec i pár.
Pro nezletilou osobou je třeba zakoupit tandemový skok. Tandemový seskok je také pro všechny jednotlivce (zejména prvoskokany), kteří se bojí skočit sami, takže jim parťáka bude dělat náš zkušený instruktor. Skáče se zpravidla od 9 hodin ráno, v případě mnoha účastníků se skáče již od 7 až do 21 hodin. Skákat lze po nohách i po hlavě.
Lokalita Brno, Praha, Ostrava, Olomouc, Plzeň – Bungee jump z jeřábu:
Pojďte si skočit do neznáma z 50 nebo 110 metrů (v Praze i 80 metrů) vysoké plošiny jeřábu. Při seskoku jste jištěni na více částech těla pružným gumovým lanem. Objevte nové rozměry zábavy!
Lokalita Harrachov – Bungee jump z televizní věže:
Skáče se s úvazem za nohy nebo za postroj. Konstrukce plošiny pro seskok je vysoká 36 metrů a nachází se ve výšce 90 metrů nad doskočištěm K120 ve výšce 145 metrů nad Harrachovem.V zimě si můžete skočit Bungee Jumping na svém snowboardu či bigfootech. Máte-li již za sebou 1 – 2 seskoky, rádi vás naučíme Bungy Salta. U tandemového seskoku nesmí váha obou dohromady překročit 160 kg.
Lokalita Chomutov – Bungee jump z mostu:
Skáče se z mostu Hačka. Most Hačka se svou výškou 62 m nad říčkou, je v současné době nejvyšším mostem v České republice, kde se provozuje Bungee Jumping. Na bungee jumpingu je nejlepší překonat veškeré hranice strachu a najít v sobě odvahu skočit do prázdna.
Seskoky jednotlivců jsou možné s váhovým limitem od 40 kg do 160 kg. Minimální věk 18 let. Tandem bungee jump – souhrnné váhové omezení obou osob je do 160 kg.
S nezletilou osobou může skákat pouze dospělý, který má za sebou 2 samostatné skoky (v případě potřeby instruktor).
Lokalita Chomutov – Bungee jumping + Kieneova houpačka
Dva skoky, to je dvojitá porce adrenalinu! Vyzkoušejte hned dva extrémní zážitky při skoku z mostu. Po klasickém bungee jumpingu jdete na houpačku, kde kyvadlovým letem prolétáte nad zemí rychlostí zhruba mezi 90 až 110 km/hod.
Zažijete několikasekundový stav beztíže a přetížení skoro 6 G! 20 metrů volný pád vám umožní zažít Kieneova houpačka, kterou vymyslel v 70. letech Helmut Kiene.
Pohodlně se posaďte do postroje, skočte a zažijte kyvadlo, při kterém na vlastní kůži pocítíte maximální zrychlení a rychlost až cca 110 km/h.
Důležité informace o bungee:
Sezóna/počasí: Skáče se za každého počasí. Pořadí skokanů určuje výhradně provozovatel seskoků. Se zakoupeným poukazem si vyhraďte po příjezdu na most čas min. 5 minut až 4 hodiny. Skáče se pouze v předem stanovených termínech.
Čas seskoku je potvrzený ze strany provozovatele, kdy je nutné dostavit se v určený čas na registraci a potom čekáte na svůj seskok. Lokalita Harrachov: V únoru a březnu se skáče ve středu a v sobotu. V dubnu až říjnu ve středu a v neděli. Časy skoků jsou zpravidla od 11 do 16 hodin a řídí se pevně danými termíny provozovatele.
Realizace není možná za nepříznivého počasí. Lokalita Chomutov: Tento zážitek probíhá v letní sezóně (od dubna do října) každou sobotu. Časy skoků jsou zpravidla od 11 do 17 hodin.
Seskoky z jeřábu jsou možné pouze v pevně uvedené termíny, na které je nutné provést závaznou rezervaci s velkým časovým předstihem – uzávěrka rezervací je 1 měsíc předem (omezená kapacita)! Termíny pro rok 2021 v lokalitě Praha –
Pokud chcete přijít na to, zdali jste náchylní k infarktu,zkuste bungee jumping
Nálož adrenalinu, bolest v zádech a totálně rozklepaná kolena. Takový pocit jsem měla po návštěvě Zvíkovského mostu, když jsem se rozhodla přidat se k tisícům dalších odvážlivců a vyzkoušet si na vlastní kůži bungee jumping.
Mnohokrát jsem se nachomýtla u vyprávění o této nejrychlejší, i když nervy drásající metodě, zjištění osobní náchylnosti k infarktu a také jsem zhlédla nespočet videí, v nichž byl nedílnou součástí hlasitý křik všech zúčastněných a poté bouřlivý smích.
Nabyla jsem tedy mylného dojmu, že je to vlastně veliká sranda, a že není nic jednoduššího, než se postavit na kraj mostu a skočit dolů. Když to zvládli ostatní, jaký by to mohl být problém pro mě?Jedno zářijové sobotní odpoledne jsem se již probudila s pocitem, že jdu tedy na věc.
Musím se s veškerými „takto chytrými“ nápady vypořádat okamžitě, protože druhý den je již pozdě a nikdo by mě k tomu ani pod rouškou násilí nikdy nedonutil.
Zavolala jsem kamarádce Veronice, která se ráda chopí každé příležitosti, kdy může být velkou morální podporou a zároveň se ještě ve skrytu duše pobavit na cizí účet. Vyrazily jsme tedy na čtyřicet kilometrů od Tábora vzdálený Zvíkovský most. K nejbližší a jediné možnosti v okolí, kde si lze bungee jumping užít.
Vždy, když jsem předtím po mostě projížděla, zastavila jsem a kochala se krásným, padesátimetrovým výhledem. Najednou mi ale přišlo, že je to výš než obvykle. Jako kdyby někdo přes noc most o další desítky metrů zvedl.
Ještě v autě se Veronika dušovala: „Obhlédnu situaci a možná do toho půjdu s tebou.“ Jenže jsem nebyla sama, kdo měl pocit, že je to výš, než se na první pohled jeví. „Tak dneska na to kašlu.
Budu se muset do budoucna osmělit,“ zaznělo od Verči po pohledu dolů.
Raz, dva, tři, jump!
Dalším obrovským překvapením na místě byla dlouhá fronta lidí. Řada vedla až na konec mostu. Vždy jsem si myslela, že se u této adrenalinové zábavy může sejít jen hrstka nadšenců. Toto mě ale utvrdilo o přesném opaku.
Bylo slyšet jen hlasité odpočítávání: „Raz, dva, tři, jump.“ A jako na běžícím pásu se vždy dva šílenci vedle sebe na elastických lanech po hlavě vrhali vstříc rovnou proti vodní hladině jeden za druhým.
Bez rozmyslu, jako kdyby se nechumelilo a takové kroky byly na denním pořádku každého, kdo stál na druhé straně zábradlí mostu.
V tom se ozvalo: „Nazdar, holky. Vás bych tu teda nečekal. Tak která z vás si to jde zkusit?“ Vedle nás stál Pavel, kterého dobře známe z přednášek z našich studií. „Střihnul jsem si to tady jako takovou letní prácičku. Je to super,“ sdělil nám.
Veronika po mně mrkla, tak jsem se přiznala, že tím odvážlivcem budu já. Popravdě se mi trochu ulevilo, že mě bude do postroje vázat někdo, koho znám a komu můžu důvěřovat a pořád se ho dokola vyptávat na to, co se bude dít.
Po tříhodinovém vyčkávání, které ale bylo doopravdy cílené, na mě pomalu začala přicházet řada. Rozhodla jsem se, že když už mám skočit, tak beze svědků.
Takže jsme prostě lelkovaly a pozorovaly ostatní, dokud na mostě nebylo živé duše. Když už ostudu, tak alespoň ne tak velikou.
A tohoto kroku doopravdy nelituji a ještě dneska si říkám, jakou se mnou měli Pavel a jeho kolegové obrovskou trpělivost.
Kila jsem neutajila
„No tak myslím, že odpočatá jsi už dost. Pojď se připravit,“ houkl na mě Pavel.
Zamířila jsem tedy na kraj mostu, kde jsem musela podepsat papíry, ve kterých bylo něco na ten způsob, že pokud se mi stane nějaký úraz, tak si za to můžu samozřejmě jen a jen sama.
Také jsem potvrdila, že nejsem těhotná, neabsolvovala jsem operaci kolen, netrpím epilepsií a nemám žádné srdeční potíže ani duševní poruchu.
Nakonec jsem musela se sklopenou hlavou přiznat svá kila a ještě se převážit, aby mě přivázali k tomu správnému lanu. Každé je totiž na jinou zátěž.
Seskok ale můžete absolvovat, pokud máte od padesáti do sto deseti kilogramů. To jsem se naštěstí vešla.Samozřejmě, než jsem se vydala na pospas smrti, musela jsem ještě zaplatit.
A jestli s sebou nemáte zrovna fotografa, snímky i video si můžete ke skoku přikoupit.
Jde se na věc
Oblékli mi tedy nutné vybavení potřebné ke skoku s úvazem za nohy. Došli jsme doprostřed mostu, kde mi postroje ještě zkontrolovali a dotáhli. Hlavou se mi honily zřejmě asi klasické negativní myšlenky: Co když je lano špatně spočítané a já se hlavou namočím do vody? Nebo se o hladinu přímo rozplácnu? Co když se guma přerve? Co pak? Začínala jsem o sobě velmi pochybovat.
Vzápětí jsem si vyslechla instrukci o tom, jak mám skákat a mohla jsem tedy přelézt zábradlí.Když jsem stála na druhé straně, nešlo se mi prostě od pevné země odlepit. Nechápala jsem lidi přede mnou, jak tento úkol mohli zdolat během několika vteřin.
Začala jsem házet kyselé pohledy a v duchu pofňukávat, do čeho jsem se to zase já pitomá navezla. „To zvládneš. Jen se pořádně nadechni a nekoukej furt dolů,“ povzbuzovala mě Veronika. Přidal se i Pavel.
„Vždyť na tom nic není,“ přelezl zábradlí a začal bez větších problémů slaňovat po mostě, nahoru a dolů s tím, že za tu dobu mu to už ani nepřijde. Ale mně to tedy přišlo. Řeknu vám, koukat na pětačtyřicetimetrovou hloubku je fakt mazec.
Když jsem nebyla schopná se odlepit sama, zkusili mě ostatní lidé, kteří mají skoky na starosti, přesvědčit tím, že mi to prostě odpočítají. Ale ani s touto možností neuspěli.
„Tak já tě budu držet, ty se nakloníš dopředu, a když budeš chtít, tak já tě pustím,“ navrhl mi jeden z nich. „Nenene, já ti nevěřím. Ty mě pustíš a já budu mít infarkt,“ křičela jsem na něj.
Nakonec jsem tedy zase bez úspěchu vyzkoušela i tuto variantu.Asi po dvaceti minutách boje sama se sebou jsem si prostě řekla: vždyť na tom přece nic není. Dost obstrukcí a jdu do toho.
„Nevím proč, ale nějak ti přestávám věřit,“ argumentovala téměř se záchvatem smíchu Verča.
Pustili mě zpátky
A doopravdy. Zavřela jsem oči a už jsem se za obrovského jekotu, až mě z něj škrábalo v krku, houpala na Zvíkovském mostě. V tu chvíli jsem vůbec na nic nemyslela. Bohužel jsem oči otevřela v tu chvíli, když mě guma vymrštila zpátky nahoru a já se řítila přímo do betonového pilíře.
Pomyslela jsem si, že je se mnou ámen. Navíc mi při skoku ruplo v zádech, tak jsem ani nevěděla, kvůli čemu mám křepčit víc.Pak jsem si to dokonce začala užívat, až jsem zapomněla dát znamení na spuštění lana s hákem, abych se zajistila. Roztažení rukou poté značilo vytažení.
Pomalu jsem se začala dostávat nahoru.
To už jsem dokonce i vtipkovala, a tak si pánové řekli, že si zavtipkují i oni. Asi za to čekání. Takže z ničeho nic jsem visela zase o několik metrů níž, kam mě najednou pustili, a já se tam nešťastná pohupovala a jen odhadovala, co mi tak ještě provedou. Tolik nadávek, co si vyslechli. Naštěstí je nějak nebrali vážně.
Když jsem se dostala nahoru, ještě jsem se klepala jako ratlík. Musím ale přiznat, že to bylo úžasný. Hlavně jsem překonala sama sebe, v což jsem ani do poslední chvíle nedoufala. Když jsem se dokázala uklidnit a konečně si to začala užívat, ten boj stál za to. Dokonce mě i uklidnili, že už tam měli horší, ale prý, když už člověk to zábradlí přeleze, tak většinou skočí.
Po cestě domů jsem již byla největší hrdinkou, obohacená navíc novou historkou k pobavení. To pak přišlo ještě při pohledu na fotografie. Když jsem řídila, ještě se mi noha na plynu klepala tolik, že jsem musela zastavit a dopřát si zaslouženou siestu.
I přesto, že už od té doby uplynul nějaký čas, mám to stále v živé paměti. Akorát se mění můj postoj vůči tomu vyzkoušet si to znovu.Nejprve jsem zdatně tvrdila, že už mě tam nikdo nikdy v životě neuvidí.
Poté jsem dospěla k závěru – nejprve zapomenout a pak možná. Nyní jsem už laxní a zřejmě bych se osmělila znovu. Když jsem to přežila jednou, tak se snad napodruhé nevrátím s rozbitou hlavou.
Takový blázen, abych se nechala při skoku namočit do Orlíku, tedy doopravdy nejsem.
Vždy, když jedu okolo, zastavím se na mostě a říkám si, jaká je to výška a jak jsem se k tomu mohla vůbec kdy přemluvit.
Jak vznikl bungee jumping?
Počátky bungee jumpingu se vztahují k dávné legendě domorodého kmene na ostrově Pentecost v souostroví Vanuatu v Melanésii (jižní Pacifik). Podle ní se žena rozhodla utéci před svým manželem a vyšplhala na vysoký strom, kde si ke kotníkům uvázala liánu.
Muž vylezl za ní a než se mu ji podařilo chytit, žena se vrhla střemhlav dolů a on také. Žena ale díky liáně přežila a muž se zabil. Poté legenda praví, že muži začali takové skoky provozovat z obdivu k ženské odvaze.
Druhá verze zase říká, že se jen chtějí pojistit, aby je žena opět nemohla oklamat.
První mužem západní civilizace, který si vyzkoušel bungee, byl v roce 1971 Kal Müller, reportér z National Geographic. O osm let později se této myšlenky ujal Klub nebezpečných sportů z Oxfordské univerzity.
Při seskoku se využívají dva systémy zabezpečení. Americký způsob je závislý na elastickém materiálu, který využívá námořnictvo při brzdění letadla na letadlových lodích. Lano se protáhne o osmdesát procent.
Druhý způsob je novozélandský. Materiál je elastičtější a protáhne se až o tři sta procent. To znamená, že při maximálním zatížení se dostanete o čtyři metry níže. Brzdění je tedy daleko pohodlnější.
V České republice se kombinují tyto dva systémy.
Kam v ČR na bungee jumping?
Výběr lokalit není prozatím v naší republice nijak závratný. Mimo mostů se skáče i z jeřábů či věží. Nejvyšším mostem, který si pro seskok můžete zvolit, je dvaašedesátimetrový nad říčkou Hačka na Chomutovsku. Další možností je Červenský most u Červené nad Vltavou, Dalešická přehrada, Loketský most a samozřejmě Zvíkovský most.
Kolik zaplatíte na Zvíkovském mostě?900 korun – klasický skok, úvaz za nohy, nebo prsní postroj.1400 korun – skok s kontaktem do vody. Nabízíme pouze za příznivých podmínek čistoty vody.
- 1800 korun – tandem: skok ve dvojici
- Doplňkové služby:Foto: 200 korun, video: 500 korun
Skoky začínají obvykle po polovině května. Adrenalinový zážitek si můžete užít až do konce září, vždy v sobotu a v neděli.