Kdy je kožní nemoc nakažlivá?

akutní virové záněty jater

Zánět jater (hovor. a nepřesně: „žloutenka“). Může být způsobena řadou mikroorganismů, někdy je součástí celkových onemocnění (sarkoidóza, některé krevní nemoci, jiné infekce aj.). Zánětem reagují játra i na toxické poškození (alkohol, některé léky). Nejč. se však h. myslí virová h. způsobená viry, které napadají převážně játra a vedou k jejich poškození.

antrax

Infekční bakteriální onemocnění (původce Bacillus anthracis), jehož zdrojem jsou zvířata. Čes. uhlák, slezinná sněť. Postihuje kůži (vředová forma), plíce nebo střeva. K nákaze lidí dochází obv. kůží, vzácněji inhalací či alimentárně. Nákaza je v současnosti vzácná, obv. profesionální. Inkubace je cca 1–3 dny (někdy až 5 dnů, někdy ovšem jen několik hodin).

dengue

Virové onemocnění vyskytující se v (sub)tropických oblastech a přenášené komáry . Projevuje se zejm. silnými bolestmi hlavy, svalů, kloubů, při pohybu očí, v hrdle.

hemoragické horečky

Závažné onemocnění vyvolané viry z rodu Hantavirus. Výskyt je popsán v oblasti Dálného východu (klasicky Korea; dř. název Korejská hemoragická horečka). Projevuje se vysokou horečkou, myalgiemi, bolestmi hlavy a akutním selháním ledvin.

cholera

Infekční onemocnění vyvolané Vibrio cholerae charakterizované bolestmi břicha, těžkými vodnatými průjmy, zvracením a rozsáhlou dehydratací vedoucí až k šoku. Inkubační doba je 1 až 3 dny.

Typický je vzhled obličeje nemocných označovaný jako Hippokratova tvář (facies Hippocratica), chladná pokožka pokrytá studeným potem (algidní forma). Při suché formě – tj.

bez průjmů – dochází k masivnímu hromadění tekutin ve střevě nebo dojde k úmrtí před rozvojem průjmů.

infekce CNS mezilidsky přenositelné

mor

Těžké onemocnění způsobené bakterií Yersinia pestis, které se na člověka přenáší z hlodavců (např. krys), a to prostřednictvím členovců (blech), ale je možný i přenos z nemocného člověka (interhumánní). Inkubace může být někdy krátká (i během 24 hodin), obv.

je kolem 3 až 5 dnů, ev. do 2 týdnů. Onemocnění se projevuje vysokými horečkami, zduřením a zhnisáním mízních uzlin – bubonický mor, možné je též postižení plic, mozkových plen či celková sepse. Uzliny bývají zduřeny nejč. v tříslech, popř. v axilách či na krku.

paratyfus

Onemocnění způsobené Salmonellou (Salmonella paratyphi A, B, C). U nás se vyskytuje nejčastěji p. typu B projevující se buď podobnými příznaky jako břišní tyfus, nebo příznaky střevními (průjmy, zvracení).

syfilis v I. a II. stadiu

příjice, lues, syphilis. Chronicky probíhající infekční onemocnění způsobené anaerobní spirochetou Treponema pallidum, která je velmi citlivá na vyschnutí a na kyslík. Přenáší se pohlavním stykem (i orálním či análním stykem), výjimečně je možný přenos např. do kožních nebo slizničních poranění. Závažný je přenos z matky na plod. S. (neléčená) probíhá klasicky ve třech stadiích.

  • přenosná dětská mozková obrna
  • ricketsiozy
  • SARS a febrilní stavy nezjištěné etiologie s pozitivní cestovní anamnézou

Těžký akutní respirační syndrom virové etiologie.Infekce začíná obvykle vysokou teplotou (nad 38 °C), bolestmi hlavy, celkovou únavou. Po 2–7 dnech se přidružuje suchýkašel a dýchací obtíže. U většiny postižených se vyvíjí zápal plic.

Původce nákazy (zvláštní druh coronaviru) se šíří zejména kapénkovou infekcí při úzkém kontaktu s nemocnou osobou, případně prostřednictvím různých předmětů potřísněných sekrety dýchacích cest, jinými tělesnými tekutinami nebo stolicí.

spalničky

Vysoce nakažlivé virové ( paramyxovirus – Morbillivirus) onemocnění. Inkubační doba je 1–3 týdny. Projevuje se zánětem horních cest dýchacích, horečkou, zánětem spojivek. Nápadný je výsev charakteristické vyrážky. Nemoc zanechává imunitu a očkuje se proti ní.

trachom

Těžká infekční forma zánětu spojivek (konjunktivitidy) způsobená chlamydiemi. Vyskytuje se zejm. v Asii a Jižní Americe. Probíhá řadu měsíců a není-li léčen, vede ke ztrátě zraku. V rozvojových zemích je závažným zdravotním problémem a významnou příčinou slepoty

tuberkulóza

Závažné infekční onemocnění, jehož vyvolavatelem je nejč. bakterie komplexu Mycobacterium tuberculosis .

Mykobakterie mají schopnost intracelulárního přežívání, což navozuje reakci buněčné imunity s tvorbou cytokinů, reakcí opožděné hypersenzitivity, aktivaci makrofágů a vznikem granulomatózního zánětu.

Histopatologicky jsou patrné tuberkulózní uzlíky, žlutavé útvary tvořené granulomatózní tkání s obrovskými epiteloidními a Langhansovými buňkami. Vývoj zánětu i nemoci jako takové přitom výrazně závisí na odolnosti organismu, genetických faktorech, typu imunitní odpovědi.

břišní tyfus

Závažné infekční bakteriální onemocnění vyvolané druhem salmonely (S. typhi), které postihuje jen člověka. K nákaze dochází obv. znečištěnou vodou či potravinami. Inkubace je obv. 1–2 týdny. Nemoc začíná postupným vzestupem horečky, která pak přetrvává řadu dnů a nemocného velmi vyčerpává.

Někdy se objeví na břiše červená vyrážka (roseola), bývají bolesti břicha (ne však průjmy), zvětšená játra a slezina. Bývá relativní bradykardie. Neléčená nemoc ustupuje po čtyřech týdnech, z komplikací hrozí proděravění střeva se vznikem zánětu pobřišnice, záněty žlučníku, srdečního svalu, plic, jater aj. Ke komplikacím dále patří postižení CNS s komatózními stavy.

Při bakteriemii mohou vznikat metastatické záněty v různých orgánech.

  1. úplavice amébová
  2. úplavice bacilární v akutním stadiu onemocnění
  3. záškrt

Záškrt vyvolává mikrob Corynebacterium diphteriae, zdrojem nákazy je nemocný člověk, rekonvalescent nebo bacilonosič toxického kmene. Nemoc se přenáší přímo vzdušnou cestou, méně nepřímo kontaminovanými předměty. Vstupní branou jsou nejčastěji mandle, dnes vzácně sliznice nosní, sliznice hrtanu, spojivky, kůže.

další infekce podléhající hlášení HWO

Kožní mykóza – jaké jsou příznaky a vhodná léčba?

Kožní mykóza je infekční onemocnění, které se projevuje zarudnutím pokožky a nepříjemným svěděním v místě výskytu. Za vznik tohoto onemocnění jsou zodpovědné houby, nejčastěji se jedná o dermatofyty nebo kvasinky, které se množí v teple a vlhku. Povrchové mykózy postihují až třetinu dospělých, lidově se jim říká také plísně.

Existuje velké množství různých druhů hub, jen některé však napadají lidskou kůži a vyvolávají houbovou infekci také označovanou jako tinea. Onemocnění se může vyskytnout prakticky kdekoliv. Nejčastěji se kožní mykóza projeví mezi prsty na nohou, na chodidlech či na rukou, v podpaží i ve vlasech.

Příčiny a způsob přenosu

Na vznik kožní infekce má vliv několik hlavních faktorů, mezi které patří například pohlaví a věk pacienta, jeho celkový zdravotní stav, ale také vlastnosti houby, která infekci způsobila. Častý je přenos onemocnění přímo z ložisek na těle, hlavně z nohou. Odloupnuté kožní šupiny napadené mykózou jsou navíc infekční ještě několik dalších měsíců.

Vzniku kožní mykózy napomáhá také vlhké prostředí.

Infekce se může přenášet prostřednictvím kontaktu s nemocným člověkem nebo používáním společných předmětů (například stejných ručníků či pomůcek na manikúru).

Rizikové jsou také veřejné prostory, jako jsou společné šatny a sprchy, bazény nebo posilovny. K nákaze jsou navíc náchylnější lidé s oslabenou imunitou.

Budete mít zájem:  Rozdíl mezi tvarohem ve vaničce a v alobalu? Obalem to není

Obecné příznaky kožní mykózy

  • Svědění
  • Pálení
  • Suchá kůže
  • Zarudnutí
  • Puchýře a prasklinky na kůži

U některých osob nemusí být plísňová infekce patrná na první pohled, kožní mykóza je nesvědí a na kůži nejsou viditelné žádné změny. Dotyčný se pak může rychle stát zdrojem nákazy pro své okolí.

Druhy kožní mykózy

Mykóza nohou

V případě, že se mykóza vyskytuje na nohou, lékaři toto onemocnění označují jako tinea pedis neboli atletická noha. Infekce nejčastěji postihuje meziprstní prostory. Nejprve se začne olupovat začervenalá kůže, později se ztlušťuje, zbělá a může začít praskat. Mykóza mezi prsty může mít chronický průběh – střídá se období potíží s obdobím klidu.

Na okrajích chodidel a na ploskách nohou se kvasinková kožní infekce projevuje často nenápadně. Kůže je ztluštělá a začne se olupovat. Může být také zarudlá a postupně praskat. Nejméně časté jsou pak drobné svědivé puchýřky, které se po zaschnutí také olupují.

Onychomykóza neboli mykóza nehtů

Nehtová mykóza je často důsledkem neléčené kožní infekce či špatné péče o nohy. Nejčastěji postižené jsou nehty na nohou, a to především na palci a na malíčku. Okraj nehtu se začne postupně ztlušťovat, žloutne a drolí se. To vede k tzv. onycholýze – odlučování nehtové ploténky od jejího lůžka.

Dermatofyty mohou proniknout i přímo do nehtového lůžka a narušit tak jeho růst. Nehet je pak deformovaný, zabarvený doběla či dočerna a ztrácí svůj přirozený lesk. Důležité je zahájit léčbu včas, protože mykóza se z jednoho nehtu může rozšířit i na ostatní nehty v okolí. Ostré a deformované nehty pak často způsobují poranění kůže či další komplikace.

Zvláště na pozoru by se před tímto onemocněním měli mít starší pacienti, u kterých se snižuje cirkulace krve, a jejich nehty pomaleji dorůstají. Infekci nahrává vlhké prostředí, v parných dnech je proto dobré zvolit vzdušnou obuv bez ponožek. Neměli byste však chodit naboso ve vlhkých veřejných prostorách, jako jsou bazény nebo sauny.

Mykóza na rukou

Mykóza rukou je druhotná infekce, která se objeví při výskytu mykózy na nohou. Projevuje se zarudnutím dlaní, svěděním a olupováním ztluštělé kůže. Další forma této infekce může být příčinou výskytu svědivých puchýřků na dlaních či na postranních plochách jednotlivých prstů.

Mykóza hlavy

Tento druh mykózy postihuje především obočí, řasy a pokožku hlavy, která je schovaná pod vlasy. Setkat se s ní můžeme hlavně u dětí školního věku, snadno se totiž šíří ve větších kolektivech. Mezi hlavní projevy této infekce patří červená olupující se kůže na hlavě s pupínky a puchýřky, dále také lámání a vypadávání vlasů.

Mykóza v ústech

Mykotická infekce může postihnout také sliznici dutiny ústní, na vině jsou zde kvasinky z rodu Candida.

Toto onemocnění můžete nejčastěji pozorovat na jazyku, ale i na dásních a rtech.

Mezi hlavní projevy patří bílý povlak v hrdle, hnisavé puchýřky na jazyku, potíže s polykáním, oteklé uzliny pod bradou nebo také bolestivé zarudnutí s drobnými trhlinkami v podobě infekčních koutků.

Mykóza třísel

Mykóza v tříslech se běžně vyskytuje u mužů, později se často šíří také na stehna, hráz, podbřišek i do intimní oblasti. Tato infekce se přenáší z kůže na nohou a také z nehtů.

Na tříslech vznikne malé svědivé červené ložisko, které začne pomalu postupovat do okolí prostřednictvím červeného lemu tvořeného pupínky a puchýřky.

Samotné ložisko později v centru bledne a spontánně se hojí.

Léčba kožní mykózy

Při cílené léčbě kožní mykózy se užívají léky s názvem antimykotika, které zabraňují růstu a množení hub. Ty jsou dostupné ve formě tablet, pro celkovou léčbu se však hodí také různé masti, krémy, roztoky a laky na nehty s antimykotiky.

Léky bez předpisu zahrnují například přípravky Canesten, Imazol, Canespor nebo Lamisil. Na lékařský předpis jsou pak vázané léky speciálně určené proti dermatofytům. Jedná se o Exoderil nebo Imacort, který obsahuje kortikoidy. U chronické mykózy, u onychomykózy a také u infekce většího rozsahu je nutná systémová léčba, například léky jako Sporanox nebo Prokanazol.

Léčba kožní a nehtové plísně by měla být zahájena co nejdříve, zabráníte tím totiž rozšíření mykózy na další části těla.

Základem úspěšného odstranění infekce je ale samozřejmě i pravidelná péče o pokožku a dodržování hygienických návyků.

Všeobecně také platí, že antimykotika je na postižené místo nutné aplikovat ještě 14 dní po vymizení infekce, aby se zabránilo opakovanému výskytu.

Kdy navštívit lékaře?

Je nutné se připravit na to, že léčba kožní mykózy je dlouhodobá záležitost, může trvat klidně i celý měsíc. Je potřeba ji zahájit ihned a nespoléhat na to, že infekce sama vymizí. Pokud se však váš stav ani po 2–3 týdnech poctivé aplikace antimykotických přípravků nezlepší, nebo se objeví bolest a horečka, je nutné okamžitě vyhledat lékaře.

Přírodní a domácí léčba mykózy

Léčba nehtové plísně je náročný proces. Důležité je včas aplikovat antimykotické přípravky, jako podporu této léčby ale můžete vyzkoušet i řadu osvědčených přírodních triků. Proti plísním zabírá třeba česnek utřený s trochou soli a vody, který je vhodné natřít na postižený nehet i pod něj.

Další přírodní látkou, která účinně působí proti kožní infekci, je jablečný ocet. Ten můžete smíchat s citronem a ústní vodou a následně tuto směs nechat působit na nehtech, doporučuje se ale také koupel v horké vodě smíchané s jablečným octem.

Zajímavou přírodní alternativou léčby plísňové infekce je také chytrá houba (Pythium oligandrum), která je dostupná ve formě šumivých tablet či rozpustného prášku. Tento přípravek se živí ostatními houbami, a proto se skvěle hodí pro zlikvidování kožní mykózy. Zároveň je vhodný i pro děti nebo těhotné a kojící ženy.

Prevence proti mykóze

Riziko kožní mykózy můžete snížit především díky dodržování hygienických návyků. Plíseň nohou postihuje hlavně osoby se zvýšenou potivostí, pro ty jsou určené různé antiperspirační přípravky. Důležité je také vždy po koupeli důkladně vysušit celé chodidlo i prostor mezi prsty. Dále se doporučuje:

  • Noste ponožky z přírodních materiálů
  • Perte ponožky na vyšší teplotu
  • Noste otevřenou obuv
  • Používejte vlastní přezůvky
  • Všechnu obuv řádně vydezinfikujte
  • Vydezinfikujte koupelnové rohožky
  • Nepoužívejte cizí ručníky
  • Vyhýbejte se neprodyšnému spodnímu prádlu
  • Nechoďte naboso ve veřejných prostorách
  • Omezte příjem sladkých potravin a nápojů
Budete mít zájem:  Řetězce a jejich letošní vánoční reklamy. Která je nejlepší?

Svrab

Svrab (Scabies z latinského scabere: drbat se) je infekční parazitární kožní onemocnění způsobené samičkou zákožky svrabové (Sarcoptes hominis). Nemoc se projevuje svěděním a vznikem oděrek, pupínků a skvrn na kůži.

Nejčastěji se přenáší v kolektivech, kde žijí lidé v těsném kontaktu. Přenáší se kožním kontaktem i pohlavním stykem s nakaženým nebo kontaktem s kontaminovaným předmětem. Infekce se obvykle projeví za 4 až 6 týdnů.

Při opakované infekci se ale nemoc může projevit již po 24 hodinách.

Původce onemocnění[upravit | editovat zdroj]

Původcem je asi půl milimetru velký roztoč zákožka svrabová z čeledi Sarcoptidae. Jde o obligátního lidského parazita (napadá pouze člověka). Samička si v rohové vrstvě epidermis vrtá chodbičky, obvykle v místech, kde je pokožka velmi jemná. Ve slepých koncích chodbiček klade 40 až 50 vajíček, z nichž se později líhnou larvy. Po dvou až třech týdnech se z larev vyvinou dospělí jedinci, ale dospělosti se dožívá jen desetina z nakladených vajíček. Délka života jedné zákožky je až pět týdnů, během několika měsíců se v příznivých podmínkách může z jedné zákožky vyvinout až několik set jedinců. Zákožky tráví celý život na hostiteli, mimo pokožku přežívají přibližně tři dny. Na přímém slunečním svitu, v suchu a v teplotách pod bodem mrazu zákožky umírají.

Přenos nákazy[upravit | editovat zdroj]

K přenosu dochází delším kontaktem s nakaženým člověkem. Méně často je to kontakt s kontaminovaným předmětem, například s ložním prádlem infikovaného. Šíření onemocnění napomáhá nízká úroveň hygieny (např.

v ubytovnách, hotelích, ústavech sociální péče, mezi bezdomovci), ale nemoc se může vyskytnout kdekoliv, bez ohledu na věk, pohlaví, rasu a společenské postavení.

Krátkým kontaktem, jako je například podání ruky, se nemoc nepřenáší.

Příznaky[upravit | editovat zdroj]

Svrab se vyznačuje především svěděním a vznikem vyrážky na kůži. Svědění je nejúpornější v noci, kdy jsou zákožky nejaktivnější. Vyrážka se nejčastěji objevuje mezi prsty, v oblasti genitálií, na hýždích nebo prsou v oblasti areol, téměř nikdy ne na obličeji a hlavě. Má podobu narůžovělých či našedlých chodbiček a pupínků podobných kousnutí komára.

Tyto symptomy se projevují 4 až 6 týdnů po nakažení. Při opakovaném nakažení se může nemoc projevit již za 24 hodin. Jsou ale známy i případy, kdy se nemoc projevila po několika měsících až letech.
V oblasti poraněné škrábáním se objevují exkoriace, strupy. Rozškrábané rány mohou být sekundárně infikovány bakteriemi a může tak dojít ke vzniku pyodermie.

Zvláštní formy svrabu[upravit | editovat zdroj]

  • Scabies norvegica (svrab norský) – U starších lidí či lidí s oslabenou imunitou způsobenou například HIV nebo nádorovým onemocněním se může projevit zvláštní forma svrabu, typická vytvořením silné krusty na kůži, která nesvrbí, ale může obsahovat až několik tisíc zákožek. Tato forma se velmi obtížně léčí, protože krusta brání sirným mastím v účinnosti.
  • Scabies mytých – Vyskytuje se u lidí se zvýšenou hygienou. Přítomny jsou pouze ojedinělé kožní projevy a jediný hlavní příznak je silné noční svědění.
  • Scabies nodularis – Jedná se o červené noduly, které intenzivně svědí. Vznikají v důsledku vystupňované imunitní reakce.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Léčbu řídí kožní lékař. Svrab může být léčen:

  • Permethrin 5% – jedna aplikace po dobu 12 hodin.
  • Sirné masti – u dospělých 20% sirná vazelína, u dětí 5%. Aplikuje se 3 po sobě následující dny.

Mast je nutné aplikovat od brady až po špičky prstů po koupeli a osušení kůže.

Důležitá jsou hygienická opatření, která zabrání reinfestaci a šíření infekce.

  • Ložní prádlo, oblečení i ručníky je potřeba vyprat a vyvařit.
  • Postele se musí důkladně vyluxovat; matrace a oblečení, jež nelze vyvařit, je třeba postříkat vhodným insekticidním prostředkem.
  • Současně s nemocným se musí léčit i osoby, které jsou s ním v kontaktu, a sexuální partneři.

Prevence[upravit | editovat zdroj]

Jedinou prevencí je dodržování hygienických pravidel, mýt si pečlivě ruce, nepoužívat cizí hygienické potřeby a lůžkoviny, pravidelně si prát a žehlit ložní prádlo.

Rozšíření[upravit | editovat zdroj]

  • Zákožky čeledi Sarcoptidae jsou celosvětově rozšířeny.
  • Svrab podléhá přísným epidemiologickým pravidlům a dermatologové mají zákonnou povinnost všechny případy hlásit na hygienickou stanici.
  • V Česku je svrab nejčastější parazitárním onemocněním.
  • Nejčastěji postihuje lidi nad 75 let a děti do 15 let.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

Impetigo: příznaky, léčba (streptokoková infekce)

Impetigo je většinou nezávažné infekční onemocnění,
jehož jméno pochází z latinského impetere, což znamená
zaútočit. Postihuje především kojence a děti
předškolního
a mladšího školního věku,
výjimkou není ani výskyt u dospělých, zpravidla matek nakažených dětí,
onemocnění je totiž vysoce nakažlivé.

Původcem jsou bakterie rodu Staphylococcus (aureus; často
i nebezpečnější methicillin rezistentní SA- označovaný jako MRSA) a
Streptococcus (pyogenes).

Za normálních okolností tvoří
kůže dostatečně silnou bariéru proti patogenním i jiným bakteriím na
jejím povrchu a v jejím okolí, ale při poškození kůže
určitým způsobem je bariéra porušena a vstup bakterií je usnadněn.

Možnosti poškození jsou různé, může jít o pokousání zvířetem,
hmyzem i člověkem, nebo o jakékoli jiné trauma na kůži, pořezání či
poškrábání.

Ranou se bakterie dostávají do hlubších struktur kůže, kde
rostou, množí se a brzy způsobující zánět se všemi jeho typickými
projevy jako je zarudnutí, bolest,
zteplání, svědění a
otok.

V některých případech však impetigo může vzniknout i na zdravé,
neporušené kůži.

Impetigo je vysoce nakažlivé, přenáší se tekutinou prýštící
z puchýřů
.

Šíří se velice snadno hlavně v dětských
kolektivech, dospělí často impetigem trpí po prodělání drobných nemocí
jako je rýma, nachlazení a chřipka. Jen málokdy je onemocnění
vážnější a většinou se vyléčí během několika týdnů.

Z důvodu
možných komplikací je však důležité i přesto navštívit lékaře,
který nasadí podle závažnosti a rozsahu ložiska
odpovídající léčbu.

Nemoc impetigo dala název i situaci, kdy určité původně neinfekční
svědivé kožní onemocnění pacient intenzivně škrábe či jinak poškozuje
a do takto porušené můžeme brzy zanesena stafylokoková nebo streptokoková
infekce do otevřených ran. Tento proces nazýváme
impetiginizace.

Prevence impetiga  

Důležité je především dodržování základních hygienických
návyků
ve skupinách malých dětí jako v mateřských školkách.
Impetigo se zde šíří velice rychle, a proto je třeba zvýšená
obezřetnost.

Důležité je nepůjčovat si mezi sebou
ručníky
nebo oblečení, stejně jako další
pomůcky hygieny jako jsou žiletky a podobně v rámci rodiny nebo přátel.

V prostředí, o kterém víme, že se zde impetigo vyskytuje nebo
vyskytovalo, je dobré věnovat zvýšenou pozornost všem drobným oděrkám a
poraněním a včas je desinfikovat a také používat antibakteriální
mýdlo
.

Pokud již je dítě nebo dospělý infikován, je třeba po každé koupeli
používat nový, čistý ručník, a po každém dotyku s ložiskem si dobře
omýt ruce, aby nedocházelo k dalšímu rozšiřování nemoci.

Budete mít zájem:  Polohy vhodné k odříhnutí děťátka

Rizikové faktory  

Hlavním rizikovým faktorem je věk pacientů. Zdaleka
nejčastěji se onemocnění rozvíjí u malých dětí. Děti jsou
náchylnější jelikož jejich jejich imunitní systém není ještě
dostatečně vyspělý a jejich organismus je tak infekcím obecně
náchylnější.

Stafylokokové a streptokokové infekce se také velice snad
šíří v kolektivech, proto jsou mateřské školky coby prostředí pro
bakterie ideální.
Dalšími rizikovými faktory je kontakt s nakaženým, nejen
přímý ale i kontakt s jeho ručníkem, oblečením či jinými předměty.

Bakteriím se také daří ve vlhkých a teplých podmínkách,
proto je zdaleka nejčastější v období letních měsíců. Rizikové je
také věnování se kontaktním sportům u dospělých, jako
je například rugby. Jiné probíhající chronické kožní
onemocnění, jako je například atopický ekzém, je také
rizikové z hlediska rozvoje impetiga.

Nebezpečí je zvýšené i u osob
trpící chronickými metabolickými onemocněními jako je
diabetes mellitus a onemocnění, při kterých je snížena funkce
imunitního systému, kde hrozí především echtyma,
nejvážnější forma impetiga.

Příznaky a projevy impetiga  

Impetigo existuje ve dvou formách: bulózní a
nebulózní. Bula je označení pro velký puchýř
o průměru na pět milimetrů.

Nakažlivé impetigo

Takzvané impetigo contagiosa (nakažlivé impetigo) je
nejčastější formou projevující se zprvu jako zarudlý
bolák
na obličeji, často na nose či ústech.

Bolák brzy praská a
vypouští buď tekutinu či hnis a brzy se vytvoří žlutohnědě zbarvená
krusta, která po zmizení zanechá červenou skvrnu, která se zpravidla
vyhojí bez zjizvení. Léze mohou svědit, většinou ale nebolí.

Tento druh
většinou není doprovázen jinými problémy, jako jsou horečka, nicméně
častá je reakce v podobě zduření příslušných mízních
uzlin
.

Ve vážnějších případech mohou puchýře být i bolestivé a měnit se
v hluboké vředy, které dokonce mohou po zhojení zanechat jizvu.

Bulózní impetigo

Další forma impetiga, takzvané bulózní, většinou postihuje velmi malé
děti, věku zpravidla do dvou let. Vytváří se nebolestivé
tekutinou naplněné puchýře na trupu, rukou a nohách, lokalizace je tedy
rozdílná proti klasickému nakažlivému impetigu. Kůže kolem puchýřů a
bul je zarudlá a svědí. Puchýře jsou větší a trvalejší než u jiných
druhů impetiga.

Echtyma

Echtyma je nejvážnější forma impetiga. Dostává se do
hlubokých vrstev kůže, až do škáry. Příznaky jsou
velice bolestivé tekutinou či hnisem naplněné puchýře zpravidla
přecházející v hluboké vředy na nohou a chodidlech. Po
porušení puchýřů se vytváří velice tuhá a pevná šedožlutá krusta a
často se hojí jizvou. I zde jsou regionální uzliny zduřené.

Někdy se impetigo může projevit i jako folikulitida,
což je impetigo vlasových váčků způsobené stafylokokem.

Streptokok vs. Stafylokok

Podle vzhledu puchýřů je možné rozlišit infekci způsobenou
jednotlivými druhy bakterií: u streptokokové jsou puchýře
menší, četnější a nažloutlé, u stafylokokové jsou
větší s nazelenalým obsahem. Stafylokoky také v oblastech postižení
uvolňují své toxiny, které dále napomáhají k rozrušování a
poškozování okolích tkání a tím ložisko ještě zvětšují.

Celkové obtíže, jako je horečka či zvýšená únavnost, jsou
u impetiga vzácné, většinou jsou problémy pouze lokalizované.

Diagnóza impetiga  

Onemocnění je možno většinou diagnostikovat pouhým pohledem na
charakter lézí
. Někdy, u nejasnějších projevů, je nutné
odebrat trochu hnisu nebo tekutiny z puchýřů a kultivovat bakterie.
Z narostlých kolonií se dá poté zjistit, jaký druh konkrétně nemoc
způsobil. Podle toho potom lékař může postupovat dále a nasadit
příslušná fungující antibiotika.

Léčba impetiga  

Cílem léčby je v první řadě zastavit šíření
infekce
, zničit ji a dále zmírnit příznaky a
urychlit hojení kůže. Léčba záleží jak na typu nemoci, tak na rozsahu
postižení.

Důležité je hlavně důsledné dbaní na
hygienu
, kdy lékař někdy pouze doporučí časté čistění
ran antibakteriálním mýdlem
, které postačí k brzkému vyhojení
ložiska.

V jiných případech doktor předepíše místní
antibiotika
, tedy nejrůznější antibiotické masti, které pacient
na postiženou oblast nanáší v různých intervalech.

Před jejich
nanesením je třeba odstranit strupy, aby antibiotikum mohlo
lépe proniknout do rány. Strupy a krusty se odstraní kyselinou salicylovou,
která je velice dobře účinným keratolytikem (= je schopna odstranit rohovou
vrstvu).

Vážnější infekce si vyžádají perorální (tedy
ústní) podávání antibiotik v podobě prášků. Dítě se většinou do
kolektivu může vrátit hned jak přestane být nakažlivé, tedy již po
jednom dni užívání antibiotik, přestože ložiska ještě nejsou zcela
vyhojená.

Co mohu udělat sám  

Pokud již u člověka impetigo propuklo, je nutné zvýšit hygienu,
užívat antibakteriální mýdlo a navštívit lékaře. Dále nedovolit, aby
ostatní přišli do kontaktu s například jeho oblečením či ručníkem.
Pokud se impetigo objeví u mužů ve vousech nebo u žen na nohou, je vhodné
postižené místo neholit, aby nedošlo k dalšímu šíření infekce
holícím strojkem či žiletkou.

Komplikace impetiga  

Komplikace většinou nebývají nijak vážné, hlavní komplikací je
především rozšiřování ložiska plošně a na další
části těla při neopatrnosti a nadměrném a zbytečném dotýkání se
lézí. Ve výjimečných případech může dojít ke zjizvení ran, trvalému
znehodnocení kůže a změně pigmentace kůže projevující se jako její
zesvětlení či ztmavnutí.

Vzácná je i poststreptokoková glomerulonefritida, neboli
zánět ledvin. Protilátky se ukládají ve zvýšené míře
v ledvinových glomerulech.

Většina lidí se z onemocnění dostane
poměrně brzy, nicméně u některých z nich se může rozvinout až obraz
ledvinného selhání. Ten se většinou vyvine u malých dětí do deseti let
několik týdnů po infekci.

Příznaky ledvinného selhání zahrnují otok
obličeje, sníženou tvorbu moče, přítomnost krve v moči, vysoký krevní
tlak a bolestivost a ztuhlost kloubů.

Při impetigu způsobeném meticilin rezistentním
stafylokokem
hrozí nejrůznější nebezpečí kvůli
rezistenci bakterie na řadu antibiotik a obtížnému
léčení. Ve vzácných a nejtěžších případech může být stav
až život ohrožující.

Diskuse  

Další názvy: streptokoková infekce, stafylokoková infekce, chrásty, povrchová pyodermie

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector